Archandělé neumírají | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Náklaďáky Volvo
  • Bílé město
  • Náš všední život

Archandělé neumírají

Archandělé neumírají
Cena:
139 Kč
Dostupnost:
není skladem
ISBN:
978-80-87162-08-8
Překlad:
Jiřina Vyorálková
Datum vydání:
11. 07. 2008
Počet stran / vazba:
110/brožovaná
3.73 / 30
  • Popis
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Archandělé neumírají

Krátký román nebo spíše novela Archandělé neumírají je zpovědí mladé ženy, žijící vzpomínkami na svůj ztroskotavší milostný vztah. Kniha zároveň lyrická i rozumová vyniká smyslem pro styl a atmosféru a s porozuměním a nostalgií se obrací k osudům starých lidí i starých domů, které v sobě ještě uchovávají zbytky půvabu meziválečné Bukurešti.

Recenze: Archandělé neumírají

Anca Maria Mosora - Archandělé neumírají

Nekultura.cz, 6. prosince 2008, autorka: Veronika Buchtíková

V knize mladé rumunské autorky plujeme spolu s vypravěčkou časem jako voda v jezeře, se kterou si vítr pohrává a vlny se převalují na jednu, potom zase na druhou stranu. Není jasné, kde je konec a kde začátek, děj se uzavírá v jakési časové smyčce. Ve svých popisech hladí autorka slovy stránky knihy - stejně tak jako Mihail, jedna z hlavních postav, smyčcem rozeznívá struny svého violoncella.

Mladá žena Tia Predescu vzpomíná na svůj již skončený milostný vztah a období, ve kterém se odehrával. Vzpomíná na místa, která jí její lásku připomínají, na místa, kde se s Mihailem milovali a byli šťastní, na prostor, kde se rozešli i na ten, kde se znovu sešli, ne však už ve dvou, ale ve třech. Myslí také na dva staré manžele – sousedy, kteří jsou již mrtví, ale kteří byli pro ni jistotou kávových dýchánků nedělních odpolední, když jinou jistotu neměla.

Především pak vzpomíná na svůj studentský byt v posledním patře starého domu, ke kterému se celý její příběh váže a který s ubíhajícími lety ztratil své kdysi tak silné kouzlo, protože byl neoddělitelně spjatý pouze s dobou, ve které se to všechno odehrávalo. Čas se ale nezastavil, byt se změnil a zmoderněl a s tím jako by se zpětně změnila i jedna část Tiina života.

Tia je zobrazena jako introvertně založená, nevyhledává společnost přátel a když ano, pak jsou to přátelství pro mladou dívku neobvyklá – starý manželský pár a mladý manželský pár, kterému by se však kdokoliv jiný na Tiině místě pravděpodobně vyhýbal velkým obloukem.
Čtenář si připadá, jako by mu příběh někdo zprostředkovával, jako by vyprávění poslouchal, nebo spíše četl v dopise od svého dobrého přítele.

Autorka používá pro své vyprávění ich-formu, čímž usnadňuje čtenáři vžít se do emočního stavu hlavní hrdinky. Provází ho duší hlavní postavy, popisuje ty nejintimnější pocity ohledně její zamilovanosti a stejně detailně a opravdově i ty obyčejné jako je třeba odpor k přeplněným prostředkům hromadné dopravy.

Přímá řeč, kterou se ovšem v knize hodně šetří, není psána obvyklým způsobem v uvozovkách, ale kurzívou. I tento ne příliš častý prvek má na čtenáře nemalý účinek – připadá si, jako by mu příběh někdo zprostředkovával, jako by vyprávění poslouchal, nebo spíše četl v dopise od svého dobrého přítele. Kurzíva nese v textu ale i jiný význam než jen přímou řeč. Jsou jí psány úryvky z knih a některé vzpomínky. Celou knihou nás provází opakující se věta: „Můžu ti pohladit kotník?"
Útlá novela oceněná cenou literárního časopisu Cuvantul za literární debut se pro čtenáře stane pohlazením po duši. Je plná melancholie a smutku, ale čiší z něj také naděje. Archandělé neumírají je prvním dílem teprve třicetileté spisovatelky. Můžeme se však už těšit na další román Reality Game Show, který vydala v minulém roce a který snad bude brzo přeložen také do češtiny.

Hodnocení: 95%

Ukázka:

Ulice byla pustá. V sešlém a vyprahlém parku vrzalo několik dětí houpačkami. Dům jsem nechala za sebou, ukrytý v ústech vchodu A, pod žaluziemi a zdmi, živý a teplý. Kráčela jsem postrkována slovy Florentina Arizy, s pocitem, že budu muset jít třiapadesát let, sedm měsíců a jedenáct dní včetně nocí, abych přišla na to, jak a proč bylo toto ráno tolik jiné než všechna ostatní, že zestárnu, aniž bych se dozvěděla, co mám hledat. Pak jsem pomalu začala pociťovat tlak horoucího vzduchu mezi klíčními kostmi, v prázdnu, kde se setkávaly. Můžu ti pohladit kotník? Mihailova slova mi vytanula na mysli, stejně rozrušující jako ta druhá, jiného muže z jiné knihy.

V hlubinách starého domu

A2, 33/08, autorka: Jarmila Novotná

Po dlouhém období, kdy překlady z rumunské literatury ovládal téměř výhradně Mircea Eliade, se čeští čtenáři dočkali v posledních letech větší autorské a žánrové pestrosti. Po několika překladech děl generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků (např. Simion Výtažník Petra Cimpoeşa či výběr současných rumunských divadelních her Amalia dýchá zhluboka) přichází řada také na autory nejmladší. Debut rumunské spisovatelky Anky Marie Mosory (1978) Archandělé neumírají, který vydalo nakladatelství Kniha Zlín v kvalitním překladu Jiřiny Vyorálkové, může znovu vyvolat diskusi na mnohokrát pojednané téma ženské literatury. O její existenci či neexistenci si můžeme myslet cokoliv, ale v této knize je bytostně ženské vnímání světa víc než patrné.

Svět odsouzený k zániku

Autorka se na prostoru něco málo přes sto stran noří do hloubi starého domu, života jeho obyvatel i do svého vlastního nitra. A to formou popisů pocitů, věcí a lidí, které jdou často až do nejmenších, téměř hmatatelných detailů a dohromady vyvolávají atmosféru starého světa odsouzeného k zániku. Tato vnímavost až přecitlivělost může vzdáleně připomenout dekadentního solitéra rumunské literatury Mateie Caragiala. Nicméně výsledný obraz složený z různých detailů zůstává stále trochu zastřený a místy až příliš nedořečený.

Román či spíše delší novela se obejde téměř bez děje; jednotlivé motivy se prolínají bez jakékoliv časové posloupnosti. Hlavní hrdinka a vypravěčka v jedné osobě, Tia Predescu, se přestěhovala do starého bukurešťského domu, v němž na ni neodbytně dotírají vzpomínky na ztracenou lásku, violoncellistu Mihaie. Ten se jednoho dne nečekaně objeví i se svou stávající manželkou Alexandrou, jejíž jmé¬no a chování ne náhodou připomíná nevyzpytatelnou hrdinku románu Ernesta Sá¬bata O hrdinech a hrobech. Následující trýznivé návštěvy plné záludných her Mihaiovy ženy jsou vylíčeny v náznacích a autorka neposkytuje žádný klíč k jednání postav, jejichž konání tak působí nahodile a nejasně.

Tia každou neděli navštěvuje své sousedy, staré manžele, v jejichž mnohaletém soužití existuje cosi nevyjasněného z minulosti; přesto však nachází v jejich přítomnosti klid a smíření. Mezi jejich smrtí a definitivním koncem Mihaiových a Alexandřiných návštěv a tím i veškerých nadějí na znovuzískání Mihaiovy lásky je zřejmá souvislost. Opuštění starého domu ve Svatoštěpánské ulici je pak jen nevyhnutelným důsledkem těchto událostí.

Tento nehybný mlčenlivý hrdina v pozadí je zobrazen nejvěrohodněji a nejpečlivěji; koneckonců sama autorka uvedla, že inspirací jí byla konkrétní vila z meziválečného období, v níž během studií filosofie v Bukurešti bydlela. Dům však vytvářejí především jeho obyvatelé, proto je pro hlavní hrdinku návrat do ztraceného ráje po letech takovým zklamáním. Staří manželé jsou dávno mrtví a noví nájemníci vyměnili letité kusy nábytku za modernější. Část historie a vzpomínek ulpívající ve věcech zmizela do nenávratna a uchráněna před zapomněním může být jen prostřednictvím literatury.

Atmosféra, dlaždičky a zrcadlo

Prvotina Anky Marie Mosory je bezpochyby nadějným příslibem (byla oceněna literárním časopisem Cuvântul jako nejlepší debut roku), ale příliš spoléhá na „atmosféru“ a samovolně očekává, že jednotlivé detaily a pocity poskládané vedle sebe samy stvoří smysluplný celek. To se však ne vždy daří; proto některé části příběhu působí odtažitě, vzdáleně a neurčitě. Natolik, že nevyvolávají ani otázky, zvědavost či potřebu přemýšlet nad osudy hlavních hrdinů. Nejvýraznějším dojmem z celé knihy se pak snadno může stát detail dlaždičky v koupelně nebo zrcadlo v předsíni hrdinčina bytu. Přesto text stojí za přečtení, protože ve světě starých domů, věcí a lidí plyne čas jinak a dává znovu zakusit „ten pocit, že máš celý život k dispozici v malých, dobře odměřených dávkách, jež někdy můžeš odmítnout už jen z pouhé lenosti, nebo je můžeš vtáhnout do plic až na doraz, jako cigaretu, kterou sis zapálil po letech abstinence a která tě okamžitě omámí. Zůstane po nich příjemná chuť vzpomínky a dusivá pachuť reality.“ Stejně jako po tomto románu.

Dotaz k produktu Archandělé neumírají

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Reality Game Show

Reality Game Show

Druhý román mladé rumunské autorky nabízí znepokojující pohled na současný svět, kdy člověk nachází sám sebe pod vlivem sdělovacích prostředků s maskou na obličeji, za kterou jen…

Dům u mešity

Dům u mešity

V domě u mešity žije už po osm století rodina vlivných obchodníků s koberci a duchovních vůdců. Po staletí obchodníci s koberci udávali směr dění na bazaru a imámové vládli městu…

Topoly berlínské

Topoly berlínské

V roce 2004 publikovala Anne B. Ragdeová kritikou velmi pochvalně přijatý román Berlinerpoplene (Topoly berlínské), první díl trilogie o rodině Neshovů, za nějž získala Riksmålsprisen…

Proč se dítě vaří v kaši

Proč se dítě vaří v kaši

Kniha o rodině, která za svobodou utekla z diktátorského Rumunska na Západ. Z pohledu dítěte popisuje život v cirkusové manéži, maringotkách, hotelích a levných varieté. Nemožnost…