Severský seriál #2: Humor
O Seveřanech se traduje, že jsou rezervovaní, chladní a málomluvní, takže fakt, že by byli vtipní, nikoho na první dobrou nejspíš nenapadne. Ale to bychom jim křivdili! Ba co víc: severský humor je tomu českému v ledasčem blízký. Posuďte sami na konkrétních příkladech. Vybíráme pro vás tři autory, kterým v Knize Zlín vyšly v českém překladu humoristické knihy.
Prvním z nich je finský spisovatel a publicista Antti Tuomainen. Kariéru psavce začal jako copywriter a autorsky prorazil s dystopicky laděným krimirománem Léčitel (2010, č. 2012, přel. Vladimír Piskoř). Děj knihy je umístěn do Helsinek blízké budoucnosti, kdy svět trpí po katastrofických klimatických změnách. Autor v těchto kulisách rozvíjí poměrně obyčejnou detektivní zápletku, která však nastoluje i hlubší otázky – kromě ekologických i obecně humánní, jako je vztah dobra a zla, otázka moci nebo možností volby. Kniha vynesla autorovi nejvýznamnější finské ocenění v detektivním žánru Vuoden johtolanka a největší severská literární agentura Salomonsson zbystřila a okamžitě Anttiho Tuomainena začala zastupovat – dnes díky tomu patří k mezinárodně nejčtenějším finským autorům současnosti.
Po několika dalších knihách s kriminální zápletkou, které by se daly označit také nálepkou severská noir krimi, díky jisté dávce zádumčivosti a ponurosti, a především černému humoru, který se do Tuomainenova psaní začal čím dál více propisovat, přichází v jeho tvorbě posun. Než natáhnu brka (2016, čes. 2018, přel. Vladimír Piskoř) disponuje také detektivní zápletkou: když se hlavní hrdina Jaakko Kaunismaa u doktora nečekaně dozví, že se stal obětí dlouhodobé otravy a má na kahánku, začne ve dnech, které mu zbývají, pátrat po tom, kdo mu usiluje o život. Důležitější roli v tomto díle ale hraje právě humor, který je černý, lehce absurdní, ironický vůči národním stereotypům, ale přitom jakýmsi způsobem laskavý. Ne náhodou patří k nejoblíbenější četbě ve Finsku Haškův Švejk a u nás zase vládne překladům finské humoristické prózy Arto Paasilinna. Než natáhnu brka je kniha veselá i tragická, citlivá i podivínská, plná životní moudrosti a vtipu, která navzdory černému humoru probouzí radost k životu a při čtení si připadáte, jako by vám před očima běžel film Akiho Kaurismäkiho. Příběh si můžete poslechnout i jako audioknihu:
https://www.palmknihy.cz/audiokniha/nez-natahnu-brka-206764
Velký úspěch ve Finsku i v zahraničí přinesla autorovi kniha s názvem Malá Sibiř (2018, čes. 2020, přel. Jan-Marek Šík). Její anglický překlad získal prestižní Petrona Award za Nejlepší skandinávský kriminální román roku 2020. I zde rozvíjí Tuomainen detektivně laděnou černočernou komedii o víře a pochybách, o lásce a smrti i o otázkách větších, než je sám člověk. Bývalý polní pastor Joel Huhta se dovídá novinku, která od základů změní celý jeho život. Současně dostane úkol hlídat drahocenný meteorit, který dopadl do malého města, v němž žije. V jednom okamžiku se všechno, na co spoléhal, obrátí vzhůru nohama, a nepřítelem může být kdokoli v jeho okolí.
Zatím poslední přeloženou Tuomainenovou knihou je Palm Beach Finland (2017, čes. 2021, přel. Ema C. Stašová), mistrovské dílo černého finského humoru, ve kterém se potkává Fargo s Pobřežní hlídkou. Detektiv helsinské policie Jan Nyman je inkognito vyslán do nového plážového rezortu, aby vyšetřil lehce bizarní případ mrtvoly v kuchyni. Ve skutečnosti však přijede do ospalého maloměsta, v němž místní podnikatel zřídil přímořské letovisko, které si podle něj nezadá s Karibikem či Thajskem. Za tuto zábavnou grotesku si Tuomainen vysloužil u britského deníku The Times označení „nejvtipnější evropský autor“. Varování redakce: po přečtení hrozí nečekaná touha pořídit si nafukovacího růžového plameňáka a vyrazit k vodě!
Antti Tuomainen je neúnavně plodný autor a na kontě má již celou novou trilogii Králičí faktor, která sbírá mezinárodní ceny a v Hollywoodu se na její motivy chystá filmová podoba se Stevem Carellem v hlavní roli. Zda se trilogie dočká českého překladu, je zatím nejisté a záleží to hodně i na vás, čtenářích – pokud máte rádi černý humor a v knihovničce vám autorovy knihy chybí, neváhejte si je u nás objednat.
https://www.albatrosmedia.cz/tituly/51413546/palm-beach-finland/
Roger Pihl je norský spisovatel a redaktor. Než se rozhodl věnovat se na plný úvazek psaní, založil a vedl reklamní agenturu, softwarovou společnost a institut pro výzkum trhu. Je autorem humoristických próz, ale kromě toho také řady odborných článků a knih, v nichž se zabývá mimo jiné geografií. Románem Muž, který se nechtěl vrátit domů (2014, čes. 2018, přel. Ivana Voráčková, obálka a grafická úprava Jindřich Janíček) se poprvé prosadil i v zahraničí. Úsměvná próza vypráví příběh úspěšného manažera Valdemara Vagena, kterého jednoho dne ho při cestě do práce na kole srazí elektromobil. Aby se po nehodě zotavil, dostane naordinovaný pobyt v nemocnici. Starají se tam o něj s velkou péčí, má stálý přísun jídla i skvělou společnost, především laskavé sestřičky a holubici Palomu. To vše způsobí, že se mu nechce zpátky do práce ani domů. Začne pronikat do zákulisí provozu nemocniční budovy a odhalovat v ní nečekaná tajemství. Kniha je protkána melancholickým humorem a nadhledem, ale dotýká se i hlubokých témat, jako je vyhoření, osamělost či přátelství.
Českým čtenářům jistě připomene bestsellerovou – již dvakrát zfilmovanou – knihu jeho krajana Fredrika Backmana Muž jménem Ove. Případně dalšího knihozlínského autora, jak se uvádí v recenzi na iliteratuře: „Absurdními a záhadnými motivy kniha připomíná tvorbu švédského autora Jonase Karlssona – zápletkou a prostředím potom konkrétně kafkovskou novelu Místnost, tónem a podněty k zamyšlení mírně odlehčenější Fakturu. Humor Jonase Karlssona je však temnější a mnohdy vzbuzuje úzkost. Humor Rogera Pihla je oproti tomu laskavý, téměř ustavičně cuká čtenářovými koutky (třebaže se některé vtipy opakují častěji, než by bylo třeba), a právě díky němu je četba Muže, který se nechtěl vrátit domů především příjemným, oddechovým zážitkem.“
https://www.albatrosmedia.cz/tituly/45381759/muz-ktery-se-nechtel-vratit-domu/
Erlend Loe se řadí k nejvýraznějším a nejpopulárnějším norským autorům. Studoval folkloristiku a filmovou a literární vědu. Píše knihy pro dospělé i pro děti a filmové a seriálové scénáře. S kladným přijetím literárních kritiků se setkal hned jeho debut Uchvácen ženou (1993), podle něhož byl natočen i stejnojmenný film. Čeští diváci mohou znát také filmy Na Sever (2009), Satisfakce 1720 (2016) nebo Dokonalý pacient (2019), k nimž napsal scénáře, a na jaře 2023 jde do českých kin nejnovější snímek Bombastický Johan (2022). Průlomem v jeho literární tvorbě se stal druhý román Naivní. Super (1996, čes. 2005, přel. Kateřina Krištůfková), který obratem získal označení „generační román“ a přinesl mu úspěch nejen v Norsku, ale i v zahraničí. Sympaticky naivní próza, pojednávající jednoduchým stylem o složitých věcech, se dočkala překladů do více než třiceti jazyků. Tímto textem nastartoval Loe téma osamělosti jedince v současném světě. Dále jej rozvíjí v románu Fakta o Finsku (2001, čes. 2009, přel. KK), jejímž hrdinou je opět osamělý muž reflektující svůj vztah ke světu, k druhým lidem i k sobě samému. Pro české čtenáře ale asi nejznámější a nejoblíbenější autorovou knihou zůstává Doppler (2004, čes. 2007, přel. KK), i díky tomu, že byla zpopularizována scénickým čtením v rámci LiStOvání, jehož ansámbl se stejnojmenným turné objel různé kouty republiky. Doppler, hlavní hrdina knihy, je úspěšný, spořádaný a pilný muž. Má manželku, dvě děti, hezký dům a dobrou práci, do níž každé ráno jezdí volvem. Jednoho dne však při cyklistickém výletě do přírody spadne z kola, a jak tak leží v lese na zemi, zaplaví ho klid a mír, jaký už dlouho nezažil. Ty tam jsou starosti s plánovanou rekonstrukcí koupelny, ty tam jsou přihlouplé dětské pořady, které si jeho syn pouští stále dokola, ty tam jsou všechny povinnosti. Doppler v důsledku tohoto zážitku usoudí, že svůj život musí radikálně změnit. Opustí ženu a děti a přestěhuje se do lesa. Společnost mu dělá losí mládě Bongo, jehož matku zastřelil kvůli masu. Jeho pobyt v lese postupně narušují další postavy, které mu brání v přechodu z aktivity do pasivity… Lehce absurdní příběh o lidské osamělosti může u českých čtenářů rezonovat nejen díky sympatickému hrdinovi, ale i díky kritické nadsázce vůči společnosti a tomu, co bývá většinově považováno za správné. Svědčí o tom i fakt, že obě další knihy, v nichž se s Dopplerem setkáváme, se dočkaly českého překladu – Náklaďáky Volvo (2004, čes. 2017, přel. KK) a Konec světa, tak jak ho známe (2015, čes. 2018, přel. KK).