Karel Pacner, je jedním ze dvou Čechů, kteří byli v červenci 1969 u startu prvních lidí na Měsíc. Pracoval tehdy v Mladé frontě, umanul si, že takovou převratnou událost musí komentovat přímo z místa, a to také učinil. Jeho každodenní zprávy Houstne, tady Pacner se staly kultovními. Z pohledu dnešní doby, kdy existují mobilní telefony, internet, družicové přenosy…, se zdá být vznik tehdejších reportáží a jejich přenos přes oceán přímo neuvěřitelný. Uběhlo půl století a Karel Pacner pořád patří mezi novinářské špičky a špičky autorů literatury faktu, s novými technologiemi se zcela samozřejmě sžil a od svého počítače dokáže bádat mj. v archivech tajných služeb. O čemž svědčí ohlas jeho posledních knih z oblasti špionáže. Karel Pacner je bezesporu českou jedničkou v popularizaci kosmonautiky i špionáže.

Pronikavý knižní rozhovor s novinářem, popularizátorem vědy vychází k jeho životnímu jubileu. Otázky, které pokládala zkušená publicistka Martina Riebauerová, toho času šéf dramaturgyně Událostí, komentářů České televize, nesměřují pouze do minulosti. Jsou velmi aktuální. A Karel Pacner reflektuje různé oblasti vědy i moderní historie s nebývalým přehledem. Vyjadřuje se např. k projektům Elona Muska stejně kompetentně jako k nebezpečí oligarchického pojetí řízení státu v době po koronaviru…

Vybavuješ si okamžik, kdy jsi poprvé vzal ten virus na vědomí?

Hned, když přišly první zprávy z Wu-chanu, řekl jsem si: „Tak to je malér, který nás čeká taky.“

Ale byl přece SARS, MERS, nic z toho k nám nedošlo, i já jsem to zpočátku brala jako epizodu tohoto typu. Postupně se společnost začala rozdělovat na bagatelizující „chřipkaře“ a alarmující „panikáře“. Kam jsi patřil ty?

Spíš do tábora, který z toho měl a má hrůzu. Od začátku. Jsem odchovaný spisovatelem sci-fi Michaelem Crichtonem, který takové scénáře ve svých knihách popisoval. Počty mrtvých z Číny a posléze i z Itálie byly hrozivé. A zatímco Čínu jsme mohli brát jako vzdálený svět s příšernými hygienickými standardy, Itálie, to už byl svět náš a velmi blízký.

Jak jsi ale sám napsal, nikdo na to nebyl připravený, nikdo to nečekal a nepředvídal.

Abych byl úplně přesný, někteří vědci nástup nových neznámých a těžko léčitelných infekcí očekávali. Jasnou představu ale neměli. Zajímavé bylo, že možná šest týdnů před tím jsem narazil na internetu na proslov zakladatele Microsoftu Billa Gatese. Už před pěti lety na bezpečnostní konferenci v Mnichově – on, počítačový odborník – upozorňoval na nebezpečí virových nákaz. Nejdřív jsem si dokonce myslel, že je to fake news, ale pak jsem si ověřil, že Gates opravdu takto varoval.

A asi nemyslel počítačové viry, že.

Ne. Upozornil tehdy na možný vznik virové choroby, která zasáhne celý svět. Vycházel z poznatků vědců o ebole, SARS a dalších smrtonosných infekcích, které se naštěstí nerozšířily mimo Afriku, ze série těžkých nemocí rozesetých všude, jako je mononukleóza, neštovice, hepatitida B a C, ale i z chřipky anebo obyčejné rýmy.

Jak to mohl tak předpovědět?

Zřejmě, jak umí vstřebávat důležité informace, vydedukoval i tohle. Má nadaci, kterou dotuje stamiliony dolarů, logicky chce být orientovaný a vědět, kam peníze investovat. A je pravda, že historici medicíny na riziko nějaké nové pandemie upozorňovali také. Ani varování takové morální autority, jakou je Bill Gates, dnes jeden z největších přispěvatelů na charitu v chudých zemích a finančník řady výzkumů vakcín proti globálním chorobám, světovým vůdcům nestačila. Nikoho z politiků miliardářova předpověď nezaujala.

Jak jsi vnímal kroky a opatření, které nastaly u nás?

Štvalo mě, jak Andrej Babiš pořádal i tři tiskovky denně, na kterých vystupoval jako všemocný zachránce a o připravenosti státu na tuto pandemii s velkým gustem lhal. Nebylo dost roušek, respirátorů a dalšího zdravotnického materiálu. Na druhé straně to, že vláda nošení roušek včas nařídila, nás od mnohého zachránilo. Děkoval jsem v duchu všem obětavým lékařům, sestrám a dalším zdravotníkům, kteří pracovali bez ohledu na těžkosti a hodiny. Nadchlo mě, jak lidé usedli k šicím strojům a nezištně šili roušky, roznášeli je a rozdávali. Jak ajťáci zasedli ke computerům a vytvořili call centrum pro pomoc starším lidem, kterým dobrovolníci nosili nákupy.

Všechny tyhle zprávy jsem analyzoval a s chutí rozeslal svým kamarádům do světa. Zaujalo mě, jak si rektor ČVUT na počátku pandemie vyrobil ochrannou masku z PET láhve a jeho tým vzápětí vyvinul účinný respirátor pro lékaře. Jak ji jiný tým zhotovil z potápěčského šnorchlu. Česká firma šila roušky z nanovlákna, které virus zabíjejí. Společnosti s 3D tiskárnami na nich tiskly ochranné štíty. Největší český internetový prodejce elektroniky věnoval Praze tisíc respirátorů druhého typu FFP2. Když firma vyrábějící ventilátory oznámila, že jí docházejí peníze, spontánně vznikla sbírka, vybralo se několik desítek milionů korun. Podobně nejznámější český šéfkuchař zorganizoval vaření obědů denně pro pražské záchranáře, hasiče a policisty. To všechno mě dojalo. Včetně toho, jak nejznámější český výrobce destilátů vyrobil a rozdal dezinfekci potřebným. Když se ale ohlásil celníkům, zakázali mu to a povolení dali čtyřem provozovnám Agrofertu, které dezinfekci prodávají. To mě zase pěkně naštvalo.

Ve svém dopise přátelům z jara 2020 přátelům píšeš, že náš život se následkem koronaviru změní. Máš v oblibě futurologii, zkus tedy načrtnout, jak – a třeba, až tahle kniha vyjde, uvidíme první výsledky, nakolik se tvé scénáře přibližují pravdě.

Dobrá. Samozřejmě vycházím jen z toho, co jsem si všechno přečetl, ale čtu o tom hodně.

Za prvé myslím, že ubude svobody, přibude pravidel a omezení. Bill Gates třeba nadhodil, že v budoucnosti budou lidé pravděpodobně potřebovat k cestování nejen pas s vízem, ale i očkovací průkaz s potvrzením, proti jakým chorobám jsou očkovaní. Já dodávám, že pravidelné předpovědi počasí doplní informace o červených zónách doma i v zahraničí, kde řádí covid a do budoucna třeba něco jiného.

Po skončení koronavirové války se pustí školy, úřady a podniky do hodnocení systémů homeoffice a homeschool. Něco z toho zůstane. Určitě to změní způsob rodinného života, budou zapotřebí větší byty kvůli domácí práci, na druhé straně postačí menší kanceláře. Omezí se cestování do zaměstnání a do školy, sníží se spotřeba energie. Na silnicích ubude osobních aut, poklesne objem veřejné dopravy. Zdraží kultura, přibude nezaměstnaných umělců a divadelníků.

Během krize se změnil i systém komunikace mezi lidmi. Mnohým kontakt s druhými chyběl, ale možná, že některé prvky on-line komunikace přetrvají a příbuzní, přátelé a spolupracovníci se budou méně často fyzicky scházet. Lidé se naučili ještě více nakupovat přes internet, což by mohlo omezit klasické obchody.

Lidé vybavení množstvím komunikačních aparatur budou taky méně cestovat. Doprava a ubytování se prodraží, poklesne množství turistů, hotelů a leteckých linek, mnoho zaměstnanců v servisu služeb ztratí zaměstnání.

Celkově přijde řada omezení pohybu, lidskoprávní organizace budou syčet, že to ohrožuje svobodu, ale ono asi nezbude nic jiného, protože ona svoboda byla, řekl bych, až neobyčejně široká. Je pravda, že během koronavirové krize diktovaly státy svým občanům nejrůznější omezení. Některým vůdcům se tento způsob vlády zalíbí a není vyloučeno, že by v něm rádi pokračovali. Toho bych se dost bál. Nicméně stále říkám: Dobře už bylo, zvykněte si!

Ale především začne deglobalizace – to tady ještě nebylo. Zavládne touha po soběstačnosti. To znamená, že výroba všech součástek do elektroniky, aut, stejně jako léky a zdravotnické pomůcky se vrátí na Západ, protože státy a podniky postupně stáhnou všechny své výroby z Číny, případně z dalších levných asijských zemí.

Moment, to myslíš, že je reálné? Tomu opravdu věříš?

Je to reálné, jenom to nepotrvá deset let, ale mnohem déle. A život nám to samozřejmě zdraží. V Nemocnici na Homolce jsem přečetl knihu Čínské století od italského novináře Federica Rampiniho, který delší dobu pracoval v Pekingu. Žasl jsem hrůzou, kam všude Číňané v posledních padesáti letech pronikli a jak opředli svět svými viditelnými i neviditelnými nitkami. Loni se stala Čína největší světovou ekonomikou. Celková roční hodnota zboží a služeb, které se tam vyprodukují, převýšila Spojené státy. K hospodářskému růstu světa přispívala tato komunistická diktatura třiceti procenty. Vládnout půldruhé miliardě lidí není snadné. Peking vybudoval své hospodářství na kradených technologiích a filiálkách západních špičkových firem. Továrny pracují bez ohledu na ekologickou bezpečnost, takže ohrožují nejen vlastní dělníky a obyvatele, ale i ostatní svět. Své obchody Čína prosazuje tvrdě, podbízivě, nečestně. Vybudovala silnou armádu a pokouší se svá teritoria rozšiřovat, aniž by brala ohled na mezinárodní pravidla. Americký prezident Trump doporučil svým technologickým gigantům, aby stáhly své filiálky z Číny. Fandím mu, navíc je třeba od Číny požadovat, aby obchodovala podle norem, a ne podle toho, jak se jí hodí.

Samozřejmě si kladu otázky: Nenaruší tato pandemie trend k výměně dominance ve světě, jak se dosud rýsovala? Svět 19. století patřil Německu, 20. století uchvátily Spojené státy, později o toto místo bojoval i Sovětský svaz, pro nynější století se očekávalo, že se vlády ujme komunistická Čína následovaná Indií. Opravdu Amerika z prvního místa spadne? Může to všechno vést i v Číně k sociálním problémům? Rýsuje se nová studená válka Čína versus Západ? Nehrozí omezená válka zbraní mezi Čínou a USA? Jak všechny tyto změny naruší klidný život obyvatel tohoto století?

Znáš odpovědi?

Vůbec ne. Svět bude každopádně i nebezpečnější o to, že mocnosti jako Čína a Rusko se budou snažit získávat neférovým způsobem klíčové informace k novým technologiím ještě intenzivněji než dosud, a navíc si budou chtít ekonomicky podřizovat stále více zemí. Některé suroviny jsou pouze v určitých částech světa, některé jenom v těchto dvou zemích. Pikantní například je, že Amerika dováží titan z Ruska a dělá z něj ta nejmodernější letadla. Mám pocit, že svět za nějakých třicet let, kdy já tu už nebudu, bude vypadat úplně jinak.

Chtěl bys vědět, jak?

Chtěl bych tady být tak dlouho, dokud jsem schopen se o sebe postarat a žít přibližně tak, jako dnes. Ale jestli se ptáš, zda bych chtěl dopředu vědět, jak bude vypadat svět za těch třicet let, tak to bych asi nechtěl. Ale nebojím se. Bát se o euroatlantickou civilizaci nemusíme, ta přežila mnohé. Spíš se musíme bát těch druhých. Naše civilizace je silná a kreativní. I proto, že je svobodná a přicházet s novými nápady v ní není problém.

Tolik globálních změn kvůli jednomu viru. Máš teorii, kde se virus vzal? Jestli z netopýrů na tržišti, nebo unikl z laboratoře, dokonce snad záměrně?

Já mám za to, že to byl buď bordel na tržišti, nebo bordel v ústavu. Prostě někdo nezavřel okýnko. Nemyslím, že virus někdo vypustil úmyslně.

Objevují se samozřejmě nejrůznější teorie, že celé je to jen uměle a geniálně vytvořená panika, která mnoho firem a zemí porazí na kolena a jiným dovolí královsky zbohatnout, ba změnit světový řád. Že zkrátka to, co popisuješ, bylo spuštěno cíleně.

Už jsou tady zase konspirační hypotézy. Jako i viru HIV a AIDS. Pitomost! Na takové akci by se musela podílet spousta lidí, desítky a stovky, určitě by to některý z nich prozradil. Nejdřív by dal interview v televizi za pár tisíc dolarů, potom vydal knihu. Ne, to ne. Ale takovéto pohádky nejsou ničím novým. Tradovalo se třeba, že Američané nebyli na Měsíci, že to Hollywood vytvořil v arizonské poušti. Americké výpravy bedlivě sledovali Sověti – kdyby tenhle podvod odhalili, dočetli bychom se o něm na první stránce moskevské Pravdy. Totéž platilo s údajnou návštěvou mimozemšťanů v dávných dobách na Zemi.

Přinese virus někomu i něco pozitivního? A teď nemyslím jen výrobce vakcín.

Ovšemže. Čínský virus má i kladný vliv. Určitě se objeví nějaké boční produkty vynálezů, které cílí proti tomu viru, a najednou se přijde na něco nového, s čím se nepočítalo. Tyhle by-produkty bývají velkým přínosem.

Výzkum infekcí určitě zrychlí diagnostiku nemocí, myslím, že v budoucnosti bude možné zjistit přítomnost virů, jako je covid-19, v těle stejně jednoduše, jako dnes probíhají těhotenské testy.

Věřím, že se zvýší i význam vědy jako takové. I ti politici, kteří žijí od jedněch voleb ke druhým, by si najednou mohli uvědomit potřebu vědeckého výzkumu a i kvůli své vlastní záchraně do něj nalévat stále víc peněz. A to nejen do aplikovaného, který přináší zisky okamžitě, ale i do základního, který nepravidelně oslňuje svět překvapivými objevy. Trochu by se mohl změnit biomedicínský výzkum – vedle chorob bakteriálních a srdečních by se mělo věnovat víc pozornosti potížím způsobeným viry.

Uvědomil jsem si při tom přemýšlení ještě jedno riziko týkající se výzkumu vesmíru.

Jaké?

Počítá se totiž s návratem vzorků hornin z Marsu, přičemž někteří vědci doufají, že v nich najdou známky života. Ale kdyby je našli a kdyby tady nějaké importované viry nebo bakterie zmutovaly a unikly do ovzduší, vytvoří to na Zemi pandemie, které budou nesrovnatelně horší než nějaký čínský virus. Proto zastávám názor, že pokud by se měly přivézt vzorky z Marsu nebo jakéhokoli jiného vesmírného tělesa, je potřeba je zkoumat na orbitální stanici 400 kilometrů nad Zemí. Já dokonce tvrdím, že bychom neměli vysílat lidi na povrch Marsu, ale že bychom jej měli zkoumat z oběžné dráhy vysíláním automatů. Mars by měl zůstat kosmickou oázou.

Na Měsíci takové nebezpečí nehrozí?

Ne, Měsíc je naprosto vyhaslé těleso.

 

Knihu Psaní jako posedlost seženete u nás na e-shopu.