Sternbergové

knižní tipy

Abychom pochopili význam a vliv tohoto starobylého rodu, musíme se ponořit hlouběji do historie. Z celé plejády úspěšných šternberských hrabat jsem vybrala jen několik, abych na jejich kariéře ukázala, jak byli nesmírně vzdělaní a pracovití.

Vydáte-li se z Prahy směrem na jih a dálnici D1 opustíte na výjezdu 41, dostanete se do městečka Divišov, které kdysi proslavil samet a ve druhé polovině 20. století plochodráž­ní motocykly Jawa. Za počátek Divišova se považuje panský dvorec, jež se rozrostl v místě tvrze, kterou založil kolem roku 1220 Diviš z Divišova. O rodu Divišovců existují zázna­my již z 12. století, kolem roku 1130 byl první Diviš jedním

z důvěrníků knížete Soběslava (vládl v letech 1125–1140). Zde­slav, syn Diviše z Divišova, měl větší ambice než jeho otec, s tvrzí se nespokojil a na skále nad řekou Sázavou vystavěl v letech 1241–42 hrad, který nazval Sternberg. On a jeho po­tomci začali používat jméno „ze Sternberga“. V něm spojili svůj znak hvězdu-Stern s horou-Berg čili hvězdná hora nebo hvězdný kopec.

Hrabata ze Sternbergu patří k nejstarším šlechtickým rodům v Čechách a na Moravě. Hraběcí titul získala rodina Sternber­gů v roce 1661. Ve znaku mají zlatou osmihrotou betlémskou hvězdu v modrém štítě a s touto hvězdou je spjato i rodové heslo: „Nikdy nezapadá (Nescit Occasum)“. Podle rodinné legendy pocházejí Sternbergové od Kašpara, jednoho ze tří biblických králů, kteří se přišli do Betléma poklonit Ježíšovi. Tím vysvětlují betlémskou hvězdu ve svém erbu.

Kašpar Maria Sternberg

Jméno Kašpar se u Sternbergů poměrně hojně používalo, jed­ním z jeho nejznámějších nositelů byl Kašpar Maria Sternberg (1761– 1838), přírodovědec, geolog a zakladatel paleobotaniky v Čechách. Výraznou měrou se zasloužil o vznik Národního muzea, kterému daroval svoji knihovnu i své paleontologické sbírky. Kašpar Sternberg byl jeden z nejvýznamnějších čes­kých přírodovědců, jeho jméno bylo známo po celé Evropě. Byl členem mnoha učených společností, spolupracoval s řa­dou zahraničních vědců a prosazoval mezinárodní koordi­naci vědecko-výzkumné práce. Botanický park, který založil na svém zámečku v Březině, navštěvovali přední evropští přírodovědci. Zájem o přírodní vědy sdílel s Johannem Wolf­gangem Goethem, jehož literární dílo obdivoval od útlého věku, zachovaná korespondence svědčí o jejich vzájemné úctě a přátelství. Jako zapálený vlastenec byl vedoucí osobností čes­kého národního obrození. Botanický rod Sternbergia z čeledi amarylkovitých dostal své jméno na počest hraběte Kašpara.

Zahrnuje osm druhů, nejčastěji se pěstuje Sternbergia lutea neboli lužanka žlutá, drobná mrazuvzdorná květinka kvetoucí na podzim a připomínající krokus. Jeden exemplář je k vidění u vchodu do častolovického zámku.

Sternbergia lutea

Do historie vlivných duchovních se ovšem zapsal již o čtyři století dříve jeho příbuzný Albrecht II. Sternberg (1322–1380), důvěrník a poradce samotného Karla IV. Biskup v Litomyšli, povýšený na přímluvu panovníka na arcibiskupa v Magdebur­gu. Ve Šternberku založil klášter augustiniánů kanovníků, jež od svého vzniku působil jako centrum vzdělanosti a kultury na Moravě. (Poznámka: Albrechtův iluminovaný Pontifikál je vystaven v knihovně Strahovského kláštera.)

Z celé řady významných Sternbergů stojí za pozornost také František Filip (1708-1786), majitel panství v Zásmukách i Častolovicích. V roce 1731 se ve Vídni v katedrále svatého Štěpána oženil s hraběnkou Marií Leopoldinou Starhemberg.

František Filip byl schopný diplomat, působil jako velvysla­nec u polského krále Augusta III. a v letech 1745–1748 jako velvyslanec u říšského sněmu v Řezně. Odměnou za úspěchy na poli diplomacie získal vysoký post na císařském dvoře. Stal se nejvyšším hofmistrem Marie Terezie a za jeho dlouholeté služby mu bylo uděleno prestižní ocenění Řád zlatého rou­na. Důkazem jeho výjimečného postavení je akvarel, který pro něho císařovna sama namalovala a opatřila věnováním: „Mému milému Sternbergovi – nechť je Ti tento obrázek tr­valou upomínkou na Tvou nejmilostivější paní, Marii Terezii.“ Obrázek je součástí stálé expozice na zámku v Častolovicích.

Jiným zajímavým členem rodu byl František Josef Sternberg, jehož zásluhou došlo v roce 1796 ke vzniku Společnosti vlas­teneckých přátel umění v Čechách. Spolek vybudoval první

pražskou veřejnou Obrazárnu vlasteneckých přátel umění a v roce 1800 založil Akademii umění. Krátce po svém vzniku představil spolek v Černínském paláci veřejnosti na 600 umě­leckých děl zapůjčených od příslušníků české šlechty. Společnost existovala do roku 1950, pod novým názvem Společnost přátel Národní galerie svoji činnost obnovila v roce 1992. František Josef byl bratrancem přírodovědce Kašpara, se kte­rým si velice dobře rozuměl.

Sternbergové po úctyhodných devět staletí právem patřili k nejváženějším šlechtickým rodům Království českého, jejich rod prosperoval a sílil. Po celou dobu zaujímali Sternbergové významné společenské postavení, zastávali vysoké církevní funkce i významné zemské úřady. Podporovali vědy a umění, úspěšně působili v diplomatických službách. V jejich řadách nalezneme několik příslušníků rodu, kteří byli za své zásluhy vyznamenáni proslulým Řádem zlatého rouna.

Řád zlatého rouna založil v roce 1430 burgundský vévoda Filip III. Dobrý (1396–1437) po vzoru duchovních rytířských řádů, byl udělován šlechticům katolické víry za mimořádné zásluhy. Dodnes se v mnoha zemích světa udělují rytířské řády za službu vlasti, např. ve Francii, ve Spojeném království Velké Británie a Irska či v Rakousku, které mj. v roce 1991 udělilo Řád zlatého rouna Karlu Schwarzenbergovi.

Leopold, hrabě Sternberg, Dianin otec, se narodil v Častolo­vicích v roce 1896 jako nejstarší ze sedmi dětí. Zemřel v roce 1957 v Kingstonu na Jamajce. Jeho mateřským jazykem byla čeština, jako dítě kromě domácí výuky také příležitostně navštěvoval v Zásmukách obecnou školu, aby se zdokonalil v češtině. Po studiích narukoval do císařské armády, kde slou­žil jako důstojník jezdectva, byl několikrát zraněn a následky svého těžkého zranění v bojích na Bukovině si nesl po celý život. Byl vyznamenán zlatou a stříbrnou medailí za hrdinství. V mládí patřil mezi známé vídeňské bonvivány a po smrti otce Leopolda Albrechta se v roce 1937 ujal správy zásmuckého i častolovického panství. Ačkoliv pěstoval bohatý společenský život, své statky zveleboval, obnovoval lesy, obdělával půdu, udržoval budovy v dobrém stavu, renovoval kostely i nájemní domky a mezi zaměstnanci byl velmi oblíbený. Ve Vídni se seznámil s hraběnkou Cecilií Reventlow-Criminil, kterou si v roce 1928 vzal za manželku.

Dianina matka, Cecilia, hraběnka Reventlow-Criminil, se narodila v Anglii jako první potomek do rodiny dánských šlechticů. Záhy po třetím dítěti její matka Lillian, rozená hra­běnka Hoyos, vážně onemocněla a v mladém věku zemřela. Hraběnka Lillian byla dosti svérázná osoba. Měla tak silný vztah ke zvířatům, že jim dávala přednost před svými dětmi, které vychovávala velice přísně. Z vyprávění své matky Ce­cilie si Diana vzpomíná, že v autě musely děti sedět na pod­laze, protože na sedadle seděla srnka. Dětem se dostalo vysvětlení, že z podlahy by srnka neviděla do okna na krajinu, zatímco ony se mohou natáhnout a rozhlédnout se.

Po smrti matky si Cecilii a její dva bratry vzala do opatrování sestra jejich otce Diana, hraběnka Reventlow-Criminil. Děti vychovávala na panství Emkendorf v Holštýnsku, které však vinou špatného hospodaření záhy upadlo do dluhů. Rodina Reventlow-Criminil byla nucena Emkendorf v roce 1929 prodat včetně mobiliáře a cenné sbírky obrazů od Angeliky Kaufmann (1741–1807), uznávané představitelky neoklasicismu.

V patnácti letech byla Cecilia poslána na výchovu do švýcar­ského penzionátu v Lausanne, odkud však byla vyloučena, protože ráda utíkala se svým bratrancem Eddiem na taneční večírky. Ujala se jí babička z matčiny strany, která žila ve Vídni, a tam se tehdy sedmnáctiletá Cecilia seznámila s Leopoldem, hrabětem Sternbergem.

Anna Sophie Reventlov

Nejznámější z rozvětvené rodiny Reventlow je patrně Anna Sophie (Žofie) Reventlow, choť krále Fridricha IV., která byla v roce 1721 korunována dánskou královnou.

Se jménem Reventlow-Criminil je spojen dvě staletí starý pří­běh. Francouzský šlechtic, markýz de Criminil, poslal svého syna do Dánska k dobrému příteli hraběti Reventlow s pros­bou, aby dítě zachránil před francouzskou revolucí. Reventlow samozřejmě souhlasil, chlapce se nejen ujal, ale také jej úředně adoptoval a dal mu jméno Reventlow-Criminil.

Panství Emkendorf v roce 1929 koupila rodina vydavatele Dr. Curta Heinricha a vlastní je dodnes. Majitelé před lety vel­kou část barokního zámku zpřístupnili a založili zde Centrum dějin umění a kultury, kde se konají koncerty, výstavy, před­nášky, ale i Vánoční trhy a prohlídky vybraných částí budov.

Diana Phipps Sternbergová v Častolovicích v roce 2002

Diana o svých rodičích říká, že byli velice zajímaví, naprosto originální a zvláštní. Podle jejího názoru se k sobě vůbec ne­hodili, ale přesto se jim podařilo vytvořit úspěšné manželství, avšak nikoliv v konvenčním smyslu slova: „ Moje matka Ce­cilia byla vzdělaná, krásná a velice talentovaná, hovořila pěti jazyky, malovala, byla nadanou sochařkou, psala knihy i básně. Navrhovala a také sama šila své večerní šaty a starala se o za­řízení zámku. Její nejoblíbenější zábavou byla četba, kdykoliv měla příležitost, četla, povahu měla klidnou, raději byla sama než s nezajímavými lidmi. Otec miloval společnost, měl rád všechny typy lidí, bavily ho rozdíly mezi nimi. Přátelé, zaměst­nanci i úplně cizí lidé si k němu chodili pro rady, a to nejen pracovního rázu, ale řešili s ním i své osobní problémy.“ Diana si vzpomíná na odjezd ze země v červenci 1948: „Náš řidič přišel za otcem a zeptal se ho, o které pole má požádat, když se teď prý budou rozdávat jejich pozemky? Otec mu upřím­ně poradil, ale komunisté řidiči žádné pole nedali. Otec byl impozantní postava, kdo se někdy s Leopoldem Sternbergem setkal, nikdy na něho nezapomněl. Dvoumetrový, v klobouku, statný a hlučný, tězce napadající na pravou nohu a s masivní holí byl nepřehlédnutelný. Svou zemi miloval a nebýt mě a mé matky, nikdy by Čechy neopustil.“

Mezi rodová panství Sternbergů patřily i zámky Častolovi­ce a Zásmuky, které vlastnil hrabě Leopold IV., Dianin otec. Manželé Leopold a Cecilia Sternbergovi žili od roku 1928 na zámku v Zásmukách. Ve vlastnictví Sternbergů byl zásmucký zámek po tři sta let od roku 1637, kdy jej získal Jan Rudolf Sternberg. V roce 1937 již s roční dcerkou Dianou přesídlili na zámek v Častolovicích, aby se Leopold ujal správy zdejšího panství po zesnulém otci. Častolovický zámek vlastnili Stern­bergové po jedenáct generací.

Častolovice dostaly svůj název pravděpodobně od jistého Častolova z rodu Ronovců, který v blízkosti říčky Bělé zalo­žil kolem poloviny 13. století osadu a pojmenoval ji po sobě. Ronovci byli jedním z nejstarších českých šlechtických rodů, první zmínky o jejich existenci pocházejí z 12. století, jméno Častolov se u nich vyskytovalo v několika generacích. Vodní tvrz zde byla vybudována o něco později, ke konci 13. století, v té době se v těchto místech rozkládaly močály, proto stála tvrz na dřevěných pilířích. Nejstarší písemná zmínka o Často­lovících pochází z roku 1342, kdy byla osada povýšena na měs­to. Na místě zpustlé tvrze postavil na přelomu 16. a 17. století Bedřich z Oprštorfu renesanční zámek.

Panství Častolovice zakoupil v roce 1694 Adolf Vratislav Sternberg, diplomat a dlouholetý nejvyšší pražský purkrabí za vlády Leopolda I. Habsburského, dědečka císařovny Marie Terezie. Nejvyšší purkrabí byl nejvýznamnějším zemským úřadem Českého království, příslušela mu současně i funkce předse­dy zemského sněmu a zemského soudu. Adolf Vratislav byl jedním ze čtyř Sternbergů, kteří v historii vykonávali tento prestižní úřad.

Leopold Sternberg

Renesanční zámek ve východních Čechách si Leopold i jeho žena Cecilia zamilovali, avšak v důsledku tragických histo­rických událostí jej museli dvakrát nedobrovolně opustit. Leopold Sternberg odmítl přijmout německé občanství a byl spolu s dalšími jedenácti představiteli českých šlechtických rodů signatářem tří tzv. šlechtických deklarací z let 1938 a 1939 na obranu československého státu a národa. Čeští šlechtici předali své Národnostní prohlášení nejprve prezidentu Bene­šovi a o rok později Háchovi. Původně se Hitler snažil získat těchto dvanáct českých šlechtických rodů na svoji stranu, ale když se mu to nepodařilo, v odvetu uvalili Němci na je­jich majetek „vnucenou správu“ a rodina hraběte Leopolda

Sternberga musela v roce 1941 svůj zámek uvolnit a odstěho­vat se do Prahy. V Praze si pronajali byt v paláci maltézského velkopřevora na Malé Straně. Po skončení války se Sternber­govi vrátili zpět do Častolovic, ale brzy poté došlo k převratu a moci se chopili komunisté. Komunistický režim v roce 1948 znárodnil kompletně veškerý majetek Sternbergů. Leopold, jeho žena Cecilia a tehdy dvanáctiletá dcera Diana byli nuceni opustit zemi.

Ve stejné době, kdy se na poslední chvíli podařilo Sternber­govým odjet z vlasti, ovládl s plnou silou Československo komunistický teror. Lidem byl nejen zabavován majetek, ale tisíce nevinných obětí skončily na dlouhá léta ve věznicích a lágrech, kde byli vystavováni krutému zacházení a stateční odpůrci zločinného režimu byli popravováni. Životy milio­nů lidí byly zničeny a země upadla na dlouhá čtyři desetiletí do hluboké ekonomické a morální krize. Je nutné připome­nout, že komunistický režim nebyl anonymní útvar, byli to občané Československa, kdo udávali své kolegy, přátele, sou­sedy či příbuzné. Byli to Češi a Slováci, kdo vynášeli tvrdé soudy nad nevinnými spoluobčany, a byly to něčí konkrétní ruce, které týraly zatčené a bily uvězněné.

 

https://www.knihazlin.cz/tituly/78461483/setkani-s-dianou-phipps-sternbergovou/

newsletter Kniha Zlín

Zajímá Vás, jaké novinky právě vychází a co se děje v knižním světě? Přihlášením k odběru našich e-mailových novinek souhlasíte se zpracováním osobních údajů.