Helen Phifer je dnes úspěšnou autorkou devatenácti knih a několika bestsellerových detektivních sérií. Její cesta k literární slávě ale nebyla snadná – je plná neuvěřitelné vytrvalosti, mateřské obětavosti a tak extrémního výzkumu, že kvůli němu na patnáct let změnila profesi.

Od dětského psacího stroje k pěti dětem

Vášeň pro knihy se u Helen projevila už v raném dětství. Ve škole přečetla veškerou tamní literaturu tak rychle, že si musela do vyučování nosit své vlastní knihy z domova. K Vánocům v osmi letech pak dostala psací stroj, který se stal jejím vůbec nejoblíbenějším dárkem a na němž hned začala bušit své první fantastické příběhy.

Život se jí ale rychle zaplnil rodinnými povinnostmi. Na své osmnácté narozeniny potkala svého manžela Stevea a do svých sedmadvaceti let stihla porodit pět dětí. Uprostřed neuvěřitelného rodinného shonu a chaosu pro ni bylo čtení jedinou věcí, která ji udržovala při smyslech.

První pokusy a osudový les

Touha napsat vlastní knihu ji provázela celá dvacátá léta. Její první pokusy ale nedopadly slavně. Poté, co prožila extrémně děsivou noční můru, se pokusila napsat hororový příběh s názvem Moon Cycle. Dostala se však pouze na dvě stránky A4, protože výsledek byl podle jejích vlastních slov naprosto příšerný.

Skutečný autorský impulz přišel až o několik let později během procházky s fenkou Tess v lese, kde kdysi stávalo velkolepé, ale nyní již zničené viktoriánské sídlo. Helen v té chvíli dostala ucelený nápad na příběh s kompletním seznamem postav. Rychle běžela domů, odsunula hromadu špinavého prádla na kuchyňském stole a začala psát svůj debut The Ghost House.

Psaní jako záchrana života a odmítnutí agenta

Dokončit tuto první knihu jí trvalo dlouhých osm let. Psaní pro ni v té době nebylo jen koníčkem, ale doslova zachráncem života. Její syn Jaimea se narodil předčasně po náhlé tragické smrti Helenina bratra a od malička se potýkal s vážnými zdravotními komplikacemi a mnoha poruchami učení. Nekonečné pobyty v nemocnicích byly vyčerpávající, ale svět vlastních příběhů jí umožňoval unikat před těžkou realitou.

Když knihu dokončila, čelila vlně odmítnutí. Když se jí konečně ozval prestižní literární agent, který o její rukopis projevil zájem, měl jednu zásadní podmínku: musí z knihy odstranit veškeré nadpřirozené a strašidelné prvky. Pro Helen to byla těžká „temná noc duše“, jak tomuto období říká. Přestože zoufale toužila po vydání, smlouvu odmítla, protože by to už nebyl ten příběh, kterému věnovala tolik let života.

Extrémní výzkum: Patnáct let u policie

Její touha po maximální realističnosti ji nakonec dovedla k nejbláznivějšímu kroku jejího života. Chtěla, aby její hlavní hrdinka, komunitní policistka Annie Grahamová, působila stoprocentně věrohodně. Helen se proto po celém dni stráveném uklízením domů přihlásila do výběrového řízení na policejní pomocnici (PCSO).

Vůbec nečekala, že ji přijmou. Tento „extrémní výzkum“ ji ale pohltil natolik, že v policejní uniformě nakonec strávila patnáct let. Teprve před třemi lety mohla z policejní služby odejít a stát se spisovatelkou na plný úvazek.

Čarodějnice, polární záře a rádio na kliku

Dnes má Helen na kontě již dvaadvacet úspěšných knih vydaných u nakladatelství Bookouture a rozhodně se nenudí. Miluje tetování, strašidelné filmy, kávu, čokoládu a ráda píše při poslechu svého iPodu. Mezi její největší vášně patří lovení polární záře, návštěvy Salemu a pozorování východů měsíce.

Když se jí v jednom rozhovoru zeptali, co by si s sebou vzala na opuštěný ostrov, její odpověď byla okamžitá: spoustu knih, hromadu vína odrůdy White Zinfandel a rádio na kliku. A její ideální hosté na večeři? Marilyn Monroe, Colin Firth, Stephen King a Gene Wilder – ten by ale musel po celý večer zůstat v kostýmu Willyho Wonky.

Helen Phifer zkrátka dokazuje, že ty nejzajímavější příběhy nepíše jen na papír, ale sama je žije.