Planina | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Letní Giveaway
  • Faktor Churchill
  • Touhy Džendeho Džongy
  • Konec řetězce

Planina

Cena:
269 Kč  242 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-7473-399-4
Překlad:
Lucie Korecká
Datum vydání:
02. 03. 2016
Počet stran / vazba:
267/vázaná
2.86 / 163
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 139 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Planina

Dva mladé páry z Reykjavíku se vypraví na cestu přes nehostinné planiny středního Islandu. Na písčitých pláních severně od ledovce Vatnajökull sjedou v mlze z cesty a narazí do domu v pustině, jakési pevnosti bez sebemenšího spojení s okolním světem, kterou obývá podivná stařena a její manžel a kde se na večer vždy pečlivě zamyká. Během nedobrovolného pobytu v domě se jim jejich minulost ukáže v novém světle a je čím dál méně zřejmé, kde mají hledat nepřítele.

V knize se jedinečně prolínají prvky psychologického thrilleru s islandskou lidovou kulturu a jízlivým komentářem současných společenských změn, které na Islandu nastaly v důsledku finanční krize v roce 2008. Tento mnohovrstevnatý, sugestivní a výborně napsaný příběh patří k nejsofistikovanějším knihám současné severské literatury.

Úryvek: Planina

Recenze: Planina

Recenze: Steinar Bragi - Planina

Severskedetektivky.cz, 5. dubna 2016, autorka: Veronika Černucká

Říká se, že geniální věci jsou ve své podstatě velmi jednoduché, a román „Planina“ dává tomuto rčení za pravdu. Autor vytvořil mistrovské dílo a potřeboval k tomu pouze čtyři postavy, jeden podivný dům a několik strašidelných pověstí. V „Planině“ se prolíná psychologický román s detektivkou a překvapivě i hororem.

Islanďan Steinar Bragi (1975) studoval literární vědu a filozofii a v roce 1998 debutoval básnickou sbírkou „Černá díra“. Po kratších prózách následovaly romány s prvky sci-fi a krimi. Mezinárodní slávu získal románem „Ženy“ (2008) a literární kritici jej označují za jednoho z nejvýznamnějších autorů své generace. Autorova próza je inteligentní, hloubavá a nesmírně sugestivní. Jeho styl je originální, neotřelý a plný pozoruhodných spojení a obratů.

Celkově vyznění románu je filozofické, styl básnický, ale přesto všechno jde o drsný horor, u kterého vám bude běhat mráz po zádech a možná se vám i místy vzbouří žaludek. Steinar Bragi dokáže jednu úžasnou věc. I na první pohled banální epizody dokáže napsat zajímavě a k tomu, aby vás vyděsil k smrti, nepotřebuje žádné efekty ani patos. Román se odehrává na pusté planině a to, jak popisuje drsnou a opuštěnou krajinu, je prostě zážitek. Atmosféra postupně houstne, začíná být klaustrofobická a příroda se stává jednou z postav románu.

Hlavní dějová linie připomíná filmové horory. Dva páry, které se vydaly na výlet, mají v nehostinné přírodě nehodu a kvůli nepojízdnému autu musí vyhledat pomoc. Tak se dvě ženy a dva muži dostanou do podivného domu, kde žije starý manželský pár. Mladí lidé se zde ubytují a hned první noc se začnou dít zvláštní věci. Tajemství má nejen dům a jeho obyvatelé, ale i naši čtyři protagonisté. Ti nemohou být rozdílnější, ale autor je ztvárnil tak, že se do nich dokážete vcítit a budete mít pochopení pro jejich myšlenky i činy.

Temné události na sebe nenechají čekat a vy víte, že zlo je čím dál blíž. Hrdinům škodí tajemné síly i lidé, a pokud chtějí přežít ve zdraví, musí zjistit, co se tu děje a kdo je ohrožuje. Autor využívá některá hororová klišé, aby vás zmátl, a proto se připravte na několik šokujících zvratů a překvapení. Celkově je možné příběh považovat za detektivku, což znamená, že všechny události lze vysvětlit pomocí rozumu. Ano, jsou tady věci mezi nebem a zemí, ale ve finále zjistíte, že do sebe všechno logicky zapadá, a že věci nejsou tak nereálné, jak se vám autor snaží vsugerovat.

Pověsti, kterými je opředen Island, jsou drsné a krvavé. Jejich protagonisty jsou monstra, která ubližují zvířatům, dospělým i malým bezbranným dětem. Čím víc se budete nořit do příběhu, tím častěji si budete klást otázku, kdo nebo co je tím, co chápeme pod pojmem „záporný hrdina“. V příběhu ožívají noční můry hrdinů a vy máte možnost nahlédnout do pokřivené mysli jedinců, kteří se snaží tvářit, že jsou normální stejně jako ostatní. Velkou roli zde má i erotika a sexuální minulost všech postav. Jejich vztahy se vyvíjejí a je zajímavé sledovat, jak se kdo změní, když je zahnaný do kouta.

„Planina“ rozhodně není tuctové čtení. Slibuje vám skvělý zážitek, a možná že i pár bezesných nocí. Tu první neusnete proto, že budete chtít knihu dočíst až do konce, a ty další se budete bát. Protože zlo, které se objevuje v „Planině“ je všudypřítomné a neomezuje se pouze na Island.

Hodnocení: 95 %

Planina jako ozvučná deska našich myšlenek

Fullmoon #61, autor: Jiří Zahradnický

Recenzi si můžete přečíst zde.

V mrazivých spárech Planiny

Cbdb.cz, 1. května 2016, autorka: Jana Filípková

Islandská literatura. Pro českého čtenáře povětšinou velká neznámá. V naší zemi není nejen tolik čtená, jak by si jistě zasloužila, ale není jí věnováno ani tolik v prostoru v kulturně laděných médiích, které by šířily alespoň drobnou osvětu. Dostávají se k nám pouze jakési střípky a útržky, výjimečně nějaká ta zmínka v literárních pořadech. Přesto, že je Island součástí našeho stařičkého světadílu, přináší jeho izolovanost nemalou dávku exotiky a dodává islandské literatuře na zajímavosti a netradičnosti. Proto by byla škoda, když už se vyskytne příležitost, alespoň na některý z těchto střípků neupozornit.

Nakladatelství Kniha Zlín, které se nebojí českému čtenáři přinášet literaturu z různých koutů světa a zaplout do literárních vod, kam se jiná nakladatelství neodváží, přináší ve svém výběru častokrát nevšední literární zážitky. Stejně tak je to i s knihou Planina, která byla vylovena právě, jak už úvod naznačil, z islandských literárních vod.

Ostřílený čtyřicetiletý spisovatel Steinar Bragi, který má na svém kontě již pěknou řádku publikovaných knih, a to včetně románů, se řadí dle kritiků mezi nejvýznamnější současné islandské spisovatele. Jeho román Ženy, vydaný v roce 2008 (u nás nevyšel), mu vynesl mezinárodní ohlas. Jeho knihy oblétly svět a k nám se letos v březnu dostala první Bragiho vlaštovka se jménem Planina.

Román vypráví příběh dvou párů z Reykjavíku, které se vydávají na výlet, jehož součástí má být poznávání jedinečných krás islandské krajiny. Při noční jízdě autem ale nešťastně sjedou cesty. Během bezradného bloudění krajinou, kterou obaluje mlha, jejich automobil naráží do nečekané překážky. Až ráno zjišťují, že se probudili v domě starých usedlíků a v noci jim vozidlem zdemolovali část domu. Dům leží v pustině zcela odříznutý od okolního světa a tak se jejich návrat do civilizace značně komplikuje.

Hned druhý den vyráží najít hlavní cestu, ale vypůjčený automobil uvízne v díře. Pokusy najít cestu, odkud by si přivolali pomoc, opakují i další den, místo toho nachází vypuštěnou přehradu, kterou obklopuje opuštěná vesnice, která přinese v ději mnoho zvratů a nečekaných a otřesných nálezů. Okolnosti tomu tedy chtějí, že v domě starého páru zůstávají několik dní. A už od začátku jejich pobyt provázejí podivné a racionálně jen těžko vysvětlitelné události.

Již první setkání se starým párem působí jak scéna z hotelové recepce vystřižená z béčkového hororového snímku Na pokraji šílenství. Tajemná stařena, která jen málokdy promluví, a její společník, kterého pohltila stařecká demence. Jejich působení v knize je od prvního momentu opředeno záhadou a vysokou dávkou napětí, které čtenáři neustále brnká na nervy. Napětí čtenáře pohlcuje ostatně od prvních stran a doprovází ho pocit „něco je na spadnutí“, který nedovoluje vyvést čtenáře ze soustředění na 150 procent.

Kniha je vyprávěna z pohledu všech čtyř hlavních postav. Jejich příspěvky se střídají po kapitolách. Zvolení možnosti náhledu na příběh očima všech hlavních účastníků byla báječná forma, jak prohloubit psychologické vypětí, které celý děj provází. Postavy jsou popsány takřka dokonale ve svém prohlubujícím se ponorkovém soužití. Jejich nečekaná přestávka na cestě v nich probouzí dávno pohřbené a potlačené démony, které pomalu vylézají na povrch a silně mluví do proudění děje.

Vynikající horor, kterému islandská kultura a dějem prolínající se islandské pověsti dodávají na mystice, je opravdovou lahůdkou každého milovníka hrůzu nahánějící literatury. Bragi přináší neotřelou knihu, ve které rozehrává až škodolibou psychologickou hru mezi hlavními postavami a hlavně jakožto autor i se čtenářem, a která zároveň působí jako svěží vítr do zatuchlého knižního prostředí všech známých a milionkrát čtených autorů hororového umu. Přesto, že se horor obecně řadí mezi brakovou literaturu, je tato kniha schopná stoprocentně konkurovat plnohodnotným románovým knihám. Více islandské literatury do našich knihoven. Více Bragiho.

Planina

Chrudimka.cz, 13. dubna 2016, autorka: Darina Krejčí

Tuto knihu bych zařadila do psychologických thrillerů s prvky hororu. Protože opravdu všechno se tam objevuje. Při čtení jsem měla zvláštní pocit, jako by mne někdo pozoroval a čekal, jak zareaguju. Jako by se někdo pomalu plížil na chodbě a byl připraven vpadnout mi do pokoje. Chvílemi to bylo strašně frustrující a já měla co dělat, abych se opravdu nebála a nešla všude rozsvítit všechny světla.

Příběh sám o sobě je poměrně krátký, odehrává se na cca dvěstěpadesáti stránkách, ale přitom si troufám říct, že nejsme o nic ochuzeni. I když po dočtení a po docela „strhujícím“ finiši si nejsem jistá, co si o té knize mám myslet. Respektive o tom příběhu.

Ale co fungovalo na sto procent u mé osoby, tak to byla představivost. Dokonale jsem viděla planinu, prožívala jsem písečné bouře, kdy jsem i já měla pocit písku v zubech, slyšela jsem kvílení větru a bouchání, které přicházelo jakoby odnikud.

Všichni hlavní hrdinové knihy, což jsou 4 kamarádi, 2 páry, tak vám budou automaticky sympatičtí. Nejen že prožívají klasické životy, tak jak můžeme i my, také mají své neřesti. Docela si autor vyhrál s kouřením cigaret, trávy, pitím alkoholu, ale nebylo to nic nepatřičného. Já to od nich dokonce očekávala.

Co se mi na knize líbilo nejvíc? To bylo samotný průběh příběhu. Protože kapitoly byly poměrně krátké a každá kapitola se věnovala jednomu hrdinovi a jeho myšlenkách, takže jsem nakukovala pod pokličku a věděla, co se mu honí hlavou, ale přitom kapitoly na sebe krásně navazovaly. Takže jsem se neztrácela.

Ztratila jsem se až na konci, kdy došlo k rozuzlení celého příběhu. U toho jsem měla pocit, že bych si potřebovala dát „jointa“, abych to pochopila. Hodně svérázný konec, který byl pro mne těžko pochopitelný a stejně věřím, že jsem si ho přivlastnila po svém a málo se kterým bych se shodovala. I přesto ale kniha ode mě dostává krásných 75 %, protože příběh měl vše, co mám na knihách ráda a vlastně mi ani ten konec zas až tak nevadil.

Byl to fajn strávený večer s příjemnou knihou a nebojím se ji doporučit všem milovníkům thrillerů, hororu a tajemna.

RECENZE: Planina ukrývá děsivé nebezpečí

Kukatko.cz, 24. března 2016, autorka: Leona Šťávová

Po dočtení Planiny od islandského autora Steinara Bragiho jsem knihu začala číst znovu. Jednak proto, že je skvělá a jednak proto, že potřebuji všechny indicie a informace, které autor různě poschovával do vět a odstavců znovu prozkoumat. Chci, aby mi neunikla ani jediná, i když se obávám, že je to nemožné. Některé pasáže v knize nejsou určeny k pochopení. Jsou ale nezbytné pro vystavení atmosféry, pocitů a věřte, že jsou přesně tam, kde být mají.

Čtveřice přátel uvízne v opuštěném islandském vnitrozemí. Nedobrovolný pobyt v podivném domě, ve kterém bydlí ještě podivnější lidé, se začne nečekaně prodlužovat a komplikovat. Všichni cítí, že se děje něco divného, ale nikdo to nedokáže blíže specifikovat. Počasí se horší, napětí stoupá, otazníků přibývá.

Příběh začíná poklidně, ale už po pár řádcích je čtenáři jasné, že se jedná pouze o ticho před bouří. Díky informacím na přebalu víte, že se na vás řídí tornádo. Nevíte jaký přesně bude střet, ale je jasné, že silný. Než se nadějete, vír vás pohltí a pak už se jen vezete. Nejde přestat číst, soustředit se na nic jiného. A najednou je konec. Vše utichne. Ale vy už jste jiní než před tím.

V knize jsou i drsnější pasáže, a stejně takový je i život na Islandu. Tahle neobvyklá země, její kultura, příroda a problémy do vás prosakuje z každé věty. Děj často balancuje na hraně reality.

„Bylo mu lhostejné, kde skončí: ocitne se zpátky na hrázi nebo vylétne z nosu starého pána nebo ze záchodu v Egilsstaðu.“

Každý si s sebou nese nějakou bolest, křivdu či strach. Zde na planině, nelze své trápení skrýt  a vše musí ven. Nejtemnější místa minulosti je potřeba pořádně provětrat. Znáte dobře své přátele? Najednou je těžké někomu věřit. A opustit planinu prostě není možné. Tohle místo vás rozhodně donutí bilancovat a rozdírat si staré rány, o kterých jste už nechtěli vědět.

„…tělo ochabne, vytěsní vědomí nebo duši, nebo co to je, a ve zpětném zrcátku se život – jeho všemožné všední starosti a touhy – jeví jako stopař, kolem něhož člověk v dešti prosviští, který vzbudí trochu studu, soucitu, možná i lítosti, ale pak upadne v zapomnění.“

Planina je rozdělena do několika částí a v každé se střídají ve vyprávění někteří ze čtyř našich hrdinů. Většina kapitol názvy má, pár jich je označeno jen číslem. Jednotlivé kapitoly jsou poměrně krátké a poslední věta vás vždycky donutí pokračovat ve čtení na další stránce. Existuje jisté riziko, pokud budete číst knihu v MHD, že nevystoupíte na správné zastávce. Mě u zubaře sestrička volala marně, byla jsem zrovna na planině…

Knihu z islandštiny přeložila paní Lucie Korecká, stejně jako například islandské povídky Mezi stromy od známého islandského autora Elíassona. Trošku mě v textu bila do očí opakující se spojení typu „nezní to nepravděpodobně“ či „ne nepodobné tomu“. Bez nahlédnutí do originálu není možné určit, zda příčinou je překladatel či spisovatel.

Závěr knihy mě překvapil. Tajemné prostředí a balancování na hraně reality popustilo uzdu mojí fantazii a tudíž jsem očekávala jiný konec příběhu, rozhodně se ale nedá říct, že lepší. Pár hodin po dočtení nad příběhem stále přemýšlím a vyhledávám si informace o autorovi. Husí kůže už mi zmizela a tak pátrám po jeho dalších knihách. Doufám, že mě příště znovu dokáže zaskočit.

Čtyři ztracené duše v pustině

Neoluxor.cz, 15. března 2016, autorka: Barbora Švarcová

Islandská planina je zemí nikoho, zdá se být prázdná a opuštěná. Smítka písečné bouře a zurčící voda tajícího ledovce dokážou skrýt leckterá tajemství. Nebo je spíše odkrýt? Jednoduše řečeno – je to ideální místo pro thriller i cestu do vlastní duše.

Dva páry, Hrafn s Vigdís a Egil s Annou, se vydávají na společný výlet do nehostinných planin středního Islandu. Moc se sem nehodí, nejsou zrovna zkušení turisté a vypadají tak trochu jako zástupci zlaté mládeže. S luxusním autem, napůl v alkoholickém a jointovém opojení působí spíš, jako by se tu ocitli omylem. Nebo jako by se jim už v životě nedostávalo nových zážitků a oni by pro nové šli třeba přes mrtvoly. Když tu padne mlha, ozve se rána a začíná příběh, který jim změní život.

Nabourané auto nelze v pustině opravit, a tak skupinka vezme dočasně zavděk útočištěm v domě, který ostatně byl na druhé straně oné srážky. Jejich hostiteli se stanou podivný němý stařík a jeho o nic méně podivnější a o nic více starší společnice. Z jejich statku, kde však nejsou žádná hospodářská zvířata a kde lišky doslova dávají dobrou noc, se všichni čtyři společně (i jednotlivě) snaží dostat pryč, zpět do civilizace. Podaří se jim uniknout ze strašidelného místa, kde se místní bojí v noci vycházet? A podaří se jim uniknout vlastním vzpomínkám a myšlenkám, které se právě v okolním pustoprázdnu tak silně derou na povrch?

Knihu Planina předchází avízo o skvělém propojení thrilleru a společenských témat. Z mého pohledu nabývaly zpočátku spáry mezi těmito dvěma odlišnými žánry až propastných hlubin, které mě vytrhávaly ze čtení. Sotva jsem se začala bát, vrátil se děj k jedné z postav. Sotva jsem se ponořila do hlubin jedné ze čtyř problémů plných duší, padla na planině tma, zvedl se vítr… Po čtvrtině knihy naštěstí zapadla všechna kolečka na svá místa a dynamika románu se konečně rozjela v tom správném rytmu, který vás přiková ke stránkám. Předěly mezi hororem a utrpením lidského života přestaly mít ostré hrany, ba dokonce se zdálo, že mezí vším je náhle jakási spojitost. Na konci mi bylo až líto, že je to všechno tak náhle pryč.

Ačkoliv může mít zpočátku čtenář dojem, že si Steinar Bragi ukousl až moc velké sousto, že je snad hamižný, když se nespokojí s jediným žánrem a vybere si rovnou dva jako dominantní, na konci knihy musí tento experiment ocenit. Tato nesourodost, která se však v závěru paradoxně prokáže jako harmonie, je velmi přitažlivým prvkem. Kniha tak může cílit na širokou čtenářskou skupinu, protože nabízí hororové historky, psychologické rozbory, spoustu alkoholu a dalších drog i trochu drsnější příběhy o lásce, jednoduše vše, co se na rozlehlou planinu vejde. Něco pro sebe si v Planině najdete určitě i vy!

Hodnocení: 75 %

Islandská Planina

Fremy.cz, 8. března 2016, autor: Jakub Vaněk

Knížek severských autorů jsem v poslední době přečetl dost. Jejich kultura a cit pro vyprávění je jedinečné. Tentokrát islandský thriller nebyl výjimkou. Planina ve vydavatelství Kniha Zlín poutá studenou tajemnou modrou obálkou se stínohrou čtyř postav. 267 stran autora Steinara Bragiho nabízí napínavé víkendové čtení. V průběhu příběhu se ocitneme až v hororovém světě, tak jsem si sám připadal.

Dva mladé páry se psem se vydají na výlet z přístavního města Reykjavík na planinu středního Islandu. Během cesty zabloudí v mlze, uhnout z trasy a narazí do osamělého domu uprostřed ničeho. Dům obývají babička s dědečkem, se kterými se od počátku nezdá být všechno v pořádku, a tak by se čtveřice mladých zbloudilců raději hned vypařila zpět domů. Největší část příběhu je postavená na odlišnosti osobností jednotlivých postav. Autor se v mnohém věnuje popisu mladých párů a vztahy mezi nimi. Sebestředný alkoholik z bohatých poměrů Hrafn cestuje se svou ženou terapeutkou Vigdís, která v mládí přišla o maminku. Doprovází je Egil pomatenec, zakomplexovaný kluk, který by nejraději ulovil Vigdís, a mladá nymfomanka a novinářka Anna.

Surový a drsný sever je dobrým podkladem pro tyto nesourodé postavy a dává šanci rozehrát až hororovému příběhu. Kdo se rád bojí, bude se mu Planina líbit. Nemusíte mít strach s příliš otevřenému strašidelnému vyprávění, mnohé se odehrává v náznacích islandské mystiky. I když tento svět dobře neznám, dokázal jsem se ztratit spolu s postavami v temném lese, přičemž mi to nepřišlo ani trochu divné. Stejně jako po titulcích promítání kina, vydržte do úplného konce. Nikdy nevíte, co vás překvapí.

Planina – Steinar Bragi [RECENZE]

Wolfdraven.eu, 6. března 2016

Severskou kulturu a tím pádem i literaturu mám velmi ráda, tu islandskou nevyjímaje. Proto moje srdce zaplesalo, když mi byla nabídnuta kniha Planinana zrecenzování. Už obálka v sobě skrývá jakýsi nádech tajemna a anotace slibuje zajímavé čtení. A věřte mi, že rozhodně nebudete zklamáni, sliby příběh splní dokonale a možná přidá i něco navíc.

Děj knihy nás zavede na islandskou planinu severně od ledovce Vatnajökull, kde ve tmě a v mlze cestují v autě čtyři lidé a pes. Hrafn a Egil jsou v jistém smyslu přátelé již od útlého dětství, prožili si spolu i nějaké zlé časy a neshody a tak nějak asi doufali, že tento výlet jim pomůže pročistit vzduch a vše si vyříkat. Na pomoc si k tomu vzali své drahé polovičky – Vigdís a Annu. Společnost jim ještě dělá Annin islandský ovčák Trygg.

Na tento výlet se rozhodli vypravit, přestože nikdo z nich nemá zkušenosti s cestováním po horách a nehostinných islandských písčitých pláních plných skrytých nástrah.
GPS jim přestala fungovat krátce poté, co vyjeli od sopky Askja, ale ještě měli naštěstí kompas a mapu a orientují se dle patníků lemujících cestu. Řídí Hrafn, ostatní popíjejí alkohol, a aby si ukrátili dlouhou chvíli a zabavili se v té nekončící mlze a tmě, tak hrají hru „něco si myslím“.

Řidič se ale v jednu chvíli zatoulá v myšlenkách, a když se začne znovu soustředit na cestu, uvědomí si, že nikde nevidí patníky. Zřejmě sjeli z cesty, aniž by si toho někdo všiml. Rozhodnou se, že se nebudou vracet a cestu hledat, ale pojedou dál, budou držet správný směr a na cestu se zase napojí o něco později.

V dálce v mlze zahlédne Hrafn slabé světlo a zamíří k němu, ale světlo náhle zmizí a auto narazí do temného domu, který se z ničeho nic vyloupl ze tmy. Posádka vozu je otřesena, ale naštěstí se nikomu nic vážnějšího nestalo, jen Egil má ránu na hlavě.

Z domu vyleze postarší žena a podivný mužík, vezmou je dovnitř a nechají je v domě přespat. Po celou dobu se ale chovají velmi zvláštně.

Ráno za světla naši hrdinové zjistí, že je auto ještě rozbitější než předpokládali a že bez pořádné opravy a náhradních dílů nebudou schopní v cestě pokračovat. Bohužel tu není signál mobilního telefonu a ani nefunguje pevná linka, ale Ása (tak se stará paní jmenuje) jim zapůjčí starý džíp. Jenže tento pokus tak úplně nevyjde a i ostatní pokusy dostat se k Askje pro pomoc končí fiaskem a naše skupinka (tentokrát už bez psa, který se někde ztratil) se neustále musí vracet do bezpečí (?) domu podivných manželů.

Ale nejen dvojice stařečků je zvláštní, i dům a vlastně celé planina se zdá jako z jiného světa, jakoby se tu hranice mezi realitou a jakousi pokřivenou fantazií chvílemi začala vytrácet. Co se to tu děje divného? Proč je všude tolik zvířecích koster? Jak v takovém nehostinném místě dokáže někdo přežívat tak dlouho? Proč se zdá nemožné planinu opustit?
A podaří se čtveřici nakonec dostat v pořádku domů?

To je jen několik otázek, které vám budou během čtení vrtat hlavou. Čím více se budete do příběhu ponořovat, tím více otázek vyvstane, ale odpovědí se vám zase až tolik nedostane. Alespoň ne hned. Autor si se čtenáři pěkně hraje, dokáže jim udělat v hlavě naprostý zmatek a po značně nečekaném konci je nechá i nadále tápat v nejistotě.

Jakmile jsem se do knihy začetla, nemohla jsem přestat nad příběhem dumat. Čím blíže konci jsem byla, tím zmatenější jsem si připadala. Ale to je přesně ten pocit, který na podobných mysteriozních knihách miluji. Nechyběli ani podivní tvorové z islandských mýtů a pověstí, kteří právoplatně přidali k celkové atmosféře příběhu svůj díl tajemna a děsu.

Kromě hlavní časové linky se navíc vracíme i zpět v čase, abychom se dozvěděli něco z minulosti každé z postav a dostali tak ucelený obrázek toho, proč jsou vlastně těmi, kterými jsou dnes. Autor tak vytváří dokonalé psychologické rozbory všech čtyř hlavních hrdinů. Upřímně nemůžu říct, že bych si některou z postav nějak zvlášť oblíbila. Mužští představitelé mě dokonce svým chováním iritovali až na nejvyšší míru. Ani ženy si mě moc nezískaly, ale přece jen mi byly o něco bližší. Nejvíc mě ale stejně zajímal osud chlupatého společníka Trygga.

Ale i přesto, že jsem se s žádnou z postav nedokázala dostatečně sžít, tak jsem si knihu náramně užila. Jen mě možná trošku mrzelo, že jsem ji nečetla v době, kdy jsem byla na „Severu“. Ale třeba je to dobře, možná by pak působila natolik autenticky, že bych strachy nevytáhla paty z domku mých známých a přišla o spoustu nádherných zážitků.

Planinu bych určitě doporučila všem milovníkům severské tajuplné literatury, fanouškům zlověstných hororů, psychologických thrillerů a mysteriozních příběhů, které dokáží pěkně zamotat hlavu a nedají člověku spát (nejen tím, že se pak musí nad knihou zamýšlet, ale možná i kvůli nočním můrám, které dokáže přivolat).

Pevně doufám, že si budu moci v budoucnu ještě nějakou autorovu knihu přečíst, protože jeho styl mě velice nadchl.

Planina

Holkamodrookata.blogspot.cz, 2. března 2016

Na výlet do Jeseníků jsem si vzala ke čtení Planinu od Steinara Bragiho. Jak se mi četl na opuštěné chalupě uprostřed lesů islandský psychothriller s mystickými prvky?

Dva páry mladých lidí se psem se vydají z přístavního města Reykjavík na výlet na planinu středního Islandu. Cestou zabloudí v mlze, sjedou z cesty a narazí do osamělého domu. Jeho obyvatelé, podivná stařena a starý pomatený muž, jim nabídnou útočiště a pomoc. Naši turisté se snaží co nejrychleji dům opustit a dostat se do civilizace. To však není tak jednoduché....

"Do prdele," zabručel Egil, obešel auto a zavrtěl hlavou. Hrafn si lehl na břicho, aby se podíval pod auto, a Egil udělal totéž na druhé straně. Uprostřed pod autem na straně spolujezdce zela v zemi hluboká díra, do které najeli a zase se z ní vyhoupli. Její přední okraj byl tak ostrý, že pneumatika při nárazu praskla.
"Zasranej krám," zamumlal si Egil pro sebe, vstal a oprášil se. Cesta vedla mezi dvěma kamenitými návršími a byl to pravděpodobně jediný úsek, kde by se nedalo jet mimo ni. Trygg upřeně pohlížel k jednomu návrší, tiše skučel a ocas měl stažený mezi zadní nohy."

Celý příběh se odehrává na poměrně malém území a je postavený především na osobnostech hlavních postav. Hrafn, bohatý, sebestředný alkoholik, jeho žena Vigdís, která přišla v mládí o maminku a stala se psychoterapeutkou, zakomplexovaný, nemilosrdný a nemorální Egil, který pokukuje po Hrafnově ženě a mladá nymfomanka a novinářka Anna, která trpí pocity méněcennosti a má sklony k sebepoškozování. Popravdě ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci. Všechny mě více či méně lezly na nervy a kdybych si měla vybrat, koho bych si zvolila za přítele, byl by to s největší pravděpodobností pes Trygg.

Mezi touto opravdu nesourodou čtveřicí panují už od začátku výletu napjaté vztahy. Pojí je pouze staré přátelství mezi Hrafnem a Egilem, které před lety neslavně skončilo a které se oba muži snaží obnovit. Když se pak dostanou do problémů, vyplují všechny staré křivdy opět na povrch.

Autorovi se podařilo vytvořit vskutku netradiční psychologický thriller s mystickými prvky. Záhadní tvorové, kteří se v příběhu objevují, jsou úzce spjati s islandským folklórem. Nutno dodat, že severští skřítkové rozhodně nejsou žádní růžolící trpaslíčci z babiččiny zahrádky. Islandská krajina je nehostinná a drsná a tak i nelidské bytosti z lidových pověstí se s ničím a s nikým nemazlí. Z velké části to jsou divoká zvířata, která bez slitování koušou, škrábou, trhají a zabíjejí.

Napětí mezi hrdiny, nemožnost odejít z planiny, tajemné divoké bytosti, to vše v knize graduje až k opravdu drsnému konci. Povahy jednotlivých postav, různým způsobem pokroucené, poškozené, navzájem bojují proti sobě a zároveň se snaží chránit sebe sama před prapůvodním zlem ukrytým kdesi v pustině. Neutěšená situace tak prověří charakter hlavních hrdinů a bez slitování odhaluje všechny jejich nedostatky. Přidáním mystických prvků a až hororově laděných scén tak vznikl napínavý koktejl, za který by se nemusel stydět ani Stephen King.

S knihou jsem si užila na horské chalupě pár bezesných nocí, kdy jsem prostě musela číst dál, abych zjistila, co najdou v opuštěné vesnici, nebo co se stane, když hlavní hrdina vleze kam nemá. V paneláku bych čtení asi tolik neprožívala, ale v cizím domě poblíž lesa jsem se několikrát přistihla, že v nočním tichu s očima dokořán napjatě poslouchám, jestli chatu neobcházejí divoké lišky. Takže pokud potřebujete krapet pocuchat nervy, baví vás nimrat se v lidských povahách a nevadí vám syrové násilí s náznaky mystiky, je pro vás Planina ta správná volba.

Kdy knihu Planina rozhodně číst

  • rádi se "bezpečně bojíte"
  • líbí se vám psychologicky laděné příběhy
  • jste zastánci divoké přírody
Kdy knihu Planina rozhodně nečíst
  • vadí vám násilí na lidech i na zvířatech
  • bojíte se lišek
  • skřítci a jiná mystická havěť vám nahání hrůzu

Dotaz k produktu Planina

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Vražda na Hallandovi

Vražda na Hallandovi

Stárnoucí spisovatelku Bess probudí jednou ráno výstřel. Její partner leží na náměstíčku před jejich idylickým domovem mrtvý. Zbloudilá střela? Úkladná vražda? Přitom Bess na…

Policie (paperback)

Policie (paperback) (Harry Hole #10)

10. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy…

Nemesis (audiokniha)

Nemesis (audiokniha) (Harry Hole #4)

Režie: Aleš Vrzák Hrají: Igor Bareš (Harry Hole), Magdaléna Borová, Oldřich Kaiser, Kamil Halbich, Tatiana Wilhelmová, David Matásek a další. 4. díl krimi série o detektivu Harrym…

Syn

Syn

Sonny je ideální vězeň. V moderní, přísně střežené věznici Staten se těší značné oblibě, neboť slouží ostatním vězňům jako zpovědník – naslouchá jejich přiznáním a…