Na začátku září vyšlo rozverné i dojemné retro o sourozeneckém poutu a nesmírné síle hudby. Román německého autora a novináře Alexandera Gorkowa s názvem Děti poslouchají Pink Floyd přeložila do češtiny Marie Voslářová, které jsme u této příležitosti položili pár otázek.

Na překladu knihy jste pracovala na zahraniční rezidenci. Mohla byste našim čtenářům přiblížit, jak taková překladatelská rezidence funguje? Jaké výhody to pro Váš překlad mělo?
Překladatelská rezidence přináší hlavně klid a soustředění na práci, člověk dostane k dispozici pohodlný pokojík v sousedství velké knihovny a nemusí se skoro o nic starat, kolikrát mu třeba dokonce další kolegové překladatelé, kteří mají svůj pokojík vedle, uvaří i večeři. :-) Díky tomu, že jsem na rezidenci vyrazila do Severního Porýní-Vestfálska, kde se román odehrává, dostala jsem zároveň možnost lépe poznat různé tamní zvláštnosti a třeba konzultovat nejasnosti textu s místními. I to se mi při překladu hodilo.

Jak se Vám kniha celkově překládala?
Román vychází z autorových vzpomínek na dětství. Na první pohled možná není na vyprávění nic tak zvláštního, ale když se do něj člověk ponoří, zjistí, že se různě mísí perspektiva dítěte a dospělého; že vzpomínky jsou nejen vtipné, ale i trochu bizarní, a proplétají se s různými fantaziemi a asociacemi... A k tomu spousta reálií západoněmeckých 70. let. Byla to místy dřina, ale doufám, že to na výsledku není poznat.

V čem je podle Vás čtenářsky nejlákavější?
Není čtenář jako čtenář, asi to bude různé. Pro mě osobně bylo zajímavé přečíst si něco o „takové normální rodince“, která prožila tu obrovskou proměnu – rodiče dětského hrdiny poznamenala válka a bída poválečného Německa, ale o pár desítek let později už si vysloveně užívají materiální blahobyt, i když ne zrovna bezstarostně. Román nenásilně, vlastně mimochodem zachycuje, co tenhle rychlý vývoj pro lidi znamenal. Pěkné je i vylíčení magie, kterou na vypravěče hudba Pink Floyd měla a má. Je to rozhodně dost zvláštní kniha, upřímná, bez klišé, má jisté těžko popsatelné kouzlo. A snad se u ní čtenáři i zasmějí.

Poslouchala jste při překládání hudbu kapely Pink Floyd?
Hodně, ne že bych se řadila přímo k fanouškům PF, ale chtěla jsem se lépe seznámit s alby, o kterých vypravěč s takovým nadšením píše. Myslím, že v dospělosti už nás málokdy hudba zasáhne s tak ohromnou silou jako v dětství nebo v pubertě. Ale naprosto chápu, proč byli Floydi pro autora tak formativní.

O knize:

Sestře je šestnáct, má nemocné srdce, obdivuje Pink Floyd a svým suchým humorem a vzdorovitostí bojuje proti establishmentu. Bratrovi je deset, trochu koktá, obdivuje starší sestru a kromě agresivních spolužáků bojuje hlavně s vlastním, teprve se formujícím světonázorem. V sedmdesátých letech v okolí Düsseldorfu nemají Pink Floyd nejspíš oddanější fanoušky než tyhle dva.

Alexander Gorkow (*1966) ve svém románu zachycuje sedmdesátá léta, jak je prožil na vlastní kůži, a výsledkem je úsměvné, někdy až groteskní vyprávění o nesmírné síle hudby, která mívala ambice měnit svět – životy hrdinů románu ze západoněmeckého předměstí bezpochyby změnila jednou provždy.  

https://www.knihazlin.cz/tituly/77827689/deti-poslouchaji-pink-floyd/