Během více než sedmdesátileté historie Československa se vystřídalo několik dějinných epoch charakterizovaných rozdílnými politickými poměry a na Pražském hradě se zároveň vystřídalo devět mužů ve funkci prezidenta. Známe ale jejich protikandidáty a ty, o kterých se v různých érách jako o možných prezidentech vážně uvažovalo?
Prezidenti byli po celou námi sledovanou dobu voleni parlamentem, v období, kdy měl dvě komory – tj. v meziválečném Československu a po vzniku federace 1968/1969, na jejich společné schůzi. Mezi lety 1918 a 1992 byl prezident volen dvacetkrát, ale jen málokdy kandidovalo oficiálně více uchazečů. Nejen v éře socialismu, ale i v předchozích obdobích. Politický konsensus byl hledán a nalézán dříve, než došlo projednání volby do parlamentu a než proběhla volba samotná, tam to již měla být sázka na jistotu. Prezidentští vítězové od počátku republiky až do roku 1989 vyhrávali již v prvním kole.
Pokud se objevil oficiálně další kandidát, bylo možné to vnímat jako projev odmítnutí politického systému jako takového. A protože bylo zřejmé, že nekoaliční kandidát nemá šanci, můžeme takové politické vystoupení považovat za výrazné gesto. Kromě samotných vítězů volby – československých prezidentů – se však hovořilo o řadě jiných osobností, a to spíše neoficiálně než oficiálně. I když se prezidenty nestali, je bezpochyby zajímavé, jaká škála osobností takovou alternativu tvořila. Zajímavé je i to, že nejvíce se otevřela potenciální škála kandidátů ve zlomových letech 1938 a 1968, kdy rezonovala představa zásadní změny, depresivní pomnichovské a optimistické demokratizační. Za upozornění stojí i to, že právě v těchto dvou volbách byl hledán kandidát mimo profesionální politiku, v intelektuální, akademické, podnikatelské či vojenské sféře. Hledání mimo politiku může mít různé motivace, každopádně svědčí o snaze distancovat se od dosavadního establishmentu, protože prezident, i když plní i funkce reprezentativní, je především politickým činitelem.
Některé osobnosti se objevovaly jako volební alternativa opakovaně, jiná jména byla dílem okamžité politické konstelace.
Karel Kramář
August Naegle
Alois Muna
Antonín Janoušek
Václav Šturc
Klement Gottwald
Antonín Švehla
Bohumil Němec
Milan Hodža
Štefan Osuský
Vojtěch Mastný
Jan Antonín Baťa
Josef Bohumil Bartoň Dobenín
Josef Bohuslav Foerster
Rudolf Beran
Josef Šusta
Jaroslav Preiss
František Chvalkovský
Jan Syrový
Jan Masaryk
Albert Pražák
Zdeněk Nejedlý
Rudolf Slánský
Viliam Široký
Josef Smrkovský
Ladislav Novomeský
Čestmír Císař
Jiří Hanzelka
Josef Charvát
Alexander Dubček
Valtr Komárek
Ladislav Adamec
Miroslav Sládek
Štefan Kvietik
Jiří Včelař Kotas
Marie Kristková
