Topoly berlínské | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Náklaďáky Volvo
  • Bílé město
  • Náš všední život

Topoly berlínské

Topoly berlínské
Cena:
289 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-33-0
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
01. 02. 2010
Počet stran / vazba:
294/brožovaná
3.77 / 1764
  • Popis
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Topoly berlínské

V roce 2004 publikovala Anne B. Ragdeová kritikou velmi pochvalně přijatý román Berlinerpoplene (Topoly berlínské), první díl trilogie o rodině Neshovů, za nějž získala Riksmålsprisen, cenu udělovanou za zdařilé používání jazyka riksmål, jež je konzervativní variantou norštiny. Roku 2005 následovalo pokračování Eremittkrepsene (Raci poustevníčci), které obdrželo Cenu knihkupců a Cenu norských čtenářů a trilogii autorka završila v roce 2007 románem Ligge i grønne enger (Odpočívat na travnatých nivách). Knihy Anne B. Ragdeové se těší značnému zájmu čtenářů, o čemž svědčí i to, že byly doposud přeloženy do 20 jazyků.

Recenze: Topoly berlínské

Žili byli tři bratři

Host 7/2010, autorka: Daniela Mrázová

Žili byli tři bratři. Nejstarší vidlák, prostřední funebrák a nejmladší homosexuál. Neměli společného vůbec nic, takže se moc nestýkali, ale pak jim zemřela matka, což je znovu svedlo dohromady. Shodou okolností byly Vánoce a s nimi přišlo spoustu dalších zvratů a překvapení, ale nakonec všechno dobře dopadlo.

I takhle by se dal stručně zrekapitulovat román Topoly berlínské doma velmi populární norské spisovatelky Anne Birkefeldt Ragdeové (nar. 1957). Při svém prvním vydání v Norsku patřil tento román mezi knihy, které se v knihkupectvích rovnají do vysokých štůsků dominujících výlohám a regálům umístěným přímo naproti vchodu. Tady v Česku jeho publikace vypadá o mnoho skromněji a nenápadněji a výše uvedená rekapitulace také nic převratného neslibuje.

Anne B. Ragdeová se také do žádného převratného stylu ani tématu nepouští. Debutovala v roce 1986 knihou pro děti, o čtyři roky později se uvedla i jako autorka prózy pro dospělé. Slávu si vydobyla až v roce 2004 právě knihou Topoly berlínské, která získala mimo jiné cenu norských knihkupců.

Ragdeová svádí dohromady několik těžce slučitelných osudů — jako první se na scéně objevuje chladný majitel pohřební služby Margido, prostřední bratr kolem padesátky s misantropickými rysy. Margida kontaktuje nejstarší bratr Tor, který odmalička žije na rodinném statku v dokonalé syntéze s panovačnou matkou a s trpěným a na pohled slaboduchým otcem. Matka je v nemocnici. Tor si nepřipouští, že by měla něco jiného než obyčejnou chřipku — v jejich letitém soužití není na vážnou nemoc místo. Margido však situaci vyhodnotí realisticky a nakonec zavolají i nejmladšímu bratrovi, který už dvacet let žije v Kodani. Erlend je typický senzitivní gay, který nemá daleko ani k smíchu, ani k slzám. Tuto nezvyklou trojici ještě doplní dcera nejstaršího bratra, kterou Tor náhodou zplodil na vojně a od té doby ji viděl jen jedinkrát. Nikdo ze zúčastněných není připraven na setkání ani se smrtí, ani s ostatními — a k tomu ještě Vánoce. Jako nečekaný dárek se pak pod stromečkem zjeví tajemství, které nastínil už poetický prolog z poválečného léta.

Ragdeová na malém prostoru dobře vykresluje jednotlivé charaktery, přenáší se z mentality prostého sedláka do mentality kodaňského aranžéra zvyklého na luxus s neobyčejnou lehkostí a bez zbytečné ironie. Její respekt ke všem postavám je navýsost sympatický a kontrasty, které vyvolává střídání vypravěčské perspektivy, jsou vyvážené a přitom trefné.

Topoly berlínské jsou prvním dílem volné trilogie o rodině Neshovů, první dva díly byly i zdramatizovány norskou televizí. Jejich vysílání v roce 2007 zaznamenalo obrovský úspěch — prvních šest dílů zhlédl skoro milion diváků, což je při čtyřapůlmilionové norské populaci neuvěřitelně vysoká sledovanost. Je proto těžké vyhnout se otázce, co za tímto enormním úspěchem stojí. Kromě dobře srozumitelného příběhu se zajímavou zápletkou a poměrně rychlým tempem, se jako velké plus jeví schopnost Ragdeové podat obraz na první pohled neslučitelných světů, které i přesto mají v Norsku své místo: sedlácký život — zdánlivě zaostalý a primitivní — a lesk městského života. Samozřejmě že valná většina současných Norů žije v tom druhém světě a světem prvním buď opovrhují, nebo nad ním projevují nostalgickou shovívavost —, a možná právě proto jim může lichotit, že ten jejich svět nakonec i v téhle pohádce převezme žezlo vlády. Pro české čtenáře zůstanou zřejmě největším kladem této knihy slušně vystavěný příběh a jeho nezaměnitelní protagonisté. Nezbývá tedy než doufat, že se celý náklad vyprodá a Kniha Zlín se pustí do dalšího dílu.

Současná severská sága

Právo, 6. dubna 2010, autorka: Ema Stašová

Snaž se, jak chceš, svým kořenům neutečeš, neboť jsou tvou nedílnou součástí. Tak by mohl znít leitmotiv románu Topoly berlínské od Anne B. Ragdeové.

Norka Ragdeová vstoupila na tamní knižní trh jako autorka prózy pro děti, píše také romány a detektivky. Světový ohlas vzbudila trilogií o rozkladu jednoho statku nad fjordem; Topoly berlínské jsou její vstupní částí a zároveň prvním českým překladem z autorčina díla.

Kniha částečně navazuje na vyprávěcí postupy rodinných ság, které obohacuje esencí detektivní atmosféry. U smrtelného lůžka statkářky se scházejí její potomci, aby mohli rekonstruovat přerušená vztahová pouta. A jak do sebe vzpomínky zapadají, ozřejmuje se také příčina žalostného úpadku hospodářství.

Homosexuální estétství nejmladšího syna, stejně jako mlčenlivá zarputilost prvorozeného, který kvůli chovu prasat rezignuje na soukromý život, jsou zachyceny s hlubokým citem pro detail. Tento dojem narušuje portrét třetího z bratrů, umývače mrtvol, z něhož kouká snaha čtenáře šokovat.

Celkově vzato text není prvoplánový, neschází mu občasný humor ani kapka meditativnosti, ztělesněné v symbolu topolů, jež ve fjordu vysázeli němečtí nacisti.

Přesto se nelze ubránit dojmu ne zcela naplněného potenciálu: román sice výborně graduje, ale jeho rozuzlení dvakrát nepřekvapí, a může tak poněkud zklamat očekávání.

Zda česky vyjde celá trilogie, zatím není jisté. Bylo by to ale dobré. V konfrontaci se zbylými díly by bylo možné přesněji posoudit, jak autorka rozehranou partii završila.

Hodnocení: 70 %

Rodinná pouta na obtíž. Norský bestseller TOPOLY BERLÍNSKÉ řeší příbuzenské vztahy

Reflex, 11. března 2010, autorka: Michaela Hečková

Norská spisovatelka Anne Birkefeldt Ragdeová (1957) dlouho psala knihy pro děti. Před šesti lety však vydala první část své trilogie o rodině Neshovových Topoly berlínské, čímž se zařadila mezi spisovatele, kteří dostávají jednu literární cenu za druhou, jsou oblíbeni čtenáři a jejich knížky se adaptují pro televizi. Topolů berlínských se jen v Norsku prodalo čtvrt miliónu výtisků a byly přeloženy do dvaceti jazyků, což na depresívní rodinné drama kritizující netolerantní postoje k homosexualitě není málo.

Ragdeová román, za nějž získala cenu Riksmalsprisen, určenou knihám napsaným v konzervativní variantě norštiny, jazyce riksmal, staví kolem zlomové události v jediné rodině. Matka Neshovových leží v nemocnici; prodělala mrtvici. Tři synové, vyplašený tichý otec a vnučka, která babičku nikdy neviděla, se tak po dlouhých letech setkávají, aniž by chtěli. Zakrnělé rodinné vztahy se vyhrocují, drobné nenávisti a staré křivdy v bratrech bublají jako voda v papiňáku. Nejstarší Tor se stará o rodinný statek, chová prasata a neobratně (ne) řeší svůj vztah s dcerou, jejíž existenci nikdo z bratrů netušil. Margido je samotář, který vede pohřební službu a mimoděk se vrací k podivné sebevraždě malého chlapce, jehož tělo má na starost. Nejmladší Erlend se odstěhoval do Dánska, kde žil se svým partnerem. Může to vypadat bizarně, ale právě Erlendova homosexualita, smrt neznámého kluka a porod prasat na farmě tvoří opravdu zásadní část knihy.

Ragdeová totiž každou kapitolu věnuje jiné postavě. Krůček po krůčku nechává čtenáře nahlédnout do jejich nejbanálnější každodennosti: jak se chovají, jak reagují na telefonát o matčině mrtvici, jak nepokrytě projevují odpor k vlastní rodině, se kterou původní vazby přetrhali už dávno. "Volá nějaký Nor. Říká, že je tvůj bratr. Nevěděl jsem ani, že máš bratra," musí přiznat Erlendův přítel, načež jej později doplní vnučka nad nemocničním lůžkem své babičky: "Jsem Torunn, víš. Tvoje vnučka. Škoda že jsme se nesetkaly dřív."

Ragdeová ale nevysvětluje konkrétní staré rány a jizvy na mezilidských vztazích, jen konstatuje, že zde jsou a stále budou. Dcera nejstaršího bratra Torunn, která vidí příbuzné poprvé v životě, slouží autorce jako pozitivní zrychlovač děje a naděje, bez které by Topoly berlínské zaváněly deprivací. Torunn proniká do rodinných poměrů, jelikož na rozdíl od ostatních není svázána nepříjemnou minulostí. Matka Neshovových nakonec zemře, ale příběh rodiny zdaleka nekončí. Ragdeová překvapí čtenáře zápletkou jako z telenovely nebo Járy Cimrmana, která zčásti obhajuje rodinné (ne)zázemí, v němž by se napětí dalo krájet tupou lžičkou, jak je koncentrované.

Ragdeová sleduje příbuzné v momentě smrti podobně jako Tanja Dückersová v Nejdelším dni v roce. Norská kronika rodinné nevraživosti však působí temněji a bezvýchodněji. O rodinná pouta už v ní nikdo nestojí, ale přesto postavy svazují a škrtí - rodiny se člověk jen tak nezbaví. Topoly berlínské přicházejí se sugestivním a univerzálně platným příběhem, navíc velmi dobře napsaným.

Ragde, Anne B.: Topoly berlínské

iLiteratura.cz, 10. března 2010, autorka: Jitka Jindřišková

Tři synové, umírající matka a rodinné tajemství
Anne B. Ragdeová
: Topoly berlínské, přeložila Kateřina Krištůfková, Kniha Zlín, Zlín 2010, 294 stran

Vydáním románu Topoly berlínské v překladu Kateřiny Krištůfkovéuvádí Kniha Zlín na český trh nového norského spisovatele. Anne B. Ragdeová (*1957) je v souladu s popisem ediční řady Track, do níž česká verze knihy náleží, současnou autorkou, v Norsku hojně čtenou, v zahraničí ovšem nepříliš známou. Zmiňovaný titul byl nicméně přeložen do více než 15 jazyků včetně angličtiny, což už samo o sobě lze považovat za výrazný úspěch. Ragdeová začínala svou spisovatelskou kariéru knížkami pro děti, za něž obdržela několik cen, postupně ale přešla spíše k beletrii pro dospělé. Topoly berlínské se na pultech norských knihkupectví objevily poprvé v roce 2004 a byly příznivě přijaty čtenáři a na rozdíl od některých jiných děl této autorky i literární kritikou. Po tomto prvním díle trilogie o rodině Neshovových později následovala dvě pokračování: Eremittkrepsene(Raci poustevníčci, 2005) a Ligge i grønne enger (Odpočívat na travnatých nivách, 2007).

Na začátku bezesporu čtivého románu se nedlouho po druhé světové válce ocitáme na norském venkově, v loděnici, v níž si dali schůzku milenci. Po pár stranách se děj přesouvá do současnosti a postupně čtenáře seznamuje se třemi bratry. Každý z nich žije vlastní život, navzájem se nestýkají a nevědí o sobě mnoho podstatných věcí z minulosti ani přítomnosti. Nejstarší Tor bydlí na rodinném statku s otcem a matkou. Chová prasata a péče o ně mu nahrazuje kontakt s lidmi. Na matce, silné a rozhodné ženě, která má pro svého manžela jen pohrdání, velmi visí. Když matku raní mrtvice a musí do nemocnice, Tora to vyvede z rovnováhy. Pomáhá mu přítomnost jeho nemanželské dcery Torunn, jež svou babičku nikdy předtím neviděla. Torův bratr Margido žije v Trondheimu, kde provozuje pohřební službu. Je to celý jeho svět; podobně jako Tor takřka nemá osobní život. Benjamínek rodiny Erlend žije spokojeně se svým partnerem v Kodani. Jeho homosexualita byla celé rodině trnem v oku, a tak se raději z Norska odstěhoval. Umírající matka svede své syny o vánočních svátcích dohromady. Členové rodiny jsou po letech nuceni spolu komunikovat a na povrch vyplývají netušená rodinná tajemství...

Příběh celou dobu jasně směřuje k pointě, patřičně šokující. Příjemně civilní vztahy mezi postavami, jejich neradostné osudy a vypravěčův nadhled v líčení humorných situací se postupně mění v přepjatost připomínající jihoamerické telenovely. Knihu zakončuje poněkud zbytečný epilog vracející se do let poválečných. Přitom pointa, kterou čtenář chtě nechtě celou dobu tuší, je v románu pro čtenářský zážitek víceméně vedlejší. Autorka si viditelně dala záležet na vykreslení venkovského prostředí, kde se nachází rodinný statek. Detailně přibližuje život na statku, zejména péči o zvířata. Velký prostor je věnován jednotlivým postavám, jež charakterizuje nejen přímo, ale také nepřímo, skrze zaměstnání, zájmy, chování v krizových situacích či komunikaci s lidmi. Styl vyprávění, kdy se pohled stěhuje od postavy k postavě, umožňuje hlubší proniknutí do příběhu a do duší jeho hrdinů (či spíše antihrdinů). Každý má trochu jiné vzpomínky, každý vidí stejné věci trochu jinak.

Dílo Ragdeové bývá v Norsku často kritizováno za prvky „spotřební literatury“ – kýčovitost, polopatičnost, prázdnost symbolů, omšelost metafor, snahu šokovat, chybějící originalitu. Ač se Topoly berlínskéřadí k jejím nejlepším dílům, i v tomto románu můžeme zmiňované nedostatky najít. Zejména zde užívané symboly nejsou symboly v pravém slova smyslu – jsou totiž čtenáři podány takovým způsobem, že se symboličnost a hlubší vyznění vytrácí. K vydařenějším metaforám patří díky své neotřelosti berlínské topoly, objevující se v názvu knihy. Němci nechali tyto stromy za války vysadit v kraji, kde se děj knihy odehrává. Rostou tam dodnes, mají silné a spletité kořeny, stejně jako rodina Neshovova. Mnoho „symbolů“ se v románu vztahuje k očekávání, že se stane něco neblahého, postavy si najednou všímají věcí, kterým by jinak nepřikládaly žádný zvláštní význam. Erlend se například cítí špatně ještě předtím, než mu jeho bratr zavolá a poví mu o matčině infarktu: „Druhý den ráno se Erlend vzbudil kolem páté. Tělo měl těžké, jako by na něm spočívalo něco zlého, na co si ještě nevzpomíná.“ (s. 69)

Podobných odkazů na věci, co se ještě nestaly, je v knize požehnaně. Nejvýraznějším je skleněná figurka jednorožce, které se kvůli Erlendově neopatrnosti ulomí roh. Jedná se o navlas stejný symbol, který ve svém dramatu Skleněný zvěřinec použil Tennessee Williams. Ragdeová tu ne právě vhodně přebírá symbol jiného autora, aniž by k němu přidala něco vlastního. Román tak i proto zůstává sice čtivým příběhem o mezilidských vztazích, jehož největšími klady jsou líčení prostředí a životnost postav, ale víc už toho nabízí jen poskrovnu.

Dotaz k produktu Topoly berlínské

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Spi!

Spi!

Asi bychom těžko hledali dvě rozdílnější povahy, než jsou dva hlavní hrdinové románu belgické debutantky Annelies Verbeke Slaap! (De Geus, Breda 2003). Na jedné straně mladá krásná…

Továrna na děti

Továrna na děti

„Už jí tikají biologické hodiny“ – říkává se o ženě, která netrpělivě vyhlíží potencionálního manžela, a nebo s nervozitou ještě o trochu větší se snaží přivést na…

Někdo jiný. Kronika proměny

Někdo jiný. Kronika proměny

Navýsost osobní dílo laureáta Nobelovy ceny za literaturu odkazuje už svým názvem ke slavnému Rimbaudovu aforismu „Já je někdo jiný“. A právě v návaznosti na něj se Kertészův…

Člověk Anděl

Člověk Anděl

Leonard Anděl, bezmála třicetiletý číšník v kolínské restauraci, sepisuje v mnoha verzích svůj dosavadní životní příběh, aby si konečně ujasnil, kdo je, a našel si v životě…