Bylo to hlasování slovenských poslanců o svrchovanosti v červenci 1992? Bylo to posezení v zahradě brněnské vily Tugendhat o měsíc později? Byla to vejce a pěsti mířící na doprovod prezidenta Václava Havla na bratislavském náměstí SNP o rok dřív? Anebo bylo možné předpovědět, že se Češi a Slováci rozejdou, už v prvních hodinách po masakru na Národní třídě 17. listopadu? Leckdo nad federací zlomil hůl už těsně po sametové revoluci, mnozí jiní věřili do posledních dní dvaadevadesátého roku, že lze celý rozkladný proces ještě zvrátit. Je to třicet let, co Československo neexistuje a dosud se ta událost nejčastěji popisuje slovy jako rozpad, rozvrat, rozchod, rozdělení. Ale možná je lepší nahlížet na ten dějinný okamžik jako na chvíli, která dala vzniknout dvěma novým sebevědomým a úspěšným státům? Se dvěma národy, které si nezávidí, nejdou si po krku a nepřetahují se o pozornost, ale naopak se respektují a jsou k sobě navzájem přátelské.
Osobnosti různých profesí, zkušeností a věku – Petr Fiala, Mikuláš Dzurinda, Michael Kocáb, Věra Jourová, Šimon Pánek, Pavel Kosatík, Tereza Nvotová, Pavel Rychetský, Karel Oliva – se zamýšlejí nejen nad rozdělením Československa, ale také nad tím, co prožívají Češi a Slováci 30 let poté, v době, která ukazuje, jak velký význam mají spojenectví a přátelské vztahy. Kniha je doplněna obrazovou výbavou, faktografií, zajímavostmi a glosami dalších osobností.
„Je to rozdělení mimořádně úspěšné. A v historickém světovém kontextu neobvyklé. Jde sku¬tečně o rozdělení a bylo to rozdělení dobrovolné, došlo k němu na základě dohody a obešlo se bez větších turbulencí.“
Petr Fiala
„Fandíme si ve fotbale nebo v hokeji a zároveň si konkurujeme, a to nejen ve fotbale nebo v hokeji. Rozumíme jeden druhému, a to nejen díky podobnosti našich jazyků.“
Miloš Vystrčil
„Moje kampaň byla: NATO, EU, NATO, EU. (…) Slováci chtěli do NATO a do EU. My nejsme o tolik odlišnější než Češi…“
Mikuláš Dzurinda
„Když čtete životopis Masaryka, zjišťujete, jak moc byli on a další neochvějně přesvědčení o tom, že čechoslovakismus je něco přiroze¬ného. V tomhle jim ale historie za pravdu nedala.“
Věra Jourová
„Mě v té době začala popouzet otázka, proč chceme zůstat pohromadě, místo toho, aby se kladla otázka, co nás vede k tomu, abychom od sebe odešli.“
Michael Kocáb
„Myslím, že jsme si blízcí zejména proto, že v určitých fázích vývoje procházíme stále stejnými problémy a výzvami. A že obě země mají hodně co do činění s formou svých defektních demokracií.“
Iveta Radičová
„Komunisté zakázali vést potřebný, byť někdy těžký dialog o rozdílech. (…) A když zakážete dialog, tak frustrace, sentimenty a křivdy klíčí pod povrchem, přetlak se zvyšuje, a jakmile se naskytne příležitost – třeba s příchodem svobody – exploduje. Je to vidět v celém postkomunistickém světě. To se týkalo Československa, ale i bývalé Jugoslávie, jižního Kavka¬zu, severního Kavkazu a střední Asie.“
Šimon Pánek
„Debata o mnichovské zradě? V souvislosti s válkou na Ukrajině je myslím i u nás jasnější, že stát je to, co se brání. Co není schopné obrany, stát není.“
Pavel Kosatík
„Jsme takovým lehce xenofobním zahnívajícím rybníčkem, lavorem dobrovolně uzavřeným „uprostřed věnce hor“. Teď jsme se ale ve vztahu k hrůzám na Ukrajině ukázali jinak, a to skvěle! Jen se modleme, kdo můžeme, aby nám to vydrželo, protože ruská válka jen tak neskončí.“
Petr Pithart
„Dokáže si člověk, který vyrůstá v demokracii, představit, co je nesvoboda? (...) Myslím, že nedokáže. Proto se dějiny opakují. Proto je důležité říkat příběhy, neboť jen přes osobní příběhy jsme schopni se přiblížit k tomu, co museli lidé prožívat.“
Tereza Nvotová
„Buď se skutečně autenticky přihlásíme k hodnotám Západu a rozhodneme se, že nám stojí za oběti, nebo se staneme snadným soustem pro každého tuzemského populistu, či mezinárodního teroristu. Třetí cesty není.“
Jan Kalvoda
„Možná jsme se příliš dlouho uklidňovali mylným pocitem, že nám nic nehrozí, že mezi asertivně-imperiálním Ruskem s jeho revizionismem a územními nároky jsou ještě dvě země na ráně – Ukra¬jina a Slovensko. Proud ukrajinských uprchlíků, plynová krize i bombardování měst v dosahu slovenských hranic bylo probuzením do reality. Nejen Slovensko, ale i Česko je znovu frontovou zemí. Jsme odsouzeni ke spolupráci. Musíme aktivně posilovat východní křídlo NATO, jehož pevnou součástí je Slovensko. Také proto se tam přemís¬tili čeští vojáci a velí tam nové jednotce.“
Alexandr Vondra
