Kvantová teorie nikoho nezabije | Kniha Zlín

Za posledních sto let se zcela proměnil pohled člověka jak na makrosvět vesmíru, který nás obklopuje, tak na mikrosvět atomů, z něhož se svět kolem nás skládá. Kvantová teorie patří k největším a zároveň k nejméně srozumitelným objevům minulého století. Klasickou fyziku popřel Albert Einstein svou teorií relativity, fakt, že v mikrosvětě platí úplně jiná pravidla než v makrosvětě, pak objevil Max Planck ve své teorii kvant. Popularizátor vědy Marcus Chown se snaží čtenáři naznačit, že je možné, aby některé částice mohly být tady i tam, a že na sebe působí na ohromné vzdálenosti prakticky okamžitě, bez ohledu na nejvyšší možnou rychlost, kterou má ve vesmíru světlo. Současná fyzika a zejména kosmologie se potýkají s mnoha problematickými teoriemi, k nimž se ještě nenašly důkazy. Einstein se ve své době omluvil za berličku, již v jedné z prací použil – odpudivou sílu. Bez ní by se vesmír zákonitě, kvůli gravitaci, musel zhroutit. Dnes kosmologové mluví o temné energii, bez níž by se vesmír zhroutil taktéž. Co to je, nikdo neví, stejně jako co vlastně je ta temná hmota, která musí doplňovat hmotu galaxií. Přiznávám, že některým teoriím jsem ani přes autorova přirovnání příliš neporozuměl. Spin částic je prý něco jako rotace dětské káči, až na to, že o rotaci vůbec nejde. Nebo Heisenbergův princip neurčitosti, podle kterého můžeme znát buď rychlost nebo polohu částice. Nikdy oba údaje zároveň. Ale, jak říká autor, přečtení téhle knihy člověka nezabije, jen trochu znejistí…

Podobně jako mnoho lidí na téhle planetě i vy jste se už určitě hlavou otočili k nebesům posetým hvězdami a sami sebe se ptali, jestli má nádhera rozprostírající se před vašima očima konec. Nebo jste možná přemýšleli nad tím, jestli vůbec měla nějaký začátek. O světě kolem nás, o zákonech, které řídí naši každodenní existence, toho víme pořád málo a právě kniha Marcuse Chowna se nám snaží ukázat, že ne všechno je tak, jak jsme se to učili v lavicích středních škol.

Marcus Chown vystudoval fyziku a astrofyziku a my se nemůžeme divit, že právě těmto oborům se věnuje i ve svém profesním životě. Kariéru zahájil jako radioastronom a později spolupracoval s BBC. V současnosti zastává pozici kosmologického poradce populárně-vědeckého týdeníku New Scientist a věnuje se psaní. Na svém kontě má tituly jako Afterglow of Creation (Odlesk stvoření) či v češtině vydané Čarodějná pec: pátrání po původu atomu a Vesmír hned vedle: dvanáct šokujících myšlenek z přední výspy vědy.

Na první pohled nenápadná a zájem moc nepoutající obálka knihy s názvem Kvantová teorie nikoho nezabije a podtitulem Průvodce vesmírem v sobě ukrývá dvě stě stran, které nás vezmou na strhující jízdu vesmírem a jeho fyzikálními zákony. Autor se nám pokusí srozumitelně vysvětlit, co to je foton, a odpoví nám na otázku, zda je částicí nebo vlnou, prozradí nám něco o kvantových počítačích a principech, na kterých by mohly jednou fungovat, pokusí se nám ozřejmit Heisenbergův princip neurčitosti, načrtne nám, co to je spin, a odpoví nám na otázku, proč nejsou všechny atomy stejné a proč je svět kolem nás tak rozmanitý.

Jednoduchým, lehce pochopitelným jazykem bez využití matematiky nám spisovatel naservíruje hlavní problémy fyziky dvacátého století a nastíní nám způsob, jak se je podařilo či nepodařilo vyřešit.

Na konci publikace na nás čeká téměř třiceti stránkový slovníček pojmů, ve kterém autor stručně charakterizuje a vysvětluje alespoň nejdůležitější a nejzákladnější pojmy, které by měl znát každý, kdo se odhodlá dále se věnovat poznávání kvantové fyziky.

Je potřeba poznamenat, že se autor ve své knize nepokouší obsáhnout všechny teorie a názory, které v dnešní fyzice udávají tón, a neprobírá problémy do takové hloubky, jako tomu bylo v knize Michia Kaku Hyperprostor či v knihách Stephena W. Hawkinga. Avšak jeho publikace je vynikající startovací čárou pro všechny nadšence a přívržence moderní fyziky a šíleně ulítlých teorií, se kterými se setkáváme povětšinou jen v sci-fi seriálech, ale které nejsou ve skutečnosti až tak nesmyslné a za vlasy přitažené, jak nám může náš zdravý rozum napovídat.

„Přicházeli zdaleka, jen aby to viděli – řeku, která teče do kopce. Nejdříve protékala rybářským přístavem a vinula se vzhůru mezi domky natěsnanými podél břehů. Pak začala šplhat do kopce posetého ovečkami, až k rozeklané skále nad městem. Na jejích vlnách se pohupovali překvapení rackové, kolem pobíhala nadšená děcka. A na zahrádkách restaurací všude podél spodního toku řeky posedávali turisté a ohromeně zírali na ten zázrak, zatímco jim pivo pomalu stoupalo ve sklenicích a tiše zase vytékalo na zem.“ (Chown, M. Kvantová teorie nikoho nezabije. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 73.)

Říkáte si, že je to nemožné? Voda nemůže téct do kopce. Takové něco by se neodvážili tvrdit ani ti největší snílci či tvůrci filmů. Marcus Chown a kvantová teorie tvrdí, že možné to je. Ale je jenom na vás, zda mu dáte šanci, aby vám to vysvětlil a dokázal. Je jenom na vás, zda sáhnete po nové publikaci nakladatelství Kniha Zlín s názvem Kvantová teorie nikoho nezabije.

ČÍM RYCHLEJI CESTUJETE, TÍM JSTE ŠTÍHLEJŠÍ / KAŽDÝ VÁŠ NÁDECH OBSAHUJE ATOM, KTERÝ
VYDECHLA MARILYN MONROE / CELÉ LIDSTVO BY SE VEŠLO DO JEDINÉ KOSTKY CUKRU / KVANTOVÁ TEORIE NIKOHO NEZABIJE A DALŠÍ PODIVUHODNÉ VĚCI TVRDÍ VE SVÉM PRŮVODCI VESMÍREM BRITSKÝ FYZIK MARCUS CHOWN.

Kniha u nás prakticky neznámého amerického historika maďarského původu o konci novověku a začátku nového věku představuje autorův přesvědčivý systém pro pochopení lidských dějin. Předem musím čtenáře upozornit, že se vlastně v případě téhle knížky nejedná tak úplně o klasickou recenzi, protože jako osoba s čistě humanitním vzděláním nejsem kompetentní recenzovat knížku o fyzice z její odborné stránky. Je to spíš její reflexe z hledika člověka, který knížku o fyzice vítá jako zpestření svého myšlenkového prostoru a možnost dialogu s jiným druhem nahlížení světa.

DIVNÉ VĚCI ŘÍKANÉ DIVNÝM JAZYKEM

Přečečetl jsem už celou řadu populárně naučných výkladů těchto jevů (velký třesk, černé díry, atd.), ale ani jako vědec jsem z nich nebyl často moudrý – jak teprve asi musí působit na laiky. Einstein řekl: „Většina zásadních myšlenek vědy je ve své podstatě jednoduchá a lze je vyjádřit jazykem, který je každému srozumitelný. Veškerá moje zkušenost mi napovídá, že je to pravda. Když jsem začal psát tuto knihu, chtěl jsem obyčejným lidem pomoci pochopit základní principy fyziky jedenadvacátého století.“ Když si uvědomíme, že se Marcus Chown v téhle knížce pokouší vysvětlit laikům kvantovou teorii a teorii relativity, pochopíme, že si klade nemalý úkol. Vybaven je k tomu ale mimořádně: jak odborně, tak svými literárními schopnostmi. Dokáže poutavě vyprávět a, což je pro něj typické, nacházet efektní paradoxy, stručně a poutavě je pojmenovávat a šikovně udržovat pozornost čtenáře v pohotovosti. Jeho psaní je zkrátka sexy: s vtipem, aniž by ztrácelo hloubku, určitost v popisu zpracovávaných jevů a entuziasmus. K velkému úkolu používá svůj velký vypravěčský dar – čtenář si v tomto bodě může oddechnout (zaplaťpánbůh za to). To, co se snaží zprostředkovat, se totiž brání nejen fyzice, jak jsme se jí učili na základní škole, ale i modernímu racionalistickému způsobu uvažování celkově: způsobu uvažování, ve kterém se můžeme na logičnost světa kolem nás a jeho měřitelnost spolehnout. Svět bezpečný a pohodlný jako svět vytvořený pro děti ve školce.

Vesmír, jak ho nazírá teorie realitivity a kvantová teorie, je divoký a nevypočitatelný: částice v něm se mohou nacházet na dvou místech zároveň, chovají se dvěma způsoby zároveň, a u spousty jevů musí vědci pouze konstatovat, že jejich logice nerozumí a že existují tajemství, do nichž jsme ještě nepronikli. Rozum naráží na své hranice.

KDO JE VRAH?

Zdá se skoro, jako by někdo v minulém století zavraždil toho hodného boha rozumu a logiky, na kterého jsme si zvykli, a fyzika došla k závěrům spíše se hodícím do uvažování šamanů a primitivních národů, než vážných vědců v bílých pláštích.

Vědecké experimenty objevují jevy, které chápeme jen stěží, ale musíme je akceptovat, pokud se chceme v poznání posunout o krok dál. Přiznávám, že tahle myšlenka mě baví a tvoří pro mě podstatný důvod, proč se zabývat Chownovou knížkou. A kromě toho: proč by nemohly zákonitosti, které platí u chování atomů, platit i u chování lidí ve společnosti – například? Proč si ve své hlavě nevyzkoušet podívat se na svět okolo sebe optikou zvláštně znějících fyzikálních tezí a nezměnit na chvíli perspektivu? Je to skoro jako exotická dovolená. Knížka Marcuse Chowna mě vzala na výlet do fantastického, netušeného vesmíru fyziky. Nečetla se mi snadno, ale inspiruje a provokuje rozhodně.