Jugolaboratorija: Antologie postjugoslávské prózy | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Globální katastrofy a trendy
  • Nudge
  • Sněhulák
  • Jo Nesbø - box
  • Purity

Jugolaboratorija: Antologie postjugoslávské prózy

Jugolaboratorija: Antologie postjugoslávské prózy
Cena:
259 Kč
Dostupnost:
není skladem
ISBN:
978-80-87162-40-8
Překlad:
Pavla Horáková a Jaroslav Geraskov Otčenášek
Datum vydání:
01. 01. 2006
Počet stran / vazba:
276/brožovaná
5.00 / 1
  • Popis
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Jugolaboratorija: Antologie postjugoslávské prózy

Literatura, která dnes vzniká na území mluvícím velmi podobným jazykem s řadou podvariant (Bos­na a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko a Srbsko), přežila téměř úplné přerušení vzájemné komunikace během devadesátých let. Dnes je situace zcela jiná, v něčem možná lepší než v časech Jugoslávie. V té době byly ve vzájemném čtení a vydávání i různé po­litické důvody, dnes po nich není ani stopa, ba spíše naopak, řada politických elit si vzájemnou komunikaci tohoto druhu ani nepřeje. Vzhledem k tomu, že po­dobné komunikace spíše přibývá, znamená to, že je přítomna autentická čtenářská zvídavost, „ti druzí“ se čtou, protože si je lidé číst chtějí. Chtějí i proto, že srb­ský čtenář sice nemusí vnímat Chorvatsko jako svůj stát, ale chorvatskou literaturu by měl vnímat téměř jako svou, neboť se vyjadřuje k velmi podobným pro­blémům, a navíc srozumitelným jazykem. Sbírka postjugoslávské prózy, kterou Vladimir Arse­nijević sestavil pro české čtenáře, je samozřejmě jen jednou z mnoha legitimních a kvalitních variant výboru. Ale snad je dostatečně reprezentativní, aby dobře infor­movala a zaujala, doufejme, že i někoho inspiruje, aby svůj zájem prohloubil. Se snahou o přesnou vyváženost představuje hlavní proudy současné postjugoslávské prózy díky výboru jejích nejvitálnějších a nejproduktiv­nějších tendencí. Jugoslávie už není. Literární Jugolaboratoř jako by se právě dala do po­hybu.

Recenze: Jugolaboratorija: Antologie postjugoslávské prózy

Arsenijević, Vladimir (ed.): Jugolaboratorija. Antologie postjugoslávské prózy

iLiteratura.cz, 1. března 2010, autor: Petr Stehlík

Vladimir Arsenijević (ed.): Jugolaboratorija: Antologie postjugoslávské prózy, přel. Pavla Horáková a Jaroslav Geraskov Otčenášek, Kniha Zlín, Zlín 2009, 274 stran

Poválečné Československo dlouho drželo světový primát v počtu realizovaných překladů z literatur národů Jugoslávie. Spolu se zánikem obou států na určitou dobu poněkud oslabila intenzita zpřístupňování soudobých děl jihoslovanských autorů českému čtenáři. Kontinuitu se v tomto ohledu podařilo víceméně zachovat pouze v případě současné slovinské literatury. Teprve v posledních několika letech se začala formovat nová generace literárních překladatelů z velmi blízkých a vzájemně srozumitelných spisovných jazyků užívaných v nástupnických republikách Jugoslávie, jejichž úřední jazyk byl v době existence společného státu obvykle nazýván srbochorvatštinou (Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora). Mezi tyto mladé překladatele, kteří již mají za sebou samostatné knižní překlady z tvorby současných jihoslovanských spisovatelů, patří také Pavla Horáková a Jaroslav Geraskov Otčenášek, jejichž zásluhou se nám nyní do rukou dostává antologie postjugoslávské prózy Jugolaboratorija.

Jedná se o výbor z kratších próz a ukázek z románů bosenskohercegovských, černohorských, chorvatských a srbských prozaiků střední a mladé generace, který speciálně pro českého čtenáře sestavil srbský spisovatel, nakladatel a publicista Vladimir Arsenijević. Stav současné literární komunikace mezi jednotlivými zeměmi na území bývalé Jugoslávie zhodnotil ve své předmluvě Děti z jugozkumavky fejetonista, kritik a přední srbský znalec postjugoslávské literární scény Teofil Pančić. Dospěl přitom k optimistickému závěru, že navzdory nepřízni části politických elit vzrůstá zájem čtenářů o tvorbu spisovatelů ze sousedních republik, jejichž knihy nemusejí být vzhledem k minimálním jazykovým odlišnostem překládány. Na zvýšení objemu vzájemné literární komunikace se podle něj podílí nejen tato jazyková „kompatibilita“, ale také skutečnost, že „převážná většina obyvatel bývalé Jugoslávie“ sdílí „stejnou pop-kulturní scénu a velmi podobný smysl pro humor“. Dodejme, že k rozvoji kulturní výměny významnou měrou přispívají rovněž vybraní srbští, chorvatští a bosenskohercegovští nakladatelé, kteří se zaměřují na vydávání knih autorů pocházejících ze všech částí ex-jugoslávského prostoru. Jedním z průkopníků této praxe je také bělehradské nakladatelství Rende, které spoluzaložil sestavovatel recenzované antologie.

Arsenijević, jemuž byl do češtiny přeložen vysoce hodnocený románV podpalubí, přísluší k současné střední generaci spisovatelů narozených v 60. a na počátku 70. let. Byli to právě oni, kdo na stránkách svých knih podali nejpůsobivější a literárně nejzdařilejší autorské výpovědi o válečných a společenských kataklyzmatech, jež prožili obyvatelé bývalé Jugoslávie v poslední dekádě 20. století. Do této skupiny autorů patří také sarajevský rodák Nenad Veličković, jehož povídka pojednávající s notnou dávkou černého humoru o tragikomické životní anabázi válečného uprchlíka, otevírá antologii. S tématem exilu a s válkou spjatých absurdit se setkáváme také v ukázkách z tvorby břitkého splitského satirika Borise Dežuloviće, V. Arsenijeviće a Aleksandra Hemona, který dnes žije v Chicagu, píše anglicky a těší se statusu renomovaného amerického spisovatele bosenského původu.

Zvláště mladé srbské čtenáře si v 90. letech svými básněmi a lyrickou prózou zachycující dobovou atmosféru a každodenní výjevy ze života srbské metropole získal Srđan Valjarević, jehož tvorba je ve výboru reprezentována ukázkou z románu inspirovaného autorovým tvůrčím pobytem v Itálii. O svérázné mentalitě Bosňanů a specifickém multikulturním prostředí Bosny v desetiletích předcházejících poslední válce pojednává povídka dvojdomého chorvatského a bosenskohercegovského spisovatele Miljenka Jergoviće, jemuž nedávno vyšla v českém překladu jeho klíčová prozaická sbírkaSarajevské Marlboro. Knižního překladu své tvorby do češtiny se minulý rok dočkal rovněž zde zastoupený Robert Perišić, který ve svých syrových prózách tematizuje nejrůznější sociální deviace a patologické jevy, jež se rozmohly v chorvatské společnosti v souvislosti s válkou a vlnou nacionálního šovinismu. V jeho povídkách se často odráží autorův zájem o alternativní životní styly a subkulturní fenomény, jenž Perišić sdílí nejen s Arsenijevićem, ale také s některými zástupci nastupující generace tvůrců narozených na přelomu 70. a 80. let.

Platí to například o Barbaře Barbi Marković, která ve svém literárním debutu o mladých lidech bezvýsledně hledajících životní naplnění na bělehradské klubové scéně „remixuje“ novelu Thomase Bernharda. Ženskou tvůrčí sensibilitu a specifický prožitek světa vnášejí do výboru také Olja Savičević Ivančević (Split) a Lamija Begagić (Sarajevo), které se v prezentovaných povídkách zabývají (v kontextu jihoslovanských literatur netradičními) tématy – anorexií a lesbickým partnerským vztahem v patriarchálním prostředí. Mimořádné místo mezi mladými chorvatskými spisovateli zaujímá Vlado Bulić, v antologii zastoupený ukázkou ze svého prvního románu, který je generační výpovědí o vyrůstání v Chorvatsku zmítaném nacionalismem, hodnotovou dezorientací a nástupem „divokého kapitalismu“. Svým vynikajícím románovým debutem zasazeným do prostředí rumunského leprosária v době pádu Ceauşescova režimu zaujal rovněž Ognjen Spahić, jenž zde spolu s nejostřejším satirikem a polemikem postjugoslávské literární scény Andrejem Nikolaidisem reprezentuje současnou černohorskou prózu. Shodou okolností jsou oba spisovatelé zastoupeni texty, které pojednávají o komplikovaných mezigeneračních vztazích a konfliktu jedince s okolím.

Pokud bychom měli pojmenovat jednotící prvek tvorby všech představených spisovatelů, pak by to byla výrazná míra společenské angažovanosti, která se vyznačuje samozřejmým kritickým přístupem k retrográdním hodnotovým postojům a v jihoslovanském prostředí dodnes rozšířenému pojetí literatury jako hlásné trouby nacionální ideologie. Sestavovateli výboru se podařilo postihnout úctyhodnou rozmanitost autorských přístupů a tendencí, které se pohybují od neorealistického zobrazení skutečnosti, přes psychologickou introspekci až po postmodernistický experiment. Zařazené texty svědčí o tom, že spisovatelé tvořící na území bývalé Jugoslávie rozhodně nemají nouzi o silná témata spjatá s jejich domovským prostředím. Tento postřeh může jen stěží vyvolat údiv, vezmeme-li v úvahu, čím tamní společnosti prošly od pádu berlínské zdi do dnešních dnů. Přesto je pro rukopis řady představených autorů charakteristický také prvotřídní humor. V „jugolaboratoři“ zkrátka vznikají lákavé literární substance, s jejichž reprezentativním výběrem se nyní mohou v solidním českém překladu seznámit i naši čtenáři.

Dotaz k produktu Jugolaboratorija: Antologie postjugoslávské prózy

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Muzeum opuštěných tajemství

Muzeum opuštěných tajemství

Román nejvýznamnější ukrajinské autorky Oksany Zabužko přináší rodinnou historii páru, který svede dohromady stará fotografie několika vojáků UPA (Ukrajinské povstalecké armády)…

Mercedes Benz

Mercedes Benz

Milý pane Bohušku, a tak zase život udělal mimořádnou smyčku…, tak začíná i končí kniha, jejíž podtitul zní Z dopisů Hrabalovi. A Mercedes Benz je skutečně jakoby poctou Bohumilu…

Co by byl chlap bez fousů

Co by byl chlap bez fousů

Děj knihy se odehrává v zapadlé vsi v dalmatských horách, kam turisté nejezdí a lidé jsou tu „odsouzeni“ žít jen mezi sebou. Postupně se seznamujeme s řadou typických postav…

Poslední večeře

Poslední večeře

Děj románu se odehrává během jednoho dne v Gdaňsku, v blíže neurčené, avšak blízké budoucnosti. Ve městě došlo k řadě změn: několik ulic bylo opět přejmenováno, vedle kostelů…