Útěcha z filozofie | Kniha Zlín

O duši je třeba dbát – tahle pravda nestojí lidem denně na očích. Zmatky, bolesti a frustrace však rodí touhu po poznání, vůdcích a duchovních cestách, často vedoucích až k pokoutním cestičkám, na nichž se nám místo vody od pramene dostane stokrát převařeného čaje. Moudra jsou cinklá bažením po penězích či bezuzdným šarlatánstvím. Zkrátka, rozum a city nelze vydat „spontánnosti“ napospas. De Bottonova kniha je tudíž navýsost cenná, věnuje se totiž právě otázkám štěstí, správného myšlení, vyrovnanosti s osudem, umění dobře žít. Zaměřuje se na různé způsoby útěchy a filosofické odpovědi na závažné lidské deficity, kterak je poskytují Sokrates, Epikuros, Seneca, Montaigne, Schopenhauer a Nietzsche. Neoblíbenost, nedostatek peněz, zlomené srdce a všeliké nesnáze můžeme překlenout přiléhavým a originálním přístupem. Autor upozorňuje, že člověk se ve svém pohybu vpřed vždy nalézá někde mezi moudrostí a pošetilostí, vždyť podle Michela de Montaigne jsme právě napůl šílení a napůl moudří, a zůstáváme jenom lidmi: „I když sedíme na nejvyšším trůně na světě, sedíme pořád jenom na prdeli.“ Je dobré se s frustracemi smířit, ale jejich nepřijetí posunuje lidstvo dál. Jako ve všem tu jde o schopnost rozlišovat a o pravou míru. Jasně, stručně, prostě a přehledně napsaná kniha nechť poslouží jako dobrý úvod do filosofie všem bez rozdílu vzdělání, pro něž je zdravá mysl nikoli nejmenší hodnotou.

Když se řekne filozofie, většině lidstva vyskočí pupínky zděšení a zardí se představou, že by se k něčemu tak vznešenému mohla přiblížit alespoň na metr. Filozofie nemusí být jen snůška nudných a nepochopitelných frází na první pohled vzdálených člověku a každodennímu bytí z úst pánů-mudrců. Přiblížit ji obyčejnému člověku se snaží řada popularizačních příruček, typu „filozofie pro každého.“ Nedávno vyšla kniha Útěcha z filozofie, která uplatňuje myšlenky velkých mužů od starého Řecka až po Německo 19. století na běžné životní trable, se kterými se každodenně střetává současný člověk.

Jejím autorem je Alain de Botton, který svůj život zasvětil poradenství, jak skutečně žít a uvědomovat si svět okolo. Výsledkem je projekt Škola života a řada knih zaměřených na téma architektury, lásky, filozofie, literatury, cestování a nejnověji na oblast práce (v roce 2009 mu vyšla kniha The Pleasures And Sorrows Of Work). Zprostředkování esejistických knih proslulých pod nálepkou „filozofie každodenního života“ se v českém prostředí ujalo nakladatelství Kniha Zlín, které vydalo v krátkých mezičasech hned tři knihy autora, dnes žijícího v Londýně – vedle Útěchy z filozofie se jedná o Architekturu štěstí a Umění cestovat. Již dříve vyšel v češtině debut tehdy třiadvacetiletého mladíka pod názvem Lekce z lásky.

Šest útěch-kapitol z filozofie nabízí pomocnou ruku v problémech s neoblíbeností, s nedostatkem peněz, s frustrací či s pocitem nedostatečnosti a/nebo v nesnázích. Nechybí také podpora v případě zlomeného srdce. De Botton vysvětluje milostný příběh a jeho fáze za pomocí Schopenhauerovy ústřední myšlenky: naše nevědomé Já je ovládáno vůlí k životu, a ta velí rozmnožovat se. Vede naše kroky při volbě partnera, kterého si vybíráme tak, aby vyrovnal naše nedostatky a výsledkem byli zdravé děti. Útěcha vyznívá poněkud depresivně. Štěstí vlastně nikdy nemělo být součástí životního plánu. Osoba vhodná k zplození totiž zásadně není vhodná pro nás samotné.

Úlohou filozofie v životech skupinky vybraných filozofů, jejichž myšlenky a život autor v knize srozumitelně vysvětluje, je pocit jistoty v útrapách, které Sokrata, Epikura, Senecu, Montaigna, Nietzscheho a již zmíněného Schopenhauera potkali (a leckdy to byly rány smrtelné). S pocitem, že jejich učení může čtenáři nabídnout i dnes slova útěchy, byli de Bottonem vybráni do této knihy.

Útěcha z filozofie je proložena hromadou citátů z děl probíraných autorů, ale i jiných, s tématem souvisejících. Leckdy je pro zpřehlednění užito bodů a číslování, čímž se vytváří seznamy. Některé kapitoly působí jako „kuchařka receptů či manuálů“ pro útěchu, čehož si je autor vědom. Spousta doprovodných obrázků a reprodukcí uměleckých děl slouží pro ilustraci (spíše než abychom obdivovali jejich provedení, protože jsou malého formátu a černobílé). Bohužel mnoho obrázků působí nadbytečně, text jejich úlohu zastoupí sám. Působí až lacině a podbízivě ve své popularizační roli. Ve snaze o srozumitelnost kniha po formální stránce nevytváří souvislý text (autor si zřejmě myslí, že by mohl čtenáře vyděsit). A tak se ve výsledku zdá být mnoho věcí navíc a snad až přehnaně vysvětlených. Přitom esejistický styl psaní, kterým se de Botton prezentuje i v jiných knihách, postačuje sám o sobě. V Umění cestovat se zabývá psychologií cestování, a i když si na pomoc opět bere cizí díla literátů, výtvarníků a vědců, působí text kompatibilněji. Snad je to tím, že je mnohem více proložen autorovými vlastními zkušenostmi a také samotným tématem.

I přes určitou rozkouskovanost je Útěcha z filozofie příjemným a cenným ponorem do světa filozofie. Přibližuje ho životu a snaží se nabídnout vysvětlení, proč jsou některé věci, tak jak jsou. Vyslovuje fakta, která už třeba podvědomě víme. Např. že bohatství nezaručuje, že budeme šťastní, jak tvrdí Epikuros. Nebo o nutnosti přijmout naše nižší já, jak učil Montaigne ve svých Esejích, které jsou plné sexu, pšouků a kadění. Strhující je vyprávění o životech filozofů, které vesměs souvisí s výslednou koncepcí jejich filozofie. Vtipné jsou také paralely mezi minulostí a přítomností, např. ve zmínce o Platónově Menónovi, ve kterém Sokrates hovoří s panovačným aristokratem, je představa, jak tento muž mohl vypadat, vyjádřena titulní fotografií jednoho life-stylového magazínu.

Montaigne je přesvědčen, že kvalitní kniha je hlavně užitečná a praktická pro život. Z myšlenek filozofů je potřeba vybrat ty, které jsou zajímavé z hlediska užitečnosti pro člověka. A de Botton je stejného názoru. Jeho Útěcha z filozofie si s pohvizdováním vykračuje po takto vyšlapaných chodníčcích.