Představte si systém, který z vyjukaných vesnických chlapců během několika let vymodeloval sebevědomé, finančně nezávislé muže připravené dobýt svět.

Systém tak přísný, že připomínal vojenský dril, ale zároveň tak štědrý, že jeho absolventi končili studia s úsporami, za které si mohli pořídit vlastní dům. Baťova škola práce (BŠP) nebyla jen vzdělávací institucí – byl to sociální a ekonomický fenomén meziválečného Československa.

V románu Neviditelné kořeny od Hynka Čapky se tato legendární škola stává jedním z klíčových pilířů celého vyprávění. Pojďme se podívat, jak tento fascinující svět fungoval a jak mistrně ho autor do osudů svých hrdinů zakomponoval.

Drsno-krásný dril: Jak fungoval baťovský systém?

Vstoupit do Baťovy školy práce nebylo pro každého. Zájem byl enormní – do školy se ročně hlásilo až dvacetkrát více zájemců, než kolik mohla přijmout (kolem 160 000 přihlášek na několik tisíc volných míst). Uchazeči museli projít přísnými testy a přednost měli chlapci ze ševcovských rodin.

Pokud mladík uspěl, čekal ho život nalinkovaný do poslední minuty:

• 6:00 – Budíček, blesková a drsná rozcvička venku na čerstvém vzduchu, snídaně.
• 7:00–12:00 – Práce v tovární dílně.
• 12:00–14:00 – Dvouhodinová polední pauza.
• 14:00–17:00 – Další tři hodiny tvrdé práce u stroje.
• 18:30–20:30 – Večerní škola po celodenní dřině v dílně.
• 21:30 – Večerka a spát.

Mladí muži bydleli na internátech po dvaceti na jedné světnici. Každý pokoj si volil svého kapitána, čtyři pokoje tvořily „tábor“ a nad vším bděl přísný, ale otcovský vychovatel. Volné dny, soboty a neděle, byly sice bez práce, ale zaplněné organizovaným sportem nebo studiem.

Byl to neskutečný tlak. Není divu, že téměř polovina studentů školu kvůli „kvapíkovému tempu“ nikdy nedokončila. Ti, kteří však vydrželi, získali do života obrovský kapitál. Studium nestálo rodiče ani korunu – žáci si na sebe sami vydělali prací v továrně, platili si ubytování i stravu, posílali peníze rodičům a díky úrokům v podnikové spořitelně odcházeli do života s hotovostí, která jim stačila na stavbu vlastního domku.

Jak Baťova škola práce ožívá v knize Neviditelné kořeny?

V historické lince románu sledujeme osud Tomáše Hanulíka, syna vizovického ševce Augustina Hanulíka. Starý vlastenecký švec, který šil boty pro místní zámecké panstvo, se jen těžko smiřoval s tím, že mu Baťova strojová velkovýroba bere živnost. Přesto v roce 1930 dává svému synovi svolení k nástupu do Zlína. Uvědomuje si totiž, že tradiční řemeslo už je neuživí.

Prostřednictvím Tomáše Hanulíka prožíváme fascinující momenty z každodenního života mladých mužů:

1. Od těžkých strojů k psacímu peru

Tomáš začíná na té nejtvrdší práci – u hlučných spodkových strojů u pásu, kde pot teče do očí a vzduch páchne lepidlem. Později se propracuje ke složitějšímu „cvikání“. Právě u cvikacího stroje se mu v polední pauze roku 1932 nečekaně zjevuje sám Tomáš Baťa.

Zakladatel impéria svléká sako, vyhrnuje rukávy a učí mladého Tomáše, jak správně vést kopyto proti stroji. Když se dozví, že mladík píše glosy do školního časopisu Průkopník pod šifrou „Hanul“, okamžitě v něm rozpozná talent a pošle ho do reklamního oddělení. Baťa totiž věděl, že „větší kumšt než něco vyrobit je prodat to“. Tomáš Hanulík tak díky škole práce nastartuje hvězdnou kariéru, která ho nakonec dovede až na post šéfa propagace.

2. „Mladí muži“ jako ozdoba lázeňských kolonád

Čapka v knize nádherně popisuje ikonickou vizuální identitu baťovců. Když studenti vyrazí na slavný výlet do Luhačovic, obléknou si své vycházkové uniformy – azurově modrá saka, sněhobílé kalhoty, naleštěné bílé boty a admirálské čepice se státním znakem. Počet zlatavých prýmků na rukávu značil ročník, který student navštěvoval.

Byl to právě tento slavnostní stejnokroj a drahý fotoaparát leica, co svedlo dohromady Tomáše Hanulíka (který jako čtyřpáskový čtvrťák dělal dozor mladším chlapcům) s jeho životní láskou, bohatou měšťanskou dcerou Anežkou Vágnerovou.

3. Objevování Zátopka i temné stíny historie

V poválečné lince z roku 1990 sledujeme Pavla (vnuka Tomáše a Anežky), který studuje na VŠE a hltá knihu Fenomén Baťa. Skrze jeho rozhovory se spolužákem Mírou se dozvídáme další fascinující detaily o škole práce:

• Věděli jste, že slavný běžec Emil Zátopek byl objeven právě v Baťově škole práce? Jako devatenáctiletý učeň vůbec nesportoval, ale vychovatel ho v roce 1941 vybral na tradiční běh městem. Zátopek nechtěl, vymlouval se na slabou kondici, ale po lékařském potvrzení musel běžet – skončil druhý a odstartoval svou legendární kariéru.
• Autor však nezastírá ani paradoxy dějin: stejnou školou práce totiž prošel i budoucí generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš.

Kniha Neviditelné kořeny neukazuje Baťovu školu práce jako nudnou historickou kapitolu. Naopak ji líčí jako pulzující, dynamické místo plné naděje, kde se rodilo moderní Československo. Propojuje tvrdou disciplínu průmyslového Zlína s romantikou prvních lázeňských lásek a ukazuje, že baťovská hrdost v lidech přetrvala i přes hrůzy války, znárodňování a komunistické lágry