Děj knihy se odehrává v zapadlé vsi v dalmatských horách, kam turisté nejezdí a lidé jsou tu „odsouzeni“ žít jen mezi sebou. Postupně se seznamujeme s řadou typických postav chorvatské současnosti: alkoholik, neukojená vdova, bohatý emigrant, dítě z Německa, místní rozumbrada, kněz-alkoholik, řada všeumělů a všeznalců apod. Snad chybí jen bývalý komunista a mozaika by byla úplná. Tomić velmi přesně postihuje všechny možné nešvary a stereotypy obecně vesnického života, ale i konkrétní chorvatská specifika. Většina příhod a zápletek je úsměvná, nicméně při hlubším zamyšlení spíše tragikomická. Život na dalmatském venkově totiž opravdu žádná idyla není. Neuvěřitelné historky, které si čte jedna z postav – Josip zvaný Miguel – v černé kronice, nám připomínají Švejkovy vyprávěnky, jimiž Švejk oblažoval, koho potkal. Byť se zdály absurdní a směšné, dobře zrcadlily reálný stav společnosti. A u Ante Tomiće je tomu podobně.