Pokud máte během letních dnů chuť na oddychové čtení, ale dáváte přednost populárně naučné literatuře, ideální volbou pro vás bude Lepší polovička: Proč jsou ženy geneticky silnější. Kniha uznávaného lékaře a vědce Shäron a Moalema boří mýtus o takzvaném slabším pohlaví a rozhodně není určená pouze ženám, jak by se podle názvu mohlo zdát. Autor v ní publikuje seriózní vědecké poznatky, ke kterým došel během svého více než dvacetiletého bádání na poli neurogenetiky. Dozvíte se mimo jiné odpovědi na otázky, proč se ženy dokážou lépe vypořádat s nádorovým onemocněním, s hladem a proč vidí svět v širším barevném spektru. Moalem předkládá spoustu zajímavých historek z vlastní lékařské praxe, ale vrací se i k příběhům z dávné minulosti, kdy vědci měli trnitou cestu při prosazování svých názorů a pro učené ženy to platilo dvojnásob.

Ukázka:

Více než 1000 let po Aristotelovi dokázala lékařská věda (ovládaná téměř výhradně muži) mnoha význam­ným jevům lépe porozumět. Tak například anglický lékař William Harvey v sedmnáctém století popsal krevní oběh, Edward Jenner už v osmnáctém století přišel s vakcínou proti neštovicím a nobelista Wilhelm Conrad Röntgen na sklonku devatenáctého století ne­jen objevil, ale i uvedl do praxe skiagrafii. Přesto se vědci nedovedli shodnout, co vlastně určuje pohlaví. Historii genetiky obecně psali i přepisovali zejména muži, což se dle mého názoru nepříznivě odrazilo na lékařském přístupu k oběma pohlavím.

Náhled na původ i rozdíly pohlaví pak léta zůstával omezený. Chromozomální základ pohlavního rozrůzně­ní se začal rýsovat teprve s příchodem dvacátého sto­letí zásluhou průkopnic na poli vědy. Řadila se k nim i Nettie Stevensová.

Zkoumala chromozomy u larev potemníka moučné­ho a přitom zjistila, co jiným celou dobu unikalo. Vypo­zorovala totiž, že obě pohlaví zkoumaného druhu mají po 20 chromozomech (jak si jistě pamatujete, u lidí činí celkový počet 46). A že u samečků se vyskytuje jeden výrazně menší. Dotyčná badatelka tak objevila chromozom Y.

V převratném spisu z roku 1905 chromozomální urče­ní pohlaví vymezila a popsala. Jako první tedy vyhlásila do světa, že v samičím organismu se vyskytuje dvojice pohlavních chromozomů XX, kdežto v samčím XY. Vy­vodila, že právě od tohoto rozdílu se odvíjí svébytná vývojová cesta obou pohlaví.

Za studií jsem se o jmenované vědkyni vůbec nedo­zvěděl. Učil jsem se, že za epochálním objevem stojí někdo jiný, totiž její současník Edmund Beecher Wil­son působící v oboru genetiky už delší čas. Ze skript jsem přitom nevyčetl, že dotyčný badatel mohl do pra­covních zápisků mladší kolegyně nahlížet ještě před vydáním její stati. Jeho článek (uvádějící obdobné vý­sledky) byl téhož roku urychleně otištěn v srpnovém čísle věstníku Journal of Experimental Zoology, do je­hož redakčního kruhu údajný novátor čirou ná

https://www.knihazlin.cz/tituly/70630691/lepsi-polovicka/