Karel Kaplan

Rudolf Slánský patřil k nejmocnějším mužům komunistického aparátu, a to až do večera 23. listopadu 1951, kdy si pro něj přišli estébáci. Ve vykonstruovaném procesu se pak stal obětí teroru vlastní strany. Právě před sedmdesáti lety, 27. listopadu 1952, byl Slánský spolu s dalšími odsouzen k trestu smrti a 2. prosince 1952 popraven. Vzhledem k tomuto přízračnému výročí v těchto dnech média připomínají osud Slánského i celý proces s tzv. protistátním spiklenecký centrem v čele s Rudolfem Slánským. Např. Česká televize uvedla v premiéře celovečerní dokument „Kdo jinému jámu“. Když jsme volili název knihy Karla Kaplana „Mám, co jsem si zasloužil“, uvažovali jsme ve stejných intencích jako kolegové z ČT.

Státní bezpečnost patřila k nosným sloupům a k hlavní opoře komunistického režimu. Její úkoly a cíle, jakož i metody její práce se během jejího trvání měnily, ale vždy ochraňovala režim, právě existující podobu moci. V období, kterým se zabývá tato kniha, dosáhly moc a hrůzy aktivity Státní bezpečnosti nejvyššího stupně. Tragicky zasáhla do osudů statisíců občanů a do života celé společnosti. Její činnost byla mnohotvárná a ovlivnila všechny oblasti společenského života. Obrovskou roli přitom hráli tzv. sovětští poradci. O nezákonnostech Státní bezpečnosti podaly mnohá svědectví její oběti, a to již vletech 1968–1969, a nejvíce od roku 1990. Tehdy se počaly zpřístupňovat dosud utajené archivy, které odkrývají další a další poznatky o této instituci. O činnosti Stb jako mocenského nástroje KSČ snad nejlépe vypovídají přímo citace některých aktérů