Půlnoční slunce | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Letní slevy
  • Vlčí ostrov
  • Miovo blues

Půlnoční slunce (Krev na sněhu #2)

Cena:
259 Kč  233 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-320-8
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
02. 11. 2015
Počet stran / vazba:
214/vázaná
3.61 / 4541
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 129 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Půlnoční slunce

Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kåsund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského hnutí, které jejich životy svazuje přísnými pravidly. Desetiletý Knut a jeho krásná, čerstvě ovdovělá matka Lea, zastávající funkci kostelníka a zvoníka, nedostudovaný teolog Mattis a šamanka Anita. Záhadný cizinec Ulf, který tvrdí, že sem přijel z Osla na lov bělokurů, ale na lovce vůbec nevypadá, dokonce ani nemá pořádnou pušku. Nechce se mu ovšem nikomu prozrazovat, že jedinou kořistí, na kterou se tu bude pořádat hon, je on sám. Těžko totiž odhadnout, na čí straně budou místní stát a zda mu pomohou lovce setřást.

Úryvek: Půlnoční slunce

Recenze: Půlnoční slunce

Krev, sníh a nové začátky

Respekt, leden 2016, autor recenze: Vít Schmarc

Tam, kde slunce nezapadá…

Klubknihomolu.cz, 8. ledna 2016, autorka: Alena Badinová

Před vlastní popravou utekl až za polární kruh. V oblasti, kde znají polární den a polární noc, se chce v zapadlé vísce ukrýt, přestože tuší, že je to marné. Na světě totiž není místo, kde by jej nenašli.

Druhý díl minisérie Krev na sněhu norského autora Joa Nesbøho (*1960) s českým názvem Půlnoční slunce vydalo nakladatelství Kniha Zlín. Opět jde o nezvykle útlou knihu jako u prvního dílu a opět v něm nepotkáte svérázného policistu Harry Holea.

Děj je umístěn do sedmdesátých let minulého století, takže se obejde bez mobilů, GPS navigací, počítačů a jiných moderních vymožeností. Bohužel, i v té době kvetl obchod s drogami. Hlavním hrdinou je Jon Hansen, nájemný zabiják proti své vůli. Nikdy nikoho nezabil, a právě proto musí utíkat před tím, kdo si jej najal na odstranění jednoho dlužníka. Drogový král Rybář totiž podvody nepromíjí a ve smrt člověka uvěří teprve, až vidí jeho mrtvolu.

Jako cíl své cesty si Jon vybral Finnmarccu, nejsevernější oblast Norska. Mezi zdejšími lidmi nalézá to, po čem celý čas toužil – lásku a porozumění a hlavně sám sebe. Dostává šanci na nový začátek, pokud ovšem nepřijde o život!

Ani v druhé části Krve na sněhu nenajde čtenář nic z tradičního Nesbøho a oproti názvu ani nepoteče moc krve. Autor se totiž soustředí spíše na rozvíjení love story, kterou by člověk v kraji, kde sobi dávají dobrou noc, nehledal. Víří otázky víry v Boha, zkoumá motivy lidského konání a nesení následků svých činů. Hlavně mi ale přišlo, že Jo Nesbø věří v člověka, v to, že i ten nejztracenější může mít ušlechtilou duši a záleží jen na okolnostech, bude-li se moci projevit.

Nechci utéci, tentokrát ne. Protože já to v sobě mám, jenom jsem nedostal šanci to zkusit. Vytvořit domov. Ale teď, když o tom uvažuju, se mi to líbí. Líbí se mi pomyšlení na bezpečí a předvídatelnost. Ano, jednotvárnost a monotónnost. Tyhle věci jsem vždycky hledal, jen jsem je nenašel. Prozatím. (str. 168–169)

Musím říct, že mě kniha opět mile překvapila. Ne tak svojí čtivostí – tu jsem očekávala –, ale hloubkou myšlenek, které na malé ploše nechává zaznít. Čtenář může přemýšlet nejen o tom, kde a jaká je vlastně hranice dobra a zla, ale například i o Boží existenci.

Jeho vypravěče Jona, který si za polárním kruhem říká Ulf, si prostě oblíbíte a budete mu držet palce, aby s ním jeho autor zase „nezametl“, jak mívá ve zvyku. Jeho příběh je oproti Holeovým eskapádám uvěřitelný, i proto se s ním čtenář rychle sžije. Navíc se dostane do kraje, kde asi nikdy nebyl, a má možnost nahlédnout do života tamějších obyvatel.

Jo Nesbø se netají tím, že pečlivě pročítal zdroje, než se pustil do psaní knihy, opomíjený kraj sám navštívil a nasál tak jeho atmosféru. Můžete tak knihu vzít i jako pozvánku na dálný sever, i když od sedmdesátých let se i tam jistě mnohé změnilo.

Máte-li chuť na chutnou čtenářskou jednohubku, určitě Půlnoční sluncenevynechávejte. Mile vás překvapí.

Recenze: Nesbø se vrací k hrdinům, kteří krvácí na sněhu. Bez Harryho Holea mu to svědčí

Magazin.aktualne.cz, 19. ledna 2015, autor: Boris Hokr

Jo Nesbø se v románu Půlnoční slunce opět vrací do Norska sedmdesátých let minulého století a opět vzdává hold klasikům drsné školy – nebo aspoň její špinavější odnože, kde už dávno nejde o čistého detektiva ve zkaženém světě, ale o lidi chycené v pasti vlastních – a co hůř, cizích – rozhodnutí. Po čím dál překombinovanějších dobrodružstvích (slovo případy už se ani nezdá vhodné) Harryho Holea podobný přístup Nesbømu vyloženě prospěl.

Na dalekém severu Norska, ve Finmarce, se nachází zapadlá vesnička, do které právě dorazil cizinec. Říká si Ulf a tvrdí, že přijel z Osla na lov bělokurů. Jenže malému Knutovi – a dost možná i jeho čerstvě ovdovělé matce Lee a vůbec všem ostatním – je jasné, že tady něco nehraje. Vždyť ten Ulf ani nemá pořádnou pušku. A přesto na mrazivém severu právě začala lovecká sezona – která se ovšem ani v nejmenším netýká bělokurů...

První Krev na sněhu byla kratičká historka z osloského podsvětí, kde nechyběly vraždy, zrady, přestřelky... a kde tempo udával především svérázný hrdina, který díky poruše vnímání nepatřil zrovna k nejspolehlivějším vypravěčům. Volné pokračování mění radikálně prostředí i použité žánrové motivy, ale drží se základní výhody svého předchůdce – stále překvapuje.

Ve Finmarce se člověk neschová

Ulf je podobně jako nájemný zabiják Olav obětí skutečnosti, že není tak krutým parchantem, jak si jeho okolí myslí. Vlastně na rozdíl od Olava, který se coby zabiják cítil užitečný, není parchant vůbec. Prostě potřeboval peníze na léčbu dcerky. A když si Rybář, šéf osloského drogového podsvětí, špatně vyložil okolnosti úmrtí jednoho pochybného dealera, tak Ulf raději mlčel. Získal tím pověst nekompromisního zabijáka a stálý příjem. Jenže na léčbu to pořád nestačilo. A tak Rybáře podrazil. A Rybář na to přišel...

Zápletka je tedy jasná – hrdina na útěku před bývalými kolegy. Podle žánrového schématu je jasná i nádherná žena v ohrožení, na kterou hrdina na útěku narazí. Vše ostatní už ale jede trochu jinými cestičkami, než by jeden čekal. A znovu je třeba připomenout, že v obou románech spojených motivem krve na sněhu je tím, co určuje vychýlení z očekávání, hlavní hrdina.

Ulf totiž nejenže není chladnokrevný nájemný zabiják, on má problém zabít i v sebeobraně. Což mu proti profíkovi, který je mu na stopě, moc šancí nedává. Jeho femme fatale pak patří ke svérázné náboženské sektě, která má v kraji velké slovo. A samozřejmě i onen kraj je fascinující sám o sobě.

Zde přitom dochází k určitému kroku zpátky oproti minulé knize. Nesbøtotiž při vší úctě není žádný regionální spisovatel, který by měl hluboký vhled do duše Sámů a dalších obyvatel dálného severu. Jeho regionem je prostě a jednoduše Oslo – a je vcelku jedno, zda současné, nebo to ze sedmdesátých let. Jakkoliv byla proto první Krev na sněhu krátká, byla hutná – každý obraz a slovo přesně pasovaly a vytvářely dojem, že mají význam, že jsou v nejlepším slova smyslu reálné a celý svět díky nim doslova hmatatelný.

Půlnoční slunce ve stínu realismu

Půlnoční slunce takto hmatatelné není. Jakkoliv má o třetinu větší rozsah, prostředí působí jako kulisy a příběh sám jaksi banálněji. To druhé přitom můžeme vzhledem k melodramatické lince považovat i za záměr, nikoliv zápor. A stejně tak není třeba zavrhovat knihu detektivního žánru za to, že neobsahuje vědecké pojednání o Finmarce.

Sám Nesbø ostatně přiznává, že zdrojem inspirace pro popis prostředí byly jednak jeho osobní vzpomínky, jednak vzpomínky dalších lidí a až pak odborné práce například k problematice laestadianismu. Logicky tak svět románu působí více snově, přízračně a... pohádkověji. Což je vzhledem ke scénám z Osla (kde narazíme i na odkazy na minulý román) a zápletce o vrahovi loveném jiným vrahem rozhodně zajímavé.

V jistém ohledu připomíná Půlnoční slunce třetí holeovský román – Červenku. I v ní sáhl Nesbø po motivech, prostředí a čase, které mu nebyly zcela vlastní (konkrétně otázka norských vojáků bojujících po boku wehrmachtu). A i v Července bylo jasné, že Nesbø danou problematiku zvládá dostatečně na to, aby podpořil působivý příběh ze současnosti, ale rozhodně by se neměl pokoušet konkurovat autorům, kteří mají druhou světovou válku za domácí půdu.

Pro čtenáře se přitom nejedná o žádný problém. Je to čisté konstatování, v čem je Nesbø silný – a že rozhodně nepíše norskou verzi Posledního Laponce. Je tedy třeba vědět, co od knihy chceme. Půlnoční slunce je prostě rychle odsýpající příběh, který těží z šikovné hry s žánrovým schématem a z vnitřního konfliktu hlavní postavy „zabít a zachránit“ se vs. „nezabít a umřít“. A odehrává se v pohádkově krásných a volných kulisách Finmarky.

Společně pak obě Krve na sněhu představují především důkaz, že se Nesbø skutečně nemusí obávat konce Harryho Holea – a s ním ani jeho čtenáři. Naopak, nové cesty, kterými se vydává, jsou nadmíru lákavé.

Když je láska víc než Bůh

Instinkt, leden 2016, autor: Jindřich Göth

Recenzi si můžete přečíst zde.

Recenze knihy Krev na sněhu II - Půlnoční slunce

Eshop.knihydobrovsky.cz, 17. listopadu 2015, autorka: Alena Tesařová

Jo Nesbo se rozloučil s Harrym Holem. Poslední příběh sympatického alkoholika u nás vyšel loni před Vánoci. Že mánie kolem Nesboho jen tak neskončí, se dalo celkem čekat. Po Krvi na sněhu I vychází Krev na sněhu II - Půlnoční slunce, druhé z tohoto dvojdílka.

Hašiš, dluhy a vraždy

Jon Hansen alias Ulf byl dealer s hašišem a skvělý vymahač dluhů. Ulf měl především dobré srdce a všechno to dělal, aby dokázal našetřit na nákladnou lečbu své malé těžce nemocné dcerky. Měl jedinou chybu. Jednou přišlo opravdu do tuhého a on nedokázal oddělat toho, koho měl. Zachránil mu život. Kdo ale teď zachrání Ulfa? Mladík pocházející z Osla se vydává na cestu přes celé Norsko (v zádech s bandou zabijáků největšího místního mafiána), aby našel spásu v nejsevernějším cípu země fjordů.

Co jedničku a dvojku Krve na sněhu kromě podobného přebalu obou knih spojuje? Děj odehrávající se v Norském království v 70. letech minulého století, boss osloského podsvětí, co si nechává říkat Rybář (kromě drog, štětek a vražd se opravdu věnuje vedení vlastní rybárny) a dva chlápci, kteří se bohužel pro ně, tak nějak náhodou přimotali k Rybářově partě. Knihy se dají číst jako samostatné povídky, takže pokud máte v rukou jako první Půlnoční slunce, nemusíte se bát, že budete o něco ošizeni. Naopak. Knihu doslova smlsnete za jednu volnou sobotu. Prostě se od ní neodtrhnete, dokud neotočíte poslední stránku.

Jo Nesbo jako ikona moderní krimi

Severský lišák už několik let stojí na vrcholu tuzemských žebříčků prodejnosti knih. Královnu zločinu Agathu Christie asi jen tak nedožene, ale za sebe můžu říct, že úplně chápu, čím čténaře jeho knihy dostávají.

Posledních pět stran jsem přečetla v takovém tempu, že by i Josef Váňa koukal. Už už to s naší sympatickou trojicí hlavních hrdinů vypadá dobře, ale to by nebyl Nesbo, aby vám poslední stránkou, odstavcem, větou nevzal vítr z plachet. Ulf, Lea a Knut míří k autu vstříc novému začátku. To nemůže dopadnout dobře, anebo ano?

Počet knih Joa Nesboho, které zatím nebyly přeloženy do češtiny se nemilosrdně snižuje. Nezbývá než doufat a těšit se, s čím (nejen u nás) nejoblíbenější severský spisovatel vyrukuje příště.

Čas si můžete zkrátit jiným Nesboho počinem - v kinech zrovna probíhá česká premiéra rodinného filmu Doktor Proktor a prdící prášek, který vznikl na motivy stejnojmenné knihy pro děti.

Jo Nesbø Krev na sněhu II – vrah, který nevraždí a utíká

Kukatko.cz, 16. listopadu 2015

Mág detektivních příběhů Jo Nesbø je tady znovu s netypicky skromným příběhem Půlnoční slunce – Krev na sněhu II, který navazuje jen okrajově na Krev na sněhu I. Knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín. Hlavní hrdina přichází z drogového podsvětí v Oslu sedmdesátých let, prostředí známe už z prvního dílu. Hipíci drogují, vrchní šéf Rybář zabíjí bez milosti každého, kdo ho při prodeji drog podrazí, obchod s drogami vzkvétá. Milovníci autorových spletitých detektivních ság, kde se postavy setkávají a opouštějí, děje se komplikovaně rozvíjejí, policisté často zkorumpovaní řeší vraždy a svoje osobní úlety, si na své tentokrát asi moc nepřijdou. Tady je příběh jednoduchý, hlavní postavy děje pouze tři, místo konání jedno a to ještě v zapadlé vesnici Kåsundu na dalekém severu Norska.

Autor opouští osloskou policii a policii vůbec a vydává se na cestu s hrdinou příběhu, který si říká Ulf a utíká před Rybářem a jeho lidmi, kteří ho mají zabít, protože svého šéfa lstivě podfouknul. Ví, že nemá šanci, protože Rybář vždycky najde to, co hledá. Útočiště objeví na dalekém severu mezi laestadiány, kteří jsou ve své víře velmi asketičtí a ovlivněni šamanismem. Tady potká Leu, která je kostelnicí a zároveň zvoní na kostelní zvony (zvonění hraje v příběhu důležitou roli), jejího desetiletého syna Knuta, nedostudovaného teologa Mattise a šamanku Anitu. Všechno to jsou postavičky velmi osobité a pro Ulfa velmi přínosné. Ten čeká v lovecké chatě u vesnice na své vrahy, bilancuje, pije a poznává své okolí přírodní i lidské. Pro zabíjení nemá vlohy, zbraň sice nosí, ale jakmile ji má použít, je v koncích. Naprosto se liší od chladnokrevného omezeného zabijáka Olava Johansena v Krvi na sněhu I. Ulf má rád alkohol. Pro pijáky všeho druhu má prostě Nesbø slabost. Dovede bravurně vylíčit tu touhu po pití, tu chuť, ten náboj, to těžké střízlivění. V příběhu je několik zajímavých momentů při střetávání ateisty Ulfa, který se podle názoru věřících bude smažit v pekle, s téměř fanatickou vírou obyvatel vesnice.

Jak je kniha napsaná? Je opravdu vtipná. Nedají se nevzpomenout Lovci hlav, krátký, uvolněný a velmi vtipný příběh. I v těch nejostřejších momentech dokáže Nesbø čtenáře naplno rozesmát. Taková scéna, ve které souloží hlavní hrdina s ženou volnějších mravů a šamankou Anitou, to se v kriminálních románech nevidí. Nebo bitka s vesnickými chlapíky, to je rána za ranou, ale ve výsledku gag za gagem. Nadhled, s jakým autor dokáže situace hodnotit, je obdivuhodný. Mnohotvárnost, úvahy o víře, a následně prostý popis napínavých situací.

Za připomenutí stojí dialogy. Především dialogy Ulfa s chlapcem Knutem. Připomínají mistra krátkých dialogů Ernesta Hemingwaye (Povídky). Tentokrát se rozhořela také love story a proč ne, celé to do sebe pěkně zapadá.

Takže se opět zadařilo, důmyslné a spletité situace vystřídal prostý příběh a Jo Nesbø dokázal, že jeho fantazie, spojená s vynikající formou a vydařeným obsahem, je téměř bezbřehá ve velkých i malých příbězích.

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Půlnoční slunce

Poslepu.cz, 5. listopadu 2015

Po posledních dvou Holeovkách, u kterých mi přišlo, že Nesbø už ztrácí dech a styl, jakým byly napsány, mi trochu kazil zážitek ze čtení, byl pro mě první díl Krve na sněhu příjemným překvapením. A ačkoliv byl přijat čtenáři rozpačitě, mně osobně se líbil. Proto jsem se těšil i na druhý díl, nesoucí název Půlnoční slunce.

Ten nás opět zavede do sedmdesátých let minulého století – na výlet do drsného prostředí Finnmarky, které se velmi rychle začne prolínat s neméně drsným prostředí drogové mafie. Spojujícím článkem obou knih není – jak by člověk u pokračování čekal – hlavní hrdina, ale postava mafiánského bosse Rybáře. V Půlnočním slunci se tedy nesetkáme s Olavem Johansenem z prvního dílu, o svůj příběh se s námi tentokrát podělí Ulf Hansen.

Ulf Hansen rozhodně nemá snadný život. I on potřeboval velmi rychle získat nějaké peníze a protože mu šlo do slova a do písmene o život, neváhal se v této věci obrátit na bankéře, u kterého není problém potřebný obnos za nějakou tu protislužbu získat. Tím bankéřem není nikdo jiný než Rybář – drogový boss, s níž měl co do činění i Olav z prvního dílu.

Ulf rozhodně není zlý člověk. A tak snadno udělá chybu, kterou Rybář nenechá bez povšimnutí a která se v prostředí mafiánů neodpouští. Z Ulfa-lovce se tak brzy stává kořist a chce-li si zachránit holý život, nezbývá mu nic jiného, než zmizet Rybářovi a jeho lidem z dohledu. Opuštěná lovecká chata kdesi za zapadlou vesnicí na severu Norska se na první pohled jeví jako dobrá volba, ale Ulf podvědomě tuší, že tak jednoduché to rozhodně nebude.

Schovat se v prostředí, kde každý každému vidí až do talíře, není totiž nijak jednoduché. A když už hned při příjezdu vzbudí rozruch tím, že se prohlašuje za lovce, který jede lovit bělokury, ale o jejich lovu nic neví a dokonce nemá ani zbraň, nijak důvěryhodně to na místní nepůsobí. Problémy proto na sebe nenechají dlouho čekat.

Půlnoční slunce přináší hutný příběh, zasazený do nádherné a divoké přírody severu Skandinávie. Příběh, v němž nechybí láska, zrada či pohledy do minulosti, které nám postupně objasňují Ulfovo jednání a dokreslují tak celý příběh. Půlnoční slunce zkrátka má vše, co se mi na novém stylu Joa Nesbøho líbí. A už teď se těším, co si pro mě připraví pro příště.

Pokud máte rádi severské detektivky a líbil se vám první díl, Půlnoční slunce si určitě přečtěte.

Jo Nesbø – Půlnoční slunce

Fremy.cz, 2. listopadu 2015

Nejprve na jaře přišel trochu jiný Jo Nesbø. S krátkým příběhem a 5 důvody proč číst. Nastupující díl Krve na sněhu nese větší titulek Půlnoční slunce, aby bylo trochu znatelné, že obě vyprávění nemají spolu tolik společného. Spojitost se překrývá jen v mafiánské duši postavy Rybáře. Upíše se mu svou krví John Hansen, jenž svým chováním zamotá svůj budoucí osud. Zapříčinil chybu v prácičce pro Rybáře a vysloužil si trest likvidace jeho osoby. Když jsem si celý příběh znovu odvyprávěl před psaním tohoto článku, došlo mi, že Půlnoční slunce nemá téměř žádné překvapení nebo nesdělitelný závěr. Jakoby vše plynulo příliš rychle, přesto s mírným náznakem, že Nesbův styl je blízko.

Hansenovi se podařilo uniknout před pronásledováním mafie. Schovat se v kostele, následně v horách u půvabné dcery kazatele Lei. Svobodný život a naděje beze smrti rozehraje vztah mezi hrdinou dnešního příběhu a jeho zachránkyní. Lei manžel se z mořské výpravy na lovu nevracel, až ho místní prohlásili za mrtvého. To je šance, jak začít s Hansenem nový život. Do doby než mu opět začne být v patách mafie z prvních stran knihy.

Snadný krátký příběh pro většinu čtenářů na jeden večer vyplní vhodně volnou chvíli. Najdeme v ní stejné rysy jako ve vydání Krev ve sněhu I. V úvodu jsem zmínil, že děj plyne bez překvapení, čemuž hraje pro svižnost vyprávění. Na závěr nenastane zklamání, nýbrž pocit z dobré jednohubky a chuť vrátit se ke známému Jo Nesbø, ať už máte rádi kteroukoli z jeho předchozích knížek. Při pohledu na hodinky si uvědomíte, že před spaním máte ještě čas alespoň načít takový příběh.

JO NESBO - PŮLNOČNÍ SLUNCE - RECENZE

Z-kultury-i-nekultury.blogspot.cz, 30. října 2015

Půlnoční slunce je volným pokračováním Krve na sněhu. Jo Nesbo čtenáře opět přenese do sedmdesátých let minulého století... jen hlavní hrdina je jiný a spojnicí mezi oběma knihami je kromě časového období postava mafiánského bosse Rybáře, který nikdy nenechává své účty nevyřízené...

John Hanssen je nájemný vrah, který ještě před pár dny pracoval pro Rybáře. Ze seznamu spolupracovníků se dostal na seznam obětí proto, že se svým posláním zabijáka má tak trochu problém. I když ví, že utéct Rybářovi je téměř, ne-li zcela, nemožné, rozhodne se alespoň zkusit štěstí.

Jako místo úkrytu si vybere oblast Finnmarky, nejsevernější možné místo, které lidé z jihu nenavštěvují skoro nikdy. Místním se představí jako Ulf, lovec bělokurů. Lovec, který nemá ani vlastní zbraň a o bělokurech toho ví asi tolik, co místní obyvatelé o nočním životě v Oslu.

Ulf se sbližuje s čerstvou vdovou Leou, s jejím synem Knutem, se Sámem Mattisem, který pálí kořalku a současně je jedním z místních oddávajících... zvláštní lidé ve zvláštním kraji...

Celá kniha má zhruba sto padesát pět stran, na Jo Nesboa tedy opět nezvykle málo. Jde spíš o pomalejší vyprávění, v rámci kterého má hlavní hrdina čas vracet se do minulosti a hledat kořeny svých činů. Má čas uvědomovat si, že by bylo pěkné vytvořit si novou budoucnost, v které by se z té staré neobjevovalo vůbec nic.

Stejně jako první Krev na sněhu, je i kniha Půlnoční slunce zcela odlišná od příběhů, na které jsme byli od Jo Nesboa zvyklí v sérii s Harry Holem a naposledy v knize Syn. Přesto je to stále Jo Nesbo – skvělý vypravěč, který ale vytváří typy a schémata, u kterých čtenář často ví, co může očekávat. Přesto  - nebo právě proto – se čte snadno, s lehkostí... ale konce – a vůbec vývoj postav jako takových - už dávno nejsou tak překvapivé jak bývaly u prvních případů Harryho Holea. To je trochu škoda. Naopak mi vůbec nevadí, že Nesbo polevil v co možná nejrealističtějších popisech těch nejzvrácenějších zločinů.

Jo Nesbø: Půlnoční slunce

Schefikuvblog.eu, 28. října 2015

Letošní podzim se opět nese ve znamení knih Joa Nesbøho. Po úspěšném Synovi, který je jasným důkazem, proč tento autor patří ve svém žánru mezi naprostou špičku, přichází nyní nakladatelství Kniha Zlín s pokračováním volně navazujícího diptychu Krev na sněhu. V Půlnočním slunci se tak opět vydáváme do sedmdesátých let minulého století, ve kterém na čtenáře čeká výlet do drsného prostředí překupníků drog a mafie.

Je pravda, že první díl Krve na sněhu přijali čtenáři poněkud rozpačitě. Ostatně, co se týče rozsahu, se tato kniha rozhodně nemohla s předchozí Nesbøho tvorbou nijak rovnat. Bude tedy zajímavé sledovat, jak si pokračování u čtenářů povede, jelikož rozsah a téma této knihy je opravdu podobné jako u předchozího dílu.

Pokud však patříte mezi čtenáře, kterým se první díl líbil, již v samém počátku na vás čeká malé zklamání. Tentokrát se totiž znovu nesetkáme s hrdinou první knihy Olavem Johansenem, ale čeká na nás hrdina zbrusu nový. Konkrétně John Hansen, který na stránkách této knihy prožívá svůj vlastní tragický příběh. Jediným spojovacím článkem mezi oběma díly tak je kromě doby, ve které se knihy odehrávají, postava mafiánského bosse Rybáře, jenž rozhodně žádnou zradu neodpouští.

John Hansen alias Ulf rozhodně nemá snadný život. Jako spousta dalších, potřeboval hodně rychle nemalý obnos peněz a protože šlo doslova o život, neváhal se upsat ďáblu – tedy v tomto případě drogovému bossovi Rybářovi. Jelikož je však ve své podstatě velký dobrák, nevyhnutelně udělá chybu, kterou však Rybář nenechá bez povšimnutí. John se tak záhy ocitá na mafiánově seznamu smrti. A tak mu nezbývá nic jiného, než uprchnout někam hodně daleko. Jako dobrý nápad se jeví zapadlá víska na severu Norska, kde jej snad Rybářovi muži nenajdou. Hansen však moc dobře ví, že nic nebude tak jednoduché…

Stejně jako v předchozím případě, i v Půlnočním slunci se čtenáři mohou těšit na hutný příběh, ve kterém nemalou úlohu sehrává láska, stejně tak jako pohledy do minulosti, které vysvětlují hrdinovo jednání. Díky tomu zde získáváme další spojnici mezi oběma knihami, jelikož podobně autor pojal i Krev na sněhu.

Co se týče rozsahu, opět se jedná o spíše komorní hru o pár postavách než o nějaký rozsáhlejší román, jako byl například Syn, nebo knihy ze série s Harry Holem. Proto nemůžeme očekávat nějakou větší zápletku s bezpočtem zvratů a překvapení, i když to si zde autor pro své fanoušky také připravil.

Pokud jste si však u Nesbøho knih libovali v popisech násilí, budete tentokrát trochu zklamání. Násilí zde samozřejmě je, ovšem rozhodně nehraje prim a ani tak důležitou roli, jako tomu bylo u Harryho Holea. To však neznamená, že by Půlnoční slunce bylo nějak ochuzené. Je sice jasné, že se najde řada čtenářů, kteří druhý díl Krve na sněhu odsoudí stejně jako první knihu. Na druhou stranu je z tohoto diptychu cítit, že Nesbø jej nepsal ve snaze zavděčit se všem čtenářům a vytvořit tak další bestseller, ale spíše sám sobě pro radost. Navíc zde mohl použít některé nápady, které se k Harrymu Holeovi prostě nehodili a bylo by škoda je nechat jen tak ladem.

Je víceméně jasné, že Půlnoční slunce u čtenářů určitě nedosáhne na hodnocení jako například nedávno vydaný Syn – to autor asi neměl ani v úmyslu. Na druhou stranu se však jedná o příjemnou oddechovku, která rozhodně nikoho neurazí a dokáže zpříjemnit sychravé odpoledne.

Jo Nesbø opäť trochu inak

Orvokki.sk, 26. října 2015

“Napísal to vôbec Jo Nesbø? Čítala som správnu knihu?” boli prvé myšlienky, ktoré ma napadli, keď Kindle nemilosrdne ukazoval 100 % a ja som dočítala druhý diel série Krev na sněhu. Už je len málo kníh, ktoré som od neho neprečítala a on ma stále dokáže prekvapiť.

Půlnoční slunce nie je pokračovaním krimi novely Krev na sněhu. Dokonca má asi o 50 strán viac. Ale opäť je zápletka v hlavnej postave, ktorá dostala od svojho šéfa úlohu, avšak splnila ju po svojom… a teraz je na úteku. Povedomé vám pravdepodobne budú aj mená Hoffmann a Rybář. Tým celá podobnosť končí.

Neměl jsem žádné zásady. Žádné peníze. Ale taky žádnou krev na rukou.
Prozatím.

Viete, kde je Finnmarka? Totálny sever Európy. Ak hľadáte pokoj a samotu, dokonalé miesto. Zdalo by sa, že aj na úkryt je to dokonalé miesto. Lenže Rybár sa nevzdá, svojich ľudí si nájde kdekoľvek. Najmä keď mu zdrhli s jeho drogami a jeho peniazmi. A naviac nesplnili jeho príkaz. To sa proste v tejto brandži nerobí.

Ulf to dobre vie. Vie, že po ňom idú Rybárovi ľudia. A v malej dedine, kde má vplyv prísne laestadiánske hnutie, je ako cudzinec veľmi nápadný. Takže to nebude mať vôbec ľahké. Bez zbrane, bez toho, aby niekoho poznal, unavený po dlhej ceste. Loviť nebude on, ako tvrdí miestnym. Lovený bude on.

Začítať sa do kníh Joa Nesbøho nie je žiaden problém. Autor je majstrom slov bez ohľadu na to, koľko strán jeho knihy majú, kto je hlavnou postavou alebo či sú určené deťom alebo dospelým. Takisto i Půlnoční slunce je radosť čítať. Občas mám pocit, že jeho knihy sú napísané precízne. Každá veta má svoj dôvod a i najmenší detail sa oplatí si zapamätať.

No zároveň mám pocit, ako by Nesbø trošku zmäkol. Nie že by tam nebola scénka, kedy čitateľ so slabším žalúdkom iba neveriacky krúti očami a zaprisahal sa, že sobie mäso zo svojho jedálnička vynechá. Ale táto kniha je… iná. A to je vlastne dobre.

Tempo pomalé, ako život v tých krajoch. Úžasné prostredie, ak milujete divoký sever Škandinávie, čudné náboženstvo, sem tam nejaká láska, úprimná i vynútená, problémy miestnych, ktorý nikdy neboli ďalej než vo vedľajšom meste. Do toho Ulf, profík, ktorý vie, že zomrie, ale stále má v sebe silu, aby proti tomu niečo spravil. Len musí nájsť tých správnych spojencov.

Možno to nie je kniha, ku ktorej by som sa chcela vrátiť alebo o ktorej by som hovorila i mesiac po dočítaní. Ale v tej chvíli, kedy som ju čítala, splnila účel na jedničku. Bavil ma príbeh, bavila ma záplatka, tie jemné milostné náznaky, i záver. Jo Nesbø je stávka na istotu a viem, že kedykoľvek budem mať náladu na dobrý krimi príbeh, on ho napísal.

4/5

Půlnoční slunce

Holkamodrookata.blogspot.cz, 18. října 2015

Krev na sněhu od krále severských detektivek Jo Nesba mě naprosto odrovnala a tak jsem si nemohla nechat ujít její pokračování s názvem Půlnoční slunce.

John Hansen alias Ulf je, co se lásky i života týče, prostě smolař. Potřeboval peníze a tak upsal duši ďáblu, drogovému bossovi Rybářovi. A protože byl na takovou práci moc velký dobrák, udělal chybu. Chybu, která mu vysloužila přední místo na Rybářově seznamu mužů určených k likvidaci. Johnovi se však na poslední chvíli jako zázrakem podaří uniknout. Úkryt najde v zapadlé norské vesničce mezi Laestadiány. Azyl mu poskytne půvabná Lea, dcera místního kazatele a matka zvídavého a roztomile ukecaného kluka Knuta. Na neurčitou dobu mu pronajme jejich loveckou chatu, dokonce mu půjčí i manželovu kulovnici, což Johnovy šance na přežití mnohonásobně zvýší. Postupně se mezi nimi vyvine úzký vztah a když pak přijde zpráva, že se při lovu tresek utopil Lein muž, začne John, toužit po normálním životě víc než kdy jindy....

"Mlčky přikývla.
"To musí být hezké, mít někoho tak rád", pronesla. "Myslím, jako se mají rádi ti dva v písničce."
"Láska netrvá věčně."
"To nemůžete vědět."

Když jsem četla Krev na sněhu, nemohla jsem konec vůbec rozdýchat. Prostě jsem jen tak seděla, koukala do prázdna a nemohla tomu uvěřit. U dalšího dílu jsem byla napjatá a ve střehu do poslední chvilky, abych zavčas odhalila všechny autorovy návnady a nespolkla je. Popravdě jsem čekala mnohem dramatičtější konec, ale musím uznat, že i přesto se závěr povedl a já mohla jít po dočtení v klidu spát.

S předchozím dílem spojuje Půlnoční slunce pouze postava Rybáře, jinak se příběhy prakticky v ničem neprolínají. Jo Nesbø opět překvapil. Slunné vzpomínky na léto střídají chladnou zimní realitu. Krátký lyrický milostný příběh zasazený do divoké krajiny norského venkova s trpkou příchutí blízké smrti jednoduše chytil a nepustil.

Pokud se těšíte na nějaké dramatické vražedné scény, musím vás zklamat. Jistá míra násilí a napětí v knize samozřejmě je, ale tentokrát ustupuje víc do pozadí a větší důraz se tentokrát nachází na samotném příběhu a postavě Johna Hansena.

Opět nechybí pár ponaučení. Už vím, že sobi žerou lišejník, že joik je improvizovaný halasný sámský zpěv a lavvo je něco jako indiánský stan po sámsku. Angličtinu tentokrát Nesbø uložil k ledu a vystřídal ji exotičtějšími norskými a finskými slovíčky, což byla celkem příjemná změna.

Mile překvapila i zvolená muzika. Monica Zetterlund, švédská jazzová zpěvačka, se svou něžnou písničkou Sakta vi gå genom stan (Pomalu procházíme městem), nebo Charles Mingus, americký jazzový kontrabasista, rozhodně stojí za poslech.

Tato "jednohubečka" měla zkrátka vše, co mám na knížkách od Jo Nesba ráda. Napětí, strohost i dávku něžného citu. Sice jsem měla pocit, jako by Nesbø na stará kolena lehce "vyměkl", ale popravdě se mi tato jeho nová poloha líbí. Už se těším, čím mě tento skvělý spisovatel překvapí příště.

Kdy Půlnoční slunce rozhodně číst

  • máte rádi tzv. severské detektivky
  • líbil se vám první díl - Krev na sněhu
  • oceníte, když je v drsném příběhu i trocha té něhy a lásky
Kdy Půlnoční slunce rozhodně nečíst
  • nemáte rádi knížky, ve kterých se ubližuje nevinným zvířátkům
  • vadí vám sekty
  • myslíte si, že Laestadiáni jsou divní

Dotaz k produktu Půlnoční slunce

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Lovci hlav (paperback)

Lovci hlav (paperback)

Ve svém dalším románu autor bestselleru Nemesis uvádí na scénu nového hrdinu. Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav (headhunter) v Norsku…

Pentagram (paperback)

Pentagram (paperback) (Harry Hole #5)

5. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Oslu začíná období prázdnin a dovolených a město zasáhla vlna letních veder. V jednom bytě nedaleko hřbitova Našeho Spasitele začíná…

Přízrak (paperback)

Přízrak (paperback) (Harry Hole #9)

9. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Harry Hole se po třech letech strávených v Hong Kongu vrací domů do Norska, nejde ovšem o žádnou zdvořilostní návštěvu. Po příletu…

Syn

Syn

Sonny je ideální vězeň. V moderní, přísně střežené věznici Staten se těší značné oblibě, neboť slouží ostatním vězňům jako zpovědník – naslouchá jejich přiznáním a…