Spasitel | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Vánoce
  • Zloděj luridia
  • KZNV
  • Důl

Spasitel (Harry Hole #6)

Cena:
399 Kč  359 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87497-08-1
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
16. 03. 2012
Počet stran / vazba:
526/vázaná
4.06 / 18782
ks
Pod stromeček chci pořádnou knihovnu - tohle je jedna z mnoha těch provizorních rozmístěných po celém domě. A tak zatím sním o tom, jak bych si před tu knihovnu přisunula křeslo, rozsvítila lampu, popíjela Earl Grey a místo čtení bych se jen kochala pohledem na hřbety knih. VERONIKA HANZLOVSKÁ
Žiju knihami. Kdyby to maminka knihovnice viděla, byla by na mě hrdá? JAN ONESORK

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 199 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz eBux.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Spasitel

6. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Píše se srpen 1991. Na letním táboře Armády spásy je znásilněna čtrnáctiletá dívka. O 12 let později… v Oslu panuje nejen adventní atmosféra, ale také největší mráz za posledních čtyřiadvacet let. Armáda spásy pořádá na náměstí bratří Egerových tradiční předvánoční pouliční koncerty a rozdává z velkého kotle polévku potřebným. 16. prosince v podvečer se do zvuků hudby ozve výstřel. Voják stojící u kotle s polévkou padá mrtev k zemi. Chorvatský nájemný vrah s červeným šátkem kolem krku dokončil svůj poslední úkol a opouští nepozorován místo činu. Jeho let do Záhřebu je však kvůli hustému sněžení zrušen. Následujícího dne při pohledu do ranních novin zjistí, že zastřelil nesprávného muže. Návrat do vlasti se odkládá, zadanou práci je třeba dokončit stůj co stůj. To však nebude tak jednoduché. Problémy se jen vrší, Chorvat nemá peníze, nemá kde spát, docházejí mu náboje ve zbrani, a především policie v čele s Harrym Holem už je mu na stopě. Harry přitom stojí před nelehkým úkolem - ochránit skutečnou oběť a chytit zabijáka co nejdříve. Aby to dokázal, musí se uchýlit k ještě nekonvenčnějším postupům než obvykle.

Ke knize jsme dodatečně vydali slovník. Prohlédnout a stáhnout si ho můžete na našem Issuu.

Úryvek: Spasitel

Recenze: Spasitel

Spasitel (Jo Nesbø)

Centrum detektivky, 2. května 2012, autor: Juan Zamora

V pořadí šestá kniha s detektivem Harrym Holem se odehrává v předvánočním čase roku 2003 a blížící se svátky klidu a míru nebudou zřejmě úplně náhodným motivem. Kniha je rozdělena do pěti částí pojmenovaných Advent, Spasitel, Ukřižování, Milost a Epilog, odkazy na víru najdeme i v názvech některých kapitol, třeba Zmrtvýchvstání. O spasiteli se mluví v knize několikrát a o více osobách, není se však třeba bát zmínek o bibli na každé druhé straně, i když se dostala do motta celé detektivky.

Chorvatský nájemný vrah, který byl za války v Jugoslávii v devadesátých letech označován jako malý spasitel, míří z Paříže, kde vraždil, vraždit dál, tentokrát do Osla, kde na oddělení vražd nastupuje nový šéf, se kterým si Harry Hole nebude možná zcela rozumět. Zavražděn je jeden člen Armády spásy, kolem jejíž komunity se příběh točí. Zřejmě případ souvisí i se znásilněním z roku 1991 popsaném v první kapitole, ke kterému došlo právě na táboře Armády spásy. Zemřel však ten pravý? A kdo si vraždu objednal? Zabiják kvůli velkému sněžení — a během celé detektivky jsou sníh i mráz několikrát zdůrazňovány — neodlétá z Osla, a i když už čtenář může mít pocit, že dojde k dopadení, Nesbø přichází se zvratem a pak dalším a dalším. Dokáže napínat, ale situací, kdy už to vypadá, že vše skončí, je zbytečně příliš.

Sám autor Harryho Holea označil za detektiva americké drsné školy importovaného do Norska, s čímž lze bez hádání souhlasit. Potýká se s problémy s alkoholem, přítelkyně Ráchel ho opustila, má sice oblíbené parťáky Halvorsena a Beátu, ale je především samotář, který má své vlastní metody. Jako u hrdiny Hamettova Maltézského sokola mohou čtenáři váhat, jestli se nepřidá na špatnou, zločineckou stranu barikády, ani Hole se nevyhne kontaktu s těmi, kteří patří do vězení. Třeba když se rozhodne vypravit do chorvatského Záhřebu (že by část děje v zahraničí byla nezbytnou součástí holeovských detektivek?); i díky tomu není zabiják Nesbøho jednoznačně zařaditelný jako vyloženě záporná postava. Při čtení jsem si hlavně v úvodu vzpomněl na vraha Kellera, který je hrdinou knih Lawrence Blocka, postupně však spadá spíše pod označení štvaná zvěř.

Ve výstavbě zápletky končící překvapivým závěrem se Nesbø drží tradic klasické detektivky, jen je akčnější a napínavější. Odkrývání stop, falešné stopy, matení čtenáře, důležitá stopa skrytá v drobném detailu, který se při čtenářském zápalu brzy zapomene nebo nevyhodnotí jako důležitý; vše na konci do sebe zapadající. Už v případě Pentagramu jsem přirovnal Joa Nesbøho k Agathě Christie, Spasitel to potvrzuje.

A ještě využívá možností vyprávění ve třetí osobě. Příběh je nahlížen z pohledu Harryho, možných podezřelých či možných obětí, drobných postaviček (objevitel mrtvoly apod), ale i chorvatského nájemného vraha. Vtipně může působit zabijákův pohled na norštinu, které nerozumí, nebo třeba odlišné číslování poschodí ve výtahu. Nesbø subjektivního nazírání využívá i k matení čtenářů. Že něco vidí nebo si myslí nějaká postava, neznamená, že to tak skutečně je. Celá kniha pracuje — právě vzhledem ke střídání postav — se střihy a zvlášť v úvodních kapitolách mohou způsobovat špatnou orientaci v textu. Někdo se například ptá, jestli je manžel doma, odpovídá však postava v jiném městě a někomu jinému.

Nechybí ani holeovské hudební odkazy, jak byly použity v předchozích knihách, Harry vlastní sbírku starých desek. Nechybí ani humorné okamžiky, i když líčení drsných věcí je tu více, od znásilnění na začátku knihy přes vysáté lidské oko až třeba po popisy války v bývalé Jugoslávii.

Jedná se o samostatnou zápletku a po knize mohou tedy sáhnout i ti, kteří od autora zatím nic nečetli, zároveň lepší zážitek umožní znalost předchozích titulů, alespoň Nemesis a Pentagramu. Kromě případu se totiž řeší osobní vztahy na pracovišti, Harryho vlastní život a především má dozvuky příběh s jeho kolegou Tomem Waalerem, kterého Harry podezíral z pašování zbraní, což je zde vedlejší, ale povedená linie vyprávění.

Kniha Zlín vydala Spasitele jako předchozí romány Joa Nesbøho v edici Fleet a opět s patřičnou propagací. Rozesílání reading copies před vydáním tentokrát pouze v elektronické podobě například pro čtečky, reklama, propagování na facebookovém profilu a k tomu ještě autor zavítavší do Prahy.
Jen toho kvalitního papíru, na nějž je kniha vytištěna a na nějž se několikrát upozorňovalo, mohlo být v rámci šetření našich lesů a peněženek čtenářů méně: patkové písmo, jímž je příběh vytištěn místo moderního bezpatkového z předchozích holeovek, je až zbytečně veliké. Nejen ti spořiví, ale i příznivci nového typu čtení si však mohou pořídit knihu v elektronické podobě, s níž nakladatelství přišlo rovněž na trh.

Jistě i vydání e-knihy ukazuje, že Jo Nesbø je v současnosti hvězdou detektivní literatury. A co je důležitější, nejen hvězdou, ale i dobrým autorem. V případě Spasitele se mu povedla kvalitní napínavá detektivka, ovšem i příběh, který by měl donutit přemýšlet ještě po přečtení. Což je jistě více, než nabízí běžná „konzumní“ literatura, ke které autorovy knihy v rámci škatulkování patří v regálech knihkupectví.

Originál: Frelseren (2005)
Překlad: Kateřina Krištůfková
Kniha Zlín, Zlín 2012
Edice Fleet, svazek 26
www.knihazlin.cz
528 stran

Nesbø, Jo: Spasitel

iLiteratura.cz, 20. dubna 2012, autorka: Pavla Maxová

Spaste svoje duše
Jo Nesbø
: Spasitel. Přel. Kateřina Krištůfková, Kniha Zlín, Zlín, 2012, 520 s.

Jo Nesbø je všude. Plní regály knihkupectví hned ve dvou odděleních, v sekci krimi i v dětském koutku. Tak sebevědomě nakráčel do našich kin, až filmový distributor vyzval české nakladatelství na souboj: přečte víc lidí knihu, nebo jich přijde víc do kina na její filmové zpracování? Nesbøova tvář vysloužilého fotbalisty na nás momentálně číhá v mnoha periodicích, a kdyby jen to, on se navíc reálně prochází po Václavském náměstí a podepisuje své knihy na autogramiádě. I když, že se prochází... Prahou jako jednou ze zastávek ve svém nabitém itineráři, obsahujícím místa jako Austrálie, Nový Zéland a Británie, spíše jen prolétl. Coby vystudovaný ekonom totiž ví, jak se dělá marketing.

Spasitel je momentálně nejčerstvější překlad do češtiny, šestá část série o detektivovi Harrym Holeovi (kterých je v norštině už devět, do češtiny jich bylo přeloženo pět, z čehož v bezproblémovém překladuKateřiny Krištůfkové a v kvalitní edici Fleet nakladatelství Kniha Zlín vyšly zatím tři: Nemesis, Pentagram a nyní Spasitel). Ty zbylé, jak předcházející, tak následující, nám bude Kniha Zlín dávkovat postupně, takže se nemusíme bát Harrymu Holeovi bezhlavě propadnout, minimálně do roku 2014 budeme zásobováni pravidelnými přísuny. Harry Hole je totiž silně návykový.

Skandinávská detektivka je pojem, i když literárním vědcům a samotným severským autorům poněkud podezřelý. Ti první mají pocit, že „nordic noir“, jak se vlně severské krimi ve světě přezdívá, je spíše marketingová nálepka než literární charakteristika, ti druzí se zařazení do tohoto šuplíku samozřejmě nebrání, i když i jim připadá, že rozdíly mezi jednotlivými autory z různých severských států jsou větší než podobnosti. Pro nás z odstupu se tyto hranice stírají – rozostřují se ve sněhové vánici a rozpouštějí v pošmournu dlouhé temné zimy, ve filtru, kterým se tradičně díváme směrem k severu.

Tradice detektivního čtení je ve Skandinávii dlouhá a krimi jako žánr se dávno vymanila ze své pozice druhořadého čtiva. Pokud někomu v našem středoevropském koutku odkojeném náročnou literaturou přesto připadá, že detektivky „se nečtou“, připravuje se o hodně. Ne všechno, co je masově oblíbené, je totiž a priori méně kvalitní. Nesbø se se svými romány trvale pohybuje na vrcholcích prodejních řebříčků. Ale právě v jeho případě není masová obliba důkazem chybějící kvality. Spasitel je totiž skvělá knížka i pro ty, kteří detektivky zrovna nemusí.

Nesbø psal Spasitele poměrně dlouho, přes dva roky, na podnět svého redaktora ho razantně přepracoval a v jednu chvíli byl prý dost blízko tomu, aby celou knihu zavrhl. Ostatně udělal to už s jedním svým románem – prostě ho vymazal z počítače.

Ve Spasiteli se Harry Hole s výjimkou dvou cest na otočku do Bergenu a jedné utajené do Záhřebu pohybuje jako honicí pes výhradně v teritoriu norského hlavního města. A ne jako ledajaký pes, ale jako románový houževnatý černý metzner, lovecký pes příbuzný s rhodéským ridgebackem a hyenou (s největší pravděpodobností fiktivní rasa), který neštěká, aby svou oběť nevyplašil, a bez výstrahy útočí.

V recenzích detektivních románů by mělo být zakázáno uvádět jakékoliv informace o ději, vždyť podstatou požitku z četby je odhalovat stopy společně s literárním detektivem (jen u špatné detektivky dříve než on), a přitom také skákat autorovi na vějičky. Nesbø je v této detektivní disciplíně mistrem. Ve Spasiteli klade falešné stopy neustále, adeptů na vraha (i na oběť) nám průběžně servíruje několik, žádného z nich však nějak okatě – nevsadili bychom si na ně, ale nemůžeme je ani ze hry vyloučit, dokud se to celé pár stránek před koncem neposkládá dohromady. A nejdůležitější indicie, kterou nám dá hned ze začátku, se ukáže jako indicie teprve na konci, aby se hned vzápětí odhalilo, že byla vlastně indicií k něčemu úplně jinému. Bravo.

Novým stylistickým kouskem v Nesbøho rejstříku jsou střihy. Někdo zvoní u dveří, dveře se otevřou... střih... a jsou tu jiné dveře v jiném městě a v nich jiní lidé. Než se čtenář zorientuje, chviličku to trvá, což může být zábavné, ale po chvíli už lze tyto švy docela bezpečně předvídat a v tom momentě se stávají spisovatelskou manýrou. To ale lze Nesbømu odpustit, stejně jako drobná zjednodušení, která z některých postav dělají pouhé figurky – jako třeba v případě Harryho nového šéfa, posedlého novodobým japonským válečnickým uměním. Každý další odkaz ke způsobu japonského vojenského pochodu či k usekaným malíčkům japonských důstojníků z něj dělá parodickou karikaturu sebe sama. Naštěstí nezapadne do úplně všech škatulek ve schématu militantní nadřízený dožadující se disciplíny versus problematický detektiv se zálibou v pití, a to je dobře.

Prostředí Armády spásy, dobročinné náboženské organizace budované na principu vojenských hodností, je pro nás poměrně exotické. Ale rozhodně není pánbíčkářsky suché. Hned na začátku se nám ukáže z té nejhorší stránky. Retrospektivním pohledem na jedno znásilnění se nám tenhle mocný svaz spasitelů představí bez iluzí – nebezpečný jako každé jiné uzavřené dogmatické společenství. Spasitelů je v románu vůbec poměrně hodně a více než zřetelně se ukazuje, že to, jestli bude spasitel vítán palmovými ratolestmi, nebo zatracován, závisí na úhlu pohledu a především na ideologii, v jejímž jménu koná své dílo. Jedno je jisté, každý správný spasitel vstane třetí den z mrtvých. Ať chceme, nebo ne.

Upřímně blahořečím Jo Nesbømu, že v případě Spasitele navzdory svým pochybnostem nestiskl tu mocnou kombinaci Ctrl A + Delete.

Jo Nesbø: Kdo je spasitelem, o tom rozhodne čtenář sám

Novinky.cz, 2. dubna 2012, autor: František Cinger

Spasitel se jmenuje román norského prozaika Jo Nesboa, který vydal v roce 2005. Nyní se ve skvělém překladu Kateřiny Krištůfkové dostává k českému čtenáři. Kdo je však oním spasitelem, na to si musí čtenář odpovědět sám.

Možná i to je jedna z příčin autorova úspěchu, že čtenáře neustále udržuje v napětí skládanými střípky příběhu, které nabízejí celistvý obraz po mnoha peripetiích až úplně nakonec. A nechybí ani všudypřítomné tajemství.

Malý spasitel se během občanské války v bývalé Jugoslávii říkalo ve Vukovaru chorvatskému mladíkovi Christo Stankićovi, k němuž utíkali rodáci o pomoc proti nacionalistickému násilí. V roce 2002 však jako nájemný vrah dostal nabídku z Norska, aby zastřelil jednoho z bratrů Egerových. A opravdu se po jeho výstřelu v Oslu k zemi mrtev skácí Robert Eger, důstojník Armády spásy. Jenomže Stankić, jehož identitu vypátrá policie až v průběhu vyšetřování plného vražd a násilí, zjistí, že zakázka zněla na jeho bratra Jona…

Nesbø dokáže vytvořit napětí, které čtenáři nedovolí odtrhnout se od vypravěčova podání. Nejde jen o to, kdo je oním nájemným vrahem a kdo má na svědomí další vraždy. Napětí vyvolává i znásilňování v řadách mladých příslušníků Armády spásy, jejíž poslání by mělo přece násilí zabraňovat nebo léčit jeho následky.

Všudypřítomný obraz krutosti občanské války na Balkáně, kam se svérázný kriminalista Harry Hole vydává, aby se pokusil vraha zastavit, patří k trvalým atributům prozaického obrazu.

Svět podle Nesbøa není černobílý

Svět podle Nesbøa není černobílý, takřka každá postava má vnitřní svět, démony, s nimiž bojuje nebo se snaží žít. Autor pomaloučku roztahuje pomyslné závěsy, které umožňují skrývat veřejně neobhajitelné či bolestné tajemství. Ať už jde o znásilňování nedospělých dívek, o manželskou nevěru snad z lásky nebo o životní kroky, které už nelze vzít zpět.

Od dob románu Jméno růže (1980) Umberta Eka zjistili autoři, že detektivní žánr poutá čtenářskou pozornost a současně nabízí příležitost vypovědět cosi víc o dobovém životě. Využil toho kromě jiných i Dan Brown se záhadnými motivy ze života katolické církve či sekt ovlivňujících současnou Ameriku.

Stiegu Larssonovi v jeho Miléniu poskytl tento způsob možnost připomenout přehlíženou nacistickou minulostŠvédska. I pro Nesbøa je to příležitost vyprávět příběhy dnešních lidí. Vždyť násilí či touha „vlastnit“ kohosi bližního nejsou nic neznámého. Je to nesporně i jeho obrazný jazyk, který s pomalu odkrývaným tajemstvím činí z jeho próz světové bestsellery.

Ani on se neubrání slabým místům, jakým je třeba způsob, kterým se Stankić po ztrátě své pistole dostane k „nové“ zbrani právě Harryho Holea z policejního skladu. Je to ale prostředek k vyřešení otázky, kdo že je vlastně oním spasitelem. Může si „zahrát na Boha“ sám Hole, jenž nechá vrahovu zbraň znovu vystřelit – tentokrát jako mstitele?
Nejde nám o odpuštění, ale o spásu, dozvídá se Hole od příslušníků Armády spásy.

Spásu od zla, které musí být nelítostně vykořeněno. Nebo zamlčeno. V kriminalistově pojetí spravedlnosti má však své místo spíš odpuštění, bez něhož nelze žít. Spása pro budoucí život by měla přijít až poté. Anebo to dnes není možné?

Jistě je to i nevyslovené a nedořešené tajemství, které poskytuje příběhům norského prozaika takovou poutavost. Stejně jako detektivnímu žánru onu moc říci o lidech víc, než jen kdo je násilník a vrah.

Hodnocení 85 %

Spaste své duše, žádá zatím nejlepší Nesbø

MF Dnes, 17. března 2012, autorka: Klára Kubíčková

Přichází Spasitel a míří na Vás

Martinus.cz, 16. března 2012, autorka: Dita Kristanova

Poté, co odhalil spiknutí v řadách policie a konečně pomstil smrt své kolegyně Ellen Gjeltenové, řeší Harry Hole svůj další případ. Jsou Vánoce, v Oslu mrzne a Armáda spásy rozdává polévku. Uprostřed davu lidí číhá nájemný vrah, aby přesně zamířil. Voják Armády Robert Karlsen padá k zemi. Střelec nepozorovaně mizí. Na náměstí plném lidí nikdo nic neviděl, zabijáka během charitativního koncertu nikdo nezpozoroval, kamery ho nezachytily. Lhostejnost společnosti pokročila.

Norský spisovatel Jo Nesbø se stal v České republice populárním díky svým předchozím románům Nemesis a Pentagram (oba Kniha Zlín 2011). Bohužel se je nakladatelství rozhodlo představovat čtenářské obci až od čtvrtého pokračování celé série. Dva z předchozích dílů již předtím vydalo nakladatelství MOBA, šlo ovšem o nepovedené překlady z němčiny, které českého čtenáře neoslovily. Současné překlady jsou již z norštiny, vystihují severskou drsnost a Nesbøho poetiku.

U titulu jen zamrzí, že do České republiky přichází bestseller, který západní čtenář zná už několik let. Navíc existují ještě další čtyři pokračování, následující román Sněhulák se chystá natáčet Martin Scorsese. Knihu Zlín lze pochválit za to, že s překlady přichází rychle za sebou a že má v plánu vydat postupně všechny díly. Možná se pak dočkáme dárkových balení, jako tomu je u Larssonových románů. To, že nakladatelství nepostupovalo při vydání knih chronologicky, je trochu na škodu.

Nic to však nemění na kvalitě detektivního příběhu, Nesbø je dobrý řemeslník. Dokáže připravit příběh, kterému věříte. Děj se odehrává v atraktivních kulisách Osla, z nichž na vás dýchá mráz. Ten vnímáme i mezi lidmi. Hlavní vyšetřovatel je sám, protože se svými démony nedokáže žít s milovanou ženou Rachel. Snaží se přežít a svého spasitele držet u ledu. Přesto si však jako jiní alkoholici nevěří. Profil Harryho Holea, atypického detektiva, je možná důležitější než příběh sám. Ukazuje druhý rozměr knihy – portrét člověka zmítaného závislostí, které se nelze zbavit. Nesbø tím rovněž navazuje na jiné velké autory detektivek, zmiňme především Raymonda Chandlera. Zároveň je Harry Hole typ romantického hrdiny, muž pronásledovaný vášněmi, tajemný, přesto však pevného charakteru. Je jasné, že tím získá velké sympatie u ženských čtenářek. Muži naopak ocení akční scény, kterými se kniha hemží.

V čem je však Nesbø mistr, je až filmové vidění jednotlivých scén: střih sledujeme zabijáka, střih vidíme Harryho Holea na setkání Anonymních alkoholiků, střih – a my vidíme vraždu velmi bohaté ženy. Nic spolu zdánlivě nesouvisí, ale nakonec se ukáže, že jednotlivé linky se, jako už poněkolikáté v Nesbøových románech, protnou. V Harryho hlavě. Čtenář není varován, přechází mezi dialogy v rámci jedné kapitoly sám, možná zpočátku trochu bloudí, ale pak si na techniku a jazyk vyprávění zvykne. Z hlediska formy jde o velmi efektní způsob, který nutí čtenáře, aby knihu neopouštěl. Musíte ji prostě vzít a dočíst až do konce. Protože jste zvědaví, jak to bylo a kdo byl znásilněn na letním táboře Armády spásy mnohem dříve, než střelec v mrazivém podvečeru zamířil.

Nesbø si se čtenářem pohrává, všechny dedukce, jak to tedy mohlo být, nakonec vyjdou vniveč. Konec je překvapivý a jednání buřiče Harryho ještě více. Harry konečně zjistí, kdo je Král. Polarita dobra a zla je ještě více nejasná. Co vlastně má smysl? Snad jen slib, který jsme někomu dali.

Je zajímavé pozorovat, jak se do literatury v posledních letech vrací příběh. Po velkém nástupu fantasy literatury přichází detektivní román. Larsson rozrazil dveře světa, o kterém se zdálo, že už má dávno svá léta za sebou. Severská detektivka se vyhoupla na trůn a nyní na něm směle sedí. Narozdíl od elfů a vil však s sebou nese reálný příběh světa kolem nás, světa, který se může dít ve vedlejším vchodě, za dveřmi, za nimiž jsou ukryty temné vášně.

Nemůžeme říci, že by byl Spasitel jen pouhou detektivkou, ukazuje společenské neřesti dnešní doby, popisuje problémy alkoholiků, feťáků, ale i lidí, kteří svá tajemství zakopali hluboko do svých duší. Jsou sami, opuštění, zamindrákovaní a společnost je tak lhostejná. Tak, že můžete zastřelit člověka na ulici a nikdo si toho nevšimne.

Rozum místo chlastu, prosím!

Lidé, čtěte!, 14. března 2012, autor: Michal Cemper

Obliba skandinávských detektivek u nás stoupá horentním tempem. Jo Nesbø v českých luzích a hájích získává stále více a více na popularitě a tak se jednotlivá nakladatelství předhání v tom, které vydá více jeho knih.

Češi mají rádi detektivky Nikdy neopovrhnou dobrým kriminálním příběhem, padouchem, dobrým a zlým poldou a trochou střelného prachu. Vždyť už od nepaměti si na našich záchodech skladujeme kupku léty ošoupaných brožovaných sešitů detektivek, které po x-té otevíráme a znovu se necháváme unést tak příběhy o těch dobrých a zlých.

Vše to začalo poměrně nevinně Larssonem a jeho Miléniem. Nečekaný raketový vzestup a popularita jeho trilogie u nás odstartovala davové šílenství, které pomalu odeznívalo, avšak v dokonalý moment přišel Nesbø s jeho syrovými detektivkami a navázal tam, kde Larsson přestal. To, co Larssonovy knihy budovaly několik let, Nesbø stihl prakticky za rok a v české kotlině tak vznikl kult české detektivky.

Nemesis a Pentagram, dvě první Nesbøvy, vlaštovky dosáhly svého úspěchu a dobrých prodejů takřka okamžitě. Po nich následovali spolu se stejnojmenným filmovým zpracováním Lovci hlav, o dost tenčí, o dost nadupanější akcí a temnou atmosférou, dokazující, že úspěch nespočívá na bedrech Harryho Holea. A nyní přišel Spasitel.

Po vodě nás asi chodit nenaučí. 700 stránek dlouhý epos o lepším Harrym Holeovi, který neřeší problémy s alkoholem a bývalou ženou, ale sám se sebou, vlastním svědomím a otázkou morálky, nás přenese do trochu jiné detektivky, ve které není přesně definován rozdíl mezi dobrem a zlem.

Postavy se zde nevykreslují jako typičtí padouši a dobří hoši, ale jako něco mezi nimi. Co je mezi černou a bílou? Šedá. A v šedi se topí všechny postavy Spasitele. Nevynikají. Možná by rády, možná se snaží. Ale i přes dlouhou stopáž se žádné nedostává tolik místa, kolik by si zasloužila. Ve výsledku tak jedna splývá ve druhou a čtenář je zmatený.

Tato malá, nikoliv však zanedbatelná, vada na kráse ale nezabrání vychutnat si celé poselství příběhu, který, a musím se opakovat, není jen klasickou detektivkou, ale výpovědí o morálce člověka, svědomí a otázce viny a trestu. Míra, s jakou se zde Nesbø pouští do hlubokých témat, přesahuje veškeré hranice jeho tvorby. Je to jako když se komik pouští do úvahy na vážné téma. Na začátku si říkáte, že to nebude trvat dlouho, v polovině ať už skončí, ale na konci vstanete a aplaudujete ve stoje. Nikdy už to však nebude onen starý komik.

Otázka, jestli Nesbøvi hlubší témata témata sedí patří trochu jinam. Na Spasiteli se to však podepsalo bohužel veskrze negativně. Nesbø jakoby oťukával sám sebe. Zkouší, jak daleko může zajít. Když se mu však zdá, že zašel moc daleko, rychle se stáhne a rozvíjí dál dějovou linku. A takhle pořád dokola, kapitolu za kapitolou. Experimentuje. Přetváří se. Zkoumá.

Zkoumá však příliš dlouho na to, aby ho náročnější čtenář bral vážně. Osobně si myslím, že Nesbøvi nejvíce sedí odlehčená témata, která jsme mohli číst v Lovcích hlav. Na krátké stopáži dokáže vymyslet poutavou zápletku, při které vás mrazí a nedokážete se odtrhnout. Ve Spasitelovi se Nesbø mění a zkoumá, bohužel však na úkor napínavosti příběhu a kompozici, která se vyvíjí až trochu moc prvoplánově.

Pokud jste příznivcem skandinávské literatury, rozhodně doporučuji Spasitele zařadit do své sbírky. Pokud však se skandinávskou detektivní literaturou teprve začínáte, dejte radši přednost něčemu přímočařejšímu, co vás připraví na zákonitosti syrového románu ze severu.

Kde je princ, tam je i král

Atomn.cz, 13. března 2012, autor: Adam Hencze

Jak jsem se popral s ebookem nově přeloženýho Nesbø, jak na mě působí severské detektivky/thrillery a kdo v souboji Stieg/Jo hází ručník do ringu?

Měl jsem totiž tu čest celkem nedávno proletět to slavné Larssonovo Millénium, ze kterého jsem měl poněkud smíšené pocity. Učaroval mě skvělý opener celé trilogie (dvakrát zfilmovaný), The Girl With The Dragon Tattoo, který čtenáře potápěl do ledových hlubin detektivních thrillerů a rozbruslil velmi zajímavé postavy (od tý doby chci být šéfredaktorem vlastního hudebního časopisu), na druhou stranu mě nudil děj rozpracovaného okolí Zalaščenka a celého toho systému, který potopil Lisbeth do slušných výkaloidů, nudily mě prázdné hry postav, kterých bylo (hlavně v závěrečném díle) nepřeberné množství (pro dobrou orientaci jsem četl několik kapitol dvakrát a dokonce jsem si rozkreslil vztahový graf se jmény všech těch policejních teamů, tajných služeb a tajných policií). Čekal jsem jednoduše víc, můj severský koktejl byl ale díky Stiegovi více promíchanější a o to víc jsem byl zvědav na Nesbø.

Po velice příjemnym překvapení v podobě Lovců Hlav (kteří se dočkali i velmi slušné filmové adaptace), mým zatím nejoblíbenějším spin-offem s jiným, zajímavě divným hlavním hrdinou a z trochu jiného settingu, než ryzí detektivky, se nám servíruje další díl ze série s Harry Holem— nekonečným alkoholikem a sakra dobrým vyšetřovatelem z oddělení vražd (a s mnohdy neortodoxními metodami). Nesbø ve Spasiteli (v originále 2005 Frelseren, anglický překlad 2009 The Redeemer) představuje spíše akčněji laděnou zápletku s kořeny z válkou rozstříleného Chorvatska (kdo nikdy neslyšel o občanské válce v Jugoslávii, Srbsku a podobně, doporučuji alespoň články na wiki), odkud vzejde jeden z největších assassinů, mali spasitelj, klučík, který v konfliktu vyhodil do vzduchu dvanáct nepřátelských tanků a který netouží po ničem jiném, než po nošení charakteristicky uvázaného červeného šátku tak, aby ho policie poznala na každém záznamu ze všech bezpečnostních kamer. A samozřejmě taky po spasení. Autorovou specialitou a takovou tou charakteristikou jsou ale hvězdně vygradované konce, které čtenáře ve dvanácti případů z deseti překvapí a dostanou. Ve Spasiteli tomu samozřejmě není jinak. K onomu spasení dojde totiž někdo úplně jiný, a tenhle konec je zatím asi můj nejoblíbenější. To se bohužel nedá říct o Spasiteli jako takovém, a to i přes skvělé vypravěčské metody, bravurně matoucí přelévání hned několika dějů se stejnými spojníky (například hned úvodní sekvence) tak, aby ho autor využil a vpálil čtenáři několik dobře mířených háků do obou spánkových kostí a dorazil ho svým důvtipem a smyslem pro detail. Prostě už toho detektivna mám na nějakou dobu asi dost.

Nesbø je prostě lepší vypravěč než Larsson, a už se s tim konečně smiřme, protože Jo to s každým dalším vydáním dokazuje a dobře to ví. Jeho norští hrdinové nemusí hltat hektolitry kafe a kouřit všechny značky cigaret, nemusíme znát značku jejich toaleťáku, aby na papíře fungovali, narozdíl od jejich švédských kolegů. Ve finále je to upocená norská pracka, kterou do výše vysazuje ruka ringového rozhodčího, a musím přitakat, zaslouženě, i přesto, že mě zpracování Spasitele nedostalo tak, jako třeba již zmínění Lovci Hlav nebo stále skvělá Nemesis. Stejně jako u ostatních vydání mám pocit, že by těmto příběhům slušelo spíš filmové, než knižní zpracování, a u Spasitele to platí čtyřnásob. Některé scény přímo volají po kameře a kapitolovo-scénový styl toku příběhu tomu ještě přitápí pod kotlem. A nejsem sám, kdo si tohle myslí, napadlo to třeba i Martina Scorseseho, který po všech těch letošních soškách bude točit Snowmana, samozřejmě jako knižní adaptaci, na kterou se už nemůžu dočkat.

Nechci tímhle vším ale psát, že je Spasitel špatná knížka. Autor se s každým vydáním zlepšuje a vypichuje nové a nové detaily, používá ještě zajímavější postupy a je prostě čistá radost se do toho začíst. Jen z té vysoké úrovně, kterou si autor drží, mi Spasitel přišel jako jedna z těch průměrnějších (když ho srovnám třeba se skvělou Nemesis nebo originálními Lovci), i když mi třeba ostatní nesbitové nedají za pravdu. Každopádně je Nesbův Princ výš, mnohem výš nad celým Larssonem. Pořád ale ještě čekám na toho krále.

Nesnášim ebooky. Dobře, prostě je nemám rád, ale řek jsem si, že bych měl ve svym životě k něčemu vyslovit jasně nenávistivý stanovisko, a rozhod jsem se, že si to vyliju právě na elektroknížkách, ke kterejm si nepřičichnete, který neohmatáte a který Vám vaší osobitou poličku nevyplní. Chápu, že smysl knížek je hlavně vyprávět příběh, já ale krom děje miluju obal, mám rád otrhaný knížky z antikvariátu, dostávaj mě starý tlustý slovníky, jejich historie a stáří, jejich předchozí majitelé, takovej ten charakter každý tý vázaný, voňavý bichle. Vůně novejch knížek je jedna z mých nejoblíbenějších. Ono je asi sympatický, že se Zlín a ostatní knihkupectví snaží vyhovět době, knižním geekům a jejich Kindlům, já se tomuhle ale nikdy nepřizpůsobil. Pokud to půjde dobře a pokud mi Ježíš požehná, budu si knihy dál kupovat, obdivovat jejich struktury (jsou tak voňavý!) a na Kindly říkat— Ne! Raději knihu. I proto byla pro mě četba novýho Nesbø menší překážkou.

Na závěr citace z epilogu, která tlustě podtrhuje celkový spasitelovo vyznění—

Harry přikývl. Cítil, jak se mu stahuje hrdlo. Myslel na něco, co Møller prohlásil posledně, když stáli na vrcholu tohoto kopce. Že je zvláštní pomyšlení, že šest minut od centra druhého největšího norského města můžou lidé zabloudit a zahynout. Jak se člověk může nacházet v tom, co považuje za centrum spravedlnosti, a pak najednou ztratit veškerý smysl pro spravedlnost a sám se stát tím, proti čemu bojuje? Myslel na složitou rovnici ve své vlastní hlavě, na všechna ta drobná i zásadní rozhodnutí, která ho dovedla k posledním minutám na osloském letišti.

Tady máte Frelserena ještě na Goodreads. Dal jsem tři, ale zasloužil by si spíš asi tři a půl. Jak tomu už bývá, díkyKnize Zlín za reading copy, knížka pro veřejnost vychází zítra (14. března), ebook někdy potom, ale prosím, kupte si tu vázanou věc, ne tu e-věc, for christ sake.

Recenze knihy Spasitel: Nesbø je černý metzner detektivky

Eboocek.cz, 13. března 2012, autor: Jirka Nekola

S jistou mírou nadsázky jsem tu před nedávnem tvrdil, že severská literatura, a zvláště pak detektivka je v současnosti populární bez jakéhokoliv zřejmého důvodu a že její popularita je prostě jen jednou z dalších módních vln, které nemají racionální jádro, jak už to u módy bývá. Za tímhle tvrzením si stále stojím.

Přirovnal bych to asi nejlépe ke dni, kdy první žena začala nosit kalhoty místo sukně: ve všech směrech byly sukně lepší, ale zlozvyk a ojedinělý výstřelek se nelogicky ujal, a dnes už nám ani nepřipadá zvrácený. Stejné je to i se severskou detektivkou. Nikoho dřív nenapadlo ji číst. A jednoho dne začali své odbojné hlavičky vystrkovat první detektivkáři, již mají ve jméně znaky, které na klávesnici nejste schopni napsat, správně jejich jména vyslovovat a správně je skloňovat. Všechna ta přeškrtnutá ø, zdvojené souhlásky, dvojtečky nad samohláskami apod. Například v tomto postu to musím dělat tak, že si někde na webu najdu Jo Nesbø, zkopíruji si ø nakonci, a pak už ho sem jen vkládám. Skloňování jsem si zase musel najít tady.

Severská detektivka není (narozdíl například od hořických trubiček nebo karlovarských oplatek) žádný specificky odlišitelný útvar, který by se vymykal konvencím žánru. On kdyby totiž výjimečný byl, nebyl by asi celosvětově populární. To, že nějaké dílo čtou v Norsku, USA, Japonsku i Čechách stejné masy čtenářů, může být v konečném důsledku spíše potvrzením stejnosti než originality.

Nesbø je na přelepkách svých titulů ve světě prodáván jako nový Stieg Larsson, ale mezi sérií Milénium a sérií detektivek s Harrym Holem leží světelné roky a mělo by tam spíš být „nová Agatha Christie v kalhotách“.

Karel Čapek v eseji Holmesiana popisuje, jak takový ideální detektiv obvykle vypadá, těmito slovy: „Detektiv je člověk prvotní, lovec a stopař. Ale detektiv je také epický individualista, docela tak jako zločinec, jeho kořist. Obyčejně strašně pohrdá kolektivním aparátem policie a jde do věci na vlastní pěst; mezi ním a policií, jež je nástrojem organizované společnosti, panuje nepopíratelná a dosti napjatá animozita, ne-li přímo souboj. Vždy dělá něco jiného než policie; je geniálně sám, je dokonce mnohdy podivínským a uzavřeným samotářem v tomto hromadném světě.“

Všechno, co Čapek o detektivech a detektivkách píše, sedí na Harryho Holea jak šerbel na prdel. Takže si možná řeknete, proč bych měl Spasitele vlastně číst, když se ničím nevymyká dalším tisícům detektivek? Právě proto. Spasitel je esencí a pečlivě pěstěným květem žánru: je to detektivka napsaná dobře, chytře, napínavě a svým způsobem i vtipně.

Jo Nesbø je nepřekonatelný ve své schopnosti podat děj napínavě a živě. Když už sáhne po nějakém klišé, tak díky fabulačním kvalitám autora nepůsobí ani trochu papírově. Čtení Spasitele vám tak poskytne nejen zábavu, ale i jisté intelektuální dobrodružství a uspokojení. Protože od klasické detektivky tohle přece očekáváme, že budeme na základě indicií pátrat po vrahovi a že ho budeme chtít odhalit dřív než na poslední stránce.

U detektivek Joa Nesbøho nebudete v tomto směru asi moc úspěšní. U Spasitele jsem nejdříve tak u 85 % přečtené knihy (čtu to na čtečce, tak neuvedu číslo stránky) začal mít jakési mlhavé tušení, kdo by za tím mohl být, a nakonec jsem stejně střílel vedle a netrefil.

Přitom Nesbø tady i jinde dodržuje pravidla žánru definovaná v desateru Pátera Knoxe do puntíku. Respektive pohybuje se na jejich hraně: co není zakázáno, je povoleno. Už mám sice prokouknuté jeho špinavé triky, které mají zmást čtenáře a které používá často a je v nich knihu od knihy lepší, a přesto se skoro pokaždé nechám znovu napálit.

Určitá část děje se třeba odehrává v minulosti, ale je napsaná tak, abyste to nepoznali a mysleli si, že je to teď. Jindy máte dojem, že víte přesně, kdo jsou jednající postavy, ale za pár desítek stránek zjistíte, že jste se pletli a byli jste vedle a nikoliv proto, že by měli oba borci bílé kabáty. Takových a podobných triků má Nesbø v rukávu nespočítaně. Když jsem se s tím setkal poprvé, vykřikoval jsem, že je to ofsajd a unfair, ale byla to jen moje blbost. Nesbø mě prostě dostal tam, kam mě dostat chtěl, a já se mu sedl na vějičku.

Mám pocit, že se Nesbø navíc lepší i jako vypravěč. Spasitel je sice dějově složitě strukturovaný, ale přitom svižnější než předchozí dvě detektivky Nemesis a Pentagram, zřejmě proto, že je více zaměřen na samotný kriminální případ a je v něm méně Harryho alkoholické omáčky. Jediné, co bych na autorově místě škrtnul a co vybočuje z kolejí uvěřitelné reality, je jeho fantazírování reprezentované třeba černým metznerem, hypermobilitou a dalšími blbůstkami, ale nejspíš Nesbø tyhle prvky používá, aby se při psaní také bavil.

Pokud jste to dosud nepoznali, tak tenhle dobrovolný domácí úkol byla recenze nové detektivky Spasitel od norského autora Joa Nesbøho, i když jsem vám nenapsal ani řádku o tom, o čem vlastně je. Dám vám ještě jedno doporučení: nečtěte žádné jiné recenze, které popisují děj knihy Spasitel, nečtěte záložku na přebalu, nečtěte anotaci knihy na webu. Čím méně budete o případu vědět, tím lépe. Kniha Zlín vydává Spasitele už zítra v tištěné podobě a elektronická verze bude brzy následovat. Zvedněte se od počítače, jděte do nejbližšího knihkupectví, kupte si knihu, pošlete rodinu na víkend někam pryč a užijte si.

Máte-li rádi detektivky, je pro vás Spasitel povinnou četbou, protože Nesbø je něco jako černý metzner, který vás chytne od první stránky a nepustí do té poslední.

Jo Nesbo - Spasitel

Makovsky.blog.idnes.cz, 13. března 2012, autor: Dušan Makovský

V Knize Zlín v nejbližších dnech vychází v pořadí třetí (avšak v celé sérii šestý) díl kriminální série Jo Nesba pod názvem Spasitel. Tentokrát jde o nájemnou vraždu člena Armády spásy, na první pohled postrádající jakýkoliv motiv a smysl a o vraha, který se dílem náhod ocitne uprostřed cizí země, bez peněz a s posledními několika náboji v pistoli.

Není to zas až tak dávno, co český knihomilný národ zasáhlo šílenství zvané “severská krimi”. Začalo to Larssonovo sérií Millenium, kterou (a nemyslím si že právem) marketing pod tlakem nabušil do hlav čtenářské obce. Vydavatelství pod vlivem úspěchu této série začala pro české čtenáře objevovat jednoho autora za druhým, začaly ve velkém vycházet detektivky skandinávských autorů, dokonce i na poměrně exotický Island došlo.

Z tohoto moře více či méně kvalitních knih ovšem vyčnívá autor jménem Jo Nesbo, jehož romány prochází postava detektiva Harryho Hola. Nejprve v jednom nakladatelství, bez většího zájmu, vyšly knihy Červenka nosí smrt a Netopýří muž. Po čase se knih Jo Nesba v Čechách ujalo vydavatelství Kniha Zlín, které hodlá postupně českým čtenářům předložit celou řadu “Holeovek”.

Nesbo dává ve Spasiteli čtenáři nahlédnout do poměrně nezvyklého prostředí, jakým je Armáda spásy a je příjemné, že v dnešní hyperkorektní době ji nepředstavuje jako organizaci plnou kladných hrdinů, ale jako místo, kde má každý nějakou svou třináctou komnatu a kde jsou občas osobní ambice a chtivost postaveny nad princip víry a morálky. Nevyhýbá se ani takovému tématu, jakým je znásilnění na mládežnickém táboře Armády spásy.

Nevím, jestli si mě Jo Nesbo tak dokonale omotal kolem prstu, ale mám pocit, že s dalšími díly celá série nejen že neztrácí dech, ale že díky vedlejším dějovým linkám nabírá grády. Každý z dílů je sice uzavřeným románem, ale všemi se prolíná Harryho boj se zkorumpovanou policií, pašeráky zbraní i jeho vlastní válka s chlastem. Nesbo to celé dávkuje fikaně. Tentokrát ve Spasiteli se věnuje spíš Harryho osobním problémům, k pašování zbraní se vrátí až ke konci knihy. Díky tomu bohužel je většina Harryho kolegů odsouzena k doslova epizodním štěkům, což ale rozhodně kvalitě knihy nijak neubírá.

Harry Hole je, dle mého názoru, esencí toho nejlepšího z knih Raymonda Chandlera a Ed McBaina. Harry je podobný svéráz, jakým býval Phil Marlowe, ovšem v prostředí podobně živém a plném skvěle vykreslených postav, jako byl McBainův 87 revír. Několikrát jsem se přistihl při myšlence, že by si, podobně jako u McBaina třeba touštík Ollie zasloužil samostatný díl i někdo z ostatních detektivů.

Při čtení se pořád nemohu ubránit srovnání s tolik obdivovaným Larssonem, jehož oblibu jsem nepochopil. Tam kde Nesbovi k napínavému ději a dokonale odvyprávěným postavám stačí pár set stránek, musel Larsson vyplodit beletristickou verzi katalogu Ikea se za vlasy přitaženou detektivní zápletkou, tam kde Nesbovi stačí pár vět, aby čtenář pochopil, že Harry Hole je pro své okolí loser, tam Larsson potřebuje mnoho stránek vyplněných konfigurací počítače, názvy časopisů na stolku a značkou spodního prádla pro pochopení, že jde o zdatného novináře. A to nemluvím o tom, že u Nesba dostane Harry nakládačku a ještě po dvou dílech ho to bolí, kdežto u Larssona nejen že funguje zázračně rychlé uzdravování, ale po vzoru Dana Browna nesmrtelní hrdinové přežijí všechno bez vážnějších následků, včetně díry v hlavě a zahrabání v lese.

Oficiální český web autora najdete na www.jonesbo.cz, můžete si i přidat do oblíbených facebookovou stránku na adrese https://www.facebook.com/jonesbo.cz

(dodatek: omlouvám se hnidopichům, ale blogovací systém bohužel nahradil ve jménu autora správné "přeškrtnuté" O normálním)

Recenzia: Jo Nesbø - Spasiteľ

The Zeitung, 11. března 2012, autor: Juraj Hladký

Ostrov Østgård, Nórsko, noc v letnom tábore roku 1991. Štrnásťročné dievča opustí chatku, potrebuje sa vyčúrať na suchom záchode. Po potrebe otvorí dvere, na krku ucíti nôž a počas znásilňovania myslí na to, že ak zavrie oči a bude sa sústrediť, uvidí cez strechu záchodu hviezdy.

Vukovar, Juhoslávia (teraz Chorvátsko). Jesenného, hmlistého rána roku 1991 sa jedenásťročný chlapec, trasúci sa zimou, doplazil späť do zákopu. V diaľke sa valil dym z dvoch srbských zničených tankov. Odplata za otcovu smrť. Kapitán Bobo schytil chlapca a triumfálne vykríkol: “Narodil sa nám malý spasiteľ!”

Oslo, Nórsko, podvečer krátko pred Vianocami, 2003. Na námestí hrá kapela benefičný koncert. Vojak Armády Spásy rozdáva polievku. A padá k zemi s guľkou v hlave.

Objasniť túto zdanlivo bezdôvodnú vraždu dostane za úlohu drsný, svojrázny Harry Hole a jeho tým osloských vyšetrovateľov. Hrdina série hviezdneho autora škandinávskej detektívky Jo Nesba, dostáva svoj tretí český preklad. Kniha Zlín vydá 14. 3. po “Nemesis” a “Pentagram” kriminálku “Spasitel”.

Prvá polovica knihy má pomalšie tempo, Nesbø poctivo stavia základy napínavého thrilleru. Prelína sa tu viacero dejových línií. Počet postáv sa môže chvíľami zdať privysoký. Nazrieme do myslenia vraha či iných postáv a ich flashbackov do minulosti.

Hlavná dejová línia sa týka Armády spásy, kresťanskej charitatívnej organizácie s vojenskou hierarchiou. Starajú sa o utečencov, chudobných a narkomanov. Pretože nikdy nemôžete vedieť, či ten najposlednejší feťák nie je novozrodený Ježiš, ktorému treba podať pomocnú ruku. No aj vojaci Armády spásy, konajúci Božiu vôľu, sú len ľudia. Sú zmietaní emóciami, citmi, svojimi povahami a aj deviáciami. Jeden z nich, Robert Karlsen, dvadsaťdeväť ročný, slobodný, bezdetný, s vyhliadkou kariéry v Armáde, je zastrelený na námestí. Hole a jeho tým rýchlo prídu na to, že strelcom je profesionálny nájomný vrah. Profesionálny nájomný vrah zas rýchlo zisťuje, že zastrelil nesprávneho vojaka a rozhodne sa zostať v Osle a naplniť svoj obchodný vzťah.

Niekde v polovičke knihy máte pocit, že všetko je už vyriešené, identita objednávateľa vraždy je odhalená a už iba stačí chytiť vraha skrývajúcim sa medzi osloskými narkomanmi. Chyba. Čierna sa začne meniť v bielu a naopak, podozrenie skáče z postavy na postavu, zdanlivo oddelené dejové línie sa spájajú, tempo graduje. Príbeh je skvele vystavaný, bez zakopnutí v logike, charaktery sú krásne vykreslené, rozuzlenie je prekvapivé.

Autor si odpustil pichanie prstom do Holeových alkoholických depresií, ktoré bolo chvíľami až otravné v Pentagrame. A vôbec, v Spasiteľovi Hole drží až na chorvátsky exces bobríka suchoty.

Kniha je rozdelená do piatych častí a na 35 kapitol. Jo Nesbø znovu uplatnil svoje filmové videnie deja. Na rozdiel od Pentagramu sa nevyžíva v “efektoch”, no zahral sa na strihača. V kapitolách sú dejové scény od seba oddelené len prázdnym riadkom. Zdanlivo na seba priamo nadväzujú. Niekedy až za nejakých desať viet pochopíte, že už ste v inej dejovej línií. To núti čitateľa k pozornosti.

Jo Nesbø potvrdil svoje kvality a obhájil svoju povesť. Ak máte radi kriminálky a oslovila vás ich škandinávska škola, určite po Spasiteľovi siahnite.

Spasitel, Frelseren
Kniha Zlín
Počet strán: 400
Dátum vydania: 14. 3. 2012

Jo Nesbø, Spasitel a já (recenze)

Tady je Markovo, 11. března 2012, autor: Marek Lutonský

Aby recenze knih mohly vyjít ve stejné době jako samotný produkt, dostávají je recenzenti v předstihu. Proč ale tuto zvyklost omezovat jen na velká média? Když vám knihu doporučí známý – ať už skutečný, nebo internetový – může to mít větší vliv než článek v novinách.

Na sociálních sítích je proto v posledních týdnech trochu „přespasitelováno“. Kniha Zlín 14. března vydává knihu Spasitel norského autora Joa Nesbøa (ano, budu ho skloňovat) a recenzentní výtisk v předstihu zdarma poskytla vybraným internetovým aktivistům. Ti nyní publikují své recenze.

Já také. Četl jsem díky tomu, že vy si teď čtete tohle.

O čem byla Nemesis?

Vzhledem k recenzím, které už vyšly, možná víte, o čem kniha je. Kdyby ne, Google to snadno prozradí. Já budu psát raději o tom, jak na mě nový Nesbø zapůsobil.

Před Spasitelem jsem měl za sebou už dvě jeho detektivky, ve kterých se všechno točí kolem policajta Harryho Holea. U nás nevychází postupně. Spasitel je už šestý díl, který měl v originální norštině premiéru v roce 2005.

Začal jsem s Nemesis, a už bych ani nedal dohromady, o čem vlastně byla. Měl jsem co dělat, abych ji dočetl, moc mě nebavila a termín „severská detektivka“ si to u mě pokazil.

Přesto jsem koupil i další Pentagram. Někdo o něm totiž napsal na Twitter, tak jsem se podíval do internetového obchodu a ebook byl hned v košíku. (Vsuvka: Nakladatelé, vidíte výhodu impulsivního nákupu elektronických knih? Myslíte, že by mi zájem vydržel do doby, než se dostanu do knihkupectví?)

Začátek Pentagramu jsem přetrpěl, ale potom se to rozjelo. Dokonce mi přestalo vadit, že Hole je notorický alkoholik a Nesbø na této značce staví víc, než by musel. Třeba jedna ze zápletek Nemesis – už jsem si vzpomněl – spočítá v tom, že se Hole opil na místě, kde se stala vražda, a nic si nepamatuje.

S Pentagramem si to u mě Nesbø trochu vyžehlil...

O Spasiteli

...a se Spasitelem potom úplně spravil. Harry Hole totiž až na jeden úlet nepije, a člověk nemusí číst zbytečné stránky, co se mu v kocovině a depresi honí hlavou. Příběh je dobře postavený. Spojuje norskou Armádu spásy s jejími zvláštními pravidly, kvůli kterým možná začnete na internetu hledat podrobnosti o tomto spolku, třeba s válkou v Chorvatsku.

Bez některých odboček, kterými si Nesbø jen připravuje půdu pro další části, bych se obešel. Třeba úvodní kontejnerová scéna slouží jen k tomu, aby Harry později něco odhalil. Vlastně ani chorvatské části s hlavním dějem nijak nesouvisí.

Asi v polovině se mi najednou zdálo, že je všechno jednoznačné – že vím, kdo je padouch a jak to celé dopadne. Nesbø měl dvě možnosti: buď to opravdu takhle dovede až do konce a v hodnocení si nezaslouží vlídné slovo, nebo se ještě něco stane. Stalo se. Zápletka sice nevyvrcholila až na poslední straně, jasno začalo být už dřív, motalo se to ale pěkně.

Jednotlivé knihy ze série Harryho Holea mohou stát úplně samostatně, není nutné číst je v přesném pořadí. Autor se sice ve Spasiteli místy odkazuje na starší knihy a dějová odbočka s Harryho bývalým nadřízeným s nimi přímo souvisí, čtenáře to ale nezmate.

Potřebuji názvy stanic

Nesbø Spasitele dělí do několika kapitol a k tomu do mnoha částí odlišených jen prázdným řádek. S tím jsem měl technicko-literární problém. Na začátku každé části totiž autor jasně neřekne, kam se zrovna přesunul a o kom právě píše. Když mi pak trvá stránku, než pochopím, o čem tento díl zrovna je, cítím se ztracen.

Sazba elektronické knihy je kvalitní. Na Kindlu je zarovnána do bloku a pro oddělení odstavců používá odstavcové zarážky. Při čtení mě nic netrklo do oka tak, aby mi to vadilo, a to platí i pro překlad a jazykovou úroveň. Sice jsem neodolal a ebook si převedl do svého oblíbenějšího formátování (zarovnání doleva, mezery mezi odstavci), nakonec jsem ale knihu kvůli hodnocení dočetl v původní verzi.

Když začít, tak asi se Spasitelem

Severská Nesbøova detektivka je dostatečně depresivní i bez Harryho alkoholických můr. Spasitelem si to u mě tento Oslan vyžehlil a do seznamu příštího čtení si přidávám jeho starší Lovce hlav.

Jestli jste ještě žádného Nesbøa nečetli, Spasitel může být dobrý začátek. Předchozí dva česky vydané tituly mě tolik nezaujaly, ještě se k nim ale možná jednou vrátím.

Není důležité odpustit, ale být spasen

Knihožrout.cz, 9. března 2012, autorka: Kateřina Kočičková

Pustit se do čtení nové “holeovky” je jako navštívit starého dobrého známého. Už vás nemůže nijak zásadně překvapit, ale na každé setkání s ním se těšíte a můžete si být jisti, že strávíte večer v sakra dobré společnosti. Kniha Zlín pokračuje - a podle všeho naštěstí i hodlá pokračovat - ve vydávání série detektivek Joa Nesbøho v nichž je hlavním hrdinou komisař oselské policie Harry Hole.

I nájemný vrah je jenom člověk

Harry Hole má anglofonně znějící jméno a není to to jediné, co z něj dělá příbuzného detektivů drsné školy. Je to založením nonkonformní potížista se špatným vztahem k autoritám a kladným vztahem k alkoholu. Jen ten poněkud machistický přístup k ženám u něj nenajdete; koneckonců, je to přece Nor. Je ale jasné, že o takovém chlapíkovi je radost číst. Zejména když autor umí tak dobře vyprávět jako Jo Nesbø.

Zatímco v předchozím Pentagramu (recenze zde) nalézáme Harryho na nejnižším možném dně, ve Spasiteli se náš hrdina dal už celkem do pořádku. Ne, stále se k němu nevrátila jeho osudová láska, pořád má potíže s přílišnou upřímností a navrch dostane nového šéfa – suchopárného pedanta, z něhož se ale nakonec celkem překvapivě vyvine charakter. Ocitáme se opět v zimním Oslu, kde panují extrémní mrazy. Je před Vánoci, skvělý čas pro charitu i pro poukázání na opuštěné, zavržené existence, které nemají kam jít, protože rodinnou idylu dávno vyměnily za drogu. A jak se ukáže, také vhodný čas pro vraždu, když na venkovním koncertu Armády spásy kdosi v davu odstřelí jednoho z jejich představitelů.

Nesbø si s rozjetím zápletky dává na čas, ale čtenáře má chyceného okamžitě. První kapitoly tvoří prolínání různých kousků zápletky, přičemž u první věty úvodních odstavců ještě není jisté, u které postavy zrovna autor své vyprávění navazuje. Literární hra, která okamžitě podnítí zájem. Další novinkou je, že tentokrát nás spisovatel bere do akce přímo s pachatelem. Dokonce sledujeme flashbacky z dospívání tohoto nájemného vraha chorvatského původu se stavovskou ctí, který hodlá stůj co stůj dokončit svůj úkol. Rozhodně to neznamená, že by autor prozradil zápletku, která je komplikovanější, než se zprvu zdá a v polovině předvede ukázkovou otočku. Ani nejde o plané trýznění čtenáře nesmyslnými duševními pochody vyšinutého psychopata. Nesbø zabijáka představuje jako člověka z masa a kostí. Žádné monstrum, ale hoch, jehož osud nadosmrti určily zážitky z obléhaného Vukovaru. Chlapík, který nevraždí zbytečně, dělá chyby a shodou okolností se stává štvancem ve zmrzlém Oslu, kde nemá žádné kontakty, jen zoufalou snahu dodělat zakázku. Až je čtenáři chorvatského střelce takřka líto.

Zločin a trest podle Holea

Vina je totiž ve Spasiteli relativní věc. Nemám na mysli tradici severské detektivky ze 70. let, kdy za pachatelovo jednání byla odpovědná prohnilá společnost. Nesbø se jen snaží ukázat svět v jeho složitosti. Na pomoc si bere třeba právě Armádu spásy, uskupení ušlechtilé, leč tvořenou lidmi. Podobně je na tom policejní sbor - zkrátka všechny instituce, ve kterých dobré úmysly často dláždí chodníčky do pekla. Naopak chorvatská zabijácká organizace se projevuje skoro až jako idealistický orgán. V logice věci tak autor připraví čtenáři závěr, v němž spravedlnost zafunguje jinak než pouty na rukou.

Spasitel je dle méhou soudu zatím nejlepší “holeovkou”, přinejmenším co se kriminální zápletky týče. Není tak komplikovaná a teatrální jako v Pentagramu, nepočítá se šílenými a geniálními zlosyny jako Nemesis. Na rozdíl od Pentagramu jí ale chybí silná vedlejší linie (přiznávám, že Harryho lov na škůdce ve vlastních řadách byl pro mě poutavější než komplikovaná série vražd mladých žen).

Ale Harry je ve Spasiteli při síle, do kůže se zařezává nelístostný chlad a místo vánočního smíření Nesbo naservíruje několik osobních tragédií. Z toho důvodu nelze detektivku zaklapnout s pouhým ulehčením. A tak to má být.

Spaste duše Spasitele

Neoluxor.cz, 8. března 2012, autor: Tomáš Fojtík

Zima, dlouhé noci a lidé bez domova. Stará tajemství ožívají a skryté pohnutky se derou na světlo. Vítejte v Norsku. Vítejte v Oslu. Vítejte v novém románu Spasitel Joa Nesbøho. Vítejte v příběhu, u kterého neusnete.

Psát o tom, že Jo Nesbø píše dobré krimi romány začíná připomínat obehranou písničku o nošení dříví do lesa. Od loňského roku u nás vyšly už tři - Spasitel je čtvrtým - a třetím s charismatickým hrdinou Harry Holem.

V příběhu jsme se od poslední části této série, Pentagramu, dostali o půl rok dále. Kriminálka má nového ředitele, Harry Hole přišel o svého patrona a ochránce a bude muset začít sekat latinu.

V Oslu je zastřelen pracovník Armády spásy a zdá se, že po útočníkovi se slehla zem. Profesionální práce profesionálního vraha. Neví ovšem, že má proti sobě Harryho - a jeho kolegyni Beátu.

Mimořádné dedukční dovednosti těchto dvou policistů ještě nikdy nezklamaly. Ale co když tentokrát zasáhne jiná, vyšší moc? Co když před otázkou viny a neviny dostanou přednost jiné hodnoty? Děj se rozbíhá pomalu (ostatně, to u Nesbøho není nic nového), ale zhruba po jedné třetině dostává otáčky, ze kterých se čtenáři bude točit hlava. Začíná vyprávěním dvou linií příběhu - z počátku devadesátých let, kdy na Balkáně probíhala ničivá válka, a ze současného Osla. Ve chvíli, kdy obě tyto dějové linie splynou v jednu, jsme svědky literárního koncertu, který je nám tak dobře známý třeba z Pentagramu. Připomíná hru na kočku a myš a z čtenářského hlediska je velmi zábavný.

Ve Spasiteli se řeší morální memy, které rezonují v západní společnosti. Naráží na sexuální aféry v křesťanských sektách a my si dobře vzpomeneme, jak živé a ožehavé je toto téma v našem světě. Nebo když řeší, kolik zločinců se nikdy nepodaří usvědčit, protože „síť je jemná a má malá oka, velké ryby ji potrhají“.

Knize hodně pomáhá skutečnost, že se odehrává v prostředí Armády Spásy. Popisuje její mechanismy, hierarchii, a zákulisní fungování. Jestliže předchozí knihy Joa Nesbøho nemělo cenu srovnávat s švédským vzorem Stiegem Larssonem (přestože to leckdo dělal), tak tato si srovnání zaslouží.

Larsson je znám tím, že ve svých knihách řešil společenské problémy – extremisty, násilníky nebo tajné služby. Jeho knihy tak připomínají více než detektivky společenské thrillery. Jo Nesbø píše čisté krimi – ale ve Spasiteli udělal nejspíš výjimku.

Poměry v Armádě Spásy a život církevních spolků jako takových sice v knize nemají tak zásadní prostor, jako společenská témata v Miléniu Stiega Larssona, ale poprvé se Nesbø vydal na dráhu společenské kritiky. Zlehka, ale zřetelně. Knize to sluší, nedělá z ní veřejnou obžalobu (kterou Milénium je), ale příběhu to dalo šmrnc.

Co bylo na Nemesis a Pentagramu, tedy knihách této předcházejícím, mimořádně poutavé, byla vedlejší dějová linie kolem Tomy Waalera a Harry Holea. Ta se Pentagramem v podstatě uzavřela a zde vidíme pouhé dozvuky, lépe řečeno Spasitel přináší celkem zajímavou pointu této linky. Otevírá se zde – ale i v hlavním příběhu – otázka viny a trestu, osobní odpovědnosti a téma božích mlýnů.

Určitě je potřeba zmínit ještě jednu skutečnost: Nesbø má kontroverzního hlavního hrdinu (hlavně v Pentagramu byl na samém dně společenského žebříčku) a silnou zápornou postavu. V této knize se ty extrémy stírají. Zatímco Harry začíná sekat latinu a jeho osobnost už nevypadá tak zhýrale, hlavní záporák (tedy vrah, po kterém Harry celou dobu pase) nevypadá tak démonicky, jak by se čekalo.

Toto otupování extrémů může být samoúčelné, ale dá se chápat jako náznak popření černobílosti našeho světa. Samozřejmě: čtenář, poučen předchozími díly této série tuší, že v pozadí celého příběhu bude někdo další. Protože jak říká Harry (a podle mého to je motto celé knihy): Kde je Princ, tam je i Král.

Říká se, že zimní holeovky jsou lepší než ty letní. Že tísnivá atmosféra chladného severu dává knihám Joa Nesbøho silnější náboj. Nesbø si trošku pomáhá tím, že knihu po knize více a více testuje otrlost svého čtenáře. Smysl pro pointu, dar vyprávět příběh poutavě a přesvědčivě a skvělé charaktery vedlejších i hlavních rolí však dělají z jeho kriminálek chuťovky z dnešní nabídky.

Spasitel

Inflow.cz, 1. března 2012, autorka: Katka Hošková

Opět se mi dostala do ruky reading copy nejnovějšího českého překladu jednoho z románů Jo Nesba - Spasitel. Román vyjde 14. března a já jsem měla už teď tu čest si další z případů Harryho Holea přečíst.

Příběh se s Vámi opět nemazlí a hned na začátku Vás vrhne do temna rodinného tajemství, které však taky hned od začátku pochopíte špatně, což je autorův záměr, a v podstatě vlastně vůbec nevíte, proč to autor vypráví. Naznačit děj knihy je poněkud problematické, neboť je tak propletený, že ani čtenář do konce knihy neví (i když možná tuší), jak to všechno vlastně dopadne. Nesbø vypráví opět stylem sobě vlastním. Představí nám spoustu postav, ale ne, že by to udělal tak, abychom věděli, proč, kdo a kde? Servíruje nám je postupně, v nejrůznějších situacích a na čtenáři je, aby si během čtení příběhu začal dávat dvě a dvě dohromady. Také se nevyhneme typickému Nesbøho přeskakování z místa na místo, navíc tentokrát ve většině případů provázané tak, že poslední událost v ději na jednom místě navazuje na první větu děje, který všem probíhá úplně někde jinde. Může to být mírně matoucí, ale já osobně to chápu jako prostředek ke zvýšení napětí, který opravdu funguje.

Nesbø nás tentokrát zavádí do prostředí Armády spásy v Norsku a zahrnuje nás fakty o tom, jak tato organizace funguje. Já osobně jsem nikdy Armádu spásy nevnímala jako vojenskou jednotku, proto jsem na začátku byla mírně zmatená členy Armády jako Komisař, Plukovník, Voják apod. Nicméně sonda do této organizace mi ukázala, co všechno se za dobročinnou organizací skrývá a jak složité zákonitosti ji tvoří. Jako v ostatních románech, Nesbø se však nedrží jen v Norsku. Děj nás zavede i do poválečného Chrovatska, odkud přichází jedna z hlavních postav, nájemný vrah se zakázkou zabít právě jednoho z předních členů Osloské Armády spásy. Popis myšlenkových pochodů a chladnokrevně vypočítavého chování tohoto „Malého spasitele" jsou podle jednou z dominant této knihy. A protože Harry Hole mi tak nějak vlezl pod kůži, vyprávění věčného Harryho boje s alkoholem, snaha zapomenout na lásku Rachel v náručí jiných žen, jeho neustálé stahování se do ulity a překvapivé Harryho chování v závěru knihy, kdy se z nejrůznějších pohnutek otočí zády k chladnokrevné vraždě, tohle všechno mě nutí knihu neodložit, dokud nedojdu do konce. V oddělení vražd Osloské policie dojde navíc ke změně ve vedení a jsme svědky Harryho němého boje nejen s novým šéfem, ale nakonec i střetu se starým šéfem, který v závěru knihy přinese Harrymu ještě jedno hodně nečekané překvapení.

Nedávno jsem četla Netopýřího muže, takže jsem konečně přišla na to, jak to bylo s tím případem v Austrálii. Jak si tak dávám postupně dohromady celý Harryho vývoj, to, co nacházím, se mi hodně líbí a hodně se těším na další knihu, který doufám přijde hodně brzy:-).

Román Spasitel od Jo Nesba vyjde v českém překladu 14. 3. 2012 v nakladatelství Kniha Zlín. Více informací o knihách, postavách, spisovateli a další lze najít na oficiálních českých stránkách Jo Nesba. Fandit jeho tvorbě můžete i na Facebooku.

Spasitel, anebo jak jsem si po letech přečetl detektivku

Handljan.blog.respekt.ihned.cz, 27. února 2012, autor: Jan Handl

Díky nakladatelství Kniha Zlín jsem mohl stejně jako mnozí ostatní přečíst knížku Spasitel (autorem je Jo Nesbø) ještě před oficiálním vydáním. Stojí tento severský mistr detektivky (tak ho alespoň označují někteří známí) za to?

Spasitel, detektivka, která vyjde v půlce března. Autorem je u nás velmi populární (asi hlavně díky dobrému marketingu vydavatele) Jo Nesbø. Objevila se šance stát se recenzentem, Kniha Zlín oslovila internetovou veřejnost s nabídkou reading copies, tentokrát formou e-knih. Dá se řídi, že jsem se stal recenzentem souboru a ne knihy. Nevím, jak kniha voní a zda je vytištěna na kvalitním papíře. Zato mohu tvrdit, že e-kniha je v pohodě a můj Kindle nezaznamenal sebemenší problém.

Abych se přiznal, tak detektivku jsem naposledy četl jako kluk. Tedy tu pravou detektivku, s kriminalistou oblibujícím alkohol a s vrahem, který má pro svojí činnost důvod někdy daleko v minulosti. Spasitel se četl dobře, ale musím se přiznat, že jsem měl zpočátku problém s orientací mezi postavami a dějovými liniemi. To se mi ovšem stává u většiny knih a naopak to dost silně podporuje pozornost, se kterou hltám stránky.

Jelikož jsem nikdy recenzi nepsal (i zde je to jako v případě čtení „severské detektivky“ poprvé), musím si dát pozor, abych něco neprozradil. Souboj Harryho, typického detektiva z oddělení vražd, a vraha z Balkánu je obalen dalšími příběhy a obrazy. Řekl bych, že podle této knihy sedí označení Norů jako chladného severského národa. Bohužel i Spasitel z jihu je studený psí čumák, což ovšem docela dobře sedí k charakteristice profesionálního vraha. Mohu snad naznačit, že Spasitel je původním „povoláním“ mladičký likvidátor tanků ve válce v bývalé Jugoslávii. Z kluka, který se nebál ležet čtyři dny v blátě a čekat na okamžik, kdy se k němu dostaví pancéřová potvora, se stal vrah, logické.

Kriminalista Harry je léčený alkoholik, nejsem si jist, zda i vyléčený. Většina dalších postav patří do Armáda spásy, tedy dobročinné organizace. Za tento exkurz děkuji, je zajímavý a poučný, takhle nějak jsem si představoval konání podobných sdružení na severu Evropy.

Jak jsem naznačil, četlo se mi dobře, což je asi i dílo překladatele. Nicméně děj plynul jaksi přirozeně a byl prošpikován skvělými okamžiky. Vrah se v noci potká s dealerem drog, ten ho přepadne s nožem v ruce a se slovy „Money. Now.“ Balkánec vyndá bouchačku a odvětí „Run. Now.“ Takovýchto líbivých scének je v knize víc.

Co mi vadilo? Harry zůstává pořád tak trochu tajemný, moc se o něm nedozvím. Ale to je možná tím, že jeho duše byla více odkryta v jiných knihách série. Vadily mi i zbytečné dějové linie, které odvádějí pozornost. Ale uznávám, že tenkou knihu by si nikdo nekoupil, nebo za méně peněz.

Spasitel má všechno, co by měla mít pravá detektivka. Nebo si to alespoň myslím. Přesto mě tenhle zajímavý příběh, navazující na události z minulosti nepřetáhne na stranu detektivní četby. Mám rád literaturu faktu a českou beletrii. Kdybych měl Spasitele srovnat třeba s Kohoutovou Hvězdnou hodinou vrahů (toto dílo je vlastně také detektivka, vida!), jde o nezáživný čajíček (tím myslím Spasitele). Díky recenzi jsem se přesvědčil o tom, že mi detektivky (i ty severské) nechybějí. Přesto věřím, že mnozí milovníci Agathy přestanou donekonečna rotovat své oblíbené kousky od první dámy detektivky (kniha přečtená více než třikrát stejně omrzí) a přejdou na něco modernějšího. Třeba na sérii s Harrym. Ten chlápek není v soukromí o nic nudnější než belgický detektiv se skvělou dedukční schopností nebo ta stará panna, řešící případy s lehkostí velezkušeného kriminalisty.

Cesta ke spasení lemována jest zástupy mrtvých – Jo Nesbø: Spasitel

Sibiranka.cz, 26. února 2012, autorka: Marie Grafová

Pokud (stejně jako já) považujete detektivku za řemeslo, je Jo Nesbø parádní řemeslník a všichni milujeme jeho příběhy. Svou slabost pro dobře napsané detektivky můžete uspokojit 14. března, kdy vyjde 6. část volné holeovské série: Spasitel.

Leitmotiv Spasitele je touhla po spasení bez ohledu na spáchané hříchy. A spaseni chtějí být všichni. Harry Hole, důstojíci Armády spásy, narkomani, chudí uprchlíci i ti, kdo přežili válku v Jugoslávii.

Spousta detektivek, které teď mávají z výkladů knihkupectví, jsou jako stoly z IKEA. Číst se to dá, ale žádné velké potěšení z nich mít nebudete. Navíc jsou tak nějak… uniformně stejné.

Nesbøho tvorba z nich vyčuhuje. Není to vyřezávaný dubový stůl s ornamenty (to je Larsson a mimo rámec běžné detektivky Foucaultovo kyvadlo), ale kus solidního dřeva, které nevrže a po pár použitích se nerozpadne. Detektivky (i dětské knížky!) Joa Nesbøho si můžete vychutnat, nebudou vás v nich rozčilovat nelogická rozhodnutí postav ani škobrtající rozuzlení.

Spasitel je zatím nejchytřejší ze 3 dílů série, které jsem četla (Nemesis, Pentagram, a teďSpasitel). Baví mě, že:

  • Každá postava, která se v příběhu mihne, má dobře vykreslené pozadí (a přitom není nuda o něm číst). Díky tomu snadno pochopíte, proč X, Y i Z dělají, co dělají, proč si něco myslí a jaká je jejich motivace.
  • (Díky tomu taky není problém začít číst sérii až od tohoto dílu.)
  • Nesbø si hraje s vršením textu. Děj popisuje souběžně tři až čtyři základní linky. V okamžiku, kdy skončí jedna, na ni druhá slovně naváže tak, jako by spolu souvisely (trvá to 1 větu, pak pochopíte, na čem jste). Jestli jste četli Katyni, víte, co tím myslím.
  • Všechno, co se děje, kde se to děje a komu, spolu souvisí. Ve Spasiteli víc než kdy dřív.
  • Ovšem pozor, nic spolu nesouvisí okatě ani nelogicky. Dochází vám to hezky postupně, dávkované v tisíci malých narážek. Možná si poloviny z nich na první přečtení ani nevšimnete.
  • V knize nenajdete žádnou seriálově dokonalou, vybělenou a vyžehlenou postavu. Všechny jsou normální, uvěřitelné. (Akorát škoda, že Hole už není ten protivný alkoholik jako dřív. Chybí mi to.)
  • Neexistuje žádné dělení na klaďase a záporáky. Mám ráda, když mi autor nevnucuje, komu mám fandit.
  • Poslední dvě kapitoly dočtete s myšlenkou „Tyvole.“ Garantuju.

Spasitel je dobrá, čtivá kniha bez zjevných logických chyb (které mě v detektivkách často štvou). Vydrží vám klidně 14 dní, ale nejspíš ji zltnete za dva večery. A možná se pak budete na spasení dívat jinak než dřív.

Když Harry potkal Spasitele. Jo Nesbø. Kniha šestá

Sourcouf.blogspot.com, 18. února 2012, autor: Marcel Kupka

Když Harry potkal Sally. Romantická komedie Nory Ephron (za scénář byla nominována na Oscara) je o lásce. Když ale Harry potká Spasitele, je to o něčem docela jiném. O znovu probuzené nenávisti. O naději, že zítra bude líp než dneska a ještě líp než včera. O tom, že za dávné hříchy se musí zaplatit. I když se nechce. I když to setsakra bolí.

Harry Hole, hlavní postava Spasitele a vrchní komisař oslovské policie, je muž svérázných způsobů. Alkoholik, který se pokouší abstinovat, policista, který s gustem překračuje pravomoci a na kterého nadřízení působí jako pověstný červený hadr na býka. Ale také vyšetřovatel, za kterým nezůstávají nevyřešené případy. I proto ho nadřízení berou na milost.

Kniha šestá série s Harry Holem v hlavní roli Spasitel se odehrává ve třech vzájemně se proplétajících liniích. První začíná v roce 1991, kdy je na letním táboře rodin norské Armády spásy znásilněna dcera jednoho z vysokých důstojníků organizace. Znásilnění nikdy nevyjde najevo.

Následuje střih. Přeskočíme dvanáct let a ocitáme se v Paříži, kde se na svou předposlední zakázku chystá Spasitel, profesionální zabiják, bývalý dětský obránce Vukovaru, který viděl umírat tolik jemu blízkých, že je pro něj smrt všední součástí života. Když splní úkol, čeká jej poslední mise. V Oslu. Ve městě, kde na něj čeká stejně tvrdý a stejně neústupný protivník. Harry Hole.

V Oslu je před Vánoci, když se v jednom z hotelů ubytuje cizinec. Hovoří anglicky s východoevropským přízvukem. Objednává pokoj na jednu noc, kolem krku má uvázaný červený šátek, památku na zastřeleného velitele protisrbských jednotek ve Vukovaru. Je připraven splnit úkol. Jako vždy má sedm nábojů. Nikdy nepotřeboval víc než jeden. V Oslu se ale něco zvrtne. Na předvánočním koncertu Armády spásy je zastřelen Robert Karlsen. Stal se terčem vukovarského Spasitele. Obětí ale měl být Robertův bratr Jon.

Spasitel se o svém omylu dozví na letišti, kde čeká na zpožděný let do Záhřebu. V sázce je příliš na to, aby nechal správný cíl běžet. Musí svůj úkol stůj co stůj dokončit. To ale nebude tak snadné. V cestě mu totiž stojí Harry Hole, vrchní komisař oslovské kriminálky, kterému se na celém případu cosi nezdá...

Nesbø. Láska na druhý pohled

Jo Nesbø mě na první pokus neoslovil. Nemesis na mě nezapůsobila valným dojmem. Zápletka, které jsem jen těžko věřil, (pro mě) plochý příběh. Zkrátka - Nesbø byl pro mě "out". Prostě ke mě přišel ve špatný čas. Spasitel přišel naopak v čas nejlepší možný a pohltil mě. Doslova. Jsem náročný čtenář a detektivka na mě často působí dojmem nedotaženosti a nereálnosti. Spasitel mezi tyto detektivky nepatří. Spasitel je uvěřitelný velice snadno. Spasitel vypráví příběh, který by se mohl stát. Stačí mu přitom zdánlivě obyčejné ingredience - nenávist, nenaplněné city, beznaděj i její opak, naděje.

Spasitel zaujme i svojí formou. Jestliže například Hypnotizér Larse Keplera využíval zajímavého efektu "znovuvyprávěného" a čtenář tak měl často pocit jakéhosi deja-vu, Nesbø ve Spasiteli používá neméně zajímavého (a na soustředěnost čtenáře náročného) efektu, kdy děj jedné dějové linie končí v nějakém prostředí a děj linie další ve stejném prostředí začíná. Někdy bylo trošku těžké odlišit, že děj už není vyprávěn z pohledu Spasitele, ale Harryho Holea nebo dalších postav, ale bylo to každopádně zajímavé a udržovalo mě to ve střehu. A správná detektivka ve střehu udržovat musí, nic naplat.

Druhý poznatek k použité formě. Nesbø (a v tom já osobně vidím úspěch jeho knih, stejně jako úspěch Larssona, Keplera a dalších) je vizuálním autorem. Jeho knihy jsou filmovým příběhem, vepsaným do stránek knihy. Má to spád, je to plastické a je to podobné úspěšným televizním seriálům - i tam na konci dílu (kapitoly) dochází ke zvratu, který vás drží v napětí do dílu příštího (nebo do další kapitoly). I proto se Nesbø jen těžce odkládá a člověk by někdy raději přejel stanici, kam ho veze jeho vlak...

Moje hodnocení? Jo Nesbø je skvělý autor skvělých detektivních příběhů. A Spasitel patří k tomu nejlepšímu, co současná evropská detektivka má (i když Spasitel je záležitost roku 2005). Kniha si na nic nehraje. Říká o sobě, že je detektivka a detektivkou také je. Nefilozofuje. Zcela určitě doporučuji k přečtení. V žánru detektivky je to v současné době asi vážně to nejlepší. Dávám 10/10.

Ještě malé upozornění pro ty, pro které je Spasitel první knihou série s Harry Holem - ne, opravdu nemusíte mít strach, že budete ochuzeni o přesahy už vydaných dílů série. Spasitel je skvělé čtivo i jako "jednorázovka". A Nesbø stejně česky vychází napřeskáčku:)

Spasitel vychází 14.3.2012 v nakladatelství Kniha Zlín v překladu Kateřiny Krištůfkové.

JO NESBØ – SPASITEL

Miklasova.eu, 17. února 2012, autorka: Barbora Miklášová

August 1991. Na ostrove Østgård, na letnom tábore Armády Spásy je znásilnené 14 ročné dievča. December 2003. Na Námestí bratov Egerových v Osle sa koná tradičný predvianočný koncert Armády Spásy. Robert Karlsen podáva v jednom momente polievku, v druhom padá mŕtvy na zem. Vrah opúšťa miesto činu a keby tomu počasie prialo, odletel by do Záhrebu. Ale jeho let bol zrušený a on sa na druhý deň ráno dozvedá, že zabil nesprávneho. Ostáva teda v Osle a v chladnom meste rozpútava peklo.

Ak ste podľahli vlne severských kriminálok, meno Jo Nesbø vám nie je neznáme. Spasiteľ (orig. Frelseren) nie je jeho prvá kniha (a ani neodporúčam začať s ňou, po prečítaní Nemesis a následne Pentagramu vám budú niektoré veci oveľa jasnejšie a Spasiteľa si viac užijete). Aj tu platia osvedčené postupy. Problémový hlavný hrdina, ktorý si vás však získa svojím nezvyčajným prístupom k všetkému. Spočiatku viac, na prvý pohľad do seba nezapadajúcich dejov, množstvo postáv, no hlavne nádherná zápletka a nečakaný záver.

Prvá polovica knihy je možno trochu pomalšia než ako sa od správnej kriminálky očakáva, ale kto čítal predchádzajúce knihy vie, že každý detail je dôležitý. A aj keď sa poriadne sústredite na dej a v priebehu knihy si niekoľko krát poviete, že viete kto, čo alebo prečo, vedzte, že záver vás vyvedie z omylu a poriadne prekvapí. Harry Hole síce spočiatku chytá vraha, ale pri vražde na objednávku treba nájsť aj objednávateľa.

Okrem Beáty Lønnovej a jej vyvinutému gyrus fusiformis, vďaka čomu si pamätá všetky tváre, sa tentokrát stretneme aj so syndrómom „visage du pantomime“. Nechýbajú spomienky na minulosť, sonda do myslenia postáv (i vraha) a objasnenie pašovania zbraní.

„Tam, kde je princ, býva zpravidla i král.“

Viem si živo predstaviť Spasiteľa ako film. Najmä začiatok knihy tomu úplne nahrával. Tam, kde jeden odstavec končil na jednom mieste, druhý viac menej plynulo naväzoval, ale na inom mieste. Ak by som sa mala vyjadriť jediným slovom, tak „Brilantné!”, ak by som knihu mala ohodnotiť, tak 10/10. Jo Nesbø neklesol na kvalite, práve naopak. Aj tentokrát ma dokázal na niekoľko hodín pripútať ku knihe (respektíve ku Kindle) a naservíroval mi dokonalý a napínavý príbeh, kde nič neskončí tak, ako sa na prvý pohľad zdá.

Vydáva nakladateľstvo Kniha Zlín, Spasitel vychádza 14. marca 2012, ukážku si môžete prečítaťtu. Na pokračovanie si počkáme do jesene, ďalšia kniha sa bude volať Sněhulák.

RECENZE: Spasitel - Jo Nesbo

BookFan.eu, 16. února 2012, autorka: Veronika Č.

Spasitel se v polovině března dostane na trh. Věřte mi, že je to knížka, která by neměla uniknout vaší pozornosti. Mám před vámi náskok a ráda se podělím o své dojmy. Takže jesli chcete můžeme se do toho pustit...

Na začátku je příběh, který se stal v srpnu roku 1991. Seznámíte se s hlavními aktéry a dozvíte se, že na táboře pořádaném Armádou spásy byla znásilněná čtrnáctiletá dívka. Samozřejmě že vám autor nevyžvaní její jméno, takže můžete jen hádat, kdo je násilník a kdo se stal obětí. Možná to tipnete správně, ale mezi námi – ono vám to stejně k ničemu nebude.

Na dalších stránkách se přenesete do roku 2003, tedy do doby, kdy se děj odehrává. Pokud jste od autora nic nečetli, zjistíte, že píše velice dobře. Odpustím si jazykovou analýzu, jak to dělá, stačí jen konstatovat, že ve vás zanechá dojem, že tohle je umění. Pokud si z knížek vypisujete citáty, připravte si hodně velký papír.

Co se týče příběhu, začáteční tempo je pomalé. Jde to ztuha a chce to trpělivost. Možná budete mít stejně jako já pocit, že se nic moc neděje. Velký prostor dostala psychologie postav založená zejména na vzpomínkách, což je věc, která mě málokdy zaujme. O něco zajímavější byly norské reálie, ale ani to nebylo ono. Přiznávám, že v této fázi jsem měla nutkání knížku odložit s tím, že chci číst plnokrevnou detektivku a ne sociologickou a politickou sondu. Radím, abyste vytrvali. Bude to stát za to.

Na scénu vstoupí nájemný zabiják, který má za úkol zlikvidovat osobu, jejíž vraždu si kdosi objednal. Zabiják splní úkol, ale druhý den zjistí, že zavraždil nesprávného. Nyní už můžete popustit uzdu fantazii a vymýšlet krkolomné teorie o tom, co se vlastně stalo. Neříkám tak, ani tak, protože by to ode mě nebylo fér. Napovím jen, že v téhle knížce je dovoleno vše. Nic z toho, co vás napadne, nebude přehnané ani přitažené za vlasy.

Policie začne po zabijákovi pátrat a následují kapitoly ve stylu Honu na Šakala. Mužským čtenářům se zřejmě budou líbit, ale já bych ocenila víc popisů, kde se dozvím, jak kdo vypadá a co má na sobě. Hlavní hrdina je svérázný detektiv z typu těch, které mám ráda. Nebere si servítky, je drsný a jeho způsoby vyšetřování jsou, řekněme, lehce nekonvenční.

Dojde k další vraždě a pak je těžce zraněná ještě jedna postava. Příběh vás strhne a ani si neuvědomíte, že jste vtaženi do děje. Jestliže jste milovníci detektivek, neubráníte se pokusům případ vyřešit. Řešte si, jak je libo, protože všechny záhady stejně nevyřešíte. Napadne vás toho spousta.

Až do konce nevyjdete z údivu a své teorie budete měnit jako na běžícím pásu. Vypadá to tak, že někde je pravda, někde jsou závěry policie, která sama dost tápe, a někde budete vy. Aniž bych podceňovala váš detektivní úsudek, pravděpodobně se necháte nachytat. Až dočtete poslední stránku, tak schválně zalistujte nazpátek. Uvidíte, že autor dovedně skrýval stopy a psal tak, aby vás dostal tam, kde vás chtěl mít.

Jistěže jsem naletěla. Když jsem dočetla, chvíli jsem byla naštvaná, že mě zmanipuloval tak, že jsem se vykašlala na svou první teorii. Pak jsem se musela smát a jsem si jistá, že vy na tom budete podobně. Radím, abyste nevěřili vůbec ničemu. Zjistíte, že tu není jediný vrah ani jediný zločin. Je tu spousta zápletek a záhad, budete zmatení, ale i přesto všechno pochopíte, že vysvětlení je prosté a vy jste ho měli před očima.

Detektivka je to skvělá a autorovi odpouštím, že si ze mě celou dobu utahoval a vodil mě za nos. A odpouštím mu i to, jakým způsobem potrestal viníky. Řešení je snad neetické, ale rozhodně spravedlivé.

Třetího dne vstal z mrtvých. Spasitel.

Nofreeusernames.posterous.com, 12. února 2012, autorka: Olga Biernátová

Před třemi minutami jsme dočetla 6. díl ze série o detektivu Harrym Holeovi s názvem Spasitel. Verdikt? Brilantní a intenzivní.

Nesbo

Četli jste Nemesis, Pentagram a říkáte si, že už to lepší být nemůže? Záleží na tom, jak se na to díváte. Jo Nesbø podle mě už dávno dosáhl vrcholu, teď už mu jen zbývá tam v dalších dílech v různých variantách balancovat a neuklouznout. A Spasitel jednoznačně nespadl. Nicméně stále neumím říct, která z těch 3 knih je pro mě best:)

Ocitáme se v promrzlém Oslu (a za tu zimu dávám plus – zkuste v noci vylézt na balkón, až bude Harry někde postávat, kouřit, přemýšlet, čekat na NĚJ). A máme problém. Nájemný vrah, bez schopnosti se bát, s tabletami do pisoárů v kapse a osmi nábojemi v pistoli. Náš první spasitel v příběhu. Jak už je ale u Nesbøho zvykem, není jediný. Jo Nesbø vám hned na obálce řekne, co bude hlavní backmotivem jeho zápletky. Stejně jako nemesis (vykonavatel osudu) a pentagram prostupuje i spasitel do různých dějových linií, situací a postav a je jasné, že není spasitel jako spasitel.

Děj se v první půlce dost táhne, může se zdát zbytečně natahovaný a nabitý zcela zbytečnými informacemi. Jakmile se ale přehoupnete přes cca 56 % knihy (čtu v Kindlu), pochopíte, že vše, co vám Nesbø naservíroval nutně potřebujete udržet v hlavě. Hned v úvodu doporučuji pekelné soustředění, protože se nám na prvních stránkách (procentech) knihy prolínají hned tři příběhy najednou bez jasného oddělení, jeden dialog navazuje na jiný (v jiném čase a prostoru). Dokonale naplánováno! V průběhu knihy si v určitých momentech už říkáte, že víte, kdo je vrah (resp. objednatel), nad závěrečnými větami se ale stejně usmíváte a víte, že tohle byste neuhádli.

Zajímavé je, že ve Spasiteli víme o vrahovi (resp. vykonavateli) mnohem více než v předchozích dílech (trochu Columbovské), díváme se často na věci jeho očima, známe jeho dílčí motivy, jeho postup, chyby, jeho příběh a způsob myšlení. Nevíme ale proč (resp. pro koho a proč) to dělá a on sám to neví také. "Vědět kdo je snadný kousek skládačky. Bývá to zpravidla ten, kdo se nejvíc nabízí. Manžel. Nejlepší přítel. Chlapík s čistým trestním rejstříkem. A nikdy zahradník"

Jako vždy se můžete těšit na brilantně vymyšlené scény – oko vycuclé vysavačem, Japonec, co si uřeže malíček bajonetem a spálí, sebevrah, co zmáčkne spoušť palcem u nohy... to jsou momenty, které navzdory své nechutnosti ukazují, že Nesbø ještě nevyčerpal zásobu dokonalých záběrů. Těšte se na spoustu drobných příběhů a linií, které se nakonec spojí v jedno. Těšte se na odhalení Krále, který stojí za Princem (pokračování příběhu pašování zbraní), těšte se na další exotiku (tentokrát Chorvatsko), těšte se na další úžasnou detektivku, po které vás bude svrbět celý člověk natěšený na další díl. A těšte se na neodolatelného Harryho Holea, který se zase kousek změnil, ale to podstatné zůstává:

  • Stále stejný problém, který je třeba řešit. Ví, že není dokonalý, miluje hudbu, která reflektuje vše, má rád Olega a nikdy nechybí zdravá dávka sarkasmu:

"Pch," odfrkl Oleg. "Všechno se dá spravit."
Harry upřímně doufal, že tohle tvrzení je pravdivé, ale v některých dnech o tom silně pochyboval. Přesto začal neurčitě uvažovat o tom, jestli by neměl Olegovi představit kapelu Jokke & Valentinerne a jejich album s názvem znějícím právě 'Všechno se dá spravit'. Ale po krátké úvaze došel k názoru, že Olegova matka, Ráchel, by tu souhru – totiž fakt, že její bývalý milenec a alkoholik cpe jejímu synovi písničky o tom, jaké to je být alkoholik, napsané a hrané mrtvým feťákem – sotva ocenila.

Harry se rozhlížel po mléku do kávy. Nedávno si ho tam začal přidávat.
Nepochybně známka toho, že stárne.
Před několika týdny si pustil neoddiskutovatelně mistrovské dílo skupiny Beatles, desku 'Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band', a byl zklamán. Taky zestárla.

  • Stále nízké sociální cítění a smysl pro takt:

"Jak si to mám pamatovat?"
"To je mi ukradený, koukej si vzpomenout."

  • Stále stejný poeta, který vytáhne klasika v tom pravém okamžiku, stále sám za sebe a na sebe:

"Pak zazvonil ještě jednou.
"Vlámat se dovnitř či nevlámat se dovnitř," šeptl Harry. "To je oč tu běží."
"V tom případě bychom měli nejdřív zavolat státnímu zástupci a opatřit si povolení k domov..." Hádejte:)

  • Stále stejné chyby a návraty (jestli máte pocit, že Harry ve Spasiteli málo chlastá a nemáte tak moc možností se na něj zlobit, určitě si to později spolu vynahradíte):

Harry sevřel lahvičku třemi prsty. Pal zaklonil hlavu a obsah si nalil do hrdla. O čtyři vteřiny později se už skláněl nad záchodovou mísou a zvracel oběd z letadla.

Předstoupila začínající popová hvězdička a zazpívala známý žalm s tak svůdnými nádechy, náznaky sténání a tolika feelingy na posledních slabikách, že její přednes připomínal úplnou tonální horskou dráhu, jakou by jí záviděla i Mariah Carrey. Harrymu se na okamžik zazdálo, že ho potřeba napít se doslova převálcuje. Dívka však nakonec přece jen zavřela ústa...

  • I konec je veskrze holeovský, ale to už citovat nemůžu:)

A malá anketa na závěr: Jak podle vás vypadá Harry Hole? (A užijte si tu fantazii, než Martin Scorsese natočí Sněhuláka a dá Harrymu tvář.) Níže sdílím portrét Harryho Holea, jak by měl podle Nesbøho popisu vypadat (namalováno stejnou technikou, jako když svědek popisuje pachatele).

Spasitel vychází 14. března v Knize Zlín. Fanděte mu na Facebooku.

Dotaz k produktu Spasitel

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Sněhulák (paperback)

Sněhulák (paperback) (Harry Hole #7)

7. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě…

Policie

Policie (Harry Hole #10)

10. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy…

Přízrak (paperback)

Přízrak (paperback) (Harry Hole #9)

9. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Harry Hole se po třech letech strávených v Hong Kongu vrací domů do Norska, nejde ovšem o žádnou zdvořilostní návštěvu. Po příletu…

Policie (paperback)

Policie (paperback) (Harry Hole #10)

10. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy…