Nejdelší den v roce | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Sněhulák
  • Purity
  • Jo Nesbø - box
  • Ulice Zlodějů
  • Vánoční dárky z KNIHY ZLIN
  • Hořící stromy
  • Jak číst současné umění

Nejdelší den v roce

Nejdelší den v roce
Cena:
199 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-11-8
Překlad:
Lenka Housková
Datum vydání:
01. 12. 2008
Počet stran / vazba:
185/brožovaná
3.25 / 16
  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Nejdelší den v roce

Román v Česku i Evropě etablované spisovatelky Tanji Dückers Nejdelší den v roce se odehrává v jediném dni, kdy k pěti dospělým dětem dorazí zpráva o nečekaném úmrtí jejich otce. V pěti částech vyprávěných z pohledu jednotlivých dětí se vynořuje mozaika života jejich otce a rodiny, jak si ji pamatují z dětství, kdy byl život ještě snadný a jasný. Jednotliví aktéři se kromě smrti otce právě vypořádávají i s vlastními strastmi a problémy – nevěrou, osamělostí, vzdorovitými dětmi, profesní seberealizací, finančními těžkostmi. Pro každého z nich však rodina představuje důležité zázemí, všichni si uvědomují význam rodinné soudržnosti.

Úryvek: Nejdelší den v roce

Recenze: Nejdelší den v roce

Jedna zpráva, jeden dlouhý den Rodinný portrét v románu Tanji Dückersové

LitENky, 11. května 2009, autorka: Pavlína Hubková

Německo se v poslední době může chlubit úrodou talentovaných spisovatelek. Jednou z nich je i Tanja Dückersová, se kterou se mohli čeští čtenáři seznámit v roce 2004, kdy u nás vyšla Zóna Berlín, koláž příběhů z německého hlavního města. Nyní se nám dostává do rukou její román Nejdelší den v roce, v němž opět skládá obraz z malých střípků.

V nejdelším dni v roce se pět sourozenců dozvídá o smrti vlastního otce. Už dávno jsou dospělí, už dávno si žijí svým vlastním životem. A najednou přichází smutná zpráva, se kterou se musí vypořádat. Každý sám. Po svém.

Román nahlíží do oken jedné rodiny, v níž vztahy nejsou idylické, každý člen je úplně jiný, přesto jsou k sobě všichni připoutání neviditelnou vazbou. Pojítkem všech charakterů je právě otec. Ten představuje výchozí bod, ze kterého se jeho potomci vydali každý svou cestou. Otcova smrt je náhle nutí vzpomínat na dětství a dospívání, přemýšlet o vztazích se sourozenci a o poutech k rodičům.

Každý se skrze svou vlastní optiku dívá do minulosti a hodnotí svůj současný život. Jejich postřehy, dojmy a vzpomínky tvoří barevnou mozaiku, která ukazuje nekompromisní portrét celé rodiny.

Tanja Dückersová si umí vymýšlet, přesto stojí nohama pevně na zemi. Plně rozvíjí svoji fantazii, hlavní hrdiny nechává vypořádat se s různými situacemi, posílá je na rozličná místa a nutí je jednat i přemýšlet, stále ale zůstává civilní a střízlivá. Styl vyprávění je jasný, přímočarý. Autorka všechno sděluje na rovinu, nic neobchází, nic neskrývá, neplýtvá zbytečnými slovy navíc. Ke všednímu životu svých postav přistupuje citlivě, přesto neúprosně. Popisuje ho bez příkras takový, jaký je.

Na každé stránce autorka dokáže zaujmout a přesvědčit, že je zdatnou pozorovatelkou mezilidských vztahů. Prostřednictvím její prózy k nám z Německa vane svěží vítr, ze kterého můžeme mít radost.

O rodičích a dětech…

Reflex, 18. března 2009, autorka: Kateřina Kadlecová

…se píše často. Na rodinných trablech i touhách jednotlivců se dá dobře vysledovat nejen přirozený vývoj a proměny člověka, ale i rozdílné chápání „kvalitního života“ různými generacemi a podstata vzájemného odcizení členů rodiny. Tak jde čas.

Německá novinářka, autorka dětských knih, dramatička, kunstkritička, básnířka a romanopiskyně Tanja Dückersová publikovala roku 2006 krátký román NEJDELŠÍ DEN V ROCE, který se na konci loňského roku dočkal českého překladu a který by bylo jistě zajímavé číst v nejkratší den v roce, tedy 21. prosince, ale kde že loňské sněhy jsou, zvlášť když napadlo až letos.

Rodina prožívá čerstvou, nečekanou smrt otce; každá z pěti kapitol je vyhrazena popisu reakce jednoho z pětice již dospělých potomků. Jejich vztahy k obchodníkovi Paulu Kadereitovi byly (ještě za jeho života) rozličné, všichni však po tátovi zdědili zapálení pro povolání, touhu uspět i v soukromém životě a hlavně přání zažít něco jiného než ostatní, i kdyby se dobrodružství mělo odehrávat jen za jejich čely, houpajícími se spolu s proutěným křeslem. V příběhu nejmladšího syna, inženýra Tomáše, který od rodiny utekl do západoamerické pouště, a v popisu životní dráhy psycholožky Anny zužitkovala Dückersová vlastní vzpomínky na stáže v USA, v Benjaminově pracovním dni galeristy zase uplatnila svou kurátorskou zkušenost. Všechny příběhy mozaiky jsou dokonale uvěřitelné, sevřené jako drtící pěst maloměstské reality středního věku. Dnes čtyřicetiletá Dückersová právem sklízí ceny a stipendia.

Stejně jako ZÓNU BERLÍN (č. 2004, Odeon), jež autorku vynesla k vavřínům díky popisu Berlína jako nonkonformní metropolis plné bílých límečků vedoucích dvojí život, bohémů a jiných bohem zapomenutých dětí, přeložila Nejdelší den v roce Lenka Housková a vydala jej plodná Kniha Zlín v rámci své edice Track určené (relativně) mladým, ceněným evropským autorům.

Nejdelší den v roce je na poušti

Metropolislive.cz, 21. ledna 2009, autor: Radovan Plášek

Tanja Dückersová si dokázala na německé literární scéně vydobýt stabilní a respektovanou pozici. Nepochybně i díky románu Nejdelší den v roce, nedávno přeloženému do češtiny. Postupně se v něm před námi otevírá jakási „rodinná anamnéza“: dílčí portréty pěti sourozenců, které v ten samý čas (s jednou výjimkou) dostihne a zasáhne naprosto nečekaná zpráva. Právě jim zemřel otec – obchodník s exotickými terarijními živočichy, autoritativní muž, v něčem podivín a životní osamělec.

Nakukujeme do osudů této rodiny tak, jako bychom se dívali „skrze skla jednotlivých terárií“. Téměř vše se děje během jednoho dne, jen na různých místech. A vidíme vzájemné příbuzenské sympatie i antipatie, radosti, bolesti, křivdy… Přestože se děj dotýká téměř výhradně naší současnosti, není bez významu, že se aspoň v náznacích vrací i k traumatickým okamžikům německé minulosti (nacistická minulost jejich dědečka).

Román je napsán velmi přesvědčivě. V této mozaice či skládačce, z níž si postupně budujeme obraz dané rodiny, najdeme spoustu velmi dobrých psychologických postřehů a situačně odstíněných charakteristik. Jen občas je dojem lehce zkalen – třeba poněkud schematickým profilem psycholožky Anny.

Nicméně všechno to, co se odehrává v prvních čtyřech kapitolách, jako by téměř bylo předehrou ke kapitole poslední. V ní přichází na přetřes životní peripetie nejmladšího ze sourozenců. Z evropského městského prostředí se přemisťujeme rovnou do americké pouště – plné písku, nepotřebných věcí, armádních objektů, kaktusů, sektářů, podivínů i melancholie. Tady se svým způsobem protínají cesty dědy, otce a jeho oblíbeného a kdysi nadějného syna. Tady lze přemítat o rodině.

Dückersová, Tanja. Nejdelší den v roce. knihazlin.cz (2008), s. 181, překl. L. Housková

Rodinná atmosféra je dusná

Lidové noviny, 14. ledna 2009, autor: Ondřej Horák

Německá autorka Tanja Dückersová, která patřila mezi „dívčí zázrak“, se nyní představuje dalším románem jako zralá prozaička.

Už tomu bude pět let, co česky vyšla kniha Zóna Berlín mladé berlínské autorky Tanji Dückersové (1968). Nyní byl publikován v českém překladu její další román Nejdelší den v roce, a tak prozaička dorovnává skóre s dalšími mladými německými autorkami – dvě knihy zde vyšly již také Judith Hermannové a Juli Zeh. Což je poněkud překvapivé, neboť tato díla nemají v českém prostředí žádný výraznější a trvalejší čtenářský ani kritický ohlas.

Proč jsou tedy tyto spisovatelky dále vydávány, proč není představen někdo další? Minimálně jeden klad takové počínání má, totiž že tak lze sledovat vývoj jejich tvorby, v tomto případě tedy konkrétně Tanji Dückersové.

Záleží na věku a pohlaví?

Zóna Berlín (Spielzone, 1999) představila autorku jako součást takzvaného Fräuleinwunder německé literatury. Ve zkratce řečeno se jednalo o mladé – a také pohledné – ženy, které nadto dokázaly rovněž napsat knihu. To, jaké kvality, jako by už nebylo tak podstatné. Stejně jako to, že se jistě jednalo o důsledek jisté propagační strategie nakladatelů a vnímání těchto autorek kritikou, povětšinou tedy – co si budeme namlouvat – mužským elementem.

Zóna Berlín, třetí autorčina kniha, přinesla svět plný osamělých lidí, často naplňujících své dny bizarním počínáním. Vyznění románu pak bylo velmi „trhavé“, neboť prozaička přeskakovala od jedné postavy k druhé, jako by byly všechny horkým bramborem, který nelze dlouho udržet, či možná spíše jako by tímto těkáním chtěla zakrýt jakýsi kráter nezáměrné prázdnoty ve svém díle.

Nyní nakladatelství Kniha Zlín a překladatelka Lenka Housková nabízejí obraz Tanji Dückersové v roce 2006, kdy vyšla její osmá kniha, román Nejdelší den v roce, a kdy už se prozaička za žádný Fräuleinwunder schovávat nemohla – a jistě také nechtěla. Ostatně nebyla jedinou z autorek, které se proti této nálepce – jak velí konvence těch, kteří se snaží vypadat nekonvenčně – vymezila. Málokterý autor chce být dáván do jednoho pytle s jinými, to ohrožuje jeho pocit jedinečnosti. Zatímco v Zóně Berlín bylo rámcem samo město, v Nejdelším dni v roce je rámec o mnoho konvenčnější a tradičnější, tedy rodinný. Už i v Zóně Berlín ale autorka nahlížela skřípající vztahy mezi jednotlivými generacemi v rodině. V nyní přeloženém románu jsou již ale hlavním tématem, které je „odstartováno“ otcovou smrtí. V pěti kapitolách je zde popisován život a náhled na rodinné soužití jeho pěti potomky. Dalo by se tedy říci, že se jedná o další ze současných volných variací na román Williama Faulknera Když jsem umírala.

Obyčejná šablona Nejen rodinný rámec je příčinou vzniku prózy oproti Zóně Berlín „obyčejnější“. Při čtení Nejdelšího dne v roce se také sympaticky vyjevuje, že Tanja Dückersová se už nezaměřuje na efekt, ale na samotné psaní, na kvalitu popisu konání a motivací románových postav.

Zachycen je především „nejdelší den v roce“, kdy otec umřel na infarkt v důsledku abnormálního horka. Dozvídáme se tak zprostředkovaně o historii rodiny z několika úhlů, o tom, že vztahy sourozenců jsou mnohdy „vyvanulé“, a taktéž, že smrt se jaksi do našich současných životů „nehodí“. Hned v několika pasážích je tak popisována neschopnost, neochota či nemožnost sdělit, že otec umřel.

Otcova smrt je ale také pro potomky impulzem k ohlédnutí, rekapitulování či uvědomění si toho, co už nejde vrátit. A jak je to dnes běžné, smrt se do našich životů nehodí – o to víc se ale o takovýchto záležitostech „hovoří“ a o to déle se jimi neupřímně dojímá. To vše najdeme i v románu Tanji Dückersové. Dá se tedy říci, že se autorka odvážně pustila na tenký led obyčejnosti a neprobořila se? Do jisté míry ano, nicméně Nejdelší den v roce zas nelze považovat za nějaké zásadní románové dílo. Německé prozaičce se při jejím psaní totiž nepodařilo vymanit z umrtvující šablony. Netrvá totiž dlouho, a čtenáři dojde, že počet sourozenců a kapitol se rovná. A obava, že Tanja Dückersová mechanicky dokončí toto kolečko, se bohužel naplní. Patrně jinak chvályhodnou snahou dát románu tvar tak autorka otupila své dílo. Tak tedy píše jedna německá paní. Žádný zázrak to není, ale aspoň sympatický pokus.

HODNOCENÍ LN *****

Dotaz k produktu Nejdelší den v roce

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Pokojská

Pokojská

V humorném románu o neurotické pokojské se sklony k voyeuristickému pozorování hostů zpod postelí se Markus Orths dotýká problémů v mezilidské komunikaci. Konkrétně jde o neshody mezi…

Princip předběžné opatrnosti

Princip předběžné opatrnosti

Princip předběžné opatrnosti je druhým románem mladého francouzského spisovatele Matthieua Junga. Název odkazuje k jedné z klíčových ekologických zásad moderní společnosti vůbec…

Spi!

Spi!

Asi bychom těžko hledali dvě rozdílnější povahy, než jsou dva hlavní hrdinové románu belgické debutantky Annelies Verbeke Slaap! (De Geus, Breda 2003). Na jedné straně mladá krásná…

Chladnější vrstvy vzduchu

Chladnější vrstvy vzduchu

Vodácký tábor ve Švédsku. Všechny, kteří zde pracují, nějak poznamenala změna režimu – hledají práci, dobrodružství, neláká je život v konzumní společnosti. Jsou drsní stejně…