Doppler | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Letní čítanka
  • Náklaďáky Volvo
  • Kruté časy
  • Noční dravec

Doppler (Doppler #1)

Cena:
249 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-523-3
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
10. 04. 2017
Počet stran / vazba:
159 / vázaná
3.92 / 8235

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 129 Kč)Přehled všech našich e-knih

Palmknihy eReading iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Doppler

Doppler je úspěšný, spořádaný a pilný muž. Má manželku, dvě děti, hezký dům a dobrou práci. Jednoho dne však při cyklistickém výletě do přírody spadne z kola, a jak tak leží v lese na zemi, zaplaví ho klid a mír, jaký už dlouho nezažil. Ty tam jsou starosti s plánovanou rekonstrukcí koupelny, ty tam jsou přihlouplé dětské pořady, které si jeho syn pouští stále dokola, ty tam jsou všechny povinnosti. Doppler v důsledku tohoto zážitku usoudí, že svůj život musí radikálně změnit. Opustí proto dosavadní pohodlnou existenci i rodinu a rozhodne se odejít z města do lesů v okolí Osla. Společnost mu zde dělá losí mládě, jehož matku zabil, aby ve svém novém domově nezemřel hladem. Ke spokojenosti mu chybí už jen nízkotučné mléko...

Doppler je absurdní i vtipný příběh o lidské osamělosti, o soukromém protestu proti společnosti, proti bezduchému konzumu, proti tomu, co se považuje za správné.

Úryvek: Doppler

Recenze: Doppler

Nebuďte pilní. Buďte Doppler.

Neoluxor.cz, 18. dubna 2017, autorka: Tereza Vršková

Žijeme v moderní době, kdy téměř každý je, alespoň trochu, závislý na sociálních sítí. Lidé se honí za peněžními úspěchy, vysokými cíli, shromažďují materiální věci a jdou s davem. Nechávají se strhnout svým okolím bez toho, aniž by přemýšleli, zda to potřebují, zda to musí vlastnit. Lidé prostě musí být pilní. Doppler byl taky takový. A pak jednou spadl z kola.

Doppler měl úspěšnou práci, věrnou ženu a dvě děti. Nic mu nechybělo, žil prostě tak, jak většina lidí žije. Jednou ale při jízdě na kole spadne v lese. Je zraněný a leží. A přemýšlí. Přemýšlí o svém životě, svém poslání, svých touhách. A pak si najednou uvědomí, že život, který dosud žil, ho nenaplňuje, hnusí se mu. Sbalí si proto stan, pár věcí a zanechává svou ženu a děti doma. Doppler odchází žít do lesa.

Erlend Loe je norský spisovatel, který je mezi čtenáři známý například díky knize Naivní.Super. Doppler je první díl humorné trilogie o hledání smyslu života, životních hodnot a o tom, kam by se člověk měl ubírat. Má být pilný nebo si prostě má jít kam chce, volně dýchat, svobodně se rozhodovat? Hlavní postava Doppler se tohle snaží zjistit, protože je nejen znechucený sám sebou, ale i lidmi. Vlastně díky svému pádu zjistil, že lidi ani nemá moc rád, nezajímá ho jejich názory a chce být prostě volný.

Doppler je až neskutečně čtivá a vtipná kniha. Chvílemi absurdní, chvílemi až šílený příběh vypráví příběh muže, kterému tak trochu přeskočilo. Aspoň se to na první pohled zdá. Kdo by v dnešní době šel radši bydlet do lesa? A komu je milejší společnost losího mláděte než ta lidská? Ano, Doppler si najde kamaráda v podobě losa a pojmenuje ho Bongo. Jejich drobné i větší příhody vás pak budou bavit na každé stránce. Kniha je tak dobrá nejen tím, že se dobře čte, ale hlavně proto, že vzbuzuje čtenářovu pozornost. Nikdy totiž nevíte, co se v další části knihy stane. A to je lákavé, to vás pohání číst dál a dál, aby jste se mohli víc a víc smát.

Humor ale není jedinou předností knihy. Jsou to i témata, která autor v knize rozehrál. Témata, která vás donutí přemýšlet nejen nad samotným Dopplerem, ale i nad svým vlastním životem. Stereotyp, pohodlí, každodenní povinnosti, nutnost obklopovat se materiálními věcmi, znuděnost. Kam zmizela touha plnit si sny, překonávat své možnosti, hledání něčeho víc. Kam zmizela lidská touha po štěstí? Lidé prostě dělají to, co se od nich očekává. Jsou pilní a předvídatelní. Snáze se nechávají ovlivnit svým okolím. A to je to, na co autor poukazuje, nad čím by jsme měli přemýšlet a zkusit se i zamyslet nad tím, zda to nemůžeme změnit. Najít si tu správnou životní cestu.

Když se řekne severská literatura, často si vybavíme mrazivé detektivky nebo thrillery. Doppler je něco naprosto jiného. Je to svěží a humorný příběh, který vás chytne za srdce a to jak svou absurditou, tak především díky Dopplerovi samotnému. Jeho nadšení pro věc, vtipné peripetie a odhodlání jít si za svým, ať to stojí, co to stojí. A jeho příběh by vám rozhodně neměl uniknout.

Hodnocení: 90 %

Knižní koutek: S Dopplerem nad Oslem

Noifjustlift.com, 8. dubna 2017

Doppler, pilný Nor, se ze dne na den rozhodne, že bude žít v lese. Opustí práci, hezký dům i rodinu a usadí se ve stanu v lese nad Oslem. Brzo mu dojdou peníze i jídlo, a tak zabije losici. Jenže tím kromě masa získá i nového společníka, (její) losí mládě. A to je teprve začátek Dopplerova nonkonformního života...

Skandinávie. Skandinávii miluju a každá kniha skandinávského autora nebo ve skandinávském prostředí má prostě hned takové to malé (větší) bezvýznamné (spíš docela významné) plus. Není to spravedlivý, ale takovej je život. Doppler ale tuhle výhodu vůbec nepotřeboval. Přitom je tady v té knížce ta Skandinávie fakt důležitá. Skandinávské země jsou známé svou vyspělostí, všechno tam klape, jak má, lidi jsou na sebe milí (za půl roku jsem tam nepotkala jedinou prodavačku, která by se na všechny neusmívala) a všichni jsou šťastní a spokojení. No a přesně tohle všechno přestalo Dopplera bavit.

Protest. Doppler protestuje proti společnosti a všemu, co je pro ni dnes typické. To všechno bylo typické i pro něj, ale jemu se to najednou přestalo líbit. Už i v tom náhlém obratu vidím autorovu kritiku dnešních měnících se extrémních trendů (ty ještě pořád jíš lepek a všechny ty jedy co nejsou raw? a fakt si ani neuvažoval, že bys mohl bejt vegan?). Nepřehlídnutelný je třeba protest proti konzumu. Doppler se sice neobjede bez nízkotučnýho mlíka, peníze na to, aby si ho koupil, ale nemá, a tak se zaměstnancem supermarketu uzavře směnný obchod, kdy mu dá losí maso a on mu za to před obchodem nechává mléko a další věci, který Doppler přes veškerej odpor nemůže opustit.

Sebekritika. Autor Erlend Loe sice v knize kritizuje společnost, to by ale bez vlastní sebereflexe mohl udělat jen těžko. A to samý byste měli udělat i vy, jinak většinu vtipů v knize vůbec nepochopíte a budete se nudit od začátku do konce. To neznamená, že byste se po dočtení poslední stránky měli chytit za nos a kompletně překopat svůj život, to po vás nikdo nechce. Tohle není kniha, která vás chce měnit...

Samota. Nebo osamělost? Doppler odchází do lesa, protože nemá rád lidi. Chce být sám. Chce přemýšlet. Třeba o tom, že vlastně nikoho pořádně nezná. Přitom je ale rád za společnost malého losa, ke kterému se chová, jako by to byl člověk...

Absurdita. V knize se stávají věci, které jsou až nereálné a nemyslitelné. Na každé druhé stránce vás Doppler (spolu s  téměř všechmi ostatními postavami) překvapí. Připravte se na trochu toho přehánění.

Satira. Především pak její komická část. Za břicho se možná popadat nebudete, nudit se ale taky nebudete (pokud jste teda otevřeni troše té sebekritiky). Musíte bejt prostě připravený se zasmát některejm jevům dnešní doby.

Děj. Ten tam opravdu moc důležitý není. Mně to sice nevadí, ale pokud jste spíš fanoušci obrovských zápletek, Doppler možná nebude kniha pro vás.

Kniha je tu pro všechny s otevřenou myslí, kteří jsou schopni sebekritiky, nebo alespoň kritiky dnešní doby a způsobu života.

Já jsem z ní nadšená. Už si ani nepamatuju, kdy jsou podobnou knihu četla, jestli vůbec...

Erlend Loe – Doppler

Schefikuvblog.eu, 29. března 2017

Erlend Loe bezpochyby patří k nejvýraznějším a nejpopulárnějším osobnostem současné norské literatury. Ostatně jeho cynický humor a asociální hrdiny, kteří za štěstím utíkají do lesů, snad ani nejde nemilovat. A právě jeden takovýto hrdina se na nás chystá zaútočit v novém překladu Kateřiny Krištůfkové, jenž právě vychází v nakladatelství Kniha Zlín. Seznamte se s Dopplerem, mužem, jenž se rozhodl hledat štěstí sám uprostřed lesa, kde mu společnost dělá pouze jeden malý sob…

Doppler žije vcelku obyčejný život. Příkladně chodí do práce, stará se o rodinu, má krásný dům. Jednoho dne však nešťastně spadne z kola a v tu chvíli se mu rozsvítí… Jeho život ho vlastně ani nebaví a všichni ti lidé, ty vlastně bytostně nesnáší. V tu chvíli bylo jasno. Doppler dává výpověď v práci, bere stan a stěhuje se do lesa. Koho zajímá, že na něj doma čeká rodina, kterou už skoro půl roku neviděl, vystačí si sám.

Vlastně úplně sám ne. Žije tu s Bongem, sobím mládětem, které mu dělá společnost od chvíle co Doppler zabil jeho matku. Jeden by si myslel, že soby budou samostatnější, na druhou stranu v něm Doppler získává skvělého  a nerozlučného parťáka. Bohužel pobyt v přírodě nejde tak úplně podle plánu a tak se postupně s Dopplerova klidného místečka pro “život” stává takový menší “Václavák”…

Skandinávci mají bezpochyby pozoruhodný dar tvořit jedinečné a snadno rozpoznatelné hrdiny. Vzpomeňme například na Harryho Holea, Lisbeth Salanderovou, nebo “Stoletého staříka” Jonase Jonassona. Doppler je další z řady absurdních postaviček, na které jen tak nezapomeňte. Jednak díky jeho novému životnímu postoji a v neposlední řadě také díky charakteristickému stylu, kterým Erlend Loe píše.

Na jedné straně syrový a úsporný a na straně druhé plný humoru, lehkého nadhledu a také hlubokých životních mouder a zamyšlení, které však nalezneme až ve chvíli kdy se nad celou knihou zamyslíme trochu více. Pokud toto však nemáte v plánu nemusíte zoufat. Pro vás bude Doppler úzkou, vtipnou, originální knihou, která se poklidně čte a nikoho neurazí. Pokud vás však Loe přeci jen donutí se nad určitými částmi jeho příběhu zamyslet, dostane tento na první pohled absurdní román, zcela nový rozměr.

Pokud však očekáváte další třeskutý román právě ve stylu Stoletého staříka, či Muže jménem Ove, musím vaše nadšení maličko mírnit. Loe má zcela jiný styl humoru, který vás sice nedonutí se smát na celé kolo, přesto dokáže zaujmout a jeho všudypřítomná ironie je i nám Čechům více než blízká. Ostatně právě ta bude jedním z důvodů proč se u nás Erlend Loe těší takové oblibě.

V Dopplerovi se navíc dost často pohybuje velmi na hraně, kdy  budete na pochybách zda je vůbec hlavní hrdina “klaďasem”, či “záporákem. Ostatně kdo z nás by nechal těhotnou manželku s dětmi svému osudu a šel si žít jen tak do lesa. Na druhou stranu skutečný život také není černobílý a každá mince má dvě strany a stejně tak je tomu i Dopplera. Jeho život je zkrátka absurdní, poukazuje však i na zcela jiné životní priority, než je v dnešní uspěchané době běžné.

Doppler je bezpochyby jedinečná kniha, která má šanci uspokojit i náročnější čtenáře. Její jedinou větší nevýhodou je fakt, že je tuze krátká. Necelých 160 stran vám opravdu moc dlouho nevydrží. Utěšit nás může snad jen to, že Kniha Zlín chystá i další dva díly této povedené volné trilogie. Náklaďáků Volvo bychom se měli dočkat již v červnu letošního roku, což naštěstí není nikterak dlouhá doba.

V lese mám stan, spoustu času a losa

Hotcoffee.cz, 25. března 2017

Zelený les, pohupující se větve stromů nad hlavou, vůně borůvčí a hlavně klid. Po tom touží kdekdo z nás, aspoň na pár hodin, na den. Jenže Doppler doma zanechal vzkaz, kde stručně napsal, že odešel a neví, jak dlouho bude pryč, ale že večeři nestihne. Už ale nenapsal, že nemá v plánu dojít ani na tu zítřejší, vlastně na žádnou další.

Normální chlap se ženou, dvěma dětmi, domem, úspěšnou kariérou. A pak mu v mozku něco přeskočí. Pád z kola na hlavu tomu určitě pomohl, možná to podpořila i smrt jeho otce, ale najednou v jeho myšlenkách nastalo ticho. Odezněla směsice různých pocitů, povinností a plánů. V uších mu přestaly znít vlezlé dětské písničky, které utkvívají v centrálním nervovém systému a drží se tam dlouho. Už žádný Pingu, Bořek stavitel, Teletubbies, Mašinka Tomáš. Najednou ho netrápí výběr barvy stropů, obkladaček koupelny nebo typu vany. Ze dne na den se ubytovává v lese a přiznává si, že nemá rád lidi a už nechce být dál pilný.

Parťáka pro život našel neplánovaně v losím mláděti Bongovi, které se k němu připojilo poté, co mu zabil mámu. Kontaktu s lidmi se ale vyhnout nedokáže. Pro život potřebuje litr nízkotučného mléka denně, které je dostupné jen v supermarketu. Jeden z výletů do obchodu mu přinese novinku - bude znovu otcem. Ani to s ním nepohne zpět domů. Jenže les není jen jeho a postupně začne jeho svérázná změna života lákat další podivíny. A začíná být i mezi stromy na Dopplera znovu těsno. Žena k němu do stanu nastěhuje syna Greguse, poblíž se ubytuje pravičák, na přátelské popovídání dorazí i kamarád zloděj, Doppler naopak chodí za chlápkem stavějícím model bitvy v Ardenách. Aby i po něm zbylo na světě něco smysluplného, začal stavět totem svého otce.

Po přečtení názvu knihy Doppler se mi jako první v hlavě vybavil Sheldon Cooper z Teorie velkého třesku a jeho ukázka Dopplerova jevu a monolog o signálu s frekvencí f. Tenhle Doppler je ale o něčem dost jiném. Absurdní i vtipný příběh o jiném způsobu života a prioritách. Důkaz toho, jak se honíme za něčím, co nepotřebujeme a nakonec ani nechceme. Jestli Doppler našel to, co hledal? Zatím asi ne. Od lidí a moderní společnosti se úplně odtrhnout nedokázal. Nízkotučné mléko ze supermarketu, drobné krádeže ovoce, marmelád a obří tabulka Toblerone dokazují, že nebude tak lehké odpoutat se od konzumu. Píli znovu propadl při výrobě totemu. Ale není všemu konec a třeba konečně najde odpověď v další knize. Tento díl je každopádně ideální na oddychové večery.

Hodnocení: 90%

Doppler

Holkamodrookata.blogspot.cz, 23. března 2017

Doktor Vlach, z románu Zdeňka Jirotky, Saturnin, rozdělil lidi do tří skupin podle toho, jak se chovají když vidí mísu koblih. První skupina dokáže na koblihy jen tupě a bezmyšlenkovitě civět. Druhá se při pohledu na koblihy baví představou, co by se dělo, kdyby někdo zčistajasna začal ostatní návštěvníky koblihami bombardovat. Nu a třetí skupina si nic nepředstavuje a rovnou začne házet. A právě do této skupiny patří hlavní hrdina knihy Doppler.

Doppler je Nor. Má ženu, dvě děti, velký pohlavní úd a mrtvého otce. Jednoho dne spadl z kola a zjistil, že vlastně nesnáší lidi a rozhodl se pro radikální řešení - odstěhoval se do lesa. Proto bydlí ve stanu, stranou od civilizace, a jedinou společnost mu dělá losí mládě Bongo, kterému zabil matku, protože měl hlad.

"Je mi jasné, že moje chování představuje pro mou ženu zkoušku, a snažil jsem se jí vysvětlit, že můj drobný útěk nemá s její osobou nic společného. Pochopil jsem, že je pro ni těžké tomu uvěřit. Nejdřív mě podezřívala, že jsem si našel jinou, ale to si už nemyslí. Teď se v podstatě smířila s tím, že bydlím ve stanu, přestože nechápe proč. V časech dobrých i zlých, zaznělo na naší svatbě. Problém je v tom, že tentýž den může být pro jednoho dobrý a pro druhého zlý."

Velice jednoduchou a deníkovou formou nahlížíme do života muže, který dal vale konzumnímu životu a rozhodl se, že v přírodě mu bude líp než s lidmi. Žije v lese jako nějaký potrhlý poustevník a i když vede osamělý život, občas ho přece jen někdo vyruší. A protože Doppler není žádný průměrný chlap, nejsou ani jeho známí tak úplně standardní...

"Železný Roger. Vyhodili ho z domova. Jeho přítelkyně už měla dost toho, že stříkal semeno na všechno možné. Ke své smůle totiž postříkal knihu z knižního klubu, kterou si právě vybalila a těšila se, až si ji přečte. Byl to jeden výstřik přespříliš a teď tu sedí u ohně a chlastá s Düsseldorfem."

(Mimochodem, Rogerovu přítelkyni zcela chápu, za tohle bych ho vyhodila taky ...)

Pokud čekáte nějaké mystické přemítání o nesmrtelnosti brouka a škodlivosti moderní civilizace a návratu k přírodě, budete čekat marně. I když sem tam nějaká hluboká myšlenka probleskne, většinou vypravěč mluví prostě, občas i sprostě, bez příkras a bez kudrlinek, přímo k věci.

V knížce najdete spoustu humorných situací, které se stylem podobají knihám Jonase Jonassona o stoletém staříkovi  nebo Fredericka Backmana o babičce, která všechny pozdravuje a omlouvá se. Prostě takový typický severský suchý až černý humor, který ne každý ocení.

U Dopplera jsem se sice smíchy přímo neválela, přesto mi jeho šibeniční legrácky a místy až absurdní příhody příjemně polechtaly bránici. Inu, žít se dá různě. A tak čtenáři defiluje před očima podivné panoptikum postav, a nutí ho k zamyšlení, jak málo toho o lidech a o jejich životech vlastně ví.

Příběh muže, který sebral odvahu a vystoupil ze svojí sociální bubliny a rozhodl se žít jinak, nevychází u nás poprvé. Premiéru bude však mít jeho volné pokračování s názvem Náklaďáky Volvo, které Kniha Zlín plánuje vydat  na začátku června, a časem se snad dočkáme i třetího dílu v sérii - Konec světa, tak jak ho známe. Takže pokud se vám tento podivín dostane pod kůži, máte se na co těšit.

Kdy knihu Doppler rozhodně číst

  • máte rádi suchý až černý humor
  • líbí se vám knihy Jonase Jonassona nebo Fredericka Backmana
  • v hloubi duše jste hippie

Kdy knihu Doppler rozhodně nečíst

  • jste zodpovědní a pilní
  • nesnášíte vše co se vymyká normálu
  • slovo penis nebo sperma ve vás budí pohoršení

Podobné knihy

  • Tady byla Britt Marie
  • Zabiják Anders
  • Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY

RC: DOPPLER

Rachel-roo-books.blogspot.cz, 15. března 2017

K této knize jsem přistupovala trochu skepticky. Obálka super, nádherná, ale anotace? Na jednu stranu super, chlap žije v lese, ale na druhou stranu, jako cože, chlap žije v lese, divnej ne? No a tak jsem do toho šla a byla fakt mile překvapena.

Zpočátku trochu trvalo, než jsem si zvykla na způsob psaní a vyprávění. Nejde o souvislý příběh, kdy někdo někam jde a něco dělá a něco se děje. Jde o myšlenkové proudy hlavního hrdiny. Takže občas sice něco dělá a někam jde, ale jakmile ho k tomu něco napadne, dozvíme se to i my a to se všemi detaily. Vzhledem k tomu, že tohle je způsob, kterým, pokud píšu, píšu nejčastěji i já, odbíhám od tématu, protože mě zrovna něco děsně důležitého napadlo a mám potřebu to sdělit, bylo mi to hodně blízké a hodně milé. Ale věřím, že ne každému to sedne, je to docela neobvyklé.

Pokud jste četli a líbila se vám kniha od tohoto nakladatelství - Vlčí ostrov, budete milovat i tuhle. Je to na podobný způsob, člověk dojde k nějakému prozření, zjistí, že jeho dosavadní život, ač detailně vyšperkovaný, byl tak nějak o ničem a chce udělat nějakou razantní a pro většinu, no, možná spíš pro všechny, lidí nepochopitelnou změnu. Odejít žít do lesa. Do stanu. A nejlepším kamarádem je Dopplerovi losí mládě. To jsem mu ale jako záviděla vážně moc! Zvířátkoúchyl jako já a on má losí mláďátko! A ten losík je samozřejmě inteligentní, poslouchá, rozumí mu a tak, chápete. Must have. Chci chci chci. Losí miminko awww.

Dílko je to krátké, ideální na večery, kdy máte plnou hlavu něčeho a chcete se odreagovat. Je to vtipné, je to sarkastické, je to ironické. Jde o takový ten suchý humor, kameňáky, ale naprosto boží. Když jsem došla na konec, jásala jsem, že se chystají další díly (je to tam v poznámce) a že vyjdou i u nás. Nutně potřebuji vědět, jak to s ním dopadne. I když, podle anotací, s pokračováním to vypadá, že se to bude od jedničky dost lišit, tak snad neseberou zrovna to, co na tom tak miluju. No nebudu předbíhat. Uvidíme.

Vyhořelý muž, losí mládě a hledání vlastní cesty?

Spetlikova.blog.idnes.cz, 13. března 2017

Zní to jako totální zkrat a důsledek zranění. Jste úspěšný, mladý a PILNÝ muž, otec dvou dětí, milující manžel, máte všechno, ale zároveň vám něco bytostně chybí a vlastně trpíte.

Chcete svobodu, zase volně dýchat, vstoupit do lesa a žít jako lovec a sběrač. Pryč se stereotypem a pohodlím a hurá za voláním přírody!

Neustálé, opakující se i nově vznikající povinnosti, přihlouplé dětské pořady, otravné přátelské návštěvy... Doppler, vše PILNĚ zvládající hlavní hrdina, jednoho dne v lese spadne z kola a udeří se do hlavy. Rozsvítí se mu (nebo zatmí) a on si najednou řekne DOST! Uvědomí si, že jeho život není ani trochu takový, jaký ho chce žít, a odchází do lesa, kde si postaví stan. Manželčin názor ho nezajímá, vlastně ho nezajímá ničí názor, jelikož nemá rád lidi, a po dětech se mu ani po půl roce nestýská. Zato jeho manželka postrádá nejen jeho příjem, ale taktéž jeho nadměrně vyvinutý úd, a tak ho občas v jeho ubikaci na kraji lesa nad městem navštěvuje, až je z toho další těhotenství. Mezitím hladový Doppler, získává vraždou losí matky maso na směnný obchod, ale také nového, nečekaně blízkého přítele. Tím je Dopplerovou vinou osiřelé losí mládě, které pojmenuje Bongo. Psychotický modelář, kterému Doppler spolu s Bongem po několik měsíců kradli zásoby, jeden ztracený, opičící se pravičák a konečně i jeho syn najednou začnou nabourávat jeho klidnou samotu v lese... Jak se s tím, se životem bez civilizace, se smrtí otce, se starostí o losí mládě a s opět obtěžkanou manželkou, která očekává, že se po narození dalšího jejich dítěte vzpamatuje a opět se stane PILNÝM, Doppler vyrovná?

Humorná kniha o vážném tématu v podobě hledání své vlastní životní cesty, následování svých pudů, potřeb, tužeb a přání norského autora jménem Erlend Loe u nás byla nedávno znovu vydána, tentokrát Knihou Zlín. Erlend Loe je označován jako nejpopulárnější a nejvýznamnější autor současné norské literatury. Kromě Dopplera (a jeho dalších dvou pokračování - Náklaďáky VolvoKonec světa, tak jak ho známe, jichž se také dočkáme) napsal i jiné mezinárodně úspěšné knihy (debut Uchvácen ženou z roku 1993, Naivní. Super z roku 1996 nebo Fakta o Finsku z roku 2001), filmové scénáře a knihy pro děti. Jaký je, podle mého názoru, jeho Doppler?

V první řadě je plný legračních událostí, ale stejně tak nutí k alespoň malému zamyšlení. Autor svým absurdity plným románem dokázal nejen pobavit, ale také ukázat, jak se mnozí z nás v životě honíme za tím, co možná nejen nepotřebujeme, ale ani nechceme. Často jen následujeme a snažíme se plnit něčí očekávání. Doppler, ústřední postava stejnojmenné knihy, to samozřejmě vzal dost od podlahy, ale není někdy radikální řešení právě to nejlepší, jak vše od základu změnit?

Zajímavý, zábavný a poměrně hluboký příběh o chlápkovi, kterému snad přeskočilo, se dobře čte. Z obsahu vyplývá, jaké potřeby můžeme mít, ale nejsme schopni je naplnit, nebo naopak jak dokážeme být urputní v dosahování stanoveného cíle. I mezi lidmi se můžeme cítit osamělí, doma na gauči nepohodlně a v celkově fungujícím životě jaksi nepatřičně... Doppler je jedním z mála, kteří se dokázali vzepřít a jít si tvrdě, řekněme až přes mrtvoly, za svým. Fandím mu a těším se na jeho další cestu životem!

90 %

Erlend Loe: Doppler

Naskokjinam.blogspot.cz, 5. března 2017

Jsme Norové a jsme všichni divní. A protože všichni jsou divní, je svým způsobem normální být divný, proto závěr zní, že nikdo z nás není divný. Jsme jen Norové.

Mám slabost pro Nory. Pro dětské romány Jo Nesboa (a vlastně i ty pro dospělé), pro seriál Okupace, pro Oslo, kde jsem v létě strávila týden a nejradši bych se tam odstěhovala. A nejnověji mám slabost pro Dopplera. Nora, který býval pilný. Vydělával peníze, vychovával děti, díval se na televizi, nakupoval a zařizoval koupelnu. Jako všichni. Pak ale jednou spadl v lese z kola a po mnoha měsících mu v hlavě přestaly znít melodie z dětských pořadů, které jeho malý syn sjížděl pořád dokola. Už žádný Pingu, Teletubbies, Mašinka Tomáš ani Bořek stavitel (bože, jak já ho chápu…). Doppler se rozhodl, dal výpověď a odstěhoval se do lesa. Do stanu. S Bongem, losím mládětem, které se od něj odmítlo hnout poté, co Doppler z hladu zabil nožem jeho matku.

V očích se mu zračí separační úzkost a já cítím, že mě znepokojuje, že na mně tak visí. Myslel jsem si, že jsou losi samostatnější. Mládě se ke mně přimyká takovým způsobem, na který asi nejsem připravený. Začínám vyčítat mrtvé matce, že ho s sebou vzala na výlet, uprostřed lovecké sezony a tak vůbec. Kde nechala hlavu?

Ostatní ho mají za podivína, ale to už asi mají Dopplerové v rodině. Ostatně: Dopplerův otec si v posledních letech života fotil záchody, které použil. Dopplerova manželka všechno snáší na můj vkus poměrně stoicky, teď ale čeká dítě a doufá, že se Doppler do porodu vrátí domů. On ale něco takového nemá vůbec v úmyslu. Jenže i pobyt v přírodě se zvrhává. Podle vzoru Hospody na mýtince: začínají mu tam chodit lidi… Syn Gregus, zloděj Železný Roger, důchodce Düsseldorf, nakonec pravičák Bosse… Doppler totiž sice lidi nesnáší, zároveň je ale svým jednáním přitahuje.

Sledování televize je pro mě jakousi encyklopedií toho, proč nemám rád lidi. Televize sama je koncentrátem všeho, co je na nás odpudivé. Pokud se některé z lidských vlastností, s nimiž je i ve skutečnosti těžké se smířit, objeví v televizi, pak se stávají doslova nesnesitelnými. Lidé působí jako blbci. V televizi bych i já sám působil jako blbec. Vše lidské je mi cizí.

Doppler je vážně vtipná kniha. Jsou tu výborné sarkastické glosy – často hluboce pravdivé postřehy na téma udržitelnosti životního stylu, návratu k životu v přírodě, krize středního věku, které ovšem pronáší muž bydlící ve stanu s losem. K tomu skvostné scény a ještě lepší dialogy typu noční rozhovor s lupičem:

A peníze? ptám se. Ty utrácíte za drogy, předpokládám. Teď jste mě zklamal, říká. Házíte všechny zloděje do jednoho pytle. Drog jsem se nikdy ani nedotkl. Mám rodinu stejně jako vy. Jenže mám škraloup a chybí mi vzdělání a všechno ostatní, co působí v životopise přesvědčivě. Navíc mi dělá problémy podřizovat se jiným. Nemám na výběr z mnoha zaměstnání a práce, které bych dělat mohl, často dělat nechci. A taky se snažím držet mimo podsvětí. Takže pak už nezbývá jiná možnost než operovat na vlastní pěst. Vyhovuje mi to. Docela to vynáší. A lidem to většinou zaplatí pojišťovna.

Anebo Doppler na třídních schůzkách:

Padá otázka týkající se alkoholu. Zvedám ruku a navrhuju, že by studenti snad mohli mít dovoleno trošku pít, jenže to si ostatní rodiče nemyslí. Ale no tak, říkám. Dopřejte těm dětem, aby se trochu uvolnily. Nechte je opít se do bezvědomí, aby jen stěží našly za svítání cestu do hotelu. Tím, že je takhle chráníme, jim prokazujeme medvědí službu, nicméně nesetkávám se s pochopením. Naopak získávám dojem, že ostatní si myslí, že moje výroky jsou neslýchané a úplně mimo. Až sem to došlo. Všude cyklistické přilby a preventivní opatření. Moje dcera v každém případě bude smět pít tolik, kolik bude chtít, povídám natruc, zatímco ostatní rodiče odvracejí pohledy.

Podobných scén je plná kniha. Düsseldorf a jeho nacistický otec. Doppler přesvědčující dceru o potřebnosti mejdanu. Rodičovský vztah k losovi. Düsseldorf a pořad Toulky Norskem. Doppler jako samozvaný guru. Už si ani nepamatuju, kdy se mi naposledy stalo, že jsem se u knihy smála nahlas. Četla jsem ji v čekárně u očního lékaře, kde se tu neskutečně táhlo a mně to protentokrát ale vůbec nevadilo. Jen jsem se bála, že přijdu na řadu nebo se mi v tabletu vybije baterka dřív, než to dočtu. Zvládla jsem to.  Jenže na konci se ukázalo, že konec není koncem. A tak si budu muset počkat na červen, kdy by mělo vyjít pokračování s názvem Náklaďáky Volvo, resp. na příští léto, kdy vyjde poslední díl trilogie.

Překvapilo mě, že Doppler v Česku už vyšel (v roce 2007) a že i jeho autor, spisovatel Erlend Loe, je tady známý a populární, dokonce sem jezdí na literární festivaly. Jak je možné, že mi proklouzl mezi prsty? Jak to, že jsem na něj nenarazila dřív? Záhada.

Doppler mi naprosto neplánovaně zvedl náladu. Jestli máte rádi divné hrdiny, je dost velká šance, že ji zlepší i Vám. Za zkoušku to rozhodně stojí.

Já děkuji Knize Zlín za rozšíření obzorů!

Hodnocení: 100 %

Dotaz k produktu Doppler

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Náklaďáky Volvo

Náklaďáky Volvo (Doppler #2)

Mladý muži, říká von Borring, vy máte problémy. Máte ochablý stisk ruky. Vodnaté oči. Potřebujete pomoc. Nevím, co potřebuju, odpovídá Doppler. Ale pomoc, to zní jako dobrý…

Stav obležení

Stav obležení

Děj románu Stav obležení se odehrává během osudových čtyřiadvaceti hodin života patnáctiletého Caspiana. Obyčejný školní den završí v rozhodující konfrontaci s násilnou…

Faktura

Faktura

Práce na částečný úvazek ve videopůjčovně, občasná setkání s hrstkou přátel a nenápadná každodenní rutina zakončená ve většině případů pojídáním pizzy a sledováním…

Deváté dítě: Příběh Edgara Brichty

Deváté dítě: Příběh Edgara Brichty

Kniha vypráví životní osudy Edgara Brichty, narozeného v roce 1930 v židovské rodině v Bratislavě. Po vypuknutí války na podzim roku 1939, kdy se situace pro osoby židovského původu v…