Expres Ukrajina – antologie moderní ukrajinské prózy | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Globální katastrofy a trendy
  • Nudge
  • Sněhulák
  • Jo Nesbø - box
  • Purity

Expres Ukrajina – antologie moderní ukrajinské prózy

Expres Ukrajina – antologie moderní ukrajinské prózy
Cena:
299 Kč
Autor:
Dostupnost:
není skladem
ISBN:
978-80-87162-39-2
Datum vydání:
01. 01. 2008
Počet stran / vazba:
328/brožovaná
  • Popis
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Expres Ukrajina – antologie moderní ukrajinské prózy

Jediná kniha současné ukrajinské krátké prózy, která představuje výběr z toho nejlepšího, co bylo v posledních dvaceti letech na Ukrajině napsáno. Jde o prestižní, ojedinělou a pro české čtenáře průlomovou sbírku. Přináší texty autorů narozených po roce 1950, z nichž někteří významně ovlivňovali ukrajinský disent 70. a 80. let 20. století a následně se stali známými osobnostmi vědy, kultury i politiky. Jiní dlouho před tím, než mohli svá díla publikovat, zasahovali do literárního vývoje a neoficiálně určovali jeho směry, vznik nových forem, tematiku a postupy. Vedle nich se pak profilovala generace současných třicátníků, kteří vyrůstali v Sovětském svazu a po jeho pádu se museli začít orientovat v novém světě. V jejich stopách pak kráčí generace nejmladší, již neovlivněná sovětskou realitou a velice sebevědomá. Kniha je první svého druhu a se stále stoupajícím zájmem o Ukrajinu si jistě najde mnoho příznivců.

Recenze: Expres Ukrajina – antologie moderní ukrajinské prózy

Dobrodružná jízda Ukrajinou

Host, 6. května 2009, autor: Marián Pčola

Už po přečtení prvních povídek sbírky je vidět, že snaha „přinést českému čtenáři ukázky toho nejlepšího a nejzajímavějšího, co bylo za posledních dvacet až třicet let na Ukrajině napsáno,“ se ze strany editorky opírala o pečlivě promyšlený koncepční záměr. Ačkoli je ve výběru zastoupeno poměrně velké množství autorů napříč generacemi, úspěšně se vyhýbá nedostatkům nezřídka postihujícím podobné antologie - nepůsobí nikterak tematicky ani stylisticky roztříštěným dojmem. To je obzvláště hodno obdivu, zjistíme-li, že takřka pod každou z povídek je podepsán jiný překladatel.

Kniha je navíc doplněna poměrně obsažnou předmluvou, která našince uvádí do doposud málo zmapovaného kulturně-historického pozadí jedné z největších postsocialistických zemí. (Osvětovému charakteru předmluvy však trochu ubírá na váze nepříliš přesvědčivé, někdy snad i zbytečně patetické žonglování s pojmy jako postkolonialismus, postmoderna, místo ženy v umění či kulturní význam středoevropského prostoru.) K celkově velmi dobrému informačnímu vybavení antologie přispívají i stručné literární životopisy jednotlivých autorů a výběrová bibliografi e jejich tvorby.

Výchozí náměty i literární postupy se od povídky k povídce vzájemně doplňují a pod různými úhly rozvíjejí základní lidská témata - v celkovém souhrnu tak poskytují záběr skoro až románový. Přestože výběr otevírá cimrmanovsky rozverná fiktivní „studie“ o legendárním ukrajinském banditovi (J. Andruchovyč: „Samijlo z Nemyrova, švarný bandita“), většina textů účtujících s minulostí země má mnohem pochmurnější zabarvení. Hned vzápětí sledujeme, jak zprvu nadšený student z povídky V. Dibrova po obvinění z držení kopie zakázaného filozofi ckého spisu a následném ponižujícím policejním výslechu pozvolna ztrácí svůj mladický zápal i jakékoli iluze o stávajícím režimu. Ironická hra osudu s výpravnými prvky téměř antické tragédie se zase podepisuje pod ortel rozkulačované rodiny z povídky M. Matiosové. Kafk ovsky laděná alegorie „Obydlí“ M. Rjabčuka potom bilancuje s nedávnými ideologiemi své vlasti snad nejsarkastičtěji - připodobňujíc každodenní existenci na sovětské Ukrajině životu umrlce v nadživotně zvětšené rakvi. V podobném duchu se nese i dialog dvou mrtvých manželů-aristokratů, vznášejících se nad nočním hřbitovem zapadlé vesničky - ta zde představuje jakýsi žalostný mikromodel celé Ukrajiny (povídka M. Pavlenka) - nebo příběh tajemného „Cizince“ O. Hovdy, který námětem připomene (byť v poněkud polopatičtějším zpracování) Velkého inkvizitora z románu Dostojevského. Naopak veskrze civilním dojmem působí drama obyvatel podzemního krytu za občanské války (V. Porťak: „V neděli po ránu...“).

Průniky do každodenního života v ekonomicky i morálně zdevastované zemi jsou obzvláště sugestivní v podání dětského vypravěče - traumata z náhlého osiření či předčasné dospívání v nemanželském, necitelným okolím stroze odsuzovaném vztahu tvoří syžetovou linii hned několika povídek.

Osobité zastoupení ve výběru má feministická próza. Po úvodní teoretické sondě do současného stavu genderových studií na Ukrajině se hlásí o slovo konkrétní příklady v podobě próz O. Zabužkové (známé i u nás díky románu Polní výzkum ukrajinského sexu a sbírce povídek „Sestro, sestro“), J. Kononenkové, O. Lucyšinové, M. Sokoljanové nebo L. Taranové. Osahávání tabuizovaných témat a lehce provokativní, zároveň však povětšinou humorně odlehčená otevřenost těchto autorek vytváří příjemný kontrast vůči leckdy neohrabanému „macho“ stylu některých zástupců opačného pohlaví (viz prvoplánově obhroublá, ostentativně narcistní „Chodba“ J. Izdryka). S feministicky laděnými texty tematicky souzní autorky s poněkud lyričtějším, někdy až magicko-realistickým nahlížením na partnerské a mezihost generační vztahy. (Protagonisté povídek V. Masterové, H. Pahuťakové či teprve šestadvacetileté T. Maljarčukové rozehrávají natolik originální, vtipný a zároveň hluboce dojemný kolotoč snů, impresí, bujarých dětských výmyslů, radostného optimismu i té nejhlubší beznaděje, že zbývá jen žasnout, co všechno se vejde do zdánlivě malého prostoru „vesnické momentky“.)

V reprezentativním výběru nemohou chybět ani autoři platící ve své vlasti již za kultovní - zastoupeni zde zejména L. Podervjanským a S. Žadanem. Prvotní záměr nabourat tradiční rytmus prozaického slova halasně tepajícími rockovými beaty, přehlušit sterilitu literárního diskursu pouličním slangem a šťavnatými vulgarismy je jistě zajímavý a vesměs progresivní, ve výsledném provedení však jejich povídky patří v antologii k těm nejslabším. Ukazuje se, že pokud v křečovité, alkoholovým oparem se prodírající výpovědi není dohromady co říct, pouhé krčení nosu nad měšťáckým vkusem soudobé Evropy na kvalitní povídku nestačí.

Dva roky editorsko-překladatelské práce nad tříděním a zpracováním nepřeberného množství různorodých textů přinášejí pozoruhodný výsledek, snad i s potenciálem vzbudit hlubší zájem o doposud marginalizovanou kulturu. Škoda jen, že se nedostalo stejné pozornosti i grafi cké úpravě obálky. Mám trochu obavy, aby se pohříchu fádní obrazová metafora neminula účinkem a náhodný kolemjdoucí si knížku ve výkladu nespletl s opravdovým jízdním řádem.

Viděno z rychlíku

Tvar, 19. března 2009, autor: Alexej Sevruk

Samijlo (Samuel) Nemyryč, tento politováníhodný zapomenutý a předčasně pohaslý výhonek na stromě našeho národního banditizmu, na sebe upozorňuje především stylem. Styl jeho zločinů se zakládá na absolutní svobodě. Proto dokonce i o nejhrůznějších z jeho vražd a loupeží můžeme směle prohlásit, že byly provedeny s mimořádným estetickým citem a zanechávají dojem svobodné tvorby plné nadšení.“ Těmito slovy uvozuje svou povídku Samijlo z Nemyrova, švarný bandita, a tím i celou sbírku ukrajinské současné povídky Jurij Andruchovyč (překl. Tomáš Vašut). Úvodní povídka tak nejspíš bezděčně rezonuje se stereotypy o Ukrajincích, které jsou přítomné v povědomí české společnosti již od dob slavného koločavského loupežníka, zpopularizovaného Ivanem Olbrachtem.

Že Ukrajinci nejsou jen zdatní loupežníci, pasáci, prostitutky a vymahači výpalného, ale mj. také pozoruhodní spisovatelé, deklaruje nedávno vydaná antologie současné ukrajinské povídky Expres Ukrajina. Tato antologie je o to zajímavější, že se jedná o první podobný vydavatelský akt v polistopadovém Česku, kdy je českým čtenářům představeno třicet povídek, seřazených abecedně podle jmen autorů, od třiceti spisovatelů a spisovatelek, narozených po roce 1950. Mělo by jít tedy o jakýsi vzorek, který by měl českému čtenáři v dokonale promyšleném a přeloženém výběru podávat to nejvýraznější a nejlepší, co bylo v ukrajinské literatuře posledních desetiletí napsáno.

V popularizujícím, faktograficky bohatém uvedení do ukrajinské literatury a ukrajinských literárních specifik poznamenává editorka antologie a překladatelka části povídek Rita Kindlerová, že současná literární tvorba na Ukrajině se uskutečňuje ve znamení postmodernismu, postkolonialismu a genderismu, pro kteréžto přístupy jsou typickými rysy barvitost, hravost, pestrost témat, ale také relativizace, nejednoznačnost, textová rozvrstvenost a víceúrovňovost. Bylo by asi na místě sdělit čtenáři, že se pohybuje také na zcela jiné umělecké úrovni. O „víceúrovňovosti“ lze totiž bohužel hovořit také v případě umělecké kvality vybraných textů.

Příznačným trendem je větší (byť ne poloviční) zastoupení ženských jmen v antologii. Jak upozorňuje v úvodní stati Rita Kindlerová, matriarchální prvky jsou silně přítomny v ukrajinském folkloru a mytologii, což dává do souvislosti s rozvojem literatury psané ženami a naznačuje, že píšící ženy mají na Ukrajině na co navázat. Při čtení Expresu Ukrajina se nicméně často nelze zbavit dojmu, že se tu ocitlo co nejvíc žen bez ohledu na uměleckou kvalitu jejich děl. Totéž ale zčásti platí i o mužských autorech.

Vzhledem k žánrovým omezením, jež jsou recenzi vlastní, nelze se zastavit u všech povídek a autorů. Zmíním tedy aspoň některé. Obligátního Jurije Andruchovyče (1960), jehož postmoderně-burleskní životopis fiktivního lvovského šlechtice uvozuje antologii, doprovází Oksana Zabužko (1960). Je zde zastoupená poetickou povídkou Hledání chrámu. Tato dvě jména patří ke špičce současné ukrajinské literatury a díky překladatelským snahám Rity Kindlerové a Tomáše Vašuta lze doufat, že v Česku již existuje určité povědomí o těchto autorech. Z dalších „osmdesátníků“ (tj. autorů, kteří začali publikovat v 80. letech) v antologii najdeme např. Oleksandra Irvance (1961), básníka, spisovatele a esejistu, zakládajícího člena literárního sdružení Bu-Ba-Bu.

Les Poderevjanskyj (1952) je kyjevský malíř, známý hlavně díky svým prózám, v nichž často bezohledně paroduje texty světových klasiků. Jelikož texty Poderevjanského jsou psané směsí ukrajinštiny a ruštiny, tzv. suržykem s hojným zastoupením dalších nízkých sociolektů, nejdou, nebo jen velice obtížně se dají překládat do jazyků, kde není odpovídající jazyková situace. V antologii má jednu „ukázněnější“ krátkou prózu POĎO, STAV SE, NEBO PROPIJU PENÍZE. FEDIR.

Generačně blízký osmdesátníkům je doněcký autor Volodymyr Dibrova (1951), jehož tvorba je zastoupená povídkou Why Don’t We Do It in the Road - prozaickou parafrází písně skupiny Beatles. Povídka popisuje „iniciační“ cestu mladého hrdiny, studenta, putujícího na jih sovětské Ukrajiny, a nástrahy, kterým musí v totalitním státě čelit. Jakýmsi symbolickým zasvěcením je pro hrdinu střetnutí s brutálními a tupými, ale přesto všemohoucími příslušníky policie, kterým sebemenší záminka stačí k tomu, aby v mladém poutníkovi viděli cizího agenta. Pomocí ironického nadhledu (který se projevuje např. náhradou nadávek v policejním žargonu vtipnými eufemizmy), popisu letní atmosféry a mladické svobodomilné bezstarostnosti autor vyvažuje motiv zatčení, výslechu a hrozby vážných problémů, které se zničehonic zhmotnily nad hlavou vypravěče jako bouřkový mrak na jasné letní obloze. Na konci povídky se hrdinovi dostává poznání: „Kupky sena se pořád tak svůdně usmívaly, ale já už jsem věděl, proč to neděláme na silnici.“ (s. 51)

Mezi autenticky laděné povídky z cesty patří Berlin, o nějž jsme přišli od charkovského autora Serhije Žadana (1974). Hrdinové z různých koutů čerstvě zhrouceného východního bloku se vydávají na cestu do Berlína, aby jej tentokrát dobyli coby umělci: ukrajinský básník, slovinský malíř a česká milovnice atonální hudby uhánějí ve starém autě po německé dálnici, poslouchají Lou Reeda, se zájmem sledují multikulturní společnost, hýbou se svými stereotypy a užívají si svobody.

O prvky magična ozvláštňuje realistické prózy pohled z dětské (iracionální, mytizující) perspektivy (jak je tomu v případě povídky Já a moje posvátná kráva od mladé Tani Maljarčuk), aluze na mytologii a folklor (Oleksandr Žovna: Kulhavá rusalka) nebo svět vnímaný prizmatem autistického gagauzského kluka, rozmlouvajícího s železničními závorami (Otar Dovženko: Píseň závor). Zdá se, že úniky do světa fantazie a představivosti se jeví pro čtenáře a autory jako vítaný prostředek, jak se vyrovnat s často deptající realitou ukrajinského venkova, trpícího alkoholismem, rozvrácenými mezilidskými vztahy a vykořeněností hodnot. Tematizace cesty nebo železničního toposu, intenzivní pocit prostoru na rozhraní civilizací, průniků kultur, opuštěnost periferie, to jsou motivy typické pro atmosféru střední Evropy, tak jak ji známe z textů Jáchyma Topola, Andrzeje Stasiuka, Jaroslava Rudiše nebo třeba z filmů Emira Kusturicy. Tyto prózy lze vnímat v kontextu širšího kánonu uměleckých děl podílejících se na vytváření mýtu „střední Evropy“.

Taňa Maljarčuk (1983), Otar Dovženko (1981) nebo Sofija Andruchovyč (1982) patří k nejmladší generaci ukrajinských autorů, kteří přes poměrně nízký věk mají na svém kontě několik vydaných knih, v nichž prozrazují nadprůměrné nadání. Proto lze doufat, že pro českého čtenáře to není poslední setkání s jejich tvorbou.

Ne vždy ale zobecnění a abstrahování od autentického popisu vede ke kvalitní próze. Jestliže autenticky laděnému vyprávění hlavní hrdinky (oběti sexuální vraždy) z povídky Maryny Sokoljan (1979) Těžký život zla se po stránce obsahové a formální nedá nic vytknout, její pseudofilozofické úvahy „o podstatě zla“, kterými je prostřihaná hlavní dějová linie, postrádají hloubku, jsou pateticky nabubřelé a nepůsobí důvěryhodně.

Nelze pochválit ani povídku Maryny Pavlenko (1973) Za měsíčné noci, tvořenou dialogem, jež se odehrává na hřbitově haličské vísky. Dva duchové si zde povídají o osudu Ukrajiny, o jejích nedávných dějinách. Klišovitý syžet zatížený národnickou estetikou nezachrání ani schematičnost vedeného dialogu, ani celkové patetické vyznění textu, a už vůbec ne kýčovité atributy, jakým je hřbitov v měsíčním světle.

U schematické „alegorie“ Výlet smrtelně nemocných od Natalky Sňadanko (1973), která údajně vychází poprvé a do češtiny byla přeložená z rukopisu, se nabízí otázka: proč ji radši autorka nenechala v šuplíku? Možná popis výletu smrtelně nemocných dětí z Ukrajiny do Polska měl působit dojemně, text ale vyznívá spíše trapně. Jako středoškolská slohová práce na téma „Kterak nadnárodní korporace korumpují úředníky rozvojových zemí“ by se snad text mohl dočkat lepšího ohodnocení, ale ne jako povídka v prestižní, reprezentativní sbírce, jíž recenzovaná antologie pretenduje být.

Jestliže ve výběru povídek lze shledat některé nedostatky, pak překladatelské práci nelze až na pár nepříliš podstatných jednotlivostí nic vytknout. Je to bezesporu výsledek odborného dohledu Rity Kindlerové, nejagilnější současné české překladatelky z ukrajinštiny, a korektorské práce ukrajinistky Věry Nečasové. Editorce sbírky se povedlo získat pro spolupráci na antologii řadu osobností působících na poli české ukrajinistiky. Pod překlady jsou tak podepsaní např. Bohdan Zilynskyj, ukrajinista v druhé generaci a nejspíš největší odborník na ukrajinské dějiny v ČR, znalec ukrajinské barokní a klasické hudby, brněnský ukrajinista a muzikolog Petr Kalina nebo již zmiňovaní Tomáš Vašut a Věra Nečasová. Mezi mladšími překladateli je třeba zmínit alespoň Viktorii Jichovou, začínající českoukrajinskou básnířku, nebo Jana Jeništu, známého především díky překladům z polštiny (Michal Witkowski - Chlípnice). Jeho překlad Žadanovy povídky, jenž byl zařazen do antologie, se může pyšnit čestným uznáním z překladatelské soutěže Jiřího Levého.

Ukrajinská literatura zaznamenává v současnosti po desetiletích sterilizující totality a letech nezájmu v období kučmizmu bouřlivý rozvoj. Pro její utváření a sebeuvědomování je proto velmi důležitý pohled zvenčí; to, jak je viděná jinde. I kdyby se jednalo o pohled z okna kvapem uhánějícího rychlíku.

Expres Ukrajina

Iliteratura.cz, 9. března 2009, autorka: Irena Fesjuková

Nakladatelství Kniha Zlín v roce 2008 představilo čtenářům knihu Expres Ukrajina. Antologie současné ukrajinské povídky - výborně přeloženou, dynamickou a různorodou sbírku. Kniha Expres Ukrajina je jedinou sbírkou krátkých prozaických děl, která čtenáři nabízí výběr z tvorby nejlepších ukrajinských autorů současnosti, tedy období posledních dvaceti let. Sbírka se skládá ze třiceti povídek a setkáme se v ní s autory známými i začínajícími, například Jurij Andruchovyč, Natalka Sňadanko, Oksana Zabužko, Serhij Žadan a další. Editorkou této pozoruhodné sbírky povídek je nejznámější současná překladatelka z ukrajinštiny Rita Kindlerová.

Antologie představuje texty autorů tří literárních generací. Do první generace lze zařadit autory, narozené v 50. a 60. letech 20. století. Tito autoři ovlivnili literární vývoj díky novým formám, směrům, postupům a tématům, která přinesli do moderní literatury. Většinou patřili k ukrajinskému disentu a svá díla v 70. a 80. letech minulého století nesměli publikovat.

Druhá generace je generace autorů, narozených v 70. letech, kteří prožili dětství v Sovětském svazu. Když se SSSR rozpadl, najednou se museli naučit žít v úplně novém a jiném světě. Tato zkušenost se odráží také v jejich tvorbě.

A nakonec generace třetí – generace mladých autorů, které již neovlivnilo ani období stagnace 70. a 80. let, ani období po rozpadu Sovětského svazu.

Tato sbírka povídek zve českého čtenáře na exkurzi do ukrajinské moderní literatury a nabízí jiný a pro českou společnost netradiční pohled na Ukrajinu a ukrajinskou kulturu. V povídkách se setkáme s prvky tradičními pro ukrajinskou postmodernu. Autoři využívají humor, grotesku, alegorii, sebeironii, hrají si s jazykem, texty a reáliemi, vytvářejí mýty, zaměňují historické a živé postavy. Autoři nám ukazují reálnou ukrajinskou současnou společnost a nastavují jí zrcadlo.

Kniha Expres Ukrajina. Antologie současné ukrajinské povídky je originální a pro českého čtenáře jedinečnou možností vnímat Ukrajinu a její kulturu jinak, než je v České republice běžné kvůli mafii a gastarbaiterům. A snad se tak podaří vymýtit negativní stereotypy, zakořeněné v české společnosti a přispět k propagaci ukrajinské literatury.

Dotaz k produktu Expres Ukrajina – antologie moderní ukrajinské prózy

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Sbírka vášní

Sbírka vášní

Příběh o dospívání v 80. letech v ukrajinském Lvově, o pádu Sovětského svazu, otevření hranic a možnosti studia či práce v zahraničí. Hrdinka Olesja Pidobidko pochází z lvovské…

Mercedes Benz

Mercedes Benz

Milý pane Bohušku, a tak zase život udělal mimořádnou smyčku…, tak začíná i končí kniha, jejíž podtitul zní Z dopisů Hrabalovi. A Mercedes Benz je skutečně jakoby poctou Bohumilu…

Muzeum opuštěných tajemství

Muzeum opuštěných tajemství

Román nejvýznamnější ukrajinské autorky Oksany Zabužko přináší rodinnou historii páru, který svede dohromady stará fotografie několika vojáků UPA (Ukrajinské povstalecké armády)…

Křišťálová doba

Křišťálová doba

Román Křišťálová doba (1990) je první z velkých děl slovinského prozaika Lojze Kovačiče (1928-2004), které vychází v českém překladu. Jedním z typických rysů tohoto románu i…