Na hruškách nebe | Kniha Zlín

První večer po obdržení této knížky mě napadlo:
Už dlouho jsem si nepořídil sbírku básní
- tak zhasni
Nu, ano - nejsem básník... Škoda také, že jsem při studiu českého jazyka a literatury nebyl vášnivějším studentem. Mohl jsem se teď podělit alespoň o odbornou analýzu versologického charakteru, mohl jsem upozornit na verše, rýmy, metra, prozódii... Nejsem toho schopen a mohu tak upozornit na sbírku veršů, kterou publikoval náš gymnasionální přítel, pouze dojmem laickým, prožitkovým.
Michal je poetický člověk. Ve své grafice, ve svých fotografiích, ve svých slovech, ve svém životě. A navíc, do svých slov vkládá moudrost, vyjádřenou neotřele a přitažlivě. Přečtěte si třeba pár odstavců Kolikrát je člověk, zvýznamňující tři chvíle, kdy se stáváme tajemstvím. Už jste ťukli na stránky Hradišťanu? Hezké, že? Moudrostní zamyšlení nad lidskou existencí je přesně tím, co mám na Michalovi rád: hluboké ideje, přesné vyjádření, neotřelé souručenství slov, odvěká lidská pravda, bohatá úroda vyrůstající až z kořenů.
Jeho slova v řeči vázané však vnímám trochu jinak: je to zkratka, záblesk, síla. Neotřelost je tam taky, slova stojí vedle sebe tak, jak bych je já poskládat nedokázal, ale útržky prožitků (předpokládám alespoň, že se v těchto básních zračí nějaký empirický podklad - i když jsem se autora nezeptal) jsou pro neobeznámeného čtenáře podány popisem, který spíše otevírá než uzavírá. Který neposkytuje odpovědi či vysvětlení (jako třeba jeho věty o výše zmíněném přiblížení zásadních okamžiků lidského života), ale klade otázky. Verše navozují pocity, které bych potřeboval ještě dovyjasnit, doříci, zůstává toho prázdného pro můj vkus trochu moc. Jako třeba hned v úvodní básni Za ničím:
je smutek v kraji
smutek za ničím
co by se dalo ochočit
a bez něj
byl by po naději
na plástech noci
hořký med
To je významů! Co všechno ono "nic", za nímž se směřuje, vyjevuje! Ale tak nějak nezřetelně, tajemně či tajuplně. (Nebo jinde stejná nejasnost: a k čemusi je blízko / vědět tak přesně k čemu; neujasněnost je patrná i ve vlastních dojmech: rozkročený jak námořník / nevím za kterou touhou / se mám vydat) V kontrastu k takovým polyvýznamovým dojmům se však můžeme setkat i se zcela zřetelnými postřehy, kdy se však konkrétní vizuální vjem nenásilně promění opět v zobecňující symboliku. Třeba v úryvku z básně Vlaštovka:
Kristus z litiny
rezavěl v božích mukách
stála tam dálka
divně rozesmátá
od hřebu k hřebu
jak od mého k tvému
Nejvíc mě oslovují obraty propojující fenomény odlišných bytností (kruciš, jak bych to řekl jinak? třeba spojující viděné a slyšené do jednoho celku); dobrou ukázkou může být kousek hned vedlejšího kousku Nad Moravou:
pod stromy klid / zralý a netrhaný. Nikdy jsem totiž nezkoušel trhat klid (na další stránce pro změnu klid voní), neslyšel jsem dýchat svět nebo úpěnlivě zpívat ryby, neměl jsem k večeru dlaně plné ocásků důvěřivých ještěrek, nikdy jsem si nevšiml, že by mohly být básně nohaté, neotřel jsem se o vzlyk dívčí krásy, ani jsem neslyšel na šíji chloupky růst. Ta sensitivní vytříbenost smyslů je podivuhodná... Je to všechno takové poklidné, uvolněné, tiché. Žádný kravál, řev a rychlost současnosti - času je zde dostatek, přírodniny všude nablízku - nebe, louka, potok, pole, stromy, ptáci, psi, krajina, hory a údolí i hvězdy. Je tu Choceň, Bezpráví, Ústí, Třebová i Brno, Morava, Sudety, Francie i Itálie. Roky 1990, 2006, 2008 - a jistě i jiné, ne tak podstatné pro zachování okamžiku tvorby. A k tomu smutek, tajemství, dálka, samota, stýskání, mlčení, vůně, rozpaky i láska. Všechna roční období, všechny části dne i noci, veškerá touha, něha i ostych. I to svlékání je takové cudné. Ale hlavně je tu hledání, pochybnosti o vědění, tíha slov a myšlenek; hledání naděje a smyslu, krásy, pravdy a dobra světa.
v hlavě se honí myšlenky
jak klubko rozjívených dětí
dokud to nejmenší
temenem nenarazí do stolu
Je to poezie, která vyzývá k rozhovoru. Na položenou otázku dohledat odpověď, k zadumání přidat vlastní názor, k pochybnostem připojit vlastní hledání. Přestože jsme si s autorem už dlouho nedokázali nalézt chvilku pro takové povídání, veliké díky alespoň za takto zprostředkovaný rozhovor...