Americký spisovatel J. D. Barker se u nás proslavil především svou trilogií, v níž měří síly detektiv Sam Porter a psychopatický Opičí vrah. Přestože série čtenáře zavede na více míst ve Spojených státech, příběh začíná v illinoiském Chicagu, které Opičí vrah pět let terorizoval.

J. D. Barker vyrůstal asi hodinu severně od Chicaga a přiznává, že město miluje a vždy pro něj bude hodně znamenat. Místa, která se v prvním díle Čtvrtá opice objevují, jsou tedy skutečná. Jedná se například o rezidenční mrakodrap Flair Tower, Ústav soudního lékařství okresu Cook na West Harrison Street, koncertní sál Metro, malý, ale přesto příjemný Ward (A. Montgomery) Park, čtvrť Hyde Park rozkládající se při břehu Michiganského jezera nebo rozsáhlý systém podzemních tunelů.

UKÁZKA

Ústav soudního lékařství okresu Cook se nacházel na ulici West Harrison v centru Chicaga. Porter s Nashem tam z Flair Tower byli za chvíli a zaparkovali před budovou na místě rezervovaném pro policii. Eisley jim vzkázal, že je počká v márnici.

Porter nikdy na márnice moc nebyl. Místo osvěžovače vzduchu se v nich používal formaldehyd a dezinfekce, ale ani ty nedokázaly zamaskovat zápach, který připomínal smrad bot, plesnivého sýra a laciný parfém. Kdykoli Porter prošel dveřmi, vybavilo se mu, jak ho pan učitel Scarletto nutil na střední škole pitvat prasečí plod. Jeho cílem bylo dostat se co nejrychleji ven. Stěny zde byly vymalovány veselou světle modrou, což ani trochu nepomáhalo zapomenout na skutečnost, že všude kolem jsou mrtví lidé. Všichni zaměstnanci jako by tu měli lhostejný výraz a Portera při pohledu na ně vždycky napadlo, co by asi našel u nich doma v lednici. Nashovi nic z toho zjevně nevadilo. Zastavil se v polovině chodby a hleděl do automatu na sladkosti.

„Jak mohly dojít zrovna snickersky? Kdo má tady ten cirkus na starosti?“ zanadával neurčitě do prostoru. „Same, nemáš čtvrťák?“

Porter si ho nevšímal a protlačil se dvoukřídlými nerezovými dveřmi naproti zelené kožené sedačce, která zjevně pocházela z doby, kdy JFK nastoupil do úřadu.

„Ale no tak, já mám hlad!“ volal za ním Nash.

Tom Eisley seděl za kovovým stolem ve vzdáleném rohu místnosti a zuřivě cosi klepal do klávesnice. Zvedl hlavu a zamračil se. „Vy jste snad šli pěšky, ne?“

Porter mu chtěl odpovědět, že ve skutečnosti jeli docela rychle, dokonce i na světlech, ale pak si to rozmyslel. „Byl jsem ve Flair Tower. Zjistili jsme, kde oběť bydlela.“

Většina lidí by se ho zeptala, co tam našli, ale Eisley k nim nepatřil. Lidi ho začínali zajímat, až když se jim zastavilo srdce.

Dvojitými dveřmi teď prošel i Nash a na prstech měl ještě zbytky tyčinky Kit Kat.

„Už je ti líp?“ zeptal se ho Porter.

„Dej mi svátek. Už jedu jenom na výpary.“

Eisley vstal od stolu. „Nasaďte si rukavice, oba. A pojďte za mnou.“

Vedl je kolem stolu dalšími dvoukřídlými dveřmi do velké pitevny. Když vstoupili, měli pocit, že teplota klesla o dvacet stupňů. Byla taková zima, že Porterovi šla pára od úst. Na pažích mu naskočila husí kůže.