Mercedes Benz | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Žízeň
  • Bílé město
  • Žízeň soutěž

Mercedes Benz

Mercedes Benz
Cena:
189 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-51-4
Překlad:
Jan Faber
Datum vydání:
28. 04. 2010
Počet stran / vazba:
144/brožovaná
3.81 / 301
  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Mercedes Benz

Milý pane Bohušku, a tak zase život udělal mimořádnou smyčku…, tak začíná i končí kniha, jejíž podtitul zní Z dopisů Hrabalovi. A Mercedes Benz je skutečně jakoby poctou Bohumilu Hrabalovi, v žádném případě však plagiátem. Děj je uvozen a uzavřen panychidou na počest velkého českého prozaika, odehrávající se v jedné z Gdaňských pivnic – jednoho z posledních míst, kde si lidé ještě vyprávějí. A psaní je umění vyprávět. Tématem, stejně jako v Hrabalově povídce Večerní kurz, jsou lekce jízdy motorovým vozidlem. Děj se odehrává v Gdaňsku na počátku devadesátých let dvacátého století a hlavní hrdina a vypravěč (snadno ztotožnitelný s autorem), postarší automobilový elév, se snaží, s pomocí sličné instruktorky, slečny Ciple, proniknout do tajů řízení. Protože je však při hodinách pod velkým tlakem, způsobeným pocitem vlastní nemohoucnosti, hledá únik ve vyprávěních o automobilových eskapádách svého dědečka a babičky. Během lekcí se mezi ním a instruktorkou vytvoří křehké intimní pouto. Vyprávění o hodinách jízdy, o dávno zmizelém světě pionýrů automobilismu, rafinovaný milostný motiv, vlídný humor a autorův milovaný Gdaňsk se slévají do až laskavě poetického celku, který v nás spolehlivě vyvolá vlnu oné sladkobolné nostalgie, když si uvědomíme, že zase život udĕlal mimořádnou smyčku… Kniha autora románu Weiser Davídek (česky Davídek Weiser, 1996) je nostalgickým zamyšlením nad pomíjivostí, křehkostí lidských vztahů a postupným zánikem hodnot, spojeným s politickými proměnami konce 20. století. V Polsku se stala bestselerem, dočkala se několika vydání a byla přeložena do několika jazyků.

Úryvek: Mercedes Benz

Recenze: Mercedes Benz

Pocta pro Bohumila Hrabala

Vaseliteratura.cz, 28. ledna 2011, autor: Martin Dolejský

Nakladatelství Kniha Zlín přichází s knihou polského autora Pawła Huelle s názvem Mercedes – Benz: Z dopisů Hrabalovi. V této knize, určené nejen pro milovníky díla Bohumila Hrabala, je vyobrazen příběh jedné rodiny, ale i celého polského národa.

Mercedes – Benz je psán z obdivu k Bohumilu Hrabalovi, avšak až po jeho smrti. Jak sám autor knihy přiznává, mrzelo ho, že nikdy Hrabalovi za jeho života nenapsal. Rozhodl se to tedy napravit. Místy se nám může opravdu zdát, že jde o dopis. Svědčí o tom již první věta knihy, která je zároveň i větou poslední: Milý pane Bohoušku, a tak zase život udělal mimořádnou smyčku. A v podstatě o těch životních smyčkách kniha je.

V novele lze sledovat dvě dějové linie. Ta první nás zavede do Gdaňsku let devadesátých. Veškeré dění sledujeme z kabiny malého Fiatu, v němž autor dělá kurzy autoškoly. Učitelkou mu je mladá instruktorka Ciwle. Nečekejte však detailní popis výuky. Autor (a hlavní hrdina) instruktorce celou dobu vypráví příběh. Ten je druhou dějovou linií. Jedná se o příběh babičky Marie a dědečka Karola z období od první světové války do konce druhé světové války a také o příběh otce z druhé poloviny dvacátého století.

Název Mercedes – Benz není vůbec náhodný. Vyprávění o babičce Marii a dědečkovi Karolovi je vždy spjato s automobilem. Je zajímavé sledovat, jak u nejvýznamnějších životních rozhodnutí figuroval právě automobil. Na pozadí historie jedné rodiny se odvíjí i historie celého polského národa. Dědeček Karol například přichází o svůj Mercedes – Benz za druhé světové války (je mu zabrán sovětským důstojníkem Nikitou Chruščovem).

Huelle se inspiroval Hrabalovým dílem také po formální stránce. Tento autor zcela ignoruje uvozovky a přímou řeč odděluje pomlčkou. Dále je tu podobnost tematická. Sám Huelle se několikrát zmiňuje o Hrabalově povídce Večerní kurz, která také pojednává o přípravě nováčků na zkoušky v autoškole. Sice na motocyklu, ale podobnost tu je.

Po splnění kurzů se (možná nečekaně) cesty instruktorky Ciwle a autora rozcházejí. Závěr můžeme vnímat jako odpověď na otázku, proč autor připojil k názvu knihy podtitul Z dopisů Hrabalovi. Autor zde popisuje své dojmy ze zprávy o Hrabalově sebevraždě. Paweł Huelle vzdává hold autorovi, který měl podle něj získat Nobelovu cenu za literaturu místo Jaroslava Seiferta. Bohumil Hrabal byl pro něj autorem, který mu pomáhal žít ve špatné době.

Chtěl jsem se loučit, poděkoval jsem za večeři, ale slečna Ciwle řekla – vyloučeno, no kam teď půjdete v takovém stavu, už byste nikdy neměl kouřit, nemáte na to toleranci jako já na alkohol – a hned vynesla z chatky houpací síť, dvě deky a polštář – snad se nebojíte společnosti – podívala se na živý plot, za kterým mlčel starý hřbitov – děkuji – řekl jsem – půjdu pomalu dolů, na taxík, zítra jízda nebude, tak se třeba domluvíme na pozítří – a vydal jsem se směrem k brance…

(Huelle,Paweł: Mercedez – Benz: Z dopisů Hrabalovi. Kniha Zlín: Zlín 2010, str. 113.)

Pawel Huelle: Mercedes Benz

A2 21/2010, 13. října 2010, autor: Jan Gebrt

Název druhé do češtiny přeložené knihy populárního polského autora mluví jasně: jde o poctu Bohumilu Hrabalovi a v hlavní roli tu vystupují automobily. Na ty jsou navázány osudy vypravěčovy rodiny (hlavně dědečka s babičkou v době předválečné), do nichž se otiskují dějiny středoevropské. S Hrabalem je text spojený velmi těsně. Nejenže je celý napsán jako fiktivní dopis autorovu literárnímu vzoru, ale je též plný bujících digresí a vypravěčských slepých uliček. Huelle nemá Hrabalovu přirozenou živelnost, ale místo prosté nápodoby se mu daří povedené a občas i vtipné variace. Všechny historky a neuvěřitelné příběhy se nabalují na rámcový příběh, v němž vypravěč navštěvuje hodiny autoškoly. Jízdy v malém polském fiatu s tajemnou kuřačkou marihuany slečnou Ciwle jsou jakýmsi nostalgickým žalozpěvem po zmizelém světě, kdy bylo všechno podivuhodně lepší. Původně humorné vzpomínky na spolehlivý německý mercedes vypravěčova (patrně i autorova, protože v knize je několik dobových fotografií) dědečka těžknou během války, kdy mu byl automobil zabaven rudoarmějci, a idyla se nevrací ani po válce. Krátkými vstupy do života sličné Ciwle zjistíme, že i současnost stojí za pendrek, jenže nyní škodí doktoři, politici, developeři a jiní spekulanti. Ke konci (třeba při čtení o zádušní alkoholové hostině v den smrti Bohumila Hrabala) text poněkud ztrácí poutavost, ale agónie netrvá příliš dlouho. Čtivý mainstream, vhodný na cesty vlakem.

Hrabalovská jízda Gdaňskem

Respekt, 27. června 2010, autorka: Kateřina Machová-Ondřejová

Bohumil Hrabal patří už od šedesátých let minulého století (vedle Milana Kundery a Václava Havla) mezi nejpopulárnější české autory v Polsku. „On nám ukázal jiný způsob reakce na neštěstí komunismu. Jeho knihy nám jako žádné jiné pomáhaly přežít nejhorší léta,“ říká k tomu v jednom z rozhovorů polský básník a prozaik Paweł Huelle (1957). Jeho novela Mercedes-Benz (z dopisů Hrabalovi), jež nedávno vyšla v českém překladu, patří mezi nejvýznamnější z polských holdů Hrabalovi, který v knize vystupuje jako adresát celého vyprávění. Celý text začíná a končí větou „Milý pane Bohoušku, a tak zase život udělal mimořádnou smyčku…“ Oslovením „pane Bohumile“ se také celý text rytmizuje. Tím Huelleho pocta Hrabalovi ovšem zdaleka nekončí. Autor parafrázuje Hrabalův styl a přebírá motivy jeho děl. Hlavní inspirací je mu přitom povídka Večerní kurs ze sbírky Perlička na dně.

V Hrabalově povídce je jízda na motorce s instruktorem autoškoly záminkou pro vyprávění sledu historek o dobrodružných výletech na motocyklu. V Huelleho novele je zápletka v podstatě tatáž: hlavní hrdina zahání svůj stud před líbeznou instruktorkou, slečnou Ciwle tím, že při svých cvičných jízdách autem vypráví o překot příhody dědečka Karla, babičky Marie a svých rodičů, které jsou vždy nějak spojeny s legendárním automobilem Mercedes-Benz. Postavy jeho vyprávění jsou stejně vášnivě posedlé a jejich příběhy jsou stejně obyčejně neuvěřitelné jako ty Hrabalovy: dědeček s babičkou se nadšeně účastní automobilového „honu na lišku“, stíhacího závodu za létajícím balonem, a hrdinův tatínek díky svému technickému zápalu tráví daleko více času pod podvozkem auta než v jeho kabině. Tak jako u Hrabala je možné povídku číst s prstem na mapě Prahy a sledovat trasu večerního kursu, také u Huelleho má vyprávění přesnou topografii – Huelleho erbovního města Gdaňsk.

Hrabalovských podobností a paralel by bylo možné vyjmenovat skutečně mnoho, ale jsou tu také podstatné rozdíly. Zatímco předloha je krátkou povídkou, jedním setkáním a jednou jedinečnou příležitostí k vyprávění, v Huelleho novele se vypravěč s instruktorkou setkává několikrát, a tak je sled příhod daleko delší. Rozvine se v nich nejen rodinná historie, ale na pozadí jednotlivých příběhů prosvítají „velké“ dějiny: první a druhá světová válka, komunismus, revoluce, realita let devadesátých. Do prostoru vyprávění vstupují i další postavy – ze světa slečny Ciwle. Ovšem na jejich příběhy jako by v novele nezbýval čas. Oproti rozmáchlému stylu, se kterým jsou líčeny postavy z vypravěčovy strany, jsou tyto jen načrtnuty a jejich osudy jsou odvyprávěny udýchaně a jaksi odbytě. Celé vyprávění vrcholí popisem noční hospodské scény poté, co v polské televizi proběhla zpráva o Hrabalově úmrtí. Záměrem bylo nejspíš vykreslit závěrečnou feérii, v níž se znovu objeví většina postav v hravě bizarních kulisách. Novela, jak ji autor vystavěl, si o podobnou pointu říká. Nemůže se bez ní obejít s takovou lehkostí, jako se bez ní obejde Hrabalova subtilní povídka, jejíž přirozený rámec tvoří přivítání a rozloučení. Ovšem Huelleho snaha vměstnat většinu postav do jednoho televizního zpravodajství v co nejbláznivějších souvislostech bohužel příliš zavání konstruktérstvím. I přes mírně rozpačitý konec však kniha za doporučení stojí. Jednak jako nahlédnutí do současné literární tvorby našich sousedů a jednak jako milé prázdninové čtení v hrabalovském stylu.

Bohumil Hrabal byl génius, říká polský spisovatel Pawel Huelle

iDnes.cz, 11. dubna 2010, autorka: Pavlína Kourová

Bohumila Hrabala Poláci milují. Podnikají i cesty do Česka, kde se vydávají po spisovatelových stopách. Poctou Hrabalovi je i kniha gdaňského spisovatele Pawła Huelleho Mercedez-Benz, která zakrátko vyjde česky.

* iDnes Setkal jste se s Bohumilem Hrabalem osobně?

Bohužel ne. Ale můj první fejeton do Gazety Wyborczej byl o fiktivním setkání s Hrabalovým dvojníkem. Popisoval jsem v něm, jak jsem přišel ke Zlatému tygru, Hrabal tam seděl na svém obvyklém místě, pil pivo, já ho pozoroval, ale něco se mi na něm nezdálo. Když po zavíračce všichni odešli, řekl jsem mu: "Vy jste asi takový Bohumil Hrabal, jako já Thomas Mann!" Pak jsme spolu seděli v noci na lavičce na Kampě, pili becherovku a pivo. Já mu vyprávěl, že jsem začínající novinář a on mi prozradil, že je bývalý učitel, kterého si Hrabal najal jako svého dvojníka, protože už byl unaven svými obdivovateli chtějícími si s ním připít. Že si takhle u Tygra přivydělává k důchodu. V Polsku tomuto pábitelskému fejetonu všichni uvěřili.

* iDnes Čím si vysvětlujete tu obrovskou oblibu Hrabalových knih v Polsku?

Přijali jsme Hrabala za svého. Jako neexistující odnož polské literatury, kterou bychom rádi měli, ale nemáme. Polská literatura je heroická, patetická. On nám ukázal jiný způsob reakce na neštěstí komunismu. Jeho knihy nám jako žádné jiné pomáhaly přežít nejhorší léta. A podle mě není na světě spisovatel, který by měl takový způsob vyprávění. Hrabal byl génius. A bylo nám sympatické vaše scházení se po hospodách, ta pospolitost a historky, které se tam vyprávěly. V Polsku byl systém hospod po válce zničen, existovalo tu jen pár restaurací pro hodně bohaté lidi. Od devadesátých let se to mění, už je to jinak, ale ještě pořád to není jako v Čechách.

* iDnes V Polsku vyšly všechny Hrabalovy knihy?

Myslím, že ano. Vycházely od šedesátých, některé oficiálně, jiné v samizdatu. A běžely tu Menzlovy filmy natočené podle Hrabalových knih, Ostře sledované vlaky a Postřižiny - to jsou veledíla.

* iDnes Kterou jeho knihu jste četl jako první?

Poprvé jsem v roce 1978 četl sbírku jeho povídek. Ale za nejdůležitější považuji Příliš hlučnou samotu, to je metafora dvacátého století. Hrabal byl spisovatel mojí generace, jeden z nejdůležitějších. S jeho smrtí definitivně skončilo naše mládí. Když zemře spisovatel, je to odvysíláno jako pátá šestá zpráva, ale když zemřel Hrabal, zařadily naše Televizní noviny tuto zprávu jako první v pořadí. Seděl jsem tehdy s přáteli v gdaňské hospodě a všichni jsme pochopili, že se právě teď uzavírá jedna historická epocha. Ne vítězstvím Solidarity, pádem Berlínské zdi, sametovou revolucí nebo odstřelováním Sarajeva, ale jeho smrtí.
Ta noc připomínala bohoslužbu za mrtvého, panychidu. Jeho knížky jsme znali zpaměti a teď každý něco ocitoval a ostatní hádali, jestli je to z Ostře sledovaných vlaků nebo z Harlekýnových milionů nebo z Obsluhoval jsem anglického krále. A ten, kdo uhádl první, dostával odměnu, všichni ho zvali na panáka, ale jestli někdo vykřikl špatnou odpověď, musel platit rundu všem. Tehdy jsem si pomyslel, že je to možná pro spisovatele to nejúžasnější ocenění, že ve městě, které nezná, které leží tisíc kilometrů na sever od Prahy, si nějací chlapíci ve středním věku mezi sebou přehazují úryvky jeho knížek a nadávají si do idiotů, když někdo z nich udělá kardinální chybu a splete si, dejme tomu, Bambini di Praga s Inzerátem na dům, ve kterém už nechci bydlet. Tehdy jsme tam taky začali sepisovat dopis Švédské královské akademii, že je to skandál, že Bohumil Hrabal dosud nemá Nobelovu cenu.

* iDnes Brzy potom jste začal psát Mercedes Benz - Z dopisů Hrabalovi...

Strašně jsem totiž litoval, že jsem Hrabalovi nikdy nenapsal. A tak jsem mu začal psát dopis několik týdnů po jeho smrti.

* iDnes Ta knížka je poklonou Bohumilu Hrabalovi, pábitelským způsobem jste v ní popsal historii své rodiny i svého města, Gdaňska. O dětství v Gdaňsku je ostatně i vaše kniha Davídek Weiser, která z vás udělala v Polsku hvězdu a proslavila vás i ve světě...

V Gdaňsku se po válce z devadesáti devíti procent proměnilo obyvatelstvo. Němci byli odsunuti a do Gdaňska byli nastěhováni lidé z celého Polska a také z bývalých polských oblastí, které zabral Sovětský svaz, z Vilniusu, ze Lvova... To masové stěhování mělo obrovský společensko-kulturní dopad, každá čtvrtá polská rodina musela změnit místo svého dosavadního života, často za velice dramatických okolností, lidé přišli o své domy, byty, rodinné památky, důvěrně známá místa spjatá se vším podstatným v jejich životě.

Pro generaci našich rodičů a prarodičů to bylo trauma, které se ale nějak dotklo i naší generace, která se narodila až po válce. Smělo se o tom mluvit jen doma, cítili jsme ten jejich žal a stesk. Moje rodina pocházela ze Lvova. Vyrůstal jsem v 60. letech, tehdy bylo Polsko hodně izolované od okolního světa, nikdo nikam nejezdil, byl to takový zpomalený čas. A o naše duše válčily dvě instituce - komunistická škola a katolická církev. Jedna z nás chtěla vychovat patriotické Poláky socialistického typu, druhá věrné katolíky. Ale my jsme nechtěli ani jedno, chtěli jsme svobodu.

Pawel Huelle
Prozaik, básník, esejista, filmový scenárista, autor divadelních a rozhlasových her.

Narodil se v roce 1957 v Gdaňsku, na tamní univerzitě vystudoval polonistiku. Poté vykonával nejrůznější profese, pracoval na stavbách, v letech 1980 a 1981 působil jako novinář v tiskovém středisku Solidarity v Gdaňsku.

V roce 1987 debutoval knihou Davídek Weiser, která se okamžitě stala bestsellerem. Byla přeložena do čtrnácti jazyků (u nás vyšla v roce 1996 v překladu Pavla Miňovského) a v roce 2000 byla zfilmována režisérem Wojciechem Marczewským.

Příznivě přijata byla i jeho kniha Mercedes-Benz – Z dopisů Hrabalovi. Dosud byla přeložena do němčiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, holandštiny, ruštiny, hebrejštiny a běloruštiny. Česky vychází 27. dubna 2010 u příležitosti veletrhu Svět knihy, jehož je letos Polsko čestným hostem.

Dotaz k produktu Mercedes Benz

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Poslední večeře

Poslední večeře

Děj románu se odehrává během jednoho dne v Gdaňsku, v blíže neurčené, avšak blízké budoucnosti. Ve městě došlo k řadě změn: několik ulic bylo opět přejmenováno, vedle kostelů…

Mourkova cesta

Mourkova cesta

Během občanské války v Bosně a Hercegovině utíká kocour Mourek z vybombardované vesnice Mesič za svou uprchlou rodinou. Mourek má jediný cíl, získat zpátky, co mu právem patří:…

Moje první sebevražda

Moje první sebevražda

Román, či spíše soubor deseti povídek, Moje první sebevražda (2006) je kniha o touhách a přáních, o zapomenuté chuti dětství a mládí, o výchově, která má sílu ovlivnit celý…

Sbírka vášní

Sbírka vášní

Příběh o dospívání v 80. letech v ukrajinském Lvově, o pádu Sovětského svazu, otevření hranic a možnosti studia či práce v zahraničí. Hrdinka Olesja Pidobidko pochází z lvovské…