Právě vychází první díl detektivní série s inspektorkou Elenou Blancovou, svéráznou policistkou s ostrými lokty, která se v případě potřeby nebojí pohybovat ani na hraně zákona. Na své si přijdou fanoušci filmového seriálu Most či knih Stiega Larssona – Elena totiž ztělesňuje podobně výraznou a emancipovanou ženskou hrdinku, která navenek vystupuje tvrdě a nekompromisně, ale uvnitř bojuje se skrytými traumaty z minulosti.

První díl trilogie s názvem Obřad vyšel 30. ledna 2023 a při té příležitosti vám přinášíme krátkou ochutnávku z knihy:

 

Představa půlhodiny byla dost optimistická, když se vezme v potaz madridský provoz v pondělí ráno. Inspektorka Blancová přijela asi za hodinu, její tým je už v akci a ona na něj může být pyšná: dělají přesně to, co by jim řekla.

„Mrtvola nevypadá o moc hůř než ty… Byla jsi v noci někde na tahu?“

Buendía, patolog oddělení, je jednou z mála osob, jimž Elena dovoluje podobné komentáře. Pracuje s ním už dlouhé roky, svěřila by mu svůj život, kdyby to bylo nutné, i když doufá, že to nutné nebude: Elena nerada v důležitých věcech spoléhá na kohokoli jiného než sama na sebe.

Kdyby měla trochu víc času, lépe by se nalíčila a zamaskovala by všechny stopy probdělé noci. Stihla si jen obléknout džíny a tričko, trochu se učesat a vzít si tabletu paracetamolu. Teď opravdu potřebuje kávu víc než grappu, jakmile to bude možné, pošle někoho, aby jí jednu přinesl.

„Je tu Rentero?“

„Neviděl jsem ho a nemyslím si, že by se sem chystal… Tělo je támhle.“

Inspektorka Elena Blancová, vedoucí týmu Oddělení analýzy případů, na Radostné vyhlídce nikdy nebyla. Stejně jako všichni, kdo sem dnes ráno přijeli, si ohromeně prohlíží zahrady, zámečky i sochy. Jsou velmi omšelé a možná právě v tom je jejich kouzlo, je vidět, že nejde o napodobeninu na způsob amerických zábavních parků, ale o skutečnou historii. Snad některá španělská královna uvelebila své pozadí na totéž místo, kde nyní sedí starý policista, který se na všechny přítomné dívá, jako by ho v nejmenším nezajímali.

„Kdo to je?“

„Strážník Costa,“ odpoví Buendía. „Je to jeden ze dvou policajtů, co přijali hlášení o nálezu mrtvoly. Chtěl by jít domů, na rozdíl od svého kolegy, to je nějaký Ángel Zárate. Všude se cpe, o všem chce vědět. Už se dvakrát chytil s Cheskou.“

„Je mladý, tenhle Zárate?“

„Je mu něco přes třicet. Znáš tyhle kluky. Je naštvaný, že jsme mu vzali případ.“

„Já bych mu ho mileráda vrátila.“

Není běžné, že by se OAP ujalo případu, který se právě začíná vyšetřovat. Přichází většinou později. Toto speciální policejní oddělení obvykle přebírá pátrání, když se vymkne z rukou, někdy kvůli neschopnosti policistů, někdy pro podezření, že jsou do záležitosti vyšetřovatelé nějak zapleteni; jindy prostě proto, že se případ postupně tolik zamotal, až bylo velmi těžké ho zase rozmotat… Ve Spojených státech by je považovali za jakési superpolicisty, ve Španělsku jsou to prostě jenom ti, kdo musejí sníst, co jiní nadrobili, protože už není na koho to dál hodit. Jediný rozdíl je v tom, že mají k dispozici lepší vybavení než kterékoli jiné oddělení.

„Co to má ta mrtvá kolem pasu?“ Elenu na první pohled zaujme totéž, co ostatní.

„Tylovou baletní sukni. Prý by mohla být…“

„… z rozlučky se svobodou,“ dokončí za něj inspektorka.

Díky poloze jejího bytu jde o další téma, na něž by mohla vést přednášky. Trasa většiny rozluček se svobodou vede také pod jejím balkonem. Nejdřív to byly skupinky šíleně opilých Angličanů, pak se k nim přidaly dívky z téže země, stejně zřízené; pak Francouzi, Italové, Španělé… Tylových sukní už viděla mnoho, stejně jako závojů a spodního prádla oblečeného přes šaty. Nic ovšem nepřekoná plastové čelenky ve tvaru penisu.

„Chesko, Orduño, pojďte sem.“

Další členové OAP, které si právě zavolala, jsou dobří policisté, mladí, nadšení, ale také s dobrou fyzičkou; Elena se na ně obrací pokaždé, když by se mohly kromě hlavy hodit i svaly. Orduño do týmu přišel ze zásahové jednotky, Chesca z Oddělení vražd a pátrání po osobách. Inspektorka Blancová si je vybrala osobně, stejně jako patologa Buendíu a osobitou IT odbornici Mariajo; toto jsou lidé, jimž nejvíce důvěřuje.

„Rozkaz, inspektorko, k tvým službám.“ Elena vynaložila mnoho úsilí, aby Orduño upustil od vojenských způsobů, a postupně se to daří, aspoň už je schopen jí tykat.

„Zbavte se všech těch lidí, co jsou kolem mrtvoly. Pochybuju, že tu ještě zbyla nějaká stopa, ale jestli ano, chci ji. A je možné, že oběť byla na rozlučce se svobodou, zkuste o tom něco zjistit.“

Rozkazy jsou přesné a jasné, na rozvíjení teorií bude dost času, až se sejdou v kanceláři OAP. Všichni vědí, jak Elena ráda pracuje, a respektují ji.

„Inspektorko, ty policajti, co přišli, když se našlo tělo…“

„Ángel Zárate a jeho kolega, že? V klidu, Chesko, já se o ně postarám, už mi o nich říkal Buendía.“

Už si Zárateho všimla, ale než se s ním dá do řeči, ještě chvíli počká a bude pozorovat jeho chování. Nerada si dělá nepřátele z vlastních kolegů, tedy z policistů, jež OAP nahrazuje, ví však, že je téměř nemožné se tomu vyhnout. Právě sklon k rozepřím s ostatními policisty je hlavní nedostatek Chesky: jako kdyby zbytek světa byl jejím protivníkem a OAP její rodinou. Orduño naštěstí bývá mnohem diplomatičtější.

„Tak, jdeme na to, Buendío. A teď mi řekněte, proč nás vůbec Rentero zavolal.“

Buendía ví, že s Elenou musí mluvit narovinu a bez zbytečných vytáček.

„První, kdo se přiblížil k mrtvole, byl Fuentes z forenzního oddělení. Je to dobrý policajt, má toho hodně za sebou, znám ho celé roky. Když zvedl oběti víčko, viděl, jak zpod něj vylezl červ. Nemohlo to být pokročilým rozkladem, protože žena zemřela těsně předtím.“

„Takže?“

„Shoda okolností: Fuentes před lety pracoval na jiném případu se stejnými rysy, byla to děsivá rituální vražda ženy. Obává se, že jde o totéž. Proto zavolal Renterovi a ten povolal nás.“

„Super, takže najednou tu máme sériového vraha. Nemohlo by se policajtům zakázat sledování kriminálek?“

„Nedělej si z toho srandu, Eleno. Odvezu si tělo na patologii a ještě během dopoledne udělám pitvu.“

„Budu hned u tebe. Ještě si promluvím s tím mladým Záratem.“

Nemusí k němu vážit cestu, Zárate už v ní rozpoznal velitelku a chystá se před ní protestovat proti svému odsunutí z případu.

„To vy jste vedoucí tohohle oddělení?“ osloví ji povýšeně.

„Prý jsi to byl ty, kdo odpověděl na hlášení nálezu mrtvoly,“ ignoruje Elena jeho otázku, aby mu dala na srozuměnou, kdo má v rozhovoru hlavní slovo. „Jsem inspektorka Blancová, vedoucí týmu OAP.“

„Takže OAP skutečně existuje…“

Blancovou sarkastická odpověď zaskočí, prohlédne si ho a usoudí, že je to velmi atraktivní muž: tmavovlasý, s tělem vypracovaným jako většina mladých policistů… Kdyby měl červené terénní auto a kdyby na něj Elena narazila během jedné ze svých divočejších nocí, bez váhání by si ho zavedla na Didího parkoviště.

„Tenhle případ si vezmeme na starost my.“

„Proč? Okres spadá pod naše komisařství.“

„Proč? Protože život je nespravedlivý a protože OAP skutečně existuje. Dáme to vědět tvým nadřízeným. Buď tak hodný a nepleť se do shromažďování důkazů.“

 

https://www.knihazlin.cz/tituly/81483459/obrad/