Kam zmizeli čtenáři? Proč muži čtou o tolik méně než ženy a o co tím přicházejí?

Když si představíte člověka zachumlaného do deky s napínavým románem v ruce, koho vidíte? Většině z nás se pravděpodobně vybaví žena. A statistiky z České republiky i ze světa potvrzují, že tento obraz není jen obyčejným stereotypem, ale tvrdou realitou. Česká republika sice stále patří ke čtenářským velmocem – alespoň jednu knihu ročně u nás přečtou zhruba tři čtvrtiny dospělých, ale když se na čísla podíváme blíže, objevíme propastný rozdíl mezi pohlavími.

Podle dat Českého statistického úřadu a Národní knihovny přečte alespoň jednu knihu ročně celých 77 % Češek, ale jen pouhá polovina (50 %) Čechů. Ještě markantnější je tento rozdíl u takzvaných „čtenářských maratonců“, tedy lidí, kteří zvládnou přečíst více než deset knih za rok. Tuto metu pokoří téměř čtvrtina žen (23 %), zatímco u mužů je to jen 11 % .

Nejsme v tom ovšem sami, tento trend plně kopíruje i zbytek Evropy. Podle údajů Eurostatu četlo v posledním roce knihu zhruba 60,5 % Evropanek oproti 44,5 % Evropanů. Česko si v celounijním srovnání stojí velmi dobře (v podílu čtenářů jsme na osmém místě v EU), ale genderové nůžky u nás zůstávají rozevřené. Ženy zkrátka tvoří páteř české čtenářské kultury.

Při pohledu na tato čísla se přirozeně nabízí otázka: Nemají muži k literatuře prostě horší biologické předpoklady? Odpověď zní: Ne. Paradoxně je tomu v České republice přesně naopak.

Když se mezinárodní výzkum PIAAC (zaměřený na kompetence dospělých) podíval na reálnou úroveň čtenářské gramotnosti a schopnosti porozumět textu, zjistil, že dospělí Češi dosahují v průměru 276 bodů, zatímco Češky „jen“ 272 bodů. Muži tedy mají vynikající schopnost číst a analyzovat složité informace. Problémem tedy není to, že by muži číst neuměli. Oni zkrátka číst nechtějí.

Proč tedy muži své výborné čtenářské schopnosti nevyužívají k četbě knih? Velkou roli zde hraje společenský kontext a genderové stereotypy. Čtení (a zejména čtení beletrie) je u nás od útlého dětství často podvědomě rámováno jako „klidná, holčičí“ aktivita. Zatímco chlapci jsou vedeni k akci, sportu nebo technickým koníčkům, dívky jsou častěji chváleny za to, že si tiše čtou v koutě. Dospívajícím chlapcům pak navíc často zcela chybí mužské čtenářské vzory – málokdy vidí své otce s knihou v ruce.

Literatura není jen kratochvíle nebo útěk od reality. Jak trefně poznamenala sedmadvacetiletá respondentka v průzkumu Národní knihovny: „Čtení je důležité pro rozvoj empatie a sociální inteligence.“

Právě beletrie nám umožňuje vstoupit do hlavy někoho jiného, prožít situace, do kterých se v reálném životě nedostaneme, a pochopit odlišné životní postoje.

Benefity čtení ale sahají ještě dál. Data z výzkumu PIAAC ukazují fascinující propojení mezi úrovní čtenářské gramotnosti a neekonomickými faktory našeho života. Lidé s vyšší čtenářskou gramotností se cítí být zdravější, mají větší pocit, že mohou ovlivnit politické dění ve své zemi, častěji se věnují dobrovolnictví a prokazují vyšší míru důvěry v ostatní lidi.

Zahozením knihy tak muži nepřicházejí jen o dobrý příběh, ale o mocný nástroj pro osobnostní růst, empatii a aktivní zapojení do občanské společnosti.