EN

Kdo mířil na Hrad?

Jana Čechurová


35 kandidátů na funkci československého prezidenta
Během více než sedmdesátileté historie Československa se vystřídalo několik dějinných epoch charakterizovaných rozdílnými politickými poměry a na Pražském hradě se zároveň postupně vyměnilo devět mužů ve funkci prezidenta. Známe ale jejich protikandidáty a ty, o kterých se v různých érách jako o možné hlavě státu vážně uvažovalo? Byli to např. Jan Antonín Baťa, Jan Masaryk, Rudolf Slánský, Jiří Hanzelka, Štefan Kvietik a třicet dalších kandidátů.
Jiné dostupné formáty:

Detailní informace

Ilustrátor ČTK
Jazyk čeština
Počet stran 280
EAN 9788076622661
Datum vydání 31.01.2022
Věk od 15
Formát 115x185 mm
Nakladatelství KNIHA ZLÍN
Edice Hot History
Hmotnost 0,333
Typ Kniha
Vazba vázaná s laminovaným potahem

Během více než sedmdesátileté historie Československa se vystřídalo několik dějinných epoch charakterizovaných rozdílnými politickými poměry a na Pražském hradě se zároveň vystřídalo devět mužů ve funkci prezidenta. Známe ale jejich protikandidáty a ty, o kterých se v různých érách jako o možných prezidentech vážně uvažovalo?

Prezidenti byli po celou námi sledovanou dobu voleni parlamentem, v období, kdy měl dvě komory – tj. v meziválečném Československu a po vzniku federace 1968/1969, na jejich společné schůzi. Mezi lety 1918 a 1992 byl prezident volen dvacetkrát, ale jen málokdy kandidovalo oficiálně více uchazečů. Nejen v éře socialismu, ale i v předchozích obdobích. Politický konsensus byl hledán a nalézán dříve, než došlo projednání volby do parlamentu a než proběhla volba samotná, tam to již měla být sázka na jistotu. Prezidentští vítězové od počátku republiky až do roku 1989 vyhrávali již v prvním kole.

Pokud se objevil oficiálně další kandidát, bylo možné to vnímat jako projev odmítnutí politického systému jako takového. A protože bylo zřejmé, že nekoaliční kandidát nemá šanci, můžeme takové politické vystoupení považovat za výrazné gesto. Kromě samotných vítězů volby – československých prezidentů – se však hovořilo o řadě jiných osobností, a to spíše neoficiálně než oficiálně. I když se prezidenty nestali, je bezpochyby zajímavé, jaká škála osobností takovou alternativu tvořila. Zajímavé je i to, že nejvíce se otevřela potenciální škála kandidátů ve zlomových letech 1938 a 1968, kdy rezonovala představa zásadní změny, depresivní pomnichovské a optimistické demokratizační. Za upozornění stojí i to, že právě v těchto dvou volbách byl hledán kandidát mimo profesionální politiku, v intelektuální, akademické, podnikatelské či vojenské sféře. Hledání mimo politiku může mít různé motivace, každopádně svědčí o snaze distancovat se od dosavadního establishmentu, protože prezident, i když plní i funkce reprezentativní, je především politickým činitelem.

Některé osobnosti se objevovaly jako volební alternativa opakovaně, jiná jména byla dílem okamžité politické konstelace.

Karel Kramář

August Naegle

Alois Muna

Antonín Janoušek

Václav Šturc

Klement Gottwald

Antonín Švehla

Bohumil Němec

Milan Hodža

Štefan Osuský

Vojtěch Mastný

Jan Antonín Baťa

Josef Bohumil Bartoň Dobenín

Josef Bohuslav Foerster

Rudolf Beran

Josef Šusta

Jaroslav Preiss

František Chvalkovský

Jan Syrový

Jan Masaryk

Albert Pražák

Zdeněk Nejedlý

Rudolf Slánský

Viliam Široký

Josef Smrkovský

Ladislav Novomeský

Čestmír Císař

Jiří Hanzelka

Josef Charvát

Alexander Dubček

Valtr Komárek

Ladislav Adamec

Miroslav Sládek

Štefan Kvietik

Jiří Včelař Kotas

Marie Kristková

Hodnocení čtenářů

V současné době nejsou vytvořena žádná uživatelská hodnocení.

Vaše hodnocení

Uživatelskou recenzi mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé

 Přihlásit
NAPIŠTE NÁM