Princip předběžné opatrnosti
- Popis
- Úryvek
- Recenze
- Dotaz ke knize
Popis: Princip předběžné opatrnosti
Princip předběžné opatrnosti je druhým románem mladého francouzského spisovatele Matthieua Junga. Název odkazuje k jedné z klíčových ekologických zásad moderní společnosti vůbec, podle níž „vždy, když existuje riziko možného nebezpečí, je třeba jednat tak, jako by toto nebezpečí bylo reálné“. A to i v případě, že riziko není zcela ověřené. Podle definice Evropské komise z 2. února 2000 je třeba užít principu předběžné opatrnosti vždy, „když existuje alespoň předběžný vědecký názor, že je opodstatněný důvod k obavám před riziky poškození životního prostředí či zdraví lidí, živočichů a rostlin, která by mohla narušit základní princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí“.
Autor s ironií popisuje paradox mezi všudypřítomnou, až orwellovskou solidárností a péčí státu o blaho a zdraví občanů na jedné straně a stále tvrdšími mezilidskými a pracovními vztahy na pozadí doutnající hospodářské krize a nejistoty začátku 21. století na straně druhé. Hlavní hrdina, Pascal Ebodoire, záměrně tuctový burzovní makléř a otec rodiny, je posedlý „nulovou rizikovostí“ a pečlivě se vyhýbá všemu, co by mohlo ohrozit byť jen jeho dobrou náladu, jako například četba Michela Houllebecqa, Goliáše současné francouzské literatury, s nímž román nepřímo polemizuje, hlásaje „zúžení bitevního pole“. Aby ochránil sebe i své blízké, rozhodne se Pascal dovést princip „správného“ života ad absurdum. Princip předběžné opatrnosti se tak stává zábavnou, i když znepokojivou společenskou bajkou o stavu současné společnosti.
Úryvek: Princip předběžné opatrnosti
Recenze: Princip předběžné opatrnosti
Prvky bulváru v současné literatuře - Plodit či zabíjet?
Tvar, 2012, autorka: Pavla Vašíčková
Opatrnosť zabijakom životnej radosti
iLemon.sk, 17. ledna 2012, autor: Ľubomír Jaško
Nadpis je výrazne odpudzujúci. Zvádza k myšlienke, že pôjde o politickú agitku z Bruselu, politicky korektný dokument vyhovujúci všetkým, alebo inú preambulu nových a trendových ľudských práv. Pravda je takáto: ide o druhý román francúzskeho autora Matthieua Junga.
Asociácie spojené s titulom tohto románu však nie sú úplne falošné. Podľa definície Európskej únie z februára 2000 je potrebné použiť princíp predbežnej opatrnosti vždy, keď „existuje aspoň predbežný názor, že je opodstatnený dôvod k obavám pred rizikami poškodenia životného prostredia či zdravia ľudí, živočíchov a rastlín, ktoré by mohli narušiť základný princíp vysokej úrovne ochrany životného prostredia.“
Pascal Ebodoire je burzový maklér v Paríži. Denne cestuje parížskymi prímestskými vlakmi, aby následne v práci špekuloval nad fúziami firiem a pre svojho zamestnávateľa (a čiastočne i pre seba) zarábať veľké peniaze. Doma má manželku, dcéru a dospievajúceho syna. V jeho živote sa zdanlivo nič dramatické nedeje, ale pocity zo sveta sú vyhranené.
Hádam každý čitateľ pozná to, čo prežíva Pascal. 16-ročný syn je zatvorený vo svojej „kobke“ s počítačom a adventure hrami. Otca ničí generačná priepasť. Vzťah k manželke je síce korektný, ale určite nie vášnivý. A do toho tie riziká – každý deň Pascal registruje správy o deťoch, ktoré cynicky vraždia svojich rodičov alebo o násilníkoch, ktorí terorizujú cestujúcich v prímestských spojoch. Pascalov kolega sa bezostyšne pred všetkými hrá na sexuálneho poloboha, ktorý zviedol už polovičku obyvateliek Paríža, a pritom nerozlišoval vek alebo farbu pleti. Princíp predbežnej opatrnosti privedie Pascala k šialenému činu. Lepšie je preventívne zasiahnuť ako bezstarostne čakať, kedy sa on sám stane obeťou...
Jung napísal znepokojivú prózu. Svet v jeho prevedení je nebezpečný a nevyspytateľný. Napriek pokročilej technológii starostlivosti o občanov sa spoločnosť znovu stáva džungľou, v ktorej sa odohráva reálny zápas o prežitie. Aj tie najtesnejšie rodinné vzťahy sa z liečivej istoty menia na pascu, ktorá môže usmrcovať...
Zostáva jediná podstatná otázka: Je tento novodobý pocit ohrozenia záležitosťou chorej duše a jej tieňov (ako to predpokladá autorov slávny menovec Carl) alebo chorej spoločnosti, ktorá svojich členov postupne, ale neľútostne zdegeneruje?
Dále doporučujeme
Muž, který rozuměl hadí řeči
V románě Muž, který rozuměl hadí řeči (2007) uvádí Kivirähk čtenáře do 13. století, do doby christianizace Estonska. Líčí tu komunitu lesních lidí, která se postupně rozpadá…
Reality Game Show
Druhý román mladé rumunské autorky nabízí znepokojující pohled na současný svět, kdy člověk nachází sám sebe pod vlivem sdělovacích prostředků s maskou na obličeji, za kterou jen…
Továrna na děti
„Už jí tikají biologické hodiny“ – říkává se o ženě, která netrpělivě vyhlíží potencionálního manžela, a nebo s nervozitou ještě o trochu větší se snaží přivést na…