Světový bestseller z období druhé světové války je výsledkem dlouhého pátrání v archivech, sbírání materiálů a zaznamenávání osobních svědectví. Na jeho počátku stálo náhodné odhalení rodinného tajemství.

Američanka Georgia Hunterová neměla až do svých patnácti let ponětí o svých židovských kořenech. I když s dědečkem Eddym Courtsem udržovala velmi vřelý vztah, o jeho dětství a dospívání se nikdy doma nemluvilo. „Dědeček nebyl ten typ, který by se přehraboval v minulosti, a mě nikdy nenapadlo se na ni ptát,“ vzpomíná Hunterová v doslovu románu Měli jsme štěstí.

Více podrobností se nedozvěděla ani poté, co dostala ve škole za úkol zjistit něco o historii svých předků. Babička Caroline jí o tehdy již zesnulém dědečkovi prozradila jen to, že se narodil v Polsku v početné židovské rodině, před válkou utekl z Evropy do Brazílie a později se usadil ve Spojených státech.

K zásadnímu zlomu došlo teprve v roce 2000, kdy Georgia dokončila vysokou školu a její matka se rozhodla uspořádat setkání širokého příbuzenstva. Pozvala na návštěvu bratrance a sestřenice z nejrůznějších koutů světa – Ameriky, Brazílie, Francie a Izraele. Vyprávělo se, vzpomínalo, a přitom se zrodila první myšlenka dramatické příběhy nějakou formou zaznamenat. „Uplynulo téměř deset let, než jsem se vydala do Evropy s diktafonem a prázdným poznámkovým blokem, abych začala z příbuzných tahat rodinné zážitky z války,“ líčí autorka.

Její první cesta vedla do polské Radomi, odkud dědeček (tehdy Addy Kurc) pocházel. Následně Hunterová navštěvovala strýce a tety v různých koutech světa a zaznamenávala jejich vzpomínky na válečné roky. Mezery v pátrání zaplnila studiem historických pramenů, konzultacemi s odborníky a poslechem autentických výpovědí lidí, kteří přežili holocaust. Výsledkem je román Měli jsme štěstí, který je unikátní právě tím, že je vystavěn na základě skutečných příběhů. Kdyby šlo čistě o fikci, byl by pravděpodobně považován za příliš zidealizovaný. 

Podrobnosti o svém pátrání Georgia Hunterová popisuje na webových stránkách georgiahunterauthor.com. Zajímavé jsou zejména fotografie zachycující skutečnou podobu postav vystupujících v knize.  Další fotografie rodiny Courtsových (v románu Kurcovy) jsou k nahlédnutí na webových stránkách věnovaných Georgiině babičce Caroline.