Syn | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Touhy DD soutěž
  • Vlčí ostrov
  • Miovo blues

Syn

Cena:
399 Kč  359 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-357-4
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
15. 10. 2015
Počet stran / vazba:
500/vázaná
4.07 / 20922
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 199 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Syn

Sonny je ideální vězeň. V moderní, přísně střežené věznici Staten se těší značné oblibě, neboť slouží ostatním vězňům jako zpovědník – naslouchá jejich přiznáním a uděluje jim rozhřešení. Šušká se o něm, že na sebe bere vinu za zločiny jiných a odpykává si jejich tresty výměnou za pravidelnou dodávku drog. Vrchní komisař Šimon Kéfas, působící na osloském oddělení vražd, je policista ze staré školy. V jeden den dostane najednou nový případ a novou spolupracovnici. Ab Lofthus byl policista, Kéfasův kolega a dlouholetý kamarád a také Sonnyho otec. Kvůli podezření z braní úplatků spáchal před lety sebevraždu a jeho čin obrátil Sonnymu i Kéfasovi život vzhůru nohama. Roky ve věznici jednotvárně plynou do chvíle, než si Sonny nečekaně vyslechne jistou šokující zpověď a vydá se soudit živé i mrtvé.

Book trailer:

Úryvek: Syn

Recenze: Syn

Kdo je „dvojče“? A kdo „levák“?

Vaseliteratura.cz, 13. ledna 2016, autorka: Jolana Hlušičková

Pořádně si s námi Jo Nesbø ve svém novém detektivním románu Syn pohrál. Hlavu čtenáře zaplnil spoustou podobných otázek, vše se jeví v jednom okamžiku křišťálově jasné, abychom v příštím momentu pochopili, že je to úplně jinak a my jsme z falešné hry podezřívali špatnou postavu. Občas nás schválně nasměruje na mylnou stopu, příště zdůrazní indicii, která předtím nebyla zřejmá. A my se až téměř do posledních řádků ptáme: Kdo je ten „levák“ u policie v Oslu?

Sonny Lofthus kdysi býval šťastný. Žil v domě se svými rodiči, otce obdivoval a chtěl být jednou policista stejně jako on. Svou matku miloval. A najednou se všechny jeho jistoty zhroutily jako domeček z karet. Otec se zastřelil, když na něj padlo podezření, že je „levák“ u policie, hraje dvojí hru a bere úplatky od „dvojčete“ – hlavy osloského podsvětí. Matka neunesla zklamání z poznání, že její muž nebyl tím, kým si myslela, že je. Sonny nachází únik od hrozné reality v drogách. Ocitne se v přísně střežené věznici, kde si odpykává trest za zločiny, které nespáchal. O své nevině mlčí výměnou za stálý přísun drog. Projevují se u něj zvláštní schopnosti, dokáže spoluvězně vyslechnout a dát jim rozhřešení. Roky v poklidu plynou. Zpověď starého umírajícího vězně však přinese Sonnymu poznání, že okolnosti smrti jeho otce byly úplně jiné, než si celá léta myslel. V jeho životě nastává zvrat, přestává brát drogy a po zdařilém útěku z vězení vyráží jako mstitel do světa zastoupit slepou spravedlnost a vyřídit si účty s lidmi, kteří měli podíl na smrti jeho otce. Případ dostává na starost Šimon Kéfas, bývalý kolega a nejlepší přítel jeho otce. Kostky jsou vrženy, hon zákona na spravedlnost začíná.

Ukázka rozhovoru mezi Šimonem Kéfasem a Sonnym:

„Proč mi tohle všechno vykládáte?“
„Protože občas přemýšlím o tom, jestli se to mohlo seběhnout jinak. Jestli jsem se mohl rozhodnout jinak. Jestli se Ab mohl rozhodnout jinak. A ty také. Einstein prohlásil, že opakovat stejný pokus a očekávat, že dojdeme k jiným výsledkům, je čiré bláznovství. Jenže co když se Einstein mýlil, Sonny? Nevstupuje do hry třeba něco jiného? Nějaká božská inspirace, která nás přece jen může přimět, abychom se příště rozhodli jinak?“
.
.
.
„Mluvíte jako věřící, Šimone Kéfasi.“
„Sám nevím, jen se ptám. Vím jenom to, že tvůj otec měl dobrou vůli, bez ohledu na to, jak tvrdě ho odsuzuješ. Chtěl vytvořit lepší život ne pro sebe, nýbrž pro vás tři. A právě tahle láska se mu stala osudnou. A ty teď odsuzuješ sám sebe stejně tvrdě, protože si myslíš, že jsi kopie. Jenže ty nejsi tvůj otec. To, že on morálně zklamal, nemusí nutně znamenat, že zklameš i ty. Odpovědností synů není být jako jejich otcové, nýbrž být lepší než oni.“

V příběhu najdeme víc dějových linií. Rozvíjí se před námi například životní příběh Šimona, policisty-gamblera, jeho vztah k manželce, která potřebuje na operaci poškozeného zraku velkou finanční částku. Zajímavé je, že policista je opět problémový, v tomto případě se jedná o gamblerství, stejně tak jako v předchozích spisovatelových románech byl hlavní hrdina Harry Hole alkoholik. Autor má evidentně tendenci své kriminalisty zařazovat do kolonky „problémoví“. Možná nemá rád hrdiny typu dokonalého Jamese Bonda, a také pro čtenáře je postava policisty s lidskými chybami víc uvěřitelná.

V textu se objevují zajímavé filozofické pasáže rozebírající víru, lásku, morálku, dobro i zlo, zločin a trest. Nelze si proto nevzpomenout na slova jiného velmi úspěšného severského autora Stiega Larssona: „Detektivky jsou jedna z nejoblíbenějších forem zábavy a výborně se hodí, když chcete skutečně něco říct.“

Překlad je, tak jak jsme již z předchozích děl zvyklí, na velmi vysoké úrovni, text se čte lehce, nezadrhává, dialogy jsou vystavěny tak, že posunují děj dopředu a čtenář nemá tendence něco přeskakovat. Je to opět požitek ze čtení.

Jediné, k čemu mám výhrady, je brutalita a násilí, některé scény jsou skutečně nechutné a za hranicí únosnosti. Ale to je prostě Nesbø, tak jak ho známe i z jeho předchozích děl. Brutalita je nedílnou součástí jeho textů a asi se u kriminálního thrilleru něco podobného očekává. Pro slabší čtenářské nátury však raději doporučuji přeskočit scénu se psy-zabijáky.

Jo Nesbø ve své knižní novince Syn dokázal, že umí napsat velmi dobrý kriminální román i bez svého osvědčeného hrdiny Harryho Hola. A my se můžeme těšit, co dalšího pro nás tento nesmírně pracovitý spisovatel chystá. Je totiž vidět, že je ve formě.

Syn vychází z pekla a soudí živé i mrtvé

Právo, 17. prosince 2015, autor: Jaroslav Špulák

Poté, co v roce 2013 norský prozaik Jo Nesbo ponechal po deseti příbězích osobitého detektiva Harryho Holea spát, napsal knihu Sonnen (2014), Syn. Před několika týdny vyšla v českém překladu. Vyšetřujícím detektivem je v ní Šimon Kéfas, stárnoucí muž s pestrým životem na obou stranách zákona. Hrdinou je nicméně Sonny Lofthus, syn policisty, který po letech strávených ve vězení za to, že se za dávku drog přiznal k vraždám, které neudělal, bere zákon do vlastních rukou.

Nesbo na každé stránce knihy dokazuje, jak znamenitý je vypravěč a jak mistrovsky dokáže vystavět příběh. Ví, že thriller vyžaduje, aby do sebe všechny naznačené i napsané indicie zapadly, a v Synovi to bravurně dodržuje. Navíc překvapuje, mění rytmus vyprávění, šokuje.

Úvod knihy je trochu pomalejší, protože příběh v něm dostává ráz, a než ho získá, zaměřuje se na úkor vypravěčské ladnosti na přiblížení okolností. Jakmile ale Sonnyho Lofthuse autor pojmenuje Synem, startuje drama pomsty, ve kterém brzy čtenář přijme fakt, že muž, jenž vraždí, je ten, komu přeje.

Syn je možná nejlepší kniha Jo Nesboa, která u nás vyšla. Je to nejbrilantnější kriminální román posledních let, protože je psaný svižně a se zásadou, že rány nepadají vedle. A je také více než detektivka.

Jde o velký společenský příběh o perverzní morálce doby. Pro podobenství sáhl do bible, aby zdůraznil důležitost konání člověka v kontextu historie. Hlavního hrdinu nazval Synem a dal mu a léčit jejich duši. Ve scéně, kdy jej fyzicky napadne partner dívky Marty, kterou poznal v ubytovně pro narkomany, namísto odporu nastaví druhou tvář. Vrchní komisař se jmenuje Šimon Kéfas. Je to odkaz na svatého Petra, kterého Ježíš nazval při prvním setkání Kéfasem, přičemž Šimon, jeden z dvanácti původních apoštolů, byl zvaný Petr.

Vrchní policejní náčelník se jmenuje Pontius Parr, což je odkaz na Piláta Pontského, římského prefekta provincie Judea, který odsoudil Ježíše k ukřižování. Možná to je v případě postavy náčelníka příliš tvrdý příměr, ale Nesbo jej dlouho charakterizuje jako razantního muže, nejspíš s nějakým tajemstvím.

A pokud zůstaneme u podobenství, je Syn moderní rouhavé evangelium, jehož hrdina vychází z pekla na zemi a soudí živé i mrtvé.

Hodnocení: 90 %

Jo Nesbø opět o rodičích a dětech

Kulturissimo.cz, 29. října 2015, autorka: Šárka Nováková

Nejslavnější současný norský spisovatel Jo Nesbø si sice dává pauzu od své nejproslulejší série s Harrym Holem, přesto však nelení. Kromě noirového diptychu Krev na sněhuPůlnoční slunce vydalo nakladatelství Kniha Zlín také jeho román Syn, který sice funguje zcela samostatně, nicméně příznivci autora v něm najdou jak jeho oblíbená témata, tak typický dynamický styl plný elips a změn perspektivy připomínající filmový střih.

K čerstvě vydanému SYNOVI brzy přibude i druhá kniha navazující na Krev na sněhu nazvaná Půlnoční slunce, která vychází 2. 11. 2015.

Rodina je základ státu

Vztah otců či náhradních rodičovských vzorů s jejich syny řešil Nesbø důkladně už v devátém holeovském svazku Přízrak (podrobnosti v naší recenzi). S vlastním rozporuplným pocitem ohledně válečné minulosti svého otce se vypořádal zase v Července (více v recenzi). Desátý díl příběhů Harryho Holea Policie (naše recenze >>>zde) pak už svým vyústěním pouze potvrdil důležitost tradičního pojetí rodiny ve světě autorových ztrápených hrdinů sužovaných závislostmi, silnými emočními poryvy, špatnými rozhodnutími a činy, které už se nedají vzít zpět. Činy, jaké může člověku odpustit zase jen vlastní rodina – první životní past a poslední záchranná síť v nouzi. Své o tom ví eponymní syn Aba Lofthuse symptomaticky pojmenovaný Sonny: léta ke svému tátovi a jeho povolání policisty vzhlížel, ovšem jen do doby, než jeho otec spáchal sebevraždu a v dopise na rozloučenou se přiznal ke spolupráci s kriminálním podsvětím.

„Chci vytvořit něco, co má hodnotu. Něco opravdového o lidském údělu nebo o morálním dilematu nebo o povaze zla. Napsat o těch tématech aspoň dvě pravdivé věty. Abych se zabýval něčím, o čem má smysl vyprávět,“ prohlásil Jo Nesbø při své jarní návštěvě Prahy.

Spasitel mstitelem

Taková rána otřese Sonnyho pubertální psychikou natolik, že mladík rázem rezignuje na původně slibné studijní i sportovní výsledky a oddá se na dvanáct dalších let drogovému rauši. Čtenář se s ním poprvé setkává v přísně střeženém kriminálu jako s trestancem, který se výměnou za pravidelný přísun heroinu přiznává ke zločinům jiných. Díky své schopnosti naslouchat, andělské vizáži a omamnými látkami nabyté uklidňující vyrovnanosti zároveň funguje coby jakási neoficiální verze zpovědníka – ostatní muklové se mu svěřují se svými přečiny a doufají v udělení rozhřešení. Jednoho dne si však pro odpuštění přijde i někdo, koho tíží na duši dávné tajemství týkající se Sonnyho otce a jeho smrti, která dost možná nenastala vlastní rukou. A ze smířeného obětního beránka se rázem stává nesmiřitelný mstitel, rozhodnutý soudit a trestat všechny, kteří kdysi rozvrátili jeho rodinu.

Autorovy příběhy jsou díky soustředění na více postav, mezi nimiž umně přeskakují, ale i kvůli snaze o důkladný popis jejich okolí, které vždy rovněž utváří význam, téměř ideální ke zfilmování. Chystá se Sněhulák v režii Tomase Alfredsona (a produkci Martina Scorseseho), role Harryho Holea je zatím přiřknuta Michaelu Fassbenderovi. V souvislosti s adaptací Krve na sněhu se hovoří o Leonardu di Capriovi a o Syna projevil koprodukční zájem herec Channing Tatum.

Muž, pán, předseda, soudce a kat

Zatímco autor z pozice vševědoucího vypravěče (stvořitele, jenž postavám nahlíží do nitra, i kameramana, který snímá vnější zdání) švenkuje mezi pohledy nejrůznějších figur, jejichž prostřednictvím Sonnyho představuje, vynořuje se z děje jeho antagonista, u něhož však není dlouho jasné, zda je či není nepřítelem. Synova cesta za spravedlností je vbrzku lemována obstojnou řadou mrtvol, načež se po krvavé stopě pouští ostřílený kriminalista Šimon Kéfas s novou kolegyní, která působí jako souhrn charakteristických rysů soudobé hrdinky skandinávské detektivky: blonďatá jako Saga Norénová, orientovaná i na ženy jako Lisbeth Salanderová, neúplatná jako Rebecka Martinssonová; chytrá a drsná jako všechny dohromady. Nesbø se neštítí používat klasické žánrové typy jako je otřískaný detektiv se závislostmi, zkorumpovaný držitel moci, sadistický gangster, bezprizorný feťák, všehoschopný dealer, bezskrupulózní boháč, fatální žena či andělská, obětavá kráska – protože zkrátka ví, že do daného způsobu vyprávění patří. Dává si ale pozor, aby své černobílé postavy vykresloval spíše v odstínech šedé nežli v absolutních kontrastech. I správňáckému policistovi tak čistý štít hyzdí nepěkné škraloupy z minulosti a pedofil v kolárku se po kajícném doznání možná dočká i špetky sympatie. Té si však nejvíc uzurpuje sériový vrah Sonny (po zásluze trestající nenapravitelné zločince – podobně jako seriálový Dexter, ovšem z jiných důvodů), jehož pohnutky k zabíjení jsou natolik pochopitelné a oběti natolik zkažené, že se na něj přece nemůže nikdo zlobit…

Nesbøho SYN vyšel jako audiokniha dokonce o týden dříve než tištěný svazek. Herec Petr Kubes z Moravského divadla v Olomouci si coby vypravěč autorovu tendenci k teatrální dramatičnosti obzvlášť vychutnal. Poslechněte si ukázku.

Patos a drama, Hamlet i Romeo

Přestože ani v Synovi nechybí obvyklá autorova ironie i nálož popkulturních narážek na hudbu nebo film, čím dál zřetelněji z textu vystupuje také tíhnutí k dramatičnosti a patosu. Nesbø sice ví, že píše „jenom“ kriminálku, hodlá tak ale činit v souvislosti s velkými archetypálními tématy. Otec a syn, hřích a odpuštění, zločin a trest, láska a nenávist… Není náhoda, že jeho dalším spisovatelským počinem má být variace na Shakespearova Macbetha. Jím nastíněné situace mají totiž nejen vizuálně filmovou, ale i nepřehlédnutelně divadelní podstatu – zejména pro něj příznačné nečekané zvraty jsou pečlivě inscenovány. Text vždy „nasvítí“ na jevišti jistý moment či detail, jehož význam je následně vypointován střelhbitým dialogem či objasňujícím monologem (mnohdy jen vnitřním). Jeho Sonny je mstícím Hamletem i roztouženě zamilovaným Romeem. Jeho detektivka není jen pátráním po vrahovi, jehož vendetu celou dobu sledujeme, ale hledáním chybějících střípků do rozbitého obrazu minulosti, který sice lze možná znovu složit, uspokojení tím však nikdo nezíská (až na čtenáře). Autorův přístup k látce tak sice má v rámci zvoleného žánru své limity, ale místo aby do nich Jo Nesbø narážel, hledá způsob, jak si v daných mantinelech co nejlépe užít hru.

Jo Nesbo: Syn (70 %)

iDnes.cz, 28. října 2015, autorka: Alena Slezáková

Syn – třicetiletý feťák Sonny – je ve vězení od svých osmnácti let za dvě vraždy, k nimž se přiznal výměnou za slib, že bude i za mřížemi dostávat drogy. Má tu zvláštní postavení: naslouchá zpovědím svých spoluvězňů a tím jako by je zbavoval hříchů. A jedna ze zpovědí mu odhalí tajemství smrti jeho otce – policisty, který údajně spáchal sebevraždu. Sonnymu se podaří ze supermoderního kriminálu uprchnout. Jeho cílem je pomsta.

Nesboův nový román má leccos společného s jeho slavnou sérií o Harrym Holeovi. Druhá hlavní postava, stárnoucí vyšetřovatel Šimon Kéfas, je totiž bývalý gambler. Podobně jako bývalý alkoholik Hole se svou vášní bojuje a při práci používá poněkud nestandardních metod, které mu procházejí jen proto, že mají kýžené výsledky.

V příběhu o vině, drogách a korupci nejen mezi policisty přibývá mrtvých a vmísí se do něj i láska. Zvláštní je, že se autorovi podařilo vylíčit Syna tak, že ačkoliv by měl vzbuzovat odpor, čtenář k němu pocítí určité sympatie. I v závěru, kdy se ukáže, že všechno je trochu jinak. Jenom poznámka na okraj: nechce se moc věřit, že Norsko, jedna z nejméně zkorumpovaných zemí světa, je skutečně tak prolezlá nekalostmi, jak Jo Nesbo naznačuje. Ale nakonec jde o autorovu fikci... Syna vydala Kniha Zlín.

Recenze: Jo Nesbø - Syn

Severskedetektivky.cz, 26. října 2015, autorka: Veronika Černucká

„Syn“ – to je Jo Nesbø ve vrcholné formě. Thriller je napínavý, komplikovaný a neuvěřitelně čtivý. Zápletek a zločinů k vyřešení je zde hned několik, takže na vás v průběhu čtení čeká řada šokujících odhalení. Nesbø vám poskytl řadu vodítek, ale ty se utápí v moři falešných stop. „Syn“ manipuluje s vašimi šedými buňkami mozkovými i s vašimi emocemi.

Děj románu se může jevit na první pohled jako tuctový. Příběh vězně, který uprchne z vězení, byl napsaný a natočený snad milionkrát. Jo Nesbø ale dokázal to, co ještě nikdo před tím. Zneužil vaše očekávání toho, co by mělo být. Celou dobu si s vámi pohrává jako kočka s myší a vy ho za to budete milovat. Neříkám, že nic nevyřešíte, protože se najde pár podružností, u kterých vám to dovolí, ale esa si nechává v rukávu a vyrukuje s nimi ve správnou chvíli. Nesbø je dokonce takový manipulátor, že vám přichystal několik překvapení i v epilogu, když už je jasné, kdo co a proč spáchal.

Sonny, o kterém kniha je, je prototyp Hrdiny. Ačkoliv se s ním setkáváme ve vězení, kde se dobrovolně likviduje heroinem a tělo má plné vpichů, stačí několik kapitol, abyste si ho zamilovali, fandili mu a snad ho i obdivovali. Sonny má vytříbený cit pro spravedlnost, je čestný a cílevědomý. Když se pro něco rozhodne, jde si za tím bez ohledu na to, jaké to pro něj bude mít následky. Zároveň s tím je inteligentní a vy žasnete nad triky, které předvádí. Navíc je ve skvělé fyzické kondici a bojuje jako profesionální zápasník.

Je nabíledni, že Sonny má být negativní postava, ale záhy zjistíte, že v tomto příběhu nikdo není bílo-černý. Postavy se psychologicky vyvíjejí, mění se jejich vztahy a vy občas až do poslední chvíle netušíte, kdo je kdo a jakou má souvislost s ostatními. Sonny se rozhodne pro útěk hned z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je fakt, že se dozví, že jeho otec (další Hrdina) nespáchal sebevraždu, ale naopak byl zavražděný, protože byl na stopě zrádci v řadách policie. Na tuto hlavní linii se nabaluje řada zápletek, které jsou vystavěné podle vzoru klasických hádanek.

Díky tomu je pořád co řešit a nad čím přemýšlet. Všechno souvisí se vším a důležitá je každá maličkost. Ne tak zdatní autoři použijí ve své knize jeden bluf a ti lepší se zmůžou na bluf dvojitý. Nesbø blufuje od začátku do konce a dobře se tím baví. Protože jsme v thrilleru, kde se neustále vraždí a vyšetřuje, nesmí tu chybět ani policisté. Případy vražd řeší vrchní komisař Šimon Kéfas, který dostal k ruce kolegyni z protinarkotického oddělení. Čtenářsky vděčné je, že v jejich osobách se tu sešli hned dva Velcí detektivové, jejichž dedukční schopnosti by jim záviděl i Sherlock Holmes.

Kniha je neuvěřitelně lidská a uvěřitelná. Být to tuctový příběh, autor by mohl lehce sklouznout ke kýči nebo patosu. Některé scény (zejména ty, ve kterých je řeč o ženách) balancují na hraně dobrého vkusu, ale Nesbø z podobné situace pokaždé vybruslí svým břitkým a cynickým humorem. Autor je drsný a drsné jsou i jeho postavy. Lidé se vraždí z rozličných důvodů a většina motivů vám bude připadat pochopitelná.

Nesbø se nebojí bořit tabu a mluvit i o věcech, o kterých raději mlčíme. Ke svým čtenářům je surový, upřímný a nebere si servítky. Příběh je skvěle vyvážený a konzervativnějším čtenářům bude možná připadat překombinovaný. Ale on má svůj příběh pod kontrolou a vy tu nenajdete jediné místo, kde by něco nesedělo nebo skřípalo. Kdybych řekla, že román „Syn“ je příjemné překvapení, nebyla by to pravda. „Syn“ překoná i vaše nejsmělejší očekávání. Je odpovědí na otázku, jak má vypadat pořádný thriller.

Hodnocení: 100 %

Recenze: Jo Nesbø ubral na brutalitě a mění detektivky za thriller hnaný pomstou

Magazin.aktualne.cz, 24. října 2015, autorka: Lucie Zelinková

Donedávna platil za krále severského detektivního psaní Stieg Larsson. Tomu však s čísly prodejů svých knih Nesbø silně šlape na paty. Prodal už více 23 milionů výtisků, přičemž tři miliony v rodném Norsku. "V novém románu Syn ukazuje, že umí krimi literaturu i jiným úhlem pohledu. Jo Nesbø jím čtenářům předvedl, že Harrym Holem nejsou jeho kvality omezené ani vyčerpané," píše v recenzi Lucie Zelinková.
Hlavní zprávy

Recenze – Po celosvětově úspěšné sérii holeovek přinesl jeden z nejprodávanějších severských autorů krimi románů Jo Nesbø sérii plnou rozčarování.

Letos vydaná útlá detektivní novela Krev na sněhu, ve které se autor inspiroval stylem noir a již chtěl původně vydat pod pseudonymem neznámého autora, však příliš úspěchu mezi čtenáři nesklidila. Ozvaly se dokonce hlasy, že Harrym Holem je Nesbø coby tvůrce bestsellerů vyčerpán.

Teď ale přišel s románem Syn, kterým názory čtenářů razantně převrací. Napsal dílo zcela jiných rozměrů, než kterých jsme se od něj doposud dočkali. Nesbø je v Synovi temnější, soustředěnější a poctivěji hraje na psychologickou strunu.

Nemluvného narkomana Sonnyho odsoudili v jeho osmnácti letech, následujících dvanáct prožil za vězeňskou mříží. Odpykává si trest za dvojnásobnou vraždu, kterou nespáchal, výměnou za pravidelnou dávku heroinu. V moderní a přísně střežené věznici funguje pro ostatní vězně jako jakýsi zpovědník s pověstí léčitele. Při jedné ze zpovědí se však dozvídá převratnou pravdu o svém mrtvém otci, bývalém policistovi. A tato pravda se stane spouštěčem událostí, hnacím motorem jeho pomsty.

Postavy kolem Sonnyho Nesbø nenechává pouze kulisovitě sloužit událostem. U každé z nich svědomitě vykresluje její osud, nechává čtenáře nahlédnout do její hlavy a předkládá smysl, který postava v ději má.

I přes prostředí věznice a přítomnost detektivních postav má Syn žánrově daleko blíže k thrilleru než k tradiční moderní detektivce. Nesbø se snaží uchopovat aktuální témata korupce, stavět vedle sebe element dobra a zla a nechat je spolu v prostředí prohnilém zločinem, korupcí a drogami bojovat.

Nesbø méně brutální

Oproti holeovkám ubral na jednoznačné brutalitě. Ta sice co do množství nemizí, ale nestává se tak podstatnou, je spíše dokreslující kulisou. Naopak zapracoval na sofistikovanějším vyjádření mentality postav. Sonny, zlomený narkoman posedlý touhou po pomstě, tak není otevřenou myslí, ani tradičně zobrazovaným záhadným elementem, ale jemně vykreslenou esencí tajemna a přitom zranitelné, křehké čistoty. Budí tak dojem, že byl napsán urputnou snahou o získání sympatií čtenáře.

Stejně jako předchozí holeovky Nesbø udržuje kvalitu svého románu mnohovrstevnatostí. Nemluví jen o zločinu, nemluví jen o korupci, o zločinné politice, nemluví pouze o rodinných vztazích. Míchá vše dohromady, ovšem tak, aby nevznikl rozmělněný mišmaš. Dává čtenářovi možnost prostupovat smysluplně jednotlivými vrstvami. Na mušku si Nesbø tentokrát vzal i téma vztahu otce se synem.

V některých předchozích knihách mu kritika vyčítala, že osudy postav spletl natolik, že měl čtenář tendenci se v ději ztrácet. Tomu se v Synovi vyvaroval.

Děj je posouván dynamicky vpřed, okleštěn o retrospektivy a složitější úvahy. Místy tak působí, jako by byl napsán spíše pro filmové plátno než pro čtenáře. Díky tomu je však alespoň snáze uchopitelný na imaginaci, ovšem v jistých pasážích působí nedokončeně, odbytě a v klíčových situacích postrádá očekávanou hloubku.

Román o pěti stech stranách je vzhledem ke svému obsahu dlouhý. Krev na sněhu byla délkou ke své kvalitě odpovídající, Synovi by však proškrtání o dobrých padesát až sto stran prospělo. Nesbø netíhne vyloženě ke grafomanii, zbytečný či zdlouhavý popis mu unikne jen místy, na ploše románu se to ve výsledku však nasčítá.

Další krev

Syn je velmi dobrým románem. Jo Nesbø jím čtenářům ukázal, že Harrym Holem nejsou jeho kvality omezené ani vyčerpané. Ukázal, že umí krimi literaturu i jiným úhlem pohledu.

Přestože není perfektní, své fanoušky uspokojí a dá jim možnost spravit si po nepříliš vydařené Krvi na sněhu chuť. Otázkou je však na jak dlouho, už za několik dní se totiž v českém překladu dočkáme jeho druhého, opět sotva stopadesátistránkového pokračování.

Hodnocení: 85 %

Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku

Knihcentrum.cz, 22. října 2015, autor: Petr Čapek

Jo Nesbø u nás bezpochyby patří mezi nejoblíbenější severské autory. Za svou popularitu může vděčit především svésérii s Harry Holem, kterou si oblíbilo bezpočet čtenářů. Nesbø - to však není jen tento slavný vyšetřovatel, ale také řada dalších neméně zajímavých knih, které se však u čtenářů netěší takové oblibě. Tento fakt však Nesbø hodlá zvrátit se svou nejnovější knihou, která právě vyšla u nakladatelství Kniha Zlín.

Po Krvi na sněhu, kterou veřejnost přijala více než rozpačitě, se tak jistě nabízí otázka, jestli vůbec tento autor dokáže ještě něčím zaujmout. Oproti již zmíněné Krvi na sněhu, která se rozhodně s předchozími knihami autora nemůže rovnat, protože na cca 200 stranách nejde rozvinout nějaký složitější příběh, vypadá Syn už podle anotace více než zajímavě. Otázkou zůstává, zda to bude stačit.

Již v úvodu si je potřeba uvědomit jednu důležitou věc. Toto není další Holeovka, i když k nim nemá daleko. Pokud se tedy těšíte na další případ svérázného Harryho Holea, budete možná trochu zklamáni. Věřte však, že hrdinové této knihy vám dají na slavného alkoholika rychle zapomenout. Jak už je u Nesbøho zvykem, i zde se hlavní hrdinové budou potýkat s nejrůznějšími závislostmi. A v tomto ohledu autor tentokrát rozhodně nešetřil.

Stejně jako dříve, ani v nejnovější Nesbøho knize nejsou postavy černobílé. Stačí se podívat na hlavní hrdiny této knihy. Sonny, takřka ideální vězeň, nedělá problémy, v kolektivu je oblíbený a za pravidelnou dávku drog na sebe neváhá vzít vinu i za ty nejhorší zločiny. Což je bezpochyby jeden z důvodů, proč si ho špičky osloského podsvětí vydržují, jemu však na tom nezáleží, důležitá je pouze droga. Tedy alespoň do chvíle, než se Sonny dostane k informaci, která zcela převrátí jeho pohled na historii své rodiny a pověst jeho otce. V té chvíli nezbývá, než se vydat na křížovou výpravu za odplatou…

Ani Sonnyho protivník však není žádný andílek. Šimon Kéfas je policajt ze staré školy, který navíc dost často zastává neortodoxní metody vyšetřování. Není proto divu, že svému šéfovi a nové spolupracovnici přidělá nejednu novou vrásku. I on se musí vyrovnat se svými démony z minulosti, kteří však neustále vyplouvají na povrch. Jeho gamblerská vášeň ho již stála prakticky vše, a tak je jasné, že když se ocitne před lákavou nabídkou vyřešit své finanční problémy a ještě zachránit zrak své nemocné ženy, neváhá občas překročit i přípustnou mez…

O tom, že Jo Nesbø psát umí, asi netřeba moc dlouze spekulovat. Jeho knihy vždy nabízejí strhující zápletku s nezřídka šokujícím odhalením. V tomto trendu autor pokračuje i ve své nejnovější knize, ovšem oproti sérii s Harry Holeem, však tentokrát prim hraje odvrácená strana zákona, kdy podstatnou část knihy sledujeme počínání Sonnyho Lofthuse. Aby však bylo spravedlnosti učiněno za dost a ještě se nám trochu zkomplikovala celá zápletka, nemalý prostor zde dostává i policie v čele s již zmíněným Šimonem Kéfasem.

Autor opět umně skládá nervy drásající příběh protkaný těmi nejtemnějšími odkazy na osloské podsvětí. Závislosti všeho druhu a touha zde hrají ještě důležitější roli než tomu bylo kdy dříve. V popisech těchto stavů spolu s neutěšeným prostředím, ve kterém se kniha odehrává, Nesbø opět exceluje a čtenáři se tak mohou opět těšit na vynikající zážitek. Oproti Holeovkám má Syn daleko vyšší tempo, díky kterému je z textu cítit naléhavost a zoufalství, kterým si hrdinové prochází. Jako pomyslnou třešničku na dortu si autor pro nás nachystal i nejedno překvapení a zvrat, který možná některému čtenáři zcela změní pohled na postavy z této knihy.

Dost však chození kolem horké kaše, Jo Nesbø je zkrátka a dobře zpět v plné síle. A dokazuje, že to jde i bez Harryho Holea. I když na druhou stranu, kdybychom zaměnili některá jména, byl by Syn další perfektní Holeovkou. Čtenáři se tak mohou opět těšit na temný, drsný příběh, který sice oproti Nesbøho předchozí tvorbě nepřináší v zásadě nic nového, ovšem jako celek funguje opět více než dobře. A je jasným důkazem toho, proč právě Nesbø patří ve svém žánru mezi naprostou špičku.

Nesbøho Syn přišel na Velký knižní čtvrtek

Klubknihomolu.cz, 20. října 2015, autorka Alena Badinová

Synové se chtějí podobat svým otcům. Pokud ale otec rozbije synovu představu o své dokonalosti, zničí tím i jeho život…

Jo Nesbø (*1960) – to je jméno, které již není třeba našim čtenářům představovat. I ti, kteří jeho knihy nečtou, už norského autora detektivních a dětských knih určitě zaregistrovali. Jeho kontroverzní hrdina Harry Hole (NetopýrŠvábiČervenkaNemesisPentagramSpasitelSněhulákLevhart,PřízrakPolicie) si už nadělal v literárním světě mnoho příznivců, ale i odpůrců. Teď, když jej po strhující akci v Policii nechává jeho tvůrce vydechnout, je tu čas na nové hrdiny.

Po knize Krev na sněhu, která stylově poněkud vybočila z řady Nesbøho románů, protože jejím hrdinou byl nájemný zabiják, a navíc vynikala nevelkým rozsahem, novinka Syn, kterou nakladatelství Kniha Zlín připravilo na Velký knižní čtvrtek 15. října letošního roku, už zase více zapadá do konceptu Nesbøho tvorby.

Opět je v hlavní roli neúplatný detektiv řešící řadu sériových vražd. Jeho třináctou komnatou je gamblerství, které jej v minulosti přivedlo až na sám okraj propasti. Ovšem Šimon Kéfas není jediným hrdinou, kterému budou čtenáři držet palce. Kladně totiž působí i postava z druhé strany barikády, a to je u norského autora překvapující novinkou. V podstatě kriminalista i jím stíhaný „syn“ Sonny Lofthus bojují za stejnou věc – za potrestání všech, kteří kvůli zkorumpované policii dosud spravedlnosti unikali.

Sonny byl vzorným synem svého otce, policisty Aba Lofthuse, a toužil jít v jeho šlépějích. Když se však otec zastřelil a nechal dopis na rozloučenou, v němž se přiznává, že pracoval jako „levák“, tedy, že spolupracoval s drogovým podsvětím, syn pod tíhou zrady ztratí o vše zájem. Když umře i matka, stává se „obětním beránkem“ – feťákem, který se za pravidelný přísun drogy, umožňující zapomenout na vše zraňující, přiznává k páchání vražd za jiné.

Po dvanácti letech ve vězení, kde se Sonny stal zpovědní vrbou všech spoluvězňů, se od jednoho z nich dozvídá, že pravda o jeho otci byla jiná a že za jeho smrtí stojí někdo, kdo spravedlnosti uniká. Sonny přestává být přežívající troskou, prchá z vězení a stává se mstitelem. Ovšem – je legální vraždit?

Jo Nesbø v románu Syn používá mnoho biblických obrazů. Nejen obětního beránka pykajícího za viny druhých, ale už i jméno hlavního kriminalisty Šimon Kéfas. Šimon značí naslouchající a Kéfas je hebrejská podoba jména Petr, tedy kámen, skála. Má zřejmě symbolizovat život hlavního hrdiny – jako Šimon se tvrdě lopotil a namáhal, jako Petr zradil svoji čest a jako skála zůstal neúplatný, aby odčinil své předchozí viny.

Asi ne každého při čtení zaujme tato novozákonní symbolika. Myslím si ale, že i bez tohoto vhledu bude příběh Syna srozumitelný široké čtenářské obci. Jistěže není příliš reálný (tedy, alespoň v to doufám) stejně jako všechna díla severské krimi. Obsahuje až moc velké množství mrtvol, shod okolností a náhod, které hrají hrdinům do karet. Přesto se u jeho čtení budou čtenáři bavit, protože obsahuje přesně to, co u knih tohoto žánru vyhledávají: napínavý nejednoznačný příběh, osudové lásky, hrdiny, kterým se dá věřit a ztotožnit se s jejich odhodláním bojovat se špatností.

Proč vlastně takto brutální knihy vůbec čteme? Asi pro tu pohádkovou pravdu, že zlo v nich bývá potrestáno, viníci dostiženi a konec dobrý, všechno dobré. A hlavně, máme jistotu, že se ta hrůza odehrála pouze v představách nějakého autora, a tudíž se nás nedotýká tolik jako skutečnost. Naopak nám umožňují snít a odpočinout si od vlastních problémů. Dávají nám naději, že když v knize všechno dobře skončí, i nám se povede naše každodenní boje vyhrát.

Jo Nesbø je autor, kterému se dá věřit, že vše, co očekáváte, také dostanete.Syn je důkazem toho, že i bez Harryho Holea (osobně se musím přiznat, že se mi líbil možná víc, než některé díly s Harrym) by z norského tvůrce byla skutečná spisovatelská hvězda. Nepostrádá totiž napětí od první do poslední stránky, logické vývody geniálního mozku detektiva a také konec, který vás překvapí. Pět set stran vám v Nesbøho společnosti uteče jako voda a na konci budete doufat, že brzy zase vyjde nějaká jeho další kniha…

Recenze: Jo Nesbø – Syn jako posedlý mstitel

Kukatko.cz, 19. října 2015

Čtenáři detektivek se mohou radovat z dalšího krimi románu Joa Nesbøho Syn, který vyšel v Knize Zlín. Je zajímavé, že v době, kdy lidé stěží přečtou noviny, klidně vystřihnou 500 stran knih tohoto autora. Proč? A proč osm, deset knih, a stále se stejným úspěchem? To je to tajemství umění psát a udržovat čtenáře v napětí. Často se Nesbøho knihy přirovnávají k drsné americké škole thrillerů a kriminálních románů. Tam se sice také velmi nevybíravým a důvtipným způsobem vraždí, ale postavy bývají ploché. Právě vrstevnatost Nesbøho postav čtenáře baví a láká. A dál? Dynamika psaní. Vtip. Nadhled. Úvahy o životě. Nejednoznačná vyjádření. Vytříbená jazyková vybavenost.

Nejinak je tomu v krimi románu Syn. Konstrukce se nemění. Případ už nevyšetřuje Harry Hole, ale Šimon Kéfas, zasloužilý a vysloužilý policejní inspektor těsně před důchodem. Taky on má za sebou minulost se závislostí. V jeho případě gamblerství. Má přehled a zkušenosti, není tak akční a rtuťovitý jako Harry Hole, trochu takový medvěd bručoun (už jeho jméno ledacos naznačuje). Je zajímavé, jak jsou tyto závislosti u policejních inspektorů oblíbené. Prostě jsou to chybující lidé jako všichni ostatní. Tomu čtenář dobře rozumí a má to rád. Šimon Kéfas vyšetřuje sérii vražd, které úzce souvisí s jeho minulostí a minulostí dalších protagonistů. Ve vyšetřování mu pomáhá mladá novicka Marta, kterou má Kéfas zasvětit do vyšetřovacích tajů osloské policie. V lecčems ale tato nezkušená kriminalistka svého učitele předčí. Hlavní postavou je Johnny Lofthus, mladík který sedí ve vězení a dělá zpovědníka ostatním vězňům za propašované drogy, které hojně užívá. Ten se při jedné zpovědi dozví něco, co ho vyžene jako mstitele do ulic. Hon na ty, kteří porušují pravidla a zákon, začíná. Samozřejmě nechybí zkorumpovaní policisté (tomu čtenář kdekoliv na světě velmi dobře rozumí) a láska jako vyvážený, jemnější bonus pro čtenáře, případně čtenářky.

Co ještě na Nesbøho knihách čtenáře přitahuje, čím se odlišují od ostatních krimi románů? Originální jsou autorovy popisy umírajících, zavražděných. Je to jako film, který běží umírajícímu před očima. To není popis zvenčí, to je pohled toho, který cítí, že smrt přichází. Silné a napínavé pasáže, protože čtenář si není zcela jist, jestli smrt je a bude přítomna. Nesbø již tuto metodu uplatnil v jiných svých knihách a je to neskutečně působivé.

Detektivní závěry jsou překvapivé a následně ještě překvapivější. Nesbø umí. Pro čtenáře je to dobrá zpráva, autor neztrácí tempo ani energii a to je určitě příslib do budoucnosti.

Vydala Kniha Zlín, české domovské vydavatelství Joa Nesbøho. Rozhodně to nejsou jediné knihy, které Kniha Zlín vydává a které stojí za přečtení.

Jo Nesbø – Syn

Fremy.cz, 19. října 2015

V záplavě podzimní nálady a sychravého počasí se čtenáři nemohli dočkat velkého knižního čtvrtku. Před víkendem dovezli do knihkupectví mnoho novinek a taky já se vrátil k dlouho rozečtené knize. Prodloužené večery k tomu vybízejí. Pokud váháte, kterou novinku otevřít, Jo Nesbø se svým příběhem Syn může být dobrou volbou. Pro fanoušky autora určitě.

Nikdy dřív by se mi nezdálo, ještě v letech, kdy jsem nečetl, že se k jednomu autorovi budu vracet během roku tak často. Poté, co během jara zamrzla linie vyšetřovatele Harryho Holea prozatím poslední knihou, vzápětí se na české půdě objevily tenké příběhy Krev na sněhu a v blízké době Půlnoční slunce (Krev na sněhu 2). Takové, jenž nenasytily dostatečně kručící žaludky po Holeahovi. Lék Jo Nesbø přivezl v podobě krimi nazvané Syn. Nadějně navazuje na způsoby vyprávění, které známe, očekáváme a miliony lidí po celém světě si tolik oblíbili. Obměna z mého pohledu přišla v postavách a alespoň pocitově (možná právě po odlišné knize Krev na sněhu) ve svěžím duchu Nesbovské krimi. V prvních kapitolách jsem měl takový pocit, jako když se vracím po dlouhé době domů. Nejprve cítím zmatení, trochu dezorientace v prostředí, ale vše s pocitem dobrého domova, který mě vzápětí vítá svou náručí. Poznávám jeho rysy, rozjímám uvolnění.

Dějová linka se rozbíhá ve vězení, kde postava Sonny se těší značné oblibě, protože slouží ostatním vězňům jako zpovědník. Svým soucitem naslouchá jejich přiznání a uděluje rozhřešení. Působí, jakoby do cely nepatřil. V ubíhajících měsících se dozvídá o tajnostech svého otce, ani v takovém okamžiku neočekává obrat svého života o sto osmdesát stupňů. Do cesty se proplete vrchní komisař oddělení vražd Šimon Kéfas, kolega Sonnyho otce. Mezi nasloucháním spoluvězňům se jednoho dne objevila velmi nečekaná indicie, která donutila syna přehodnotit svůj dosavadní postoj. A rozhodl se řešit situaci venku za zdmi věznice po svém. Podobně jako Sonny, si nejprve nebudete se situací vědět rady a zpočátku převládne zmatení, o kterém jsem psal. Nástupem napětí a snad nedočkavostí konce stejně jako já poznáte, že se na vlnách příběhu pohybujete známými cestami po kterých Jo Nesbø umí dobře vést.

JO NESBO - SYN - RECENZE

Z-kultury-i-nekultury.blogspot.cz, 16. října 2015

Pomsta v literatuře vždycky – nebo téměř vždycky – funguje na jedničku. Dovolí, aby na povrch vypluly ty nejtemnější i nejsvětlejší stránky mstitele a často i těch, které má na „mušce“, a kteří ve snaze vyhnout se svému osudu odkryjí karty stejně on sám.

Mstitelem je v novém knize „Syn“ od Jo Nesboa syn policisty, o kterém se všichni domnívají, že v policejním sboru působil jako „levák“. Když tato skutečnost vyšla před dlouhými dvanácti lety najevo, změnila život policistovu synovi. A stála za jeho cestou do vězeňské cely. Nyní nové, naprosto převratné informace, stojí za synovou cestou z cely ven, za cestou za pomstou. Cesta je to plná ostrých zatáček a zvratů a na jejím konci – tak jak už to ostatně u Nesboových knih bývá – velké překvapení.

Dalšími výraznými postavami knihy jsou stárnoucí detektiv Šimon Kéfas, pronásledovaný svými démony, novicka v týmu kriminalistů, která naopak stojí na počátku své kariéry, Kari, která se teprve učí o čem život detektiva je. Nechybí ani ženy-andělé, ženy, které jen svou pouhou přítomností probouzejí v mužích, kteří jsou jim nablízku, jejich lepší já...Dále pak zkorumpovaný náměstek ředitele věznice Staten i šéfové a členové drogových gangů pohybujících se po ulicích a zapadlých zákoutích Osla...

Kdo přečetl všechny – nebo alespoň některé – z knih Jo Nesboa, bude mít pocit, že všechny tyto postavy zná, že už se s nimi určitě někde potkal. Ano, potkal. V každé z předchozích autorových knih. Nesboovy postavy jsou typy. Typy, které zůstávají ve své podstatě stejné, jen se nacházejí v nových situacích, okolnosti, které je ovlivňují se mění, ale prototyp detektiva a zločince, toho, kdo stojí na straně „dobra“ a toho, kdo stojí na straně „zla“, zůstávají více méně neměnné. Přesto jsou v oněch nových kulisách a příbězích vždy natolik zajímavý, že i přes onen pocit „již čteného“, čtenář vždy a znovu bezpečně dopluje až na poslední stranu knihy.

RECENZE: Syn - Jo Nesbø

Tisicezivotu.blogspot.cz, 15. října 2015

Dnes vychází další kniha u nás snad nejznámějšího norského autora, Joa Nesbøa. Pokud se vám ale hned vybavilo jméno detektiva Harryho Holea, zaplašte ho. Norský spisovatelský čaroděj se s Harrym už nadobro rozloučil a detektivka Syn má jiného hlavního hrdinu. Nebo dokonce dva?

Sonny sedí od svých osmnácti let ve vězení za dvojnásobnou vraždu. Na život ve vězení si navíc zvykl. Trest se mu prodlužuje, protože na sebe bere vinu za činy majetných občanů. Díky tomu má navíc stálý přísun heroinu, a tak si svůj pobyt za mřížemi vlastně užívá. Protože je ale velmi tichý, chodí za ním ostatní vězni a zpovídají se mu. Sonny je tak brán za bezproblémového muže, který dost možná ani nevnímá okolní svět, a který zřejmě celý život stráví právě ve vězení. To by mu ale nesměl jeden zpovídající se vězeň prozradit, že jeho otec vlastně ani sebevraždu, kvůli které se Sonnyho život obrátil na ruby, nespáchal...

Jo Nesbø se znovu předvedl jako mistr detektivky. Celou dobu znáte vraha, máte ho dokonce rádi, ale Nor vás na posledních stránkách znovu překvapí. Děj a způsob, jakým je podáván, se vám mohou v průběhu čtení zdát průměrné, možná občas až klidné, přesto se od něj ale nebudete chtít odtrhnout, protože je natolik protkaný detaily a maličkostmi, které vás udrží ve střehu a vy budete chtít vědět, k čemu vás a hlavní hrdiny vlastně mají dovést.

Nevím, jestli se u Nesbøvých knih vůbec hodí používat označení ,,hrdina" pro hlavní postavy, přesto ho nadále používám. Oni totiž hrdinové většinou jsou, i když trošku zvrácení a určitě ne každým coulem správní. Přesto, kdo měl rád Harryho Holea, bude mít rád i hlavního vyšetřovatele Šimona Kéfase a ústřední postavu Sonnyho. Oba jsou zatíženi těžkou minulostí a oba se s ní vyrovnávají po svém. Ne vždycky jednají čestně a správně, přesto vás Jo donutí mít je rád. Sonnymu dokonce odpustíte i vraždy, budete mu vlastně přát, aby vzal spravedlnost do svých rukou. Je ale možné, že mu postupem času budete fandit méně a méně.

Jak už jsem psala v předchozím odstavci, Jo Nesbø v každé své knize stvoří postavu, kterou čtenáři budou v její životní cestě podporovat. Harry Holem počínaje a Olavem Johansenem zdaleka nekonče. V Synovi je takových postav hned několik. Klidný, na první pohled mírumilovný a správný mladík Sonny si vás okamžitě získá. Spravedlivý, starostlivý a vtipný detektiv Kéfas tvoří skvělou dvojici s mladou a nezkušenou vyšetřovatelkou Kari, která zpočátku vypadá jako klasická premiantka, která bude mít ale v praxi problémy, to ale Kéfasovi i čtenářům rychle vyvrátí. V neposlední řadě budete fandit i milé a dobrosrdečné Martě...

S tou se pojí romantičtější část knihy. Nesbø do svých příběhů rád motá city, nikdy ale nejde o jednoduché vztahy. Další podobnost můžete vidět v detektivech, protože jak Harry, tak Šimon, se vyléčili ze závislosti, bojují se svou minulostí a velmi osobitým a často netradičním způsobem také se zločinci. Roli v této detektivce sehraje nám všem již známý Kripos, který Jo Nesbø zřejmě opravdu nemá rád, protože si spolu s osloskou policií budou znovu lézt do zelí. O místech, na kterých už jsme se v Oslo procházeli třeba s Harrym Holem ani nemluvím...

 

*****

 

,,Byla to řeka. Udělal to manžel?"

 

Kněz sebou trhl. Jako když přímo před vámi cosi nečekaně protne černou vodní hladinu. ,,To nevím. Je to důležité?"

 

Žádná odpověď. Vollan si povzdychl. Opět pocítil nevolnost. Přepadá ho takhle už nějakou dobu. Možná by se měl objednat k lékaři na vyšetření.

 

,,Na to nemyslete Sonny. Nejdůležitější je, že venku se musí takoví jako vy neustále štvát, aby si opatřili dávku, ale tady se on postará o všechno. A nezapomeňte, že čas běží. Až si odkroutíte trest za ty minulé vraždy, už pro něj nebudete mít žádnou cenu. Tahle vražda vám lhůtu prodlouží."

 

,,Udělal to manžel. Je bohatý?"

 

Vollan ukázal na bibli. ,,Dům, do kterého jste vstoupil, je popsán tady. Zdál se vám velký a pěkně zařízený. Ovšem alarm, který měl to pěkné zařízení hlídat, nebyl zapnutý, dokonce ani nebyly zamčené dveře. Jméno Morsand. Ten rejdař s páskou přes oko. Možná jste ho zahlédl v novinách?"

 

,,Ano."

 

,,Vážně? Nehádal bych, že..."

 

,,Ano, zabil jsem ji. Ano, přečtu si, jak jsem to provedl."

 

*****

Knize dávám plné hodnocení proto, že jsem nenašla nic, co by mi na ní vadilo. Já jsem vlastně ani nehledala, protože mne bavil jak děj, tak postavy. Zmiňovala jsem se o tom, že se mi děj zdál občas poklidný, na to, že jde o detektivku, byl ale zajímavý a nutil mne číst dál. Líbilo se mi na příklad, že jsem si občas právě ani nepřipadala, jako když čtu detektivku. Byly chvíle, kdy šlo o klasický román a i tyhle pasáže se Nesbøvi povedly. Téměř s jistotou můžu říct, že pokud se vám líbily předchozí knihy, které norský spisovatel napsal, nebudete zklamaní ani z této. Je velmi podobná těm předchozím ve stylu psaní, najdete v ní i některé paralely, přesto se jedná o zcela nový příběh, který vás překvapí. Pozitivně také vnímám to, že jde o uzavřený příběh, takže si na těchto 500 stránkách vychutnáte úplně vše, co klasické detektivky nabízejí.

SYN

Imoox.blogspot.cz, 15. října 2015

Velký knižní čtvrtek je konečně tady a s ním přichází i vydání další knihy celosvětově známého autora Jo Nesba. Po tenoučké Krvi na sněhu se čtenáři konečně dočkali bichličky s jednoslovným názvem, která má rovných pět set stran. Dokáže nás po všech těch dílech, které za sebou autor má, ještě Syn něčím překvapit?

Ab Lothfus a Šimon Kéfas tvořili nerozlučnou dvojici. Jako kriminalisté vyšetřovali jeden případ za druhým, když ale jednoho dne spáchal Ab sebevraždu. Zůstali po něm manželka a patnáctiletý syn Sonny. Oba dva ztráta manžela a otce odrovnala a od té doby to šlo s nimi z kopce. Ze Sonnyho se stal feťák a nakonec skončil ve vězení. Neměl pro co žít a bral na sebe i viny ostatních vražd, které přitom vůbec nespáchal. Když se k němu ale dostalo, že jeho otec byl zavražděn, rozhodl se pomstít. A to ve velkém stylu! V ten moment se na scénu dostává i vrchní komisař Kéfas, ke kterému byla přidělena mladá vyšetřovatelka Kari.

Sonny je sice vrah a zabíjení mu jde bez váhání, ale je jiný. Není to ten chladnokrevný zabiják, který by nelitoval jediné oběti. Sonny je velmi citlivý muž v nejlepších letech. Má toho za sebou hodně a všechny zážitky ho také velmi poznamenaly. Mstí se jen tomu, kdo si to zaslouží. Je spravedlivý a vzhledem k tomu, že strávil mnoho let ve vězení, unikl muinternet v mobilu a vyhledávání na Googlu, v příběhu tak vzniká mnoho vtipnýchmomentů. Zkrátka nezná tyhle moderní vymoženosti a jeho neznalost čtenáře opravdu dokáže rozesmát. Sonny je vrah a hlavní hrdina, který vážně stojí za poznání.

V Synovi se vyskytují i další postavy a každá z nich má svůj příběh. Po Sonnym je v díle hodně rozebraný komisař Šimon Kéfas. Už v mládí se zadlužil a bohužel se s ním finanční problémy táhnou pořád. Do toho ještě potřebuje jeho milovaná polovička drahou operaci očí, a to už člověka donutí shánět peníze úplně kdekoli a jakýmkoli způsobem.

Jo Nesbo je tak profláknutý spisovatel, že o jeho čtivém stylu snad nikdo nemůže pochybovat. A Syn se čte jedna báseň. Jediné, co mi tak trochu vadilo, bylo příliš hodně jmen a postav. Je fakt, že každá z nich měla něco do sebe, ale ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se v těch jménech zorientovala. Ke konci už ale postavy postupně mizely (jednoduše umíraly) a bylo to čím dál víc lepší.

Ačkoli se jedná o pěti set stránkovou knihu, zabrala mi mnohem méně času než nějaká tří set stránková kniha. Kapitoly nebyly nijak dlouhé a všechno rychle ubíhalo. Napínavý byl Syn už od začátku a děj postupně gradoval až do samého závěrečného vyvrcholení. Ti čtenáři, kteří ještě od severského mistra nic nečetli, bych Syna jednoznačně doporučila. Postavy jsou propracované do hloubky, celý příběh se čte lehce a mezi vraždami se i zasmějete. Předpokládám, že fanoušci Jo Nesba se na Syna už těší a já vám všem závidím, že budete knihu číst poprvé. Byl to opravdu skvělý zážitek!

Harry Hole bez Harryho Holea

Iliteratura.cz, 14. října 2015, autor: Vojtěch Matocha

„Dokázal však jeho pohledu čelit jen pět vteřin, potom se musel odvrátit. Protože to, co v něm uviděl, bylo chladnější a prázdnější než smrt a nicota. Bylo to zatracení. Slib, že jsi měl duši a že ti bude odebrána.“

Vítejte zpátky v nádherném světě, kde je zlo černější než noc a dobro se zdá být sice o pár odstínů světlejší, ale vlastně taky černé. Kde je zapalovač, který vypadá jako pistole, skutečně pistole. Kde se heroin do vězení pašuje v bibli s vyříznutými stránkami. Kde se po ulicích potácejí figurky jako z béčkového komiksu: kněz-hříšník, zkorumpovaný náměstek ředitele věznice s Porsche Cayenne zaparkovaným u brány, drogový baron – napůl přeoperovaný litevský transvestita, krásná a naivní dívka pracující v ubytovně pro závisláky, tajemný mstitel na cestě za odplatou, postarší vyšetřovatel s démony v těle a jizvami na duši a padouch tak děsivý, že se před ním strachem potí i ti, kteří se jinak kvůli vrozené genetické vadě nikdy nepotí. Vítejte v Oslu dvacátého prvního století, jak ho vidí norský spisovatel Jo Nesbø.

Bývalý burzovní makléř a rockový kytarista se pustil do psaní knih v roce 1997 a už se svou prvotinou Netopýr (Flaggermusmannen) se zařadil mezi nejúspěšnější skandinávské autory. V knižní sérii, kterouNetopýrem zahájil, pokračoval až do roku 2013, kdy vyšla desátá a zatím poslední Policie (Politi). V přestávkách napsal ještě několik izolovaných děl, které s hlavní sérií pojí pouze norské hlavní město Oslo coby temné semeniště zločinu a násilí. V Česku ho již několik let uvádí Kniha Zlín ve spolupráci s překladatelkou Kateřinou Krištůfkovou. Na jaře se čtenáři dočkali zatím poslední části hlavní série Policie, po ní následovaly dvě samostatné knihy. V červnu to byla Krev na sněhu(Blod på snø), kterou napsal pod pseudonymem Tom Johansen, a letos v říjnu do Česka dorazí Syn (Sønnen), v Norsku vydaný v roce 2014.

V Oslu řádí gang drogových dealerů a nájemných zabijáků, které zpovzdálí řídí záhadný arcipadouch zvaný Dvojče. Ve vězení si mezitím odpykává trest za několikanásobnou vraždu mladík jménem Sonny. Zločiny, za které je souzen, ale nespáchal; je profesionálním obětním beránkem a svou svobodu směňuje za do cely pašovaný heroin. Jednoho dne však uprchne a skutečným vrahům se jednomu po druhém začne mstít. Syn tak v mnohém připomíná povedený Přízrak: prostředí organizovaného zločinu, čtvrť Kvadratura, soupeření osloské policie a státní kriminálky. A v neposlední řadě v tom, že se nejedná o klasickou detektivku, ale o plnohodnotný akční thriller: každému je jasné, kdo tu koho zabíjí, a více prostoru než malé šedé buňky dostanou zbraně, vězeňským nožem počínaje a samopalem Uzi konče.

Nesbøho věrný fanoušek při úvodní zmínce o vnitřně rozervaném policistovi jistě zbystřil. Vrátil se snad na scénu vyšetřovatel Harry Hole, hlavní hrdina Nesbøho předchozích deseti románů? V Synovi se přece neměl vyskytovat, ne? Taky se nevyskytuje. Tedy… ano, vyskytuje, jen se mu z nějakého důvodu neříká Harry Hole, ale Šimon Kéfas. Hazardní hráč, drsňák, který kašle na pravidla, bezhlavě zamilovaný do ženy, kterou ztrácí, a uvnitř zoufale křehký. Věk tedy nesedí, to se musí uznat: Šimon Kéfas se pomalu chystá do penze, zatímco Harrymu v poslední Policii teprve táhne na padesátku. Jinak ale jako kdyby Šimon Harrymu z oka vypadl.

Že se Nesbøho vyšetřovatelé jeden druhému podobají, lze snadno vysvětlit. V Nesbøho světě totiž vyšetřovatel zkrátka jako Šimon nebo Harry vypadat musí, neboť tak velí žánrové klišé a každý jiný charakter by se od něj vzdaloval. V případě norského spisovatele totiž klišé není stylistický nedostatek, nýbrž stylistický prostředek: Jo Nesbø své postavy záměrně charakterizuje schematicky a předvídatelně. Obsazuje svými postavami konkrétní literární typy – bezskrupulózní politik, sadistický gangster, nadějná mladá policistka, stárnoucí vyšetřovatel, žena-anděl. Nejsou snad Marta ze Syna a ošetřovatelka Helena z Červenky jedna a tatáž osoba? S každou další knihou je jasnější a jasnější, že tak Nesbø činí zcela vědomě a s chladnou hlavou. Občas si totiž vystřelí i sám ze sebe. Například když jeden z mafiánů hovoří s ukrajinským přízvukem, přestože z Ukrajiny nepochází. Mluví tak, protože mají oba se spisovatelem dojem, že by tak mluvit měl.

Pokud některá z Nesbøho posledních vydaných knih reprezentuje celou jeho tvorbu, pak je to právě Syn. Drsný chlapský svět, vynalézavé násilí, přehnané emoce, dialogy i samotné vyprávění, postavy charakterizované jen několika význačnými rysy, sarkasmus, vodění čtenáře za nos pomocí nejednoznačných vět, odkazy na filmová a hudební díla (Men in Black, Depeche Mode, Wagnerovy opery…) a za vlasy přitažená akce. To všechno už však fanoušek od Nesbøho očekává, a může proto zůstat trochu zklamán, že autor k obvyklým atributům nedokázal nic nového přidat. Na druhou stranu Nesbø opět předvádí, že patří mezi prvotřídní vypravěče a ve svém žánru představuje naprostou špičku. Děj Syna ani na okamžik neztratí spád, čte se jedním dechem a kniha jednoznačně patří mezi autorův nadprůměr. Závěrečné rozuzlení z hlediska uvěřitelnosti jako obvykle neobstojí, tedy alespoň v reálném světě by neobstálo. V Nesbøho Oslu však platí jiná pravidla a vyčítat autorovi nepravděpodobnou zápletku by bylo stejně pošetilé jako zavrhnout Harryho Pottera, protože kouzla a čáry neexistují. Nesbø netouží být uvěřitelný a nemá ambice psát velkou, důstojnou literaturu. On chce balancovat na pomezí braku, chce napínat, chce bavit. A to umí skvěle. Kdo s norským autorem ještě neměl tu čest, pro toho je Synideální první příležitost k seznámení. A fanouškovi zvyklému na Harryho Holea bude k naprosté spokojenosti chybět jenom puška Märklin.

Jo Nesbo – Syn – Recenze

Blog.hubalek.net, 14. října 2015

Zítra je velký knižní čtvrtek a jedna z knížek, na kterou se můžete těšit je další kniha mého oblíbeního autora Jo Nesboho, která se jmenuje Syn. Knížku mi jako e-knihu k recenzi poskytla Kniha Zlín (čímž jí za to děkuju).

Na rozdíl od Krve na sněhu je to tohle čistokrevný Harry Hole s trochu jinými postavami. Hole ani jiné postavy ze série o HH tam samozřejmě nefigurují, zato všechny známé rekvizity a vypravěčské postupy ano. Spiknutí, geniální policista, brilantní stážistka, neznámý “levák”, magický Syn a drogová mafie v čele s tajemným Dvojčetem. A Nesbo opět jako geniální vypravěč, který dokáže ze stejných surovin umíchat pokaždé jiný a pokaždé skvělý koktejl.

Příběh začíná tím, že se v Osloském vězení seznámíme se Sonny Lofthusem, narkomanem a synem zemřelého policejního komisaře Aba Lofthuse, který posledních 12 let žije ve moderním norském vězení. Sonny je ostatními vězni považován skoro za svatého muže, který je dokáže vyslechnout a dát jim odpouštění.

Během jedné takové zpovědi se však dozví zásadní informace o okolnostech smrti svého otce a rozhodne se vzít spravedlnost do svých rukou. Uprchne z vězení a rozjede neuvěřitelnou jízdu na jejímž konci je (zcela podle očekávání) překvapivé rozuzlení. Příběh doplňují nečernobílé a výborně prokreslené postavy zkušeného policejního komisaře, policejní elévky, ředitele věznice a Osloského drogového podsvětí. Postavy jsou tak zajímavé, že bych si i rád přečetl nějaký sequel, kde budou vystupovat ty, co na konci příběhu zbyly.

Závěr:

Kniha se směle může měřit s nejlepšími Holeovkami, takže dávám 100%

Oko za oko, recenze na novinku Syn od Jo Nesba

Dajushbooks.blogspot.cz, 14. října 2015

Je něco silnějšího než touha po pomstě? Touha pomstít člověka, jehož krev vám koluje v žilách?Podobné myšlenky víří v hlavě i Sonnymu. Jeho otec kdysi dávno spáchal sebevraždu pod tíhou viny zkorumpovaného policisty. Pro mladíka to znamenalo úplné rozbití dosavadního světa, otec pro něj byl vzorem dokonalého policisty. Svůj smutek začal utápět v drogách, nakonec i přes vlastní nevinu zvolil raději vězeňskou celu než realitu světa. Po mnoha letech se k němu přes ostnatý drát dostává pravda, co se tenkrát doopravdy stalo. Najednou je mu vězeňská cela příliš malá...

Autora knihy určitě není třeba představovat. Jo Nesbo je dnes už považován za opravdového mistra severské detektivky a jeho knihy jsou pro čtenáře sázkou na jistotu. Po nezapomenutelné sérii s detektivem Harrym Holem přichází s novu impozantní postavou detektiva  - Šimona Kéfase.

Dalo by se říct, že Nesbo má talent na tvoření postav detektivů, které vám ihned padnou do oka. Příjemní neurotikové, kteří si vždy všimnou něčeho, co jiní přehlédnou a v hlavě se jim neustále točí kolečka. Jdou do všeho naplno a klidně i na vlastní pěst.

Na detektivní dvojici Šimona a mladé Kari mi něco málo připomnělo Volání kukačky. Prostě skvěle fungující tým tvořený zkušeným policistou, kterého nic nepřekvapí a mladou dívkou, věnující případu maximální péči.

Každá detektivka musí mít i záporného hrdinu, zločince, za kterým se detektiv stůj co stůj žene, aby na něm mohla být vykonána spravedlnost. Tady není postava záporáka tak jasná. Se Sonnym, který chce konečně sjednat spravedlnost a pomstít svého otce, prostě musíte sympatizovat. Ale jestli toužíte po nějakém záporném hrdinovi v knize jich určitě není málo.

Už jsem zmínila výše, že autorovo jméno bývá spojováno s pojmenováním mistr detektivky. Zaručeně to platí i u Syna. Prostě vás vtáhne do děje a nutí vás číst až do konce. Pravda se ze stránky na stránku mění a čtenáře nenechá ani na chvíli v klidu. Jednoduše by se dalo označit knihu jako napínavou od začátku až do konce (moc primitivní, ale pravdivé). Celý příběh je proměnlivý. Někdy je příliš drsný a vzápětí je scéna milá a něžná.

Jediné v čem se čem se čtenář může v příběhu ztratit je záplava jmen. Téměř v každé kapitole přichází na scénu nová postava, zasahující ať méně či více do dění v knize. Všechny postavy jsou dobře psychologicky vykreslené, jejich vnitřní myšlení a důvod jejich konání. To se mi na knize (kromě ostatních věcí) opravdu líbilo. Příběh pro měl byl přímo tím, co jsem zrovna potřebovala. Po přečtení mám hned chuť si od autora přečíst něco dalšího.

Za mě mohu tuto novinku jedině doporučit.

Jo Nesbø - vychází jeho nový román Syn

Samankova.blog.idnes.cz, 14. října 2015

Než spáchal před lety sebevraždu, byl otcem, manželem a policistou. / Než přišel o otce, byl nadějným studentem a zápasníkem. Otec a syn. Otec zemřel, syn na život rezignoval, propadl drogám a skončil ve vězení.

Co syn udělá, když se po letech dozví, že se otec nezabil, ale byl zavražděn? Vydá se na cestu pomsty…

Velký knižní čtvrtek 15. 10. 2015 přináší šestnáct lákavých titulů, mezi nimiž tradičně nesmí chybět ani novinka norského krále thrilleru Joa Nesbøho. Ačkoli Nesbø sérii s Harry Holem (prozatím) desátým dílemPolicie uzavřel, rozhodně nepřestal psát. Na pulty knihkupců míří Syn.

Syn je samostatný román, v němž jde především o pravdu, přátelství, drogy, peníze, pomstu a odpuštění. Setkáváme se tu s detektivem Šimonem Kéfasem, mužem stojícím na prahu důchodového věku, s bandou drogových zločinců, a s jedním zdvořilým, mlčenlivým vězněm.

Sonny Lofthus je už dvanáct let za mřížemi, kde si odpykává trest za několik vražd. Pravdou ale je, že ani jednu z nich nespáchal. Bere na sebe dobrovolně vinu za jiné a odměnou za to je mu pravidelný přísun drog. Když ovšem Sonny jednoho dne vyslechne zpověď vězně, z níž se dozví, že jeho otec před lety ve skutečnosti nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn, všechno se mění. Sonny z vězení utíká a vydává se mstít…

Synovi je Jo Nesbø přesně takový, jak ho známe ze série s HH. Znovu jsou nejdůležitějším prvkem postavy. Sonny je feťák, který se momentálně snaží být čistý, postupně si máčí ruce v krvi jiných grázlů, a přesto zůstává k okolí galantní, stydlivý a velmi milý. U toho všeho navíc prožívá i svoji první lásku. Detektiv Šimon Kéfas zase v minulosti prosázel všechny peníze i vlastní střechu nad hlavou. Jeho milovaná manželka každým dnem vidí o kousek méně, a pokud brzy nebude operována, oslepne zcela. Jo Nesbø má nepopiratelný talent na antihrdiny. Profiluje s velkou přesvědčivostí grázly, které si nejde neoblíbit.

„Ano,“ odtušil Šimon prostě. „Vrah vypálil první ránu z výtahu. Kulka prošla oběti hlavou a zasáhla zeď v místě, kde jste viděla tu díru. Prázdná nábojnice přitom spadla na podlahu výtahu…“
„Po křivé podlaze se skutálela a propadla štěrbinou do výtahové šachty.“
„Přesně tak.“
„Ale… ale co ta kulka v podlahovém prkně?“
„Vrah pak toho muže střelil ještě jednou, zblízka.“
„Jenže ten vstřel…“
„Náš přítel z Kriposu se domníval, že vrah použil pistoli větší ráže, ovšem kdyby věděl o kulkách víc, všiml by si, že prázdné nábojnice byly z munice menšího kalibru. Takže ten velký vstřel jsou ve skutečnosti dva menší, překrývající se vstřely, které se vrah pokusil zamaskovat tak, aby vypadaly jako jeden. Právě proto si také odnesl první kulku, která vyryla tu díru do zdi.“

Děj sledujeme z více úhlů i stran. Napětí se otáčením stránek zvolna stupňuje, ponurá atmosféra příběhu houstne, a samotný závěr tkví tentokrát v jakési prosté jednoduchosti, která ale možná o to víc překvapí.

Syn je čtivý, napínavý a zkrátka skvělý. Doporučuji.

Moje hodnocení: 90%

Syn

Palmknihy.cz, 14. října 2015, autor: Radek

Knihy tohoto autora mám rád, protože popisuje život a životní situace bez přikrášlování a některé problémy jeho hrdinů se stávají i nám, obyčejným smrtelníkům. Sice naprostá většina z nás nepřísluší k policii, ale máme s nimi určitou zkušenost. Dobrou nebo špatnou. Jak kdo. A ruku na srdce, kdo z nás se někdy v životě necítil jako Harry Hole po flámu.

Knih tohoto autora se zároveň bojím, protože jsou realistické a popisují obyčejné lidi, kteří se dostali, často ne vlastní vinou do průšvihů. A to se může stát i nám, každému z nás. Přistihl jsem se, že po přečtení části nebo i celé knihy se nedívám na zprávy. Už začátek Syna stojí za to. Vězeň, který poslouchá o vraždách, loupežích a jiném násilí, a tak vlastně bere na sebe jejich vinu. S tím jsem se ještě nesetkal. Již jen tohle dává knize dramatický nádech.

A nyní si představte tohoto důvěrníka, který toho tolik zná a který se chce pomstít.  Nikdo nemůže vědět, co si všechno zapamatoval a co může udělat. Je to někdo, kdo není pod kontrolou. A to musí vyděsit každého, kdo má máslo na hlavě.

Nechci moc prozrazovat, protože bych si přál, aby každý čtenář měl možnost vychutnat si Nesbøa naplno.  Vždyť už to, že vězeň dostane vycházku, uteče a zabije neznámou ženu. Nebo se k tomu alespoň přizná. Musíme přemýšlet o tom, co je to společnost, která umožní a dovolí něco takového. A to je jen začátek knihy. A potom se objevuje další mrtvola kněze, který předal instrukce, jak má vězeň vypovídat. Tenhle případ bude vyšetřovat bývalý kolega vězňova otce a jeho nová parťačka. Jednoduše. Spoustě čtenářů bude při četbě běhat po zádech mráz a budou se ptát, jestli je něco takového možné i u nás. Nejspíš si odpoví, že ne, ale ta nejistota tam zůstane.

A za to může jen a jen Jo Nesbø.

Recenzia: Jo Nesbø – Syn

Zeitung.cz, 13. října 2015, autor: Juraj Hladký

Jo Nesbø si dáva oddych od postavy Harryho Holea, no fanúšikovia série nebudú sklamaní. Samostatne stojaci román Syn sa holeovkám hrdo vyrovná.

Sonny Lofthus, dlhoročný väzeň, je pre ďalších odsúdených niekto ako spovedník. Väzni zo všetkých smerov k nemu prichádzajú pre rozhrešenie, na liečenie duše. Ich dôveru si získal kľudnou povahou, vyžarujúc charizma snáď až svätca. No iní, za trochu drogy, ho presvedčili priznávať sa k zločinom miesto skutočných vinníkov. Takto to trvá po dobu 12 rokov, kým sa Sonnymu nepríde zveriť aj odsúdenec na doživotie Johannes Halden. Poznal Sonnyho otca, policajta, ktorý spáchal samovraždu po odhalení, že bol skorumpovaný. Johannes pri spovedi prezradí, ako to so smrťou bolo naozaj. To naštartuje celý príbeh.

Niekedy je pomsta jediným riešením

Od stvoriteľa Harryho Holea prichádza samostatný román, odohrávajúci sa v Osle. Je to dych berúci príbeh o korupcii, gangsteroch, drogách, obchode s ľuďmi a pomste, hrajúcej sa ako mačka s myšou. Sonny brilantne unikne z väzenia s vidinou odplaty za smrť svojho otca. Nastupuje cestu vražedného vyčíňania, ktoré ochromí políciu aj podsvetie. No nebol by to Jo Nesbø, ak by veci dopadli tak, ako spočiatku naznačujú.

Súbežne a prepojene s Lofthusovým príbehom prebieha dejová linka sledujúca vrchného komisára Šimona Kéfasa a jeho mladou spolupracovníčku Kari. Tí sú povolaní vyšetriť príval hrozných vrážd. Skúsený kriminalista Kefas odmieta prijať, že páchateľom zločinov je človek, na ktorého poukazujú všetky dôkazy. Pokračovanie v pátraní smerom proti radám kolegov a nadriadených odráža v Kefasovi Harryho Holea. Rovnako ako on bojuje za spravodlivosť a porozumenie – nielen za seba, ale aj pre Lofthusa.

Pomsta, častý prvok v Nesbøvých dielach, je tu umocnená vzťahom otca a syna. To Sonnyho zľudšťuje a pridáva emocionálnu hĺbku jeho charakteru antihrdinu závislého na drogách. Obratne napísaná kniha si po tradične pomalšom začiatku udržuje svižné tempo a cit pre chytré dialógy. Ako je zvyčajné pre severskú krimi školu, v diele rezonuje aj sociálna téma. Tentokrát je to fenomén gentrifikácie, sociálneho javu, keď sa bohatší ľudia sťahujú do doteraz menej prosperujúcich oblastí miest. Nesbø tu poukazuje na následky, ktoré to má na rodiny z pracujúcej triedy, ktoré v daných lokalitách žili po celé generácie. No téma je do deja votkaná jemne, bez skĺznutia k poučovaniu.

Kdo může pomstít otce? Přece syn!

Neoluxor.cz, 12. října 2015, autorka: Hana Kubíková

Jo Nesbø se vrací ve vrcholné formě. Na knižní pulty přichází jeho román Syn, který je mnohem zábavnější, než série s detektivek s vyšetřovatelem Harry Holem.

Sonny je chlápek, kterého byste chtěli mít doma. Citlivý, hodný, zdvořilý, spravedlivý. Vraždí sice ve velkém, no ale vždyť víte, nikdo není dokonalý. Prostě antihrdina typu Dexter. Původně se chtěl stát po otcově vzoru policistou, jenže otec se v dopise na rozloučenou přiznal k braní úplatků a k spolupráci s podsvětím. Sonnymu se po otcově sebevraždě zhroutil svět, začal fetovat a skončil ve vězení, kde si výměnou za pravidelný přísun drog odpykával tresty jiných. Pro spoluvězně se stal navíc i zpovědní vrbou. Po letech ale mladý muž zjistí, že otec byl zavražděn, a tak se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Využít ve vězení nabytých informací a pěkně najít a potrestat jednoho viníka po druhém. Zastavit se ho snaží bývalý otcův přítel, vrchní komisař  Šimon Kéfas, s novou kolegyní Kari. Vyjde skutečná pravda o levákovi v řadách policie najevo? Pomstí syn svého otce?

Jestli vám chybí pravidelná dávka napětí, kterou přinášely příběhy Harryho Holea, Syn tuto mezeru spolehlivě zaplní. Oproti alkoholikovi Harrymu, který vzbuzoval ambivalentní pocity, je Sonny hrdina, kterého si rychle oblíbíte. Je to čistá duše, které není možné nefandit. I když se Nesbø ani tentokrát nevyhýbá brutálním vraždám, nejsou tolik v popředí, děj se spíš soustřeďuje na běžnější mezilidské vztahy. A tak Sonnymu držíme palce v jeho prvním milostném vztahu nebo se bavíme jeho zmatkem pramenícím ze zmeškaného nástupu digitální revoluce. Dramatičnosti to ovšem neubírá, napětí se udrží až do poslední stránky epilogu.

Syn je stejně jako ostatní romány autora i zajímavou sondou do života norské společnosti. Zprávou o stavu politiky a kriminality, svědectvím o všudypřítomné korupci. Čtenáře určitě zaujme ubytovna pro aktivní narkomany, nebo vězení s režimem, o jakém se českým vězňům ani nesnilo.

Knihy Joa Nesbøho jsou návykové. Pokud jste od něj ještě nic nečetli, klidně se pusťte nejprve do Syna. Je to skvělá kniha, která vás k dalšímu objevování autorova díla dozajista navnadí.

Hodnocení: 100 %

Syn

Holkamodrookata.blogspot.cz, 6. října 2015

Série příběhů s Harrym Holem v hlavní roli už skončila. Jakého hrdinu si Nesbø zvolil pro svůj nejnovější román? Dokáže si Syn vybojovat místo na výsluní nezapomenutelných hlavních postav?

Abe Lofthus, byl jedním z nejlepších policistů jaké kdy Oslo mělo. Manželka, dospívající syn, domek na předměstí, slibně našlápnutá kariéra. To však jednoho dne skončilo. V dopise na rozloučenou se vyznal ze zkorumpovanosti a zastřelil se. Jeho žena se upila k smrti a patnáctiletý Sonny skončil na heroinu. Aby měl na dávku, přiznal se ke zločinům, které nespáchal. Jako profi obětní beránek tak skončil na 15 let za mřížemi. Umaštěný feťák, poslední z posledních, z kterého nikdy nebude policista, jak si kdysi dávno vysnil.

Příběh začíná ve chvíli, kdy se Sonny od spoluvězně dozví, že jeho otec nebyl křivák a nespáchal sebevraždu. Byl zavražděn a přiznání sepsal jen aby ochránil svoji rodinu. Sonny přestane brát drogy, odmítne další svědectví, uteče z vězení a začne se mstít. Chladně a systematicky.

"Hleděla na pistoli.

Dál couvala, přitom se dívala na mladíka, jeho pohled za pistolí se jí však zachytit nepodařilo.

Ozvala se rána a jako by ji něco udeřilo, tvrdě praštilo do hrudníku, a ona pokračovala vzad, při průchodu dveřmi se zapotácela, ochable a bez vlády v údech, v předsíni se však přesto udržela na nohou, jen rozhodila pažemi ve snaze chytit rovnováhu a ucítila, že bouchla do jedné z fotografií na stěně. K zemi se skácela až poté, co pozpátku proběhla dveřmi do kuchyně, a v pádu si vlastně neuvědomila, že se hlavou uhodila o kuchyňskou linku a strhla s sebou vázu, která na ní stála. Když však poté ležela na podlaze s ohnutým zátylkem a hlavou přitisknutou k nejspodnější přihrádce tak, že viděla na své tělo, všimla si květin. Kopretin ležících mezi střepy. A něčeho, co se podobalo červené růži a co jí rostlo na bílé zástěře. Pohlédla ke vchodovým dveřím. Viděla venku siluetu mladíkovy hlavy, stál obrácený ke keřům javoru dlanitolistého, rostoucím nalevo od dlážděné cestičky. Pak se sklonil a zmizel. A ona se modlila, aby zmizel doopravdy."

Jeho cílem je policejní donašeč, který má na svědomí smrt jeho otce, a také špička celé drogové chobotnice, záhadný muž známý pod přezdívkou Dvojče. Na paty mu však dýchá dávný přítel jeho rodiny, vyšetřovatel Šimon Kéfás a jeho mladá, inteligentní a snaživá kolegyně Kari Adelová.

Číst novou detektivku do Jo Nesba bylo jako potkat starého známého a mít si s ním pořád co říct. Příběh sice nebyl taková rychlá smršť jako Krev na sněhu, o to víc si však autor vyhrál s charakterem jednotlivých postav a já si mohla příběh opravdu vychutnat.

Role jsou v této hře jasně dané. Sonny, napravený feťák, který vzal spravedlnost do svých rukou a likviduje darebáky na potkání. Sice zabíjí jenom ty, kteří si to zaslouží, ale i tak, je to pořád vrah. Šimon, bývalý gembler, jehož žena potřebuje nutně peníze na komplikovanou operaci, jinak přijde o zrak. Ctižádostivá Kari, která bere práci u policie jen jako drobnou zastávku ve své kariéře. Marta, sociální pracovnice. Její  snoubenec ji mlátí a ona se jen tak nechává unášet životem, dokud jí cestu nezkříží Sonny. Nikdo není ani zlý ani dobrý. Všichni jsou šediví, všichni něco skrývají, všichni si jsou rovni, všichni se snaží odolat pokušením, uniknout svým nočním můrám.

Musím říct, že  Nesbø se tentokrát opravdu vyřádil. Staví čtenáře do zvláštní pozice. Na jednu stranu víte, že to, co Sonny dělá, je špatné, přesto mu fandíte a přejete si, aby tu krvavou honbu za spravedlností přežil. Láska, nenávist, pomsta, smíření, odpuštění a samozřejmě chladné násilí a potoky krve. Celá kniha je na pozadí protkána drobnými příběhy lásky, které jen umocňují pocit, že když člověk miluje, dokáže obětovat pro druhého prakticky cokoliv.

Zkrátka a dobře Jo Nesbø zraje jak víno a opět dokázal, že má čím překvapit a je oprávněně mistrem svého oboru.

I tentokrát autor do knihy propašoval krapet muziky. Sonny sice ve sluchátkách nejradši poslouchal Depeche mode, ale já jsem pro vás zvolila písničku od Leonarda Cohena, která je v knize taky zmiňována a která mi přišla vhodnější k celkové teskné atmosféře.

Kdy Syna rozhodně číst

  • máte rádi tzv. severské detektivky
  • jen tak něco vás nerozhází
  • nevadí vám, když je hlavní hrdina tak trochu vrah

Kdy Syna rozhodně nečíst

  • při pouhé zmínce o krvi omdléváte
  • smrt udušením v mrazáku patří mezi vaše noční můry
  • rádi čtete o mladých, úspěšných a krásných lidech

JO NESBØ, SYN – RECENZE

Pigula.blog.respekt.cz, 30. září 2015, autor: Topi Pigula

Detektiv Harry Hole proslavil Jo Nesba v (nejen) našich končinách proslavila. Ačkoli Syn není „holeovka“, přesto je excelentní detektivkou plně v intencích Nesbeho vypravěčského umu.

Dobrá detektivka se vyznačuje tím, že během čtení jste několikrát přesvědčeni o tom, že víte, kdo je vrah. Výborná detektivka vás během četby několikrát usvědčí ze špatného úsudku. Syn je víc, než je dobrá detektivka. Zaskočí vás tím, že tentokrát jste měli správný úsudek. Jo Nesbø bude v recenzích porovnáván s proslulou sérií knih s Harry Holem v hlavní roli, podobně, jako každý nový produkt je porovnávám se svým předchozím modelem. Je to tak u aut, nového alba staré skupiny, upgrade počítačových programů i knih. Není to fér, neboť vždy jde o něco nového, ale je to tak. Ačkoli je Syn příběhem mimo „holeovskou“ sérii“, nelze si nevšimnou styčných bodů a podobné struktury příběhu. Jeden z hlavních hrdinů, vyšetřovatel Šimon Kéfas, je bývalý gambler, zatímco Hole je bývalý alkoholik. Oba pátrají na vlastní pěst a mají, eufemisticky řečeno, poněkud nestandardní metody, na nichž by je v případě potřeby policejní inspekce „dostala“. Ovšem nikdy k tomu nedojde protože prostě nesou výsledky. Nakonec i u policie (neoficiálně a jen v případě úspěchu) platí, že účel světí prostředky. Kéfasovo „postižení“ je jednou z nosných linek příběhu, v němž jde o mstu, drogy, úniky informací z policejních vyšetřování a Syna, který na sebe bral vinu. Vinu za cizí zločiny i otcovo provinění. Nesbø dokáže ve svých knihách mistrně fabulovat a měnit pointy tak, že neuvěřitelné se díky neúprosné logice stává uvěřitelným, ba ze správného úhlu pohledu dokonce pravděpodobným. Tentokrát má kniha výrazně jednodušší dějovou linku, v níž uprchlý kriminálník sleduje příběh svého otce a mstí se bezpráví na něm spáchané. Synův otec, policista, byl zavražděn a Syn se snaží najít vraha, pomstít otce a alespoň v symbolické rovině očistit jeho jméno. Když přijde na to, že „všechno je jinak“, má už na svém kontě několik obětí mistrně zbavených života. Plus jeden uříznutý prst. Přičemž vrahové jsou v knize dva. Syn, jenže se mstí a … ten druhý, o němž to nelze tipovat až do posledních stran. Detektivky Jo Nesba řeší vnitřní konflikty, dotýká se otázek vlastní morálky, práva a spravedlnosti, což jak víme, často nemusí být nutně totéž. To co je správné a morální nemusí být spravedlivé. „Netrestáme lidi za to, že jsou zlí, nýbrž za to, že volí špatná řešení, řešení špatná pro stádo. Morálka není nic seslaného shůry ani věčného, jsou to jen pravidla zajišťující blaho stáda.“ Vypadá to, jako by Nesbø neměl v lásce norskou kriminální službu Kripos, která leze do zelí policejnímu oddělení vražd. Jak v „holeově“ sérii, tak i tady nevypadá Kripos zrovna jako idol kompetentnosti. V tomto případě ho zastupuje vrchní komisař a arogantní blb Bjørnstad, jehož je snadné nemít rád. Na rozdíl od recidivisty Syna, jež působí veskrze kladně. Asi jako mužská polovina z Bonnie a Clyde, ve verzi vylíčené ve stejnojmenném filmu z roku 1967. Mám rád uvěřitelné zápletky a logické vývody. „Výrobci ručních zbraní mají už deset let nařízeno, že musejí vyrážet sériové číslo zbraně na zápalník. Ten při úderu na nábojnici vytvoří něco jako otisk prstu. Díky tomu nás pak prázdná nábojnice a rejstřík zbraní dovedou přímo k majiteli.“ Nevím jestli je to pravda v případě zbraní v Norsku, ale vím, že podle nalezených nábojnic se v reálu dohledával původ zbraní použitých v bojích z Islámským státem. Popisovaný příběh se nestal, ale je napsán tak pravděpodobně, že máte pocit, že se stát mohl. V zatím poslední knize Jo Nesba se skrývá drobné nebezpečí. Jde o typicky prokrastinační literaturu. „Ještě kousek, pak už vážně půjdu pracovat, spát, vařit…,“ budete si říkat tak často, jak to jen bude možné a zároveň s nelibostí sledovat, že už se fakt blížíte ke konci. Kdyby se Syn nejmenoval Syn, druhým případným jménem knihy by bylo Dvojče. Ab Lofthus byl Synův otec a Šimon Kéfas jeho blízkým přítelem. Ale víc prozrazovat se už skutečně nehodí.

Přichází soudit živé i mrtvé

Blog.nofreeusernames.cz, 15. srpna 2015, autorka: Olga Zbranek Biernátová

15. října na Velký knižní čtvrtek vyjde samostatný thriller Joa Nesbøho s názvem Syn. Autor se po menším zaváhání s Krví na sněhu opět vrací na vrchol svých sil a nabízí dílo, které balancuje na stejné laťce jako série s Harrym Holem.

Sonny Lofthus vždycky vzhlížel ke svému otci, byl příkladným žákem, talentovaným zápasníkem, byl oblíbený, vždycky ochotný pomáhat, toužil se stát policistou jako on. Pak se mu ale zhroutil celý svět. Ab Lofthus spáchal sebevraždu a v dopisu na rozloučenou přiznal, že byl levák, bral úplatky. Zanedlouho zemřela i Sonnyho matka a obrovskou zradu, která šestnáctiletého mladíka pronásledovala, dokázal utišit pouze heroin. Teď je Sonny už 12 let závislý a sedí ve vězení za zločiny, které nespáchal. Přizná se ke všemu, chcete-li, stačí pár sáčků bílého prášku.

Sonny je mezi spoluvězni považován skoro za svatého, je klidný, naslouchá a nesoudí, mnozí věří, že jeho dotek uzdravuje, že jeho rozhřešení poskytne lístek do nebe. Chodí se k němu vyzpovídat kdekdo. Jednou si pro odpuštění přijde i umírající Johannes Halden, donašeč jeho otce, a Sonnymu prozdradí, že to s jeho smrtí bylo úplně jinak. A tím se všechno změní, Sonny má najednou pro co žít – pro pomstu. A seznam těch, kteří si zaslouží pykat, je dlouhý.

Sonny alias Syn je neskutečně zajímavá postava, kterou si navzdory jeho činům ihned oblíbíte. Je klidný, sympatický, velice zdvořilý, spravedlivý… takový Ježíš s uzikem v tašce. Budete mu přát jeho pomstu, bude mu přát lásku a budete mu přát svobodu, i když váš vnitřní morální kompas napovídá, že si zaslouží být potrestán i on. Sonnyho se budete snažit poznat co nejlépe, je to taková hra, protože ho neustále sledujeme očima jiných lidí, samotný Sonny nám neposkytne náhled do své mysli, žádnou kapitolu sám nevypráví. Kdo to tedy je? Co se v něm odehrává? Proč právě s úsměvem odevzdal všechny své peníze feťákovi, který se ho snažil okrást?

Sonnym ale výčet hlavních hrdinů nekončí, paralelně se příběhem proplétá vrchní komisař Šimon Kéfas, starší muž těsně před důchodem, vyléčený gambler, s mladou, skoro slepou manželkou, bývalý kolega a nejlepší přítel Aba Lofthuse. Srovnání s Holem se samozřejmě nevyhnete, je tedy dobře, že z něj Šimon vychází s vysokým skóre. Je dobrým policistou a vynikajícím vyšetřovatelem. Na místech činu vidí víc než ostatní, jeho schopnost dedukce je vybroušená léty praxe, nebojí se volit nekonvenční postupy, aby dosáhl potrestání těch zlých. A stejně jako Harry má své slabé místo – ženu. Jeho charakteru dává vyniknout kontrast s mladičkou kolegyní Kari, čerstvou absolventkou policejní akademie, která má krátkou zkušenost z protidrogového, věří v zákon a věří v předpisy.

I přes skvěle napsanou zápletku a vynikající styl, na který jsme u Joa Nesbøho zvyklí, postrádá Syn místy hloubku. Řada situací je podřízena tomu, aby věci nakonec zapadly do správného vzorce, který nás dovede k vyvrcholení příběhu. Jde zejména o vedlejší postavy, jejichž chování a motivace nebývají vždy logické, ale dostanou je ve správný čas na správné místo. Problém jsem měla i s tím, jak rychle a snadno se Sonny dostal ze závislosti (i když přiznávám, že se jeho rekonvalescence může zdát nereálná zejména kvůli absenci Sonnyho myšlenek). Poslední výtka padne na adresu hlavního špatňáka – Dvojčete, který ovládá prakticky celé kriminální podsvětí. Zdá se být skoro až komiksovou postavou, Sonny se stává Batmanem a Dvojče je jako Tučňák.

Navzdory všem mínusům jsem z knihy nadšená. Nadšení budou všichni fanoušci Joa Nesbøho a nadšení budou i ti, kteří se s ním setkají poprvé. Během čtení totiž žádné chyby neuvidíte, je to perfektně napsaná jízda, dostane vás do rauše, který zamaskuje každý přešlap. Pokud se však na Syna budete dívat trochu s odstupem, zjistíte, že má své mouchy. Ale… záleží na tom vůbec? Není důležitější to, co se stane teď a tady, ve chvíli, kdy hltáte stránku za stránkou?

Hodnocení: 90 %

Dotaz k produktu Syn

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Červenka

Červenka (Harry Hole #3)

3. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Píše se rok 1944. V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž…

Spasitel (paperback)

Spasitel (paperback) (Harry Hole #6)

6. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Píše se srpen 1991. Na letním táboře Armády spásy je znásilněna čtrnáctiletá dívka. O 12 let později… v Oslu panuje nejen adventní…

Přízrak (paperback)

Přízrak (paperback) (Harry Hole #9)

9. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Harry Hole se po třech letech strávených v Hong Kongu vrací domů do Norska, nejde ovšem o žádnou zdvořilostní návštěvu. Po příletu…

Sněhulák

Sněhulák (Harry Hole #7)

7. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě…