Faktor Churchill | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Sněhulák
  • Purity
  • Jo Nesbø - box
  • Ulice Zlodějů
  • Vánoční dárky z KNIHY ZLIN
  • Hořící stromy

Faktor Churchill

Cena:
469 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-439-7
Překlad:
Pavel Bakič
Datum vydání:
09. 06. 2016
Počet stran / vazba:
452/vázaná
4.06 / 3543

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 239 Kč)Přehled všech našich e-knih

Palmknihy eReading iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Faktor Churchill

U příležitosti padesátého výročí Churchillova úmrtí se Boris John­son rozhodl prozkoumat, z jakých kořenů povstal „faktor Churchill“, a odkud se vzala osobitá genialita jedné z nejvýznamnějších postav dvacátého století. Při psaní se s charakteristickým vtipem a zápalem utkal se všemi mýty, nepodloženými představami i prostou skuteč­ností, a stvořil tak portrét rozporuplné osobnosti nadané nakažlivou odvahou, úchvatnou výřečností, bezkonkurenčními strategickými schopnostmi a hlubokou lidskostí.

Churchill byl zarytý odpůrce války, trpěl jejími ničivými důsledky a pohrdal politiky, kteří její hrůzy osobně nezažili. Pokaždé, když mu to situace dovolila, se vrhal po hlavě do bitevní vřavy a teprve králův zákaz ho přiměl, aby se zřekl osobního zapojení do prvního dne operace Overlord. Churchill byl uznávaným novinářem, vynikajícím řečníkem a laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Proslul tím, jak dokázal holdování vínu a opulentním večeřím skloubit s nutností tvrdě pracovat, ponocovat a přijímat klíčová rozhodnutí. Churchill se nikdy nesklonil před politickou korektností, ale jeho otevřenost a vroucí lidskost z něj učinily průkopníka zdravotní péče, vzdělávání a sociálního státu a daly vzniknout myšlence sjednocené Evropy.

Boris Johnson svou knihou ukazuje, že osobnost Winstona Churchilla naprosto vyvrací argumenty všech, kdo považují dějiny za pří­běh neosobních ekonomických sil. Poselství Faktoru Churchill totiž zní, že rozhodující úlohu v dějinách může sehrát jeden jediný člověk. Faktor Churchill není jen lahůdkou pro milovníky historie — měl by se stát povinnou četbou každého, kdo chce poznat, jaké vlastnosti nesmí postrádat skutečná vůdčí osobnost.

„Působivý novinářský portrét bezpočtu různých aspektů kariéry a osobnosti velkého člověka, který živěji než kdy před­tím zachycuje, proč byl Churchill jednou z nejpozoruhodnějších osobností dějin.“ — Sunday Telegraph

„Bravurní výkon… Johnson touto knihou Churchilla nejen oslavuje — on s ním se srovnatelnou energií i soupeří.“ — Finacial Times

„Velkolepá oslava lidské velikosti a prav­děpodobně nejlepší úvod k Churchillovi, který byl kdy napsán.“ — Daily Beast

„Biografie roku, kterou si určitě musíte přečíst.“ — Evening Standard

Faktor Churchill vyšel i jako audiokniha

Book trailer:

Úryvek: Faktor Churchill

Recenze: Faktor Churchill

Boris Johnson vydal knihu, ve které vysvětluje, že Churchill není pes z reklamy

Reflex.cz, 18. srpna 2016, autorka: Leila Chadalíková

Úspěšní lidé údajně nejraději čtou životopisy jiných úspěšných lidí. Boris Johnson, současný britský ministr zahraničí, bezesporu úspěšný je. To je nepopiratelný fakt, jenž platí i v případě, že nejste jeho příznivcem. Kniha Faktor Churchill, která se stala během několika měsíců nejen v Británii bestsellerem, je o dalším úspěšném, ačkoliv kontroverzním Britovi, Winstonu Churchillovi. Zvědavost, jak obratně dokáže vést pero Boris Johnson, a nakouknutí za oponu životního příběhu jednoho z nejvýznamnějších státníků dvacátého století, Winstona Churchilla, jsou už minimálně důvody, proč se pustit do čtení Faktoru Churchill.

Přes to všechno, že Johnson svou kariéru zahájil jako novinář, jenž byl mnoho let před vstupem do politiky zpravodajem londýnských Timesů a deníku The Daily Telegraph, až se vypracoval na šéfredaktora konzervativního magazínu Spectator, známe ho dnes spíše jako bývalého starostu Londýna, člena konzervatistů, největšího propagátora a zastánce brexitu a nově také jako ministra zahraničí. Hned v úvodu je však jasné, že Johnson má psaní v krvi. Přes všechny napsané životopisy Winstona Churchilla zaujme Johnson čtenáře svým stylem, který není úplně obvyklý. Boris Johnson je přirozený talent a píše tak, jak vystupuje. Věcně, přesto vtipně a chvílemi dost kontroverzně.

Kniha The Churchill Factor: How One Man Made History (Faktor Churchill: Jak jeden muž vytvořil dějiny) je psaná na jednu stranu velmi obdivně a čtenář brzy vycítí, že Churchill je Johnsonovým vzorem, přesto svého hlavního hrdinu nijak neadoruje. Naopak. Místy je k němu až krutý. Často poukazuje na Churchillovo opilství, vypočítavost, neloajálnost, projevující se celoživotním přebíhám z jedné politické strany do druhé, podle toho, kde je to výhodnější, a také na špatná politická rozhodnutí, jichž rozhodně nebylo málo.

Nejvýraznější kapitolou je detailní popis událostí z 28. května 1940. Británie čelila vládní krizi, Churchill tvrdohlavě odmítal vyjednávat s Hitlerem a následně se země pustila do otevřeného konfliktu s Německem. Přesný popis událostí, zákulisní historky, úryvky z korespondence i projevů, tím vším vás Boris (jak je v zahraničí médii běžně nazýván) vtáhne do dění a nenechá vás vydechnout do poslední chvíle.

Historii oživuje Johnson vtipy a úsměvnými metaforami, které odlehčují situaci, zároveň však čtenáře neruší. „Adolf Hitler byl vegetarián, nekuřák, abstinent a ani s jeho sexuálním životem nebylo všechno v pořádku. Churchill vykouřil denně osm těžkých doutníků, vypil láhev whisky a tři láhve šampaňského a vyhrál druhou světovou válku. Abstinent Hitler ji prohrál.“ Dočteme se ve Faktoru Churchill.

Na vážnosti knize dodávají svědectví lidí, již Churchilla znali, případně jejich potomků, kteří převypravují vzpomínky těch, co už nejsou mezi námi. Dalším přínosem jsou informace z Churchillova osobního života. To, že největší Brit, jak Boris Churchilla nazývá, oslovoval svoji ženu „pussie“ (kočičko), na běhu historie nic nemění a užitečná informace to také není, přesto právě tyto maličkosti odlišují Faktor Churchill od většiny těch, které již byly napsány.

Z jakého důvodu Boris knihu vůbec napsal?

Zjistil jsem, že britská mládež si myslí, že Churchill je pes z reklam na stejnojmennou britskou pojišťovnu.

Jaký byl Borisův cíl?

„Zjistit, jak mohl jeden člověk publikovat víc slov než Shakespeare a Dickens dohromady, získat nobelovku za literaturu, zamordovat haldu lidí při ozbrojených konfliktech na čtyřech kontinentech, projít všemi významnými stát­ními funkcemi, včetně té premiérské (dvakrát), nepo­stradatelně se zasloužit o vítězství ve dvou světových válkách a posmrtně za své obrazy inkasovat milión do­larů.“

Směle můžeme říct, že co si rozcuchaný politik řadící se ke staroslavné tradici britských výstředníků předsevzal, splnil.

Boris s doutníkem

Respekt, autor: Jiří Sobota

Recenzi si můžete přečíst zde.

Byl by Churchill pro brexit? Kniha nového britského ministra zahraničí Johnsona vyšla česky

Archiv.ihned.cz, 15. července 2016, autor: David Klimeš

Kdo chce pochopit, proč se Velká Británie rozhodla proti svým nejlepším zájmům opustit Evropskou unii, nenajde vysvětlení na zpravodajských stránkách novin. Spíš v historické literatuře. Nyní v českém překladu vyšla biografie Winstona Churchilla od nejvýraznějšího zastánce brexitu Borise Johnsona. Nazval ji Faktor Churchill.

Od prvních stránek je jasné, že bývalý starosta Londýna a nastupující ministr zahraničí Johnson nepíše další suchou historii nejznámějšího britského premiéra, ale vtipný, hodně subjektivní portrét svého hrdiny, kterého obdivuje a zároveň se ho trochu bojí. A že politik Churchill má v mnohém odůvodnit i chování politika Johnsona.

Když se Johnson zmiňuje o plánu nacistů na společný hospodářský prostor v Evropě, píše o "nacistické Evropské unii". Při čtení kapitoly o Churchillově vztahu k evropské integraci nemůže být nikdo na pochybách, že stejně jako Johnson snil také on o staré dobré "vznešené izolaci" ostrovů: Churchill svým odtažením od sjednocujícího se kontinentu po válce, Johnson euroskepticismem, který vyvrcholil brexitem.

Přesto je Johnsonova biografie mimořádná. V žebříčcích anglických bestsellerů se po vydání před rokem a půl udržela dlouhé měsíce ne proto, že by byla bez chyb, ale právě proto, že jich je plná. Johnson šílenou Churchillovu figuru popisuje rovněž šíleně − rád spekuluje, vymýšlí si, často rezignuje na racionalitu, když Churchillovo jednání racionální prostě není. Vždyť už jen ten jeho nástup do premiérského úřadu!

Když Neville Chamberlain v roce 1940 rezignoval, nedávalo přece smysl sáhnout po Churchillovi. Kraválový politik, který se stal synonymem politického turismu mezi konzervativci a liberály, měl za sebou neuvěřitelnou řádku průšvihů a urážek. Do válečných bojů 40. let těžko někdo mohl chtít být veden strůjcem krvavých proher u Gallipoli či Antverp během první světové války.

Přesto se Churchill nakonec vůdcem národa stal, protože blížící se šílenství si žádalo tak trochu blázna. Kdyby se podle původního záměru toryů stal premiérem lord Halifax, těžko bychom asi měli tu mocnou ikonickou fotografii britského premiéra se samopalem v ruce, jak ji známe právě s Churchillem.

Johnson od tohoto momentu odvíjí myšlenku, že existuje něco jako "faktor Churchill". Dostanete ho, když smícháte tyranii otce, přílišnou ambicióznost, touhu po hrdinství a chuť kohokoliv naštvat i urazit. Ale také neuvěřitelnou intuici, bytostné přesvědčení o sociálních reformách, touhu vést, ale nebýt veden, schopnost reprezentovat ve svém směšném viktoriánském úboru dělníka i aristokrata.

Johnson jen takto může vykreslit Churchillovo zběsilé pracovní tempo. Jeho válečné premiérství a poválečná prohra jsou popsány v každém středoškolském dějepise. Ale Churchillova biografie musí přece začít u druhé búrské války na přelomu 19. a 20. století a skončit odchodem z parlamentu v roce 1964, kdy John (samozřejmě Winston) Lennon slaví prodej jedenapůlmiliontého výlisku singlu I Want to Hold Your Hand. Jen kvůli celoživotní Churchillově roztěkanosti všemi možnými směry tak ani nepostřehneme, jak moc se Británie za jeho života proměnila.

Johnsonovi je tento roztěkaný Churchillův přístup bezpochyby sympatický. Čerstvý britský ministr zahraničí napsal knihu uprostřed svého londýnského starostování a pravidelného přispívání do novin. Jako Churchill sepisující další a další tisíce stran − což Churchillovi vyneslo alespoň Nobelovu cenu za literaturu, když už ne za mír − těká od tématu k tématu. Když je Johnson v roli politika na pracovní návštěvě, neodolá pokušení nakouknout do ložnice paláce, kde se Churchill narodil. Když je oficiálně na kontinentu, prochází zákopy, kde Churchill válčil.

Ke svému vzoru je Johnson občas až krutý, nezatajuje jeho slabé stránky. A ani to není nutné. Faktor Churchill v podstatě pro Johnsona znamená, že jen smícháním všech pozitivních, ale také negativních vlastností této velké osobnosti je nakonec možné jedním párem rukou pohnout zeměkoulí. A Churchillovi se to podařilo.

Johnsonovo uvažování nad Churchillem tak dobře vyjasňuje, jak mohl bývalý londýnský starosta dovést svou zemi k referendu o brexitu, vyhrát a pak prohlásit, že nemá plán B. Doufal, že jako u Churchilla se vše nakonec v dobré obrátí a jeho intuice se proti vší racionalitě ukáže jako správná. Jenže − bohužel pro Velkou Británii − Johnson není Churchillem. A také jím nebude, byť se právě dostal do vlády.

Jak by vypadala historie bez faktoru Churchill

Blog.martinus.cz, 14. července 2016, autorka: Jana Benešová

I kdyby nebylo Brexitu a volby nového britského premiéra, tahle kniha by mě zajímala. Dřív jsem se mohla doslova utlouct po všem, co jen trochu zavánělo historií. Teď už jsem opatrnější, avšak biografie s názvem Faktor Churchill mi okamžitě připadala sympatická.

Nespletla jsem se, vskutku sympatická je. Napsal ji Boris Johnson, bývalý novinář a starosta Londýna, který byl jedním z kandidátů na nového britského premiéra. O Winstonu Churchillovi už toho bylo napsáno i natočeno mnoho – opravdu potřebujeme další biografii? Vzhledem k aktuální politické situaci v Británii je to jistě chytrý tah a mnozí se domnívali, že Faktor Churchill je jen marketingovým tahákem, který má zaujmout ty, kteří teď hltají vše, co se britského království týče. To je hloupost.

Stručný přehled životopisu Winstona Churchilla v souvětích si můžete přečíst na Wikipedii. Tato biografie je určená těm, kteří si přečetli aspoň to, nebo nejlépe i nějakou biografii, která detailně pojednává o jeho životě. Protože tyhle věci Boris Johnson neopakuje. Faktor Churchill je kniha, která chytře, neotřele a působivě vypráví o tom zlomových okamžicích Churchillovy kariéry a hloubá nad tím, co by se stalo, kdyby onen důležitý “faktor Churchill” při zásadních rozhodnutích vlády Velké Británie chyběl. Rozebírá také Churchillův přínos politice a vědě, odkaz, který zanechal v evropské a světové historii. Johnson se nevyhýbá ani kontroverzním tématům a dlouze vysvětluje chování některých tehdejších britských politiků (zejména Halifaxe) a jejich sympatizování s nacistickým Německem, rozebírá také nařčení, že Churchill byl rasista a alkoholik.

Trochu fádně na mě zprvu působilo jeho odbočení do soukromého Churchillova života – fakt, že svou druhou manželku oslovoval “pussie” mě nijak neobohatil. Je ovšem fakt, že díky tomu máte možnost na Churchilla nahlédnout z mnoha různých úhlů pohledu. Nebyl to jen reprezentativní státník a řečník, výstřední politik, nebo hloubavý vědátor. Byl to také manžel a otec a události, které se mu staly v osobním životě, utvářely jeho názory a hodnoty, které později uplatňoval v politice. No a co si budeme povídat, lidi jsou zvědaví a dozvědět se nějaké dosud nepublikované drby o jednom z nejznámějších britských politiků… málokdo by odmítl, že.

Už dopředu jsem četla, že se Johnson v knize zaobírá i tím “co by kdyby” a bála jsem se toho strašně moc, protože konspirační teorie jsou skoro vždycky přitažené za uši, divné a nepatřičné. Tady ovšem ne. Zejména protože Johnson ví o historii a o osobnosti Churchilla v podstatě všechno, dokáže stvořit působivý paralelní vesmír a nastínit čtenářům, co by se dělo, kdyby se Churchill v roce 1940 nepokusil vymluvit vládě, aby uzavřela s Hitlerem dohodu. Každému čtenářovi byla tahle část historie vrývána do mozkových buněk na střední, tedy aspoň mně ano, ale tehdy jsem ji rozhodně nijak dramaticky neprožívala. Zato teď, když mi Boris Johnson ukázal velmi uvěřitelnou alternativní realitu, šel z toho mráz po zádech.

Bavilo mě, že i u žánru, jako je biografie, je možné vytvořit momenty, ze kterých jde čtenářovi mráz po zádech. Byly tu i slabší, zdlouhavé chvilky – je jasné, že Johnson je perfekcionista a snad pro každé Churchillovo mimovolné gesto musí najít nějaké podložené opodstatnění – ale nic, co by vás od čtení odradilo úplně. Faktor Churchill mě v mnoha ohledech příjemně překvapil a nevidím důvod, proč by ti, co dlouhá léta hltají britské dějiny a vlastně historii vůbec, by z ní nemohli být doslova nadšení.

Faktor Churchill – Kolos Britský

Kulturissimo.cz, 24. června 2016, autor: Marek Jančík

Winston Churchill byl geniálním řečníkem, nevšedně nadaným spisovatelem a esejistou obdarovaným sloní pamětí, nebojácným vojevůdcem s pronikavým úsudkem, nedostižně vtipným glosátorem a vyhledávaným společníkem na večírcích, nezničitelným politikem, který ‒ coby nade vše a nade všechny se tyčící individualita ‒ prosazoval s neposkvrněnou ctí vlastní názory, nedbaje, zda jde proti svým politickým oponentům či vlastní straně. Zkrátka titán, bez něhož bychom přišli nejen o cenné literární dílo čítající mnoho svazků pamětí a projevů, za které obdržel Nobelovu cenu, ale především bychom nejspíš skončili v „mordoru“ sjednocené Evropy ovládané nacistickou politikou. Takto alespoň podává Churchillův heroický portrét ve své biografické apoteóze Faktor Churchill britský politik, spisovatel a bývalý novinář Boris Johnson.

Winston Wolf

Lev Nikolajevič Tolstoj zejména v poslední části svého románu Vojna a mír traktuje myšlenku, že na důležité dějinné události (třeba výsledek bitvy u Borodina) mají vůdčí osobnosti mnohem menší vliv, než se tradičně soudí. Podstatnější roli podle něj hraje souhra obtížně postižitelných vztahů, příčin a následků. Boris Johnson podobné názory zcela odmítá a místo toho vykresluje osobnost Winstona Churchilla způsobem, jenž připomíná nadlidské postavy individualistů, kteří zásadně ovlivňují běh světa, jak je ve svých románech vykreslila libertariánská femme fatale Ayn Randová. Autorův závěr je jednoznačný: nebýt jednoho člověka, Winstona Churchilla, byla by na tom Evropa (respektive celý svět) co do míry svobody a rovnosti mnohem hůře (odtud také název Faktor Churchill). Byl rozporuplnou a barvitou osobností a jeho dějinný význam je nesporný – o Churchillovi byly koneckonců napsány stohy historických knih. Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu přidal Johnson na hromádku svůj příspěvek. Sám tvrdí, že nemá ambici konkurovat velkým historikům a Churchillovým životopiscům, jakými jsou Martin Gilbert, Andrew Roberts, Max Hastings, Richard Toye a další. Faktor Churchill není ani seriózní historická analýza, ani román – Johnson popisuje množství důležitých událostí a uvádí řadu faktů, přitom však čtenáře rozhodně nepřetěžuje. Jeho styl tak trochu připomíná vystupování Jeremyho Clarksona, když mluví o autech ‒ snaží se být vtipný se směsí provokace a hrubšího humoru. („Francouzští generálové byli k politování: bělovlasí rozklepaní staříci, kteří s képis na hlavě vypadali jako inspektor Clouseau.“) Jeho nadšení pro Churchilla se někdy pošetile utrhává z řetězu, třeba když nadhazuje, že jméno uklízeče Winstona Wolfa z Tarantinova filmu Pulp Fiction mohlo být inspirováno známějším Winstonem. Ironii pak hbitě střídá s panegyrickým stylem, jakmile dojde na skutky a charakter jeho hrdiny:

„Pročetl jsem velkou porci jeho oběžníků a poznámek a kromě výdrže, kterou v administrativě prokazoval, mě ohromila i jeho fenomenální pozornost k detailu. Nejenže byl mezi politiky své generace nejlepší řečník, nejlepší spisovatel a autor nejlepších vtipů, nejenže byl z nich nejodvážnější, nejtroufalejší a nejoriginálnější. Pro faktor Churchill bylo zásadní, že určitě neznáte nikoho, kdo by se natolik podrobně zabýval všemi detaily administrativy.“

Winston Johnson

Pro pochopení kontextu a interpretaci knihy je v tomto případě obzvláště důležité vědět, kdo je jejím autorem. Novinář, spisovatel, bývalý starosta Londýna a člen dolní komory Parlamentu za Konzervativní stranu Boris Johnson je na britské politické scéně považován za kontroverzní osobnost. Mnozí jej vnímají jako baviče, provokatéra, liberála i konzervativce zároveň. Johnson je svým obdivem k Churchillovi známý a v tomto ohledu ho nelze považovat za nedostatečně obeznámeného. Z čeho jej ovšem podezřívat lze, je jeho více či méně zjevná snaha vytvářet „churchillovské“ paralely ke své politické agendě a získat tak silný štít v podobě velkého státnického vzoru. Nejde jen o společnou zálibu v nejapném vtipkování a nekorektních výrocích. Johnson je kupříkladu některými komentátory označován za politického oportunistu, což je také jedno z důležitých témat knihy. Churchill byl znám nepříliš silnou loajalitou ke své straně. Nejenže stranické kolegy často ostře verbálně napadal, ale když se mu to hodilo, neváhal přejít od toryů k liberálům, a později – když se politická scéna proměnila – zase zpět. Johnson Churchillovo chování interpretuje tradičně ve vlastní  prospěch: coby individualita čněl vysoko nad všechny ostatní a názorově i morálně konzistentní byl tedy zejména sám v sobě. Ideovou omezeností protilehlých táborů se zkrátka nenechal svázat.

Proevropský euroskeptik

Klíčový bod v rozpornosti představuje téma, jež je dnes nejvíce aktuální: Churchillovy názory na sjednocenou Evropu. Slavnou osobnost dnes citují jak obhájci Evropské unie, tak euroskeptici. Johnson se snaží vyvlastněné názory svého hrdiny dostat zpět do správných kolejí. Winston Churchill po válce podporoval vznik sjednoceného evropského společenství, které mělo předejít opakování konfliktů, jež vyústily v první a druhou světovou válku, a mělo rovněž hrát roli obranného valu proti bolševické říši. Později však, jak tvrdí jeho kritici, názorově obrátil a o Británii jako součást „Spojených států evropských“ již nestál. Johnson dokazuje, že Churchill nikdy nezamýšlel, že by jeho integrální částí sjednocené Evropy měla být i samotná Británie: „Británie chtěla při vdavkách rozhodně sehrát svoji úlohu, ovšem jako svědek nebo dokonce kněz, nikoli jako jeden z novomanželů.“ Provádí proto rešerši Churchillových projevů na dané téma a jásá. V projevu z 27. 6. 1950 v Dolní sněmovně si Churchill klade otázku, jaký vztah by měla mít Británie k federálnímu evropskému sdružení, a odpovídá:„Nedovedu si představit, že by se Británie v dohledné době mohla stát řadovým členem Federálního sdružení omezeného čistě na Evropu.“ Británie měla dle Churchilla „stát čelem k celému zbytku světa“a zastupovat trojí roli: být evropským státem, ústředím britského impéria a partnerem ve vztahu k ostatním anglicky hovořícím národům. Boris Johnson hraje roli Churchillova tiskového mluvčího na výbornou. Kdo by pochyboval o autorově záměru zaštítit se názory svého oblíbence, ten ať se seznámí se současnou kampaní pro Brexit, v níž euroskeptik Johnson snahy Evropské unie o jednotnou vládu srovnává s ambicemi Adolfa Hitlera, jen prováděné jinými prostředky.

Černá i bílá

Faktor Churchill se ani v nejmenším nesnaží o netendenční výklad – zaujatost je naopak nedílnou součástí jeho hrdé povahy. Ve snaze o zbožštění předmětu svého zájmu přiřčením veškerých dobrých vlastností si Johnson někdy i celkem roztomile protiřečí. Třeba když jednou píše, že Churchill nebyl takový alkoholik a hýřil, za jakého je považován, jelikož doutník měl často v ústech nezapálený jen tak na oko, a whisky pil během dne jen hodně ředěnou. Jinde naopak heroickým stylem prohlašuje, že se těšil vynikajícímu zdraví až do svých devadesáti let i navzdory konzumaci množství alkoholu a tisíce vykouřených doutníků, která by většinu ostatních již dávno odrovnala. Podobně nejprve uvádí, že Churchill byl ve svých názorech upřímný a nedokázal lhát. Na jiném místě pak popisuje řečnický výpadek v ranějších dobách státníkovy kariéry: Churchill ztratil nit, jelikož coby cílevědomý pragmatik předkládal názory, za nimiž si vůbec nestál. Autorova taktika je v obecných rysech prostá – státníkovy zásluhy napíná až k prasknutí; u chyb Johnson nejprve nadhodí historický kontext, věcné argumenty kritiky, a pak se sám ujme vášnivé obhajoby. Jsou samozřejmě body, u nichž své advokátské snahy vzdává a prostě připustí, že se jeho velký vzor zmýlil či alespoň unáhlil (když např. nevybíravě slovně napadal Gándhího nebo prosazoval použití bojových plynů).

Vítězství je jeho, vina je všech

Nikdo samozřejmě nemůže popírat Churchillův význam, zejména ve funkci ministerského předsedy během druhé světové války, kdy se jednoznačně postavil na odpor Hitlerovi. Spravedlivější, a tedy i kritičtější přístup k tomuto „velkému muži dějin“ by však byl vhodnější – nelze pochybovat, že by jej unesl se ctí. Johnson se místo toho vrhá do bitev, v nichž se snaží téměř veškerou kritiku zadupat do země. Jeho argumenty jsou při tom v některých případech docela pádné, jindy však znatelně slabší. Například v případě ekonomického tématu návratu ke zlatému standardu, k němuž se Churchill rozhodl coby ministr financí (a zadělal tím na spoustu problémů). K tomu, že Churchill nebyl příliš zdatný ekonom a řeči bankéřů dle vlastních výroků moc nerozuměl, Johnson dodává, že se jen nechal nesprávně přesvědčit od rádoby odborníků. Bankéřům prý ani rozumět nelze, neboť sami většinou nevědí, co chtějí říct. Podobně autor přistupuje k hodnocení jednoho z nejtemnějších míst politikovy kariéry – prohře v bitvě o Gallipoli (1915–1916):

„[Churchill ]měl smůlu na admirály – jeden se mu nervově zhroutil. Měl smůlu na kolegy – to se týká hlavně prvního námořního lorda Johna Fishera, kmeta s žabí tváří, který se věčně nedokázal přiklonit ani na jednu, ani na druhou stranu a nakonec předvedl enormní záchvat vzteku a v rozhodující chvíli s funkcí sekl. Měl smůlu, že nemohl sám určit načasování operace ani ji spustit s potřebnou průrazností.“

Jinými slovy, argumenty, že zásadní události historického dění nestojí výhradně na činech a rozhodnutích vůdčích aktérů, nýbrž na složité a nespravedlivé souhře různých vlivů a sil, se autorovi najednou hodí. Z poměrně obsáhlého výčtu Churchillových politických a vojenských omylů nakonec dochází k závěru, že se jimi projevuje především Churchillova jedinečnost a nezdolnost – co by jiného politika nadobro zničilo, to jeho hrdina přestál mnohokrát a pokaždé povstal z popela jako bájný fénix.

Zdá se, že ideálním čtenářem Faktoru Churchill je liberální britský patriot se zálibou v pořadu Top Gear. Otázka pro ostatní tedy zní: Co může kniha nabídnout českému publiku? Zaprvé se čtenář nejspíše skutečně dozví spoustu zajímavých věcí, zadruhé je publikace pozoruhodnou součástí probíhajících diskusí o Evropě a jejímu směřování. Čtenář by však měl mít na paměti, kdo je její autor a jaké pohnutky jej k sepsání pravděpodobně vedly. A nejspíše by si k ní měl přečíst i nějakou vyváženější historickou práci.

FAKTOR CHURCHILL – RECENZE

Pigula.blog.respekt.cz, 9. června 2016

Přijde mi to škoda, osobnost Churchillova ražení by se přece dnešním mladým lidem měla zcela očividně zamlouvat. Vystupoval excentricky, nespoutaně, teatrálně, měl vlastní charakteristický styl oblékání – a byl to naprostý génius.

Obecně při čtení knih platí, že pokud vás zaujme prvních několik stran, nejlépe prvních několik řádků, tak vás autor „dostal“ a jeho publikaci dočtete. V případě Faktoru Churchill se to Borisi Johnsonovi povedlo dokonale. Začíná vtipem, v němž hraje hlavní roli homosexualita, ministerský předseda a suchý britský smysl pro humor. Nadhled, smysl pro humor, vtipná přirovnání a svižný sloh – to vše charakterizuje životopis, který je všechno, jen ne suchý.

Při psaní životopisu se autor většinou nevyhne tomu, aby podle sympatií k člověku o němž píše, zvýraznil jeho negativní či pozitivní stránky. Johnson Churchilla bezpochyby uznává. To ale neznamená, že by zcela přehlížel jeho největší přehmaty. Nejtragičtější z nich vyústil v bitvu u Gallipoli, která za první světové války stála půl milionů životů. Britský The Guardien označil tuto akci za „pošetilost“, v jiných zdrojích je vylodění nazýváno mnohem horším výrazivem. A nebyla to jediná Churchillova chyba. Čím výše postavený člověk, tím horší mýlky. Jak by ho asi historie soudila, kdyby se nepovedlo vylodění v Normandii, což byla reálná možnost? Byla by akce prohlášena za fatální selhání? Boris Johnson Churchillovy chyby přiznává, ale nahlíží na ně z úhlu, z něhož se chybná rozhodnutí jeví logická. Čtenář se tak dostane k celé plejádě zajímavých, povětšinou netušených souvislostí.

Sir W. Ch. byl neuvěřitelně pracovitý, k čemuž se váže celá plejáda vtipných historek. Johnson brilantně spojuje historky s výsledky tvrdé práce, podstatné s nepodstatným, ale celek dokreslujícím. Někdy při tom dochází až k přílišným zkratkám a zjednodušením. Hitler byl abstinent, a to je úchylka, která může za mnoho utrpení.“ Znamená to snad, že být alkoholikem přináší světu mnoho radosti? Přiznejme, že tuhle zkratku použil nejen Johnson, ale i prezident Zeman. „Adolf Hitler byl vegetarián, nekuřák, abstinent a ani s jeho sexuálním životem nebylo všechno v pořádku. Churchill vykouřil denně osm těžkých doutníků, vypil lahev whisky a tři lahve šampaňského a vyhrál druhou světovou válku. Abstinent Hitler ji prohrál.“ Tyhle zjednodušení jsou možná vtipná, ale neříkají nic o kvalitách kteréhokoli ze jmenovaných mužů. Stejně tak jako tvrzení, že Churchill „je jedním z prvních, kdo po Ikarovi ovládli oblohu, vzepřeli se přitažlivosti na stroji těžším než vzduch.“ Poněkud se tím zapomíná nejen na bratry Wrightovy, ale i piloty první světové války, jejichž vzdušné, smrtící, leč rytířské souboje vešly do dějin.

Churchill je v povědomí lidstva jako válečný ministerský předseda. Válečný ve smyslu války, bojů a bitev. Ovšem Johnson zvýrazňuje fakt, že jednu z nejdůležitějších bitev vyhrál v předvečer války o Británii. Existovaly naprosto reálné pokusy sblížit fašistické Německo s ostrovním královstvím a vrcholní britští představitelé s touto myšlenkou doopravdy laškovali. Pokud by Británie přistoupila na nějakou verzi „paktu o neútočení“ (pomiňme, že by měl životnost stejnou jako pakt Molotov – Ribbentrop, tedy životnost zmrzliny v zapnuté mikrovlnné troubě), pak by se osud Evropy mohl vyvíjet zcela jiným směrem. „Winston Churchill byl páčidlem osudu. Kdyby nezaujal své místo a nekladl odpor, nacistický vlak by jel nerušeně dál. Je svým způsobem zázrak – zvážíme-li Churchillovu předchozí kariéru –, že na svém místě doopravdy stál.“

Nemůžeme popřít, že Churchill byl brilantní řečník, skvělý novinář píšící válečné reportáže v první osobě, neboť se popisovaných bitev opravdu účastnil (jaký rozdíl mezi články v dnešních magazínech psané z tepla hotelů v rámci plně hrazených presstripů) i daleko od budoucnosti myslící politik. Ano, byl ješitný, chtěl se vidět v novinách a rád zaujímal pozy a vrhal se do dobrodružství, které ho dostanou do novin a na odekorují jeho hruď medailemi. Nicméně před to všechno stavěl „své“ BRITSKÉ IMPÉRIUM. Dvacátá kapitola nazvaná Evropan Churchill je v dnešních dnech, v době kdy Británie zvažuje odchod z EU, zvláště aktuální a poučná. Churchill zůstává značkou jež ještě hezkou řádku let bude vzbuzovat emoce. Ano, měl sklony a výroky, jenž by se daly označit za rasistické (zejména k Indům a Búrům, což souvisí s již výše zmiňovanou láskou k impériu), nevadilo mu vůči nepřátelům použít plyn, byl politicky nekorektní, ale nejspíše možná právě díky tomu můžeme těšit ze svobody. Měli bychom mu být vděčni a Boris Johnson nám ve své knize jasně říká proč. „Faktor Churchill… zosobňuje pádný argument proti všem marxistickým historikům, kteří považují dějiny za příběh nesmírných a neosobních ekonomických sil. Rozhodující úlohu v dějinách může sehrát jeden jediný člověk.“

RC: FAKTOR CHURCHILL

Rachel-roo-books.blogspot.cz, 9. června 2016

Než jsem si vzala do parády tuhle knížku, předcházelo tomu docela dost přemýšlení. Životopisy jako takové moc ráda nemám a nečtu. Beletrizované životopisy ale ráda mám nebo životopisy, které, jako tento v anotaci, slibuje, že to bude vážně něco. Za další, politice skoro nerozumím, takže jsem se docela bála, jak to bude pojaté. No nakonec jsem do toho šla a nelituji.

Churchilla znám, tedy znala jsem, jen tak hodně povrchově. Jméno, Anglie a politik, nic moc. Tato kniha nám ale slibuje, že se dozvíme, jak se z koktavého, šišlavého, psychicky narušeného "joudy" stal velikán první třídy. A to se vyplatí číst! První kapitoly, se přiznám, že jsem to málem vzdala. To bylo Hitler sem, Hitler tam, válka sem, válka tam, skoro abych si ke čtení vzala encyklopedii. Ale vydržela jsem a dočkala jsem se i neválečných témat, jak si namlouval svou ženu apod.

Doufala jsem, že se dozvím informace typu jak se stát úspěšným řečníkem, jak se vyrovnat s depresemi, jak nebýt "joudou" a nejdřív jsem byla zklamaná, že to tam není napsáno bod 1 bod 2 a jedeme. Když jsem se ale zamyslela, všechno to tam najdu. Jak se stát čteným novinářem? Není problém, dozvíte se. Ani s tou politikou to nebylo nakonec tak horké. Jasně, toto téma se tam vyskytuje, přece jen, to bylo to, v čem vynikal, ale není to jak přenosy na ČT24 od nás ze vlády, nebojte se.

Musela jsem si Churchilla kolikrát googlit a zjišťovat, jestli to, co se píše, jen pravda. Je hodně podávaný jako že by nám bez něj netekla voda a nešel dýchat vzduch, ale konec konců, tenhle chlápek byl vážně něco. Málo kdo dokázal a dokáže tolik, jako on a málo kdo se tomu vůbec přiblíží. Každopádně trochu s nadhledem se to brát asi musí, když je kniha o někom je asi jasné, že mu bude pochlebováno na každé druhé straně. To ale není asi správné vyjádření, protože autor mu ne jen pochlebuje, naopak, popíše nám ho v celé jeho kráse, nevrlého, nepříjemného, vlastně vcelku nesnesitelného.

Toto dílo určitě není lehké počtení po nedělním obědu. Já sama se přiznám, že mám v plánu přečíst si to celé ještě jednou, s bločkem v ruce, a dělat si poznámky, protože věřím, že když se čte pozorně, může nám toho Churchill i dnes hodně předat.

Faktor Churchill

Holkamodrookata.blogspot.cz, 8. června 2016

Životopisy jsou nuda. Většinou to je sbírka nudných suchopárných popisů něčího nudného suchopárného života.... Tedy, o tomhle jsem byla přesvědčená až do chvíle, než se mi do rukou dostala kniha Faktor Churchill od Borise Johnsona.

Autor velice nestandardním a velice čtivým způsobem popisuje život jednoho z nejvýraznějších a nejznámějších politiků britské historie. Poutavě vám bude vyprávět o Churchillově dětství, dospívání i dospělosti. Ukáže vám jeho život bez příkras, detailně a pěkně ze všech stran. Při čtení máte pocit, že stojíte v tomtéž pokoji a jen tiše přes jeho mohutná ramena sledujete, jak se tvořily dějiny.

Churchill byl něco jako přírodní katastrofa. Dětství neměl zrovna veselé. Otec mu neustále předhazoval jeho neúspěchy při studiu a ani matka mu příliš lásky nevěnovala. Jako dítě koktal a býval oblíbeným terčem šikany. Přesto se nevzdal a tvrdě na sobě pracoval, aby byli jeho rodiče na něj pyšní. Nakonec publikoval víc slov než Shakespeare a Dickens dohromady, získal Nobelovu cenu za literaturu, bojoval v několika ozbrojených konfliktech, prošel všemi významnými státními funkcemi včetně premiérské a zasloužil se o vítězství svojí země hned ve dvou světových válkách.

"Jakmile člověk přemůže vlastní zbabělost, snadno přemůže cokoliv."

Jako politik i jako člověk měl také řadu nectností. Své myšlenky zásadně diktoval a až pak je ručně upravoval. Mnohdy musela jeho sekretářka za ním do koupelny, protože velice rád pracoval v noci,  ve vaně, lehce opilý a samozřejmě zcela nahý. Nemyslete si však, že byl Winston nějaký sukničkář. Vedl celkem běžný domácký život a se svou manželkou Clementine zplodil 5 dětí a dožil se 90 let, což při jeho životním stylu bylo něco jako malý zázrak. Nejen že nezřízeně kouřil doutníky a pil whisky, ale byl i obrovský fanda do létání a sám na tehdejších prvních, ještě plátěných, "létajících strojích" doslova hazardoval se životem. Byl hrubý, arogantní, nabubřelý a s ničím a nikým se nepáral.

"Žasnu, kolik kolegů se mnou ještě mluví."

V knize se dozvíte nejen o Churchillových příšerných zvycích, ale i o silných stránkách jeho osobnosti. Oplýval neskutečným smyslem pro humor a ironii, soucitem, člověčenstvím a úctou k základním lidským hodnotám. Také byl velmi pracovitý a cílevědomý. Při vystupování na veřejnosti si příliš nevěřil a své proslovy si velice pečlivě připravoval. Měl v sobě neskutečné množství vnitřní síly, kterou dokázal předávat dál a inspirovat tak ostatní k hrdinským činům.

"Jsem v mnoha ohledech zbabělcem, zvlášť se to projevilo ve škole; a mým nejvytouženějším cílem tudíž je proslavit se svou odvahou."

Kniha je psaná velice osvěžujícím způsobem. Nenajdete v ní žádnou klasickou posloupnost, žádné narodil se, žil, umřel. Autor divoce přeskakuje z události na událost. Dokonce popisuje současnost, jak by vypadala, kdyby Churchill nebyl ve správný čas na správném místě. Vznikla tak velice pestrá a velice čtivá freska o životě jednoho neobyčejného muže.

Na první pohled ve vás může kniha vyvolat pocit, že je jen snůškou zábavných historek o jednom slavném politikovi. Nenechte se však zmást rozšafným stylem vyprávění. Autor s rozvahou předkládá čtenáři jednotlivá fakta, která má historicky i fakticky doložená. Skvěle se mu podařilo vystihnout prostředí, ve kterém se Churchill pohyboval, takže dokázal vyvolat v čtenáři pocit, že místo naučné knihy čte poutavý historický román. Takže ať už jste fanda do historie nebo ne, u této knížky se rozhodně nudit nebudete. Je poučná, je zábavná, je inspirativní a dokazuje, že i jednotlivec dokáže sehrát rozhodující úlohu v historii světa.

Kdy knihu Faktor Churchill rozhodně číst

  • zajímá vás světová historie

  • Anglie patří mezi vaše oblíbené země

  • máte rádi životopisy slavných lidí

Kdy knihu Faktor Churchill rozhodně nečíst

  • jste spíš fanda Hitlera než Churchilla

  • politika vás nudí

  • dáváte přednost příběhům o obyčejných nevýznamných lidech

Já, Churchill

Lukasgregor.cz, 5. června 2016

Hledat literaturu o Winstonu Churchillovi je jako hledat kombajn v kupce sena. Desítky tu více, tu méně odborných publikací, některé dokonce (auto)biografické, vagóny knih, které se této osobnosti dotýkají alespoň zlehka. Proč vzít do rukou novou, další, obsáhlou…?

Boris Johnson pro našince nepředstavuje zatím žádnou odzkoušenou veličinu. Přesto se nejedná o nováčka. Má za sebou dráhu novináře, politika i starosty Londýna. A rozhodl se uchopit Churchilla jinak. A právě Johnsonův styl a přístup slaví největší úspěch. Kniha Faktor Churchill je totiž vpravdě výživná i záživná, vlastně i zábavná, prostě čtivá čítanka z historie, která se netváří jako kapitolka z dějepisu, ale neustále Churchillovo jednání vztahuje k dnešku, k nám samotným. Když tvrdím, že zábavná a záživná… Johnson bezpochyby brousil rétoriku za dob svého „politikaření“, a protože není historikem, ztrácí zábrany své soudy předkládat tak, aby čtenáře zaujaly. Ohromily dokonce. A ano, pobavily. Ne snad, že by kniha o Churchillovy byla plná gagů, vždyť největší prostor zabírá situace kolem soupeření s Hitlerem. Jenže Boris Johnson se rozhodl pojmenovat vlastnosti Churchillovy osobnosti, tzv. faktor, který vstupoval do dějin (a do přítomnosti, jak i autor dokládá), a trošku znalé nepřekvapí fakt, že sám Churchill si pro břitké slůvko daleko nechodil.

Faktor Churchill není klasickou biografií. Zapomeňte na memoáry. Johnson neuchopil celý jeho život, pouze různé podstatné momenty, podstatné pro formování Churchilla, nebo pro formování názoru na Churchilla. A pochopitelně podstatné pro formování dějin. Protože málokdo ty moderní dějiny ovlivnil tak významně jako právě bodrý chlapík s doutníkem.

Nejlepší životopis, jaký jsem kdy četla

Blog.nofreeusernames.cz, 31. května 2016, autorka: Olga Zbranek Biernátová

Když se řekne životopis, představím si tlustou knihu, která začíná narozením nějakého zázračného dítěte. Seznámíme se s rodinou, vidíme ho vyrůstat, hle, už jde do školy, snad i na univerzitu, začíná slibnou kariéru, zažije pár světotvorných událostí a umře. Tak nic takového od Faktoru Churchillnečekejte.

Naopak si představte, že sedíte v hospodě nad pintou piva. Zpoza okna najednou zahlédnete týpka s čupřinou blonďatých vlasů, který si opírá kolo u dveří, vchází a přisedne si. Nejdřív jenom tak tlacháte o počasí, ale po pár pivech a možná nějakém tom panáku se k vám nakloní a povídá: „A věděla jsi, že Churchill si dával hned po probuzení skleničku whisky se sodou? Ale ne, že by byl nějaký opilec, to tedy ne. Oni gentlemani nikdy nebývají, to si jen tak dobíjí baterky. Jednou mu Bessie Bardocková vytkla, že je úplně na mol. A víš, co on na to? Normálně té dámičce řekl, že je ošklivá, zatímco on do rána vystřízliví. Jo, to byly jiné časy.“ To, že kniha před vámi bude úplně jiné čtení, než na jaké jste se připravovali, pochopíte hned na začátku první kapitoly. Boris Johnson totiž nepopisuje. Vypráví, vtipkuje, skáče časem i prostorem. Připomíná dokumentární seriál, kde máte místo nudného voiceoveru sympatického moderátora, který otevírá staré dveře a povídá: „Pokud vás zajímá jeden z rozhodujících okamžiků poslední světové války a zároveň chvíle, kdy se lámaly dějiny celého světa, následujte mě. Zamíříme do ošumělé místnůstky v Dolní sněmovně – nejdřív nahoru po schodech, potom starými rozvrzanými dveřmi do potemnělé chodby a jsme tam.“

Možná ta moje metafora s hospodou vyznívá, že Johnson nedělá nic jiného, než vypráví fórky a kuriózní historky ze života Winstona Churchilla. Že jde spíš o populární než seriózní text. Ale tak to není. Ano, dočkáme se řady legendárních bonmotů, ale podstatou knihy je něco docela jiného. Autor se v prvé řadě snaží představit Churchilla jako člověka, přiblížit jeho charakter i chování a názory v kontextu doby (protože řada z nich byla tenkrát vlastně mainstream, zatímco dnes bychom ho vykopli ze dveří za rasistické/sexistické poznámky). Vlastně si úplně narovinu klade otázku „Jaké asi bylo se s ním osobně setkat? Byl to fajn chlap?“ Cílem publikace je však především zmapovat Churchillova rozhodnutí, která nějakým způsobem formovala budoucnost a také dobu, ve které nyní žijeme. A nebyla to  rozhodnutí vždy správná. Johnson Churchillovi rozhodně nenadržuje. Je jasné, že tohoto velkého státníka velmi obdivuje, ale každý jeho krok dokáže vystavit obhajobě i kritice.

Do kolonky FAKTOR ZTROSKOTÁNÍ bych vyplnil dvojku, protože šlo vlastně o úspěch. Do kolonky FAKTOR CHURCHILL píšu devět z deseti, protože si prakticky nelze představit, že by se Belgičané tak zatvrdili bez Churchillovy účasti.

Některé známky by si Winston za rámeček rozhodně nedal. Johnson toho hodně načetl, dost si toho zjistil, jeho rešerše byla opravdu důkladná. Dokázal k tématu přistoupit objetivně, i když výše zmíněné sympatie jsou v textu patrné.

A ano, je pravda, že podle dnešních měřítek byl machistické prase, přinejmenším co do své ideologie. O tom není pochyb. […] Churchillovy názory nám dnes mohou připadat zoufale přežité, ale jeho nejvnitřnější povaha nám skýtá nejenom věčnou, ale možná i stále rostoucí inspiraci.

Johnson vypráví na plnou hubu a bez cenzury. Je možná občas nekorektní, ale nikdy vám nebude připadat vulgární, nikdy to nebude přes čáru. Naopak je jeho styl svěží a některé pasáže jsou tak trefné, že bychom je mohli tisknout na plakáty. Chtě nechtě musíte uznat, že mu to psaní prostě jde, má kontakt se čtenářem a drží jako dobrá detektivka.

Životopis Winstona Churchilla, člověka, který sehrál klíčovou roli při nástupu sociálního státu na začátku dvacátého století, dopomohl britským pracujícím k zavedení úřadů práce, přestávek na svačinu a podpory v nezaměstnanosti, stvořil RAF a tank a zásadně se podepsal na účasti britských sil v první světové válce a na jejich vítězství, sehrál nezastupitelnou úlohu při vzniku Izraele (a dalších zemí), nemluvě o jeho kampani za sjednocenou Evropu, v několika případech sehrál úlohu bobra, který přehradil proud událostí a zásadně změnil tok dějin v roce 1940, by byl fascinujícím čtením i bez faktoru Johnson. Ale spolu tvoří dvojku, se kterou rádi strávíte několik večerů.

Poselství Faktoru Churchill zní, že rozhodující úlohu může sehrát jeden jediný člověk a já srážím pouhé procento za to, že když čekáte další nálož, knížka najednou skončí (ono jí totiž velkou část konce uříznou poznámky, seznam literatury apod., tak s tím počítejte, až se budete na 80 % těšit na další kapitolu, která nikdy nepřijde).

Faktor Churchill vydá nakladatelství KNIHA ZLIN 9. června. Ale pozor, už zítra, 1. června, začíná předprodej e-knihy a vy máte jedinečnou šanci koupit knížku o 300 Kč levněji.

Hodnocení: 99 %

O Churchillovi s britským vtipem a novinářskou pečlivostí

Neoluxor.cz, 30. května 2016, autorka: Monika Havlasová

Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Winston Churchill toho stihl za svůj život vykonat hodně a chyby se mu rozhodně nevyhnuly, právě naopak. Jak by ale vypadaly dějiny bez onoho „faktoru Churchill“?

O životě i politické kariéře tohoto legendárního státníka vyšly desítky publikací a často jde o díla rozsáhlejší a detailnější, než je kniha novináře, politika a bývalého starosty Londýna Borise Johnsona. Komplexnost ale není autorovým cílem, záměrem bylo vybrat okamžiky dějin, které Churchill svou osobností rozhodujícím způsobem ovlivnil – ať už pozitivně, či negativně.

Velká část knihy je věnována roku 1940, ale spoustu se toho dozvíte i o dalších událostech 20. století i samotné osobnosti Winstona Churchilla. Základní životopisné údaje, které znají téměř všichni, autor doplňuje o méně známé detaily. Ve zkratce představí, jaké bylo Churchillovo dětství a mládí, které zážitky a konkrétní osobnosti ho formovaly, vyjasní vztah k ženám, Francii i politickým konkurentům. Dozvíte se, kde se vzaly jeho výborné rétorické schopnosti, až bláznivá odvaha nebo co bylo klíčové pro jeho vzestup na vrchol. Jádrem knihy je pak popis a podrobná analýza zásadních politických rozhodnutí, selhání i klíčových úspěchů. Kniha ale nekončí v roce 1945. Víte třeba, co dělal Churchill po druhé světové válce? Jak ovlivnil formování Blízkého východu nebo co si myslel o počínající evropské integraci?

Po formální stránce pro mě byl Faktor Churchill opravdu překvapením. Nečekejte nudné pojednání, ale moderní břitké texty plné originálních obratů, vtipu a politické nekorektnosti. Johnson píše bez servítků a nemá problém označit některé osobnosti nebo okamžiky slangovými výrazy, které byste čekali spíše na osobním blogu. Výborně také dokáže popsat atmosféru doby a jednotlivých jednání, až téměř máte pocit, že cítíte kouř z Churchillova doutníku.

Při analýzách Churchillových selhání je zároveň žalobcem i obhájcem a vrší argumenty kulometným tempem. Nebojí se říct naplno svůj názor a stát si za ním. Jedním z nejzávažnějších je ten, že pokud by Británie v roce 1940 přistoupila na dohodu s Německem, nikdy by nedošlo k osvobození zbytku Evropy. Těžko si dnes představit politika, který by měl dostatek rozhodnosti a kuráže na to, aby zvolil Churchillův přístup při zvažování alternativ – masakr nevinných nebo ponižující mír. Většina politiků zůstává ve vleku událostí, Churchill se ale nespokojil s hloubáním nad stavem věcí. Je postavou, která nám poskytuje nejen věčnou, ale možná i stále rostoucí inspiraci.

Hodnocení: 90 %

Strategická prozíravost Winstona Churchilla

Ceskapozice.lidovky.cz, 11. února 2015, autor: Pavel Kohout

Přirozená inteligence a velký zájem o historii a politiku umožnila světoznámému britskému státníkovi vidět podstatu nacismu již v listopadu 1932. Jak by dějiny vypadaly, kdyby nebylo „faktoru Churchill“?

Jen málo politických osobností 20. století je literárně zpracováno důkladněji než britský státník Winston Churchill. Koneckonců, i on sám získal v roce 1953 Nobelovu cenu za literaturu především díky vlastnímu životopisu z období druhé světové války. Lze tedy napsat něco nového?

Boris Johnson, bývalý novinář a současný londýnský starosta, ukazuje, že kupodivu ano. Jeho knihaThe Churchill Factor: How One Man Made History(Faktor Churchill. Jak jeden muž vytvořil dějiny) není ani nejobjemnějším, ani nejvíce vyčerpávajícím pojednáním o velkém státníkovi. To ale ani nebyl cíl knihy – rozsáhlé a detailní životopisy již napsali jiní.

Johnsonovou ambicí bylo vybrat z Churchillova života několik rozhodujících momentů, kdy se projevila jeho osobnost, a které by bez „faktoru Churchill“ měly jiný průběh a jiný závěr – kdy síla osobnosti změnila historii.

Kritický 28. květen 1940

Základní fakta a data o Churchillovi znají v hrubých rysech všichni – školní léta s nepříliš skvělým prospěchem, účast na několika vojenských taženích a novinářská kariéra, léta v Dolní sněmovně včetně dvou „přeběhnutí“ k jiné straně, a vedení Velké Británie v kritických letech druhé světové války. Pak slavný projev, v němž poprvé zazněl termín „železná opona“. Znalci by mohli vyjmenovat řadu dalších detailů.

Boris Johnson například popisuje atmosféru kritického dne 28. května 1940, kdy Británie čelila vládní krizi

Méně známé však jsou některé podstatné souvislosti historických událostí. Johnson například popisuje atmosféru kritického dne 28. května 1940, kdy Británie čelila vládní krizi. Co následovalo, všichni známe – Británie odolává nátlaku hitlerovského Německa a raději než kompromis volí otevřený konflikt. Navzdory německé vojenské převaze a velmi neblahému stavu britské státní pokladny – v důsledku dluhů z první světové války je Británie v roce 1939 stále na pokraji bankrotu – se pouští do vojenského střetu, který dnes známe jako Bitvu o Anglii.

Tuto historii známe a máme pocit, že to tak muselo být. Dějinná nutnost si vyžádala přesně takový průběh historie, který se nakonec odehrál. Ale mohlo to být i jinak? Jak by dějiny vypadaly bez „faktoru Churchill“?

Halifaxovy výhody

Po obsazení Francie Hitler nabídl Británii možnost jednání o mírové smlouvě. Všemožné racionální, ekonomické, strategické a další argumenty hovořily pro přijetí nabídky. Britský expediční sbor teprve čekal u Dunkirku na evakuaci. „Kdyby Hitler poslouchal své generály, mohl nás rozdrtit – stačilo poslat elitního generála Guderiana a jeho tanky na prakticky nehajitelný pás země. Mohl zabít nebo zajmout rozhodující část britských pozemních ozbrojených sil, a tak zbavit zemi schopnosti klást fyzický odpor,“ píše Johnson.

Lord Halifax měl v domácí politice více spojenců než Churchill a kromě toho elitní vzdělání, Churchill oproti tomu jen roční vojenskou akademii v Sandhurstu

Británie neměla dostatečné vojenské kapacity ani spojence. Hovoříme o době, kdy platil pakt Molotov-Ribbentrop a Sovětský svaz byl německým spojencem. USA zůstávaly neutrální a nechyběly silné protibritské postoje. Johnson o tom uvádí: „Mnozí Američané stále vyčítali Woodrowu Wilsonovi, že je zatáhl do první světové války. Mnozí byli skeptičtí ohledně Velké Británie; mnozí otevření nepřátelé. Dnes to sice může znít podivně, ale mnozí Američané stále považovali Brity za hrstku arogantních imperialistů, kteří v roce 1814 vypálili Bílý dům a měli sklon nechat za sebe bojovat jiné.“

Za těchto okolností nepřekvapuje, že tehdejší britský ministr zahraničí lord Edward Halifax byl stoupencem jednání. Ten byl v politice těžká váha – zkušený kariérní diplomat, ve dvacátých letech 20. století úspěšný indický vicekrál – mimochodem, vyjednal s Gándhím smlouvu o ukončení občanské neposlušnosti. V domácí politice měl více spojenců než Churchill a kromě toho elitní vzdělání – vystudoval Eton a historii na oxfordské koleji Christ Church. Churchill oproti tomu měl jen roční vojenskou akademii v Sandhurstu, kam složil přijímací zkoušky až na třetí pokus.

Britské sympatie s nacismem

Churchillova přirozená inteligence společně s velkým zájmem o historii a politiku mu ovšem umožnila vidět podstatu nacismu v celé jeho hrůze. Již v listopadu 1932 pronesl v Dolní sněmovně řeč, v níž předpověděl německou expanzi: „Tyto zástupy urostlých teutonských mladíků, kteří pochodují ulicemi německých měst a z očí jim září odhodlání obětovat se pro vlast, chtějí zbraně.“

Až budou mít zbraně, prorokoval Churchill, použijí je k dobytí ztracených území. Francie, Belgie, Polsko, Rumunsko, Československo, Jugoslávie, všechny tyto státy jsou v ohrožení. Churchill to viděl ještě před nástupem nacistů k moci.

Britská vyšší třída byla z velké části nakloněna Německu a někteří aristokraté a intelektuálové otevřeně sympatizovali s nacismem

Jeho strategická prozíravost byla hlavním důvodem, proč se v roce 1940 nestal premiérem lord Halifax. Kdyby se to bylo stalo, Británie by zřejmě vyměnila mír za územní ústupky. Hovořilo se o Gibraltaru, Maltě, o Suezském průplavu. Britská veřejnost by byla spokojena. Britská vyšší třída byla tehdy z velké části nakloněna Německu a někteří aristokraté a intelektuálové otevřeně sympatizovali s nacismem.

„Bývalý premiér David Lloyd George byl po návštěvě Německa natolik okouzlen Hitlerem, že ho přirovnal k Georgi Washingtonovi,“ uvádí Johnson. „Hitler je rozený vůdce,“ prohlašoval omámený Lloyd George. Přál si, „aby Británie měla muže podobných špičkových kvalit ve svém čele v této době“. To prohlašoval muž, který jako předseda vlády vedl Británii do vítězné války s německým císařem!

Jeden z nejdůležitějších projevů

Za této situace bylo na Churchillovi, aby přesvědčil vládu o svém nekompromisním postoji. Britská ústava nedává předsedovi vlády právo samostatně rozhodovat o klíčových otázkách, což smí například americký prezident. Britský premiér, podobně jako český, je „první mezi rovnými“. Musí nejprve přesvědčit vládu, aby odhlasovala příslušné rozhodnutí. Večer 28. května 1940 na sedmou hodinu večer Churchill svolal zasedání vlády. Začal s jedním z nejdůležitějších projevů svého života.

„Během posledních dní jsem pečlivě uvažoval, zda je mojí povinností vstoupit v jednání s tím člověkem (Hitlerem). Ale je marné si myslet, že kdybychom se pokoušeli nastolit mír dnes, že bychom dopadli lépe, než kdybychom jej vybojovali. Němci by požadovali naše loďstvo – říkali by tomu odzbrojení – naše námořní základny a mnohem více. Nakonec bychom se stali otrockým státem s loutkovou vládou v Hitlerových rukou – pod Mosleyem nebo podobnou osobou. A kam bychom se dostali na konci toho všeho?“

Kdyby dlouhá historie tohoto ostrova měla skončit, nechť se tak stane, až každý z nás bude ležet na zemi a dusit se vlastní krví, prohlásil Churchill

Projev ukončil s téměř shakespearovským vyvrcholením: „A jsem přesvědčen, že každý z vás by měl povstat a svrhnout mě z mého místa, kdybych, byť i jen na moment, uvažoval o kompromisu nebo o kapitulaci. Kdyby dlouhá historie tohoto ostrova měla skončit, nechť se tak stane, až každý z nás bude ležet na zemi a dusit se vlastní krví.“

A bylo rozhodnuto. Muži spontánně povstali a s hlasitým potleskem a voláním se přidali k premiérovi. „Během roku po tomto rozhodnutí bylo Němci zabito 30 tisíc britských mužů, žen a dětí. Zvážíme-li tyto dvě alternativy – pokořující mír anebo masakr nevinných –, je těžké si představit, že by kterýkoli novodobý britský politik měl sílu sledovat Churchillovu linii,“ dodává Johnson. Nepochybně má pravdu, nejen pokud jde o britské politiky.

Matematický talent

Churchill měl globální rozhled a například Československo pro něho nebylo „vzdálenou zemí, o které nic nevíme“ jako pro Chamberlaina. „Měl literární talent přiblížit tragédii domácímu publiku – i lidem, kteří o Československu nikdy příliš nepřemýšleli. Méně známá je jeho vášeň pro vědu a techniku. Ačkoli, formálně vzato, měl jen základní vzdělání, měl matematický talent a inženýrské myšlení. Jako první britský premiér měl stálého vědeckého poradce.

Churchill sice měl jen základní vzdělání, ale matematický talent a inženýrské myšlení – jako první britský premiér měl stálého vědeckého poradce

Příběh rozluštění kódu šifrovacího stroje Enigma je proslulý. Známá je i historie britské atomové bomby, jejíž vývoj odstartoval Churchill již v roce 1940, dva roky před americkým projektem Manhattan. (Britští vědci nakonec byli převeleni k práci na americké bombě, když se ukázalo, že je nad síly Britů dovést vývoj do konce v dohledné době. Britská atomová bomba nakonec pokusně explodovala v roce 1952.)

Pozoruhodný a málo známý je Churchillův přínos k vývoji tanku během první světové války. Tehdy jako štábní důstojník sice neměl ani zdaleka stejnou moc jako vrcholný politik, ale již 5. ledna 1915 napsal premiéru Asquithovi, že je čas přijít s technickým průlomem ve vedení války. Od spisovatele H. G. Wellse si půjčil termín „pozemní obrněné lodě“. Asquith odpovídá brzy a kladně – ministerstvo války dostává pokyn začít s vývojem obrněného vozidla schopného překonávat zákopy.

Churchill, ačkoli byl tehdy důstojníkem admirality, prosadil experiment, který měl přesvědčit pochybovače – byly obavy, že se těžký stroj ihned proboří do bahna. Experiment zahrnující dva parní válce spojené ocelovými tyčemi dopadl úspěšně. Nicméně na podzim 1915 je Churchill odvelen na západní frontu a vývoj tanku se bez jeho neustálých pobídek zpozdí o několik let. Navzdory tomu první bojové nasazení tanků u Cambrai v listopadu 1917 znamená velký úspěch. Bitva u Amiens, kdy 8. srpna 1918 britské tanky rozdrtí německou armádu, je počátkem konce císařského Německa.

Soužití s manželkou

Johnsonova kniha zdaleka nepojednává jen o Churchillových válečnických a řečnických schopnostech. Johnson se dotýká i témat, která působí rozpaky v dnešním přehnaně politicky korektním světě. „Většina přátel mé dcery se domnívá, že Churchill byl rasista,“ uvádí Johnson nejmenovanou londýnskou matku. Nic přitom není vzdálenějšího pravdě.

Kdykoli Winston přijel na rodinné sídlo Chartwell, pozdravil milovanou ženu „haf haf“, načež Clementine odpověděla „mňau mňau“

Churchill jako ministr kolonií v roce 1921 oznámil, že v rámci britského impéria „nemají být žádné bariéry rasové ani náboženské, které by mohly zabránit komukoli dosáhnout jakéhokoli postu, pro který je způsobilý“.

Z intimnějších oblastí zaujme drobný detail soužití s manželkou Clementine. Kdykoli Winston přijel na rodinné sídlo Chartwell, pozdravil milovanou ženu „haf haf“, načež Clementine odpověděla „mňau mňau“. Žena ho oslovovala láskyplně „pug“ (buldočku), zatímco on jí říkal „pussie“. Tedy „kočičko“, jak ví každý vzdělaný český čtenář. Takové historické skutečnosti se z učebnic nedozvíte.

Dotaz k produktu Faktor Churchill

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Malá filosofie nudy

Malá filosofie nudy

Nuda je „matná tužba bez přesného objektu“ (Schopenhauer), „zvířecká a nedefinovatelná útrapa“ (Dostojevskij), „invaze času do našeho hodnotového systému“…

Útěcha z filozofie

Útěcha z filozofie

Ve starověkém Řecku a Římě byli filozofové přirozenou autoritou při hledání odpovědí na ty nejnaléhavější otázky. Od té doby se ale myšlenka hledání moudrosti ve filozofii…

Slavné dny. 50 + 2 příběhy, které psaly historii

Slavné dny. 50 + 2 příběhy, které psaly historii (Slavné dny #1)

UPOZORNĚNÍ: Speciální nabídka pro školy - pokyny k objednávkám jsou uvedeny v sekci "Pro knihovny a školy". Kniha Slavné dny – 50 + 2 příběhy, které psaly historii přibližuje…

Umění cestovat

Umění cestovat

Kniha Umění cestovat je jednou z řady originálních esejistických knih, které svého autora proslavily ve třiceti zemích světa. Filozof Alain de Botton se v nich obrací k základním…