Křišťálová doba | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Letní čítanka
  • Náklaďáky Volvo
  • Kruté časy
  • Noční dravec

Křišťálová doba

Křišťálová doba
Cena:
369 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-16-3
Překlad:
Aleš Kozár
Datum vydání:
03. 08. 2009
Počet stran / vazba:
356/vázaná
4.08 / 12
  • Popis
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Křišťálová doba

Román Křišťálová doba (1990) je první z velkých děl slovinského prozaika Lojze Kovačiče (1928-2004), které vychází v českém překladu. Jedním z typických rysů tohoto románu i většiny jeho dalších děl je autobiografičnost a také introspektivní a místy až svědecký charakter výpovědi, která se ale prolíná také se vzpomínkami nebo sny. Postupně v něm autor jako jednotlivé slupky cibule odkrývá svůj pohled na svět okolo sebe – od věcí povrchních a všedních jako jeho nemoc či pracovní záležitosti, přes věci důležité společensky jako historické události poválečného Slovinska nebo literatura a umění, po to nejpodstatnější, jeho vlastní vnitřní já, které se důsledným a místy až krutým způsobem vypořádává s dobrem i zlem v sobě. Kovačič tu odkrývá mnoho ze svých originálních myšlenek o roli umění v dnešním světě a uvažuje o tom, jak být ve světě roztříštěnosti a falše stále ještě člověkem.

Recenze: Křišťálová doba

Lojze Kovačič: Křišťálová doba

Kultura21.cz, 5. ledna 2011, autorka: Veronika Jurčová

Pozoruhodný, originální a velice osobní román Křišťálová doba slovinského autora Lojze Kovačiče vydalo před nedávnem východomoravské nakladatelství Kniha Zlín. Tento klenot slovinské moderní prózy je prvním z velkých děl slovinského spisovatele, které vychází v českém překladu, i když zcela neznámým autorem u nás Kovačič jistě není - v roce 2007 u nás vyšly jeho Příběhy z malovaných úlů (nakl. Dauphin).

Křišťálová doba je kniha velmi autobiografická a introspektivní. Má podobu zpovědi, v níž Kovačič před čtenářem obnažuje své vnitřní já, důsledným a místy až krutým způsobem se vypořádává s dobrem i zlem v sobě. Popisné a jakoby svědecké pasáže se plynule prolínají s autorovými vzpomínkami a sny. Rozepisuje se o svém dětství, kamarádech ze školy, rodičích. „Oba, máma i táta, zmizeli jako ozvěna a já se jimi dosud zabývám jako lidmi, kterým to nikdy nemohlo klapat, a v životě si nerozuměli v ničem, a dokonce i ve zlosti, nenávisti a osamělosti, kterou prožívali i jeden vedle druhého, si dělali naschvály... Dvě samoty s očima upřenýma na sebe.“ Kovačič se „vypisuje“ z toho, jak nechybělo mnoho a málem se nenarodil, jak musel „bojovat proti kleštím, jehlám, páře, gumovým rukavicím, aby pronikl na svět, na němž se ve čtyřech letech už cítil jako nalezenec a osvojenec, a pak ve dvaceti uprostřed té slavnostní pozemské církve světa nadával, proč jako šťastný výškrabek vesele neodplaval do výlevky... Ale tehdy když se na to ptáš, jsi už právě dost dlouho na světě, abys nemohl jen tak odejít.“ Kovačič v románu odkrývá všední věci, jako například pracovní záležitosti, velmi živě a čtivě popisuje svou učitelskou praxi a „rozbolavělé“ studenty, kteří pravidelně docházeli do jeho „literární dílny“. Nevyhýbá se ani choulostivější problematice. Velice otevřeně popisuje svou vleklou nemoc, lásku, manželství, vztahy se ženami i smrt svých nejbližších. „V. odešla se vším, co v ní bylo dokonalé, konečné, ale D. se vším, co dokázala, zůstala na světě. V. vytrhla provaz, kterým jsme byli svázaní, a odnesla si ho s sebou. D. ho pustila a já jsem zůstal s provazem v ruce.“ Neopomíjí ani celospolečensky důležité věci - historické události poválečného Slovinska nebo otázky týkající se například literatury (a umění obecně) nebo víry a náboženství. „Jaký nesmyslný nápad postavit Boha, který měl svůj příbytek na nebi nad svým nebem, do budovy na zemi podobné radnici s mlčenlivými okny a klenutým vchodem. Když jsem na svých toulkách přišel do blízkosti kostela, neměl jsem pocit, že je kolem něj nebo v jeho zdech víc Boha než jinde.“ Kovačič zmiňuje také svůj pobyt na vojně a cestu do Ameriky, „země, imitací ze stesku po Evropě“.

Kovačič, který „píše, aby odhalil, jak bude to, co ho sžírá, s čím bojuje, vypadat, až to bude napsané“, je lidský a ve svých myšlenkách originální, ať už hovoří o čemkoli. Zkuste se o tom přesvědčit sami, litovat rozhodně nebudete.

Slovinský prozaik Lojze Kovačič (1928-2004) se narodil v Basileji ve Švýcarsku v rodině Slovince a Němky. Od samého začátku byl jeho život poznamenán údělem cizince. Protože rodiče neměli švýcarské občanství, byla roku 1938 celá rodina ze Švýcarska vystěhována. Vrátili se do Slovinska, do napjaté atmosféry na prahu války. Žili v obrovské chudobě a navíc pronásledováni nedůvěrou tamních obyvatel, pro které byli stejní Němci, jako ti, kteří okupovali jejich zemi. Lojze vystudoval střední školu a učitelský ústav v Lublani. V roce 1944 mu zemřel otec a zbytek rodiny odsunula vláda do rakouského utečeneckého tábora. Lojze sice mohl v Lublani zůstat, ale byl považován za podezřelou osobu, tři měsíce si dokonce pobyl ve vězení. Roku 1947 byl v armádě odsouzen vojenským soudem k půlročnímu pobytu u převýchovného pluku. Po návratu z armády pracoval jako novinář v časopise Mladina. Pro své nekompromisní postoje se často dostával do konfliktu se socialistickým režimem. K dalšímu zásadnímu střetu došlo roku 1957, kdy otiskl v revue Beseda části svého románu Zlatý poručík, který později nešťastnou náhodou shořel. Nebyl sice nakonec obviněn z trestného činu, ale Beseda byla zakázána. Roku 1963 pro jeden ze svých satirických článků přišel o práci. Od roku 1963 pracoval jako umělecký pedagog v Domě pionýrů v Lublani a zabýval se loutkářstvím.

Kovačič je držitelem řady domácích literárních cen (Prešernova cena 1973, Kresnik 1991 a 2003, Župančičova cena 1972 a 1986 a další).

Dotaz k produktu Křišťálová doba

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Sbírka vášní

Sbírka vášní

Příběh o dospívání v 80. letech v ukrajinském Lvově, o pádu Sovětského svazu, otevření hranic a možnosti studia či práce v zahraničí. Hrdinka Olesja Pidobidko pochází z lvovské…

Mercedes Benz

Mercedes Benz

Milý pane Bohušku, a tak zase život udělal mimořádnou smyčku…, tak začíná i končí kniha, jejíž podtitul zní Z dopisů Hrabalovi. A Mercedes Benz je skutečně jakoby poctou Bohumilu…

Co by byl chlap bez fousů

Co by byl chlap bez fousů

Děj knihy se odehrává v zapadlé vsi v dalmatských horách, kam turisté nejezdí a lidé jsou tu „odsouzeni“ žít jen mezi sebou. Postupně se seznamujeme s řadou typických postav…

Muzeum opuštěných tajemství

Muzeum opuštěných tajemství

Román nejvýznamnější ukrajinské autorky Oksany Zabužko přináší rodinnou historii páru, který svede dohromady stará fotografie několika vojáků UPA (Ukrajinské povstalecké armády)…