Dny opuštění | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Náklaďáky Volvo
  • Bílé město
  • Náš všední život

Dny opuštění

Dny opuštění
Cena:
219 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87162-88-0
Překlad:
Jakub Volný
Datum vydání:
06. 12. 2011
Počet stran / vazba:
186/vázaná
3.91 / 8689
  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Dny opuštění

Román Dny opuštění, jehož hlavní hrdinkou je překladatelka Olga, se odehrává v Turíně, kde Olga žije v malém bytě s manželem Mariem, dvěma dětmi a psem. Děj začíná v okamžiku, kdy manžel, zdánlivě bezdůvodně, od rodiny odchází. Olga si zprvu nedělá starosti, nepochybuje, že se Mario opět brzy vrátí. Postupem času však naděje na manželův návrat mizí. Olga v noci nemůže spát, sleduje pornografii, která se jí během dne promítá do života. Pomalu přestává zvládat základní činnosti, ztrácí se ve světě vzpomínek na rodnou Neapol a smyšlených představ. Byt se jí stává vězením… I ve svém druhém románu se Elena Ferrante noří do duše ztrápené ženy. Probírá s ní její vzpomínky i smyšlené představy, pomáhá jí najít cestu z bezútěšné situace. Kniha byla roku 2005 zfilmovaná italským režisérem Robertem Faenzou. Jednu z hlavních rolí si v něm zahrál i oblíbený hudebník Goran Bregovic.

Úryvek: Dny opuštění

Recenze: Dny opuštění

Elena Ferrante: Dny opuštění

A2 6/2012, autor: Miroslav Bárt

Jsme pozváni, abychom s překladatelkou Olgou prožili „dny opuštění“. Střízlivý odstup vytváří lehké, ale koncentrované čtení téměř bez patosu. Okem hrdinky se díváme vpravdě lidsky – tedy jaksi „krásně omezeně“, místy jde téměř o stoickou smířenost. Jak ale otáčíme stránky dál, kameru už nedrží tak jistá ruka. Olga se poté, co ji opustí manžel, snaží přizpůsobit situaci. Učí se zvládat obživu a výchovu dětí – ale i věci, které dělávala sama už dříve. Jak říká, „cítila jistotu“ právě v mlčení, které s sebou manželství někdy nese. Přestože je uvažování místy snad až příliš psychologizováno, nitrozpyt je předkládán bez mašliček a triumfálních výkřiků. Postupně se s Olgou ocitáme v neurčitém sledu času a myšlenek a ke konci knihy jsme z hrdinčina pečlivě udržovaného jezírka sebeovládání vyplaveni proudem vědomí a činů, které směřují nenávratně k několika tragédiím. Probuzení z psychózy v závěru má překvapivou pointu, když Olga pochopí dvojsečnost jakékoliv lidské duše a jejích pohnutek. Bez oprýskaných „smiřování se se životem“ odpouští především sobě. I když novému životu nevěří, rozhodne se brát ho takový, jaký se nabízí. Dny opuštění tedy i na téměř optimistické cílové rovině poukazují na nejistotu, která se musí žít. V záplavě „knižních léků na ztrápenou duši“ je kniha Eleny Ferrante příjemnou zenovou holí, která udeří každého, kdo by chtěl věřit jen rovným cestám.

Odnaučiť sa ľúbiť

Inaque.sk, 4. ledna 2012, autorka: Aňa Ostrihoňová

Napriek tomu, že téma románu talianskeho spisovateľa či spisovateľky ukrývajúcej sa pod pseudonymom Elena Ferrante Dny opuštění je na prvý pohľad zúfalo banálna, je jej spracovanie literárne výnimočné a surovo radikálne.

Pokiaľ ide o inštitúciu manželstva a rodinu, patrí Taliansko skôr medzi tie konzervatívnejšie z európskych krajín. Preto niet divu, že romány Eleny Ferrante, v ktorých veľmi otvorene píše o rodinných vzťahoch (okrem románu Dny opuštění je autorkou dvoch ďalších – Znepokojivá láska a Stratená dcéra), vyvolávajú škandály. Zaujímavou je aj skutočnosť, že narozdiel od Roberta Saviana, ktorý sa pod články a knihy venované ďalšej pre Talianov citlivej téme – mafii, podpisuje vlastným menom, Ferrante nikdy svoju pravú identitu neodhalil/a.

V jeden aprílový večer, keď sme dojedli, mi môj manžel oznámil, že ma opúšťa. Povedal mi to, keď sme odkladali taniere zo stola…“ začína rozprávanie Olgy, matky dvoch detí a až do spomínaného apríla spokojnej manželky Maria, ktorý ju opustil kvôli inej žene.

La poverella

Olgino rozprávanie o dňoch, ktoré prišli bezprostredne po Mariovom odchode sú nesentimentálnym a otvoreným opisom stavov a štádií, v ktorých sa ocitla žena dovtedy stratená v sociálne presne zadefinovanej úlohe matky a manželky. Samozrejme, najskôr nechápe, ako je možné, že jej manžel sa tak zrazu a náhle cíti zmätený a vyčerpaný pätnástimi rokmi manželstva a rodinnej idyly, ktorú pre neho vytvárala. Skúma ich vzťah zvonku aj zvnútra, po nociach mu píše listy, chce sa s ním rozprávať a vysvetliť mu, že bez neho neho nič nedáva zmysel.

Olga sa prepadá do akéhosi vákua nezmyselnosti, jej dni opustenia sú zúfalým a nebezpečným pádom do tých najtemnejších hĺbok duše. Stratila samú seba, rozpadla sa, netuší, kým je a čo by mala robiť, blúdi mestom, do ktorého sa presťahovala kvôli manželovej práci a ktoré sa nikdy nenaučila mať rada. Nedokáže urobiť ani to najzákladnejšie – obliecť sa a zaviezť deti do školy, zaplatiť faktúry za telefón, vypnúť sporák. Jej myseľ zamestnávajú úplne iné veci, najčastejšie však príbeh z jej neapolského detstva o poverelle – chudere, ktorú opustil manžel a ona z toho prišla o rozum a utopila sa, v ktorej osude nemôže prestať vidieť svoj vlastný.

Keď sa však ocitá v jeden deň počas letných horúčav, uväznená medzi múrmi vlastného bytu s chorým synom a umierajúcim psom, je nútená postaviť sa svojim halucináciám, strate vlastnej identity a možnosti, že život sa už nikdy nevráti do normálnych koľají tvárou v tvár. Predovšetkým sa však musí odnaučiť ľúbiť svojho manžela, prestať nenávidieť svoje deti, v ktorých ho bude vidieť do konca života a nájsť samú seba v ruinách z úloh, ktoré jej pridelilo okolie a manžel.

Oslobodzujúca úprimnosť

Ferrante si v tomto románe dovolila niečo veľmi ojedinelé – úprimne a otvorene spochybnila základy všeobecne prijímaných predstáv o materstve, manželstve a ženskosti. Niektorí čitatelia považujú Dny opuštění za škandalózne a odsúdeniahodné, zatiaľ čo iní v nich nenachádzajú nič iné len oslobodzujúcu úprimnosť. V každom prípade si však tento román zasluhuje pozornosť, a to nielen preto, že vďaka jazyku, ktorý je zbavený akéhokoľvek pátosu a sentimentality, pomenúva veci ich pravými menami.

Román Dny opuštení nie je len o jednej žene, ktorej muž odišiel za inou a zanechal za sebou prázdno naplnené až po okraj vlastnou sebastrednosťou, spomienkami a deťmi. Je príbehom dnešnej spoločnosti a klišé pseudovzťahov, ktoré ľudia nadväzujú na základe nejakých vonkajších znakov a so skutočným priateľstvom nemajú nič spoločné. Je príbehom o falošnosti a potláčanej nenávisti vyššej strednej triedy voči všetkému, čo sa vymyká z rámca jej utkvelých predstáv o takzvanej normálnosti, a to aj v tomto 21. storočí.

V septembri roku 2005 sa talianskemu režisérovi Robertovi Faenzaovi podarilo nakrútiť veľmi výstižnú filmovú adaptáciu románu Dny opuštení. Práve postavu Carrana – suseda, ktorým Olga počas svojho manželstva pohŕda a ktorý je jej odporný len preto, že o ňom nič nevie, si v tomto filme zahral Goran Bregović.

Každopádne skutočnosť, že texty Eleny Ferrante nepripomínajú lacné melodrámy so šťastným koncom, hoci sa venujú témam, pri ktorých je skĺznutie k sentimentalite či na druhej strane nedospelému cynizmu až príliš lákavým, z nej robí jednu z najdôležitejších súčasných spisovateliek.

Elena Ferrante: Dny opuštění, prel. Jakub Volný, Kniha ZLÍN: 2011, 192 strán.

Dotaz k produktu Dny opuštění

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Buď vítán

Buď vítán

Buď vítán, Krisztiáne Grecsó, neboť přinášíš zajímavou zpověď a vzpomínky na to, co teprve přijde. Nabízí se otázka, kdo je vlastně nástrojem vytvářejícím Kleinův deník…

Muž, který rozuměl hadí řeči

Muž, který rozuměl hadí řeči

V románě Muž, který rozuměl hadí řeči (2007) uvádí Kivirähk čtenáře do 13. století, do doby christianizace Estonska. Líčí tu komunitu lesních lidí, která se postupně rozpadá…

Dům u mešity

Dům u mešity

V domě u mešity žije už po osm století rodina vlivných obchodníků s koberci a duchovních vůdců. Po staletí obchodníci s koberci udávali směr dění na bazaru a imámové vládli městu…

Taneční škola

Taneční škola

Nejnovější román Krisztiána Grecsóa se odehrává v trojúhelníku Tótváros – Feketeváros – Köröstorok. Ten kout něčím připomíná historické Sedmihradsko – taky tu žijí, ale…