Být bohatý, úspěšný a krásný už dneska nestačí. V éře digitálního přehlcení a osobního brandingu se nejžhavější sociální valutou stalo něco mnohem tradičnějšího: inteligenční kvocient a kulturní erudice.

Jenže upřímně – kdo má v dnešní zrychlené době čas přečíst padesát tlustých románů ročně, studovat existenciální filozofii nebo po večerech louskat tlusté svazky o historii? Naštěstí pro všechny zaneprázdněné estety žijeme v kapitalismu. A tam, kde je poptávka po statusu, se rychle objeví i byznys, který vám ho prodá v dárkovém balení.

Vítejte ve světě, kde se knihy kupují na metry, hřbety se lámou na zakázku a obálky klasiků se ladí k barvě jarního kabátu.

„Bookshelf Wealth“ aneb Útulný podvod

Dlouhá léta ve světě interiérového designu dominoval chladný, sterilní minimalismus. Bílé stěny, prázdné plochy a nanejvýš jedna designová váza. Tomu je ale konec. Současným virálním hitem sociálních sítí je takzvané Bookshelf Wealth.

Cílem tohoto trendu je vytvořit domov, který působí maximálně útulně, zabydleně a intelektuálně. Základem jsou masivní dřevěné police přetékající knihami, které jsou ležérně naskládané na sebe, proložené vintage uměním, sušenými květinami a drobnými suvenýry z cest. Celé to má křičet: „Tady žije sečtělý, hlubokomyslící člověk s vytříbeným vkusem!“

Má to ale drobný háček. Vybudovat takovou knihovnu přirozenou cestou trvá desítky let. Co s tím? Zde nastupuje komerční kurátorství ve velkém. Specializované firmy, jako je americká služba Books by the Foot nebo britská Ultimate Library, vám dodají celou knihovnu na klíč. Neplatíte za obsah, ale za rozměr a vizuál. Stačí zadat objednávku: „Prosím tři metry knih v zelené barvě a půl metru historických svazků v kůži.“ Že v nich jsou jen staré německé učebnice zeměpisu? To na fotce nikdo nepozná.

Když satira ožije

Představte si však tu nejhorší možnou noční můru: k vám domů přijde na návštěvu skutečný sečtělý intelektuál, vytáhne z vaší dokonale nadekorované police román od Dostojevského a zjistí, že kniha voní novotou, její hřbet je netknutý a stránky nebyly nikdy otevřeny. Společenská sebevražda v přímém přenosu.

Tuto absurdní situaci předpověděl už v roce 1941 geniální irský satirik a novinář Flann O'Brien (píšící pod pseudonymem Myles na gCopaleen). Ve svém kousavém sloupku v The Irish Times navrhl fiktivní službu Book Handling Agency (Agentura pro manipulaci s knihami). Ta měla nabízet bohatým a nevzdělaným snobům to, že jejich panenské knihovny za poplatek umělecky „zřídí“, aby vypadaly jako poctivě pročtené.

Nejkrásnější na celé věci je, že v červenci 2026 se tento 85 let starý vtip stal realitou. V zadní místnosti jednoho berlínského baru skupina předních literárních vědců (včetně profesorky Merve Emre z Wesleyan University) a spisovatelů otevřela skutečnou, fyzickou Book Handling Agency. Lidé sem nosili své nečtené knihy a nechávali si je od akademiků v bílých pláštích na počkání opotřebovat.

Ceník byl neúprosný a neuvěřitelně vtipný:

• Profesionální zlomení hřbetu knihy: 1 €
• Vytvoření skvrny od levného vína nebo kávy: 1 € (portské nebo absint za 2 €)
• Oslí uši (ohnuté rohy stránek pro věrohodnost): 1 € za dvě
• Vepsání učené poznámky obyčejnou tužkou na okraj: 3 € (např. „Ano, ale srovnej s Homérem, Odyssea, kniha III...“)
• Padělané osobní věnování přímo od autora: 4 € (např. „Mému drahému příteli a následovníkovi věnuje Karl Marx“)

Gatsbyho syndrom 2.0 a knižní stylisté

Tento fenomén není cizí ani světovým celebritám. Vlastně jde o moderní verzi „Gatsbyho syndromu“. V románu F. S. Fitzgeralda si Jay Gatsby vybavil obří knihovnu drahými svazky, ale jeden z hostů si všiml, že stránky knih jsou stále „nerozřezané“ (v té době se knihy prodávaly s nespojenými listy, které musel čtenář před čtením rozříznout – nerozřezané listy byly jasným důkazem, že knihu nikdo nečetl).

Dnes jsou těmito nerozřezanými listy knihy, které celebrity nosí na veřejnosti jako módní doplňky. Modelky jako Kendall Jenner jsou pravidelně foceny na jachtách nebo v ulicích s knihami v ruce. Kendall si dokonce najímá osobní knižní stylistku (básnířku Ashleah Gonzales), která pečlivě vybírá tituly z oblasti alternativní literatury, duchovna a feminismu. Účelem není nic jiného než sladit obálku knihy s jejím outfitem od Chanelu a dodat její image potřebnou intelektuální hloubku.

Případ Gigi Hadid: Dvojí metr pro krásné čtenářky

Bylo by však nespravedlivé házet všechny známé osobnosti do jednoho pytle „pózerů“. Celý tento trend má totiž i svou stinnou a poněkud nespravedlivou stránku, kterou dokonale ilustruje supermodelka Gigi Hadid.

Když byla Gigi v roce 2019 vyfotografována s kultovním existenciálním románem Cizinec od Alberta Camuse, bulvární média (včetně Vogue a New York Post) okamžitě spustila lavinu ironických textů o tom, jak skvěle černobílá grafická obálka pasuje k jejímu pastelově žlutému obleku. Novináři automaticky předpokládali, že jde o pouhou rekvizitu pro fotografy.

Málokdo se však obtěžoval zjistit, že Gigi Hadid před svou modelingovou kariérou studovala kriminální psychologii na prestižní univerzitě v New Yorku, literaturu miluje, pro svou dceru Khai doma vybudovala obří čtenářský koutek a sama si píše terapeutické deníky.

Ukazuje se tak smutný dvojí metr: zatímco u mužů se sečtělost bere jako samozřejmost, u krásné ženy má veřejnost okamžitou tendenci vidět v knize jen lacinou pózu.

Máme se kvůli tomu zlobit?

Je snadné se nad komercionalizací literatury rozčilovat a volat po úctě ke knižnímu řemeslu. Pravdou ale je, že touha vypadat chytře je stará jako lidstvo samo. Knihy byly odjakživa symbolem statusu a bohatství.

Pokud celebrity a instagramové trendy dokážou udělat z tištěných knih něco „sexy“ a žádoucího, je to vlastně pro vydavatelský průmysl skvělá zpráva. I kdyby si devět z deseti lidí koupilo knihu jen kvůli barevné obálce do své knihovny, ten desátý ji možná nakonec opravdu otevře a začte se.