Anna In v hrobech světa | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Letní čítanka
  • Náklaďáky Volvo
  • Kruté časy
  • Noční dravec

Anna In v hrobech světa

Anna In v hrobech světa
Cena:
229 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-06-4
Překlad:
Jan Faber
Datum vydání:
26. 09. 2008
Počet stran / vazba:
172/vázaná
3.62 / 296
  • Popis
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Anna In v hrobech světa

Mýty jsou univerzální a nadčasové příběhy, které reflektují a utvářejí naše životy – odhalují naše přání, obavy, touhy, a poskytují nám vyprávění, jež nám připomínají, co to znamená být člověkem. Série Mýty svedla dohromady některé z nejlepších světových autorů, z nichž každý převyprávěl báji moderním a nezapomenutelným způsobem. Mezi autory série patří: Chinua Achebe, Margaret Atwood, Karen Armstrong, AS Byatt, David Grossman, Milton Hatoum, Natsuo Kirino, Alexander McCall Smith, Tomás Eloy Martínez, Victor Pelevin, Ali Smith, Donna Tartt, Su Tong, Dubravka Ugrešić, Salley Vickers a Jeanette Winterson.

Recenze: Anna In v hrobech světa

Olga Tokarczuková – Anna In v hrobech světa

Nekultura.cz, 30. července 2009, autorka: Johanka Pižlová

Mýty jsou nadčasové příběhy, z nichž si my lidé i dnes odvozujeme naše životy. Jsou v nich obsaženy naše obavy, přání, způsob vnímání světa. A zpracovat starověký mýtus v moderním duchu, to je velká výzva, na niž odpověděla v rámci knižní série s názvem Mýty více než desítka předních světových spisovatelů. Chopila se jí i úspěšná polská prozaička Olga Tokarczuková, která má na svém kontě hezkou řádku prestižních literárních ocenění. Ve své poslední knize s názvem Anna In v hrobech světa jen dokazuje, že svět mýtů a dnešní moderní doba mají k sobě docela blízko – i když obojí může být v jejím podání ryze fiktivní.

Také bohové podléhají osudu. Když přijde chvíle, kdy bůh či bohyně uslyší uvnitř sebe jasný hlas toho, co dělat, není zbytí. Také oni musí podstoupit dlouhou cestu, jejíž konec se zdá zahalen mlhou – a může skončit jakkoli. Protože osud, který zachovává řád a harmonii světa, má větší moc než oni sami.

Sumerská bohyně Anna In, Inanna, jednou pocítí své osudové volání. Musí sejít do podsvětí a smířit se se svou sestrou-dvojčetem, vládkyní smrti, která zahořkle přijímá do své říše každého z města živých, jehož čas nadešel. Z podzemní říše ale není návratu. Paní smrti je temná, cholerická, po celé věky trpí tím, že zatímco její sestra Anna In kypí životem a energií, jediným svým dotekem daruje život i neživým věcem, ona se musí smířit s chladem a temnotou. Zatímco Annu In lidé milují a ona si užívá jejich obdivu i zástupu milenců, Paní Druhá Strana zalévá své mrtvé milence do plexiskla a nezná lásku.

Avšak rub vždy potřebuje líc – ne nadarmo existuje na světě noc a den, bílá a černá, jin a jang, dobro a zlo, život a smrt. Když vládkyně podsvětí připraví Annu In v záchvatu zuřivé radosti a zadostiučinění o život, začne umírat pomalu a bolestně ona sama. Je proto potřeba najít náhradu – někoho, kdo se obětuje a dobrovolně přijme smrt, aby se bohyně života Anna In mohla navrátit z podsvětí, její sestra se uzdravila a řád světa zůstal zachován. Protože nelze oživit někoho jen tak, bez následků – ani paní smrti nemá takovou moc. Tu má jen nezištně milující bytost – a je jedno, jestli je to bůh nebo člověk.

Mezi čtenářem a znovuoživeným mýtem totiž stále zůstává jako propast či jako stěna oněch několik tisíc let, které dělí vznik mýtu a vznik knihy Tokarczukové.

Starobylý mýtus o bohyni Inanně, která sestoupí do podzemí, najde svou sestru, přemůže samotnou smrt a opět se navrátí do světa živých, je skutečný – nalezneme ho zaznamenaný na sumerských hliněných destičkách. Tokarczuková se snaží tento mýtus oživit a udělat ho co nejskutečnější, co nejbližší dnešnímu čtenáři. Ve své snaze uspěla ale jen napůl. Lidé v jejím vyprávění sice mají veškeré technické vymoženosti dnešního světa, avšak punc starobylosti a s ní spojeného patosu přesto nelze příběhu odejmout.

Dnes už není možné spasit svět pouhou svou existencí a láska ani smrt již nemají ono starověké výsadní postavení, nevnímáme je tak fatálně. Snad proto i přes perfektní stylistickou vybroušenost a vytříbené metafory příběh čtenáře nepohltí. Mezi ním a znovuoživeným mýtem totiž stále zůstává jako propast či jako stěna oněch několik tisíc let, které dělí vznik mýtu a vznik knihy Tokarczukové.
Nejsou ale mýty dodnes čteny a do určité míry uctívány pro svůj slavnostní tón, hrdost a sebedůvěru hlavních hrdinů? Nemá si při čtení mýtů člověk uvědomit své postavení ve světě a svou nicotnost v porovnání s osudem řízenou existencí? Pokud ano, jen těžko se lze ztotožnit s něčím, co nás zdaleka převyšuje. V tomto ohledu tedy Tokarczuková oživila mýtus o Inanně opravdu precizně a bez jakéhokoli závdavku pro kritiku.

Hodnocení: 75 %

Každému jeho boha

Literarky.cz, 10. února 2009, autor: Josef Milon

I v románu Anna In v hrobech světa polská autorka Olga Tokarczuková dokazuje, že sílu její výpovědi významně umocňuje postmoderně odlehčené zpracování univerzálnosti mýtu.

Recenzovat knihu, jejíž interpretaci autor naservíruje čtenáři v doslovu, podobně jako to udělala polská spisovatelka Olga Tokarczuková ve svém románu Anna In v hrobech světa, se může zdát pověstným nošením hliněných destiček do Mezopotámie. Přesto, nebo právě proto, nabízí pevný základ příběhu mnohem více, než převyprávění sumerské legendy o bohyni sestupující do podzemí, do hájemství smrti, do hrobů světa.

V úvodu modernizovaného mýtu se hlavní hrdinka Anna In – Inanna (v sumerském panteonu bohyně lásky, plodnosti, ale též války), reprezentantka života, vydává za hlasem svého dvojčete (sestry smrti) do říše mrtvých. Doprovázená svojí přítelkyní Ninou Šubur otevírá cestu do podsvětí, z něhož se dosud nikdo nevrátil. Bude to ona, kdo změní neměnnou pravdu, princip vytvořený bohy o nenávratu z nevědomí?

Starověké mýty, legendy a eposy mají skvělou vlastnost spočívající v jejich odolávání zubu času. Mnohonásobná převyprávění jim neubírají na hodnotě. Je to spíše naopak – aktualizací získávají, jejich opětovné uvádění je reinkarnuje v očích současného čtenáře. Je to dáno tím, že jejich vnitřní podstata je založena na hledání a zodpovídání základních otázek – o životě, jeho smyslu, smrti. Taková je též Anna In v hrobech světa, která v brilantní autorské stylizaci (a pro českého čtenáře zásluhou výtečného překladu Jana Fabera) dokazuje vysoký potenciál polské literatury. Olze Tokarczukové se podařilo bravurně a nenásilně spojit základní rovinu mýtu s jeho aktualizovaným podáním a vytvořit román, který by nejeden kritik označil za postmoderní.

Je to právě prolínání starého a nového, co na první přečtení překvapí. Prastarý model oddělených světů života a smrti, spojený s digitálním prostorem, moderní slovní zásobou a aktuálními atributy lidské civilizace, je kupodivu literárně životaschopný a nepůsobí nijak lacině. Autorka si nepomáhá vypravěčskými berličkami – dovysvětlováním přímo v textu (což posléze předkládá v podrobném literárněteoretickém epilogu), nepančuje, nenastavuje, nýbrž „pouze“ svébytně a originálně vypráví. Pod různými nánosy (lyrickými, postmoderními, kontemplativními) řady současných literárních děl je děj schován, kdežto Anna In v hrobech světa je akčním příběhem, nenudícím, neprvoplánovým, uchovávajícím si svoji duchovní rovinu. Ta je reprezentována otázkami ontologicko gnozeologickými, jejichž zodpovídání je sice z hlediska různých náboženství obtížně akceptovatelné (například model bohů otců, programátorů lidské existence a celého světa), odpovědi dávané románem jsou však hmatatelně znepokojující. Život je v Anně In představen jako jednorázová záležitost, vzniklá z kratochvíle bohů, kteří jej lidem nadělili natolik krátký, aby nepochopili jeho smysl. V textu se několikrát opakuje motiv ráje jako digitálního snu. Duchovní spása neexistuje, je však možné – v souladu s literaturou sci fi a cyberpunku – nechat naskenovat svoji mysl. Laboratoř jednoho z otců následně posílá lidský sken do počítačového ráje.

Město svět

Hledání slabých míst románu je obtížnou prací, neboť bude li jím čtenář zaujat stejně jako autor této recenze, patrně si jich nevšimne. Přesto tento vytříbený text nebude čtením pro každého. Svůj díl čtenářské pozornosti si ukradne střídání vypravěčů, pohybující se od autorské er formy, po ich formu několika postav. Jistou kontroverzi může vzbudit několik jazykových rovin, ve kterých je mytologická nadnesenost (dvounohý pes v livreji, sametooký sloužící) prostoupena moderní slovní zásobou (počítačový soubor, logistika, digitální). Toto prolínání však má své umělecké opodstatnění a nepochybný půvab; slouží autorce jako pomůcka k propojení mýtu a současného světa. Ač by se tak mohlo zdát, není výsledkem chaos, za což román vděčí spisovatelskému umění Olgy Tokarczukové.

Symbolem v současné literatuře takřka módním je zobrazení města jako paralely k celému světu. Velice dobře tento vztah funguje i v Anně In, kde je město rozděleno horizontálně na několik úrovní. Nejvrchnější části náleží otcům bohům, prostřední normálním lidem, vespod jsou žebráci a úplně dole, pod městem, leží hroby, místo mrtvých. Zajímavé je, že v románu se nemluví o jiném městě. Je pouze jedno město – jeden svět a blíže neurčený prostor za ním.
Mytologické (a mytizované) literární postavy nemívají ambice být „lidskými charaktery“. Polidštění by bylo proti jejich podstatě. Hlavní hrdinka může ovšem vzbudit čtenářské sympatie svojí revoltou proti zažitým zákonům a představám. Je to hrdinka jako z pikareskních románů, stále na cestě. Má podporu v jediné ženě mezi otci bohy, Ninmě, jediné z tvůrců, která umí dávat život. Ženská vzpoura proti mužům, založená na maternalistické podstatě života, je v románu zajímavá i vzhledem k myšlence, která mohla v ortodoxně katolickém Polsku způsobit odmítavé reakce: duše není věčná a člověk není božskou bytostí, nýbrž odpadem z božské zábavy. Jemná nadsázka dává tušit, že autorka tvořila se zaujetím a znalostí věci, nikoliv však se smrtelnou vážností.

Olga Tokarczuková v románu Anna In v hrobech světa ukazuje jednu z možných cestiček, po kterých se literatura může vydat. Bez šokové terapie, postmoderní nepřehlednosti, bez obsesí a obscénních scén představuje čtenáři příběh, který má hloubku a přitom si zachovává čtivost, tah a jazykový perfekcionismus. Recyklace starých motivů není závadou, nýbrž předností, a je příjemně překvapující, jak elegantně lze spojit nesouměřitelné světy. Těšme se na český román o hackerovi Janu Žižkovi.

Pořád sestupujeme k mýtu

Metropolislive.cz, 19. prosince 2008, autor: Radovan Plášek

Minulost. Říz. Přítomnost. Říz. Budoucnost. Říz. Jsme zvyklí krájet čas na nudličky. Ve starých mýtech to ovšem neplatilo. Žádné nudličky, nýbrž pevný (pro)pletenec všeho. Čas, jenž se neodmotával, nýbrž vracel sám k sobě. K takovému času se snaží přivést čtenáře i svůj příběh Olga Tokarczuková, když vypráví novodobou verzi osudu sumerské bohyně Inanny (přejmenovala ji na Annu In). A jde o zpracování v mnohém povedené, přestože bylo psáno víceméně na objednávku (jako součást mezinárodního projektu). Samotná dějová linka se sice poměrně přesně drží výchozí mytologické předlohy, ovšem kostýmy, jež na sebe bere, si zaslouží pozornost. Ve futuristických kulisách zvláštního města, jež pulzuje jako živoucí organismus, se střetává svět lidský se světem bohů. A z toho setkání se rodí některá z důležitých témat: (ne)smrtelnost, (ne)odpovědnost, (ne)věrnost... i pýcha a pokora. Když Anna In sestoupí do podzemí, jemuž vládne její sestra, stane se jí tato návštěva osudnou. Sestra ji jednoduše nechá zabít. A tak nezbývá, než aby se Nina Šubur (Annina věrná společnice) pokusila Annu In zbavit tohoto údělu a vrátila ji mezi živé. K čemuž potřebuje pomoc bohů.

Olze Tokarczukové se podařilo zachovat z původně mytologického příběhu to základní: rovinu hlubších významů, které mohou mít jak svou obecnou platnost, tak mohou i odkazovat k naší současnosti. Čas mýtu v sobě jakoby propojuje tehdy, teď a vždy, a stejně tak je tomu i v této knize. Což je patrné třeba i z promluv střídajících se vypravěčů: „(…) já, Nina Šubur, já každá, která vyprávím.“ Významně se na výsledném dojmu podílí i zvolené tempo vyprávění. Jen občas jako by na mě z příběhu dýchl jakýsi cizí chlad. Že by bohové?

Dotaz k produktu Anna In v hrobech světa

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Mercedes Benz

Mercedes Benz

Milý pane Bohušku, a tak zase život udělal mimořádnou smyčku…, tak začíná i končí kniha, jejíž podtitul zní Z dopisů Hrabalovi. A Mercedes Benz je skutečně jakoby poctou Bohumilu…

Moje první sebevražda

Moje první sebevražda

Román, či spíše soubor deseti povídek, Moje první sebevražda (2006) je kniha o touhách a přáních, o zapomenuté chuti dětství a mládí, o výchově, která má sílu ovlivnit celý…

Křišťálová doba

Křišťálová doba

Román Křišťálová doba (1990) je první z velkých děl slovinského prozaika Lojze Kovačiče (1928-2004), které vychází v českém překladu. Jedním z typických rysů tohoto románu i…

Jugolaboratorija: Antologie postjugoslávské prózy

Jugolaboratorija: Antologie postjugoslávské prózy

Literatura, která dnes vzniká na území mluvícím velmi podobným jazykem s řadou podvariant (Bos­na a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko a Srbsko), přežila téměř úplné přerušení…