Reality Game Show | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Letní čítanka
  • Náklaďáky Volvo
  • Kruté časy
  • Noční dravec

Reality Game Show

Reality Game Show
Cena:
289 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-79-8
Překlad:
Jiřina Vyorálková
Datum vydání:
22. 02. 2011
Počet stran / vazba:
270/brožovaná
5.00 / 1
  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Reality Game Show

Druhý román mladé rumunské autorky nabízí znepokojující pohled na současný svět, kdy člověk nachází sám sebe pod vlivem sdělovacích prostředků s maskou na obličeji, za kterou jen těžko hledá svoji pravou tvář. Zřejmě na ni totiž už téměř zapomněl.

Úryvek: Reality Game Show

Recenze: Reality Game Show

Anca Maria Mosora – Reality Game Show

Nekultura.cz, 13. října 2011, autorka: Veronika Buchtíková

Českému čtenáři se dostává do rukou druhý román mladé rumunské autorky s názvem Reality Game Show. Obdivovatelé její prvotiny Archandělé neumírají si mohou být téměř jisti, že je ani tato kniha nezklame. Ty, kterým se zdáliArchandělé příliš snoví a snad i naivní, překvapí Anca Maria Mosora neobyčejnou, téměř thrillerovou zápletkou, aniž by ztratila na schopnosti popisovat i šedou až černou realitu velmi krásným poetickým jazykem.

Reality Game Show je kniha o vztazích, především o netypickém vztahu mezi otcem a dcerou, ale i o tendenci dnešní společnosti, kdy lidem už nestačí to, co stačilo jejich předkům, ale hledají stále něco nového. A to i za cenu, že překročí určité hranice, které společnost v průběhu své historie vytyčila.

Knihou se prolínají dva příběhy, které jsou spojené osobou Pavla. Ten navštěvuje doktora Petrescu, důchodce, jenž stále poskytuje svým bývalým pacientům rady, jak se zbavit některých nemocí a neduhů. Zároveň je Pavel otcem Cocy, k níž možná projevuje větší náklonnost, než by se na otce slušelo. Tak to alespoň vidí sama Coca a svěří se s touto skutečností svému příteli Tomovi. Toma, policista, který právě vyšetřuje sérii podivných, zdánlivě nesouvisejících vražd, jí ale nevěří. Kvůli svému pracovnímu vytížení si ani nevšimne, že se Coca změnila a že se asi děje něco neobvyklého.

Přestože příběh přináší na rozdíl od předchozí knihy silné napětí, jazyk, který autorka používá, se od jejího prvního románu příliš nezměnil. Opět se setkáváme s dlouhými, složitými souvětími, která nutí čtenáře k udržování vysoké pozornosti. Nezměnila se ani překladatelka, a českému vydání je tak opravdu těžké z hlediska překladu něco vytknout.

Reality Game Show je kniha o vztazích, především o netypickém vztahu mezi otcem a dcerou, ale i o tendenci dnešní společnosti, kdy lidem už nestačí to, co stačilo jejich předkům, ale hledají stále něco nového. A to i za cenu, že překročí určité hranice, které společnost v průběhu své historie vytyčila.

Ale na rozdíl od knihy Archandělé neumírají, která byla psána ich-formou, zvolila v tomto případě autorka er-formu. Začala také více používat přímou řeč, přestože s ní stále poměrně šetří. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že se autorka snaží pomocí některých populárních prvků, jako je napětí nebo právě přímá řeč, přiblížit širším vrstvám čtenářů, ale není to zcela pravda. Přestože Reality Game Show je oproti Archandělům zřejmě „stravitelnější“ i pro ty, kteří si nelibují v básnických obrazech, autorce se nedá upřít hloubka jejího textu, která nutí k zamyšlení a přesahuje to, co je v knize naplno nebo jen náznakem řečeno.

Román nepodává přesnou výpověď o současné rumunské společnosti, která by mohla být považována za všeobecně platnou. Hlavní postavy jsou osoby velmi specifické a až na některé výjimky není možné je označit za průměrné. Také netradiční „reality game show“, kterou se někteří baví, si rozhodně nemůžeme splést s novou masovou zábavou Rumunska či jakékoliv jiné země. Přesto je však možné najít pod povrchem určité typické charakterové rysy, které se mezi lidmi objevují a které mohou ve vyhroceném případě vést k tak netypickým projevům prožívání a jednání, o jakých se mluví v Reality Game Show.

Ukázka:

Rozhlédla se kolem sebe, aby našla spolehlivé místo, kam by mohla šlápnout. Zvedla pravé chodidlo a položila ho o kus dál. Obličej se jí ještě více zkřivil hned poté, co tíha jejího těla úplně spočinula na zraněné noze. Střep pronikl hluboko, přímo doprostřed chodidla, které teď zanechávalo na dlaždicích drobné krvavé skvrny. Nechala pozvánku vedle kalendáře a dokulhala až do koupelny, kde se posadila na okraj záchodové mísy, položila jednu nohu na koleno druhé a vytočila kotník tak, až světlo dopadlo přímo na zkrvavené chodidlo. Podle stopy, kterou zanechal, nemohl být střep moc velký, prorazil ale hrubou kůži a zabořil se dost hluboko do ztvrdlého masa, jako malá kulka přesně vystřelená do jejího těla. Konec střepu nebyl vidět. Krev odkapávala pomalu a její krůpěje stékaly po patě, odkud padaly dolů. Zvedla se, otočila kohoutkem, nechala vodu trochu odtéci a pak strčila nohu pod silný proud. Krev se rozpíjela na porcelánových stěnách do průzračné a veselé růžové. Proudila v tenkých spirálách až k nerezovému oku odtoku. Coca byla překvapená, když zjistila, jak málo se podobá té tekutině, která ji držela při životě. Udiveně pozorovala její živou barvu, která vytékala z praskliny v chodidle, a pak zase bledost, kterou získala její kůže. Znovu se zamračila v okamžiku, kdy v krku ucítila zase tu žízeň, která ji předtím přivedla do kuchyně. Noha pod ledovou vodou začala ztrácet postupně cit, od prstů přes klenbu chodidla až k patě. Zastavila vodu, aniž by vytáhla nohu z umyvadla. Z košíku na okraji vany vytáhla pinzetu a znovu vytočila nohu tak, aby na ni lépe viděla. Několikrát se pokusila zachytit kousek skla, ale podařilo se jí ho jen zatlačit hlouběji, zvětšit ránu a spustit novou vlnu krve stékající do výlevky. Tentokrát nechala vodu puštěnou, dokud krvácení úplně neustalo. Ovinula nohu ručníkem a doklopýtala k lékárničce. Vytáhla náplast, sundala z ní ochrannou fólii a poté, co osvobodila nohu z ručníku, na němž bylo vidět živé rudé stopy krve, která zase začala téci, ji přilepila přesně přes otvor, který po sobě zanechal střep. Postavila se, obličej se jí zkřivil bolestí a ucítila, jak se jí v noze pohybuje cizí těleso, ale kráčela normálně.

Reality Game Show, Anca Maria Mosora, Kniha Zlín, 2011, překlad Jiřina Vyorálková.

Extrémne vyrušujúca reality show

i-lemon.sk, 13. dubna 2011, autor: Ľubomír Jaško

Autorka tohto románu, mladá rumunská prozaička Anca Maria Mosora podľa informácie na prebale knihy vyštudovala filozofiu a v súčasnosti píše dizertačnú prácu o fenomenológii. Reality Game Show je samozrejme textom iného druhu ako vedecká práca, ale aj na stranách tejto knihy je prítomná nekompromisná analýza. Obraz je to nekompromisný, temný až hororový, znepokojujúci a mrazivý.

Mladý policajt Toma dostáva za úlohu vyšetriť sériu samovrážd. Sú to skutočne „len“ samovraždy? Nejde o organizovanú reťaz vraždenia? Najčerstvejším prípadom je starý bukureštský lekár Petrescu, ktorý bez oficiálneho certifikátu prevádzkuje vo svojom byte nezávislú medicínsku prax. Jedným z doktorových pacientov je advokát Pavel. Jeho dcéra Coca je Tomovou priateľkou – hoci trochu zvláštnou, tesne na hrane vážneho vzťahu. Detektív postupne odhaľuje divný vzťah otca a dcéry. Ďalším zaujímavým objavom na lekárovom stole je pozvánka na Hru. Je zrejmé, že táto hra je reality show iného druhu. A niektorí túto Hru neprežijú... Doslova.

Kto očakáva takto chronologicky naservírovaný príbeh, dostane rýchlo príučku komplikovanejšieho čítania. Mosora postupne a časovo zo všetkých možných smerov rozplieta vzájomné vzťahy. Všetko však nakoniec smeruje k večeru, kedy sa v tajomnom dome začína Hra. Limuzíny práve parkujú a pozvaní hostia vstupujú do priestoru, kde silný reflektor upriamuje pozornosť všetkých jediným smerom...

Autorka predvádza úplne nový štýl písania. Zdanlivo sa vôbec nesnaží, ale celý román sa odohráva v obzvlášť temnej atmosfére. Na scéne sa striedajú jednotlivé postavy, každú chvíľku ďalšia a v inej súvislosti. Mosora píše „husto“, nenecháva čas na odpočinkové pasáže. Je to koncentrovaná porcia opisu neuchopiteľného ľudského sveta. Márne je čakanie na akýkoľvek náznak optimizmu či iného druhu životnej radosti. Jedinou možnosťou ako prekonať totálnu bezvýznamnosť životného osudu je zahrať si posledné predstavenie v Hre – pred zrakmi šokovaných divákov.

Svet a život je chvalabohu svetlejší ako ten z Reality Game Show. Ale niektoré „príznaky choroby“ nemožno ďalej ignorovať. Normalita sa stáva výnimkou. Niet miesta pre dôveru a vášeň. Život sa mení na smrť ešte pred okamihom zomierania. Mnohí majú tak žalostne málo dôvodov, prečo sa úplne nevykašľať na pokus o žitie.

Cynický obraz v knihe mladej Rumunky je našponovaný do neznesiteľného extrému. Dokáže však prebudiť podobne ako výstrel uprostred Hry.

Anca Maria Mosora: Reality Game Show

A2 16/2011, autorka: Anna Vondřichová

Nedlouho po vydání A2 věnované rumunskému filmu (13/2011) se nad přítomným románem znovu vracejí úvahy o vyprázdněné naraci a žánrových hrátkách. Anca Maria Mosora ve svém druhém románu využívá populárního motivu zločinu uvnitř společenství sektářského charakteru k vylíčení osudů hned několika rodin obestřených tajemstvími, jež se postupně skládají dohromady. Podezřele se kupící mrtvoly, jež spojuje záhadná Hra, nejsou po většinu románu podstatné. Autorka záměrně vyprávění zpomaluje, střídá časové roviny a mnohdy se soustředí spíše na detail než na provazování dějových linek. Zdá se, že konflikt klíčící v mladé Coce či nedůvěra k otci pramenící z jeho incestních tendencí jsou vzrušivější i děsivější než praktiky skupiny sebevrahů, což je nicméně spolek, který postavy spojuje – postoj, který k němu zaujmou, je zásadní pro interpretaci jejich jednání. Pro Cocu spolek představuje zbraň proti otci, pro něj pak možnost ji spatřit. Smrt samotná pro otce ani pro dceru v podstatě neznamená nic než zaběhnutý rituál. Tragický závěr proto není nijak dramatizován. Ve srovnání s palčivostí líčení všech otcových doteků, Cocina nepřístupného pohledu a neustálého tematizování její fyzické krásy se zdá únik do smrti jako pokojné řešení: „Mohl to být jen list, který se během pádu z větve stromu dotknul její paže. Nemohlo z toho vzejít nic zlého. Ale přesto ji něco přimělo zvednout pohled, když jeho ruka zakryla její paži a hladíc celý její povrch se sunula vzhůru. Konečky prstů se setkaly, spojily se, utvořily tak z ruky zvláštní žhavý náramek.“ Stejně plasticky zachycuje Mosora i další dvojice. Nicméně nikdy nesklouzne do doslovnosti, nechává v popisu záměrně prostor pro nedořečenost. Tajemné jsou také vztahy mezi jednotlivými postavami – až postupem času se čtenář dobere hloubky citu, jejž k sobě chovají. Nenávist vedoucího Hry Livia ke svému švagrovi vyplouvá na povrch jakoby mimoděk, ač jde o jednu z podstatných motivací pro vznik celého spolku. Příběh má i svého detektiva, ten je však zcela netečný k událostem kolem sebe. Vyšetřování ho svádí falešnými stopami a zadrhává se, částečně také kvůli postavám, jejichž neschopnost spolu komunikovat brání policistovi dozvědět se o Hře všechno. Nešikovnost vyšetřujícího navíc brání čtenáři chápat celý román jako detektivku. Autorka předkládá pátrání po zločinu spíše jako obecnou metaforu odkrývání zla v událostech, jež jsou na první pohled obyčejné. Její postup je precizní, někdy snad až příliš doslovný, ve výsledku však – i díky podařenému překladu – značně působivý.

Mosora, Anca Maria: Reality game show

iLiteratura.cz, 1. května 2011, autorka: Jarmila Horáková

Anca Maria Mosora: Reality game show, přeložila Jiřina Vyorálková, Zlín, Kniha Zlín, 2011, 267 s.

Televizní reality show typu Big Brother jsou vděčnou inspirací pro rumunské autory – dramatička Lia Bugnar uvedla před třemi lety v bukurešťském Národním divadle hru Sedm jednou ranou (Şapte dintr-o lovitură, 2008), v níž je sedm soutěžících ochotno za získání přízně televizních diváků, a tím i finanční výhry, zaplatit jakoukoli cenu – počínaje naprostým odhalením svého soukromí až po pokus o sebevraždu. Anca Mosora v románu Reality game show, který v tomto roce vydalo nakladatelství Kniha Zlín ve zdařilém překladu Jiřiny Vyorálkové, sice přejímá princip podobných pořadů velmi volně, avšak s o to větší naléhavostí a přesahem téměř existenciálním.

Osudy několika hlavních postav se točí kolem tajuplné Hry, jejíž princip se čtenář postupně dozvídá z útržků mozaikovitě poskládaného děje. Detektiv Toma dostane od svého nadřízeného za úkol rozluštit záhadu zvýšeného množství podivných sebevražd, aniž by tušil, že jeho dívka Coca ví, odkud se mrtvá těla berou. Cocu zase sužuje její otec Pavel, který k ní chová milostné city. Jeho incestních choutek si je mladá žena vědoma, ale u svého přítele nenachází hledanou oporu. Nevěří jí, ostatně zřejmě ne náhodou se jmenuje Toma (Tomáš); stejně tak Coca nese jméno evokující u jejího otce závislost srovnatelnou s tou drogovou. Druhou ústřední dvojici románu představuje starý doktor Petrescu a nevlastní bratr jeho zesnulé ženy Liviu. Doktor se teprve po smrti své manželky dozvídá o vřelých citech, které k ní Liviu choval. A právě Liviu se rozhodne spustit Hru, jakousi reality show přístupnou pouze zvaným divákům, protože je posedlý obrazem Jidáše, respektive na něm zachyceným výrazem jeho tváře těsně před oběšením a nedokáže najít klid, dokud podobnou tvář plnou úlevy, ba téměř štěstí, nespatří u živého člověka. Takto rozehraná partie vrcholí tragickým vyústěním tichého, těžko pochopitelného souboje otce a dcery.

Román Anky Mosory by mohl být thrillerem – nepostrádá vzrušující zápletku a napětí, které dráždí čtenářovu zvědavost. Autorka však nepoužívá krátké úderné věty, jež by posouvaly děj rychle kupředu a zvyšovaly dynamiku vyprávění. Naopak pomocí dlouhých a složitých souvětí odhaluje duševní pohnutky jednotlivých postav, jejich vzpomínky a asociace rozbíhající se všemi směry. Nicméně konečný tvar románu je překvapivě kompaktní, a když do sebe zapadnou všechny kousky této zvláštní mozaiky, výsledná podoba připomíná svou nezvratností antickou tragédii, v níž však smrt neznamená jen prostý zánik, nýbrž představuje naději na únik a pomstu zároveň.

Předchozí, debutová próza mladé spisovatelky Archandělé neumírají(česky 2008) psaná v ich-formě dívkou, kterou opustil její milý a která se navíc těžko vyrovnává s plynutím času a změnami ve starém domě, kde kdysi bydlela, místy sklouzává do srdcebolné manýry, avšak román Reality game show je oproštěn od podobných nedostatků a dokládá autorčin nezpochybnitelný literární talent. Její specifický styl a pomalé, jakoby záměrně zdržující tempo vyprávění stojí v protikladu k dnes tolik prosazované rychlosti, flexibilitě a spěchu. Tím zároveň podtrhuje naléhavost sdělení vedoucí k zamyšlení nad našimi životy – koneckonců nejsou všechny jen pouhopouhou hrou, která nakonec skončí takovou či onakou smrtí?

Dotaz k produktu Reality Game Show

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Archandělé neumírají

Archandělé neumírají

Krátký román nebo spíše novela Archandělé neumírají je zpovědí mladé ženy, žijící vzpomínkami na svůj ztroskotavší milostný vztah. Kniha zároveň lyrická i rozumová vyniká…

Vítr proměnlivých směrů

Vítr proměnlivých směrů

Vítr proměnlivých směrů je výběrem povídek z knihy lotyšské spisovatelky Ingy Ābele Sniega laika piezīmes (Poznámky z doby sněhu), oceněné roku 2004 lotyšskou Výroční cenou za…

Topoly berlínské

Topoly berlínské

V roce 2004 publikovala Anne B. Ragdeová kritikou velmi pochvalně přijatý román Berlinerpoplene (Topoly berlínské), první díl trilogie o rodině Neshovů, za nějž získala Riksmålsprisen…

Muž, který rozuměl hadí řeči

Muž, který rozuměl hadí řeči

V románě Muž, který rozuměl hadí řeči (2007) uvádí Kivirähk čtenáře do 13. století, do doby christianizace Estonska. Líčí tu komunitu lesních lidí, která se postupně rozpadá…