Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia. Tento příběh z roku 2017 popisuje rozkrývání starého případu, kdy manželka Martina Haugena před 24 lety zmizela a nechala po sobě jen na stole papír se zašifrovaným vzkazem, čerstvými květinami a sbaleným kufrem. Postupně se spřátelili a na výročí zmizení WW Martina každoročně navštěvoval, nyní ovšem WW bude muset hrát roli volavky. Zároveň se naskýtá paralela s druhým starým případem a věci komplikuje fakt, že Wistingova dcera píše pro jeden známý deník, a tak detektiv musí našlapovat velice opatrně. Mé první setkání s tvorbou JLH. Tento kriminolog, který vystudoval policejní akademii, kriminologii, psychologii a filozofii se nyní již věnuje spisovatelství na plný úvazek. Věnuje se oblasti krimi. Jeho ústřední postavu, Williama Wisting, uvedl poprvé ve svém díle z roku 1995. Ústředním tématem se jeví vždy nějaký případ z minulosti, který nebyl vyšetřen, nebo se objevily nějaké nové informace a tak je WW nucen rozplétat zapeklité kličky a nedá si spát, dokud případu nepřijde na kloub. Je vidět, že autor má v oblasti kriminalistiky obsáhlé zkušenosti. Jeho styl je příjemný na čtení, kapitoly nejsou dlouhé. Píše v er formě, do příběhu přidává velice jednoduché, krátké, ovšem přímé a obsažné popisy místa, aktivity, pocitu, že čtenář má pocit, že nasává atmosféru v bezprostřední blízkosti. Byla jsem ráda, že styl autora je věcný, nechce apriori šokovat, nenechává se staženým hrdlem a srdcem, bez dechu a s úzkostí. Výjimkou jsou situace, kde jde WW (a dovedu si představit případně komukoliv z okruhu vyšetřování) o život. Přesto velice umně dávkuje informace a rozuzlení a nevynechá momenty překvapení, takže čtenář neztratí zájem a s každou další stránkou hltá nové indicie, nové posuny ve vyšetření a rozkrývání psychologických profilů zločinců.