Nultá hodina | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Žízeň
  • Ediční plán
  • Doppler

Nultá hodina

Cena:
399 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-429-8
Překlad:
Viola Somogyi
Datum vydání:
21. 04. 2016
Počet stran / vazba:
341/vázaná
3.58 / 117

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 199 Kč)Přehled všech našich e-knih

Palmknihy eReading iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Nultá hodina

Nultá hodina, Stunde Null, je termín, který se v Německu používá pro označení období bezprostředně po druhé světové válce, období, kdy celá země ležela v troskách, na nichž lidé zatížení těžkým břemenem viny museli vystavět nový svět. Tento román vyrůstá z představy ženy, jejíž svět se náhle zhroutil, ženy v její nulté hodině – který směrem se vydá?

Rok 1945. Spisovatelka Hedwig Lohmannová míří z bombardováním zničeného Berlína do kláštera v Anastasiendorfu. Její dcerku poslalo gestapo během války na pouť peklem. Mohla se Hedwig obětovat místo ní? Kde je Holčička teď? Je ještě vůbec naživu?

Rok 2004. Ingrid se vzdá své terapeutické praxe a přestěhuje se na malý ostrůvek, aby tam pečovala o svého nemocného muže. Na ostrově však žije i Hanna, spisovatelka, která postupně nenápadně vráží mezi oba manžele klín, obrací jejich soužití vzhůru nohama.

Rok 1983. Isa je výjimečně vnímavé a chytré děvče. Když se její rodiče rozejdou a maminka ji opustí, začnou se v jejím magickém světě dít strašlivé věci a ona skončí v péči psycholožky. Jednoho dne vymyslí Velkou terapeutickou hru, ve které naštěstí existují i způsoby, jak se neztratit v Chaosu a napravit nepřátelský svět.

Lotta Lundbergová tyto tři hlasy splétá dohromady s velkou dovedností a způsobem připomínajícím bestseller Hodiny Michaela Cunninghama. Autorce se podařilo nejen velmi empatickým a věrohodným způsobem vykreslit období po druhé světové válce, její mistrovství spočívá zejména v nekompromisním odhalování vnitřního světa všech tří žen v mezní životní situaci a hledání odpovědí na existenciální otázky: Co je úkolem ženy? Jak nemyslet na tíhu viny? Kolik spoluúčasti si člověk smí připustit a kolik popřít, aby dokázal žít dál? Dokáže člověk přijmout další šanci, když už prošel tou nejstrašnější zkušeností? Kniha Nultá hodina je v mnoha ohledech nezapomenutelnou a nové obzory otevírající čtenářskou zkušeností.

Úryvek: Nultá hodina

Recenze: Nultá hodina

Když hodiny duše ukazují nula nula

Archiv.ihned.cz, 12. srpna 2016, autor: Petr Matoušek

Klasicky přerývaný románový trojhlas vypravěček, jimiž v knize švédské prozaičky lomcuje krize osobnosti, připomene Hodiny Michaela Cunninghama. Ale s tím rozdílem, že v roli utěšitelky nyní nevystupuje Virginia Woolfová, zato děti odložené kvůli matčině seberealizaci tu smutní hned dvě. V nulté hodině, kdy z temnoty času vystupují přízraky, musí dvojice zdrcených žen a jedna příliš moudrá dívka začínat znovu od píky nehledě na to, zda jde o léto 1945 v Rusy obsazeném Berlíně, o seance u psycholožky v roce 1984, či o bergmanovská rodinná dramata našich dní. Zápas o vlastní záchranu nasměruje hrdinky tak jako antickou Persefonu do podsvětí, neboť výlučně dotek smrti zaručuje restart, přestože palba krátkých vět navozujících dojem niterných monologů působí někdy vyumělkovaně.

Nultá hodina. Nic už nebude jako dřív.

Vaseliteratura.cz, 26. července 2016, autorka: Jolana Hlušičková

Název knihy Nultá hodina má souvislost s termínem „Stunde Null“, který se v Německu používá pro označení období bezprostředně po skončení druhé světové války, kdy se celá země ocitla v troskách, lidé začínali žít nový život, často však s cejchem viny. Tři příběhy, které se volně prolínají, zachycují ženu ve chvíli, kdy se jí zhroutil dosavadní svět a ona se rozhoduje, kterým směrem se její život bude ubírat dál.

„Žena si musí zvolit. A za každou volbu zaplatí cenu,“ říká autorka v rozhovoru, který nám poskytla u příležitosti vydání její knihy nakladatelstvím Kniha Zlín. Celý rozhovor si můžete přečíst zde: Rozhovory: Lotta Lundberg | Vaše literatura.

Berlín, rok 1945. Spisovatelka Hedwig Lohmann míří ze zničeného Berlína do kláštera. Postupně se před námi odehrává smutný příběh ženy, svobodné matky, jejímž životním posláním je psaní knih. Kvůli tomu, aby mohla pokračovat ve své tvorbě, obětovala Hedwig svou dceru nazývanou „Holčička“ a nezabránila její deportaci do koncentračního tábora. Je přesvědčená, že se rozhodla správně, omlouvá své rozhodnutí tím, že se dcerce určitě nic zlého nestalo, a ony se zase setkají. Příběh je z velké části inspirován osudem významné švédské novinářky německo-židovského původu Cordelie Edvardson, která přežila v dětském věku koncentrační tábor v Osvětimi a později působila jako novinářka v Izraeli.

Uppsala, rok 1983. Isa je inteligentní dívka, těžce však snáší rozchod rodičů, a když matka odjede provádět výzkum do Afriky, její chování se stává problematickým a musí začít chodit na terapii k psycholožce. „Psychoška“ (jak jí dívka říká) s Isou navaže úzký vztah a výsledkem jejich rozhovorů je Velká terapeutická hra, kterou nadaná dívka vymyslí. Komunikace s Isou je zvláštní, autorce se výborně podařilo přiblížit čtenáři myšlenkové pochody trošku „vyšinuté“ dívky, která svět vidí z jiné perspektivy než všichni „normální“ lidé. Z rodinných důvodů však musí „Psychoška“ ukončit svou praxi a Isa tak ve svém životě přichází o další důležitou osobu.

Blidholmen, rok 2004. Ingrid se dozvěděla, že její manžel trpí nevyléčitelnou nemocí.  Rozhodne se, že se vzdá své terapeutické praxe a přestěhuje se na venkov, aby tam o svého muže pečovala. Nemoc se zhoršuje a velkým zklamáním je pro Ingrid zjištění, že ji manžel vnímá v podstatě jen jako pečovatelku, ale myšlenky sdílí s Hannou, spisovatelkou, která s ním tráví stále více času. Ingrid obětovala svou praxi, vše, co pro ni hodně znamenalo, a najednou zjišťuje, že svého muže vlastně vůbec nezná.

Všechny tři příběhy spojuje zásadní dilema ženy, zda dát přednost kariéře před rodinou nebo naopak. A za každé rozhodnutí se platí. Spisovatelka Hedwig sice dokončila svůj román a byl úspěšný, ale zůstává otevřené, zda se se svou dcerou ještě vůbec někdy setká a pokud ano, jak by její rozhodnutí ovlivnilo jejich vzájemný vztah.

V příběhu Isy se na výsledek rozhodnutí její matky díváme pohledem dospívající dívky, která ve svém životě postupně ztrácí jistoty v podobě lidí, na nichž jí záleží. Matka dala přednost výzkumu a nechala Isu u otce. „Psychoška“, se kterou si vybudovala postupně úzký vztah plný porozumění a důvěry, jí oznámí, že z rodinných důvodů končí s provozováním terapeutické praxe.

A samotná „Psychoška“? Rozhodne se, že se bude věnovat svému nemocnému muži. Ale jak se jí manžel odcizuje, na povrch vystrkují růžky pochybnosti, zda se rozhodla správně, když obětovala svou práci muži, který ji víceméně považuje pouze za pečovatelku. Poněkud paradoxně působí, že psycholožka, která by se měla vyznat v lidských duších, v té své tápe. Ale tak už to prostě v životě chodí.

Román svou strukturou připomíná Hodiny Michaela Cunninghama. Autorka použila stejný systém a ve třech propojených příbězích se před čtenářem odvíjí děj, který v závěru vytvoří ucelenou představu o tom, kdo je kdo a jak souvisí s ostatními románovými postavami. Z každého řádku čtenář vnímá úsilí, pracovitost a snahu autorky detailně zpracovat toto těžké téma jako poselství pro současné ženy řešící podobný problém, jen v jiných kulisách. Propracovaný obsah knihy je umocněn skvělým překladem, takže se celkově jedná o skutečný požitek ze čtení.

Není jednoduché tuto knihu pochopit, stejně tak, jako není jednoduché pochopit motivy jednání hlavních postav do všech detailů, musela jsem nechat text v sobě odeznít pár týdnů, aby mi to všechno do sebe zapadlo. Rozhodně však stojí za to si knihu přečíst a vytvořit si na ni svůj vlastní názor. Lotta Lundberg říká, že dobrou knihu charakterizuje to, že se k ní čtenář zase vrátí, přečte si ji opakovaně. Já se k Nulté hodině rozhodně vracet budu, protože pokaždé v ní má čtenář možnost objevit nějaký nový fakt či souvislost, kterou předtím přehlédl.

Třikrát nultá hodina

Klubknihomolu.cz, 23. června 2016. autorka: Radka Bauerová

Švédská spisovatelka Lotta Lundbergová přichází na český trh s knihou Nultá hodina. Přestože to není její jediný román, u nás se objevuje docela nově a to s příběhem, který získal v roce 2015 ve Švédsku Cenu švédského rozhlasu za román roku.

Lotta Lundbergová vystudovala politologii a německý jazyk, učitelství a psychologii. Delší dobu pobývala ve Vídni a v Irsku. Pracovala jako průvodkyně švédských a amerických turistů za železnou oponou a tři roky byla mluvčí střediska pro týrané ženy v Upsalle. Ve svých románech se věnuje tématům souvisejících s lidskou identitou, důstojností a normalitou. Debutovala již v roce 1998 románem o učitelce, která se zamilovala do svého žáka. Kniha vzbudila velkou pozornost a byla dokonce zařazena na seznam povinné četby pro budoucí učitele. V roce 2004 se přestěhovala do Berlína, aby sbírala materiál pro svou další knihu. V Berlíně už zůstala, věnuje se novinářské a redaktorské práci a střídavě píše.

Nultá hodina, která vyšla ve Švédsku v roce 2014, je inspirovaná osudy významné švédsko-německé novinářky židovského původu Cordelie Edvardsonové. Ta vyrůstala v Berlíně, měla velmi komplikovaný vztah se svou matkou a přežila internaci v koncentračním táboře Osvětim. Poznamenaná těmito událostmi jen obtížně zapouštěla kořeny ve Švédsku. Kniha Lotty Lundbergové je památce této spisovatelky věnována, přesto, pokud by čtenář s tímto faktem seznámen nebyl, při čtení románu by na něj patrně nepřišel. Nultá hodina není románem, který by toho příliš mnoho vysvětloval. Spíš než polemice nad skutečnostmi se autorka věnuje popisu života svých hlavních postav a nosné myšlenky nechává vyplynout z jejich života. Někdy jsou pro správné pochopení rozhodující doslova třeba jen jednotlivá slova.

Nultá hodina je termínem, který se v Německu používá k označení doby bezprostředně po druhé světové válce. Doby, kdy celá země ležela v troskách, na kterých lidé zatíženi břemenem viny museli vybudovat nový svět. Román Lotty Lunddbergové začíná právě v tuto nultou hodinu. Vystavěn je na třech dějových liniích, které jsou velmi volně propojeny, téměř nepostřehnutelně, a každá je zasazena do jiného místa a období.

Ve všech třech příbězích je hlavní postavou žena. Kniha začíná rokem 1945 v Berlíně, kde žije spisovatelka Hedwig Lohmannová. Její tvorba pro ni byla a je zásadně důležitá a to jak v průběhu právě skončené války, tak i v troskách rozbombardovaného Berlína. Ke svému psaní se upíná natolik, že osud její dcery (poloviční Židovky) jakoby pro ni byl až něčím vedlejším. Přesto ji začíná sžírat pochybnost, zda pro svou „Holčičku“ udělala dost. Nebo sama sebe jen omlouvá?

Druhá dějová linka je zasazena do roku 1983 a vypráví příběh mladé dívky Isy, jejíž rodiče se rozvedli a maminka odjela do Afriky. Dívka navštěvuje psycholožku, kterou nazývá „Psychoška“ a ke které si pomalu buduje důvěrný vztah. Její svět se ani zdaleka nepodobá běžné normalitě a právě doktorka je tou, která ji alespoň většinou chápe. Těžko se smiřuje s tím, že ani blízcí lidé tu nejsou pro člověka napořád.

Poslední příběh se odehrává v roce 2004 a pojednává o osudu Ingrid, která je ve Stockholmu uznávanou psychoterapeutkou. U jejího manžela faráře se postupně rozvíjí Parkinsonova choroba, a proto se rozhodne zanechat své kariéry a následovat svého muže na venkov. Ten se však za nějaký čas zamiluje do sousedky a Ingrid se ocitá před otázkou, zda takovýto život má nějaký smysl a zda by se neměla vrátit ke své kariéře, v níž byla úspěšná a která jí přinášela pocit uspokojení.

Nultá hodina je poměrně zvláštní knihou a zejména ze začátku je třeba, aby se čtenář při jejím čtení obrnil trpělivostí. Všechny příběhy se rozvíjejí jen velmi pozvolna a přibližně až po sto stránkách čtenář zjistí, že konečně tuší, o co v knize vlastně jde. Autorka se nepouští do žádných velkých úvah a nerozebírá jedno téma z různých úhlů. Pouze nechává své postavy žít a přemýšlet tak, jak plyne čas.

Pokud se čtenář zaměří pouze na děj jednotlivých příběhů, vcelku snadno se mu může stát, že se nad hlavním tématem knihy, kterým je osud žen a jejich volba, zda se věnovat rodině nebo kariéře, ani nepozastaví. Snad i proto, že je to téma poměrně běžné.

Propojení všech tří dějových linek může být pro někoho zklamáním. Naopak čtenáři, kterým je blízký jen letmý náznak, budou na samém konci knihy spokojeni. Závěr knihy totiž nepřináší žádný zvrat. Autorka by ve svém vyprávění a ve stejném rytmu mohla klidně pokračovat dál.

Recenze: Lotta Lundbergová - Nultá hodina

Kniznikavarna.blogspot.cz, 20. června 2016, autorka: Veronika Černucká

„Nultá hodina“ je silný příběh tří žen, které se střetly se zlem a pokusily se ze setkání vyjít se ctí. Hlavní hrdinky budete chvílemi milovat, chvílemi nenávidět a garantuji vám, že se vám zažerou pod kůži tak, že na ně budete myslet ještě hodně dlouho. „Nultá hodina“ je náročné, mnohovrstevné čtení a na své si přijdou i fajnšmekři toužící po umění.

Lotta Lundbergová (1961) je vzdělaná a sečtělá dáma, která mimo jiné vystudovala i psychologii. Do světa literatury vstoupila v roce 1998 a od té doby sklízejí její romány mimořádný úspěch. Lundbergová píše o ženách, které se perou s osudem i samy se sebou, a její texty nezapřou vliv existencialismu. Hrdinky se ocitají v mezních situacích a záleží pouze na nich, jak se rozhodnou. Lundbergová je drsná a svým hrdinkám nic neulehčuje.

Její příběhy jsou upřímné až brutální a rozhodně se nestane, že byste je přešly bez povšimnutí. Lundbergová jde až na dřeň a občas to pěkně bolí. Příběh si vás postupně podmaňuje a na konci knihy máte pocit, že jste přišli o nejlepšího přítele. Paradoxně tu ale nenajdete nic líbivého ani podbízivého. O tom, jaké jsou hlavní hrdinky, můžeme polemizovat, jisté ale je, že v soutěži o největší sympaťačku by rozhodně nevyhrály.

Dost věcí je tu otevřených, dvojsmyslných a záleží pouze na vaší interpretaci a zkušenostech, jak s jednotlivými motivy naložíte.

Příběh Hedwig se odehrává během druhé světové války. Ambiciózní spisovatelka otěhotněla s ženatým Židem a na svět přivedla Holčičku, která je poznamenaná rasovým dědictvím. Hedwig si namlouvá, že dělá pro dceru jen to nejlepší, ale aniž by chtěla, ukazuje čtenáři svou skutečnou povahu. Druhá hrdinka Isa je malé děvče, které v roce 1983 prožívá krizi kvůli rozchodu rodičů. Isa musí chodit k psychiatrovi, a když se ponoříte do jejích myšlenek, napadne vás, jestli v sobě nemá něco patologického či autistického.

Třetí hrdinka Ingrid se v roce 2004 dozvídá, že její manžel onemocněl chorobou, která bude vyžadovat ustavičnou péči. Ingrid se vzdá své kariéry a s manželem farářem se odstěhuje na malý ostrůvek. Naivně si myslí, že jí manžel bude za její oběť vděčný, ale ten raději pokukuje po spisovatelce Hanně. Dost prostoru dostaly i vedlejší postavy, což byl rozhodně dobrý tah. Hodně zdařilá je například přítelkyně Hedwig, která se touží stát jeptiškou.

Autorka vypráví příběhy těchto žen nezávisle na sobě, ale čtenář tuší, že se osudy prolnou. V tomto směru funguje román jako detektivka, protože můžete hádat, kdo je kdo a co má s kým společného. V této knize není nic tuctové ani banální. Čeká na vás řada překvapení, která vás nejspíš budou šokovat a pohoršovat. Lundbergová se vyžívá v porušování tabu a provokuje myšlenkami, ke kterým byste se nikdy nepřiznali. Postavy nejsou černo-bílé a pojmy jako „dobro“ nebo „morálka“ dostanou na frak.

Styl psaní koresponduje s obsahem. Autorka píše originálně, poutavě a číst ji není zrovna lehké. Text vyžaduje aktivní přístup a spolupráci. Lundbergová si umí hrát se slovy, umí být poetická i dojemná. A nikdy nezapomíná na to, že i v těch nejhorších okamžicích existuje naděje. „Nultá hodina“ je kniha o lásce, o obětování se i o touze. Možná to bude znít přehnaně, ale tahle kniha má potenciál změnit vás k lepšímu. I proto by neměla uniknout vaší pozornosti.

RECENZE: Nultá hodina ukazuje člověka ve vší protikladnosti

Kukatko.cz, 17. června 2016, autorka: Sandra Procházková

Nultá hodina – okamžik mezi koncem jednoho světa a začátkem dalšího. Jeden skončil v roce 1945 v Berlíně. Druhý o čtyřicet let později v Upssale a třetí se zhroutil na počátku třetího tisíciletí v Blidholmenu. Tři ženy, tři životy, jeden příběh.

Spisovatelka Hedwig živoří v Berlíně, který válka zanechala v troskách. Snaží se držet své víry, svého umění a naděje na shledání s dcerou. Hlad, nemoci a nebezpečí parazitují na přeživších. Někdejší řád padl, a ať byl jakýkoliv, zatím není nic, co by ho nahradilo.

Isa je dospívající dívka, jejíž rodinu rozdělily ambice a touhy. Matka odjela do Afriky studovat domorodé totemy a Isu nechala v Upssale s otcem. Isino nestandardní chování ji přivede do ordinace psycholožky, která jí má pomoci znovu najít rovnováhu.

Poslední z trojlístku hrdinek je Ingrid. Jejímu manželovi Karlu Erikovi diagnostikovali Parkinsonovu chorobu. To samo o sobě by stačilo ke zhroucení světa, ale kupodivu k němu dochází až tehdy, když se objeví jiná žena. Nemocný farář si jako nejbližšího člověka vyvolí jednu ze svých oveček, spisovatelku Hannu, a ne svou manželku, která obětovala lukrativní a úspěšnou praxi, aby se mohli přestěhovat na venkov.

Švédská autorka Lotta Lundbergová je pro českého čtenáře zatím velkou neznámou. Fascinuje ji lidská protikladnost. Spisovatelé a umělci obecně jsou podle ní jediní, kteří si mohou dovolit pokládat otázky, aniž by měli odpovědi. Ráda se věnuje lidským předsudkům a společenským tabu. Všechno výše zmíněné potvrzuje v Nulté hodině.

Společným jmenovatelem všech tří částí je postava ženy v tíživých okolnostech. V jedné jde o svobodnou matku, jejíž volby mají fatální vliv na život její dcery. Druhá je v roli dcery, jež doplácí na rozhodnutí své matky posouvat dál svou kariéru. Poslední žena se na podzim svého života obětuje nemocnému manželovi, aby byla záhy odstrčena na vedlejší kolej do role pouhé ošetřovatelky.

Nejproblematičtější postavou je bezpochyby spisovatelka Hedwig. Její postoj k osobní zodpovědnosti je mnohdy zarážející. Silná víra v Boha se často stává chabou náplastí pro činy, s nimiž je obtížné se ztotožnit. Může strach ospravedlnit to, že zavíráme oči před pravdou?

Na první pohled se může zdát, že v nějvětším rozkladu je dospívající Isa, ale čím víc se pročítáme jejími úvahami, jeví se mnohem pochopitelněji než ty, které si opakuje Hedwig. Isino myšlení je jedinečnou kombinací cynismu a dětské přímočarosti. Její soudy občas zaskočí potměšilostí, s níž dává dospěláckému světu sežrat nelogičnosti a masky, které jsou jí vnucovány. Když začne sestavovat velkou terapeutickou hru, která má simulovat život, vyplouvá na povrch až zarážející jasnozřivost, jíž už otupělí dospělí nejsou schopni.

Ingrid jako psycholožka má všechny předpoklady k tomu, aby dokázala svou situaci uchopit a řešit. Přesto se ocitá lapená vedle muže, pro kterého už není tím klíčovým člověkem. Nesdílí s ní své myšlenky, plány a sny. Nechá si od ní vyprat košili a nakrájet maso, ale to, co zbývá z jeho osobnosti, věnuje jiné ženě. Jedná se o zcela specifický druh nevěry a zrady. Rozhodnutí vymanit se z této pasti není pro psycholožku o nic lehčí než pro jiné smrtelníky.

Post manželky a matky patří mezi klíčové role v životě většiny žen. Třetí hrot trojúhelníku pak tvoří jejich já, to, jestli přes všechny další role zvládají stále být samy sebou. Vybalancovat jednotlivé hroty je každodenní boj. Často některé z rolí pohltí ty zbývající, zatlačí je do tmy, a po letech je těžké je vyvést zase na světlo. Životní křižovatky nejsou označeny srozumitelnou značkou. Není dáno, kdo má automaticky přednost, a neexistuje žádná dopravní policie. Život nenabízí snadná řešení. Pokud neexistuje nic, co by bylo na 100% správné, pak každé rozhodnutí musí být do určité míry chybou. Skutečná síla je v tom, že to přijmeme a vědomě čelíme chybám, které jsme udělali a děláme. V ideálním případě jsme také smířeni s tím, že se chybování ani v budoucnu nevyhneme. Nelze žít a nevolit, nerozhodovat se, protože i pasivita je rozhodnutí.

Nultá hodina je typem knihy, která se zpočátku čtenáři jemně vzpírá. Nedává se všanc na první schůzce. Pozvolna rozeznívá v plné míře celý orchestr a sama si určuje tempo, v němž má být čtena. Na české poměry jde o zvláštní knihu, ojedinělou, ale nesmírně potřebnou. Její síla a význam časem narůstá. Po přečtení nevyvane, nedá se jí uhnout a vlastně ani uhýbat nechcete.

Lež a naděje jsou neomylně spřízněné

Iliteratura.cz, 9. května 2016, autorka: Marie Voslářová

Cordelia Edvardson (1929–2012) byla významná švédská novinářka německo-židovského původu, která v autobiografické knize Bränt barn söker sig till elden (Popálené dítě vyhledává oheň) vylíčila své berlínské dětství, poznamenané komplikovaným vztahem s matkou spisovatelkou, otřesný pobyt ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi a následné obtížné zapouštění kořenů ve Švédsku. Právě jí věnovala Lotta Lundberg (nar. 1961) svůj román Nultá hodina, první, s nímž se setkávají čeští čtenáři. Ten sleduje tři volně propojené dějové linie, odehrávající se v různých dobách a na různých místech, přičemž zejména první z nich se příběhem Cordelie silně inspiruje.

Čtenář se setkává s ambiciózní spisovatelkou Hedwig, pro niž i uprostřed trosek rozbombardovaného Berlína krátce po konci války zůstává vlastní tvorba tím nejdůležitějším, k čemu se upíná. Teprve později se dozvídáme o stínu, který si v sobě nese: aby zachránila sebe a své psaní, v podstatě obětovala vlastní dceru a odsoudila ji k deportaci do koncentračního tábora. Jako by si však realitu a dopady svých rozhodnutí odmítala připustit, přesvědčuje sebe i ostatní, že se se svou „Holčičkou“ zase brzy shledá. Je si jistá svým posláním, právem a povinností věnovat se psaní za všech okolností bez ohledu na nepopsatelnou hrůzu všude kolem, a to i v okamžiku naprostého zhroucení Německa, tzv. Stunde Null – hodině nula.

Zhruba o šedesát let později se ve své vlastní „hodině nula“ ocitá švédská psycholožka Ingrid. U jejího manžela, evangelického faráře, se rozvíjí Parkinsonova nemoc; Ingrid se před časem vzdala úspěšné kariéry a naplňující práce, aby s ním odjela na venkov a pomáhala mu s onemocněním žít. Muž se však po tom všem zamiluje do sousedky, volnomyšlenkářské spisovatelky Hanny, která by se naopak své práce zřejmě nezřekla za žádných okolností. Hořké, pozvolné střízlivění Ingrid po čtyřiceti letech společného života, sledování úpadku kdysi milovaného člověka a hledání nových cest – k němu i od něho – tvoří druhou linii románu.

Třetí hrdinka, mladá inteligentní dívka Isa, vypráví v ich-formě o období v osmdesátých letech, kdy se po rozchodu rodičů a matčině odjezdu do Afriky ocitla v péči „Psychošky“ a společně s ní se snažila překonat vážnou osobní krizi. Isa vidí život přímočařeji a jasněji než dospělí; paradoxně je navzdory své vyšinutosti k sobě a k ostatním upřímnější. Nedá se však říci, že by jí to dávalo o moc větší naději. O jejích pozoruhodných úvahách se čtenář dozvídá zejména prostřednictvím terapeutické deskové hry, kterou Isa vymýšlí a nemilosrdně v ní formuluje své postřehy o světě. Isa s psycholožkou úspěšně navazují vztah, psycholožka se však nakonec musí odstěhovat na venkov, a Isu tak opouští další důležitá osoba jejího života.

Pozvolna vychází najevo, co mají hrdinky ve svých odlišných situacích společného, a není to nijak utěšené objevování. Věnovat život rodině, nebo jít za svou tvořivostí, kariérou, voláním srdce – to je dilema, které ženské postavy Nulté hodiny řeší každá po svém. Isa, jejíž matka kdesi zkoumá africké totemy, představuje hlas dítěte-oběti, jehož matka se rozhodla pro svou vášeň, zatímco ono samo na výběr nemá, podobně jako deportovaná dcera spisovatelky Hedwig. Žádné správné řešení zmíněného dilematu podle všeho neexistuje.

Lotta Lundberg píše vážně o vážných věcech, neuhýbá před choulostivými tématy, jako jsou potraty, ani před největšími otázkami lidské existence (co je láska? jak a pro co žít?). Nesnaží se získat si čtenáře humorem – snad až na některé Isiny postřehy, jejichž suchý cynismus přináší cosi jako úlevu. Opakovaně se vrací k nepříliš povzbudivé myšlence, že naděje nejčastěji stojí na lži a sebeklamu.

Román patří k těm, které jako by se nejdřív snažily čtenáře tak trochu odradit, než mu poskytnou to nejlepší ze sebe. Útržkovitá kompozice, jejíž smysl dlouho zůstává nejasný, ztěžuje vnímání, zvláště když zpočátku si pozornost žádá především nejnestravitelnější postava Hedwig uprostřed nejméně přesvědčivých kulis. Lotta Lundberg se snaží na nevelkém prostoru zachytit zoufalou situaci Německa bezprostředně po válce, čímž si ukousla opravdu velké sousto a tyto pasáže považuji za nejslabší místa knihy, přestože pro autorku žijící v Berlíně jistě mají osobní význam. Výpověď Ingrid působí z počátku nemastně neslaně, ale brzy začíná být zřejmé, že zde se Lotta Lundberg, povoláním psycholožka, pohybuje na mnohem pevnější půdě a že k rodinným a partnerským vztahům skutečně má co říct, i když se to většinou neposlouchá hezky. I v postavě Isy zřejmě pracuje se svými odbornými poznatky a zkušenostmi a výsledek stojí za to, dívčin úhel pohledu je nejpřekvapivější a nejvíce osvěžující.

Nultá hodina je dost provokativní román, jakési zvětšující zrcátko odhalující trhliny na zdánlivě dokonalé fasádě mnoha z nás. Přesto však ponechává nepatrnou naději, že jednou ve své velké hře na kostce přece jen hodíme šestku, podaří se nám nasbírat pár srdíček a vyhneme se chaosu. Naději tím větší, čím méně budeme sobě samým lhát.

Obyčejně neobyčejné vyprávění o životech tří žen

Neoluxor.cz, 28. dubna 2016, autorka: Kateřina Stupková

Severská krimi vás tolik nebere, ale pořád byste se rádi pustili do nějakého skandinávského čtení? Pak je Nultá hodina Lotty Lundbergové pro vás tím pravým.

Nejnovější román sloupkařky a učitelky tvůrčího psaní je povedená mapa tří ženských životů, které umně proplétá do velkého, vzájemně propojeného obrazu. Ač se nejedná o tlustou bichli, na jejích stránkách se nachází tolik příběhů a myšlenek, které budete mít tendenci podtrhávat, že s knihou nějaký ten den strávíte – jen z toho důvodu, že si budete chtít její propracovaný jazyk a filozofické rozjímání vychutnávat o trochu déle.

S Hedwig se seznámíte v roce 1945 ve válkou zničeném Berlíně, kde se snaží psát – a hlavně zapomenout na všechny hrůzy, které za války prožila. Spisovatelka, jíž bylo psaní zapovězeno, se musela rozžehnat s vlastní dcerou, jejíž stín je jí stále v patách. A snad trochu sobecky se před zoufalým žitím snaží utéci do kláštera.

Isa zase žije v autorčině rodné Uppsale a v roce 1983 navštěvuje Psychošku, jak své lékařce říká. Ta jí má pomoci vyřešit, proč tak zuřivě rozstříhala svou panenku. A jak s Psychoščinou pomocí Isa o sobě samé i světě kolem sebe odhaluje víc a víc, sestaví dokonce Velkou terapeutickou hru, která každého dovede k „normálnímu“ životu, pryč od děsivého Chaosu.

A je tu taky Ingrid, která v roce 2004 žije s nemocným manželem. Všeho se vzdá a odstěhuje se s ním na malý ostrůvek pryč od lidí, aby mu dala šanci na život. A místo vděku jí do cesty přijde spisovatelka Hanna, která manželovi poskytuje útěchu, kterou Ingrid poskytnout nemůže.

Každý z trojice příběhů je jiný, jinak podaný, vystavěný. Každá z trojice žen zápolí se svým životem nejlépe, jak jen může, ale všechny dělají chyby. A žádný z popisovaných osudů není jednoduchý. Autorku k příběhu inspiroval život švédské novinářky Cordelie Edvardsonové, nejedná se však v žádném případě o životopis – ani o obyčejné lineární vyprávění. Zdá se, že spolu příběhy nijak nesouvisí – až do okamžiku, než do sebe přesně zapadnou a odkryjí své pevné propojení.

Nultá hodina je výjimečnou knihou a jazyk, kterým je psána, si vás okamžitě získá. A ačkoli se jedná možná o trochu těžší čtení, čas knize věnovaný se bohatě vyplatí.

Hodnocení: 90 %

Nultá hodina

Holkamodrookata.blogspot.cz, 20. dubna 2016

Svět žen. Záhadný, komplikovaný, plný emocí. Tři příběhy. Napínavé, drsné, dojemné, výjimečné. Tak by se dala zhruba charakterizovat kniha Nultá hodina švédské spisovatelky Lotty Lundbergové.

Berlín 1945
Je těsně po válce. Hitler je mrtvý, město je v ruinách. Všude je nedostatek všeho. Vody, jídla, životního prostoru. Hlavní hrdinkou je spisovatelka Hedwig a její dcera, které říká "holčička". Hedwig je svobodná matka. Snaží se, ale nezvládá tvořit a k tomu se starat o dítě a tak řeší situaci svérázným, až nemateřským způsobem.

"Hedwig vytáhla papír z psacího stroje, vstala, chvíli postávala s textem v ruce, jako by nevěděla, co s ním má udělat. Přepadla ji lehká nevolnost a ona papír rychle odložila. Možná měla napsat něco jiného? Měla v úmyslu napsat něco jiného. Psát se toho dá tolik."

Upsalla 1982
Zde se potkáváme s Isou. Puberťačkou, která má svůj vlastní svět a na kterou tatínek vědec a maminka, africká badatelka, nemají čas. Když rozpáře nůžkami panenku, pošlou ji na terapii k "psychošce", která se snaží společně s ní pochopit její vnímání světa. Isa hraje vlastní terapeutickou hru. Dospěje k vysněnému cíli, nebo skončí v Chaosu?

"To je moje oblíbená fantazie. Že jsem zmizela, policie parkuje na Björkbacksvägen, projdou dovnitř mezerou v živém plotě kolem schránky na dopisy a po cestičce k domu a zazvoní. A nikdo nic neví."

Blidholmen 2004
Ingrid je psychoterapeutka na odpočinku. Má tři již dospělé děti. Dceru a dva syny. Žije s manželem, farářem. Před nedávnem mu diagnostikovali parkinsona. Kvůli jeho nemoci Ingrid opustila svoji praxi v Upsalle a odstěhovali se na řídce osídlený ostrov. Potřebuje svého muže, kterého celý život milovala a kterému stála věrně po boku, ale ten se jí čím dál víc vzdaluje.  Je sobecké chtít žít vlastní, plný život nebo se držet pravidla v dobrém i ve zlém a vzdát se svých snů na úkor starosti o druhého?

"Postavily se do dveří, Ingrid si pořád ještě pamatuje vůni jejího parfému, takhle blízko u sebe v poslední době stávaly jen zřídka, aby cítila svou dospělou dceru.
Karl Erik seděl u lampy na čtení, skloněný nad knihou, napůl spal a přitom třel o sebe palec a ukazováček. Tenhle podivný třes pravičkou si osvojil v poslední době. Hlava se mu chvěla. Po bradě mu stékal pramínek slin."

V anotaci je Nultá hodina přirovnávána ke knize Hodiny. Musím se přiznat, že jsem viděla jen film, který mě tenkrát velice silně oslovil a to nejen proto, že v něm hrála moje oblíbená Julianne Moore, kterou považuji za nejkrásnější zrzku všech dob (promiň Aňo). Inu musím uznat, že se anotace tentokrát celkem trefila. Obě díla jsou si stylem opravdu hodně podobná, i když tipy žen a prostředí se diametrálně liší.

Nejvíc mi byla k srdci blízká asi Ingrid. Zjišťuje, že celý život žila na úkor druhých. Starala se nejdřív o děti a teď o manžela. Bilancuje. Touží po vlastních snech, vlastních cílech, je na rozcestí a prožívá svoji malou osobní vzpouru.

Hedwig mě zase zaujala svojí nedokonalostí, kterou se snaží nějak před sebou omluvit. Nemyslí to se svou holčičkou vyloženě zle, je vidět, že jí na ní záleží. Na druhé straně uvažuje hrozně prakticky a ví, že jí nemůže hmotně zabezpečit a dopřát jí šťastný život. Chová se k ní skoro jak rodiče ke štěňátku, které donesl Ježíšek, ale po čase děti omrzelo, a teď přemýšlí, jak se ho co nejšetrněji zbavit, protože takhle to pro něj bude lepší.

Isa mi vyloženě lezla na nervy. Má svůj velice zvláštní, svým způsobem až zvrhlý svět. Chybí jí pozornost rodičů, cítí se odstrkovaná, snaží se na sebe neupozorňovat, být neviditelná, splynout s davem, protože být jiná je špatné.

Příběhy Ingrid, Hedwig a Isy mají jen málo společného. Propojení je velice jemné a čtenář ho spíš jen tuší. Na konci se všechny dějové linie protnou a příběh je tak uzavřen.

První kapitoly knihy mi přišly takové seznamovací. Jen lehce nastínily postavy a děj. Pak jsem se do knihy zabrala tak, že jsem ztratila pojem o čase i prostoru. Po několik večerů jsem děti odbývala studeným jídlem, prach se usadil v tlusté vrstvě a prádlo na žehlení se mi nakupilo tak, že by se každá slušná hospodyňka musela hanbou propadnout. Naštěstí k nám žádná návštěva v tu dobu nepřišla a dětem nakonec i ty jogurty celkem chutnaly.

Knížku bych rozhodně doporučila všem, kdo touží po něčem hlubším než jsou prvoplánové románky a jsou připraveni hlavní postavy pochopit, ne je soudit. Nevyčítat Ingrid touhu po vlastním životě, neohrnovat nos nad Hedwig jako špatnou matkou, nezavrhnout Isu jako psychopatickou lolitku. Lottiny ženy jsou takové jaké jsou. Nedokonalé, chybující, odsouzeníhodné.  Je v nich však i dávka hlubokého citu, kvůli které je budete mít přes všechny jejich nešvary rádi.

Kdy knihu Nultá hodina rozhodně číst

  • prvoplánové příběhy vám už nestačí
  • líbí se vám psychologicky laděná dramata
  • máte rádi víc příběhů v jednom
Kdy knihu Nultá hodina rozhodně nečíst
  • nesnášíte příběhy o ženách
  • dáváte přednost romantice a šťastným koncům
  • pitvání mezilidských vztahů vás nudí
Podobné knihy
  • Lazarovy ženy
  • Kam se poděla Elizabeth
  • Nejdražší dcera

Dotaz k produktu Nultá hodina

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Nultá hodina

Dále doporučujeme

Dánská občanská válka 2018 – 2024

Dánská občanská válka 2018 – 2024

Na počátku 21. století vypukne v Evropě válka, finanční krize z roku 2008 vede ke zhroucení evropského modelu státu blahobytu. Nedlouho poté je v Dánsku v letech 2018-2024 občanská…

Stav obležení

Stav obležení

Děj románu Stav obležení se odehrává během osudových čtyřiadvaceti hodin života patnáctiletého Caspiana. Obyčejný školní den završí v rozhodující konfrontaci s násilnou…

Královo srdce

Královo srdce

Hutné a intenzivní lidské drama založené na skutečných událostech z druhé poloviny 18. století. Ze stránek vystupuje temný svět – líčení pekla mezi živými –, v němž všude…

Třetí kosmická rychlost

Třetí kosmická rychlost

Málokdo byl tak první jako Jurij Gagarin, první člověk ve vesmíru. Lotta Lotassová mu v románu Třetí kosmická rychlost nahlíží do dětství, do duše i do kabiny, avšak hlavní slovo…