Sněhulák | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Vánoce
  • Zloděj luridia
  • KZNV
  • Důl

Sněhulák (Harry Hole #7)

Cena:
399 Kč  359 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87497-45-6
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
02. 10. 2012
Počet stran / vazba:
500/vázaná
4.03 / 53767
ks
Sněhulák mi jako mé první setkání s knihami Jo Nesba poskytl neobvyklý zážitek z pátrání po sériovém vrahovi. Zážitek natolik vzrušující, že ačkoliv nejsem příznivcem detektivek, budu. všechny ty dějové odbočky byly dokonale sladěné, napínavé. SLAVKA DUPKALOVA
dočetla jsem. dneska napadl první sníh. čekám, co se stane. modus operandi. nic nekončí. plíseň pokračuje pod tapetami, rozlézá se pod podlahou. OSNAVO
"Sněhuláka" jsem dostal k šedesátým narozeninám společně s dalšími 59 knihami. Teď se hádáme, čí šála bude letos zdobit našeho adventního sněhuláka před domem. Zatím mu zůstal loňský model po dceři, ale ta se teď trochu bojí... :-)) VLASTIMIL LUSTIG
Jako bájná Nemesis jsem ulovil hlavu sněhuláka. Vzýval příchod spasitele bizarním pentagramem z kamínků a mrkví. Na návrat Harryho Hola si tak musíte ještě nějakou dobu počkat. Nesbø (s)bohem!;) LUDĚK
Začátek od konce. První setkání s Harry Holem a inspirace byla zjevná už při čtení knihy. Tak nějak mi ta sklenka při té zimě venku a se Sněhulákem v místnosti přišla vhod. MARTIN
Když smuten jsi a bez nálady | Když v duši leží chlad a splín | Kde pomoc hledat, | kde dát se do pohody? | Od toho je tu Kniha Zlín | Když slunce vychází | A každá věc vrhá stín | Postava do práce odchází | A s ní Sněhulák z Knihy Zlín | Vleču postavu unavenou | Co dala si pár vín | V dlani knihu otevřenou | S logem – Kniha Zlín ZDENĚK LEPKA
Způsob, jakým je Jo Nesbø schopen oslovit čtenáře je jedinečný a troufám si tvrdit, že mnohdy ani netuší, jak rychle žije čtenář jeho příběh a zapomíná na ten vlastní, který se v tu chvíli, i když je plný starostí, stává něčím nepodstatným. Zároveň nabízí jiný úhel pohledu na detail v dnešním světě. FAZI
V Osle napadol prvý sneh, Snehuliak práve dočítaný. Opatrne hľadím do záhrady, krásne sa bojím. Neskôr, Štokholm. V Umění cestovat si značím "Cesty jsou porodními bábami myšlenek", tento moment nezabudnem. Takto žijem. Hľadieť na svet cez prizmu kníh je jeden z najlepších spôsobov, ako to robiť. EVA LAVRÍKOVÁ
Fotka z dnešního ranního běhání... Také máte nápady na vychytávky, jak číst vždy a všude? :) LUCIE
Sněhulák od Jo Nesba mě tak zaujal, že jsem se od něj nedokázal odtrhnout ani při jízdě na rotopedu. RADEK PAVLÍČEK
Otočil jsem hlavu a strnul. Stál tam on. Postavily ho děti, než odešly se ženou do divadla? Už měly být zpátky! Nebo mi neřekla pravdu? Rukou jsem si chvatně zajel pod svetr. Uklidnilo mě, když jsem na holé kůži nahmatal bradavky... Se Sněhulákem se nudit nebudete :-) PETR B.

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 199 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz eBux.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Sněhulák

7. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě krásného sněhuláka. Jenže oni žádného sněhuláka nepostavili. Celá rodina užasle zírá z okna. Syn si všimne, že sněhulák je obrácen tváří k domu a jeho černé oči hledí přímo dovnitř. Ráno je Birte pryč. Zmizela bez stopy. Jen sněhulák má kolem krku její šálu. Vrchní komisař Harry Hole dostává tajemný dopis s podpisem "Sněhulák" a také novou kolegyni Katrine Brattovou, která si v tajuplnosti se Sněhulákem nezadá. Harry později zjistí, že Birte Beckerová není první případ. Na povrch vyplouvá řada podobných zmizení a ukazuje se, že mají společné rysy, především to, že všechny ženy byly vdané a všechny se ztratily s prvním sněhem. Rozbíhá se vyšetřování, které je tentokrát ještě napínavější než obvykle a pro Harryho o to složitější, že se silně dotýká jeho nové kolegyně i jedné velice blízké osoby. Harry ani netuší, jakému zlu bude muset tentokrát čelit a jakým způsobem bude muset prokázat, co v něm je.

Ke knize jsme dodatečně vydali slovník. Prohlédnout a stáhnout si ho můžete na našem Issuu.

Marek Lutonský v rámci své recenze připravil také mapu míst, která se v knize objevují. Najdete ji ZDE.

Book trailer:

Úryvek: Sněhulák

Recenze: Sněhulák

Napadl první sníh

Vašeliteratura.cz, 30. prosince 2012, autor: Jiří Lojín

Z nebe se snášejí velké vločky prvního sněhu, obloha má podivně temnou barvu a ticho zhoustlo tak, že je téměř hmatatelné. Děti se těší, že budou ráno stavět sněhuláky. A opravdu, na trávnících před domy jich několik vyroste. Jeden z nich však může znamenat smrt. Jo Nesbø přichází se svým detektivním románem Sněhulák, a kdybych chtěl být prvoplánově kýčovitý, napsal bych, že čtenáře určitě zamrazí.

Sérioví vrazi si rádi hrají, jejich oběti ale hru asi neocení. Detektivní romány jsou ale odosobněné, čtenář je vnímá se vzrušením a zvědavostí, tíživý strach, hrůzu a paniku obětí nedokáže cítit a ani prázdnotu, kterou po sobě nechávají v myslích a srdcích svých blízkých. Pokud by některý z autorů dokázal takové emoce v člověku vyvolat, byl by to velký umělec. Možná tak veliký, že by skončil bez jediného čtenáře. Takové nebezpečí Jo Nesbømu nehrozí. Právě naopak, nachází se někde pod nespecifikovaným vrcholem svých tvůrčích sil, přesně ví, co od něj čtenáři očekávají, a dává jim to. Svůj nový román, ostatně stejně jako předchozí, staví na pevných pilířích, které není na škodu jeden po druhém zdůraznit.

Atraktivní hlavní hrdina – tím Harry Hole bezesporu je. Vyznačuje se správnou mírou tvrdohlavosti a lability, jež ho dělají nevypočitatelným. Jak pravidelný čtenář Nesbøho knih už ví, Harry bojuje s alkoholem, někdy úspěšně, někdy méně, rodinný život má neustále v troskách. Stejně jako v předchozích knihách mu do života vstupuje Ráchel a její syn Oleg. Prostřednictvím dvojice Harry – Oleg autor do knihy vnáší silný prvek vztahu syna a otce, který je na vyšší úrovni než pouhé genetické příbuzenství. Ve způsobu vyjádření a hloubce prožitku je cítit autorovu vyzrálost a věk, ve které se mnohem výrazněji projevuje láska k dětem.

Promyšlená zápletka a sofistikovaný zločin – bez nich to prostě nejde. Sněhulák se může pyšnit zápletkou velmi komplikovanou, jednotlivé díly však do sebe zapadají a není na nich nic křečovitého a nepřirozeného. Snad vyjma bizarních vražd, jejich podivnost však musíme připisovat vrahovi, jenž se chová podle svých pokřivených vzorců jednání. Detektivní romány severské provenience nešetří brutalitou, a to nejen u pachatelů, ale i v obrazu denní reality odehrávající se v pozadí. Sněhulák Jo Nesbøho není výjimkou.

Zajímavé vedlejší postavy – to je Nesbøho silná stránka. Děj nemůže na svých bedrech nést pouze hlavní hrdina a jeho protihráč – zločinec. Už v předchozích románech vytvořil postavu policistky s fenomenálním talentem pro rozpoznávání tváří a nechá ji mihnout se i veSněhulákovi, Katrine, Holeova nová spolupracovnice, má obrovský potenciál a předpokládám, že o ní v souvislosti s Harrym ještě uslyšíme v dalších dílech.

Vedlejší dějové linie povyšují prostou detektivku na kvalitní detektivní román. Kromě Harryho osobního života a komplikovaných vztahů, které se objevují v každém díle Holeovské série, se autor tentokrát zabývá aspekty rodičovství a mužskými pochybností o tom, jsou-li opravdu otcem svého dítěte. Dalším tématem je pomsta a právo na ni.

Kriminální romány Jo Nesbøho se vyznačují prudkým spádem děje, který málokdy polevuje. Pro českého čtenáře to může být drobná komplikace, norská jména jsou trochu nezvyklá a někdy, zvláště v rychlejších pasážích, to může znesnadnit orientaci. Dá se však říct, že vlivem přílivu severských detektivek si na zvláštně znějící jména zvykáme. Daleko cennější než spád je ale férová hra, kterou autor se čtenářem hraje. Nezatajuje mu důkazy, nesnaží se jej mást falešnými stopami ani zatajenými úvahami kriminalisty.Vrah není někdo neznámý, kdo by se

objevil na konci knihy. Čtenář, který má správnou intuici a spoléhá na logickou stavbu románu, může jméno sériového vraha vytušit již od začátku. Několik falešných konců nemůže čtenáře zmást, pohled na dosud nepřečtené stránky mu napoví, že všechno musí být ještě jinak.

Jo Nesbø jednoznačně patří mezi nejlepší současné autory detektivních románů. Holeovská řada je nesmírně zdařilá, ale i v knihách mimo ni – jako jsou například Lovci hlav – předvádí obdivuhodnou profesionální virtuozitu. Dokáže udržet napětí, nesklouzává ke kýčovitým zápletkám ani k samoúčelné brutalitě a perverznosti. Přesto jsou jeho postavy plné života s uvěřitelnou motivací a bez schopností, které by převyšovaly potenciál reálných lidí.

Sněhulák se dívá

Radio Wave, 24. prosince 2012, autor: Vít Schmarc

Se severskými detektivkami se to má tak, že tenhle druhdy „tutový“ přívlastek se dnes používá též jako součást negativní reklamy.

Ono totiž těch „lepších verzí Stiega Larssona“ a „prvořadých hvězd severního nebe“ vyrukovala zčistajasna celá hejna. A světe, div se, ve většině případů šlo o nudné a předvídatelné bouře ve sklenici vody živené skutečně jen reklamními slogany. Nuže, pokračujme v plakátových heslech: pokud vás už nudí severské detektivky, zkuste Jo Nesbøho. Ten je prý totiž už dávno světový.

Zní to nabubřele, ale vlastně je to pravda. Vždyť třeba jeho aktuálně přeložený román Sněhulákpadl do rukou samotnému Martinu Scorsesemu. A ten si, jak známo, látky vybírá pečlivě. Norský prozaik působí mezi hloubavými a sociologií i politikou protkanými díly švédských ikon jako Stieg Larsson či Henning Mankell svěže zběsile. Pravda, využívá zaručených ingrediencí detektivního severu – jeho policejní vyšetřovatel Harry Hole je (pochopitelně) alkoholik, asociál, misantrop, rozpadají se mu milostné vztahy a práce detektiva pro něj není ušlechtilým posláním, ale možností směrovat vnitřní démony i někam jinam než do devastace tělesné schrány.

V norské kriminalistice je to legenda, neboť kdysi vyřešil případ sériového vraha u protinožců (román Netopýří muž) a přes mizernou pověst netýmového hráče (jakýkoli z dalších románů) patří k hvězdám osloského oddělení vražd. Celkem pochopitelně si ho tak najde záhadný případ mizejících matek. Spojuje ho několik věcí: nevěra, první sníh a výhružná postava sněhuláka před domy obětí. Nesbø rozehrává hru, která se rozprostírá na ploše bezmála třiceti let a zahrnuje nezvyklé množství zvratů, falešných stop a matoucích náznaků.

Sněhulák je masivní síť utkaná z dalších a dalších záhad, které obklopují nenápadnou postavu sériového vraha, jenž rozhodně netouží po publicitě a své dílo je schopný udržet roky v anonymitě. Harry Hole zmítaný alkoholickými recidivami i rozpadlým intimním životem se v přívalu stop a „zaručených“ podezřelých ztrácí. Jeho pátrání je hektickým potácením se mezi indiciemi, které vedou do mnoha slepých uliček. Jo Nesbø neskrblí nápady, pointami a dynamikou vyprávění. Jeho vypravěč je sebevědomým strážcem labyrintu zklamaných očekávání a zavádějících příslibů.

Sněhové bludiště nemá z literárního hlediska zásadnější chyby – maniakálně kombinuje, přesto nepůsobí překombinovaně, vrší zvrat za zvratem, přesto se nemění ve frustrující festival škodolibosti. Oproti „sériovým“ počinům Nemesis či Pentagram je zároveň sevřenější a přímočařejší (což možná milovníky Nesbøho košatosti zklame). Jedinou vadou je zdánlivá drobnost. Nesbø využívá téměř každého detailu a náznaku k vytvoření další zavádějící stopy. Těch pár okázale ignorovaných výroků a otázek však vnímavého čtenáře přivede k identitě vraha velmi záhy, ještě před polovinou knihy. V dokonalém labyrintu totiž působí ledabyle ignorovaná odbočka až příliš nápadně.

Nic to nemění na tom, že Sněhulák i s tušením pachatelovy identity udrží napětí až od závěrečné tečky. Už jen sledovat obratný pohyb vypravěče dějem je čtenářským požitkem, který se s přehledem vyrovná americké škole thrilleru o sériových vrazích. Nesbø navíc přidává až dusivě úhledný svět osloských ulic a domácností, motiv detektiva požíraného plísní beznaděje, palčivé téma nevěry a několik nevídaně excentrických tahů, kterými Hole lustruje podezřelé. Navíc se tu na rozdíl od zmiňovaných autorových děl nevyžaduje znalost předchozích románů. Zkrátka, na dny, kdy do oken výhružně zírají sněhuláci, neexistuje lepší dávka čtenářského adrenalinu.

Stojí vám před domem sněhulák? Zemřete!

Studentpoint.cz, 1. prosince 2012, autorka: Jarmila Flaková

Jo Nesbø a jeho Sněhulák vám nedají spát. S každým čerstvým sněhem si vezmou jednoho z vás!

Jaký je kriminální román Sněhulák? Nutno říct, že si jeho autor, Jo Nesbø, v této knize neskutečně pohrál. S konstruktivními zápletkami, s nedočkavým čtenářem i s poněkuddrastickým líčením nalezených obětí. Tenhle krimiromán, který kapitolu po kapitole mění představu možného pachatele, vám nedá spát. Budete mu chtít přijít na kloub. Tak moc, že budete zaníceně uvažovat a promýšlet všemožné taktiky a teorie spolu s autorem. S autorem, který vás naprosto mistrným způsobem provede od tajemného úvodu do šíleného závěru. Obávejte se bláznů a obávejte se sněhuláků! Protože jestli stojí před vaším domem, když právě čerstvě napadl sníh, je nyní řada na vás. Jste na seznamu. Toho velkého životního díla.

Sněhulák vraždí nevěrné

Po přečtení této knihy se totiž budete na ty dosud nevinné tři koule sněhu dívat docela jinak. Pokaždé si vybavíte tuto knihu a nevěrné ženy, které se do spárů sněhuláka dostaly. A pak si moc dobře rozmyslíte, s kým si co začnete. Sníh pomalu padá, mrazivý závan zimy vplouvá do pokoje, všechno je narýsováno, skvěle vymyšleno a následně i provedeno. Jako by se o své oběti postaral sám doktor. Sériový vrah a detektiv. Detektiv Harry Hole, který má za úkol rozplést vrahovu hádanku. Bystrý a přemýšlivý Harry Hole, který přišel o svou lásku a o syna. Ale je všechno tak nezvratné? Možná se to tak zdá jen s opojnou sklenkou alkoholu. Možná je vrah daleko blíž, než si Hole myslí. S narůstajícím počtem zmizení žen vzrůstá jeho dychtivost případ vyřešit. Vrah je zřejmě umělec. Umělec, který ke své práci používá tělo. Různě a přece podobně naaranžované mrtvé ženy si díky působivému líčení Jø Nesba představíte přímo a před sebou. Ve sněhu. Nikde žádná krev, uklizeno. Jen dokonalý kousek umění a šílenosti. Z té také všechno pramení.

Detektiv Harry Hole

Jo Nesbø je zkrátka skvělý kriminální vypravěč. Pasáže burcující k zamyšlení se nad tím, kdo je vlastně vrah, se v ten pravý exkalující moment vystřídají s pasážemi ze soukromého životaHarryho Hola. Máme tu jeho ztracenou lásku Ráchel, jejich syna Olega, Ráchelina nového budoucího muže Matiase, detektivní posilu Katrine Brattovou a také výčitky, alkohol, šílenství a trochu nevěry. Nebo hodně? Proč si s prvním napadlým sněhem sněhulák vezme jednu ženu? Je to náhoda, nebo si to zasloužila? Dělá jen někdo správnou věc, kterou nechce zašpinit ruce jejího manžela? Jak je to s nevinností zvolené oběti?

Co se týče kvality celého příběhu, nejedná se o žádnou schématickou chudou detektivku. Kromě odhalení totožnosti vraha se dozvíte i mnoho užitečných věcí nejen na poli kriminalistiky. Dozvíte se mimo jiné i o tom, jak fungují určité vražedné nástroje nebo o tom, že lidé si dodnes nejlépe pamatují prohry.

Ukázka:

„Dobré historky nikdy nepojednávají o nenápadném úspěchu, nýbrž o okázalých prohrách,“ vyjádřil se (Støp). „Ačkoli Roald Amundsen vyhrál závod o dobytí jižního pólu, pamatuje si svět mimo Norsko Roberta Scotta. Žádnou z Napoleonových vyhraných bitev si lidé nepamatují tak jako porážku u Waterloo. Srbská národní hrdost staví na bitvě proti Turkům na Kosově poli v roce 1389, tedy na bitvě, v níž byli Srbové na hlavu poraženi. A vezměte si Krista! Symbolem muže, o němž se tvrdí, že zvítězil nad smrtí, by měl přece být muž před hrobem s rozpřaženýma rukama. Místo toho si křesťané navěky vyvolili okázalou prohru, chvíli, kdy Kristus visí na kříži a málem to vzdává. Protože příběhy proher se nás dotýkají nejvíce.“

A nebo si lidé pamatují i velká životní díla? Je zima, začíná padat sníh. Před vašimi okny stojí sněhulák. A usmívá se. Z očí mu dýchá hlad a ve vaší předsíni zamlaskají mokré kroky. Je to sněhulák nebo někdo, kdo vzal na sebe úděl soudce? Varujte se nevěry, milé dámy! Tohle by mohlo zatraceně bolet!

Další ukázky:

„Katrine, vy si vezmete na starost hlášení o těch pohřešovaných a začnete v tom hledat nějakou spojitost.“

Harry očekával nevyhnutelnou otázku: Jakou spojitost? Žádná otázka však nepadla, Katrine Brattová jen krátce pokývla.

„O.K., tak se pusťte do práce,“ vyzval je všechny.

„A vy?“ zeptala se Katrine.

„Já půjdu na koncert,“ odtušil Harry.

„Mám objednaný odtahový vůz,“ procedil mezi zuby.

„Ano, slyšel jsem, že jsou teď v oblibě,“ odpověděl Harry a odemkl dveře. „Ovšem je trochu problém najít pro ně místo k zaparkování.“

Nasedli. Na okénko zaklepal vrásčitý kloub. Harry okénko stočil.

„Ta odtahovka už jede,“ informoval ho stařec. „Budete tu na ni muset počkat.“

„Vážně?“ Harry vytáhl svůj služební průkaz.

Muž se tvářil, že ho nevidí, a kysele pohlédl na hodinky.

„Vaše vrata jsou příliš úzká na to, abyste si sem mohl dát zákaz parkování,“ sdělil mu Harry. „Pošlu sem někoho od dopraváků, aby vám tu protiprávně vyvěšenou ceduli odšrouboval. Obávám se, že dostanete taky pořádně mastnou pokutu.“

„Cože?“

„Jsme od policie.“

Stařec popadl služební průkaz, nedůvěřivě se podíval na Harryho, na průkaz a opět na Harryho.

„Pro tentokrát je to v pořádku, jeďte,“ zamumlal rozmrzele a průkaz vrátil.

„Není to v pořádku,“ odvětil Harry. „Zavolám dopravákům hned.“

Stařec na něj rozzuřeně zíral.

Harry otočil klíčkem v zapalování a pořádně vytočil motor, potom se opět obrázil ke staříkovi: „A vy tu na ně budete muset počkat.“

„Nato se na několik vteřin rozhostilo ticho, než se to ozvalo opět: tentýž křik, protáhlý jako melodický rituální bolestný nářek rodící ženy. V té chvíli už to však Harry spatřil a pochopil proč. Křičela proto, že mraznička po dvanácti letech nadále fungovala výtečně, takže se vnitřní osvětlení zapnulo a odhalilo něco, co bylo uvnitř sevřeno s rukama zkříženýma na prsou, ohnutými koleny a hlavou původně zřejmě přitisknutou k vnitřní straně dvířek. Tělo bylo pokryté bílými ledovými krystalky jako vrstvou bílé plísně, která ho zachvátila. Pohled na něj spustil Katrinin křik. Jenže Harrymu se posléze žaludek neobrátil jen kvůli tomuhle. Jak dvířka mrazničky zůstala otevřená, tělo, které už nemělo o co se opírat, začalo pomalu padat vpřed a trefilo hlavou hranu dvířek tak, že z obličeje opadaly sněhové krystalky a nasněžily na podlahu sklepa. Harry tudíž mohl konstatovat, že se na ně usmívá Gert Rafto. Neusmíval se však ústy sešitými hrubou nití podobnou konopnému vláknu, jež cikcak spojovala oba rty. Úsměv procházel přes bradu a směrem k tvářím se zvedal, vytvořený řadou černých hřebíků, které musely být do tváře natlučené. Nejnápadnější však byl nos. Harry v čistém vzdoru polkl žluč. Nosní kost a chrupavka musely být nejprve odstraněny. Mráz už vysál z mrkve veškerou barvu. Sněhulák byl kompletní.“

Smrt má úsměv Sněhuláka a Nesbo se blíží Chandlerovi

Aktuálně.cz, 12. listopadu 2012, autor: Boris Hokr

Recenze - V Oslu napadl první sníh a Birte Beckerová tak může pochválit svého manžela se synem, jakého krásného sněhuláka to na jejich zahradě postavili. Jenže oni to neudělali… a Birte v noci beze stopy zmizí, zůstane po ní jen její oblíbená šála. Harry Hole, nejlepší norský policista (a nejhorší státní zaměstnanec – jak dobře vědí jeho nadřízení i fanoušci), brzy zjistí, že případ není ojedinělý a hraní se sněhem již nikdy nebude jako dřív.

Romány Jo Nesba si během posledních dvou let vybudovaly na českém trhu úctyhodnou pověst, jak dokládá i jejich nasazení na oba dva dosavadní Velké knižní čtvrtky (loni Pentagram, letos Sněhulák). Což je o to zajímavější, že nedávný boom severské detektivky v tom hraje jen částečnou roli. Můžeme totiž parafrázovat pozdního Palackého a prohlásit, že Nesbø tu byl před Larssonem a bude tu i po něm.

Jestliže totiž česká vydání „holeovek“ na něco skutečně navazují, pak je to práce lidí, jako byl Josef Škvorecký, kteří v šedesátých letech pomohli prosadit v českém prostředí Raymonda Chandlera (ale nejen jeho), přičemž dokázali české čtenáře detektivek, jejichž konzervatismus je příslovečný, přesvědčit, že si nekupují šestákový krvák, ale velkou literaturu. Což byla pravda na skleničce s Marlowem a je to pravda i na flašce s Holem.

Trocha záhad navíc neuškodí

Kniha Zlín zařadila holeovky do edice Fleet po bok třeba Simona Mawera(který to u českých čtenářů bude mít už navždy dobré díky česko-moravským motivům svých knih), vybavila je decentní, ale působivou grafikou a dala si záležet na překladu (na rozdíl od předchozího českého vydavatele) a na PR. Patří tak už ke koloritu, že se připomíná, kterak Nesbø píše vlastně společenské romány, kterak nastavuje zrcadlo a tepe nešvary nejen typicky norské, ale i globální.

To je pochopitelně správně, jenže správně je to u každé pořádné detektivky, která si za vzor bere drsnou školu. Jak poznal už Chandler: cožpak může být něco společenským tématem víc než vražda? To, co činí Nesba a jeho hrdinu tak výjimečnými a úspěšnými, není míra společenské angažovanosti – již zmíněný Stieg Larsson jí oplýval jistě mnohem víc, aniž by byly jeho knihy lepším čtením –, ale v perfektní znalosti svého žánru, jeho (a svých) možností i tradice.

Jeho Harry Hole je moderní verze Marlowa či Archera, kteří se skleničkou v ruce a cigárem v koutku úst procházeli luxusní sídla Los Angeles a odhalovali patologické rodinné vztahy a zločiny založené na čistě přízemních pohnutkách (sex, drogy, nenávist…) – bez toho, že by zápletky jejich dobrodružství musely vždy úplně držet pohromadě. Což bude čtenářům holeovek jistě povědomé. Nesbø se sice snaží, aby do sebe vše i po několikerém zvratu zapadalo, jeho knihy mají navíc ambiciózně strukturu antické tragédie v pěti dějstvích, ale pokaždé aspoň jeden volný konec zůstane (aktuálně například otázka, jak vlastně Sněhulák zavraždil Železného Rafta).

A stejně jako u amerických klasiků, ani zde to nevadí. Vlastně to ve spolupráci s některými až mystickými motivy (nezapamatovatelnost tváře ve Spasiteli, krev jako pojivo s minulostí v Pentagramu) přidává knihám na působivosti a v něm zobrazovanému zlu na osudovosti a nevyhnutelnosti. Takový přístup, kdy se na jednu stranu předstírá složitá, bezchybně fungující struktura stop a paralel (důležitou roli aktuálně hraje odstraňování neviditelné plísně, která se prolíná s motivem dědičných, na první pohled neviděných nemocí), která však má nějakou tu vadu, může fungovat dvěma způsoby.

Tím prvním je, že autor zahltí čtenáře atrakcemi. Nemusí to být nutně jen Harryho protivník, úmrtí jeho obětí (Sněhulák by se přitom neztratil ani v leckterém slasheru, když použije např. přístroj na rozřezávání při porodu uhynulých telat; navíc Nesbø dokáže podobně jako Stephen King démonizovat zdánlivě běžné a nevinné věci – tedy konkrétně sněhuláka) a akční střety. V detektivce o osamělých vlcích v roli vyšetřovatelů jsou vždy kořením neortodoxní metody (tentokrát Harry zavítá do televizní show, ale potěší i tradičním pouštěním hrůzy či vyzkoušení si podezření na vlastní kůži) a střety s nadřízenými či systémem (Harrymu opět hrozí vyhazov).

Stejně dobře ale fungují i drobnosti jako „soundtrack“ – Nesbø rád trousí odkazy na konkrétní písně a interprety (potěší především již poněkolikáté použitý Bruce Springsteen) a filmy. Nebo zasazuje děj do konkrétního času (tentokrát knihu s několika flashbacky rámují několikeré americké prezidentské volby, které umožní i krátké zamyšlení nad rolí ochránců ve společnosti, která se domnívá, že je nepotřebuje). Čtenářova pozornost tak kolísá mezi analýzou stop a odhalováním popkulturních či sociopolitických narážek, čehož Nesbø mistrně využívá v jednotlivých zvratech, kterými je vyhlášený.

Až za hranici sebedestrukce

Druhou cestou pak je silný hrdina s potenciálem zaujmout i jinak než jako průvodce vyšetřováním zločinu. Velký detektiv musí být prostě někým, kdo nese všechnu tíhu světa… Nesbø ovšem v duchu doby přitvrdil a jeho hrdinu už ona tíha dávno semlela. Takže tam, kde byli dřív unavení rytíři, kteří jsou díky svému kodexu sice ustavičně biti, ale zároveň díky němu mají pořád sílu na ironický úšklebek, nyní nastupuje zkrachovalec, který se drží prostě setrvačností a sebezničující tvrdohlavostí.

To, že je Hole alkoholik, je to nejmenší. Ostatně stejně jako v minulé knize, i zde jej v podstatě nenajdeme opilého. I když by si to asi sám mnohdy přál. Opilství je jenom způsobem, jak omluvit sám před sebou a jinými, že Hole už nedokáže ve světě normálně společensky fungovat. Je romantik v prostředí, které je plné rozřezaných lidských těl a špinavých lží i mezi nejbližšími (stejně jako v předchozích knihách, i zde dojde k dalšímu rozkolu v řadách policie a především v rodinách podezřelých). Hole prochází příběhem jako zvěstovatel devastující pravdy – protože ta už dávno nenosí pouze úlevu a spravedlnost, ba mnohdy právě naopak. Protože události dospěly do stavu, kdy jen z trosek je možné znovu stavět.

Je to paradox, ale protože se Hole snaží o to, co se od policie v ideálním světě očekává, ale čemu už vlastně nevěříme (tedy vyšetřit a potrestat zločin, případně mu samozřejmě zabránit), projevuje se jako ukázkový psychopat neberoucí ohled na druhé ani na sebe. A navíc si je svého postižení vědom, ale nedokáže s ním nic dělat. Na rozdíl od Phila Marlowa tak Harry Hole není tím nejlepším mužem pro všechny světy, ale rozhodně je tím, kterého si ten náš zaslouží.

Nesbø přitom moc dobře ví, že musí občas vypustit ventil – nelze, při zachování kvality, neustále balancovat na ostří nože, občas je třeba nechat hrdinu padnout či radikálně změnit podmínky. Ve Sněhulákovi se Harryho možnosti (vztah s Rachel, boj s vnitřním nepřítelem v sobě samém i policii) po v podstatě pěti provázaných knihách zdárně vyčerpaly a Nesbø jej nechává odejít, respektive změnit scénu.

Sedmý román série je tak určitým druhem rozloučení se starým Harrym, ale zároveň i příslibem, že se znovu vrátí – trochu jiný, ovšem ve stejné kvalitě.

Když sníh studí hrůzou

Knihožrout.cz, 12. listopadu 2012, autor: Lukáš Gregor

Svůj letošní první sníh máme již za sebou, a proto lze s o něco větším klidem publikovat recenzi na nejnovější text norské literární hvězdy Joa Nesbøho.

Nesbø představuje v posledním roce pro nakladatelství Kniha ZLÍN bednu s pokladem. "Zlíňáci" postupně vytahují nové a nové příběhy, jejichž pozorným překladem (a očividně fanouškovskou péčí o propagaci) otřásají tuzemskými žžebříčky bestsellerů. Kolem norského padesátníka to zkrátka žžije, také Knihožrout se mu jižž speciálně věnoval. Sněhulák je další případ komisaře Harryho Holea a patří mezi nejočekávavější díl z celé série. Ať již díky informaci, žže se jeho filmové adaptace má zhostit Martin Scorsese, nebo proto, že zahraniční i domácí blogy a tiskoviny jsou plné chvály a nadšení. Když jsem začal Sněhuláka číst, zavrněl jsem spokojeností podobně, jako kdyžž se kočka rozvalí už krbu. Nesbø totižž hned v úvodní kapitole namixoval jistou dávku provokace s tajemnem a vzbudil hodně silná očekávání. A vlastně mi nevadilo, žže styl vyprávění neměl daleko k Stephenu Kingovi. Ostatně, srovnání s králem literárního hororu a thrilleru není od věci. Jo Nesbø si ve své novince mnohem víc osvojil dynamičtější "přepínání" mezi jednotlivými ději. Literární forma u Kinga (a v tomto případě i ve Sněhulákovi) asociuje tu filmovou, zvláště využžití paralelní či křížžové montᾞe. Účel je jasný. Více čtenáře držžet v napětí a jednodušší možžnost vyprávění gradovat. I Nesbø nespoléhá pouze na konec a začátek kapitoly, naopak střih bývá mnohdy nečekaný, oddaluje vyústění akce, současně – stejně jako u Kinga – ale není samoúčelný. Ať už jde o "flashbacky", nebo zkrátka pohled na jiné místo v tentýžž čas, odkrývá zase o krapet víc podhoubí celé zápletky, a to včetně psychologických profilů jednotlivých postav. Norský autor se můžže pyšnit přitažžlivým "ztraceným" hrdinou, detektiv Harry Hole má charisma, a to i přesto, žže byste ho s největší pravděpodobností za parťáka nechtěli. Ačkoliv záliba v alkoholu nepředstavuje tentokrát pomyslné t잾ítko na jedné straně vah, má Hole achillových pat víc. Dovolím si však podotknout, žže tentokrát Nesbø vystavěl mnohem napínavější příběh a dávkoval různé (mnohdy zavádějící) informace rafinovaněji, takžže nemusel opakovaně komplikovat vývoj děje kvůli Holeovým slabostem či jeho svérázné povaze a způsobu vyšetřování. Je otázkou, kdy vlastně Sněhuláka číst. Pravděpodobně na jaře či v létě, kdy nehrozí, žže byste za oknem zahlédli poletovat sněhové vločky - protože sníh ve Sněhulákovi studí hrůzou. Sněhulák totiž nefiguruje v příběhu jen jako nějaký bubák a nejen předznamenává smrt. Sněhulák JE smrt. Hezké zimní čtení - a raději si zamkněte, až za okny uvidíte poletovat vločky...

První Sněhulák s druhým sněžením. Jo Nesbø.

Lukaskypus.posterous.com, 29. října 2012, autor: Lukáš Kypus

Lidé si myslí, že je Sněhulák nejlepší detektivkou od Nesbeho. Nebo, že Hary Hole je nejlepším detektivem Osloské policie. Jestli si to myslím také, Vám možná prozradím na konci tohoto postu.

U všech předchozích, Harryho policejním rukopisem protkaných, detektivních dílů, nabíraly knihy obrátky velice pomalu. Ne jinak je tomu u Sněhuláka, až na takovou maličkost. Při každém zjevení sněhuláka budete mít nervy napnuté jako struny, kdy ten vrah konečně objeví na scéně. Nesbø se v tomto ohledu se čtenáři nijak nemazlí. Nebojte, dočkáte se.

Sněhulák je víc, než kterýkoliv předchozí díl plný zvratů a nečekaných odboček a komplikací. Budete se muset při jeho čtení hodně soustředit, ale o to víc vás vtáhne do děje, že si chvílema budete připadat jako alter-ego Harryho a budete si bláhově myslet, že víte, co vás čeká. Ani napotřetí se však netrefíte.

Stejně jako v předchozích dílech dává Harry Hole příběhu, který snove sériový vrah, jedinečný podtext. Potýká se neustále s nějakým průšvihem a alkohol není výjimkou. Rakel a jejich zničený vztah mu berou spánek. Harry se snaží zůstat v kontaktu se svým synem Olegem. Pasáže, kdy Harry tráví čas s Olegem, vám dají oddechnout a čas připravit se na další klíčové události jeho pátrání po vrahovi.

Je to malinko delší, ale nudit se rozhodně nebudete. Nemusíte čekat, až bude za oknem padat sníh, na počasí si při čtení ani nevzpomenete.

V edici fleet opět vydalo úžasné, svými službami a starostí o čtenáře, nakladatelství Kniha Zlín. Kniha byla představena v rámci akce Velký knižní čtvrtek v říjnu 2012 a pokud máte rádi severské detektivky tak si ji rozhodně pořidte do své fyzické či elektronické knihovny.

P.S.

Ano, je, ano, je.

Sněhulák budí hrůzu. A nadšení z dokonalé krimi

MF DNES, 11. října 2012, autorka: Klára Kubíčková

Kromě dalších jedenácti novinek Velkého knižního čtvrtka se začíná prodávat i nový Jo Nesbo. Tedy v pořadí sedmá kniha slavného norského autora, jež se jmenuje Sněhulák. Proslulý morousovský a lehce alkoholicky deviantní detektiv Harry Hole v ní řeší svoji první sériovou vraždu.

Nejdřív několik upozornění pro všechny Nesbovy fanoušky, a že jich u nás má skoro tolik, jako by byl hollywoodský herec, ne spisovatel! Nečtěte anotaci ke knize na záložce, prozrazuje víc, než je zdrávo na to, abyste se plnohodnotně báli.

A nezačínejte číst večer, natož v zšeřelém pokoji, nebo dokonce sami doma. I tak neusnete, když ne strachem, tak potřebou dočíst pět set stran až do konce. Ale stydět se nemusíte, tentokrát se totiž bojí i detektiv, který pátrá po chladnokrevném vrahovi několika žen.

Jeho modus operandi je promyšlený a zároveň do sebe logicky zapadá, precizně vykonstruovaný, zběsile provedený, hodný formátu neomylného velkého zločince motivovaného úchylnou, a přitom naprosto pochopitelně traumatickou zkušeností.

Co lze prozradit? Poznávacím znamením pro zločin je sněhulák uplácaný z čerstvého sněhu na zahradě před domem obětí. Ďábelsky jednoduché a tak děsivé, že letos bude mnoho čerstvých českých čtenářů čekat na sníh v obavách. A nepůjde rozhodně jen o řidiče s letními gumami.

Málo z nich přežije

Harry Hole je stále stejně workoholický, Nesbo si ho však od začátku knihy modeluje v mantinelech jeho povahy tak, jak ho bude potřebovat pro vyvrcholení: alkoholických excesů ubývá, návštěv posilovny přibývá, tady nepůjde jen o myšlenkovou bravuru, ale i o skutečnou akci a pořádnou honičku.

Nesbo graduje Sněhuláka podobně jako svůj thriller Lovci hlav, opravdu to není jen čistokrevná kriminálka. Jeho styl je úsporný a rytmický, hlavně s ohledem na to, kolik autor řídí vedlejších postav, kolik se jich románem prožene jen na pár stránkách a jak málo z nich přežije.

Minusy? Moc jich není, snad jen sem tam přeroste Nesbův psychologizující přístup k detektivním závěrům ve věštění z křišťálové koule. Jeho interpretace nemusí být jediným možným závěrem, a tak působí lehce našroubovaně. Třeba fakt, že si muži v devadesátých letech kupovali jako staří mládenci určitý typ nábytku ještě neznamená, že je možné se na to při vyšetřování spolehnout.

Ale to je malá vada na jinak dokonalé detektivce, která navíc není v Nesbově díle ojedinělým výstřelkem nebo povedeným prvním dílem, po němž přicházejí jen odvary. Naopak, s každým dalším přeloženým románem Nesbo potvrzuje, že vedle Wallandera či Blomkvista patří jeho Hole k nejlepším postavám současné detektivky.

Hodnocení MF DNES: 90 %

Sedmý případ s Harrym Holem

Právo, 11. října 2012, autor: František Cinger

Lehce přemražený Sněhulák od Jo Nesba

Makovsky.blog.idnes.cz, 11. října 2012, autor: Dušan Makovský

Ve čtvrtek vychází další pokračování detektivní série s Harry Holem v hlavní roli. Tentokrát pod názvem Sněhulák.

Bez mučení opět přiznávám, „Holeovky“ se u mě zařadily po bok McBainovek se Stevem Carellou a Chandlerova Phila Marlowa. Za svůj život mám načteno hodně knih, ale mimo fatasy žánr mě nic nechytlo tak, jako tahle svatá trojice fízlů a čmuchalů.

Prozatím bylo pravidlem, že každý nový díl, včetně již dříve a v jiném nakladatelství vydané Červenky a Netopýřího muže, byl lepší než předchozí. Tentokrát jsem se ale nemohl po dočtení zbavit lehkého zklamání.

Sněhulák je poměrně ponuré dílo, místy s takřka hororovou atmosférou. Bez přehánění, měl bych problém ho číst někde na chalupě v době, kdy napadne první sníh a venku začnou růst první sněhuláci. Dost možná bych čas od času kontroloval, jestli je moje žena pořád doma. Tak totiž příběh začíná. S prvním sněhem před domem vyroste sněhulák dívající se do oken domu, ve kterém následně zmizí žena. A Harryho dožene jeho pověst jediného z detektivů, který v minulosti dopadl sériového vraha.

Na rozdíl od minulých dílů, kdy děj skákal sem a tam Harryho životem, nebo kdy se souběžně s hlavní dějovou linkou odehrával další příběh, který byl zdánlivě nepodstatný, jde tentokrát prakticky pořád přímočaře vpřed. Což je, právě v případě Sněhuláka, důkazem Nesbovy tvůrčí geniality, protože čtenář, který se s jeho tvorbou setkal prvně, nebude mít pocit, že je o něco ochuzen a kdo má v malíčku předchozí knihy ocení, jak skvěle Nesbo čtenáře celou dobu připravoval.

Jak jsem psal na začátku, Sněhulák je výborná kniha, četla se jedním dechem, strávil jsem s ní pár krásných nocí, je opět o chlup lepší než předchozí díl, ale ve finále je už lehce přemražený. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že autorovi připadaly předchozí knihy málo akční, chtěl si to vynahradit a tak závěr vypadá jako pokus Dana Browna o navázání na knihy s Jasonem Bournem, kde Harry Hole vypadá jako poslední norský akční hrdina.

I přes tuto drobnost, která je pravděpodobně jen čistě mým, silně subjektivním, pocitem, musím Sněhuláka doporučit všem milovníkům kvalitních detektivek. Kupujte, čtěte, po prvním sněhu si uplácejte před domem sněhuláka.

Nesbø, Jo: Sněhulák

iLiteratura.cz, 10. října 2012, autorka: Karolína Stehlíková

Je tu podzim, nebude to dlouho trvat a napadne první sníh. Harry Hole se ovšem na první vločky netěší, protože začíná tušit, že spolu s nimi lze očekávat další brutálně zavražděnou matku od dětí. Už je to tak, osmý díl detektivkové série Joa Nesbøho je tady a odehrává se jako obvykle v Oslu, kde tentokrát řádí sériový vrah, na které má alkoholem zkoušený vyšetřovatel mimořádné štěstí.

Několik dějových linií románu rámují americké prezidentské volby v letech 1980, 1992 a 2004. Téměř to působí, jako by v marketingovém oddělení Knihy Zlín pracoval někdo, kdo neponechá náhodě opravdu nic. Podobně jako v Pentagramu tu máme také linii odkazující k severské epické tradici. V tomto případě jde o specialistou postupně likvidovanou plíseň v Harryho bytě, která slouží jako metafora pro vyšetřovatelův boj s neviditelným zákeřným nepřítelem. Nesbø těmito úkroky stranou dokazuje, že by si zřejmě dokázal dobře poradit s jakýmkoli jiným subžánrem románu.

Jestliže se v předchozím autorově románu Spasitel vraždilo čistě a málo, pak ve Sněhulákovi je tomu přesně naopak. Sériový vrah je neuvěřitelně vynalézavý, ať už jde o vražedný nástroj, aranžování částí mrtvol či ukrývání těl. Oběti nedostávají jedinou šanci, což je od autora přece jen trochu podlé. (Nenaštvalo by vás, kdyby se vám podařilo – dokonce se sekyrkou v ruce – prchnout před nechutným sadistou do lesa, kde jako na potvoru šlápnete do pasti na lišku?)

Nesbø je mistr „uzených sleďů“, tedy slepých uliček, které čtenáře donekonečna zavádějí na špatnou stopu. Sem tam se ovšem sám přepočítá a právě v tomto románu, který si tak pochvalovala britská kritika, mu to někdy prostě nevychází. Když brilantní kriminalista, který jinak po vzoru Sherlocka Holmese dokáže vyčíst obdivuhodné množství informací z pouhého způsobu zavazování tkaniček, začne podezírat osobu, o níž má průměrně zkušený čtenář detektivek už dávno jasno, je nabíledni, že tu něco nehraje.

Chyby, které Nesbø dělá, se lapidárně dají pojmenovat jako honění mnoha zajíců. Je to pochopitelné, dostát opakovaně pověsti autora omračujících thrillerů není vůbec jednoduché. Kdo má taky pořád stále rafinovaněji kombinovat, konstruovat a vyprávět. Současná příběhová beletrie pracující se schopností dnešních čtenářů paralelně sledovat mnoho motivů zase autora tlačí do zmnožování dějových linek, které je pak těžké uhlídat (i když s pomocí dobrého redaktora by to spisovatel dokázat měl, zvláště spisovatel Nesbøho kalibru). Z toho také plyne občasná nedotaženost vedlejších postav.

I přes jisté nedostatky má tento díl půvabné momenty, jež povyšují Nesbøho knihy nad romány jeho kolegů, kteří vnímají humor jako cosi svatokrádežného. Jedna z postav knihy je inteligentní a ambiciózní děvkař, jehož poznámky na jakékoli téma jsou trefné a kousavě vtipné. Autorovi tato postava umožnuje kritické komentáře k některým typicky norským vlastnostem, jako je například politická naivita. Také melodramatická linie sledující vztah Harryho a Ráchel je plně uspokojující. Ti dva jsou si souzeni osudem, ovšem Harry pochopitelně nikdy nepřestane chlastat.

Z ostatních Nesbøho knih jsme zvyklí na unikátní vyšetřovací metody. Ani v tomto díle nepřijdeme zkrátka. Ve snaze zjistit, kdy jeden z podezřelých lže, a kdy naopak mluví pravdu, podnikne Harry nevšední – organizačně, pravda, trochu náročný – experiment. Nechá se spolu s tímto člověkem pozvat do televizní debaty, aby mu mohl položit otázky, na něž odpověď zná.

Finále Sněhuláka je maximálně dramatické v duchu Smrtonosných pastí (esteticky zakrvácený Bruce Willis získal v Harrym, postrádajícím několik prstů, silného konkurenta). Inspirace filmovým jazykem je až křiklavá, ale oddaný čtenář to autorovi stejně spolkne včetně navijáku a turisté mají díky závěrečné scéně o důvod víc navštívit jednu z dominant Osla.

Konec je šťastný, otevřený a zaplaťpánbůh sentimentální pouze mírně. Harry odjíždí, ačkoli doufá, že nikoli nadobro. A my už víme, že se vrátí. Protože si však na český překlad osmého dílu série s názvemLevhart budeme muset počkat do příštích Vánoc, musíme se zatím spokojit s drobnějšími zvířátky. Do našich domácností zavítá nejprve Netopýr a hned po něm Švábi.

Recenze: Jo Nesbo: Sněhulák

Blog.hubalek.net, 10. října 2012, autor: Tomáš Hubálek

11. října vychází další Nesbøovka, tentokrát pod názvem Sněhulák a díky laskavosti Knihy Zlínjsem měl možnost si ji přečíst v předstihu a tak vám nabízím její recenzi.

Jo Nesbø je už na našem knižním trhu ustálená značka (nelze nevzpomenout předchozí detektivky s Harry Holem: Nemesis, Pentagramnebo Spasitele nebo napínavý thriler Lovci Hlav) a právě vycházející knížka Sněhulák se drží osvědčeného receptu.

Sněhulák je další knihou v sérii, kde hlavním hrdinou je Harry Hole, fenomenální detektiv Marloweovského typu, alkoholik a potížista, kterého ale stejně nemůžete jinak, než mít rádi.

Příběh Sněhuláka začíná v Oslo, na podzim, kdy přichází první sníh a s ním se otevírá i náš příběh, v němž beze stopy začnou mizet matky od rodin a nikdo neví kam a proč. Harry dostane na starost novou parťačku Katrine Brattovou (nebo je to na opak?) a pátrání může začít. Nesbø v příběhu proplétá zdánlivě nesouvisející příběhy z různých míst i časových období aby je pak dovedl k velkému finále.

Autor tentokrát nepatrně pozměnil zavedené schéma a zločinec je opravdovýserial killer amerického stylu (nevím proč, ale místy mi to připomínalo lepší kousky od Thomase Harisse), v ostatních rysech se ale naštěstí drží typického Nesbøovského stylu napínavého příběhu s nečekanými zvraty, slepými uličkami, takže fanoušci si určitě přijdou na své.

Děj má opravdu spád (tuhle Nesbøovku jsem doslova shltnul a v duchu jsem sám sebe prosil: Už toho nech, podívej se kolik je hodin, ráno se nebudeš moct vyhrabat z postele…), pár nečekaných zvratů a celkově patří k tomu nejlepšímu, co jsem od Jo Nesbøa četl.

Nelze nepochválit tradičně výborný předklad Kateřiny Krištůfkové, která Nesbøa překládá s velkým citem.

P.S. Lidi se mě občas ptají, s jakou knížkou od Jo Nesbøa měli začít. Osobně bych nezačínal hned se sérií o Harry Holeovi, protože celá série na sebe jednak volně navazuje a jednak se mi pozdější díly líbí víc než ty první, takže začínát s Pentagramem, kde se Harry utápí v alkoholu je trochu pro silné povahy. Sázkou na jistotu jsou proto pro mě Lovci Hlav, doporučuju začít s nimi.

Jo Nesbø – Sněhulák

Fremy.cz, 10. října 2012, autor: Jakub Vaněk

Sám jsem nečekal, že se mezi příspěvky blogu objeví i recenze knihy. Mile mě však celý přístup překvapil. Přihlásil jsem se o jednu reading copy norského spisovatele Jo Nesbø. Nový díl kriminálního příběhu s názvem Sněhulák. Kdyby snad někdo netušil, co je reading copies. Neprodejné výtisky knihy poskytnuté k zrecenzování ještě před vydáním. Elektronická verze přišla do emailové schránky, přeložil jsem soubor pro mou aplikaci čtečky Kindle v novém tabletu a prolistoval první stránky. Obrázek sněhuláka a v tu dobu se objevil úsměv a radost, která mě provází celou četbou.

Je to má první kniha. Alespoň to tak prezentuji a jsem pyšný, že je jím právě Jo Nesbø může být. Dříve jsem za čtenářské panenství považoval startovací díl Harryho Pottera, ve škole jsem snad ani román Na cestě Jacka Kerouaca nedočetl. Chvíli mi trvalo, než jsem se přelouskal přes všechny stránky. Zprvu jsem měl zmatek v postavách, jelikož jsem předchozí díly neznal. Povědomí o komisaři Harry Holemu jsem měl díky dobrému marketingu nakladatelství Kniha Zlín. Nikde nejsou žádné překážky. Užívat si příběh může každý milovník krimi a mrazivých chvil.

Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě krásného sněhuláka. Jenže oni žádného sněhuláka nepostavili. Tajemství provázející všemi listy knihy. Možná dostanete strach ze začínající zimy, ale rozhodně nezmizí touha přijít na kloub, kdo je sněhulák a jakou souvislost má s vraždami. Prozradit můžu, že Harry vyšetřuje sériové činy a tentokráte se dotýkají také jeho blízkých osob. K důvěryhodnému dojmu napomáhá i reálné umístění děje do severské krajiny, kde to Nesbø zná. Sám nemohu tuto skutečnost potvrdit, dočetl jsem se o ní stejně jaké vy, však poznáte sami.

Začátečnické neduhy mi nedovolily přikovat se k obrazovce tabletu a hltat řádek po řádku, ale věnoval jsem čtení každou volnou chvíli. I protože mě tlačilo vydání tohoto článku. Zítra (11.10.2012) bude totiž Sněhulák stát před vašimi okny a je na každém, kdy důvod, proč černé oči hledí přímo dovnitř, odhalí. Udivoval jsem se, jak v knihách dokáží popisovat všední momenty. Kolik poetiky se objeví mezi pocitem napětí. Váhat nebudu až se přede mnou objeví jakýkoli Nesbø.

Pseudorecenze: Harry Hole píše o Sněhulákovi

Eboocek.cz, 10. října, autor: Jiří Nekola

Ahoj,

jmenuju se Harry Hole. Pracuju jako šéfkomisař tady v Oslu. Právě tu začalo sněžit, ale mně zima nevadí, vlastně v Norsku zima vadí málokomu. Jenže letošní první sníh byl v něčem jiný. Myslím, že nám tu začal řádit masový vrah. Mám na ně čuch.

Dělám tuhle práci už pořádných pár let a tohle je můj sedmej velkej případ. Od těch předchozích se liší v tom, že je opravdu děsivej a ujetej. Stejně jako ten, kdo nám tu vraždí ženský ve velkým. Říká si Sněhulák. Nejdřív nikoho nenapadlo si to poslední zmizení spojit s tím, že už nám tu minimálně patnáct let mizí spořádaný matky od rodin. Žádné mrtvoly se totiž nenašly. Jenže teď už jsem přesvědčil i šéfa a sestavili jsme specializovaný tým, který po něm půjde.

Mí kolegové už mají pár tipů na to, kdo by tím Sněhulákem mohl být, ale nejsem si jistý, že to bude opravdu tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. To víte, život přináší spoustu zvratů, často nečekaných.

Jo, Rachel mi dala kopačky a nemyslete si, že kvůli pití, tomu se snažím pořád vyhýbat, jak to jde. Bylo to kvůli práci. Prý jsem prací posedlej. Je pravda, že ten Sněhulák mi nedá spát. Nejhorší je, že mám někdy pocit, jako by mi dýchal za krk a všechno, co dělá, dělá jen proto, aby mě dostal.

Asi víte, že jsem tak trochu sólista. Párkrát už jsem se kvůli tomu dostal do problémů se šéfem, jindy mi šlo dokonce o krk, když jsem vyrazil po stopě jak buldog úplně sám bez posil, a navíc jsem si zapomněl pistoli a mobil. Ale vždycky jsem se z toho nějak vylízal. Někdy se sice nechám unést, ale hlavně přemýšlím a stačí mi i malé stopy, abych si je poskládal do velkýho příběhu.

Každý má svoje démony. Já jich mám teda dost. Kromě práce, chlastu, ženských a plísně mě v poslední době trápí jedna noční můra. Každou noc se mi zdá, že jsem postava v knize od nějakého Jo Nesbøho, kterou zrovna přeložili do češtiny v Knize Zlín a vydají ji na Velký knižní čtvrtek. Jestli je to pravda a Sněhulák je opravdu kniha, na vašem místě bych ji nekupoval, může se totiž docela dobře stát, že se pak nevyspíte stejně jako já.

Harry Hole

O Harrym a Joovi, snehu, sekerách a tuleňoch Berhausových

Evicavnorsku.blogspot.no, 10. října 2012, autorka: Eva Lavríková

Býva na kraji Osla, v krásnej tichej oblasti, útulnom dome. Jedného dňa v novembri, keď napadne prvý sneh, zjaví sa jej na dvore snehuliak. A ona zmizne. Približne tak sa začína detektívka Sněhulák od nórskeho spisovateľa Joa Nesbøa, ktorej český preklad Kateřiny Krištůfkovej vyjde pri príležitosti veľkého knižného štvrtka v Knihe Zlín už tento štvrtok, tj. 11.10.2012. A ja opäť musím poďakovať Knihe Zlín za poskytnutie reading copy a tým za alibi umožňujúce mi verejne a veľa písať o tom, čo čítam.

Joa Nesbøa ani jeho detektívneho hrdinu Harryho Holea už československému čitateľovi naozaj predstavovať netreba. Čo mám ja na jeho príbehoch naozaj rada – okrem toho, že sú bravúrne vystavané, dokážu udržiavať v napätí do poslednej strany a jednoducho fungujú – je reálne osloské prostredie, v ktorom sa odohrávajú a spôsob, akým ho Nesbø dokáže plasticky vykresliť. A keďže momentálne sama žijem v Osle, dala som si záväzok, že budem knihu čítať vždy tam, kde sa dej práve odohráva. Nuž, bez hanby priznávam, že som tomuto záväzku nedostála, a to z dvoch jednoduchých dôvodov. Po prvé, príbeh má taký spád, že je jednoducho nemožné presúvať sa rovnakým tempom ako Harry Hole. Po druhé, sú pasáže, ktoré je lepšie čítať v bezpečí vlastnej postele, za dverami zamknutými na dva západy, než v lese, kde zrejme niekto niekoho rozštvrtil.

Ak máte dojem, že som snáď práve prezradila priveľa, nenechajte sa zmiasť. A koniec koncov, čo si budeme klamať, je to severská detektívka. Jasné, že je tam les, veľa tmy, sneh, alkohol, narážky na kráľovskú rodinu a sekera. Ak máte dojem, že teraz som už celkom určite prezradila priveľa, už vôbec sa nenechajte zmiasť.

Aby som však predsa len neprezradila viac, ako by bolo vhodné, sústredím sa radšej na mimodejové aspekty tohto románu. Pretože hľadať nuansy, narážky, asociácie a mnohovrstevnosť v literárnom diele, to je pre mňa detektívka nemenej zaujímavá ako vypátranie vraha. A u Nesbøa toho nájde človek viac než dosť.

Hoci si nerobím ilúzie, že Harry Hole by bol Nesbøovým literárnym alter egom, je nespochybniteľné, že majú niečo spoločné. Napríklad záujem o hudbu. A odkazov na konkrétnych skladateľov, hudobníkov, spevákov a skupiny je v príbehu nespočet, od Straussa cez Pink Floyd až po Slipknot. Prečo to spomínam? Nuž, keď už som sa nemohla uprostred noci vybrať na Sofiens gate, kde Harry býva, pustila som si k čítaniu aspoň to, čo v danej pasáži práve Harry sám počúva. Napríklad skupinu Franz Ferdinand. A viete čo, bolo to fakt fajn, Harry má totiž celkom vkus.

Ďalšia vec, ktorú mám u Nesbøa naozaj rada, a to bez ohľadu na to, či ide o jeho tvorbu pre deti alebo dospelých, je spôsob, akým do príbehu dokáže nenásilne zakomponovať drobné zaujímavosti, fakty a informácie. Tak sa v Sněhulákovi môžeme dočítať niečo o pozadí objavu mobilného telefónu, o pôvode slov deadline či kamikadze alebo o páriacich zvykoch tuleňov Berhausových. Hoci sú to čriepky na prvý pohľad nesúrodé, nič z toho nie je redundantné. Naopak, tieto prvky majú v Nesbøovej rétorike veľké čaro. Vďaka podobným asociačným reťazcom postáv príbeh získava na bohatosti a nie je z neho len suché prerozprávanie súvislostí.

Medzi spoločné rysy Nesbøových kníh pre deti a jeho detektívok patrí aj to, ako autor dokáže vybudovať stupňujúce sa napätie a vykresliť tajomno až hororovosť. Rozdiel je len v tom, že v sérii kníh o doktorovi Proktorovi čitateľ tuší, že všetko dopadne dobre – a tu čitateľ tuší presný opak.

Samozrejme, patrím medzi čitateľov, ktorí sa snažia odhaliť páchateľa skôr, ako nastane veľké finále. A v tomto prípade som bola viac než spokojná. Nesbø nahadzuje udičky šikovne, s mierou, veľa naznačí, ale nie dosť na to, aby si človek pospájal dieliky skladačky príliš skoro. Prišla som na to, kto je vrah, niekde v dvoch tretinách príbehu, dostatočne neskoro na to, aby som si užila prvé podozrenia a zvraty a zároveň dostatočne skoro na to, aby som bola spokojná s vlastnými dedukčnými schopnosťami. A to každý správny milovník detektívok ocení.

Mimochodom, neviem, či som to spomínala, ale bývam teraz na kraji Osla, v krásnej tichej oblasti, útulnom dome. November sa blíži a ja len dúfam, že nikomu s prvým snehom nenapadne postaviť mi na dvore snehuliaka.

Recenzia: Jo Nesbø - Sněhulák

The Zeitung, 10. října 2012, autor: Juraj Hladký

Zima sa blíži. Napadne prvý sneh. Zmizne žena. A pred domom bude stáť snehuliak... V priebehu dvanástich rokov, začiatkom zimy, sa strácajú ženy. Vydaté, matky detí. Nikoho nenapadlo napohľad náhodilé zmiznutia spojiť jedným páchateľom. Až do roku 2004, do zmiznutia Birte Beckerovej. Aj pred jej domom bol snehuliak, ku ktorého postaveniu sa nikto nemal.

Oddelenie vrážd zrovna nič nevyšetrovalo, preto sa Harry Hole s novou, nádejnou kolegyňou Katrine pripojili k pátraniu po Birte. Krátko na to je ohlásené ďalšie zmiznutie. A Hole si naplno uvedomuje, že vlastne bol k vyšetrovaniu vybraný a vmanipulovaný samotným Snehuliakom. Spomenie si na dopis, ktorý dostal pred niekoľkými mesiacmi:

Brzy napadne první sníh. A pak se Sněhulák zase objeví. Až sníh zmizí, opět s sebou někoho vezme. Otázka, kterou si musíte klást, zní: „Kdo vytvořil Sněhuláka? Kdo vytváří sněhuláky? Kdo zrodil The Murri?“ Protože Sněhulák sám to neví.

V Sněhulákovi má dej rýchly nástup. V tom sa odlišuje od Spasiteľa a hlavne Pentagramu. Nesbø inak použil overenú štruktúru, zdanlivo nesúvisiace dejové línie oddelené priestorom a časom. Ako orientačnú pomôcku pri flashbackoch použil aktuálne úradujúcich amerických prezidentov. Hlavná a vedľajšie dejové línie sa postupne, bez zakopnutia v logike či tempe, prepoja. Viackrát sme zvedení na falošnú stopu a máme pocit, že páchateľ je už odhalený. Všetko to vyústi do napínavého, i keď trochu prepáleného, thrillerového vyvrcholenia.

Ako samostatná kniha Sněhulák funguje skvele. Čitateľ, pre ktorého to bude prvý kontakt s Nesbøm a Holeom, bude nadšený. Ale po porovnaní s predchádzajúcimi dielmi série by to chcelo väčšiu obmenu.

Nesbø opät preukázal svoje filmové videnie deja. V Pentagrame sa vyhral s efektnými scénami (napr. sledovanie krvi tečúcej skrz strop až do hrnca), v Spasitelovi pracoval so “strihom”. Tu použil prvok strachu. Predovšetkým scény v lese, buď útek Sylvie pred vrahom s odporovou pílkou či Harryho pátranie v tme len s baterkou, sú veľmi sugestívne. Strach až paranoia hryzie Harryho väčšinu deja.

Autorovým veľkým kladom je prepracovanosť vykreslenia psychológie a motivácie hlavných, ale aj vedľajších postáv. Harryho postava sa vyvíja, už to nie je ten beznádejný alkoholik. Stále bojuje so svojimi démonmi, ale je vyzretejší. Aj keď ho alkoholová amnézia stále láka, má nad sebou istú moc. Vo vzťahu voči Ráchel a jej synovi Olegovi je zmierenejší. K záveru získame empatický pohľad do vrahovej duše. Jeho motivácia k hrozným činom je istým spôsobom realistická, pomaly až pochopiteľná.

Jo Nesbø opäť vystaval poctivý detektívny príbeh so silnou atmosférou. Tentokrát je o niečo čistejší, odbremenený od spoločenskej kritiky. Autor si jedine neodpustil výpad voči médiám a ich honbe za povrchnou senzáciou.

Kniha Zlín vydá Sněhuláka vo štvrtok 11. 10. v rámci Velkého knižního čtvrtku. Je to akcia, v ktorej sa deväť popredných českých knižných nakladateľstiev spojilo a vybralo to najlepšie zo svojich kníh pripravených na vydanie pre túto jeseň.

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Sněhulák

Poslepu.blogspot.cz, 10. října 2012, autor: Radek Pavlíček

Dnešní článek se nebude týkat přístupnosti, ale sněhuláků. Respektive hlavně toho jednoho - Sněhuláka s velkým S na začátku.

Patřím mezi nárazové (či občasné) čtenáře. Dlouhou dobu nic (kromě odborné literatury) nečtu, ale když mě nějaká knížka zaujme (či když mi ji někdo doporučí), pak nemám problém ji přečíst za den (a třeba si kvůli tomu i přidělat Kindle na rotoped, abych mohl číst i při sportování ;-) A přesně do této kategorie patříSněhulák od Jo Nesba.

Sněhulák je strhující detektivka s několika zvraty, které jsem sice tak trochu očekával, protože o vrahovi víme od začátku jen u Columba ;) a je jasné, že v knížce, která má několik set stran, nebude vrah odhalen v polovině.

Zpočátku jsem měl trochu problém se v postavách zorientovat (možná i kvůli severským jménům), ale za chvíli si "to sedlo" a plně pohlcen příběhem jsem četl a četl a četl...

Předchozí díly neznám, takže nevím, jestli Harry Hole pije víc nebo míň než obvykle či jestli už se některé postavy objevily i v předchozích dílech. Ale ničemu to nevadí - příběh, který Sněhulák přináší, není na těch předchozích nijak závislý.

S každým prvním sněhem v Norsku beze stopy zmizí jedna žena. S každým prvním sněhem se někde objeví sněhulák, kterého nikdo nepostavil. Sněhuláků i zmizelých žen přibývá a je na Harrym, aby vypátral, kdo, jak, co a proč dělá. Aby to všechno mělo pořádné grády, tak se nebezpečí víc a víc přibližuje k jeho nejbližším a je jen na něm, zda - a jak rychle - Sněhuláka dopadne.

Knížka má velmi zajímavou pointu a Sněhulák vraždí z důvodu, který jsem - abych byl upřímný - nečekal. Ale když jsem si pak knížku v duchu prošel zpětně, tak to vše dává logiku a příběh do sebe pěkně zapadá.

Sněhulák vyjde už zítra, na Velký knižní čtvrtek 2012. Určitě si ji nenechte ujít, protože patří do kategorie "Must Read".

P. S. Jsem docela zvědavý, až letos napadne první sníh a já někde uvidím sněhuláka, zda si někde v podvědomí vzpomenu a zda mně lehce zamrazí...

Jo Nesbø, Sněhulák: raději nečíst, když sněží [recenze]

Marek.lutonsky.net, 9. října 2012, autor: Marek Lutonský

Bez dlouhých řečí rovnou k věci: Sněhulák je nejlepší kniha, jakou jsem od Nesbøa zatím četl. Jak se zpětně dívám, mohu asi srovnávat, protože jsem od něj až na jednu výjimku přelouskal všechno, co zatím v češtině vyšlo.

Knihu jsem měl k dispozici v předstihu v rámci tzv. reading copy. Četl jsem výměnou za sepsání recenze. Sněhulák oficiálně vychází 11. října 2012 v nakladatelství Kniha Zlín jako tištěná i elektronická kniha současně.

Jestli tento text jen prolétáváte, zkuste se vrátit na poslední slovo minulého odstavce. Nový titul, pro Knihu Zlín možná jeden z vrcholů tohoto roku, vyjde najednou v klasickém i elektronickém formátu! Ten navíc nebude zmršený žádnými zámky DRM. I když to v Česku není poprvé, stále oceňujme tento přístup a přejme si, aby podobně pokrokově smýšleli i další nakladatelé.

Nejvyladěnější Nesbø

Ani se Sněhulákem to nešlo na jedno nadechnutí. Jednak jsem se do knihy tentokrát nemohl zanořit na delší dobu, četl jsem ji po kouskách. A stejně jako u jiných knih Nesbøa jsem se někde uprostřed trochu ztratil a najednou nevěděl, která bije. Také proto jsem si Sněhuláka dal po přečtení ještě jednou a totéž doporučuji všem.

Při prvním čtení si hned nespojíte všechny detaily. Kniha je objemná a až za situace, kdy už znáte závěr a popisované děje můžete spojit s jejich důsledky, oceníte, jak Nesbø příběh vymyslel. Spíš než čtení je to už potom taková analýza, ale teprve s ní mi všechno došlo.

Sněhulák opět není přímá detektivka ve stylu McBaina. Nesbø sice odbíhá od tématu jen na krátké vzdálenosti a Harry Hole se ještě úplně nevrátil k alkoholu, takže čtenář je naštěstí ochuzen o popisy jeho nočních můr, přesto k cíli vede klikatější cesta. Pak si uvědomíte, že třeba celý příběh s plísní byl v knize nakonec kvůli tomu, aby... (samozřejmě to neprozradím).

Harry Hole ve Sněhulákovi pátrá po prvním norském sériovém vrahovi. Dlouho je sám, kdo ho řadí do této škatulky, kolegové z osloské kriminálky mu ale tentokrát pátrání nijak zvlášť neznepříjemňují. Přesto se pár konfliktů odehraje i na policejní stanici; vlastně i jeden docela zásadní. Neodhalil jsem, jak kniha dopadne, a jsem zvědavý, jestli to někomu dojde dřív než Harrymu. Tím myslím skutečného vraha, ne několik postav, o kterých si to budete postupně myslet.

Nesbø si hodně vyhrál s netypickými detaily. Se sněhuláky, kteří z knihy dělají téměř horror; s vražednou zbraní, kterou snad ještě nikdo nikdy nepoužil; s popisem samotných vražedných postupů; a nakonec vlastně i se samotným vrahem.

I když autor trochu navazuje na předchozí knihy a zmiňuje z nich některé události, se Sněhulákem se dá snadno začít jako s prvním a potom se vracet zpět. Vlastně bych to i doporučil, protože podle mého názoru je to Nesbøova „nejvyladěnější kniha“. Koho zaujme, může se vydat do historie, hlouběji do Harryho duše. Dříve byl Nesbø skutečně více roztahaný a popisoval pocity místo dějů.

Mapa bude následovat

Ani ve Sněhulákovi nemohlo chybět důkladné zasazení děje do konkrétních a existujících míst, ostatně je to severská detektivka. Velmi důkladné zasazení. Zatímco mapy pro jiné knihy jsem měl hotové za pár hodin, na Sněhulákovi jsem už strávil několikrát víc času, mám zaneseno 91 míst a stále jsem teprve v polovině knihy. Nebudu už proto čekat, mapu dokončím později.

Sněhulák

Inflow.cz, 9. října 2012, autorka: Katka Hošková

Nový Nesbø mě úplně dostal. Už jsem myslela, že se mi ani víc líbit nemůže, ale Sněhulák je pecka!

Vítá nás ponurá atmosféra zimního Osla, kdy na ulicích sem tam leží sníh, který zase roztaje, za chvíli zase napadne a mezitím se občas u dveří toho či onoho domu objeví sněhulák. Nevinný sněhový pandulák, který v dětství (i v dospělosti) bavil snad každého z nás. Věřím však, že hrdinové nového Nesbøho románu už si sněhuláky stavět nebudou. Jsou totiž buď mrtví nebo se pro ně sněhulák stal symbolem něčeho ... děsivého.

Zmizí žena. Spořádaná matka malého dítěte, na niž doma čeká manžel. Potom zmizí druhá, jejíž zmizení vykazuje podobné okolnosti jako to první. Pak se najde mrtvola. Na místě vraždy stojí sněhulák. Osloský detektiv Harry Hole, toho času ve střízlivém stavu (alespoň se o to snaží), bez přítelkyně (s níž se ale občas stýká) a bez dalšího kolegy, odhalí ještě další případy zmizelých žen a souvisejících sněhuláků a rázem máme v Norsku sériového vraha. S pomocí nově přidělené kolegyně Katriny se Harry pouští do pátrání způsobem sobě vlastním a spostupně rozplétá nitky případu, který se stává velmi záhy středem pozornosti norských médií, neboť případ sériového vraha je zde velmi ojedinělý.

Jak je dobrým Nesbøho zvykem, příběh se odehrává i v několika časových rovinách a pomalu odkrývá jeden střípek za druhým, až se nám podaří poskládat celé zrcadlo, v němž na nás najednou vykoukne řešení spletitého případu, k němuž několikrát již zoufale frustrovaný Harry Hole nakonec dospěje. Ačkoliv i tento příběh vykazuje jistou předvídatelnost, na atraktivitě a napětí to nic nemění.

Musím říci, že Sněhulák mě příjemně překvapil, myslela jsem, že nic lepšího než Červenku už Nesbø nenapíše (i ty ostatní byly výborné:-)), ale Sněhulák je ještě o chlup lepší. Asi to bude tou pochmurnou zimní atmosférou, děsivými scénami, kreativitou prokázanou při popisu jednotlivých úmrtí či stále stoupající sympatie k detektivu Holeovi, nebo taky posledních několik desítek stran knihy, které neuvěřitelně gradují a nenechají čtenáře ani dýchat, zkrátka investice do Sněhuláka rozhodně nebude nikdo litovat.

Sněhulák vychází na Velký knižní čtvrtek 11. 10. 2012, vydává ho Kniha Zlín.Pokud ještě nevíte, co kupovat svým blízkým kVánocům, tak Sněhulák je jasná volba. A hodí se i podle názvu:-).

Jo Nesbø: Sněhulák

MONICQA.sk, 7. října 2012, autorka: Monika Zbínová

V poslednej dobe sa s recenziami kníh na mojom blogu akoby roztrhlo vrece. Niet sa čo čudovať, okrem toho, že sa pravidelne zásobujem knihami pri návštevách internetových a kamenných kníhkupectiev, čím sa zmenšuje moje bankové konto priamo úmerne s miestom na policiach, som zapojená aj do rôznych projektov reading copies a spolupráce s vydavateľstvami a kníhkupectvami, ktoré ma sami zásobujú tým najlepším, čo práve vychádza.

Od vydavateľstva Kniha Zlín som dostala dve horúce eknihy: Dívka, která spadla z nebe od Simona Mawera a Sněhulák od Jo Nesbøa. Nesbo je môj veľký obľúbenec, čítala a recenzovala som už Spasiteľa aj Headhunters: Lovci mozgov. Bolo teda jednoznačné, že som ho začala čítať prvého. Pre poriadok ponúkam stručný dej:

V Osle napadol prvý sneh. Jonas ráno vstane a zistí, že jeho matka zmizla. Ostane po nej jediná stopa – ružový šál, čo jej daroval na Vianoce. Má ho na krku snehuliak. Predošlú noc sa nečakane zjavil na dvore a jeho čierne oči hľadia priamo do domu. Prípad rieši inšpektor Harry Hole (postava objavujúca sa vo viacerých Nesbových knihách), ktorý nedávno dostal tajomný list s podpisom Snehuliaka. Situácia sa ešte väčšmi zamotáva, keď Harry zistí, že tento model sa opakuje – za posledných desať rokov sa stratilo jedenásť žien, a to vždy presne v deň, keď napadol prvý sneh. Vyšetrovanie je pre Harryho o to zložitejšie, že sa týka jeho novej kolegyne, ale aj milovanej Rachel.

Nesbøa považujem za jedného z najobľúbenejších autorov a ak by ste predo mňa postavili jeho ďalšie knihy, ktoré som ešte nečítala, pravdepodobne by som niektorú z nich hneď otvorila. Kde je teda problém? Prečo som prvú napísala recenziu na knihu, ktorú som dočítala ako druhú a túto píšem až dva týždne po nej? A prečo som oDívke, která spadla z nebe, hovorila vo svojom okolí každému, ako o úžasnej knihe, ktorú práve čítam a oSnehliakovi som sa ledva prinútila napísať túto recenziu?

  1. Nesbø sa tak dobre číta, že je takmer samozrejmé, že každá jeho kniha bude skvelá. A čo viac o nej napísať? Skrátka si ju prečítajte.
  2. Je to detektívka a čím viac budem v recenzii rozprávať o deji, tým menej prekvapenie ostane v samotnej knihe.
  3. Áno, kniha má perfektnú štruktúru, kultového Harryho Holea a ďalšie skvelé postavy, ktoré sa v knihe preplietajú s rôznymi odkazmi na súčasnú spoločnosť a jej etické problémy. Ale – stále sa to opakuje. Čo je na jednej strane skvelé (čitateľ dostane vždy tú správnu zmes skvelého príbehu plného napätia), na druhej strane – ťažko sa v tých knihách hľadá stále niečo nové. Čítali ste napríklad Spasiteľa. Tak toto bude také isté dobré, len sa trochu zmenia postavy a bude tam iná zápletka.
  4. Dalo by sa intenzívne rozobrať postavu Harryho Holea (lebo hlavne vďaka nej sa Nesbø stal populárnym), ale nemyslím si, že by bežného čitateľa zaujali náročné literárne rozbory.
Ak máte po tejto úvahe zmiešané pocity, pomôžem vám: ak ste už čítali Nesbøa, Snehliaka rozhodne odporúčam. Opäť ho zliznete ako smotanu za jeden-dva večery a čítanie si užijete.
Ak máte radi detektívky, napätie a dobrý príbeh, ale ešte ste nič od Nesbøa nečítali, takisto po knihe pokojne siahnite. Patrí to k tomu najlepšiemu, čo v detektívnom žánri v tejto dobe vychádza.
Pamätajte však na to, že v knihe nenájdete nič nové a ak vás čítanie stále podobného štýlu začína nudiť, skúste sa poobzerať aj po niečom inom. Nesbø má veľa fanúšikov a (verím) veľa chuti do písania, takže jeho knihy tu s nami ešte istý čas budú.

JO NESBØ – SNĚHULÁK

Miklasova.eu, 6. října 2012, autorka: Barbora Miklášová

Toho dňa napadol prvý sneh. Teraz aj pred mnohými rokmi. A toho dňa zmizla bez stopy žena – matka a manželka. Teraz aj pred mnohými rokmi. A aj medzitým. Jediný kto to videl bol snehuliak. A Snehuliak. Na jeseň roku 2004 začala hra Harryho so Snehuliakom. Respektíve Snehuliaka s Harrym.

Už tradične je príbeh postavený na detailoch, ale ani ich pozorné čítanie vám pravdepodobne neprinesie odpoveď na to, kto má na svedomí tie zločiny a aký je ich motív. No minimálne niektoré motívy sa dajú odtušiť podstatne skôr.

Čo v románových i detektívnych príbehoch veľmi oceňujem je aj postupné rozvíjanie osobného príbehu hlavných a vedľajších osôb. V tomto prípade je to najmä vzťah Harryho s Ráchel a jej synom Olegom. Tak nejako očakávam happy-end, ale pri autorovi si jeden nikdy nemôže byť istý, ako to dopadne.

Dlhých sedem mesiacov, od vydania Spasiteľa, som na túto knihu so všetkými fanúšikmi Nóra Joa Nesbøho, ktorých je minimálne v Čechách viac ako dosť, čakala. Nedočkavo som ju nahrávala do čítačky a začítala sa. Z prechádzajúcich kníh som čakala pomalší a rozťahanejší úvod, ale už od prvej kapitoly som dostala poriadnu porciu záhadna a vedela som, že deň skončí až ráno s poslednou stranou.

Viac napätia, akcie a sexu, menej alkoholu, pomalého rozprávania a opisov. Snehuliak mi prišiel trochu iný ako predchádzajúce autorove knihy. Viac detektívkovy. 500 strán hltavo prečítaných za noc bez výčitiek svedomia, že by som urgentnejšie mala spracovať projekt do školy.

A kým u predchádzajúcich kníh mám pocit, že by ich mal čitateľ zobrať pekne porade, Snehuliak bude dobre fungovať aj samostatne a nebála by som sa ho odporučiť niekomu, kto ešte nemal s Nesbøm tú česť sa zoznámiť.

JO NESBO: SNĚHULÁK

Irami, 3. října 2012, autorka: Jindřiška Mendozová

Ženy mizí. Místo zmizelých žen se objevují sněhuláci. Šílené? Jistě. Všichni vrazi a násilníci, které kdy detektiv Harry Hole, v sérii knih jemu věnované, chytil, jsou takoví. Šílení. Nevypočitatelní. S motivacemi, které běžnému člověku ani nepřijdou na mysl… a proto může s napětím sledovat děj knihy, aniž by od poloviny věděl nebo tušil, kdo je pachatelem. Jo Nesbo je navíc nesporně mistrem nečekaných zvratů, takže v průběhu jednoho románu čtenářům představí možných pachatelů hned několik.

Dějovou pestrost, barvité popisy, falešné stopy, které se velmi zdařile vydávají za ty jediné pravé. U Jo Nesboa nezklame ani rozuzlení. Má logiku, je překvapivé a viníci bývají takoví, že čtenáře napadne, že by vlastně na někoho podobně deformovaného a přesto tak strašlivě nenápadného mohl velmi snadno narazit i on sám. Ve svém všedním životě, o kterém se domnívá, že se nikdy nemůže stát zájmem nebo cílem nikoho druhého.

Tohle všechno nabízí i Sněhulák. Včetně rozuzlení, které je tentokrát možná ještě mrazivější než u ostatních příběhů. Čtenáři tedy zklamaní nebudou. Nebyla jsem zklamaná ani já. Ovšem osobně jsem možná víc než na kvalitu příběhu, u které jsem vysokou úroveň očekávala, byla zvědavá na něco zcela jiného. V detektivce? Na něco jiného než na příběh? Jde to vůbec? Ano, jde, alespoň v tomto případě.

Byla jsem zvědavá na Harryho Holea. Na to, kam se v tomto románu jeho postava posune. Na to, jestli nás čeká ten samý Harry, jakého si pamatujeme z minulého a vlastně i předminulého románu nebo Harry, který prošel dalším vývojem.
Postava Harryho Holea je ve světě románových detektivů netypická. Vymyká se. Není to Hercule Poirot ani slečna Marplová nebo Philip Marlowe, kteří jsou stále titíž, jejich povaha se nevyvíjí, neřeší osobní dramata ani si nekladou otázky ohledně smyslu své práce nebo dokonce smyslu svého bytí. Harry Hole ano.

Od samého počátku se případy, kterými se zabývá, ať přímo či nepřímo dotýkají jeho soukromého života. Řeší svůj alkoholismus, řeší svůj vztah ke své pravděpodobně osudové lásce Ráchel a jejímu synovi, řeší svůj vztah ke svému povolání, jako takovému, i k „rozvrzané“ policejní mašinérii, která je ideálním podhoubím pro korupci i tam, kde by to ani sám Harry nečekal.
Musí se vyrovnávat s tím, že odhalí své nejbližší spolupracovníky jako zkorumpované, nemůže nevidět, že jeho práce ničí jeho vztahy a jeho samotného pak tohle všechno s notnou pomocí alkoholu.

Po přečtení poslední knihy jsem byla zvědavá, kam se Harry ve Sněhulákovi posune. Jestli se vůbec posune. Nebo jestli zůstane věčným rozhárancem, který občas pije a občas ne a postupně tak zapadne do kolejí onoho „neměnného“ detektiva, kterými byli výše jmenovaní. Podle mého názoru k tomu neměl daleko.

S radostí jsem zjistila, že Harry se vyvíjí dál. Řeší a vyřeší svůj vztah k Ráchel, dál si ujasňuje svůj vztah ke své práci, k policii jako takové, ještě výrazněji si uvědomuje, co přesně jí dává a co ona mu bere. Na konci románu „Sněhulák“ tak má čtenář znovu pocit, že se loučí s jiným Harrym, než s kterým se setkal a na začátku, a že tenhle nový Harry dříve nebo později udělá další krok, který jeho osudy zamíchá ještě podstatně radikálněji než všechny dosavadní.

Jo Nesbø: Co dělají sněhuláci, když nemají nic na práci?

Databazeknih.cz, 3. října 2012, autor: maphiosso

Obyčejně jen tak postávají s hrncem na hlavě a koštětem v ruce, poflakují se na zahradách či veřejných prostranstvích, a když je to omrzí, tak roztají. Ale kdepak v Norsku, tam jsou sněhuláci nápaditější. Tam si jeden z nich řekl, že už nebude trpět bezohledné očůrávání majetnických psů a našel si jinou nou, lepší zábavu…

Nakladatelství Kniha Zlín chystá na 11. října vydání knihy Sněhulák, 7. dílu veleúspěšné série o vrchním policejním komisaři Harrym Holeovi, norského autora Joa Nesbøho. Na co se tedy můžeme těšit?

Z Harryho je čerstvý čtyřicátník, žije sám ve svém malém spartánsky zařízeném bytě v Sofiině ulici a už několik měsíců se mu úspěšně daří abstinovat. Studený východní vítr mu z Bergenu přivál novou schopnou kolegyni Katrine, která má zalepit na oddělení díru po smrti strážmistra Halvorsena. Protože osloské oddělení vražd právě nevyšetřuje žádný případ, pomáhá „mordparta“ pátrat po pohřešované ženě. U jejího domu stojí sněhulák a její syn netuší, kdo ho postavil. Nedlouho na to je na místě vraždy jiné ženy nalezen další sněhulák. Když Harry objeví souvislost i s jinými případy sahajícími několik let do minulosti, je mu jasné, že čelí své noční můře a zároveň své posedlosti,
sériovému vrahovi…

Nesbø vystavěl příběh knihy na osvědčeném konceptu, kdy střídá několik zdánlivě na sobě nezávislých, dějových a časových linií, v nichž často klade důraz na detaily. I ten nejmenší může hrát v celkovém výsledku velkou roli - precizně provázaná struktura je však typická i pro předchozí díly série. Vedlejší linie se pak postupem času připojují k hlavnímu příběhu a v závěru vytvoří ucelený obraz. Nesbø rád také nechává čtenáře v nejistotě, a že se mu to opravdu daří, dokazuje v knize hned několikrát. Tu zatají jméno oběti, které prozradí o chvíli později, támhle zase opomene zmínit důležitý časový údaj. Nebohému čtenáři pak nezbývá, než zběsile číst dál. Bohužel prvky, které Nesbø s oblibou znovu a znovu využívá, nebývají jen ku prospěchu věci. Právě kvůli nim bývají jednotlivé díly série předvídatelné, Sněhuláka nevyjímaje.

Plusové body však Nesbø sbírá v jednom z nejdůležitějších aspektů, a tím je vykreslení a psychologie postav, které by se daly rozdělit do tří skupin. 1) Hlavní postavy - Harry, Rachel a Oleg, u kterých je patrný postupný vývoj skrz celou sérii. 2) Vedlejší postavy – Skärre, Holm apod., kterým se autor nevěnuje tak podrobně, ale i zde se dají rozpoznat různé charakteristické rysy. 3) Okrajové postavy – postavy, které se příběhem jen mihnou, jsou ovšem tak barvité až karikaturní, že čtenáři ještě dlouho utkví v paměti.

Kdo od Sněhuláka očekává podobnou dávku napětí a akce jako u předchozích dílů Spasitel nebo Pentagram, nebude zklamán. Jo Nesbø dokázal udržet laťku velmi vysoko a právem se řadí k tomu nejlepšímu, co světový krimi román nabízí. Jsem přesvědčen o tom, že i tento díl série, který dokáže fungovat i jako samostatný román,
bude mít v ČR velký úspěch. U nového Nesbøho zkrátka roztajete...

Hodnocení:

Sněhulák (Jo Nesbø)

Centrum detektivky, 3. října 2012, autor: Juan Zamora

11. října v rámci Velkého knižního čtvrtka vychází další detektivka Joa Nesbøho.Sněhuláka, který je v pořadí sedmým příběhem s Harrym Holem, si bude možné pořídit jako klasickou tištěnou knihu i jako e-knihu.

Před vrchním komisařem Holem z osloského oddělení vražd stojí případ, který nekončí jednou mrtvolou a proplétá se rovněž s událostmi z minulosti. Úvodní kapitola popisuje scénu z roku 1980, kdy žena navštěvuje svého milence a v autě zanechává svého syna. Už tady se objevuje první (zdaleka ne poslední) sněhulák. V jedné z úvodních kapitol, která je zasazena do roku 1992, pro změnu bergenský policista Rafto pátrá ve svém případě zavražděné ženy. Naprostá většina kapitol se odehrává v listopadu 2004.

V nich Harry vyšetřuje zmizení vdané ženy, u jejíhož domu se objevil sněhulák, a záhy poté dochází k dalšímu zmizení. Jak se zdá, začíná hon na skutečného sériového vraha. Právě sériového vraha Harry kdysi dopadl. On je ideální člověk, který by mohl Sněhuláka chytit. K dalším zmizením přitom zřejmě došlo i dříve. A jak s tím souvisí volby amerických prezidentů? Je to náhoda, že se scény z let 1980, 1992 i 2004 odehrávají vždy v době, kdy byli zvoleni američtí prezidenti? Nebo má na čtenáře dýchnout jen trochu reálných událostí ve fiktivním příběhu a důležitý je začátek listopadu?

Stejně jako v předchozích knihách z holeovské řady sledujeme i detektivův osobní život, jen jsou tentokrát souvislosti z předchozích knih zmiňovány zcela okrajově. S jeho láskou Ráchel chodí jiný muž, vídá se s jejím synem Olegem. Zhubl, na což ho několik lidí upozorní, a v domě má plíseň. Snaží se vyhýbat alkoholu, myslí na své mrtvé kolegy a v práci se seznamuje s novou posilou. Katrine, která předtím působila na mravnostním oddělení, je do vyšetřování pořádně zapálená. Dokáže si poradit s nepříjemným kolegou, má po ruce potřebné informace a Harrymu přijde, že jsou si v mnohém podobní. Má být „náhrada“ za Béatu z kriminalisticko-technického oddělení, která se v této knize příliš neobjevuje?

Hned úvodní kapitola je povedená a důležitá pro celou zápletku. Chvíli však trvá, než se děj rozběhne, a vyznat se ve všech případech a vědět, komu patří které jméno, bude vyžadovat pozornost a možná i tužku v ruce.

Joovi Nesbømu přes komplikovaný děj nelze upřít, že píše čtivě. Dokáže být vtipný, dává nahlédnout do Harryho hudebního vkusu, s nadhledem popisuje tým jedné talkshow nebo sexuální pletky podezřelých, slovo šukat se zde zdaleka nevyskytuje jedinkrát.

Kdo četl autorovy předchozí knihy s Harrym (mohu-li soudit z titulů vydaných v Knize Zlín), narazí na to, co už zná. Zvraty v událostech, to, že něco může být jinak, než se jeví na první pohled, nenápadné dávkování stop potřebných pro odhalení. Pokud vypadá, že je někdo odhalen uprostřed knihy, čtenář — podobně jako Harry — tuší, že se pátrání může ještě zvrtnout a doufat v další napínání.

Výskyt sněhuláků působí hrozivě a mrtvoly vypadají efektivně. Na tom se může Martin Scorsese, který chystá filmovou adaptaci, pořádně vyřádit, pokud si bude chtít libovat v děšení. Scény typu, kdy někdo otevírá dveře, a v další pasáži se otevírají někde jinde, se nemálo objevují na začátku předchozího Spasitele — tady jsou dávkovány méně, ale v nijak upravené formě, která by mohla opět překvapit či pobavit. Ani tentokrát se autor nevyhýbá závěrečné napínákové scéně. Nesbø je zkrátka poutavý, ale nepřichází s něčím výrazně novým.
Největší škoda je bod pro detektivku zřejmě nejdůležitější: odhalení vraha. Prozrazovat, o jakou osobu se jedná, se nesluší. Je určitým způsobem překvapivá, ale kdo četl předchozí knihy, dokáže některé věci předvídat a identitu odhadnout a pak zklamaně zjistit, že měl pravdu.

Čtenáři dosud nepoznamenaní norským bestselleristou si mohou lehce napsaný příběh užít pořádně. A tak by to u knihy, která bude zřejmě prezentována jako hit sezony, mělo být.

Snehuliak z krajiny Nesbø

Jozefkuric.blog.sme.sk, 27. září 2012, autor: Jozef Kuric

Jo Nesbø je nórsky autor úspešných detektívok, ktorého už slovenskému a českému čitateľovi asi netreba zvlášť predstavovať. Okrem niekoľkých kníh pre deti a celkom úspešnej knihy Lovci mozgov, stvoril tento autor aj veľmi populárnu sériu venovanú detektívovi so skutočne dokonalým popovým menom Harry Hole, ktorý sa veľkým skokom priblížil k iným literárnym životom knižných detektívov, ako sú napr. Harry Bosch, sudca Ti, či Phillip Marlow.

Nová kniha so sympatickým kriminalistom v hlavnej úlohe sa volá Snehuliak. Keďže mne bolo vďaka vydavateľstvu Kniha Zlín umožnené túto knihu čítať ešte pred českou premiérou, uvádzam aj český názov Sněhulák. Práve spomenuté české vydavateľstvo znovuobjavilo Jo Nesba pre českých čitateľov a venuje mu skutočne osobitú pozornosť aj spravovaním oficiálneho českého webu autora www.jonesbo.cz a facebookovej stránky https://www.facebook.com/jonesbo.cz.

Po prečítaní Sněhuláka (Snehuliaka) by som najskôr podotkol, že hoci ide v poradí už o siedmu knihu celej série, samotnému hlavnému hrdinovi voľné pokračovania vôbec neuškodili. Naopak Harry Hole si stále udržuje svoju literárnu integritu, dokonca sa prirodzene zlepšuje a vyvíja, a ani čitateľský nováčik nemusí mať obavy, že by si hrdinu ignorovaním jeho predchádzajúcich kriminálnych prípadov neobľúbil alebo nepochopil.

Autorovi sa naopak aj v tomto pokračovaní podarilo prostredníctvom vedľajších postáv dokonale predstaviť Harryho Hola a aj jeho charakter, pričom medzi riadkami sa výrazne vynára profil drsno-sympatického kriminalistu z Osla.

Čaro každej knihy ako takej je však v niečom inom. Nepopierateľnou silou beletrie je to, že čitatelia si aj napriek dokonalej profilácie postáv, predstavujú svojho literárneho hrdinu každý po svojom. V prípade Harry Hola to dokazuje malý prieskum na facebookových fanúšikovských stránkach venovaných práve Nesbøvi. Administrátor/ka stránky pred časom položil/a jednoduchú otázku:

Kdo by měl hrát Harryho ve filmu? A výsledok bol takýto:

nesbo.jpg

Kto teda Harry Hole vlastne je, keď ponúka tak rozdielne predstavy o hereckom stvárnení literárnej predlohy? V prvom rade je to úspešný kriminalista, ktorý bol schopný vyriešiť sériové vraždy, a to aj napriek svojmu zvláštnemu prístupu a problémom s alkoholom. Je to typ bojovníka so zločinom, ktorý je v záujme spravodlivosti schopný potopiť aj svojich policajných kolegov. Má pritom problémy s autoritami, správa a oblieka sa nonkonformne, čo ho pravdepodobne predurčilo k tomu, aby sa stal mediálnou hviezdou, pretože okrem iných predností vyzerá príťažlivo rokenrolovo.

Je to policajt posadnutý prácou, pričom jeho hnacím motorom nie je láska, ani pocit zodpovednosti, ani solidarita, či nebodaj osobné ambície. Ženie ho hlavne hnev. Paradoxne práve prípad sériových vrážd, ktorý naštartoval autorovu a aj detektívovu kariéru, sa mu podarilo objasniť mimo Nórska a to konkrétne v Austrálii. Tomuto prípadu je venovaná prvá kniha zo série o svojráznom detektívovi, s názvom Netopierí muž / The Bat Man, no a práve Sněhulák sa k tomuto austrálskemu príbehu nepriamo navracia.

Na začiatku tohto nórskeho snehuliakového rozprávania je zmiznutie ženy - matky a potom aj ďalšie záhadné úmrtia a vraždy, z ktorých sa niektoré vynárajú aj vo vyšetrovacej retrospektíve počas odhaľovania čerstvých zločinov. Násilné zabitie sa udeje vždy v deň prvého snehu a mrazivú scénu po vražde dotvára obyčajný snehuliak. Práve snehuliak je akýmsi poznávacím znakom vraha, podpis, ktorý je výsledkom nutkavej potreby páchateľa odkázať na cyklickosť svojich zločinov a aj prvotnú príčinu vzniku vlastného sadizmu. Harrymu sa podarí spojiť celkom 11 prípadov, a tak sa naplní aj jeho skrytá morbídna túžba vyriešiť aj nórsky prípad sériového vraha.

Sněhulák je dokonale vystavaný príbeh s množstvom slepých uličiek, ktorý predhadzuje čitateľovi niekoľko podozrivých a aj verzií zločinov. Tak ako má vrah nutkavú potrebu stavať snehuliakov, tak čitateľ počas čítania zápasí s naliehavým nutkaním odhaliť vraha neodpustiteľným švindľom, jednoducho preskočiť až k samému záveru. Ak však túto svoju neuváženú žiadostivosť skrotí, zažije podmanivo-mrazivý a napínavý knižný thriller, ktorý autora právom radí k svetovej špičke žánru.

Příliš mnoho sněhuláků

Martinus.cz, 26. září 2012, autorka: Dita Kristanova

Kniha Zlín vydává další knihu o antihrdinovi Harrym Holeovi

Z detektivek norského spisovatele Joa Nesbøho se stal hit. Trhák, a to do slova. Čtenáři dychtivě stáli fronty kvůli jeho podpisu, když spisovatel zavítal do Prahy. Objevily se rozhovory. Z detektivky se stal fenomén, ze spisovatele superstar. S napětím tedy veřejnost sleduje vydání nového románu Sněhulák (ano, toho, který si vybral Scorsese pro celovečerní film s Leonardem di Capriem v hlavní roli).

Nesbøho stoupenci knihu zakoupí už jen proto, že sága s hlavním detektivem Harrym Holem pokračuje. A vyvstávají otázky. Přestane Harry pít? Dá se zas dohromady s Ráchel? Posílí někdo nový oddělení osloské policie? Příznivci románu se zase vracejí ke svým hrdinům.

Jo Nesbø v jednom z poskytnutých rozhovorů řekl, že motorem všech jeho románů jsou dvě témata: vražda a láska. Nejinak tomu bude i zde, v této řemeslně dobře napsané detektivce. V Oslu řádí sériový vrah, za oběti si vybírá ženy, které mají dítě. Přichází s prvním sněhem a na místě nechává sněhuláka. Dětská zimní kratochvíle se stává náhle zlověstnou, každý další sněhulák věští strach. Ovšem všichni sněhuláci nejsou, čím se zdají být. Někdy jde opravdu o dětskou zábavu, jindy bílé stvoření zlověstně kouká přímo do pokoje. Stávají se i takové případy, že nosí šálu nebo uvnitř sněhové koule je ukryta hlava pohřešované. Tento motiv mimochodem není nový, použil ho už Robert van Gulik v Záhadě čínského hřebíku. I v detektivním příběhu slavného nizozemského autora nachází zcela jiný charakter – spořádaný a uvážlivý soudce Ti – hlavu mrtvoly schovanou ve sněhulákovi.

I sněhuláků vrahů je mnoho: první – špatně, ač tomu díky mediální masáži uvěří celé Norsko. Druhý také nebude ten pravý. Je to jen tak trochu prasák. Třetí sněhulák touží po pomstě. A teprve pak se čtenář dočká. Zajímavé je – a v tom se skrývá Nesbøho mistrovství, že v momentě, kdy Harry Hole pozná pravdu, retrospektivně čteme o osudech a pohnutkách zabijáka. Chyběla mu láska, cítil se podvedený. A byl zatraceně dobrý.

Nový Nesbøho román je na rozdíl od těch předchozích, které s sebou přinášely kritiku současného světa, hlavně jedním: dobrou detektivkou. Špionážní hry z prostředí policejního sboru končí, ani o korupci mezi uniformami tentokrát nepadne zmínka. Pátrá se po stopách. Možná není ani tak důležitý cíl jako popis samotných Harryho postupů. Vraha totiž zkušený čtenář Nesbøho románů odhalí asi tak v polovině. A pak bude věřit v lásku a happy end.
Harry od uplynulého románu zhubnul a prorostl plísní. Stejně jako plíseň prostupuje stěny v jeho bytě i jeho sžírá strach, několikrát se už bojí hodně. Ale nákaza se musí utnout. Očista je nutná, zdi bytu dává do pořádku pracovitý řemeslník. Díky němu pak osloský vyšetřovatel odhalí stopu, již přehlédl. Tu, která ho dovede k cíli. Tyto asociace, které Harry má, když se setká s nějakou běžnou činností, se objevily už v předchozích dílech. Jsou uvěřitelné a geniálně jednoduché. A zábavné, přesto by normálního smrtelníka asi nenapadly. Harry je ale jiný.Děj celé knihy se odehrává v několika časových rovinách: sněhulák je vlastně mravokárce a mstí se světu za smilstvo. Proto příběh má poměrně široký časový rozptyl. Nesbøho rámuje volbami amerických prezidentů. Kdo by však čekal, že tato ohraničenost bude nějak funkční, zmýlí se. Má jen umocnit skoky v ději. Nikdo si nepamatuje letopočty, ale každý ví nebo alespoň tuší, že byl před Clintonem Bush a že to bylo dávno.

Z románu je cítit kritika médií. Obdobně jako se stal jejich štvancem Sherlock Holmes v geniálním seriálu britské BBC Sherlock, se i Harry Hole stává mediální ikonou. Poprvé jako drsný rocker v jedné talkshow. Publicitu nesnáší. Nicméně podruhé přichází do stejného pořadu vyzpovídat podezřelého v přímém přenosu. Znevažuje celou show, de facto hraje však její hru. V závěru svého vystoupení šokuje celé Norsko. Přesto je vidět, že zřejmě spisovatel (sám či na doporučení svého agenta) několik takových seancí poznal a nemilosrdně do nich tepe.

Nesbø je dobrý vypravěč, vede čtenáře bludištěm, které má několik východů, ale pouze jeden ústí u vraha. Trochu si s ním také hraje. Jako Tom a Jerry. Jenže ne každý čtenář na to skočí jako hloupý kocour. Kromě cesty jsou důležité popisy jejího okolí a dějů. Drsné a živočišné líčení sexuálních scén, zohavená hlava mrtvé ženy i poněkud akční závěr románu to potvrzují. Severská literatura je krutá, nemilosrdná. Nesbø ve zmiňovaném rozhovoru řekl, že má rád Ibsena. A stejně jako dramata norského dramatika je iSněhulák syrový. I když je ze sněhu a s jarem roztaje.

Kniha Zlín román vybavila pěknou titulkou, atypický krvavý sněhulák vyvolá strach, který se hned tak nerozpustí jako sníh. Překlad i redakce knihy jsou opět na vynikající úrovni. Na CNN zaznělo, cituji z českých stránek jonesbo.cz:

Pokud ve světě literatury existuje spravedlnost, bude jednou Harry Hole stejně slavný a oblíbený jako Harry Potter.

Myslím, že se tak stane. Zvlášť pokud budou další romány stejně čtivé a knižní marketing stále dobře propracovaný. Moc mě pobavilo, jak měli natěšení fanoušci kreslit obrázky sněhuláka – šlo o výzvu, kterou webové stránky nedočkavým ctitelům norské detektivní ságy uchystaly.

Není nutné číst předchozí romány série, prvočtenář si knihu užije stejně jako nadšený fanoušek. Je však otázkou, zda zrovna Sněhulák z něj ctitele věčně opilého detektiva udělá. Poctivých detektivek je totiž hodně. A to je vše, čím nový Nesbøho titul je. Dobrou detektivkou. V porovnání s předchozími třemi romány trochu ztrácí dech. Anebo je autorův mustr pořád stejný – odvrátím pozornost – a vrahem bude… Hmm,sněhulák!

Recenze Sněhulák - Jo Nesbø

Wolf-draven.blogspot.cz, 26. září 2012, autorka: Naděžda Čoupková

Musím se přiznat, že nikdy dříve jsem od Jo Nesba nic nečetla a proto jsem ani nechápala, co na něm všichni pořád mají. Mám sice severskou literaturu velmi ráda, ale 'vždyť to je jen jeden z dlouhé řady momentálně velmi populárních severských autorů píšících detektivky', říkala jsem si. Jeho kniha s názvem Sněhulák mě ale velmi zaujala nejen svou anotací, ale také knižním trailerem a rozhodla jsem se podívat se tedy panu Nesbøvi na zoubek.

Když Kniha Zlín vypsala konkurz na „reading copies“, tak jsem zkusila své štěstí a ke svému překvapení mě jednoho dne Sněhulák čekal v mailu. Pak už stačilo jen natáhnout ho do čtečky a číst a číst.

A nebylo to čtení jen tak ledajaké! Autorův poutavý styl psaní mi nedovoloval čtečku odložit ani v brzkých ranních hodinách a díky tomu jsem druhý den nebyla k použití. Částečně kvůli nedostatku spánku, ale částečně i proto, že jsem v každé volné chvilce (a na tajno i v té, která vlastně vůbec volná nebyla) hltala další a další stránky knihy. Co na tom Nesbøvi všichni pořád mají? Teď už to vím, protože není vůbec pochyb, že pan Nesbø je opravdu dobrý v tom, co dělá! Mistrně vypracované postavy, vynikající a i trochu strašidelná zápletka, originální vražedný nástroj, hororově naaranžované místo činu, nečekané zvraty a šokující odhalení – to vše nám autor naservíruje na stříbrném podnose se sněhulákem jako bonusem.

Děj nás nejdříve zavede zpět do roku 1980, kde to vlastně s příchodem prvního sněhu celé začalo. První sněhulák je postaven, první žena umírá.

V druhé kapitole už se vracíme do přítomnosti – do roku 2004 a setkáváme se (někteří ne poprvé) s hlavní postavou – vrchním komisařem na oddělení vražd osloského policejního ředitelství - Harry Holem. Myslí na dopis, který mu přišel už dříve.
V něm stojí:

Brzy napadne první sníh. A pak se Sněhulák zase objeví. Až sníh zmizí, opět s sebou někoho vezme. Otázka, kterou si musíte klást, zní: „Kdo vytvořil Sněhuláka? Kdo vytváří sněhuláky? Kdo zrodil The Murri?“ Protože Sněhulák sám to neví.

V práci dostane oddělení vražd novou posilu – Katrine Brattovou. Mají společně pomoci oddělení pohřešovaných osob s rok starým případem zmizení ženy. A Harry, odborník na sériové vrahy, už začíná větřit. Začne procházet i staré případy zmizení žen. Je jich docela hodně a všechny případy mají jedno společné. Jde o vdané ženy s dětmi. Mohla by tu být spojitost?

S prvním sněhem zmizí beze stopy další žena – maminka malého Jonase. U domu stojí osamělý sněhulák s její růžovou šálou kolem krku a nikdo neví, kdo ho postavil. Jonas to nebyl.
A další zmizení na sebe nenechají dlouze čekat.

Ještě jednou si však odskočíme do minulosti, tentokrát do roku 1992. Jiný vyšetřovatel jménem Gert Rafto jde po vrahovi žen, ale bohužel se nechá svou ješitností nachytat do pasti. Dopadne Harry stejně nebo bude chytřejší?

V půlce knihy se už už zdá, že je vše vyřešené, ale netrvá dlouho a honička na Sněhuláka opět pokračuje a vygraduje až do neuvěřitelně akčního konce.
Když se dozvíte vrahovy motivy, máte dokonce chuť mu i odpustit. Ale jenom trošku...

Sněhulák je detektivka, ze které mě doslova mrazilo a nedostávalo se mi dechu. A jaksi tu chyběla nudná místa, kde bych mohla svůj dech zase nabrat. Některé věci možná trošku dopředu tušíte, ale jiné vás neskutečně překvapí a budete tu určitou pasáž číst znovu a znovu, abyste se přesvědčili, že jste se nepřehlédli. A co vás naučí? Nikdy nikomu nevěř.

A na sněhuláky se odteď už budete vždycky dívat jinak!

Jsme opravdu ráda, že mi bylo dovoleno přečíst si tuto skvělou detektivku ještě před jejím vydáním. Kniha v tištěné i elektronické formě oficiálně vychází 11. října 2012 v nakladatelstvíKniha Zlín.

* * *
Zajímavost
Plánuje se také filmové zpracování Sněhuláka. Režie by se měl ujmout Martin Scorsese a Harryho Holea by měl hrát Leonardo DiCaprio. (Osobně bych si tam teda představovala spíš někoho jiného, ale uvidíme.)

Jo Nesbø: Sněhulák

Neoluxor.cz, 17. září 2012

Sněhulák má všechny aspekty dobré detektivky: několik záhadných vražd, vraha se zatraceně dobrým důvodem, zapáleného detektiva, nečekanou pointu a chytlavou atmosféru. Další Nesbøho příběh rozhodně stojí za pozornost.

Malý Jonas Becker se probouzí z nepříjemného snu a rozhodne se najít ve ztichlém domě mámu. Jenomže je 01:11 a máma není doma, i když tam s ním přece zůstávala. A sněhulák před domem (kterého nikdo z nich rozhodně nepostavil) má kolem krku omotanou její růžovou šálu…

Na osloském policejním ředitelství drží vrchní komisař Harry Hole v ruce dopis, který dostal na začátku září: "Brzy napadne první sníh. A pak se Sněhulák zase objeví. Až sníh zmizí, opět s sebou někoho vezme."

Brilantní detektivka Sněhulák má místy blízko k hororu. Chlad, děs a panika střídaná frustrací prostupují celým příběhem. Sněhulák (vrah) je nepolapitelný a dělá šílené věci, které má předem zatraceně dobře promyšlené. A jak je Nesbøho zvykem, je neuhádnutelný až do samého konce.

O Sněhulákovi (knize) platí, že „cesta je cíl.“ Celý příběh je spisovatelský koncert a vlastně vůbec nejde o to, kdo je vrah, ale jak na něj Harry Hole postupně přichází.

Sněhulák je 7. díl volné série detektivek s Harry Holem (první 3 jsou rozebrané a připravuje se nové vydání, 4. jeNemesis, navazuje Pentagram a Spasitel), znalost předchozích dílů ale čtenáři scházet nebude. Sněhulák funguje velmi samostatně a jako zatím jedinou část série jej brzy čeká filmové zpracování (v režii Martina Scorseseho).

Soon the first snow will come and then he will appear again – The Snowman / Sněhulák (Jo Nesbø)

Sibiřanka diktuje, 17. září 2012, autorka: Marie Grafová

Až v den, kdy napadne první sníh, půjdete domů a u dveří bude stát sněhulák, otočte se a utíkejte pryč – nečeká vás totiž nic pěkného. Detektiv Harry Hole takových sněhuláků potká hned několik. Dámy a pánové, představuji vám vrchol letošní detektivkové sezony.

And when the snow has gone, he will have taken someone else.

S každým prvním sněhem v Norsku beze stopy zmizí jedna žena. S každým prvním sněhem se někde objeví sněhulák, kterého nikdo nepostavil.

Na konci léta dostane detektiv Harry Hole přiznání k vraždám podepsané Sněhulákem. Divné na tom je, že Hole o žádných vraždách neví, dokud s prvním sněhem nezačne vyšetřovat případ pohřešované ženy…

Tuto zimu bude sněhuláků až příliš mnoho.

Sněhulák je detektivka, ze které člověka pořádně mrazí. Mrazilo mě z první kapitoly, mrazilo mě z přímého přenosu Sněhulákovy vraždy, mrazilo mě z toho, kdo je Sněhulák, jak si vybírá oběti, co jim provádí a proč to kurva dělá.

Btw., každé místo činu je umělecký masterpiece a já se nemůžu ubránit představě, že Dexter by dal svou nejoblíbenější pilku za možnost být chvíli na Harryho místě.

Můžete čekat:

  • Opět řemeslně výbornou detektivku. (Neustálé srovnávání s Larssonem nechápu, to je jinej sport. Ale co do klasické detektivky jsou nesbøvky současný top.)
  • Výbornou (= čtenářsky chytlavou) atmosféru a dexterovské mrazení.
  • Jako obvykle překvapující závěr. Pokud Sněhuláka odhalíte dřív, než vám ho Nesbø naservíruje na stříbrném podnose, máte u mě panáka.
  • Míň Holeových osobních problémů a výlevů (Harry nechlastá! Harry neodmlouvá šéfovi! Harry, jsi tam ještě?!) a víc „detektivního děje“ než v předchozích dílech série.
  • Jedno morální ponaučení.
  • Jedno závěrečné klišé.
  • Za mě naprosto skvělou pointu. Sněhulák má k vraždám tak dobrej důvod, že by mu člověk skoro odpustil, kdyby…
  • …si nevybral tak hnusnej způsob a tak šílenou vražednou zbraň (jakou asi v jiných detektivkách nenajdete).
  • Zcela uspokojující čtení, i když jste předchozí díly ani neotevřeli.
Sněhulák vyjde 11. října 2012 na Velký knižní čtvrtek. Do té doby se můžete rochnit recenzemi, které sbírá Kniha Zlín.

Moje postřehy k předchozím nesbøvkám:

PS: Sněhuláka jsem ze zvědavosti přečetla s předstihem v angličtině, proto ty anglické vsuvky namísto českých.

Stavěli jste někdy sněhuláka? Už nebudete!

Nofreeusernames.posterous.com, 8. srpna 2012, autorka: Olga Biernátová

Pokud měly předchozí Nesbøho knihy alespoň kousek ze společenského thrilleru ve stylu Stiega Larssona, tady se těšte na průzračně čistou detektivku, trochu zbarvenou do ruda prvky hororu. Po dlouhé době první sériový vrah v Norsku si hraje s Harrym jako Tom a Jerry. S tím rozdílem, že vám Toma tentokrát nebude ani trochu líto a Jerry na dětský animák trochu moc chlastá.

Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela se synem, jakého postavili na zahradě pěkného sněhuláka. Oni ale žádného nepostavili. Možná děti od sousedů. Zvláštní je, že se sněhulák dívá přímo do oken jejich obýváku, přímo na ně. Dnes poprvé napadl sníh a další den roztává, Birte zmizela a sněhulák nosí její růžovou šálu.

Birte není první ani poslední obětí Sněhuláka. Co je všechny spojuje? Jsou vdané, mají děti, zemřou s prvním sněhem, ale kde jsou těla a hlavně jaký je modus operandi? Právě Harryho si Sněhulák vybral a jedině on má právo (nikoli štěstí) vraha nakonec odhalit. A vyšetřování samozřejmě probíhá pěkně po "holeovsku".

"Páčidlem to nepůjde. A tvrzené sklo je nerozbitné. Budeme muset počkat, až přijde domov..."
Harry už mířil zpátky k autu. A tentokrát Holm nedokázal myšlenky vrchního komisaře odhadnout. Ne, dokud Harry neusedl na sedadlo řidiče a Holma současně napadlo, že klíčky trčí ještě stále v zapalování.

Pět hvězdiček dávám vražedné zbrani! Nažhavená odporová pilka, kterou se rozřezávají mrtvá telata v těle krávy není hračka, kterou byste chtěli poznat zblízka. Brilantní a děsivé zároveň! Na druhou stranu je zajímavým faktem, že je v knize více slepičí krve než té lidské. Čistá práce, až z toho mrazí. Autor také krásně pracuje se strachem, který je knihou doslova prošpikován. Dokonce i Harry se bojí a jeho frustrace z tohoto pocitu vám zalézá do morku kostí.

Zavěsil a zavřel oči. Čekal na strašidla, na to, co bylo nevyhnutelné od té doby, kdy úplně přestal brát jedinou medicínu, kterou proti příznakům znal. Možná naváže dnes večer novou známost. Očekával, že dotyčná vyjde z lesa, bude se k němu kolébat na mohutném bílém těle bez nohou, přerostlá bowlingová kuželka s lidskou hlavou, černými očními důlky, z nichž havrani vyklovali poslední zbytky očních bulv, a se zuby odhalenými poté, co si liška posloužila jejími rty. To není dobré vědět, podvědomí je nepředvídatelné.

Opět se musím sklonit před Nesbøho stylem psaní, ani věta navíc (v rozhovoru sám říká, že strávil více času tím, že vypouštěl různé pasáže z knihy, než že je přidával). Strach, vražda, akce, deprese, únik jde v rychlých střizích za sebou a vše je ještě pozvednuto na vyšší level skvělými dialogy. Navíc jsem tentokrát měla ještě o kousek větší pocit spojení a ztotožnění s Harrym Holem. Trochu mě dráždí a baví zároveň jeho alkoholismus. Nemáme před očima superdetektiva, který večer vypije láhev Jima a ráno s lehce zakaleným sexy pohledem vyráží jako největší štramák do ulic. Harry je tak ukázkový, ponížený a skutečný alkoholik, až se divím, že Nesbø prý spíše abstinuje.

Jde jen o to maličko se ovládnout. Harry chtěl zvednout nohy, jenže je měl jako přilepené k podlaze. Popadl sklenku, přiložil ji ke rtům a vyprázdnil její obsah.
Studený večerní vzduch venku mu báječně chladil žhnoucí kůži. Nejradši by tohle město zlíbal.
Po přichodu domů se pokusil onanovat do kuchyňské výlevky, místo ejakulace se však pozvracel.

Vykreslení postav je špičkové. Neméně omračující je také jejich psychologie, zkoumání toho, proč jednají tak, jak jednají, proč přemýšlí určitými směry a jak je možné, že se v některé situaci zachovají úplně naopak. Nejzajímavější je samozřejmě Sněhulák, kterého zhruba třikrát v příběhu společně s Harrym odhalíte, přisoudíte ho nějaké postavě, podivíte se, jak je to možné, celé to prozkoumáte, abyste nakonec zjistili, že to zase není on.

"Ve většině případů to tak je. Vytvořili jsme si v psychologii řadu chlévů, jenže naše krávy v nich nehtějí stát. Jsou to prostě nestydaté nevděčné kverulantky. Jen si představ, kolik výzkumů jsme jim věnovali!"

Ale aby to nebylo až zas tak pozitivní. Právě závěr knihy mi připadá už trochu na hranici uvěřitelného, ale odpouštím to, protože je i tak fantastický:) Chvíli jsem přemýšlela, jestli vám mám říct, že je podle mě Sněhulák nejlepší z celé série, protože to říkám po každé přečtené knize s Harrym Holem. Pravda ale je, že ten pocit vždycky mám a Nesbø si zaslouží potlesk za to, že jsou jeho příběhy stále lepší a lepší (narozdíl od jiných, kde se skoro počůráte nadšením z prvního dílu, a další čtete už jen ze setrvačnosti). Sněhulák je také snad nejsamostatnější kniha série, nijak zvlášť nerozpitvává zápletky z minulých dílů, nabízí řadu nových postav a ty stávající jsou dobře popsány. Není divu, že právě Sněhuláka si Martin Scorsese vybral pro svůj film - a Harryho má prý hrát Leonardo DiCaprio :-L (smajlík se smíšenými pocity).

Už se nemůžu dočkat dalšího dílu, tentokrát jsme totiž zůstali v Norsku, ale Levhart slibuje kromě zasněžených norských plání i Honkong a horkou Afriku.

Sněhulákovi dávám 99,99 % (0,01 % strhávám za to, že se nevyspal s kolegyní).
Kniha v tištěné i elektronické formě vyjde 11. října v nakladatelství Kniha Zlín a zhruba měsíc před vydáním budou vypsány reading copies pro blogery. Takže to sledujte a určitě si nenechte knihu ujít, patří do kategorie "Must Read" s nejvyšším stupněm priority.

Oficiální český web autora: http://www.jonesbo.cz
Oficiální FB stránka: http://www.facebook.com/jonesbo.cz

Dotaz k produktu Sněhulák

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Sněhulák

Dále doporučujeme

Krev na sněhu

Krev na sněhu (Krev na sněhu #1)

První část diptychu Krev na sněhu od krále severské krimi. Olav je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, ztrácí hlavu. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják.

Magnetická záložka Jo Nesbø

Magnetická záložka Jo Nesbø

Každý fanoušek Harryho Holea ocení speciální záložku do svých oblíbených detektivek. Lze ji snadno magnetem připnout na stránku knihy a navíc je oboustranná.

Švábi

Švábi (Harry Hole #2)

2. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen norský velvyslanec v Thajsku. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní pornosnímky. V Oslu vypuká na…

Červenka (paperback)

Červenka (paperback) (Harry Hole #3)

3. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Píše se rok 1944. V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž…