První román Valentové je nejen zábavný a čtivý, ale má i nepopiratelný rozměr velké literatury. Nejlepší přítelkyně české stážistky v Bruselu, exaktní Němka a romantická Bulharka, jsou netoliko ztělesněními sjednocující se Evropy, ale – jak o svých postavách kdysi napsal Milan Kundera – projekcemi vlastního autorčina já. První je osvícená, samostatná, liberální, feministická; druhá je tradiční, konzervativní a romantická – a ani o píď méně věrohodná. Pohledy postav tak lze číst nejen jako (místní) střet různých kultur, ale i coby (časový) střet generační. Pozadím pro zhusta humorné peripetie mladých žen v prvním seriózním zaměstnání jsou bruselské instituce, které právem hrají druhé housle. Primární je tu důraz na příběh, jak se na kvalitní literaturu sluší a patří.