Představte si, že jako vyšetřovatel vstoupíte na místo činu. Místnost je prosycena pachem krve a v rohu leží oběti brutálního útoku. Všechny však mají obličeje pečlivě zakryté kusem látky. Na první pohled se to může zdát jako pouhá náhoda nebo podivný rozmar vraha. Ve forenzní psychologii a profilování pachatelů ale tento jediný detail okamžitě mění celý směr pátrání.

Jde o takzvaný fenomén „Undoing“ (symbolické odčinění) – fascinující a zároveň mrazivý obranný mechanismus lidské psychiky, který hraje klíčovou roli i v mrazivém britském bestselleru Poslední naživu od Helen Phiferové.

Děsivý výjev ve sklepě Lake View

Když mladá policistka Morgan Brookesová sestoupí do temného a zavlhlého sklepa venkovského domu Lake View v anglickém Grasmere, naskytne se jí pohled, na který do konce života nezapomene. Na betonové podlaze leží těla členů rodiny Potterových. Saul Potter i jeho dcery mají hlavy roztříštěné těžkým předmětem, ale jejich obličeje jsou neprodyšně zakryty kusy bílé bavlněné látky, silně potřísněnými krví.

Když na místo činu dorazí ostřílený detektiv seržant Ben Matthews, okamžitě mu je jasné, co tento výjev znamená. Vrah oběti nepochybně znal. Sžíravý pocit viny a studu ho přiměl zakrýt jim oči, protože nesnesl jejich posmrtný pohled.

Jak přesně tento psychologický jev funguje v reálné kriminální praxi?

Co je to psychologický fenomén „Undoing“?

V kriminální psychologii označuje Undoing chování pachatelů, kteří se po spáchání násilného činu pokoušejí podvědomě „smazat“, odčinit nebo neutralizovat to, co právě udělali.

Když člověk jedná v afektu, pod vlivem nahromaděné zášti, žárlivosti nebo zkratkovitého impulzu, následuje po výbuchu brutality okamžitý psychologický šok. Vrah si naplno uvědomí hrůzu svého činu. Jelikož čas nelze vrátit zpět, jeho mysl sáhne po symbolickém gestu.

Jak se Undoing projevuje na místě činu?

• Zakrývání obličeje a očí: Nejčastější forma. Pachatel přehodí přes tvář oběti ručník, deku, úklidový hadr nebo část oblečení. Cílem je přerušit OČNÍ KONTAKT s mrtvým. Oči oběti totiž pro vrahovo svědomí představují nemé, věčné obvinění.
• Simulace spánku: Pachatel uloží tělo do postele, přikryje ho peřinou až po bradu nebo mu složí ruce na hrudník. Snaží se vytvořit iluzi, že oběť neumřela, ale pouze klidně spí.
• Očista těla: Umytí obličeje od krve nebo urovnání roztrhaného oděvu.

Vrah nebyl cizinec: Tichá řeč důkazů

Pro vyšetřovatele představuje prvek Undoing zásadní vodítko při zužování okruhu podezřelých:

1. Cizí útočník nevnímá vinu: Chladnokrevný, náhodný nebo psychopatický pachatel (např. při loupežném přepadnutí) k oběti necítí žádný citový vztah. Po činu bezprostředně utíká z místa, aniž by ztrácel čas úpravou těla.
2. Osobní vztah a emoce: Pokud pachatel oběť přikryje, dokazuje to, že k ní měl hlubokou citovou vazbu – ať už šlo o rodinného příslušníka, partnera, nebo blízce známého člověka.
3. Materiál z místa činu: V románu Poslední naživu vrah nepoužil žádnou přinesenou látku, ale sáhl po bílých bavlněných hadrech uložených v kbelíku pod dřezem přímo v kuchyni Potterových. To potvrzuje nejen osobní motiv, ale i perfektní znalost domova obětí.

Autentický vhled do práce kriminální policie

Polská i světová kritika oceňuje autorku Helen Phiferovou právě za to, s jakou precizností do svých thrillerů vkládá reálné poznatky z forenzních věd a profilování. V knize Poslední naživu není psychologie pachatele pouze lacinou kulisou, ale rovnocenným partnerským prvkem vedle rozboru krevních stříkanců na stěnách sklepa či laboratorní toxikologie.

Právě kontrast mezi nezkušenou, ale mimořádně všímavou novickou Morgan Brookesovou a vyhořelým detektivem Benem Matthewsem dodává celému pátrání neuvěřitelnou dynamiku. Zatímco zavedená rutina svádí k rychlým závěrům, vnímavost k psychologickým detailům nakonec vede k odhalení skutečné pravdy.