Mezi nejznámější díla Jefferyho Deavera patří bezpochyby série s geniálním kriminalistou Lincolnem Rhymem. První díl vyšel v českém překladu už v roce 1998 a letos se čtenáři s Rhymem a jeho týmem setkají znovu, a to už pošestnácté, v Hodinářově triku. Postupně také vydáváme reedice starších dílů a oblékáme je do nového kabátku.

Série se z velké většiny odehrává v New Yorku, kde Jeffery Deaver dvacet let žil, výjimkou tedy není ani patnáctý díl Noční návštěvník, v němž geniální Zámečník proniká do bytů svých obětí, které prozatím okrádá jen o pocit bezpečí. Rhyme a Sachsová ale vědí, že je jen otázkou času, než bude prolita nevinná krev.

V Nočním návštěvníkovi budou čtenáři trávit čas v Rhymově bytě a laboratoři na Central Park West. Podívají se do sídla newyorského policejního oddělení One Police Plaza a vyšetřované případy je zavedou také do jednoho z mrakodrapů na manhattanské Park Avenue nebo do rezidenční čtvrti Forest Hills v Queensu.

UKÁZKA

Sachsová vyhledala na internetu telefonní číslo a vytočila ho. Hlavní podnikový právník měl právě konferenční hovor, ale jeho asistentka Sachsovou ujistila, že se jí ozve zpátky. Sachsová jí nechala číslo na sebe a na Sellitta.

Cooper mezitím zkoumal důkazní předmět pod modře žhnoucím alternativním světelným zdrojem.

„Hm. Zjevně ví, co dělá. Moc tu toho nevidím. Na papíře neulpěly žádné otisky ani vlákna. Stránka je z původní novinové dvoustrany odtržená ručně – nikde nevidím žádné stopy po nástrojích. A rtěnka, kterou Zámečník napsal ten vzkaz, odpovídá vzorku nalezenému v bytě oběti.“

Komunikační systém mezi sterilní a nesterilní částí laboratoře byl hodně kvalitní. Připadalo jim, jako by Mel Cooper stál přímo vedle nich.

Sachsová připsala jeho zjištění na tabuli hned pod záznam o absenci latentních otisků na místě činu a o skutečnosti, že Zámečník ukradl z bytu kalhotky a kuchyňský nůž. Model Chef’s Choice, délka čepele dvacet pět centimetrů.

„Všechno, čeho se dotkl,“ pokračoval Cooper, „je negativní na otisky i na DNA. Takže měl rukavice. Ta sušenka byla napůl snědená, ale Zámečník ji nejdřív rozlomil a teprve potom jednu půlku zkonzumoval, takže za sebou nenechal stopy slin. Je fakt dobrý.“

Před více než sto lety napsal geniální francouzský kriminalista Edmond Locard slavný výrok, který Rhyme ve svých kurzech s oblibou parafrázoval: „Na každém místě činu dochází k přenosu stopových důkazů mezi pachatelem a obětí nebo pachatelem a místem samotným. Tyto důkazy mohou být pouhým okem neviditelné a podle čichu nezjistitelné. Přesto existují a je na ohledávači místa činu, aby prokázal dostatek přičinlivosti a trpělivosti a odhalil je.“

Locard označoval stopové důkazy slovem „prach“, ale jako metafora to bylo více než trefné.