Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů)

Cena: 389 Kč  331 Kč
Autor: Don Thompson
Dostupnost: skladem
ISBN: 978-80-87162-58-3
Překlad:Alice Hyrmanová McElveen
Datum vydání: 2010
Edice: TEMA
Počet stran / vazba:380/brožovaná

V době od 19. 12. 2014 do 4. 1. 2015 je e-shop uzavřen

Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů)
Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů) - poster
Když někdo prodává barevné tečky na plátně nebo kupu hašlerek v rohu místnosti za statisíce dolarů, člověk si prostě musí říct "Já to kašlu, budu umělec." HONZA ZBRANEK
Kniha Zlín vyplňuje mou prázdnotu. Na polici. Je mou společnicí, když mě nebaví obaly lidí. Učinila ze mě nezávislého uživatele. Papírové drogy, kterou chci začít vstřebávat i v binárním kódu. Jen tak nastoupí nekonečná blaženost. I v tramvaji. PETRA
Po přečtení „Jak prodat vycpaného žraloka…“ jsem se dala na umění. Toto dílo na fotografii se jmenuje „Potravinový řetězec na koberci“. Kocour sice není vycpaný, i když někdy mi připadá, že má v hlavě piliny. Saatchi již projevil předběžný zájem, ale vše je o domluvě. Hirst hadr! TERJA3
Tuhle knihu jsem četla ve snaze porozumět současnému výtvarnému umění a šílenství sběratelů, které se s ním pojí - nevím, jestli se mi to úplně povedlo, ale vtipně a srozumitelně napsaná kniha mi alespoň potvrdila, že nejsem sama, kdo tápe. ELIŠKA POSPÍŠILOVÁ
Žraloka jsem četla asi před půl rokem. A před pár dny jsem v galerii Menil Collection, Houston, TX, USA, viděla, jak vypadá chápat umění jako investici v praxi. Většina navštěvníků totiž opravdu připomínala (budoucí) investory a já se zvědavým miminem v kočárku mezi nimi působila značně exoticky. HELENKA-JULY
Každý máme svého žraloka. Výjimečného žraloka. Jen málo kdo má tu kuráž s ním jít na trh. Kniha Dona Thompsona dává super náhled do "žraločího teritoria" aneb kdo chce uspět, měl by v tom umět plavat:) JANICA

Popis: Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů)

Koupit e-knihu (vyšla 12. května 2014)
Doporučená cena: 249 Kč

palmknihy kosmas ereading martinus.cz martinus.sk iBookstore

Přehled všech prodejců našich e-knih a seznam titulů dostupných v elektronické podobě

Ojedinělý a v češtině unikátní pohled na světový trh se současným uměním. Nesmírně čtivou a zábavnou formou identifikuje ekonomické zákony a marketingové strategie, které vedou k dosažení tak závratných cen za práce některých výtvarníků, zatímco jiní zůstávají bez povšimnutí. Autor čerpá z jedinečných rozhovorů se špičkovými aukcionáři, galeristy, výtvarníky i sběrateli, shromážděných během svého průzkumu a objasňuje psychologii trhu s uměním, který má dnes mnoho společného s prodejem luxusních značek módního zboží. Pronikavou, solidními údaji podloženou analýzu odlehčuje úsměvný přístup zdravého rozumu, který nás provází na průzkumné výpravě fascinujícím světem současného umění.


Úryvek: Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů)


Recenze: Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů)

Nejdražší vycpaniny aneb Kdo se bojí moderního umění?

Kulturissimo, 2. července 2014, autor: Marek Jančík

Svět výtvarného umění je zvláštním polem, na němž si hrají znalci, intelektuálové, umělci i spousta pozérů, zbohatlíků, celebrit a jejich uctívačů. Na rozdíl od filmu či literatury, které zůstávají díky své snadné reprodukovatelnosti – a tím pádem potlačení fyzické originality – v zásadě široce přístupné, je výtvarné umění předních tvůrců především doménou majetných elit. Ty si jím často mnohdy pouze zvyšují svůj společenský status, než že by je zajímal samotný smyslový prožitek či intelektuální obsah. Kniha ekonoma a sběratele umění Dona Thompsona s příznačným titulem Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů, již vydalo nakladatelství Kniha Zlín (a kterou si je nově možné zakoupit též v elektronické podobě), je zábavným, fascinujícím i poučným průvodcem výtvarnou džunglí.

Kniha Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů z vás sice neudělá ani dobrého obchodníka, ani z vás nevytvoří znalce umění, ale spolehlivě vás provede zákulisím uměleckého byznysu a odkryje praktiky a systémy, o nichž laik nemá tušení.

Kniha džunglí

Thompsonova kniha je mnohotvárná. Ve snaze o hloubkovou analýzu peněžních procesů skrytých za řadou neprůhledných machinací aukčních síní a galerií v sobě autor nezapře ekonomického ducha, přesto nepostrádá ani empatii a fascinaci pro samotné umění. Rozborem sítě uměleckého byznysu jej značně demaskuje, zároveň má však daleko k tomu, aby výtvarná díla předkládal coby pouhou podvodnou iluzi. Autor barvitě popisuje, kterak probíhá aukce ve dvou hlavních síních Sothesby‘s a Christie‘s, načež se zevrubně zabývá i jejich bohatou historií. Laik se seznámí s překvapivými finesami licitátorů: kupříkladu s tzv. vyvoláváním „z lustru“, což znamená, že pokud právě žádné reálné nabídky nepadají, dražitel s pohledem nad hlavy účastníků vykřikuje fiktivní částky, aby proces nastartoval. Ideální prodej jednoho díla by přitom měl trvat maximálně něco přes jednu minutu – v horečném tempu roztouženého předhánění vzniká ideální prostor pro navyšování cen spojený s projevem lítosti nad potenciální ztrátou již virtuálně přivlastněného díla. Zajímavé je též množství cenových limitů a záruk, které se k prodeji vážou: pro dílo je obvykle kromě oficiálně uvedené ceny v katalogu stanovený též nezveřejněný limit aukční síně, pod nějž dílo nebude prodáno. S tím je pak spojen rozmanitý systém možných záruk ze strany aukční síně či třetí strany. Mezi aukčními síněmi a galeriemi pak existuje přirozená řevnivost daná vzájemným rekonstruováním všeobecných pravidel. Zatímco galerie zastupující vybrané umělce mají zájem na plynule rostoucí hodnotě jejich výtvorů, kterou projevují komplexní péčí o profil umělce a jeho světlou budoucnost a udržováním pevných vztahů s pravidelnými zákazníky, aukce mají tendenci jednotlivá díla cenově povznášet nade všechny meze. Autor zkoumá také fungování přilehlých oblastí: od umělecké kritiky přes muzea, soukromé i státní sbírky, až po světové veletrhy, jako je basilejský veletrh Art Basel či proslulý TEFAF v Maastrichtu.

I když se art byznys týká veškerého umění, v centru zájmu jsou především autoři činní ve dvacátém století. Profily různorodých, ale zpravidla kontroverzních tvůrců jako Andy Warhol, Jeff Koons, Tracey Aminová, Francis Bacon či Damien Hirst (jehož vycpaný „žralok“ naložený ve formaldehydu dal knize název) pak v knize doplňují též krátké biografie význačných galeristů, licitátorů a sběratelů (mezi nimiž má suverénně nejpřednější místo slavný Charles Saatchi, který mimo jiné pomohl prosadit díla provokativních britských umělců uskupení Young British Artists). Příznivci seznamů a statistik jistě ocení Thompsonovy přehledy nejprodávanějších tvůrců, předních galerií, sběratelů, či informace o nejvýše vydražených uměleckých počinech a jejich cenách. Kniha se také částečně tematicky vztahuje k akademickému bestselleru Jamese Englishe Ekonomie prestiže (Host, 2012 – recenzovali jsme zde>>>) Zatímco Ekonomie prestiže je více orientována na vytváření symbolického kulturního kapitálu, Thompsona jakožto ekonoma zřejmě více zajímá právě jeho proměna na kapitál finanční.

První verze slavného „žraloka“ Damiena Hirsta byla zřejmě nedostatečně technicky ošetřená. Ve formaldehydu naložená paryba se začala kazit a autor nakonec svolil k jejímu nahrazení. Z původního živočicha zůstala kůže natažená na model odpovídající váhy. Umělec nicméně od té doby vytvořil další verze s lépe naloženou hmotou.

Prachy, sex a vycpaná zvířata

Technicky reprodukovatelná díla coby široce přístupná ztrácí svoji auru jedinečnosti (jak popsal ve svém eseji německý filosof a literární teoretik Walter Benjamin v roce 1935). „Auru“, jež představuje autorskou originalitu, historickou autenticitu, lze zpeněžit v transakcích, při nichž nejvyšší nabídky leckdy dalece převyšují původní odhadní cenu. Zdá se, že v takovém případě již nehraje příliš silnou roli ani tak dílo samotné, jeho význam a estetické působení, ale spíše jakási tajemná alchymie, v níž se autorovo jméno a biografie fetišizovaného objektu proměňují ve zlato. Mnohá díla Damiena Hirsta, autora zmiňované skulptury ve formaldehydu naloženého žraloka tygrovaného s enigmatickým názvem Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho žijícího, lze takto vnímat ve dvojí funkci: danou situaci tematizují a zároveň z ní sama těží. Od doby, kdy Marcel Duchamp vystavil průmyslově vyráběný pisoár pod názvem Fontána s vlastním podpisem coby umělecké dílo a otevřel tak radikálně hranice toho, co lze považovat za umění, se toho principiálně již v tomto směru mnoho nezměnilo. To ovšem neznamená, že se historický vývoj zastavil – Duchampova „socha“ naopak otevřela bránu pro možnosti, co a jak lze vyjádřit. Myšlenky leží na témže základu, nabývají ovšem rozličných kontextů a hloubek. Ať jde o provokace Jeffa Koonse ve ztvárnění kýče a pornografie v podobě skulptur s Růžovým panterem či obrazů a fotek jeho manželky (pornoherečky a později poslankyně v italském parlamentu Ilony Stallerové alias Ciccioliny), Hirstovy proslulé „rotační malby“, nebo excesy tvůrců Young British Artists tematizující vše od politiky, násilí, bohatství, moci, sexuality a závislosti, vždy jde alespoň v jedné z rovin výpovědi o totéž: o pohled na sebe sama, tematizaci umění, jeho kontextu, reflexe a významu.

Thompson problematický vztahový trojúhelník, jehož vrcholy jsou umělec, dílo a jeho téma, podává na mnoha konkrétních příkladech. Proč je tak důležité určit, které Warholovy tisky prošly přímo rukama mistra a které jsou pouze prací jeho pomocníků? Jsou Hirstovy malby barevných bodů (spot paintings) v tradičním smyslu autorským dílem, když on sám tvrdí, že se jich ani nedotkne, pouze udílí pokyny svému týmu, a že ty nejlepší výtvory má na svědomí jeho asistentka Rachel? Jak si poradit s autenticitou „bonbónových“ instalací Felixe Gonzalese-Torrese, které spočívají v hromadě bonbonů určených ke spotřebě návštěvníků galerie? Co s Hirstovou časově proměnlivou expozicí rozkládající se dobytčí hlavy? A je opravdu důležité o jaký typ televizoru se jedná v instalaci Nama Junea Paika TV Buddha, v níž socha Buddhy na televizní obrazovce pomocí smyčky videosignálu sleduje sama sebe – tedy zda se Paikovo autorství týká myšlenkového konceptu nebo i fyzických objektů? Diskutabilních otázek je přehršel. Thompson se sice nastoleným otázkám věnuje spíše z hlediska zmiňovaného fenoménu cenových transakcí, jeho text je však bezesporu vícestranně podnětný.

Pokud chcete na umění zbohatnout, musíte se stát trpělivým sběratelem a věnovat mnohaleté úsilí studiu. Nebo to udělat jako Teri Hortonová – 73letá bývalá řidička kamionu, jež si v jednom vetešnictví koupila obraz Jacksona Pollocka za 5 dolarů, aniž jí jméno malíře cokoli říkalo. I když byla autenticita obrazu považována zpočátku za spornou, dílo bylo nakonec uznáno jako pravé.

Olovo ve zlato

Nelze samozřejmě tvrdit, že by moderní umění bylo výhradně konceptuální – silná senzitivní díla, jež své diváky uchvacují přímočařejším způsobem, se ze světa rozhodně nevytratila. Jedná se spíše o dvě komplementární strany: umění výrazně působí na naše smysly (pozitivně či negativně), a vyžaduje přitom znalost širšího kontextu pro utváření významu. Intelektuální rovina však nad senzuální v  současném umění dominuje, což ovšem nijak nesnižuje potenciál ukotvit vysoký společenský status jeho vlastníků. Naopak – čím elitnější, tím lepší. Situace tak může vzbuzovat zdání, že cestu mezi horní společenskou vrstvu si lze vydláždit prostým zakoupením objektu demonstrujícího patřičnou kulturní úroveň a nezbytné nastudování údajů z katalogu.  Alchymie kulturního a ekonomického kapitálu se zdá být dokonalá – prima materia tvořená z peněz a uměleckých děl je vždy připravena k použití.

Thompsonova kniha přináší to, co se od kvalitní publicistiky očekává: je systematická i erudovaná v dané oblasti a čtivá zároveň. Zábavné kauzy či historky, kterých je v knize celá řada, přitom nejsou jen snahou zaujmout čtenáře a zpestřit četbu, neboť jistá šokantnost a provokace – ať již v dobrém či ve zlém – patří ke stavebním prvkům tvořícím auru umělecké prestiže. Knihu tedy nejspíše ocení široké pole čtenářů, kteří se chtějí z rozličných pohnutek s tímto divotvorným světem a jeho pravidly blíže seznámit. Fyzická kniha Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů je na pultech knihkupectví již od roku 2010, v květnu však nově vyšla též její elektronická verze. Čtenáře, které Thompsonovy digrese zaujaly, jistě potěší zpráva, že další autorův text na téma umění a obchod s názvem Supermodelka a krabice Brillo by měl v nakladatelství Kniha Zlín vyjít ještě letos na podzim.

Součástí „bonbónové“ instalace umělce Felixe Gonzalese-Torrese bylo jejich konzumování návštěvníky galerie. Pokud jste dostatečně solventní a podaří se vám umělcovo dílo koupit, dostanete k němu osvědčení o pravosti, aby vám přátelé věřili, že máte pravého Gonzálese-Torrese a ne jen hromadu mlsotin.

Don Thompson - Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů

Books-parts-of-my-life.blogspot.sk, 18. června 2014, autorka: Katka Rimóciová

Zabudnite na zdravý rozum, zabudnite na Michelangela, Da Vinciho, Moneta i van Gogha. Súčasné umenie je od nich vzdialené na svetelné roky a sumy, za ktoré sa jednotlivé diela predávajú, sú nehorázne. 12 miliónov dolárov za vypchatého žraloka? Žiadny problém, veď je to umenie. Ďalšie milióny za kabát pohodený na zemi? Žiadny problém, veď aj to je umenie!

Možno si hovoríte, že ekonomika je nudná, no ekonomické machinácie trhu s umením sú viac než zaujímavé a neskutočne zarážajúce. Don Thompson vám v tejto knihe vysvetlí, čo všetko sa dnes považuje za umenie, ako fingujú aukčné domy, galérie, veľtrhy s umením, kto sú najuznávanejší umelci a zberatelia súčasnosti, ako umelec prerazí na trhu, ako prebiehajú aukcie a ako sa stanovujú ceny jednotlivých diel.

Vedela som, že dnes sa už aj najrôznejšie haky-baky považujú za geniálny obraz, no to, čo mi ukázal Don Thompson, ma šokovalo. Rozhádzaná posteľ umelkyne sa považuje za umenie, obyčajný vysávač za plexisklom je umenie, bonbóny naskladané na jednu kopu sú umením - toto všetko dokáže vytvoriť hocikto z nás, no naše diela by sa za milióny nepredávali. Autor totiž poukazuje hlavne na to, že cena určitého diela sa odvíja od známych mien (umelcov, galérií, zberateľov), ktoré za ním stoja. Trh s umením je, bohužiaľ, ako trh s oblečením - predávajú značky a slávne mená.

Koncept knihy je riešený veľmi dômyselne. Autor začína svoju exkurziu do sveta súčasného umenia príkladmi diel, ktoré sa predali za neuveriteľné ceny. Takto čitateľa na prvý pohľad zaujme a prinúti ho čítať ďalej v snahe nájsť odpovede na svoje otázky. Ďalšie kapitoly sa čoraz viac ponárajú do ekonomických tém. Niektoré siahodlhé vysvetľovania ma občas aj nudili. Predpokladám však, že je to preto, lebo som laik aj v umení, aj v ekonomike. Musím však uznať, že Don Thompson sa snažil aj do týchto miest vložiť niekoľko zaujímavých štatistických údajov, porovnaní cien a konkrétne príklady predaných diel. Právekonkretizácia je najväčším plusom tejto knihy. Všetky uvedené ceny a kúpy diel sú všeobecne známe, môžete si ich sami vyhľadať alebo si pozrieť obrazovú prílohu publikácie.

Celkový dojem trochu kazili preklepy v českom preklade, no výpovedná hodnota sa tým neznížila. Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů je kniha vhodná predovšetkým pre tých, ktorí sa zaujímajú o umenie alebo o ekonomiku s trochu väčším zápalom. No hoci používa odborné termíny, autor ich všetky vysvetľuje aj na konkrétnych príkladov, takže im porozumie aj neodborník a prostý milovník umenia. Dozviete sa mnoho zaujímavých a šokujúcich zistení - či budú príjemné, alebo nepríjemné, je už na individuálnom úsudku každého čitateľa.

Don Thompson – Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů)

Bananovepyre.wordpress.com, 18. června 2014, autorka: Dana Kristlová

Zajímáte-li se o moderní umění, rádi navštěvujete galerie, vaše knihovny zdobí knihy moudře hovořící a vychvalující umělecké předměty, obrazy a jejich tvůrce – umělecké osobnosti dvacátého a jednadvacátého století, může pro vás být tento zevrubný exkurz do hlubin a vztahů, převážně těch ekonimických, v uměleckých kruzích zajímavou čtenářskou i kulturní osvětou.

Don Thompson je uznávaným odborníkem na ekonomiku a vztahy na trzích s uměním, ve své knize Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů) předkládá tak trochu jiný pohled na moderní umění, o němž tak rádi čteme v knihách a časopisech, nebo které můžeme vidět v těch nejslavnějších světových galeriích. Možná bychom mohli říct, že nám dává na odiv onu odvrácenou stranu umění – svět velkých finančních obnosů, dražeb, reklam, značek. Většinou sami vnímáme jen dílo a  umělce – člověka s vizí (ať už je vizí vyšší poselství nebo vyšší finanční obnos). Nad uměleckým dílem pak můžeme dlouho stát, obdivovat jej a snažit se nasát a pochopit, vstřebat něco z jeho poselství; druhou možností je, že si řekneme, že člověk, který “tohle umění” vytvořil, je padlý na hlavu a že kožená bunda zmuchlaná v koutě nebo vycpaná mršina žraloka snad nemá s uměním nic společného. Můžeme mít pravdu. Ale ti, kteří se uměním zabývají v těch vysokých uměleckých kruzích budou tvrdit opak a za mršinu žraloka budou sami ochotni zaplatit nemalé jmění…

Umění jsou dnes totiž hlavně peníze. Branding. Dobrý marketing. Nemusí jít ani tak o talent jako spíše o využití příležitosti. A každý umělec, který uspěje v konkurenčním boji a proklestí si cestu do velkých galerií a mezi sbírky těch nejbohatších hromaditelů uměleckých děl, je značkou, která se vlastně prodává sama, za niž chtějí ti, co na to mají, zaplatit tolik, kolik jim za to jen bude stát, a kterou jim ti, co na to nemají mohou jen tiše závidět. Plátna pomalovaná močí, pokálená, nebo prostě natřená jednou či druhou barvou. Semenem postříkané koláže. Pyramida z krabiček od léků nebo stavba z cucavých bonbonů symbolizující pomalé umírání. Umění je to, co uměním nazveme, co bude jako umění oštítkováno a za co se jako za umění pořádně zaplatíme.

V úvodních kapitolách se zběžně seznamuje s tím, jak vlastně v současné době funguje trh s uměním, jakým způsobem probíhají dražby v aukčních síních a které z nich jsou ty nejváženější na světě. Jsou nám představeni významní galeristé a obchodníci s uměním, stejně tak mnoho ze současných velkých jmen moderního umění – a to včetně Damiana Hirsche, autora  kontroverzních instalací vycpaných či ve formadelhydu naložených zvířat (včetně onoho žraloka, který se objevil v titulu knihy), umělce experimentátora a muže, jenž jasně chce šokovat a jemuž se podařilo vytvořit ze svého jména značku tak vlivnou jako jen málokomu na světě dnes i v minulosti.

Procházíme světem galerií, světem aukčních síní, jsme seznamování s některými významnými galeristy, obchodníky, majiteli významných sbírek a s jejich příběhy, s tím, co stojí za jejich zájmem o umění, kolik za něj jsou ochotni zaplatit a jaký osobní zisk jim to může přinášet. Dozvídáme se mnoho  také o moderních autorech, ať se jedná o Andyho Warhola, Tracy Eminovou, Jeffa Koonse nebo již zmiňovaného Hirsta. Ať už máme k umění jakýkoli vztah, kladný či záporný, Thompsonova procházka jeho spletitými uličkami dlážděnými milionovými bankovkami a lemovaná luxusními aukčními síněmi nás přinejmenším zaujme, vtáhne a poskytne nám nový náhled do světa současného umění – vzorky z něj si pak můžeme prohlédnout v obrazové příloze knihy. Samozřejmě včetně vycpaného žraloka, jenž nese ve skutečnosti  název Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého (1991), neboť umění dělá nápad a nápad dělá značku.

Recenze: Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů) Don Thompson

Eknihyzdarma.cz, 18. června 2014, autorka: Veronika Fenclová

Tento název vyvolá hodně otázek, o čem to asi může být, pouze do té doby než si člověk nepřečte podnázev: „Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů“. Celá tato kniha je rozhodně skvěle napsaná a dalo by se z ní klidně vyučovat. Pro milovníky umění bude taky výborná. Vysvětlí dopodrobna úplně vše přes pojmy jako „branding, značková galerie, značková aukce, či značkoví sběratelé, přes aukční síně, veletrhy umění, až po padělky, výtvarné kritiky, či muzea umění“. Zkrátka ať žije současné moderní umění…

Jak prodat svůj pozlacený trus

Databazeknih.cz, 15. června 2014, autor: Petr Čmerda

O ekonomii v tom pravém slova smyslu jsem se nikdy moc nezajímal. Maximálně v intencích své výplaty kontra toho, co bych si chtěl koupit a na co skutečně mám... Ovšem s přibývajícími léty se člověk začně zamýšlet i nad věcmi, které tento přízemní pohled přesahují. Proč věci fungují jak fungují, či spíše proč vlastně nefungují, když nám moudré hlavy vykládají, že to zaručeně musí fungovat. A při té příležitosti zákonitě narazíte na jiné - alternativní - moudré hlavy, které zhruba ví, proč to fungovat nemůže a začnete díky nim objevovat jakýsi "myšlenkový underground", a pak je pouze na vás na kterou stranu se přidáte.

Můj zájem o alternativní ekonomii nastartoval filmový dokument Základní příjem, následovaly knihy Nadi Johanisové a dalších a já začal objevovat svět, který mi byl doposud zcela cizí.

Na knihu Dona Thompsona "Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů. Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů", kterou letos vydalo nakladatelství Kniha Zlín jako e-knihu, jsem tedy shodou okolností narazil právě v tomto období a dá se říci "naštěstí" v tomto období, protože jindy by mě asi nezaujala.

Takže - Damien Hirst v roce 1991 naložil žraloka tygřího (kterého koupil od australského rybáře za 6000 liber) do formaldehydu v akváriu pět krát dva krát dva metry. Dílo nazval Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého a prodal jej za 50 000 liber obchodníkovi s uměním Charlesovi Saatchimu. Ten si počkal třináct let na zhodnocení, a dočkal se: v roce 2004 utratil finančník Steven A. Cohen za žraloka zhruba dvanáct milionů dolarů.

Don Thompson se v knize snaží najít odpovědi na otázky, proč je někdo ochoten dát tolik peněz za něco takového, jak je vlastně definováno současné umění, jak získávají díla svou cenu a nechá nás nahlédnout do zákulisí tohoto značně pofidérního byznysu. Thompson knihu představuje jako „záznam celoroční průzkumné výpravy do hlubin trhu se současným uměním po Londýně a po New Yorku“.

Ne - nemohu říci, že bych se dozvěděl nějaké mě extra neznámé informace. Ani v knize neobjevíte tajemství jak zbohatnout při obchodování s uměním. A není to ani recepis jak se stát bohatým umělcem. Ale rozhodně je to zajímavý pohled do tohoto - obyčejnému člověku zcela vzdáleného - světa. Pohled do zákulisí aukčních prodejů, uměleckých veletrhů, do fungování galerií a hlavně ukázka toho, jakou roli v tom hrají peníze. Asi nebude pro nikoho překvapením, že tu hlavní. Umělec a jeho dílo je tu vlastně jako druhotná položka. Je to zboží, které si buď zrovna někdo oblíbí, nebo je zcela zavrženo. Není v tom lidský rozměr, ale většinou pouze chladná a vypočítavá kalkulace.

Není totiž důležité dílo samo o sobě, ale to, co se kolem něj děje. Kdo slavný si ho koupí. Nebo naopak kdo slavný ho zrovna prodává. Zda je umělec dostatečně kontroverzní a objevuje-li se v bulvárním tisku... A vlastně není vůbec důležité, aby dílo namalovat sám známý umělec - stačí jen podepast něco, co vytvoří jeho asistent. Nejideálnější je, když je dílo natolik nesmyslné, až se všichni stydí říct, že mu nerozumí a ono nakonec získá auroelu geniality. Pak ji můžete prodat třeba za dvanáct miliónů dolarů. Právě jako Hirst svého vycpaného žraloka. Jo vlastně - důležité je onomu nesmyslu dát ještě nesmyslnější jméno...

Přesto není umění komoditou, na které se dá zbohatnout, ačkoliv obecné povědomí je právě opačné. To, že na některém obrazu vyděláte miliony většinou také znamená, že u dalších o miliony přijdete. Trh se současným uměním je prostě ruská ruleta. Je jenom na odvaze či hochštaplerství jednotlivých sběratelů, kolik (a za kolik) patron jsou ochotni nabít do revolveru své ješitnosti či vášně.

Je to především zpráva o snobství a o tom, jak je ono snobství lehké využít, či zneužít. Kupci totiž ze všeho nejvíc potřebují ujištění, že "když si to dílo pověsí na zeď, přátelé a známí se jim nevysmějí... Sběratelé si vybírají značkové galerie, nakupují ve značkových aukčních síních, navštěvují značkové prodejní výstavy a vyhledávají značkové umělce. V současném umění jste nula, dokud se nestanete značkovým zbožím.“ Je to zpráva i tom, jak je současný model ekonomiky pokroucený, když světové finance ovladá pouhé promile lidí, kteří se svým chováním vysmívají jakékoliv logice. Uzavřel bych to slovy jednoho aukčního komentátora (malinko parafrázuji citaci z knihy), že "trh s uměním je místo, kde dospělí jedinci ve vzájemném souhlasu mohou provozovat iracionální akty soukromého charakteru".

Celá kniha má lehce bulvární nádech (a možná právě proto se dobře čte i naprostým laikům) a v pozadí jako by člověk cítil, že autora především fascinuje hra peněz a jejich výše, nikoliv svět umění jako takový. Pokud tedy chcete kradmo nakouknout do světa bohatých sběratelů, případně váháte-li, co si pověsit na zeď svého panelákového bytu, aby se vám sousedi nesmáli - určitě si knihu přečtěte...

Don Thompson: Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů

52knih.cz, 14. června 2014, autor: Jan Kadlec

  1. Nerozumím umění. A tomu modernímu už vůbec ne.
  2. Jsem fascinován částkami, za které se prodávají matlaniny na úrovni mého prvního výkresu z jeslí.
  3. Studuju ekonomii – a obchod s uměním se vymyká všemu, co jsem se posledních 5 let učil.

Nemusíte být z uměleckých a souvisejících kruhů, abyste si Žraloka užili. Možná naopak. Pokud splňujete alespoň jeden z bodů výše, kniha vás donutí přemýšlet a nevěřícně kroutit hlavou. A přitom byste ji mohli odhodit se slovem bullshit na rtech.

Ale neodhodíte, protože Don Thompson umí psát – a i kdyby neuměl, stejně byste tu knížku brali do rukou zas a znovu, abyste se přesvědčili, že ty cifry připomínající spíše telefonní čísla fakt někdo zaplatil. I za takovou kravinu jako jsou bonbony na hromádce.

Sonda do světa, kde ekonomie neplatí

Thompson se ve své knize pídí po tom, co odlišuje drahé (on používá výraz značkové) umělce od těch ostatních. A stejně tak, čím se liší superhvězdné galerie od těch ve vašem městě. Šťourá do vazeb mezi umělci a galeristy (nebo lépe řečeno dealery umění). Odhaluje vztahy mezi kupci, prodejci a aukčními domy. Zkoumá, jak moc zvedne cenu významný předchozí majitel díla – a jak cenu dokáže srazit hromadný odprodej děl jednoho autora. Ukazuje, jak si aukční domy předchází své klienty.

A nechybí ani špetka humoru, zejména toho černého. Historka o frontách kondolujících dealerů a zástupců aukčních domů na pohřbech významných sběratelů jen podtrhuje cynismus obchodu s uměním, kde cenu ze všeho nejlépe zvedá smrt.

Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů?

Tak to vám kniha nepoví. Ale vysvětlí vám, jak snadno se divná umělecká díla k podobným částkám mohou vyšplhat. Čtivě a fundovaně. Za touto knihou očividně stojí spousta poctivé práce.

Proto je škoda, že dojem kazí spousta překlepů a chybek, které prostě ruší. Jo a… kvůli pár stránkám obrazové přílohy bych doporučil číst buď papírovou verzi, nebo barevnou elektronickou. Anebo mít po ruce laptop a žhavit Google. Aby byl efekt „notyvolesisnaddělásrandu“ dokonalý, musíte ta díla, o kterých je řeč, prostě vidět.

Žralok bude skvělým dárkem pro ekonomy, kterým se líbí knížky jako ŠpekonomieJak drahé je zdarma, a milovníky umění. Každý v tom uvidí něco jiného, ale oba budou spokojeni.

SKUTOČNE DRAHÝ ŽRALOK

Inforum.artforum.sk, 28. května 2014, autor: Ján Blažovský

Rozhoduje v umení iba marketing a peniaze?

Súčasné umenie sa príležitostne objavuje v médiách a takmer vždy iba v súvislosti astronomicky vysokých súm zaplatených v aukciách. Všetkým, ktorým vŕta v hlave, ako je možné zaplatiť tak veľa peňazí za umelecké dielo, je určená brilantná, informáciami nabitá, ale zábavná kniha Dona Thompsona Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů s podtitulom Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů. Exkurziu do sveta multimilionárov a sveta umenia s jeho svojskými zákonitosťami Thompson uskutočňuje nielen z obchodného hľadiska, ale predkladá aj rôzne psychologické aspekty zohrávajúce dôležitú úlohu v tomto zvláštnom prostredí.

Thompson sa zaoberá v knihe iba prácami na plátne alebo papieri, pridáva ešte skulptúry. Ostatné formy nezaraďuje, pretože sa nepredávajú ako súčasné umenie a tiež z dôvodu, že niektorým z nich nerozumie. Je to sympatické priznanie, pretože pre umenie bol vždy typický aj snobizmus, predstieranie záujmu a vedomostí o dielach, o ktorých málokto vie, čo znamenajú: "A jak už tomu u současného umění většinou bývá, nikdo nechtěl první přiznat, že tomu nejen nerozumí, ale že se mu to ani nelíbí". Ak sa nevedia zhodnúť kritici, médiá a autori na tom, čo je umenie, niekto to za nich urobiť musí a príležitosť vycítili (a výhodne využili) marketingoví experti a obchodníci. Vo „večerných aukciách“ aukčných siení sa točia najväčšie peniaze a vytvára sa branding umelcov a zároveň ich obchodných zástupcov.

V knihe nachádzame niekoľko otázok: prečo sú niektoré diela súčasného umenia také drahé? Je ich cena opodstatnená? Ako vlastne dôjde k tomu, že sa cena vyšplhá do závratných výšok? Akú úlohu v tom zohráva budovanie značky, marketing a predajné zručnosti? Kto vlastne kupuje súčasné umenie? Najdôležitejšou témou knihy je vysvetliť, akú úlohu zohrávajú peniaze v kombinácii s chamtivosťou a snahou zvýšiť svoje postavenie v spoločnosti privlastnením umeleckého diela. Súťažiť o status však môžu iba naozaj veľmi bohatí ľudia, obrazy tak ale miznú z očí verejnosti a stávajú sa súčasťou súkromných zbierok, príležitostne aj vystavovaných, väčšinu času však skrytých v neprístupných priestoroch.  Ako však autor uvádza, v týchto kruhoch má veľa peňazí takmer každý a preto sa stáva cieľom získať niečo výnimočné, takzvaný „pozičný statok“, pretože v týchto kruhoch už „peníze nedávají žádný smysl“.

Kúpa mimoriadne drahého umenia sa riadi úplne odlišnými mechanizmami ako pri obchode  s menej drahým umením. Záujemcovia s určitou „praxou“ si nechajú umelecký kus nainštalovať aj doma, aby na určitý čas videli, ako zapadá do interiéru, ako sa pri ňom cítia, či ich oslovuje aj po niekoľkých dňoch. Bežnými sú aj súkromné prehliadky, na ktoré aukčné siene prepravujú diela lietadlami cez kontinenty. To všetko v situácii, kedy sa pozvoľna menia centrá obchodu a najvýznamnejší (čítajte najbohatší) potenciálni klienti prichádzajú z Ruska a Číny. Cenu umeleckého diela zásadne ovplyvňuje značka, pod ako sa predáva. Môžu to byť napr. dominantné aukčné siene Christie's a Sotheby's alebo vplyvní zberatelia ako Charles Saatchi, ktorí určujú cenu. Značky ľudí priťahujú, pretože sú vnímané ako záruka kvality, hodnotných služieb, vypovedajú o statuse kupujúceho, odlišujú od ostatných, vyzývajú k spoločenskému uznaniu. Úsudok prestížneho predajcu nahrádza úsudok kupujúceho, pretože ľudia bežne nedokážu mať rozsiahle vedomosti a skúsenosti potrebné na posúdenie umeleckého diela. Spoľahnú sa preto na expertov, ktorí ručia za poskytnuté služby. V spojení s dôveryhodnou značkou potom stúpa cena ponúkaného diela.

V takomto prostredí majú však výrazný problém presadiť sa začínajúci umelci. Trh je obsadený dielami velikánov súčasného umenia ako Andy Warhol, Damien Hirst, Jean-Michel  Basquiat, Gerhard Richter, Jeff Koons a ďalší. Týmto venuje Thompson aj značný priestor. Lenže Thompson zároveň poukazuje na fakt, že drvivá väčšina umeleckých diel kúpených v dražbách už nielenže nikdy nedosiahne takú hodnotu, ale dokonca miznú z katalógov, aby uvoľnili priestor iným. Investovanie do umenia je z pohľadu ekonómie veľmi pravdepodobne stratové. Napriek tomu však kupujúci veria v „příslib budoucí hodnoty prací daného umělce“. Thompson uvádza, že iba jednému z dvesto zapracovaných umelcov sa podarí dostať do ponuky aukcií v Christie's alebo Sotheby's. Do elitných kruhov sa podarí preniknúť máloktorému umelcovi.

A prečo kniha dostala taký názov? Odvoláva sa na dielo anglického umelca Damiena Hirsta, ktorý vytvoril v roku 1991 dielo s názvom Fyzická nemožnosť smrti v mysli niekoho živého. Preparovaný tigrí žralok sa nachádzal vo vitríne s liehom. Damien Hirst dielo vytvoril na objednávku zberateľa umenia Charlesa Saatchiho za cenu 50 000 dolárov a ten ho neskôr predal za 12 000 000 dolárov.

Kniha obsahuje okrem použitej literatúry aj obsiahly zoznam internetových adries so stránkami špecializovanými na výtvarné umenie a tiež farebnú prílohu s často citovanými dielami. Výborným je aj register mien a názvov diel. Obsahuje tiež zoznamy najdôležitejších dealerov s umením a umelcov, ktorých zastupujú; zoznamy najdrahších diel; najvplyvnejších zberateľov a ďalšie pozoruhodné zoznamy.

Thompsonova kniha sa číta výborne. Jeho štýl je ľahký, svieži, ale nabitý informáciami znalca. Navyše vtipne opisuje nielen svet umenia, ale predovšetkým spoločenské situácie s tým spojené. Thompson argumentuje priamo, otvorene píše o umelom nadhodnocovaní diel, ktorých kvalita je sporná, píše tiež o nenásytnosti bohatých zberateľov a ich neustálemu potvrdzovaniu vlastnej prestíže kupovaním diel za závratné sumy, ktoré sa im už pravdepodobne nikdy nevrátia. Svet obchodu s umením je založený na osobných kontaktoch, public relations, sebapresadení  v konkurenčnom prostredí a rafinovanej reklame. V celej knihe sa nesie motív spoločenského uznania ako zásadného javu sprevádzajúceho umenie. Jak prodat vycpaného žraloka ponúka odlišný pohľad na umenie, pokúša sa priniesť triezvosť tam, kde, zdá sa, žiadna nie je.

Jak prodat vycpaného žraloka za 12 miliónů dolarů, nebo taky cokoliv jiného, v podání Dona Thompsona

Worn.cz, 1. března 2012, autorka: Nadezda 5kova

Umění má sílu - hybnou sílu v dnešní ekonomice. Peníze a prestiž vládnou světu, marketingové strategie ovlivňují cely náš život. Myslet si, že umění se to netýká, by bylo velmi naivní. Trh s uměním nevzkvétá, ale přímo exploduje do závratných rozměrů. Díla nám už nezaručují estetické vyžití, ale spíše pozdvižení sebevědomí.

Don Thompson, ekonom a sběratel současného umění velmi poutavou formou plnou faktů a analýz přibližuje zvláštní pravidla a zákony, které vládnou trhu současného umění a řídí závratné ceny častokrát nepoužitelného a rychle pomíjivých uměleckých artefaktů. Thompson se vedle vtipných komentářů odvolává i na rozhovory s nejvýznamnějšími galeristy, sběrateli, kurátory, výtvarníky. Ti mu pomáhají objasňovat bizarní charakter tohoto paralelního světa, ve kterém se uměním svým způsobem stává už i samotný obchod.

V "Jak prodat vycpaného žraloka za 12 miliónů dolarů" využívá Damiena Hirsta jako ukázkový příklad novodobého přístupu k dílu a jeho prodeji. "Značkový" umělec, kterým se autor automaticky po vystavování v značkových galeriích jako MOMA, Saatchi, Guggenheim nebo Tate Modern stává, produkuje už jen značkové zboží. Branding je vyšší silou, schopnou dokázat nedokazatelné, a že s povahou současného umění častokrát nedůvěřujeme svému vlastnímu úsudku, rádi ho svěříme do rukou nejprestižnějších aukčních domů. Značka je přece jistotou společenského uznání, kvality a v neposlední řadě i dobré investice. Dozvíme se, že konkurenční boj aukčních domů Sotheby 's a Christie's se až příliš podobá strategii módních domů. Bez příslušnosti k jisté značce jste nula, za kterou se neplatí (ve srovnání s astronomickými cenami, za které se prodává Hirst). Thompson fascinovaně popisuje maloměšťáctví a vidinu růstu (ať už finančního nebo společenského), které ovládly umění, jako sběratel současného umění, ekonom a marketingový expert často přiznává nepochopení, ale zároveň i obdiv nad tímto ekonomickém tahačem.

Informací a faktů, které zaujmou, až ohromí (!) je v této knížce, vydané vydavatelstvím Kniha Zlín možná až příliš mnoho na to, abychom byli schopni pojmout všechny detaily na jedno přečtení. U mě se stala nejčtenějším učebnicí o teorii současného umění, dokonce nalezenou v knihkupectví v sekci "motivační literatura“…

Jak prodat vycpaného žraloka

Palacinky.net, 1. srpna 2011, autorka: Martina

Někdo umí krásně hrát na kytaru, jiný umí házet ve válci jeden tríček za druhým a jsou i tací, kteří dokáží sjíždět na kole terén podobný ferratám. A někdo je prostě dobrý obchodník. Myslím si, že být dobrým obchodníkem je otázkou talentu. Já kupříklad tento talent nevlastním jak jsem se několikrát mohla přesvědčit. Nejen že nejsem schopná o ceně smlouvat, což například v Thajsku vzbuzovalo nadšení všech pouličních prodavačů, ale ještě větší katastrofa je, když se nějakým omylem dostanu do role prodávajícího. Totiž zatímco talentovanější jedince obchod baví, mě vyloženě stresuje a pokud jsem mu podrobena jsem na konci ochotna kupujícímu ještě připlatit, jen aby si tu věc už proboha vzal. Původně jsem zde chtěla nastínit, alespoň jeden příklad za všechny a to prodej Sama, ale nakonec jsem si říkala, že veřejně se umím ztrapnit i jinak, takže snad jen tolik, že nakonec jsem ho v jednu chvíli málem darovala, ještě mu zaplatila převoz a ustájení na pár měsíců dopředu.

Možná proto jsem zastříhala ušima, když mi Bjéťa přinesl knihu Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů od Dona Thompsona z nakladatelství Kniha Zlín. Podtitulek knihy zní Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů. Třeba se něco naučím. Dobře. Uznávám že prodat koně není to samé jako prodat umělecké dílo, ale ekonomika a psychologie obchodu přece musí fungovat všude stejně. Výsledkem dobrého obchodu je spokojenost na obou stranách i když prodáváte eskymákovi ledničku. A prodat eskymákovi ledničku je jedna věc. Ale navodit takovou atmosféru, aby měl z obchodu eskymák radost a příště si od vás koupil ledničky dvě, to je opravdu dobrý obchod. Zdá se že ve světě moderního umění to jde překvapivě snadno.

Nemyslím si, že bych se v umění „obchodovat“ po přečtení této knihy výrazně zlepšila. Nakonec to ani nemá být cílem knihy. Spíše mě už nepřekvapuje, že modernímu umění nerozumím ani za mák. On mu totiž nerozumí ani kupující ani prodávající. Dokonce ani umělec sám. Stačí, aby dílo bylo v dobrý čas na dobrém místě a aby se o něm zmínila (samozřejmě v dobrém) nějaká významná osobnost světa moderního umění a pak už je v podstatě úplně jedno co je to za dílo.

Kniha vás zavede mezi přední světové umělce, kurátory i do aukčních síní. Snaží se vysvětlit ekonomické a marketingové zákony, které v tomhle světě panují a přináší vysvětlení, jak je možné, že některý umělec se stane významným a jeho díla se prodávají za statisíce dolarů, zatímco jiný ač jeho dílo je kvalitní se nikdy „značkovým“ umělcem nestane. Autor knihy Don Thompson je ekonom a zároveň velký fanoušek a sběratel moderního umění. Kniha vznikla na základě rozhovorů se špičkovými aukcionáři, galeristy, výtvarníky i sběrateli. Svět trhu s moderním uměním je opravdu fascinující. Don Thompson objasňuje psychologii trhu, ale zároveň nezapomíná na zdravý selský rozum, což je často v přímé kontroverzi

Jako příklad, který mi přišel z knihy nejabsurdnější, nebyl ani tak ten vycpaný žralok od Damiena Hirsta opravdu prodaný za závratnou částku, ale dílo bez názvu známé pod jménem Milenci. Je to v podstatě hromada 160kg modrých a bílých bonbónů navršená do pyramidy. Bonbóny se mají nabízet hostům , přičemž hromada má představovat tělo milence, které se ztrácí pod vlivem nemoci AIDS. Autorem je González–Torrese, který v roce 1996 zemřel na Aids. Dílo se vydražilo za 456 000 dolarů. Takže kdybyste někdo toužil po moderním umění, vím jak s pomocí nákupu v sámošce jedno velmi snadno padělat.

Recenzia: Don Thompson - Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů - 90 %

Ourdeadradio.blogspot.com, 9. července 2011, autorka: Shirley Santini

Táto kniha je určená hlavne dvom skupinám ľudí. Tá prvá si bude hovoriť "ako je, sakra, možné, že sa nezmysly ako vypchatý žralok predávajú za 12 miliónov dolárov?". Tá druhá okamžite po prečítaní začne uvažovať nad tým, aký nezmysel by mohli za 12 miliónov skúsiť streliť oni a čo na to budú potrebovať.

Don Thompson nám ako zručný autor v knihe ponúkne odpoveď na obe tieto otázky.

Onen "vypchatý žralok" spomenutý v názve knihy je konceptuálne dielo anglického umelca Damiena Hirsta, ktorý je známy svojou obľubou "shock art". Jedná sa o vypreparované telo žraloka tigrieho naloženého vo formaldehyde, pričom samotný Hirst na prípravu len dohliadal a za svoj umelecký prínos pokladal samotný koncept diela, nie realizáciu. (Čo asi najlepšie ilustruje "šťavnatá" časť žraločieho príbehu v ktorej zle vypreparovaná ryba začne zahnívať a všetci sú veľmi nešťastní, pretože sa obávajú, či je možné tlejúce telo vymeniť a aký vplyv to bude mať na autentickosť diela). Inštaláciu Hirst nazval Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého.

Okrem "vypchatého žraloka" autor v knihe poukazuje na niekoľko desiatok kontroverzných umeleckých diel, ktoré sú považované v svete zberateľstva umenia za prestížne a ktoré boli predané za neuveriteľné sumy. Z príkladov, ktoré ma zaujali vyberám napr.

- Inštaláciu s bronzovými odliatkami ľudských výkalov.
- Dielo "Moja posteľ" od Tracey Emin, ktoré nečakane predstavuje jej rozhádzaná posteľ s nedopalkami od cigariet, prezervatívmi, špinavými plachtami a pod.
- Dielo "Milenci" od Félixa Gonzáles-Toresa - 160 kg jednotlivo balených modrobielych bonbónov, ktoré sa majú navŕšiť v rohu miestnosti a ponúkať hosťom, pričom bonbóny predstavujú telo milenca strácajúceho sa pod vplyvom AIDS.

Don Thompson sa v svojej knihe snaží vysvetliť, ako je možné, že za vyššie spomínané diela a mnoho iných, ktoré by priemerný človek zrejme rovno vyhodil na smetisko, alebo odložil niekam do zadného kúta pivnice, sú bohatí záujemci o umenie ochotní zaplatiť ťažké peniaze. Na jednotlivých príkladoch ilustruje akú moc môže mať záujem prestížneho zberateľa umenia, akým je napríklad reklamný magnát Charles Saatchi, aký vplyv na cenu diela majú legendárne aukčné domy ako Sothesby's - skrátka, aký mocný je branding a nakoľko je spätý so súčastným umením.

Okrem autora žraloka, Damiena Hirsta, predstavuje ďalších umelcov, ktorí sa vedia v propagácii a predaji svojich diel veľmi dobre pohybovať - Andyho Warhola, Jeffa Koonsa a Tracey Emin, pričom u každého z nich uvádza niekoľko zaujímavých príhod, ktoré sa týkajú prezentácie týchto umelcov a ich diel.

Celou knihou sa ťahá ako niť otázka, nakoľko je možné hodnotu diela posudzovať marketingom vybičovanými cenami (pozoruhodná je napríklad kapitola o kritikoch umenia v ktorej je vidieť znechutenie kritikov nad tým, že ich názor má pre meno a úspech umelca omnoho menšiu hodnotu ako to, či ho v rámci reklamy označia jeho díleri v katalógu za novodobého Picassa).

Kniha písaná zrozumiteľným štýlom, ktorý sa (hlavne v svojej prvej časti) dobre číta. Thompson nás zahŕňa mnohými historkami, nad ktorými bude väčšina čitateľov neveriacky krútiť hlavami - druhá polovica, ktorá nás zoznamuje so zákonitosťami aukčných siení a galérií bude pravdepodobne pútavá hlavne pre ľudí, ktorí sa zberateľstvu umenia, alebo jeho vytváraniu sami venujú, avšak aj táto časť obsahuje zábavné pasáže, takže nudiť by sa nemal ani "obyčajný" čitateľ. Nazdávam sa preto, že táto kniha by rozhodne nemala uniknúť nikomu, koho zaujíma umenie a zákonitosti propagácie, ale má čo ponúknuť aj ostatným čitateľom.

(...a teraz ma ospravedlňte, idem porozmýšľať nad tým, ako povýšiť špinavé posteľné prádlo na shock art a za koľko ho predať).

Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů?

Vystavyvpraze.cz, 7. července 2011

Tak přesně to je název knížky, která vyšla v nakladatelství Kniha Zlín. Je z edice Tema, která se věnuje literatuře faktu, ale nebojte se, knížka je psaná velmi čtivou formou takže ji přelouskáte raz dva.

Musím se přiznat, že existují světy, kterým nejen že nerozumím, ale které ani neznám. Jedním z těch světů je moderní umění a trh s ním. A právě do této oblasti lidské činnosti vás zavede knížka, jejíž dlouhý název jsem si pro sebe zkrátila na Vycpaný žralok.

Kniha vás zavede mezi přední světové umělce, kurátory i do aukčních síní. Snaží se vysvětlit ekonomické a marketingové zákony, které v tomhle světě panují a přináší vysvětlení, jak je možné, že některý umělec se stane významným a jeho díla se prodávají za statisíce dolarů, zatímco jiný ač jeho dílo je kvalitní se nikdy „značkovým“ umělcem nestane.

Po přečtení mám pocit, že modernímu umění ani rozumět nemohu. Nerozumí mu totiž ani kupující ani prodávající. Dokonce ani umělec sám. Mám pocit, že stačí, aby dílo bylo v dobrý čas na dobrém místě a aby se o něm zmínil (samozřejmě v dobrém) nějaká významná osobnost světa moderního umění a pak už je v podstatě úplně jedno co je to za dílo. Několik kapitol knihy je věnováno „značkovým umělcům“, „značkovým sběratelům“ a „značkovým aukčním domům“. To jsou totiž opravdový strůjci světa moderního umění.

Jako příklad, který mi přišel z knihy nejabsurdnější, nebyl ani tak ten vycpaný žralok od Damiena Hirsta opravdu prodaný za závratnou částku, ale dílo bez názvu známé pod jménem Milenci. Je to v podstatě hromada 160kg modrých a bílých bonbónů navršená do pyramidy. Bonbóny se mají nabízet hostům , přičemž hromada má představovat tělo milence, které se ztrácí pod vlivem nemoci AIDS. Autorem je González–Torrese, který v roce 1996 zemřel na Aids. Dílo se vydražilo za 456 000 dolarů. Takže kdybyste někdo toužil po moderním umění, vím jak jedno s pomocí nákupu v samoobsluze padělat.

Autor knihy Don Thompson je ekonom a zároveň velký fanoušek a sběratel moderního umění. Kniha vznikla na základě rozhovorů se špičkovými aukcionáři, galeristy, výtvarníky i sběrateli. Svět trhu s moderním uměním je opravdu fascinující. Don Thompson objasňuje psychologii trhu, ale zároveň nezapomíná na zdravý selský rozum, což často v přímé kontroverzi.

Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů

Inflow.cz, 6. července 2011, autorka: Olga Biernátová

Tato kniha byla nabídnuta jako recenzní výtisk nakladatelstvím KNIHA ZLIN a vybrala jsem si ji hlavně z toho důvodu, že slibovala náhled do světa marketingu v oblasti současného umění. Rozhodně svého výběru nelituji, protože si myslím, že by po knize měli sáhnout nejen všichni ti, kteří se pohybují ve vodách PR a marketingu, ale i všichni ostatní, kdo mají chuť se ponořit do tohoto fascinujícího světa a číst s otevřenými ústy od začátku do konce.

Odpověď na otázku, jak je možné prodat vycpaného žraloka za tak vysokou částku, nabízí autor hned v úvodu knihy a jednotlivé důvody rozvíjí v dalších kapitolách. Žralok, který byl v aukci prodán bohatému finančníkovi Stevu Cohenovi za 12 milionů dolarů se řadí do kategorie konceptuálního umění, tzn. že autor přináší koncept/ideu/myšlenku, ale pravděpodobně na dílo ani nesáhne (zato 70 asistentů v jeho továrně má plné ruce práce s naplněním jeho vize). Jedná se o vypreparovaného žraloka tygrovaného (který byl koupen na inzerát) neumě naloženého do formaldehydu, který díky nekvalitě zpracování přišel později o kůži a ploutev, zvrásnil a začal nahnívat. Jak je možné (s prominutím) takový humus prodat za miliony dolarů?

To proto, že autorem je jeden z nejznámnějších umělců současnosti Damien Hirst, název díla zní Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého (který mu dává smysl), dílo prodával reklamní magnát a slavný sběratel Charles Saatchi ve večerní aukci v jednom ze dvou nejznámnějších aukčních domů - Sotheby's, který ho koupil od nejslavnějšího obchodníka s uměním na světěLarryho Gagosiana, zajímali se o něj přední světová muzea (jako Tate Modern) a další významní sběratelé, psaly o něm všechna důležitá periodika a umělecké časopisy (deník The Sun "nehorázná cena za rybu bez hranolků") a okamžitě byl zařazen do stylu "shock art", čímž se dílu přiřadil kontext, dokonce byl prohlášen za symbol skupiny Young British Artists a nejvýznamnější dílo současného umění 90. let. Všechny tučně vyznačené výrazy a jména jsou odpovědí na naši otázku. Jedná se totiž o značky, které vám řeknou, že cena 12 milionů dolarů za vycpanou rybu je zcela adekvátní.

Branding a peníze jsou dvě věci, které hýbou světem současného umění. Když zajdete do prodejní galerie, nebo na předaukční výstavu, celkem jistě se vám tam nebude 90% vystavených děl líbit. Ale když budete chodit častěji, tak vás galerie a aukční síně naučí, co se vám líbit má. A líbit se vám to bude, protože pokud obchodujete s umění, děláte to hlavně proto, že to podporuje váš společenský status a navíc je to dobrá investice.

"Hirst také proslul svým výrokem z výstavy v Gagosianově galerii v New Yorku v roce 1996, kde jeho kontroverzní exponát sestával ze dvou nakrájených krav naložených do dvanácti nádrží formaldehydu. Název dotyčného díla zněl Určitá úleva získaná přijetím všudypřítomných lží. Když Hirsta požádali, aby název vysvětlil, řekl, že to znamená 'tohle stojí hromadu peněz'."

Tvrdí se, že dnes už nezáleží na tom, jaká je kvalita, velikost, náročnost nebo zpracování díla, záleží na galeriích, aukčních síních, na muzeích, na kriticích, na veletrzích s uměním, na umístění díla na výstavě, na sběratelích, na významných kontaktech, na licitátorech, na lustru na večerní aukci (když nikdo nepřihazuje, loví se tzv. z lustru), na trendech, na soupeření USA, Bitánie, Ruska a Číny, na brandu autora (doslova se v knize uvádí značkový autor nebo značková galerie apod.). A na tom všem záleží díky marketingu a brandingu.

Ponořte se do světa plného intrik, tajných prodejů, seznamu čekatelů, slepých nákupů, chytře sestavených prodejních katalogů, rádoby odborníků, mecenášů, slev, záruk, VIP aukcí a historek ze zákulisí. Buďte svědky toho, jak dílo Jacksona Pollocka odsunulo do pozadí Picassa a Klimta, jaký význam mají dnes impresionisté, jak si stojí Warhol, jak můžete nakoupit za 25 000 a za rok prodat za 1,2 milionů. Není to jen kniha o umění, je to hlavně kniha o reklamě a brandu. A co všechno si z ní můžeme odnést my, obyčejní smrtelníci? Víc, než si myslíte:)

"Jak se ostatním výtvarníkům, kteří se nejmenují Damien Hirst, daří projít všemi těmi branami? Většinou je to pomocí prací, které jsou silně kreativní, inovační a šokující, spíše než tradičním uměním kreslířským a malířským. První vycpaný žralok přilákal větší pozornost a rozhodně víc peněz než tisící výborná malba barevných ploch. Když Marcus Quinn udělal odlitek své hlavy z vlastní zmrazené krve nebo Marcus Harvey portrét vražedkyně malých dětí Myry Hindleyové z otisků dětských ručiček, každý z nich vyvolal mnohem větší pozornost, než se jim mohlo podařit jakýmkoliv konvenčnějším výtvarným dílem."

"Portrét přitažlivé ženy nebo dítěte se prodává lépe než portrét starší ženy či ošklivého muže. Warholova Oranžová Marilyn utrží dvakrát víc než jeho Richard Nixon stejných rozměrů. Na barvách také záleží. Vedoucí sekce současného umění s Christie`s International Brett Gorvy tvrdí, že v pořadí barev od nejlépe prodejných k obtížně prodejným je na prvním místě červená, pak bílá, modrá, žlutá, zelená a poslední je černá. Když ale přijde na Andyho Warhola, zelená se dostává do popředí. Zelená je barva peněz. Syté barvy se prodávají lépe než bledé. Horizontální plátna lépe než vertikární. Nahota se prodává lépe než cudnost a ženské akty mnohem více než mužské. Figurativní práce se prodávají lépe než krajiny. Zátiší s květinami má vězší hodnotu než než zátiší s ovocem a růže jsou dražší než chryzantémy. Poklidná voda přidává na hodnotě (vzpomeňte Monetovy Lekníny), rozbouřené vody jsou levnější. Ztroskotané lodě se prodají ještě za míň..."

A to vše jde stranou, když do hry vstupuje nějaká značka, protože Saatchi by jistě prodal jablko s chryzantémami, které drží stařec na pozadí rozbouřeného moře za ponurého večera od Damiena Hirsta za několikamístnou sumu.

Is this art (world)?

Konstruktmag.cz, 8. listopadu 2010, autorka: Vladimíra Mikušová

Gýče Jeffa Koonsa sa predávajú, hoci podobné „hrôzy“ by ste našli aj v čínskom stánku, Jackson Pollock vytvoril zatiaľ najdrahšie predané dielo, ale ofŕkať výkres vie aj vaša neter, inštalácia Moja posteľ od Tracy Emin šokuje umelecký svet, ale neustiela si predsa polovica populácie. Čo teda robí umelecké dielo hodnotným? Podobné otázky si v svojej knihe Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů kladie Don Thomson, ekonóm a zároveň nadšený zberateľ umenia.

Thompson sa stretol z mnohými významnými zberateľmi, organizátormi umeleckých veľtrhov, kurátormi, galeristami, i umelcami a to čo sa dozvedel pretavil do tejto ostrej knihy. Pokiaľ ste stále presvedčení, že umenie je „krásne“, čítajte ju obozretne.

Podtitul tejto knihy Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů prináša poznatky o tom, čo avizuje. Uvidíme, že aj priemerné diela sa predávajú za milióny, pretože ich autor práve „letí“. Výstavy študentov umeleckých škôl sú ako modelingový casting. A samozrejme, marketingové stratégie sú najdôležitejšie.

Autor sa na umenie pozerá len akoby bolo čírim tovarom, estetické ukazovatele sú druhoradé, čo ale pomerne dobre vystihuje skutočnosť. Na konkrétnych príkladoch „značkových“ umelcov(Damien Hirst, Tracy Emin, Anda Warhol), „značkových“ zberateľov (Charler Saatchi), či„značkových“ aukčných siení (Christie’s, Sotheby’s), Thompson poukazuje na fakt, že vo svete moderného umenia je branding dôležitejší než pri predaji umeleckých artefaktov z iných období. A najzásadnejším je práve verifikácia umeleckého diela, ktorú samotní zberatelia mnohokrát s ťažkosťami odhadnú sami: „Nikdy nepodceňujte nejistotu, kterou zákazníci trpí ve vztahu k současnému umění, a míru podpory a ujištění, již neustále potřebují.“ (s. 67)

Prostredie v ktorom ide o veľké peniaze z predaja umeleckých diel je v tejto knihe preskúmané zo zákulisia. Okrem toho, že odhalí to, čo väčšina ľudí ani netuší, môže spôsobiť depresiu s konečným poučením, že všetko je to len o remesle a dobrých ťahoch

Táto kniha vás o umeleckom trhu naučí viac ako bežné prednášky dejín umenia a fakty podá napínavou formou. Zabudnite na racionalitu, v tomto prostredí sa nenosí. Umenie je neodškriepiteľne komoditou, ale je za ním aj niečo viac. To, že kniha pozerá na trh s vysokým umením nie je chybou, či nedostatkom, no v lokálnych galériách v našich mestách to celé funguje pravdepodobne úplne inak.

Vycpaný žralok za dvanáct milionů dolarů

VašeLiteratura.cz, 22. května 2010, autor: Andrej Lobotka

New York, 12. května 2010, aukční síň Sotheby’s. V sále sedí mnoho bohatých osobností, které si chtějí zakoupit další kousek do své sbírky, který bude okolnímu světu říkat, že oni si to můžou dovolit, že oni jsou na úrovni a rozumějí umění, i když ve skutečnosti ani netuší, co vlastně kupují.

Odhadní cena se pohybovala kolem 15 milionů dolarů. Neznámý kupec za ni nakonec dal, i s provizí aukčního domu, 32,5 milionu dolarů, což je asi 652 milionů Kč. Který obraz si vysloužil takovou slávu? Byl to Warholův autoportrét z roku 1986, který vytvořil umělec krátce před svou smrtí. Bylo to moc? Nebo málo?

Podobnými otázkami se zabývá i první vydání tři sta padesáti stránkové knihy, kterou nám letos přineslo nakladatelství Kniha Zlín. Publikace Dona Thompsona s jednoduchým originálním názvem The $12 Million Stuffed Shark a poněkud krkolomným a dlouhým českým názvem Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů: Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů se nás pokusí přenést do světa umění a velkých peněz. I když reakce na prodej Warholova autoportrétu v knize nemůžeme čekat, jelikož publikace vznikla v roce 2008, podobných rekordních a nečekaných úletů ze stran kupců se najde v dějinách umění mnoho. A právě do nich se nám autor pokusí vnést trochu světla.

Don Thompson je ekonom a zároveň obrovský fanoušek a sběratel současného umění. Působil na London School of Economics, Harvard Business School a v současné době zastává pozici profesora obchodu a podnikání se zaměřením na marketingovou strategii na York University v Torontu. Na svém kontě má už devět knih věnujících se právě marketingu a ekonomice.

Jak sám autor knihy říká: „Následující kapitoly pojednávají o tom, jak skvělý marketing a úspěšný branding ze strany výtvarníků, galerií a aukčních domů dokáže vytvořit závratné ceny za vycpaného žraloka a další současné práce.“

Samotný název Thompsonovy knihy je narážkou na umělecké dílo britského výtvarníka Damiena Hirsta s názvem Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého, které je vlastně obrovským vypreparovaným žralokem, který se prodal za dvanáct milionů dolarů. Don Thompson cituje Virginii Buttonovou, kurátorku v Tate Modern, která o Hirstově díle napsala, že je „brutálně upřímná a provokativní, upozorňuje na paranoidní popírání smrti, které proniká celou naší kulturou.“ (Thompson, D. Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 96.)

Je však žralok skutečně hoden takové ceny? A takové popisu? Nebo se někde stala chyba a při oceňovaní a kupování uměleckých děl zaplatí kupci mnohonásobně víc, než kolik je kousek, který za svoje peníze dostanou, hoden? Opravdu má Warhol cenu 652 milionů Kč? Autor se snaží najít odpovědi na podobné otázky. Zkoumá politiku jednotlivých galerií a aukčních domů a pátrá po tom, jak udělat z obyčejného člověka umělce a jak povýšit kousek pomalovaného plátna či vycpaného zvířete nebo zaranžovaného vysavače, čističe koberců a leštičky podlah na veledílo.

I když pro člověka, který nežije uměním a nesleduje nejnovější dění na trhu s uměním, může prvních pár stran působit chaoticky a nesrozumitelně, po chvilce vás autor přesvědčí o tom, že knihu se nevyplatí odkládat, ale pozorně číst celou až do konce.

Don Thompson nám předkládá ojedinělý pohled do zákulisí obchodu s uměním, který má podložený solidními údaji, analýzami, rozhovory s umělci, aukcionáři, galeristy i sběrateli a který doplňuje zákony ekonomiky a marketingovými strategiemi. Nezapomíná však na zdravý rozum a poněkud nadneseně se ptá: „Kdo zaplatí 12 milionů dolarů za shnilého žraloka?“

Kniha o současném „umění”

Metropolislive.cz, 29. dubna 2010, autor: Martin Švehlík

Z trhu s uměním se dnes stala „hazardní hra o vysoké částky, kterou pohání velké množství peněz v rukou velkých egocentriků. Cena uměleckého díla má víc co dělat s pečlivě vybudovanou značkou výtvarníka, galerie nebo aukčního domu a se sběratelskou ješitností než s uměleckou hodnotou,“ tvrdí britský profesor ekonomie na Hardvardu Don Thompson v knize s výstižným názvem Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů.

Výtvarník Damien Hirst, autor tohoto žraloka naloženého do formaldehydové lázně, však není v současném umění jediným, kterému platí za jeho díla astronomické částky. Celosvětová hodnota trhu se současným uměním (s díly vzniklými od 70. let 20. století) dosahuje 18 miliard dolarů ročně a závratných částek často dosahují i díla, která rozhodně vybočují z běžné představy o tom, za co by měl člověk utrácet velké peníze. Například socha Milenci od Félixe Gonzáleze-Torrese v podobě stošedesátikilové hromady obyčejných bonbonů se v aukčním domě Sotheby´s prodala za půl milionu dolarů.

Thompson si tak v knize klade klíčovou otázku: co dnes vede sběratele k tomu, že jsou ochotní platit za hromadu sladkostí stejné částky, jaké jejich předchůdci dávali za surrealisty či impresionisty? Jeho odpověď se točí kolem klíčového termínu: jde tu o vytváření tzv. „pozičních statků“, což není nic jiného než čirý snobismus. Není to myšlenka nijak nová, prostě nám jen říká, že určitá vrstva lidí dává najevo, že jsou skutečně bohatí.

Pro čtenáře bude ale tato kniha pozoruhodnější z jiného hlediska, a to v zachycených příkladech pohybů na aktuálním výtvarném trhu. Provádí nás zákulisím tvrdých pravidel galerijní, aukční a veletržní scény, promlouvá se špičkovými galeristy, výtvarníky i sběrateli. Ojedinělý a v češtině dosud neprezentovaný pohled na světový trh se současným uměním.

Zasvěcený exkurz do logiky prodeje umění

E15, 13. dubna 2010, autor: Stanislav Šulc

Vycpaný žralok za dvanáct milionů dolarů, obraz ze sloního trusu za miliony dolarů, bunda v rohu galerie za cenu rodinného domku. Nad cenami současného umění se točí hlava, při aukcích a veletrzích s uměním panuje pokrytectví. Nejbohatší sběratelé dnes nakupují podle toho, co slyší, a ne podle toho, co vidí.

Nevěří svému úsudku, absurdně rekordní ceny uměle zvyšují marketingoví mágové. Podobná zjištění přináší mistrná kniha Dona Thompsona Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů, v níž britský profesor ekonomie popisuje prapodivné zákony ekonomiky současného umění.

Knihu lze rozčlenit na tři díly, z nichž každý přináší mnoho skvělých postřehů z prodeje drahých obrazů a předmětů. První je téměř výsměchem současnému umění, které je od doby Andyho Warhola pouze o věhlasných značkách. Pojem branding, tedy budování zvučného jména, pak je klíčový pro celou publikaci.

Její hlavní teze hlásí, že umění ztratilo jakoukoli hodnotu a tu nahradila cena. To dokresluje rčení, že jedna tlustá peněženka může přepsat dějiny umění. Když se jeden obraz Jacksona Pollocka prodal za neuvěřitelných 140 milionů, nemůže nejít o geniální dílo.

Druhá část, mnohem analytičtější, popisuje proces brandingu. Na něm se samotný autor podílí jen velmi málo. Podle nejznámějších případů, jakým je Damien Hirst, musí umělec pouze šokovat. Skutečný branding provádí jeho galerie, aukční domy, slavní prodejci umění a v neposlední řadě sběratelé, jakým je Charles Saatchi. Když něco koupí Saatchi, cena děl téhož autora se okamžitě zvedá, někdy i zdvojnásobí.

Závěrečná třetina knihy zcela boří mýtus umění jako dokonalé investice. „Osm z deseti prací koupených přímo od umělce a polovina těch, které koupíme v aukci, už znovu nedosáhne své původní kupní ceny.“ Navíc Thompson popisuje, jak i skutečně skvělé dlouhodobé investice vynášejí podobně jako jiné investiční možnosti.

Na druhé straně je pravdou, že „obchod s uměním je ta nejneprůhlednější a nejméně regulovaná z významných komerčních činností na světě.“ A i díky tomu na něm nejdůležitější hráči vydělávají závratné částky.

Nesmírně cennou a přínosnou knihu, díky níž čtenář pochopí, proč v době hospodářské recese mohou padat aukční rekordy, sráží jen drobná zaškobrtnutí překladu a několik faktických nepřesností.

Hodnocení: 100 %

Dejiny umenia prepísané peniazmi

Sme.sk, 12. dubna 2010, autor: Ján Gregor

Prečo porovnateľné diela stoja raz tisíc, inokedy milión dolárov? Dá sa na nákupe umenia zbohatnúť? To je len niekoľko otázok, ktoré si kladie britský ekonóm a zberateľ umenia Don Thompson.

Značkoví umelci predávajú v značkových galériách a ak majú šťastie, prejavia o nich záujem značkoví kupci. Tak vyzerá vrchol pyramídy obchodu s umením. Tá má v skutočnosti vrcholy dva, aukčnú sieň Christie's a aukčnú sieň Sotheby's. Ekonómovia v ich prípade hovoria o duopole, keď si dva subjekty rozdelia takmer celý trh. Keď spolu uzavreli kartelovú dohodu, prevalilo sa to a museli platiť milióny dolárov svojim zákazníkom, ktorých vopred dohodnuté pravidlá predaja pripravili o potenciálne zisky.

Zlé správy? Aké zlé správy?

Don Thompson sa vo svoje knihe, ktorá vyšla vo vydavateľstve Kniha Zlín pod názvom Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů, zaoberá stovkami diel a ich osudom v dražbách, kde sa mnohým darilo menej, než sa všeobecne verí.

Podľa správ v médiách sa zdá, že dejiny umenia sú plné prípadov, keď sa umelecké diela predávajú za desiatky miliónov dolárov a každú chvíľu sa objaví vzácne dielo, ktoré ktosi našiel na povale či v zaprášenom obchodíku, kde ho kúpil za smiešnu sumu. Vytvára sa tým zdanie, ako sa oplatí investovať do umenia, hoci realita je úplne iná.

Ak investujete do súčasného umenia, oplatí sa vedieť, že 85 percent nových výtvorov je odpad. Ak aj trafíte zvyšných pätnásť percent, nič to neznamená. Aj umelecké diela podliehajú móde a väčšina z nich sa do dvadsiatich rokov prestane objavovať na aukciách, prípadne sa predávajú za tú istú cenu. K tomu treba zarátať všemožné poplatky a dane a z investície do umenia sa stáva veľmi pochybný biznis. Neisté sú zisky aj v prípade, že niekto cez vojnu kúpil Picassov obraz za sedemtisíc dolárov a o pol storočia ho predal za 48 miliónov. Znie to ako skvele zhodnotená investícia, no ak by ste rovnakú sumu investovali do akcií menších spoločností, váš zisk by bol iba o milión dolárov menší a nemuseli by ste platiť poistku za drahý obraz. Tá pritom za uvedené obdobie vyšla na päť miliónov dolárov.

Rozpadajúci sa žralok

Jeden z mnohých príkladov absurdne vysokých cien za súčasné umenie sa dostal aj do názvu knihy. Hirstov žralok nepatrí medzi najdrahšie diela, no jeho príbeh je pútavý. Najmä ten cenový. Dielo si uňho objednal slávny zberateľ umenia a reklamný magnát Charles Saatchi. Ulovenie a preprava žraloka z Austrálie stáli len pár tisíc dolárov, Saatchi Hirstovi zaplatil 50-tisíc dolárov, z čoho sa britské noviny vysmievali  článkami o tom, že je to najdrahšia ryba bez hranolčekov. Dielo bolo po technickej stránke odfláknuté, po čase sa roztok, v ktorom žralok plával, zakalil a odpadla mu plutva, takže ho musel dávať dokopy tím reštaurátorov.

O štrnásť rokov žraloka na aukcii Saatchi predal za dvanásť miliónov dolárov. Damienovi Hirstovi to pomohlo stať sa jedným z najlepšie predávaných súčasných umelcov, pretože už len fakt, že vaše dielo má vo svoje zbierke Charles Saatchi pomáha predávať za vyššie ceny.

Spojenie týchto osobností je symbolické pre súčasné umenie. Hirst väčšinu zo svojich diel nevytvorí, tak ako Andy Warhol má na to tím asistentov, on sa zvyčajne iba podpíše. Často vytvára jedno dielo vo viacerých kusoch a tie sa ďalej dobre predávajú, čo odporuje bežnej ekonomickej logike. Vytvoril niekoľko ďalších žralokov a do roztoku naložil aj iné zvieratá. Vtipne na to reagoval český umelec David Černý, keď do akvária zalial spútanú postavu bývalého irackého diktátora Saddáma Husajna.

Hirst vie, že súčasťou dobrého marketingu je pútavý názov, svojho prvého žraloka pomenoval Fyzická nemožnosť smrti v mysli niekoho iného. Predaju ešte lepšie rozumie Charles Saatchi, najvplyvnejší zberateľ súčasnosti. Jeho postavenie je také silné, že v roku 1990 prispel ku krachu trhu s umením. V rovnakom čase sa rozvádzal a vzdával sa vedenia svojej reklamnej agentúry, takže trh s umením zaplavili diela z jeho súkromných aj podnikových zbierok.

Umenie bez duše

Kniha o zákonoch ekonomiky súčasného umenia a aukčných domov obsahuje množstvo čísel a veľmi málo riadkov, kde by sa niekto nadchýnal samotným umením. Hlavné slovo majú bohatí investiční bankári, ktorí neraz „nakupujú ušami“, teda kupujú diela bez toho, že by ich vôbec videli, spoliehajú sa na značkových autorov, galérie a aukčné domy.

Obchod s umením sa vyvíja trochu inak ako bežný trh, a tak ho nemusí ohroziť ani súčasná kríza. Paradoxne sa vďaka nej stal o niečo atraktívnejším. Štatistiky ukazujú, že zatiaľ,  čo je množstvo kvalitného umenia obmedzené, počet bohatých ľudí výrazne rastie. Tí na umení nemusia rovno zbohatnúť, stačí im pocit, že vlastnia niečo vzácne. S množstvom bohatých kupcov utrpeli iba mravy, snom aukčnej spoločnosti sú údajne dvaja ruskí magnáti, ktorí sa navzájom prebíjajú. Z trhu s umením vďaka nim nemiznú iba najcennejšie kúsky, ale aj jemná a rafinovaná hra.

Nejdražší ryba bez hranolků

Respekt, 6. dubna 2010, autor: Jan H. Vitvar

Řeč čísel má v umění své perverzní kouzlo: v roce 1991 koupil britský výtvarník Damien Hirst na inzerát v Austrálii uloveného tygřího žraloka. Dal za něj čtyři tisíce liber, další dva tisíce utratil za jeho přepravu do Anglie - pak ho nechal vypreparovat, naložit do formaldehydové lázně, vytvořil pro něj obří akvárium a vzniklou sochu pojmenoval Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého. Od sběratele Charlese Saatchiho za ni vyinkasoval 50 tisíc liber, což bulvární deník The Sun okomentoval slovní hříčkou „50 tisíc liber za rybu bez hranolků“ (fish without chips). Čtrnáct let nato se ale tahle pochoutka ocenila sumou, nad kterou zmrzl úsměv na rtech i největším ironikům: finančník Steve Cohen, majitel SAC Capital Advisers a dalších firem, za ni Saatchimu zaplatil 12 milionů dolarů. Dílo nechal s velkou pompou vystavit v newyorském Metropolitním muzeu a světový tisk to komentoval jako veřejné zostuzení konkurenční londýnské síně Tate Modern, která Saatchimu nabízela „pouhé“ dva miliony liber. Z trhu s uměním se dnes stala „hazardní hra o vysoké částky, kterou pohání velké množství peněz v rukou velkých egocentriků. Cena uměleckého díla má víc co dělat s pečlivě vybudovanou značkou výtvarníka, galerie nebo aukčního domu a se sběratelskou ješitností než s uměleckou hodnotou,“ tvrdí britský profesor ekonomie na Harvardu Don Thompson v knize s výstižným názvem Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů. Jeho studie ze zákulisí uměleckého byznysu si k světu výtvarného umění zprvu udržuje odstup. Jak se ale autor postupně čím dál víc orientuje v nepřehledném terénu, k vrcholku pyramidy trhu s uměním ztrácí pokoru. Naznačuje to už podtitul jeho knihy: Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů.

Metrák bonbonů

Damien Hirst je dnes nejúspěšnějším autorem z generace Mladých britských umělců, neformálního hnutí, které na svět pomohl přivést reklamní magnát Charles Saatchi na počátku 90. let. Výtvarníci proslulí nekonvenčními instalacemi (ve světě se pro ně vžil termín „shock art“) s pomocí Saatchiho a dalších galeristů, dealerů, aukčních domů a pochopitelně především sběratelů dokázali do té doby nemožné: obrovské sumy za ně lidé naložili nikoli až po jejich smrti, jak tomu do té doby bývalo zvykem, ale už v čase, kdy jim bylo kolem 30 let. Hirst ze všech vyčníval a před třemi lety se jeho majetek odhadoval na 130 milionů liber. Což je víc, než měli Picasso, Warhol a Dalí - tři nejvýraznější ikony umění, které se nestydí měřit se penězi - v jeho věku dohromady, jak v publikaci zdůrazňuje Don Thompson. Hirst přitom v současném umění není žádnou osamělou hvězdou vyvažovanou zlatem. Astronomické částky se platí za díla spousty jeho kolegů a celková hodnota celosvětového trhu se současným uměním, tedy s díly vzniklými od 70. let 20. století, dosahuje nějakých 18 miliard dolarů ročně. A zdaleka nejde jen o prodej děl klíčových postav výtvarné scény, na jejichž hodnotě se všichni shodnou. Závratných částek často dosahují naopak artefakty, které rozhodně vybočují z běžné představy o tom, za co by měl člověk utrácet velké peníze. Třeba socha Milenci od Félixe Gonzáleze-Torrese v podobě stošedesátikilové hromady obyčejných bonbonů, která se v Sotheby´s před časem prodala za půl milionu dolarů. Don Thompson si tak v knize klade klíčovou otázku: co dnes vede sběratele k tomu, že jsou ochotní platit za metrák sladkostí stejné sumy, jako jejich předchůdci dávali za surrealisty či impresionisty? A jak je možné, že trh s uměním dosahuje rekordních obratů v čase, kdy se i nejrespektovanější kritici zhusta neshodnou na tom, zda je ten který autor dobrý, či špatný? Za co vlastně platí sběratel, když dá za anonymní prastarý Stalinův portrét v ceně 200 liber sedmsetkrát (!) víc jen proto, že na něj Hirst domaloval červený nos a svůj podpis? Thompsonova odpověď se neustále točí kolem klíčového termínu: jde tu o vytváření takzvaných „pozičních statků“.

Otázka prestiže

Odborný termín by se přitom dal nahradit mnohem přízemnějším slovem „snobismus“. Je to tak: Thompson nepřichází s žádnou revoluční myšlenkou, prostě jen konstatuje, že je tu široká vrstva lidí, kteří nákupy umění chtějí dát najevo, že jsou skutečně bohatí. Mít doma (nebo v respektovaném muzeu, kam ho půjčíte, či ještě lépe darujete) svého Hirsta není mezi multimilionáři otázkou vkusu, natož kulturního rozhledu, ale pouze otázkou prestiže. S nedávným rozšířením trhu s uměním do Ruska a Asie navíc scéna získala zákazníky, o jaké je na Západě nouze: vysněné dílo onálepkované značkou exkluzivního tvůrce chtějí získat za každou cenu a chovají se přitom stejně dravě, jako by obchodovali s tuňáky, auty nebo bílým masem. Thompson to ilustruje příkladem prodeje Picassova obrazu Dora Maarová v newyorské Sotheby´s v roce 2006. Jakákoli pravidla kultivované dražby, kde panuje tiché napětí, kradmé pohledy, nenápadná gesta a trpělivé očekávání finální částky až do posledního úderu kladívka, padla hned na začátku licitace: zástupce ruského kupce s vizáží barového vyhazovače začal mávat se svým číslem nad hlavou (což je vrchol neomalenosti) a dělal to až do chvíle, kdy ostatní přestali přihazovat. Částka se zastavila na 95,5 milionu dolarů a jeden specialista na aukce, jenž si v textu nepřál být jmenován, to komentoval slovy: „Ráj, to jsou dva ruští oligarchové, kteří se přebíjejí v aukci.“ Thompsonův text není nakonec přínosný ani tak ve svých závěrech. Ty jsou vcelku očekávané a dají se shrnout do věty, že na trhu se současným uměním zdaleka nehraje prim kvalita, která se bude časem zhodnocovat, ale „branding“, tedy aktuální značkování autorů, jejich momentální hvězdnost. Pro kupce je to s novým Hirstem zhruba stejné jako s novým ferrari: za pár let bude sice ojeté a možná ho už nikdo nebude chtít, ale teď je to auto z fotek na prvních stranách časopisů, které prostě musím mít (koneckonců i žralok se už ve špatně udělaném nálevu rozkládal, takže bylo nutné provést jeho generálku). Pro čtenáře - a českého obzvlášť - je Thompsonova kniha mnohem pozoruhodnější v zachycených příkladech pohybů na aktuálním výtvarném trhu. O něm se v Česku příliš nedozvíme, rozruch tu současné umění nevyvolává ani v tak exponovaných chvílích, kdy se za třicetileté autory za hranicemi platí stejně jako za sto let mrtvé klasiky. A Don Thompson v tomto ohledu odvedl skvělou práci: čtenáře provádí zákulisím tvrdých pravidel galerijní, aukční a veletržní scény, promlouvá si s jejími nejdůležitějšími postavami, drze se ptá a čtenář začíná mít čím dál víc pocit, že tady něco nehraje: Thompson je racionální ekonom, a přesto o umění uvažuje: neustále se vrací k estetickým a obsahovým hodnotám děl - mnohem oduševněleji než ti, kteří se jím zabývají profesionálně.

Kupte si na zeď žraloka!

Týden, 6. dubna 2010, autor: Radek Wohlmuth

Jak prodat vycpaného žraloka za dvanáct milionů dolarů? Stačí jen dostatečně bohatému člověku vysvětlit, že je to umění, které v jeho sbírce rozhodně nesmí chybět.

Když to bude navíc nejdražší věc svého druhu na světě a chytnou se toho novináři, vždycky se pak už najde někdo ochotný dát za to ještě víc, bez ohledu na fakt, že se žralok mezitím začal rozkládat. To není vtip, ale případ, který se stal před pěti lety. Ten objekt se jmenuje Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého a vytvořili ho asistenti jménem asi nejvlivnějšího žijícího umělce, Brita Damiena Hirsta. Prodával ho reklamní magnát a slavný sběratel umění Charles Saatchi. V roce 1991, když ho Hirst na Saatchiho objednávku vytvořil za honorář 50 000 liber (v tehdejším kursu 2,6 milionu korun), to byla tak absurdní cena, že ji deník The Sun přivítal sžíravým titulkem 50 000 liber za rybu bez hranolků.

O čtrnáct let později se už nedivil nikdo ničemu.

To je jen jeden z příběhů, které popisuje kniha Dona Thompsona, sběratele současného umění a profesora obchodu a podnikání se zaměřením na marketingovou strategii, toho času na York University tegii, v kanadském Torontu.

Thompson se ve své stejně ironické jako zasvěcené knize snaží osvětlit, co naznačuje podtitul: Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů. Opírá se přitom o rozhovory s vlivnými lidmi v oboru a pomáhá si logickou teorií marketingu aplikovanou na tak nelogickou oblast, jakou je trh s uměním. Podstatu celé jeho knihy lze shrnout do jasnozřivé věty sedmiletého Jacoba citované v knize The Worth of Art od Judith Benhamou-Huetové. Klučík na otázku „Co je to Christie’s?“ odpověděl jasně: „Značka obrazů!“ A právě brand, tedy značka, je pojem, který hýbe Thompsonovým vtipným pojednáním. Prostě řečeno, při koupi obrazu se chovejte, jako když si pořizujete kecky. Jestli nechcete riskovat mimoňství, jděte do značky: „ády“ vám ostudu neudělají.

Umění je sezonní záležitost a podléhá módnímu diktátu jako všechno ostatní. Cenu vytváří značka. Značková prodejní galerie propůjčí, tím že jej vystaví, svou značku zatím neznačkovému obrazu neznámého autora. Když o něm napíše značkový kritik, značka boduje. Když jej pak koupí značkový sběratel a zapůjčí na značkovou výstavu značkového kurátora ve značkové státní galerii, sběratel si může zamnout ruce. Prostřednictvím značkové aukční síně v umělecky značkovém městě, tedy Londýně nebo New Yorku, obraz prodá s velkým ziskem dále. To je znamení pro ostatní, kteří „nakupují ušima“. O další obrazy se strhne mezi „sběrateli na jistotu“ boj. A hle - máme tu značkového umělce.

Thompson se ovšem pohybuje na té nejvyšší úrovni, lokální svět ho nezajímá, takže s jistotou je schopen uvést jen několik takových umělců. Ti už ani nemusejí své umění vytvářet sami a ani nepředstírají, že to dělají (Hirst: „Nejlepší moje tečkovaný obrazy jsou rozhodně ty, co malovala moje asistentka Rachel.“). Už jejich jméno je brand. Kromě Hirsta jsou to další umělecké celebrity: Andy Warhol, jeho současné alter ego Jeff Koons, který v uměleckém světě vyvolává hrůzu svým finančnickým žargonem („Vystavuju v tolika galeriích proto, abych zvýšil svůj podíl na trhu“) a více než atraktivní Tracey Eminová, která založila svou image na vyzývavé sexualitě zkažené holky (bad girl).

Neméně zajímavě popisuje Thompson fígle aukčních domů. Pro Thompsona samozřejmě existují jen dva: Sotheby’s a Christie’s, které se nepřetahují o zákazníky, ale samy přeplácejí sběratele, aby získaly exkluzivní díla. Ta totiž mají moc zvýšit hodnotu i těch méně významných ve stejné aukci a navíc dosahují finančních rekordů takových výší, že další částky se vedle nich jeví jako v podstatě normální.

Thompson napsal půvabnou a v mnoha ohledech poučnou knížku o psychologii trhu s uměním, která pobaví a zároveň nesentimentálně poučí. Třeba slovy bývalého hlavního podílníka v Sotheby’s A. Alfreda Taubmana: „Umění dobře prodat vzácnou Degasovu malbu a dobře prodat pěkně orosený půllitr piva mají společného mnohem více, než byste čekali.“ Asi na tom něco bude.


Dotaz k produktu Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů)

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail: *
Číslo "10" slovy: *
Váš dotaz: *
 
 

Dále doporučujeme




Moderní nakladatelství
Aktuální literární trendy