Královo srdce | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Žízeň
  • Ediční plán
  • Doppler

Královo srdce

Cena:
319 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-407-6
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
07. 04. 2016
Počet stran / vazba:
222/vázaná
2.91 / 67

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 159 Kč)Přehled všech našich e-knih

Palmknihy eReading iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Královo srdce

Píše se rok 1775 a na palubě lodi mířící z Norska do Kodaně plují i otec a dcera. Dívka má horečku a otevřené rány na krku a v podbřišku, podobně jako desítka dalších nemocných spolucestujících uložených v podpalubí. Všichni nemocní, napadení neznámou kožní chorobou, jejíž epidemie připravila v Norsku o život již mnoho lidí, mají být přepraveni do nemocnice krále Fredrika, kde jim má být poskytnuta potřebná péče. Plavba však neprobíhá bez útrap a nebezpečí, a čím déle se táhne, tím více vzrůstá zoufalství mezi pacienty. Otec přihlíží tomu, jak choroba jeho dceru pomalu, ale jistě rozežírá zevnitř. Předtím mu nemoc již vzala manželku a druhou dceru. Zůstalo mu jediné dítě.

Královo srdce je hutné a intenzivní lidské drama založené na skutečných událostech z druhé poloviny 18. století. Ze stránek vystupuje temný svět – líčení pekla mezi živými –, v němž všude číhá smrt. Současně je však román prosvětlen láskou, patrně nejsilnější ze všech – láskou k dítěti.

Úryvek: Královo srdce

Recenze: Královo srdce

Kontroverzní, nekonvenční kniha o rodičovské lásce a hrůze z utrpení milovaného dítěte

Haiku-etc.bloger.cz, 6. června 2016

Tato kniha si podle mne najde hodně obdivovatelů a současně i kritiků – a obě strany budou mít pro svá tvrzení řadu relevantních důkazů. V každém případě jde o dílo z literárního hlediska kontroverzní a nabízí se otázka, zda jsou úspornost a zkratkovitost textu známkou autorova umění vypreparovat z něj všechen slovní balast a ponechat jen to podstatné, nebo se naopak jedná o neschopnost dodat vyprávění na barvitosti, propracovanosti a slohové vytříbenosti. A stejnou otázku si ostatně můžeme položit i u kratičkých „kapitol“, spíše tedy odstavců, obsahujících často jen několik vět, takže příběh má do značné míry formu deníkového záznamu. A ptát se lze dále – je možné vůbec nazvat příběhem prakticky stále stejné pasáže a scény, odehrávající se buď v lodním podpalubí nebo v nemocničním pokoji? Při bližším, pozornějším zkoumání však poznáváme, že věc zdaleka není tak jednioduchá a že první pohled či názor může klamat. Minimalismus totiž v řadě případů dává literárnímu projevu větší šanci na vystižení specifické, autorem zamýšlené atmosféry než jiné formy či postupy.

Román je založen na skutečné události, kdy v druhé polovině 18. století se v některých oblastech Norska rozmohla epidemie neznámé kožní nemoci, která – neléčená – mohla mít tragický průběh a končit smrtí. Za účelem důkladného prozkoumání této zákeřné a tajemné choroby a stanovení účinné léčby je rozhodnuto převézt z Norska několik pacientů do Kodaně, aby se jim zde mohli věnovat renomovaní lékaři. Kniha líčí cestu lodi s nemocnými do Dánska, jejich pobyt v léčebném ústavu a návrat domů.

Je ovšem třeba upřesnit, že kromě dvou jsou ostatní pacienti zmiňováni jen nepřímo. Příběh se točí kolem vzájemného vztahu otce, který jako jediný z pasažérů je zdravý a jeho dcery, balancující mezi životem a smrtí. Vyprávění se nese v duchu neurčitých, rozestřených scén, odhalujících spíše mimochodem tragédii rodiny, z níž zůstali naživu už jen tito dva. Za stručnou, často jednoslabičnou konverzací lze tušit otcovo zoufalství a nesmírné obavy o dceřin život, což ještě umocňují bolestné vzpomínky na šťastnější časy a strach z toho, co přinese budoucnost. Naturalistické popisy symptomů nemoci, nelehkého sdílení společné kajuty, léčebných postupů nebo pohřbů, kdy jsou nebožtíci po krátkém obřadu svrženi z paluby do moře jsou velice sugestivní a právě tato oscilace mezi ponurými, jakoby v oparu pozemské pomíjivosti se vznášejícími duchovními vizemi na jedné a až brutálně přesnými řezy do hrůz života s děsivou diagnózou na straně druhé je nejsilnějším zážitkem z četby.

Jak už jsem zmínil, je možné, že tento román norského spisovatele může svou bezprecedentní nekonvenčností čtenáře rozdělit na dva tábory. Za sebe mohu říct, že pozitiva zde vidím jako převažující a že knihu se určitě vyplatí číst. A to i díky překladu Kateřiny Krištůfkové, která zde odvedla poctivou, profesionální práci.

Na vlnách smrti

Iliteratura.cz, 1. června 2016, autorka: Jitka Jindřišková

Gaute Heivoll se českým čtenářům poprvé představil už před čtyřmi lety propracovaným psychologickým románem s prvky thrilleru Než shořím. V něm podrobně vykreslil řádění žháře v malé osadě a napínavě vylíčil pátrání po viníkovi i jeho duševní pochody. Inspiroval se přitom skutečnými událostmi, které se odehrály koncem 70. let 20. století v jižním Norsku. Také v románu Královo srdce se Heivoll vrací do minulosti své země, tentokrát do druhé poloviny 18. století, kdy v Norsku řádila dodnes záhadná kožní choroba. I tentokrát se zaměřuje na psychiku a jednání postav, zejména na vztah otce a nemocné dcery. Na rozdíl od Než shořím ale příběh postrádá napětí a spád, jazyk je úsporný a zejména v dialozích okleštěný pouze na nezbytné minimum.

Zápletka románu Královo srdce je velmi prostá. Lékař Hendrich Deegen, který má jako jedna z mála postav jméno, dostal od dánského krále za úkol shromáždit nemocné se zvláštní kožní nemocí a dopravit je lodí do Kodaně, kde mají být ošetřeni. Na cestu se vydává také otec s desetiletou dcerou, jehož manželka i druhá dcera na nemoc již zemřely. Pochopitelně se tak o svou nyní jedinou dceru strachuje, nechce se od ní hnout na krok a sleduje každý její pohyb. Plavbu a boj s nemocí ale jako by v těchto pasážích popisoval nezúčastněný vypravěč, který s odstupem pozoruje, co se na lodi odehrává. Jelikož se toho mnoho neděje, úsečně zmiňuje vše, aniž by děj nějak posouval kupředu. A styl vyprávění se nezmění, ani když loď za polovinou knihy konečně dorazí do svého cíle.

I cesta může být cíl, a tak by absence děje nemusela být nutně na škodu, pokud by autor místo něj dokázal nabídnout plnohodnotnou náhradu. Tou má být zřejmě jazyk a vylíčení vztahu dvou hlavních postav. Jazyk je rozhodně zvláštní – na jedné straně vypilovaný tak, aby nikde nebylo ani slovíčko navíc, což se projevuje zejména v mnohdy jednoslovných dialozích, na druhé straně je v popisných pasážích plný neotřelých přirovnání. Vzhledem k absenci jmen a upřednostňování obecných slov jako dívka, chlapec, muž či žena nelze nevzpomenout na texty norského na slovo skoupého dramatika a prozaika Jona Fosseho. I jeho dialogy obsahují více nevysloveného než vyřčeného. Jazyk a popisný styl románu, který někomu sedne méně, někomu více, však svým chladem a odstupem způsobují, že vztah otce a dcery působí nevěrohodným dojmem, klouže po povrchu a čtenář, pokud nemá vlastní děti a nestylizuje se do hlavních postav, zůstává vůči jejich osudům lhostejný. Tento dojem narušuje až závěrečná část knihy, kdy se pozornost přesouvá od dcery k otci, čtenář se konečně dočkává hlubší procítěnosti a na povrch vyplouvá nosný motiv pomíjivosti člověka.

Pokud by autor býval ubral na odtažité popisnosti a vdechl dialogům dvou hlavních postav více života (pomohlo by už jen používání slova dcera místo dívka), mohlo se jednat o jímavý lyrický román, připomínající třeba Ráno a večer Jona Fosseho, s přidanou hodnotou zajímavého historického kontextu. V této podobě však Heivoll zůstal na půli cesty, stejně jako když loď s nemocnými v jednu chvíli uvízne kdesi na širém moři mezi Norskem a Dánskem.

Královo srdce

Chrudimka.cz, 5. května 2016, autorka: Darina Krejčí

Jestli máte už dost klasických příběhů, romantických happyendů nebo stálého zabíjení nevinných obětí a hledání vraha, tak právě tato kniha je ta, pro kterou byste se měli rozhodnout při příští vaší volbě, co číst.

Příběh je založen na skutečné události, kdy se v Norsku a Dánsku kolem roku 1755 objevila kožní choroba, jejichž diagnostika není do dnešního dne známa. Někteří vědci a lékaři to přirovnávali ke kurdějím, jiní k lepře, někteří ještě šli dále, třeba k malomocenství. A ti nejodvážnější říkali, že je to nová nemoc, která je spojením všech.

Jednou z hlavních postav je doktor Deegen, který opravdu žil a právě se zabýval léčením takto nemocných lidí a snažil se jim pomoct. V roce 1755 vyplula loď se 14 pasažéry na palubě směrem do Kodaně, kde měli byt pořádně ošetřeni a hlavně se na nich měli zkoumat důsledky této nemoci a následky léčby.

Mezi pasažéry se objevil také otec se svou desetiletou dcerou, ovšem jejich jména neznáme. Autor nikoho, až na lékaře Deegena nepojmenoval a musím říct, že pro mne to byl velmi rušivý element.

V průběhu děje tedy hodně zjišťujeme jak o nemoci, která postihla všechny nehledě na věk, pohlaví či sociální vrstvu, tak i otcovský přístup k dceři, který je velmi ochranitelský. Jsou zde pasáže, ze kterých mi bylo opravdu velmi úzko a poté pasáže, kdy jsem dokonce přemýšlela, zdali to všechno je možné, jestli se autor nemýlí a nemá moc bujnou fantazii.

I když mám ráda příběhy podle skutečných historických událostí, tato kniha mi přišla velmi zvláštní a věřím, že si mezi čtenáře bude složitěji hledat cestu, protože způsob napsání je velmi specifický. Nemoc a její následky, tak stejně i přístup ke smrti, jsou zde popsány velmi podrobně, bez jakýchkoliv skrupulí a hlavně, velmi realisticky. Pro mě až nepřirozeně. Ovšem věřím, že některé čtenáře tato útlá kniha osloví. Určitě to pro mne byla příjemná zkušenost, bylo velmi efektní pro mne najít nový pohled na tak reálné věci jako je nemoc nebo smrt.

Na lodi do kráľovského mesta

Orvokki.sk, 20. dubna 2016

Z Nórska do Kodane sa plaví loď. Jej posádku ale netvoria ostrieľaní námorníci ani dobyvatelia. Píše sa rok 1775 a najmä juhozápadné Nórsko sužuje neznáma kožná choroba. Na palube lode sa plaví viac ako desať chorých pacientov, ktorým sa má dostať starostlivosti v Kodanskej nemocnici. Medzi nimi je i otec a dievča. Otec prišiel o manželku i staršiu dcéru, ostalo mu jediné dieťa. A musí sa prizerať, ako neznáma choroba pomaly ničí aj to.

Královo srdce je pomerne krátkym príbehom o škaredom prostredí v 18. storočí, kedy neexistovali očkovania, účinné lieky ani pravidelná lekárska starostlivosť. Tá je ešte len v plienkach, metódy liečby sú z nášho pohľadu až šokujúce.

Otec seděl na pelesti, Deegen zatím dívce vymýval rány peroutkou namočenou do oleje a kolem nich se šířilo jakési důvěrné ticho. Dívka se zklidnila, zdála se být téměř spokojená, z koutků úst jí po tvářích stékaly kapky vody, otřel jí je. Rány měla stále stejné, nebo snad o trochu méně zapálené, možná svěžeji zbarvené a méně mokvající, nevěděl. Posléze ji Deegan přiložil nové obvazy. Otel sledoval jeho hubené prsty pracující v jasném světle lampy. Sledoval jeho hladkou bezvousou tvář, pootvořená ústa, a všiml si medailonku, který se mu houpal na hrudi a narážel mu zevnitř na košili.

Mohol to byť skvelý román. Námet za to rozhodne stojí. Tajomná choroba, ľudské osudy, pokroky v medicíne, stiesnené priestory lode. Naviac podľa skutočnej udalosti. Tiež si viete predstaviť hutnú a ľudskú drámu, všakže?

Autor zvolil nie zrovna najlepšiu formu podania. Absencia úvodzoviek možno mala nejaký význam, ale mne ostal skrytý. Mám pre podobné výstrelky pochopenie, ale v tomto prípade sa to vyslovene nehodilo.

Jasne oddelené odseky boli vítaným prerušovaním samotného deja. Musím povedať, že každou ďalšou stránkou ma bavil čoraz menej. Celý sa totiž točil iba okolo otca a dcéry a neprinášal žiadne zaujímavé okamihy. Čítať to v jednom celku by bolo podstatne náročnejšie.

Oceňujem, že autor veci pomenoval na rovinu. Kožná choroba a smrť nie sú príjemné udalosti, najmä v 18. storočí, takže nemá zmysel o nich písať kvetnato. Za to má u mňa plusové body. Naopak niektorými prirovnaniami si ma nenaklonil. A nezískalo si ma ani správanie postáv. Akosi som si k nim nenašla vzťah a keď to preženiem, aj keby sa celá loď potopila, dlho by som nesmútila.

Bohužiaľ, najzaujímavejšou časťou knihy je jej úplný koniec. Ten za poslednou bodkou príbehu. Ten o dánskom lekárovi Hendrichovi Deegenovi. Niekoľko odstavcov o jeho osobe a chorobe, ktorá hrala podstatnú úlohu v príbehu.

Rozhodne nechcem povedať, že Královo srdce je zlý román. Nie je. Holka modrookatá je z neho napríklad nadšená (klik!). Lenže mne toho veľa nepovedal. Verím tomu, že keby je príbeh viac drsný, viac o chorobe, viac o lekárovi i ďalších pacientoch, tak by som ho prečítala už za jeden večer a nie až za dva. Lenže takto to bol unavujúci pohľad na otca, ktorý so svojou dcérou vedie nezaujímavé dialógy a nečinne sa prizerá, ako jeho dcéra striedavo umiera alebo sa jej stav zlepšuje.

A to som naozaj chcela, aby sa mi kniha páčila, aby som mala dôvod si jeho predchádzajúci román Než shořím kúpiť, keď už ho mám tak dlho vo wishliste. Myslím, že tam ešte nejakú dobu ostane.

Plavba na vlnách smutku a bolesti

Neoluxor.cz, 15. dubna 2016, autorka: Barbora Švarcová

Obyvatelé Norska se potýkají s nebezpečnou nemocí, která se bez slitování šíří dál a dál napříč společenskými vrstvami i zemí. Dánský král posílá jednoho ze svých lékařů, aby do Kodaně převezl 12 pacientů, kteří by zde měli podstoupit léčbu.

Z nebe se snášejí kapky deště a dotvářejí pochmurnou atmosféru celému dění. V přístavu se naloďují nemocní, kteří záhy vyplují do Kodaně. Jejich nemoc je vážná, rozvírá jim v kůži a sliznicích rány, které se následně plní tekutinou, způsobuje vředy a postupně mění své oběti v něco, co připomíná člověka jen vzdáleně. Ani lékaři si nejsou jisti správnou léčbou, proto dánský král vyslal lékaře Deegena pro několik svých nemocných norských poddaných, aby je převezl do hlavního města, kde budou léčeni a zkoumáni.

Ačkoliv více či méně doprovázíme při cestě za léčbou všechny vybrané nemocné, v popředí se odehrává příběh otce a dcery. Otec jako by byl na palubě omylem, zdá se být celkem zdravý, nicméně své síly až do poslední kapičky vydává na pomoc své dceři, která balancuje na hranici života a smrti, vědomí a bezvědomí. Plavba trvá dlouho, občas je třeba čekat na vítr a stav pacientů se stále více zhoršuje. Uzdravení a šťastného konce se bohužel nedočkají všichni.

Stejně monotónní jako zdlouhavá plavba na moři se může zdát i styl vyprávění. Na první pohled ubíhá něco přes 200 stran celkem ploše jen s malými vlnkami vzrušení. Dialogy jsou úsečné, krátké, skládají se častěji jen z prostých slov než z vět, stejně tak stručně je vylíčena i zápletka. Gaute Heivoll se nenamáhá s barvitými popisy a akčními scénami, ale proč by vlastně měl? Nemoc, umírání, strach ze ztráty bližního, to jsou přece pocity, které se odehrávají hlavně uvnitř nás, proto také nejsou v knize okázale vystavené na odiv, nýbrž jsou ukryté mezi řádky.

Zaujalo mě, že jediná dvě jména, která v knize zazní, jsou jméno ošetřujícího lékaře Deegena (který skutečně v 18. století žil a léčbou nemoci zvané radesyken se zabýval) a jméno druhé dcery hlavního hrdiny, Siri, která na nemoc zemřela už v Norsku. Další osoby zůstávají anonymně skryté pod označeními otec, dívka, stařec,… Heivoll skutečně ztěžuje navázání blízkého vztahu s hrdiny knihy všemi možnými prostředky. Čtenáři nezbývá než se plně soustředit na emoce a pocity odehrávající se v podpalubí a na pokojích kodaňské nemocnice.

Těžko se mi původně hledal i vztah ke knize jako celku, zpočátku jsem neustále očekávala zlom, akci, gradaci, ale nedočkala jsem se. A vlastně jsem za to nyní i ráda, právě toto téměř nedějové plynutí dodává příběhu sílu a pomáhá uvědomit si drobnosti, které hrají důležitou roli. Pozorné čtení a všímání si detailů zaručí napětí a emoce i bez velkých slovních gest. Kniha vás dojme, ani nebudete vědět jak.

Hodnocení: 80 %

Královo srdce

Holkamodrookata.blogspot.cz, 14. dubna 2016

Asi se ze mě stává knižní fajnšmekr, protože poslední dobou jsem měla problém najít příběh, který by byl neobvyklý, originální a něčím mě takříkajíc "praštil mezi oči". Anotace Králova srdce mě popravdě moc nenavnadila, ale rozhodla jsem se dát knížce šanci. Po pár stránkách jsem si připadala jak feťák, který si právě šlehnul. Tahle knížka mě jednoduše chytla a nepustila.

 

Děj byl velice prostý, ne však banální. Odehrává se v roce 1775, kdy v Norsku řádila neznámá kožní choroba a mnoho lidí připravila o život. Hlavními hrdiny jsou desetiletá nemocná dívka a její otec, kterému neznámá nemoc vzala již manželku a starší dceru. Tito dva a další nemocní se vypravili lodí z Norska do Kodaně do špitálu krále Frederika, kde by jim měla být poskytnuta potřebná péče.

 

"Dívka byla vzhůru. Donesl jí vodu z nového kbelíku, který jim sem postavili. Podlaha pod holínkami byla vazká a lepkavá. Dívka pila, dokud nevyprázdnila naběračku, srdce mu vystoupilo do hrudi, donesl jí další vodu. S přimhouřenýma očima opět pila a on sledoval její dlouhé řasy, které – jak věděl – zdědila po něm. Tys měla ale žízeň, podotkl. Zalapala po dechu, olízla se a zdálo se, že je veselá a šťastná a nic ji netrápí. Znovu se napila, otec se cítil klidný a pozoroval zrcadlový obraz její tváře chvějící se na dně naběračky. Její soustředěné oči na něj hleděly z vody. Dobře, že piješ. Představ si, že by neexistovala voda, řekla."

Román vznikl na základě skutečných událostí. Dánský lékař Henrich Deegen, který má v tomto komorním příběhu také svoji roli, dostal od královského kancléře za úkol převézt do Kodaně třináct pacientů nakažených neznámou kožní chorobou k bližšímu zkoumání. Jak se ukázalo, zájemci se příliš nehrnuli, protože léčba byla mnohdy horší, než nemoc samotná. Splnil Deegen svůj úkol? Podařilo se pacientům jeho léčbu přežít? Nezbývá než doufat, že strastiplná cesta v zapáchajícím temném podpalubí plném zoufalství a smrti bude mít smysl a všechno nakonec dobře dopadne.

Co si budeme povídat, lékařskou péči 18. století bych nechtěla zažít. Když vezmu, že lidé byli běžně vystaveni neskutečné špíně, plísním a bakteriím všeho druhu, chyběli jim základní hygienické návyky, jídlo bylo mizerné, často zkažené, tak se těm vředům ani tak moc nedivím. No a vzhledem k tomu, že nejpopulárnější základní lékařský postup spočíval ve vpravování rtuti do otevřených ran, protože odháněla zlé duchy, vůbec se nepozastavuji nad tím, že mnozí pacienti svoje příznaky skrývali a nechtěli se léčit. Taky bych zatloukala.

Hodně příběhů o rodičovské lásce pojednává o vztahu mezi matkou a dětmi. Heivoll však tento model porušil a rozhodl se napsat o poutu mezi otcem a dcerou. Příběh to pravda nebyl ani veselý ani pěkný. Autor však dokázal na pozadí historických skutečností rozehrát koncentrované a dojemné drama o síle lásky otce, který ztratil všechno co měl a upíná se k jediné miniaturní naději, která může zachránit nemocnou holčičku.

Díky Královu srdci jsem si znovu uvědomila, co všechno mi knihy dávají. Že pokud je dobrý vypravěč, tak i v dnešním světě moderních technologií dokáže prostý příběh maximálně upoutat a zaujmout, a že stále existují vyprávění, která mě dokáží překvapit, ohromit, dojmout, dotknout se mě a zanechat ve mě hlubokou stopu. Královo srdce není hezká ani pozitivní knížka.Umírání nikdy nebylo a nebude krásná věc. Ukázala mi však, že rodičovská láska, i ta otcovská, nejen mateřská, dokáže být silná v kterémkoli století a že je velice důležité mít někoho, kdo za nás bude do posledního dechu bojovat.

Kdy knihu Královo srdce rozhodně číst
  • nestačí vám prvoplánové příběhy
  • líbí se vám knihy na motivy historických událostí
  • dáváte přednost dramatu před komedií
Kdy knihu Královo srdce rozhodně nečíst
  • myslíte si, že v 18 století by vám bylo líp
  • máte hrůzu z bakterií
  • máte pocit, že umírání je krásná a důstojná věc

Dotaz k produktu Královo srdce

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Gangsterova přítelkyně

Gangsterova přítelkyně

Gangsterova přítelkyně je zajímavá kniha z mnoha důvodů. Popisuje život v mezidobí, život nežitý skutečně naplno.

Igelitkové pivo

Igelitkové pivo

Igelitkové pivo je obraz jedné bolestné stránky současného Finska, ale dá se říct, že i současné západní civilizace. Román zachycuje čtyřiadvacet hodin ze života mladých…

Siamská dvojčata

Siamská dvojčata

Román Siamská dvojčata je pohled na dlouholetý manželský vztah, zprávu o němž podávají střídavě žena a muž. Edwin je ochrnutý a slepý, vede se sebou nekonečný monolog, snaží se…

Deváté dítě: Příběh Edgara Brichty

Deváté dítě: Příběh Edgara Brichty

Kniha vypráví životní osudy Edgara Brichty, narozeného v roce 1930 v židovské rodině v Bratislavě. Po vypuknutí války na podzim roku 1939, kdy se situace pro osoby židovského původu v…