Věrní čtenáři severské literatury už jistě někdy zaslechli termín „finské podivno“, tzv. suomikumma, který se používá k označení finských literárních děl, v nichž je realistický rámec ozdoben fantaskními, sci-fi, mytologickými nebo magickými prvky. Typické jsou také přesahy do filozofie, psychologie, sociologie či politiky. Za první vlaštovku, která tuto vlnu odstartovala, se považuje román finské spisovatelky Johanny Sinisalo Ne před slunce západem (2000, č. 2003). Citlivý a inspirativní příběh o vztahu člověka a trollího mláděte, o strachu z neznámého, o sexuální orientaci a identitě uvedla do češtiny brilantním způsobem Viola Parente-Čapková. Mezi další zástupce finského podivna, jejichž díla si lze přečíst i česky, se řadí Leena Krohn, Pasi Ilmari Jääskeläinen, Emmi Itäranta a k významnému milníku v historii tohoto trendu u nás patří vydání povídkového souboru Lesní lišky a další znepokojivé příběhy (2016).
Ovšem „podivná“ díla nevznikají jen ve Finsku. A když to obrátím: Švédsko a Norsko přinášejí vedle detektivek i jinou četbu.
Číst více