V dnešním díle našeho prázdninového seriálu vám přinášíme tip na knihu, která je zároveň i novinkou, protože vyšla 21. srpna. Jedná se o Vůli žít, druhý díl detektivní série od britské autorky Rachel Amphlett. Detektiv seržantka Kay Hunterová a její tým se potýkají s novým případem a čas rozhodně hraje proti nim. Kay se navíc snaží zjistit, kdo na ni nastražil past při vyšetřování jiného případu a málem tak zničil (nejen) její kariéru.

KAPITOLA SEDMNÁCT

Kay zazvonil stolní telefon, který měla hned u lokte. Vzala sluchátko a odstrčila papíry.

„Haló?“

„Mám výsledky dezénu pneumatik,“ ohlásila jí Harriet. „To se vám nebude líbit.“

„Sem s tím.“

„Laciná značka, používají se v každém pneuservisu po celé zemi. Většinou spíš na menší vozy. Žádné zvláštní stopy, normální opotřebení.“

„Do prdele.“

„Pořád vás slyším.“

„Promiňte, Harriet – já vím, že i s tím málem děláte, co můžete.“

„To nic. Taky nesnáším záhady. Mám pro vás ale i něco zajímavějšího. Když jsme zkoumali zbytek provazu kolem kotníku oběti, našli jsme mezi vlákny kus nehtu. Nejdřív jsme si mysleli, že patří oběti, ale nesouhlasí DNA. Takže…“

„Patří vrahovi.“

„Přesně tak. Během dvaceti minut vám pošlu e-mailem kompletní zprávu, ale říkala jsem si, že tohle byste mohla vědět dřív, ať se máte do čeho pustit.“

„Moc vám děkuju!“

Kay ukončila hovor a pospíchala k Sharpovi do kanceláře.

„Takže pochopitelně prohledáme záznamy, jestli už tam s touhle DNA někoho nemáme,“ řekla, když mu v kostce převyprávěla, co se dozvěděla na oddělení pro ohledání místa činu.

„Dobře,“ přikývl Sharp. „Jestli se vám podaří někoho najít, dejte mi…“

Přerušilo ho zaklepání na dveře. Debbie ani nečekala na vyzvání a vstoupila dovnitř.

„Šéfe, na tohle se musíte podívat.“

Podala mu výtisk místních novin otevřený na třetí stránce. Prstem ukazovala na článek.

Sharp zaklel.

„Co to je?“ naklonila se Kay.

Sharp obrátil noviny k ní, aby si mohla přečíst titulek. „Denise Abbottová promluvila.“

Kay vstala a vzala mu noviny z ruky. Přelétla očima text a zaúpěla.

Vdově po Cameronu Abbottovi se podařilo ohrozit celé vyšetřování. Prozradila novináři, že u ní byla policie a mluvila s ní o otevřeném případu. Tím vraha upozornila, že po něm jdou.

„Jak moc škody asi stihla napáchat?“ nadhodila Debbie.

„Většina článku jsou jen domněnky,“ řekla Kay. „Ani jednou jsme se nezmínili, že vyšetřujeme vraždu, jen další smrt na stejném úseku kolejí, kde se zabil její manžel.“

„Domníváte se, že šla za novináři sama?“ zeptal se Sharp.

„Vůbec ne. Když jí manžel umřel, zjevně dlouho netruchlila. Už měla v domě přítele, když jsme přijeli. Byl ale nahoře a ukázat se nám nepřišel.“

„Že by dal echo novinářům on?“

„Možná. Řeknu Barnesovi a Carys, ať tam zajedou, znovu s nimi promluví a zopakují jim, aby s novináři o tomhle vyšetřování dál nemluvili.“

„Ano. A já řeknu lidem z tiskového, ať zavolají do redakce. Snad zachráníme, co se dá.“ Sharp se ohlédl a Kay také.

Ztuhla.

Společnou kanceláří rázoval šéfinspektor Larch, mířil rovnou k nim, v obličeji rudý jako ředkvička.

„Debbie, vraťte se ke svému stolu. Už vás nebudeme potřebovat,“ zavelel Sharp.

Debbie chvatně vyběhla a ani neskrývala úlevu.

Larch práskl dveřmi a Kay očekávala útok.

„To vám přijde draho, Hunterová!“ ukázal na ni prstem a na rtech měl kapičku slin. Vytrhl jí noviny z rukou, rozevřel jí je těsně před očima a ruce se mu třásly. „To byl váš nápad? Tiskovou politiku nemáme pro nic za nic, seržantko!“

„Šéfe, s tímhle nemá Kay nic společného,“ řekl klidným hlasem Sharp, sáhl po novinách a vzal mu je z ruky. Šéfinspektor ho zpražil pohledem, ale Sharp si toho nevšímal. „Ven s tím šla sama Denise Abbottová. Zatím se domníváme, že chtěla být jenom zajímavá, ale pověřil jsem Barnese a Milesovou, aby za ní okamžitě vyrazili, vysvětlili jí podstatu našeho vyšetřování a důrazně ji požádali, aby dál s novináři nemluvila.“

„To je málo, Sharpe. Kam Hunterová vleze, tam je průšvih. Koukejte to sakra dát do pořádku!“

Otočil se na podpatku, rozrazil dveře a přes společnou kancelář zase kvapně odešel.

Kay vydechla. „Díky, šéfe.“

„Není zač. Podívejte se, já vím, že po vás jde, ale nenechte se tím odradit. Je na nás vyvíjen tlak, abychom s tím pohnuli co nejdřív. Larch řeší škrty v rozpočtu a výkonnostní cíle a netají se tím, že nás hlídají. Tak s tím zkuste pohnout, než ho rozčílí zase něco dalšího.“

Kay si nemohla pomoct. „Jinak budou padat hlavy?“

Sharp přimhouřil oči a kolem úst mu zahrál náznak úsměvu. „Zase vám Barnes něco nakukal, co? Měl bych…“

Nedořekl, protože do pracovny vběhla Carys. „Šéfe? Volal mi Lucas – máte se podívat do mailu. Podařilo se mu najít dentální záznamy, které odpovídají naší oběti.“

„Svolejte tým, Carys. Za vteřinku jsem u vás.“

Rychle sedl k počítači a Kay pospíchala ke stolu pro zápisník.

Místnost zaplnil vzrušený šum. Všichni vstávali od stolu a mířili k tabuli, kam mezitím přišel Sharp a postavil se čelem k nim. Ani nečekal, až se policisté usadí. „Máme pozitivní identifikaci oběti.“