Spaste ryby! | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Letní čítanka
  • Náklaďáky Volvo
  • Kruté časy
  • Noční dravec

Spaste ryby!

Cena:
199 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87497-19-7
Překlad:
Jana Pellarová
Datum vydání:
15. 03. 2013
Počet stran / vazba:
157/brožovaná
2.94 / 286
  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Spaste ryby!

Nový román vlámské autorky Annelies Verbeke Spaste ryby! je milostným příběhem o bolesti nad ztracenou láskou, kterou se hlavní hrdinka snaží přebít pokusem o záchranu ryb jakožto druhu. Monique Champagne je mladá spisovatelka, která svou literární kariéru rázně ukončí ve chvíli, kdy ji opustí partner. Aby zahnala zoufalství, vrhne se se vší rozhodností do boje o záchranu ryb. Píše plamenné články do novin, v nichž kritizuje nadměrný rybolov. Obráží jeden vědecký kongres ichtyologů za druhým, spolupracuje s „rybími“ aktivisty, prokousává se sáhodlouhými výzkumy. Zkrátka dělá vše proto, aby zachránila moře a jeho obyvatele, neboť ho považuje za prazačátek všeho, ze kolébku života na této planetě. Věří, že skrze ryby může vlastně spasit před záhubou celé lidstvo. Velkou otázkou ovšem zůstává, jestli tím dokáže zachránit i sama sebe.

Úryvek: Spaste ryby!

Recenze: Spaste ryby!

Verbeke, Annelies: Spaste ryby

iLiteratura.cz, 29. dubna 2013, autorka: Lucie Sedláčková

Vlámská autorka Annelies Verbeke byla do českého literárního prostředí uvedena v roce 2010, když do Česka přijela propagovat vydání svého debutového románu Spi! a zúčastnila se mimo jiné Noci literatury a veletrhu Svět knihy. Už během rozhovoru na Světě knihy Verbeke mluvila o své fascinaci rybami a navíc bylo veřejně potvrzeno, že její český nakladatel koupil práva i na její doposud poslední románVissen redden (2009), který se teď dostal na pulty knihkupectví pod názvem Spaste ryby. Celkově můžeme tedy konstatovat, že poté, co vlámská první beletristická liga u nás byla dlouho zastupována snad jen tvorbou Huga Clause a Kristien Hemmerechts, se u nás konečně postupně představuje i mladší vlámská generace: Saskia de Coster, Dimitri Verhulst, Peter Terrin, Erwin Mortier či Annelies Verbeke, která si nyní druhým překladem do češtiny zajišťuje pevnější pozici na našem literárním poli.

Próza Spaste ryby bude už podle názvu a po zběžném seznámení s dějem působit jako román ekologický, ale to je jen jeden z možných výkladů. Hlavní hrdinka, třiatřicetiletá Monique Champagne, která je stejně jako Verbeke zavedenou vlámskou spisovatelkou, se potýká hned v první kapitole s jevem pro autora živícího se psaním nanejvýš destruktivním, obecně nazývaným writer’s block. Neschopna napsat ani řádek nové fikce, oddává se studiu odborné literatury o zneklidňujícím úbytku ryb ve světových mořích. Téměř jako zásah z nebes se pak jeví telefonát, kterým je pozvána, aby se svým poetickým příspěvkem, vyzývajícím k bezpodmínečné záchraně ryb, objížděla mezinárodní ichtyologické konference. Monique neváhá ani vteřinu, velkolepým domácím večírkem se rozhodne uzavřít jednu kapitolu svého života a druhý den se sbaleným kufrem otevřít jinou, lepší, záslužnou a spasitelskou. Už během večírku čtenář postupně dostává indicie objasňující hrdinčin neklid a skrývanou labilitu. Nedávno prodělala bolestný rozchod s Thomasem, který se jevil být jejím životním partnerem, avšak krutě ji opustil pro jinou (tak jako ostatně už dříve jinou ženu opustil pro Monique, takže její bezmezná důvěra se nám může zdát spíše dosti naivní).

V dalších kapitolách už se Monique pohybuje ve sterilním prostředí letišť, hotelů a kongresových center. Kompozice knihy je jasně dána chronologickým řazením kapitol, z nichž se každá odehrává v jiné přímořské evropské či asijské metropoli a podle příslušného moře je taky nazvána. Výjimku tvoří jen vsuvka složená z fragmentů vzpomínek na soužití s Thomasem. Během konferencí se Monique sblíží se dvěma mořskými biology a významnými spoluhráči, Rakušanem Oskarem a Slovenkou Michaelou (patří jistě k autorčině zálibě v ironii, že dává těmto dvěma postavám tento bizarní původ a ze všech evropských zemí si vybere právě ty bez přístupu k moři). Michaela si dlouhou dobu myslí, že v Monique znovuobjevila blízkou kamarádku ze studentských let Stefanii, a Monique tato nová identita vyhovuje, protože výborně ladí s jejím předsevzetím spálit za sebou všechny mosty, a tak se do nové role vžívá s vervou a hromadí o sobě stále nové nepravdy.

Pro věc zapálená ochranářka Monique je na svém tažení záhy konfrontována s odtažitou, bezcitnou, exaktní vědou a tvrdým, bezohledným konkurenčním bojem světového rybolovu. Navenek stále více lpí na své misionářské úloze, a přitom si ani nepřipouští, jak čím dál více „plave“ v osobním životě. Ač máme možnost po celou dobu sledovat její myšlenkové pochody, musíme ji označit za reflektora tuze nespolehlivého, který se snaží cosi nabulíkovat sobě i ostatním.

Pokud čteme tento román v první řadě jako ekologický, pak ho bude spousta českých čtenářů jistě číst s velkým zaujetím. Vzpomeňme například, jak úspěšně si Miloš Urban získal čtenáře i kritiky svým zeleným románem Hastrman (2001). Aktuální román Annelies Verbeke může na první pohled Urbanovu angažovanou prózu připomínat – minimálně tématem nutnosti uchování životního prostředí alespoň v té současné podobě („než bude ještě hůř“) a také některými motivy, zvláště motivem vody, respektive ryby, motivem dvojníka, (kvazi)mesianismu, ekoaktivismu či nespolehlivostí vypravěče. Tím však shody víceméně končí: zatímco u Urbana převažuje zájem o vodu jako takovou a neživou přírodu vůbec jako nenahraditelný zdroj pro všechny živé organismy, Monique Champagne je posedlá právě jen rybami (protože v nich vidí lidského předka), ale ostatní ekologické problémy jí na srdci tolik neleží, a tak například neustále létá nad euroasijským kontinentem a zvyšuje svou ekologickou stopu, což ospravedlňuje „jedinečností“ své mise.

Z Urbanova zeleného románu navíc na každé stránce dýchá láska k vlastní krajině (hlavnímu hrdinovi může být to, co se odehrává za českými hranicemi, zcela ukradené), zatímco vlámský román, s pozorností namířenou na světová moře a oceány, se dá považovat za vskutku globální – se všemi přednostmi i nedostatky. Na jedné straně je vidět, že globální ekologické problémy je třeba řešit zase jen globálně (jinak se nadměrný rybolov pouze přesunuje z jedné oblasti do druhé), ale na straně druhé vyznívá celý román dosti vágně – všechna města a moře, o kterých autorka píše, působí velmi monotónně, chybí bližší charakteristika jednotlivých prostředí, a pokud zde nějaký popis je, zdá se být poněkud povrchní, s užitím mnoha klišé (např. v případě Istanbulu či Vladivostoku).

Jiné srovnání by si Verbeke zasloužila s i u nás oblíbenou polskou autorkou Olgou Tokarczukovou, jejíž ekologický thriller Svůj vůz a pluh veď přes kosti mrtvých (2009) byl rovněž nedávno převeden do češtiny. I zde máme do činění se samotářskou ženskou hlavní postavou a nespolehlivou vypravěčkou, která se na vlastní pěst a s nezviklatelným přesvědčením pouští do záchrany zvířat před nenechavými lovci (u Olgy Tokarczukové je to snažení ovšem opět spjaté s vlastní krajinou a konkrétními viníky jako u Urbana).

Jak už bylo řečeno, je ekologická tematika u Verbeke jen jedním z možných výkladů. Stejně dobře můžeme román číst jako psychologickou sondu, která zachycuje vyrovnávání se ztrátou, hledání sebe sama v situaci, kdy někomu nečekaně zmizí ze života osoba, kterou doposud považoval za svou neoddělitelnou polovičku.

Viděno ještě obecněji se může jednat i o nástin situace postmoderního člověka, který je bezprizorní poté, co se zbavil všech ideologií, zejména náboženství, které dávalo jeho žití jasně definovanou náplň i směr. To vyplývá zvláště z pasáží, v nichž naivní Monique jakoby znovuobjeví posvátnou symboliku ryby a její spojitost s křesťanstvím a Ježíšem Kristem. Nato se snaží sebe sama pasovat na Spasitele ryb, ale její úvahy zní tak naivně, že jim snad ani sama nemůže věřit. Někde v tomto stadiu se také její labilní psychika začne přibližovat závěrečnému kolapsu, o němž prozradíme jen tolik, že patří v rámci celého románu do té části, kde nám vypravěč poskytuje spíše jen kusé a poněkud mlhavé informace, takže poslední kapitola je z hlediska interpretace otevřená četným, i protichůdným dohadům.

V neposlední řadě můžeme tuto útlou knížku číst jako román o psaní samotném, o psaní, které je zablokované například nedostatkem inspirace, zvláště v případě, že autor už vyčerpal možnosti vykrádání vlastního života, že už nemá dostatek usable past – zkušeností a zážitků hodných literárního zpracování, že se cítí prázdný podobně jako Monique na začátku příběhu. K této interpretaci nás vede i využití motivu „románu v románě“ – Oskarova rukopisu, který si Monique čte s nepotlačitelnou zvědavostí, zda Oskarův poněkud perverzní hrdina je, či není jeho alter ego.

Román Spaste ryby do češtiny stejně jako debut Spi! převedla již ostřílená překladatelka nizozemské a vlámské prózy Jana Pellarová. Vizitkou románu je v první řadě název v cílovém jazyce. Překladatelka zde rozhodně nemohla ponechat slovesný infinitiv z originálu, protože by v češtině zněl krajně nepřirozeně. Nakonec byl zvolen apelativní překlad za pomoci imperativu (který v češtině navíc pěkně navazuje na Spi!), a ne například popisnější titul Záchrana ryb, který se také dříve objevil v médiích. Překladatelka dala nakonec přednost slovesu „spasit“ před „zachránit“ – a to třebaže nizozemština disponuje rozdílem mezi slovesy „redden“ a „verlossen“. Volba „spásy“ je jasná v kontextu jakéhosi pseudonáboženství hlavní postavy, ovšem výzva „spaste ryby“ (citát z jejího burcujícího konferenčního příspěvku) se nezdá zcela na místě, pokud zvážíme, že Monique považuje za vyvolenou Spasitelku právě sama sebe, nikoli druhé (ti mohou ryby maximálně zachraňovat).

Na překladu je vidět, že si překladatelka dala záležet mimo jiné na ekvivalentech četných přírodovědeckých termínů a obratů. Ovšem i namátkové srovnání ukáže malé nedokonalosti v převodu běžné slovní zásoby: např. na str. 7 postaví Monique laptop na stůl, místo aby ho zapnula („aanzetten“), nebo převezme chleba, kterému chybí přívlastek („knapperig“ – „křupavý“); na str. 32 Monique a Oskara u snídaňového bufetu předběhne „pár chtivých důchodců“, i když v originále je jen jeden… Není však jistě účelem této recenze porovnávat překlad s originálem stránku za stránkou, slovo za slovem, proto už jen pár obecných poznámek. Poněkud překvapivé je, že si postavy Monique a Oskar začnou automaticky tykat v situaci, kdy to v češtině ještě není běžné (znají se krátce a i v originále si stále vykají), přitom nizozemština přechází na tykání rychleji než čeština. Při čtení originálu jsem měla pocit větší hovorovosti (v přímé řeči) a silnějšího použití ironie než v překladu, ale celkově se dá říci, že překlad českému čtenáři zprostředkuje adekvátní zážitek se stejně pestrou slovní zásobou a bohatou metaforikou jako originál.

Román Spaste ryby má potenciál oslovit nejen ty české čtenáře, u kterých Annelies Verbeke zabodovala svou prvotinou, ale i ostatní, které zaujme svou ekologickou a psychologickou tematikou. Ačkoli hlavní hrdinka často nenabízí příliš možností ztotožnit se s jejími myšlenkovými pochody, próza je atraktivní díky aktuálnímu tématu i bohatému a inventivnímu jazykovému podání.

Verbeke: Jak se spasit před samotou

Radio Wave, 19. dubna 2013, autor: Jonáš Zbořil

U nás víceméně neznámá belgická spisovatelka Annelies Verbeke patří ve své zemi mezi nejoblíbenější spisovatele své generace. Její debut Slaap! (2004, česky Spi!, Kniha Zlín 2012) si koupilo přes sedmdesát tisíc lidí a zajistil Holandsku literární export do osmnácti zemí světa. I proto má Verbeke svoje čestné místečko na stránkách holandského literárního fondu. V profilu tady o sobě autorka tvrdí, že její příběhy jsou nejčastěji o smolařích, protože jsou podle ní blíže esenci života. Ale jsou blíž rybám?

Hlavní postava jejího nejnovějšího románu Spaste ryby prvních pár stránek jako smolařka nepůsobí. Monique Champagne je spisovatelka, která pečlivě dodržuje svůj záviděníhodný denní režim: projíždí se na kole, připravuje zdravé jídlo, po kterém ihned umyje nádobí, dává si horké koupele a taky se věnuje samostudiu ohrožených druhů ryb. Až odporně entuziastická Champagne se totiž chystá změnit svůj život. Místo spisovatelské profese se bude věnovat něčemu opravdu smysluplnému – rybám, těm nebohým němým tvorům, kteří se nemohou bránit drastickým výlovům v mořích celého světa. Proč? Protože Monique samozřejmě je naprostá smolařka. Smolařka, která se marně snaží naplnit prázdno potom, co ji opustil milenec Thomas.

Snad je to jasné už z předchozího odstavce – Annelies Verbeke má smysl pro humor a umí být sympaticky absurdní. Po radikální životní změně objíždí ichtyoložka amatérka Monique akademické kongresy, kde se úpěnlivě snaží neusnout při přednáškách na téma Dopady vystavení subletální koncentraci vodního roztoku amoniaku a hypoxie na pohybové návyky pstruha obecného. Sama na kongresech předčítá vlastní procítěné eseje, u kterých robotičtí akademici jenom pokyvují hlavami v hrané empatii, pokud se tedy nesmějí.

Jak příběh postupuje, humor se z něj pomalu vytrácí a zůstává jenom absurdita. Monique bere svoje evidentně zbytečné rybí poslání čím dál vážněji. Vnímá ho totiž jako jedinou možnou cestu za spásou sebe i celého lidstva, které se evidentně žene do záhuby, když chce zničit jeden z článků své vlastní evoluce. Sama chce být naopak tou, co udělá další evoluční krok. Tak jako ryba před miliony let unikla z vody na souš, Monique marně touží zmizet ze svého prostředí. Očividně tu nejde jen o smutek z nešťastné lásky, ale o touhu lidstvo nadobro zbavit samoty.

Spaste ryby je útlá knížka, která s překvapivou odvahou rozdává rány hned do několika stran. Nizozemce Verbeke se výborně daří postihnout třeba jistou nesmyslnost psaní i deziluzi spisovatelů, kteří své životy přetavují na nepravděpodobné příběhy. Výstižně popisuje ty všem známé peripetie končícího milostného vztahu. A jak už je u téhle spisovatelky evidentně zvykem, dokáže lidem přiblížit i ty nejvzdálenější outsidery. Právě proto by bylo dobré, aby sama Verbeke nezůstala outsiderkou na českém knižním trhu.

Neřešte ryby, vyřešte sebe

Studentpoint.cz, 8. dubna 2013, autorka: Věra Pospíšilová

Porozchodová depka? Zkus vlámský román Spaste ryby. Je to o rybách. A taky o tom, jak se to po rozchodu nemá dělat.


Nejsem příznivcem „románů pro ženy“. Anotace knihy Spaste ryby!od vlámské spisovatelky Annelies Verbeke byla z větší části cítit ekologií a záchranou ryb, což je mi bližší. Pravdou ale je, že pokud se chystáte také „spasit ryby“, měli byste se připravit na syrové ženské pocity čerstvě opuštěné spisovatelky, jež se snaží svůj žal přebít tím, že veškerou energii vynaloží na slovní záchranu vymírajících vodních tvorů. Ale jak už to tak bývá - pokud se snažíte násilím zalepit díru ve svém srdíčku libovolnou ozdravnou činností, aniž byste jí připravili pevnou a úrodnou půdu, nemůžete být s výsledkem spokojeni. Tato smutná epizoda ze života tvoří hlavní linii čtivé a upřímné knihy. Úzkost, citlivost, ženskost, vymaňování se z pozůstatků závislosti na partnerovi. Důvěrně známá témata doplňuje snaha hlavní postavy o záchranu vod. Aktuální ekologická část zvedá varovný prst a kárá všechny, co mají co do činění s nadměrným rybolovem a znečišťováním moří.

„Kdo chce hýbat světem, musí pohnout nejdříve sám sebou.“ Sókratés



Originál vyšel v Belgii v nizozemském jazyce a jeho překlad byl podporován Vlámským literárním fondem. U nás jej česky vydalo nakladatelství Kniha Zlín v edici Neewit, stejně jako předtím její románovou prvotinu Spi!(Slaap!). Modrá brožovaná knížečka má vkusný přebal z klasické dílny Knihy Zlín, kterým jen dokazuje, že „v jednoduchosti je krása“. Ve středu devíti kapitol, rozdělených tematicky podle moří, jež zlomená hrdinka Monique Champagne zrovna zachraňuje, se nachází kritická pátá kapitola, jakýsi srdeční Mordor, děsivá koncentrace emocí a vzpomínek, která interpretuje vztahovou problematiku každé cituschopné ženy. Nálož pravdy, surové reality o lásce, její plusy a mínusy - to, čemu se za život ani „drsňačky na oko, které si s citečky nezadají“ nevyhnou, i když s kamarádkami u kafe zatvrzele opakují, že ano.

Annelies Verbeke ve svých knihách zvládá techniku psaní, které je čtivé, neuspávající. V případě, že by to nebyl váš tematický šálek čaje, donutí vás otevřený styl příběhu knihu přečíst i na jeden zátah. Kniha, která se čte sama. Těžko říct, pro koho je vlastně určena. Snad těm ženám, jež potřebují láskyplné obejmutí se slovy „neboj, to bude dobrý“, či vnímavým mužům, kterým není jedno, jak s porozchodovými pocity bojuje opačné pohlaví. Určovat věkovou skupinu je v tomto případě zbytečné. Je to natolik upřímná kniha, že ji musí strávit každý vyzrálý jedinec. Ale obrňte se, city a emoce přijdou v nestřeženou chvíli.

Ukázka:

Pozorovala svá rotující zápěstí a uvědomila si, že útěk začal právě tam, u tiktaalikova* zápěstí, které mu umožnilo, aby se vzepřel nad hladinu a opustil svět ledové vlhkosti, kde větší ryby požírají menší. Náš konfliktů se stranící předek nijak netoužil po růstu, opancéřování nebo maskování. V naději, že tomu boji unikne, si zvolil tlapy. Monique samozřejmě chápala, že růst končetin je záležitostí evoluce a instinktu a že stejně nemá smysl dělat soudy o živých bytostech, především těch prehistorických. Přesto považovala prapředkův útěk za stejně pochopitelný jako zbabělý a velice dobře chápala touhu uniknout z vlastního prostředí. Hraniční formou tohoto útěku byla smrt, což si naprosto jasně uvědomovala, ale mluvila o tom málo. A přece nečekala ani tak na svou smrt, jako spíš na to, až jí naroste třetí ruka, která by ji neustále hladila a uklidňovala, nebo další mozkový lalok, generující chybějící, nezbytné pochopení.

Dotaz k produktu Spaste ryby!

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Spi!

Spi!

Asi bychom těžko hledali dvě rozdílnější povahy, než jsou dva hlavní hrdinové románu belgické debutantky Annelies Verbeke Slaap! (De Geus, Breda 2003). Na jedné straně mladá krásná…

Proč se dítě vaří v kaši

Proč se dítě vaří v kaši

Kniha o rodině, která za svobodou utekla z diktátorského Rumunska na Západ. Z pohledu dítěte popisuje život v cirkusové manéži, maringotkách, hotelích a levných varieté. Nemožnost…

Reality Game Show

Reality Game Show

Druhý román mladé rumunské autorky nabízí znepokojující pohled na současný svět, kdy člověk nachází sám sebe pod vlivem sdělovacích prostředků s maskou na obličeji, za kterou jen…

Továrna na děti

Továrna na děti

„Už jí tikají biologické hodiny“ – říkává se o ženě, která netrpělivě vyhlíží potencionálního manžela, a nebo s nervozitou ještě o trochu větší se snaží přivést na…