Pentagram | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Ediční plán
  • Soutěž audioknihy
  • La Loba
  • Sleva knihy

Pentagram (Harry Hole #5)

Cena:
389 Kč  350 Kč
Autor:
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87497-05-0
Překlad:
Kateřina Krištůfková
Datum vydání:
12. 10. 2011
Počet stran / vazba:
449/vázaná
4.02 / 36875
ks
Už 3 týdny přešlapuji před šuplíkem, kde si Ježíšek schoval knížku Sněhulák. | Něco mi chybí.. Více jak týden jsem nic nečetla.. Nejde to.. | "Ježíšku, budeš se moc zlobit, když toho Sněhuláka přečtu teď? Stejně za tenhle stav můžeš Ty. Loni jsi mi nadělil Lovce hlav a od té doby v tom lítám.." MARTINA
Milý muži, milý synu, k večeři si kupte čínu. V restaurantu na rohu, já vám vařit nemohu. Nemám už chuť cpát se chlebøm, nasytím se pouze Nesbøm.  BÁRA BOOKCASE JAVORKOVÁ

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 199 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize

Popis: Pentagram

5. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Oslu začíná období prázdnin a dovolených a město zasáhla vlna letních veder. V jednom bytě nedaleko hřbitova Našeho Spasitele začíná ze stropu něco kapat do hrnce s vařícími se bramborami. Ve vodě se tvoří drobné černé chuchvalce. Ve svém bytě v Sofiině ulici leží tou dobou na zemi Harry Hole – opilý, opuštěný a suspendovaný. Ve zběsilém, ale neúspěšném honu za usvědčením svého policejního kolegy Toma Waalera z vraždy zradil všechny své blízké. Za čtyři týdny bude bez práce. Vtom zvoní telefon. Šéf oddělení vražd povolává Harryho k podivnému nálezu – zavražděná žena s odseknutým prstem. Harry Hole dostává svůj poslední případ. Bude na něm pracovat společně s jediným kolegou, který právě nemá dovolenou, s Tomem Waalerem, jenž Harrymu učiní jistou nabídku. Vzápětí zmizí beze stopy Lisbeth, manželka známého producenta Willyho Barliho, který chystá premiéru muzikálu My Fair Lady, v němž měla jeho žena hrát hlavní roli. A na policii dorazí v obálce useknutý prst. Stojí za Lisbethiným zmizením její manžel, jak tvrdí tzv. Holeův první zákon, anebo někdo jiný? Brzy se ukáže, že policie má co do činění se sériovým vrahem. Dokáže Harry rozluštit vzkazy a symboly, které vrah zanechává na místech činu, a dokáže zabránit dalším vraždám? Přijme nabídku Toma Waalera? A podaří se mu vrátit svůj osobní život k normálu? Harrymu začíná být pořádně horko...

Ke knize jsme dodatečně vydali slovník. Prohlédnout a stáhnout si ho můžete na našem Issuu.

 

Rozhovor s autorem (s českými titulky):

Úryvek: Pentagram

Recenze: Pentagram

Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

Aktuálně.cz, 12. prosince 2011, autorka: Veronika Havlová

Recenze - V souvislosti s vydáním svazku Nemesis nakladatelstvím Kniha Zlín jsme v recenzi věnovali poměrně dost prostoru péči, kterou toto nakladatelství poskytovalo budování značky "Jo Nesbo" coby záruky literární události. Bylo zajímavé sledovat kreativní přístup Zlínských při propagaci dalších dvou Nesboho knih, které vyšly na podzim.

Zřejmě jako první nakladatelství u nás nabídli zdarma recenzentské výtisky blogerům, kteří tak měli možnost přečíst si očekávanou novinku ještě před oficiálním vydáním. Samozřejmě pod podmínkou, že o ní napíší článek. A tak mohla Kniha Zlín na svýchfacebookových stránkách dávat postupně k dispozici pestré spektrum ohlasů a posilovat těšení se na nový detektivní hit.

Pentagram pak Zlín vypustil v rámciVelkého knižního čtvrtku, Lovci hlav se zase na pulty dostali ve stejnou chvíli, kdy do českých kin vstoupil stejnojmenný norský film. A jak se můžeme přesvědčit v žebříčku Svazu českých knihkupců a nakladatelů, jejich marketingová strategie je úspěšná (od říjnového vydání Pentagramu se Nesbø drží v první desítce nejprodávanějších beletristických knih, jen počínaje 46. týdnem byl Pentagram vystřídán Lovci hlav).

Mefistofelská nabídka

Pentagram (Marekors, 2003) je pátou knihou ze série o Harry Holeovi; přímo navazuje na předcházející Nemesis (Sorgenfri, 2002) a spolu s Červenkou (Rødstrupe, 2000) tvoří tzv. Osloskou trilogii. Na konci Nemesis se Harrymu podařilo úspěšně vyřešit případ loupežné vraždy, setřást ze sebe podezření z vraždy, a navíc slušně pokročit v případu vraždy své bývalé parťačky, do které je - zdá se - zapleten jeho kolega z oddělení Tom Waaler.

Přesto na počátku Pentagramu nacházíme Harryho v neutěšeném stavu. Opustila jej jeho láska Ráchel, většina kolegů ho považuje za blázna posedlého konspiračními teoriemi, dokonce i jeho šéfovi asi definitivně dochází trpělivost. Jediné, co se Harrymu zatím daří, je postupné uchlastávání se k smrti. Do Osla dorazila vlna veder, většina sboru má dovolenou, a když je tak v jednom bytě nalezena mrtvola ženy s useknutým ukazováčkem, nezbývá šéfovi oddělení vražd než pověřit vyšetřováním jediné dva detektivy ve městě – Harryho a Toma Waalera.

O pár dní později je nahlášeno zmizení herečky Lisbeth, ženy producenta Willyho Barliho, v jehož letní produkci My Fair Lady měla hrát hlavní roli. Když na policejní stanici dorazí v obálce Lisbethin useknutý prostředníček, je jasné, že v Oslu řádí sériový vrah.

Pentagram je podle samotného autora knihou, která se z celé série nejvíc soustředí na postavu Harryho Holea. Nejenže jeho problém s alkoholem je akutnější než dřív, ale hraje se tu i o jeho duši. Mefistofelská postava Toma Waalera mu totiž nabízí spolupráci. Ví, že Harryho důvěryhodnost u šéfů je momentálně na nule, a tak mu bez obav odhaluje tajnou síť současných i bývalých policistů, kteří bojují za spravedlnost, přizpůsobivost, svalnatost a vůbec všechny ty správné hodnoty, pro něž v dnešní přehnaně liberální společnosti není místo.

Výlet do braku

Tom jako správný ďábelský svůdce nabízí Harrymu světské statky (lepší plat), masíruje jeho křehké ego (oni dva přece patří k těm nejlepším, k posledním spravedlivým) a využívá jeho slabostí (co ostatně zbývá profláklému alkoholikovi jiného než se přimknout k autoritativnímu vůdci). Síla Pentagramu je především v tom, že si čtenář až téměř do konce není jistý, kterou cestou se Harry vydá, jestli „dokáže říct ďáblovi ne“.

Jakkoli chceme věřit, že Harry jako skutečný správňák nemůže podlehnout jednoduchým a pohodlným řešením, přesto v nás hlodají pochybnosti. Kromě psychologického pitváníčka se samozřejmě dočkáme i napínavé detektivní linie korunované nečekaným zvratem, jak je pro Nesbøho typické.

Ve srovnání s předcházející Nemesis je Pentagram soustředěnější a přehlednější tím, že se omezuje na dvě roviny: hlavní osobní a o něco málo vedlejší detektivní. V obou rovinách příběhu odkazuje na slavné a staré literární motivy – zmíněný mefistofelský motiv doplňuje parafráze Pygmalionu v detektivní linii.

Zatímco Pentagram, respektive celá holeovská série, představuje v podstatě seriózní detektivku s mírným společenským přesahem, v Lovcích hlav Nesbø dokazuje, že se nebrání ani mnohem pokleslejší variantě krimirománu. Je sice pravda, že jeho tradiční překvapivé zvraty těsně před koncem příběhů mohou působit občas až lacině, zatím se dokázal udržet v mantinelech uvěřitelnosti.

V případě Lovců hlav se ale Nesbø pouští ze řetězu a užívá si naplno výlet do brakové literatury. Už prolog dává najevo, že se s námi autor nebude mazlit. Hlavní hrdina v něm pronáší monolog, jenž by se dal shrnout slovy: „Jsem vrah, brzo umřu, kolem mě kape krev a benzín, a tak vám musím honem povyprávět svůj příběh“. A jak řekne, tak udělá.

Přední norský headhunter (doslova lovec hlav) Roger Brown má skvělé výsledky, exkluzivní manželku a komplex méněcennosti ze své 168centimetrové výšky. Při výběru vhodných uchazečů pro nejvyšší manažerské pozice používá 9stupňový výslechový model FBI a zakládá si na tom, že každého brzy prokoukne. Nechce mít se ženou dítě, aby se nemusel dělit o její lásku, tak aspoň sype peníze do její ztrátové galerie. Na což si přivydělává krádežemi obrazů v bytech svých klientů.

Za málo peněz příliš policie

A pak mu osud přihraje opravdu velikou rybu. Bývalého manažera nizozemské firmy, kterého by mohl výhodně „prodat“ norskému výrobci navigačních systémů. Jmenuje se Clas Greve, má vizáž árijského poloboha a v bytě po babičce právě objevil ztracený Rubensův obraz.

Je zbytečné prozrazovat další podrobnosti ze spletitého příběhu plného zvratů, ale nechybí v něm snad žádná z typických rekvizit brakových románů. Dočkáme se zběsilých honiček, překvapivých odhalení, převratných vynálezů, bouraček, sexu, dokonce i mrtvol, které se nečekaně probírají k životu. Nechybí krev, mužská i ženská ejakulace, koupání ve výkalech a jiných tělních tekutinách.

Nesbø tu nezapře ani svoji lásku k filmům, Lovci hlav jsou tak sledem výrazných akčních scén proložených úvahami a ironickými poznámkami na adresu (tehdy ještě) spokojeně rostoucí kapitalistické společnosti. Roger Brown je sice hajzlík, ale je také vtipný a může nám i díky svému zlidšťujícímu komplexu méněcennosti být relativně sympatický. Hlavně proto, že jeho protivníci jsou ještě daleko větší zmetci, navíc bez smyslu pro humor.

„Ferdinand byl neuvěřitelně nedbalý na to, že byl homosexuál. A neuvěřitelně homosexuální na to, že byl lovec hlav.“ - „Přitom jsem soustředil myšlenky na svého otce v otevřené rakvi během pohřbu, což byla metoda, která se ukázala být efektivní proti předčasnému výronu semene.“

A uznejte, někomu, kdo dokáže navíc takto vystihnout personální nouzi norské policie, můžeme odpustit i jisté nedostatky: „Velrybí dvojčata oblečená do identických uniforem a s identicky nakroucenými knírky. Bylo to prostě za málo peněz příliš policie.“

Nesbø si v Lovcích hlav neustále pohrává s extrémy, často na hranici parodie. Některé scény jsou chvílemi už tak „přes čáru“, že jsou až neodolatelně groteskní (čehož zjevně využívá i filmová adaptace, k radosti mnohých recenzentů). I Nesbøho „autorský podpis“ – překvapivý zvrat těsně před koncem – je v Lovcích hlav doveden do extrému.

Jako by tím spisovatel dával najevo, že si je dobře vědom brakové povahy svých oblíbených postupů a chtěl si trochu odpočinout od „seriózní“ literatury. Pořád ale zůstává výborným vypravěčem a vtipným glosátorem. I když na Lovce hlav by si měli dát pozor ti, kteří vše, co jen zavání pokleslejším žánrem, nemají rádi a špatně snášejí nadsázku v detektivkách.

A pro všechny chladné i zapálené fanoušky tohoto norského autora dobrá zpráva. Chystá se americký remake Lovců hlav a Kniha Zlín na příští rok připravuje vydání dalších dílů z holeovské série – Spasitele (jaro) a Sněhuláka (podzim). Právě anglické vydání Sněhuláka prý zaujalo režiséra Scorseseho natolik, že by chtěl natočit jeho filmovou adaptaci. Zdá se, že naše potřeby budou i nadále dostatečně zanesbovány.

Jo Nesbø: Pentagram. Překlad: Kateřina Krištůfková. 449 stran. Doporučená cena 369 Kč. Vydalo nakladatelství Kniha Zlín v edici Fleet, Praha 2011. -

Rozvrácená doba si žádá rozvrácené hrdiny

Knihožrout.cz, 5. prosince 2011, autor: Lucie Kolářová

Tohle mi neměli dělat. Zatím se mi dařilo se módní vlně skandinávských krimi románů úspěšně vyhýbat. Pak se mi ovšem dostal do rukou u nás zatím poslední vydaný kousek Jo Nesbøa Pentagram, a já nespala dvě noci, abych se dozvěděla, zda Harry Hole vyřeší zapeklitý případ i své osobní trable.

Nedá se nic dělat, v pochmurný podzimní či zimní večer není nad teplý čaj, ušák a dobrou detektivku. Tentokrát se díky ní čtenář přenese ze zamlžené české kotliny do rozpáleného prázdninového Osla, kde zrovna Harry Hole, životem otřískaný, nedisciplinovaný detektiv, propíjí poslední zbytky své policejní kariéry a v pátém patře starého činžáku si právě k sousedům hledá cestu krev z čersvě useknutého prstu mladé ženy. Spletitý případ několika mrvých těl, diamantů ve tvaru hvězdy, pašeráků zbraní, jedné muzikálové show a hniloby prorůstající až do policejního sboru může začít.

Česká kvalita

Občané našeho státu se mohou chvíli cítit polichoceni, že pronikl do světového bestselleru, neboť nitky sahají až do Prahy, a v románu se dokonce mluví o české kvalitě. Zmíněna je však v souvislosti s ilegálně dovezenou pistolí. A nedozvíme se ani, zda v rozhodující chvíli přeci jen neselže, protože ve finále jí nakonec není třeba. Každopádně divoký Východ, odkud do zdánlivě spořádaných, kultivovaných západních společností tajnými kanály proudí ženy, drogy, šperky i zbraně, je mezi západními autory populárním klišé (které, přiznejme si, nebude příliš daleko od pravdy). Co však český čtenář musí norskému autorovi uznat, je slušná práce s reáliemi. Není nic směšnějšího a zároveň více iritujícího, vystupuje-li v detektivce český padouch s jugoslávsko-ruským jménem a čečenským vzezřením. Pro Jo Nesbøa ale naštěstí nesplývá východní Evropa v jednu balkánsko-carskou exotickou masu, takže vedlejší česká postava má pravděpodobně znějící jméno Eva Marvanová a Grandhotel Evropa, kde dojde k jednomu důležitému setkání, opravdu stojí na Václavském náměstí, stejně jako jezdecká socha hrající nakonec v případu roli rozhodujícího detailu.

Přesně tohle je to, co dělá dobrou detektivku vynikající, k hrůzostrašně morbidnímu případu sériových vražd, jehož rozluštění si vyžádá několik nervydrásajících dějových zvratů, jsou přimíchány naprosto pravděpodobné a důvěrně známé detaily, které to celé usadí do reality tak, že čtenář nevstává s křesla s brbláním, že tentokrát to autor trošku přehnal. Navíc Jo Nesbø dovede napsat životné charaktery s přesnou dávkou stylizace tak, aby jejich zvláštnosti, kterými musí zjevně oplývat každý dobrý detektiv (třeba abnormální schopnost Beáty Lønnové zapamatovat si jakýkoli obličej), byly obklopeny takovým množstvím všednosti, že postavy neztrácejí rozměr obyčejných smrtelníků.

Ostatně doba výstředních geniálních pátračů už je dávno za námi. Dokonce ani obyčejní rodinní týpci, spolehliví a výkonní detektivové a spořádaní občané, jako je například inspektor Wexford britské klasičky Ruth Rendellové, už mezi autory nejsou v módě. Dnešní muž zákona musí trpět nějakou patologií, která mu ovšem nebrání stát na správné straně práva. Harry Hole se opíjí. Přibližuje se tak trochu typu outsiderovského osamělého detektiva drsné školy, ovšem na rozdíl od soukromých oček, jejichž slabost pro silné nápoje a fatální ženy, má hořce romantický odér, je Harry těžkým alkoholikem se vším nepěkným, co tento stav obnáší. Alkohol ho paralyzuje, ničí mu soukromý i profesní život a zároveň mu slouží jako úniková cesta před dávnými traumaty i pocitem selhání a bezmoci v nedořešeném případu ubité kolegyně.

Štastné konce v detektivce neexistují

Kromě pátrání po vrahovi i hrdinova soukromého křižáckého tažení za očistu policejního sboru, které má charakter souboje dvou silných protivníků, přičemž ten zkažený se od počátku (typicky) jeví jako těžší váha, tak sleduje čtenář i Harryho boj se sebou samým. A přestože je Nesbø realista a čtenáři je jasné, že hrdinova závislost se bude jeho knihami táhnout dál, tentokrát na konci opouštíme unaveného detektiva v podstatně lepším stavu, než v jakém jsme ho zastihli na začátku románu. A jelikož i tu vratkou židli z kanceláře bez oken, která se pod ním tentokrát během děje několikrát povážlivě zakymácela, si Harry Hole udržel, může se čtenář těšit na další díly z jeho série.

Pokud si autor udrží stávající úroveň, nelze než prohlásit, že jeho romány jsou v současnosti světovou detektivní špičkou. Až legračně závratná náhlá popularita skandinávské krimi tak v případě Jo Nesbøa skutečně není výsledkem reklamního humbuku. Dobře napsaná detektivka se totiž neztratí ani po letech a Pentagram i předchozí Nemesis oplývají kvalitou, která jim zaručí místo na poličkách milovníků napínavých příběhů i poté, kdy do módy přijdou autoři i detektivové z jiných zemí.

Horké léto v Oslu, Jo Nesbø v Pentagramu předvádí to nejlepší ze severské krimi

LitENky, 30. listopadu 2011, autorka: Silvie Strachotová

Nesbø se vrací na místo činu s novým románem a starým hrdinou. Jde o návrat grandiózní, při němž krev tuhne v žilách a dech se tají.

Kdo nezaregistroval boom skandinávské literatury s kriminální tématikou, jako by nežil. Po fenomenálním úspěchu Stiega Larssona se není čemu divit. Pokud měl někdo pocit, že Jo Nesbø se na vlně zájmu o severskou krimi svezl, krutě by se mýlil, román Pentagram budiž toho důkazem. Nesbø navazuje na úspěch předchozích knih, jejichž děj se točí okolo detektiva Harry Holea.

Ačkoliv je Nesbøův hrdina spíše románovým antihrdinou, nelze si jej neoblíbit. Harry je cholerický, protivný alkoholik s vlastním názorem na spravedlnost. Jak by nejspíš řekl nejeden jeho nadřízený, Harry Hole je nejlepším kriminalistou osloské policie, ale nejhorším státním zaměstnancem.

Příkladem brilantního Nesbøova vyprávěcího stylu je už samotná úvodní scéna. Historický exkurz do speciálních maltových směsí je vystřídán kapající vodou/krví ze stropu a ukončen podivně vyhlížejícími chuchvalci v hrnci s vodou. (Mimochodem, věděli jste, že když krev nalijete do hrnce s vodou, která má vyšší teplotu než šedesát pět stupňů, srazí se a vytvoří chuchvalce?) Mezitím se jeho hlavní „hrdina“ probírá z kocoviny a nevzpomíná si na minulou noc.

Svižné tempo vyprávění nasazené na začátku je stupňováno rychlostí, která se dá přirovnat jen k vystřelenému projektilu. Autor se společně se svým hrdinou propracovává poměrně složitým a neobvyklým případem sériového vraha, který své oběti zdobí rudými pentagramy. Naštěstí pro čtenáře Nesbø nezabíhá k podrobnému vysvětlení symbolů, omezuje se pouze na rychlou orientaci v Harryho myšlenkách. Tok vyprávění tak zbytečně nezabíhá do lenivých meandrů, svou prudkostí a spádem spíše připomíná dravost severských řek.

Nesbø předvedl další mistrně vystavěný příběh plný napětí, z něhož jde mráz po zádech.

Silvie Strachotová
Nesbø, Jo: Pentagram. Zlín: Kniha Zlín 2011. 450 stran.

Až vám budou chtít střelit dalšího Nesba, neklaďte odpor

Kraus magazín, 28. listopadu 2011, autor: Marek Prchal

Nejúspěšnější spisovatel je ten právě mrtvý. Před pár lety předvedl Stieg Larsson povedený kousek. Napsal trilogii Milénium a ještě než se stačil proslavit, zemřel. Knihu jsem koupil v očekávání filozofického románu s detektivními prvky, přečetl jedním dechem během pobytu ve Skandinávii a stal se sériovým čtenářem.

nesbo 4

Nejdůležitější bylo vymyslet ten pojem sériový čtenář. Díky němu jsem ztratil pocit viny při nakupování celých řad knih. Druhým krokem bylo, že jsem se za sériového čtenáře prohlásil. Knihy se mi doma hromadily, až jsem přeskládal knihovnu tak, aby autoři v sériích měli samostatné poličky. Pak přišel na řadu Jo Nesbø. Masivní kampaň v knihkupectvích, hory těch šílených nálepek, záložek, obrandovaných tašek a všeho ostatního “merče” udělala zNemesis knihu, kterou jsem musel mít. Přišla zrovna vhod, protože dlouho nic nevyšlo a své oblíbené série Forsytha a Stouta jsem již pozvolna dočítal.

nesbo 2

Nesbø je pop. Názvy jeho knih jsou dobře prodejná klišé. Jede na jistotu. Dosud žije a jeho knihy vyšly již před Larssonem. Nejsou tak specifické, neukazují typická prostředí (redakce časopisu) ani extrémně disponované jedince. Nesbo zopakoval postup, který známe z Forsytha a Chandlera - detektiv loser, navíc alkáč, sužovaný spoustou vlastních problémů.

Bohužel pro Nesba přišel do Česka také Lars Kepler. Vrcholné komerční umělecké dílo. Keplerova Hypnotizéra psali dva autoři, Nemesis jen jeden.

nesbo 3

Hypnotizér dostál svému názvu. Nečtěte to sami doma v noci, budete se bát zhasnout lampičku. Nemesis končí pokusem o geniální pointu, ale není to exploze, je to imploze, tedy pointa je fajn, ale nepřináší potřebnou katarzi, která by se projevila například přestavbou scény, větším přestrukturováním nebo nějakým nárůstem významu té scény.

A máme tu opět Nesba a máme tu opět Keplera.

nesbo 1

nesbo 5

Z nerovného boje vychází tentokrát lépe Nesbø. Drží se svého hrdiny a konstruuje přesně podle základního pravidla detektivky - odhadovat, co si myslí čtenář a překvapit - příběh s několika zásadními zvraty a finálním rozhovorem s vrahem. Vrah má úroveň. Rozhovor mohl klidně trvat třicet stran. Je to skoro orgáč. Nesbo opět pracuje se vzorci chování, plánem sériové vraždy a je to fajn kluk, kterej si jede na svý triko. Čtení je fajn, objevují se blackouty, tedy čtení mnoha stran v kuse, kdy ani nevíte, co se děje. V rozhodujících chvílích vás Nesbø nechá chvíli vycukat, než scénu ukončí. Kniha je tlustá, což je jediný formát knihy, který beru. Pokud by vám ho v knihkupectví chtěli střelit, nebo jej někdo zvolil jako dárek, odpor bych, být vámi, nekladl.

Píšu to zejména pro ty, které masivní reklamní kampaň k Nesbovi může odradit, protože z nedostatku informací považují celou akci za momentální trendy záležitost. Není tomu tak. Je sice nezvyklé, že se jednomu autorovi věnuje tímto způsobem systematicky tolik pozornosti, ale s malým odstupem můžu tvrdit, že svoji poličku skandinávské detektivky v nejbližší době nepřeskládám.

Jo Nesbø - Pentagram aneb Harry rozbitější více než je jeho zvykem

Ourdeadradio.blogspot.com, 13. října 2011, autorka: Sidi Santini

Jo Nesbø, Harry Hole a Oslo - part II., resp. V.

Horké, velmi horké, prázdninové Oslo. Jen blázen by zůstal ve městě. Jen blázen a oběť se svým vrahem.
A Harry Hole.
Zatím co se Harry probouzí ve svém bytě - opilý, suspendovaný a opuštěný, v bytě jiném, sousedícím s hřbitovem Našeho Spasitele, začíná cosi prosakovat stropem. Cosi, co nevěští nic dobrého.
Protože se dovolené týkají i policie, je Harry naposledy zaúkolován. Naposledy, jelikož do okamžiku, kdy se suspendování promění v definitivní ukončení policejní kariéry zbývají čtyři týdny.
Čtyři týdny práce s jediným kolegou, který nemá dovolenou.
S Tomem Waalerem.
S tím Tomem Waalerem, který je za Harryho současnou situaci z velké části zodpovědný, s tím Tomem Waalerem, který nyní přichází s jistou nabídkou...
Schován za dýmem z pomačkané camelky musí Harry učinit rozhodnutí.
A další lahev Jima Beama je tak lákavá...

Ano, s příchodem podzimu na náš čeká pátá (v českém překladu druhá - nepodařené pokusy nejmenovaného vydavatele nepočítaje) kniha ze série románů s postavou detektiva Harry Holea norského spisovatele a hudebníka Jo Nesbøa nazvaná Pentagram. Nevím, do jaké míry to byl autorův záměr, ale číslu pět v tomto románu věnoval Nesbø až magický rozměr. Ovšem netřeba se bát, že by pan Nesbø naskočil na vlak tolik módní a častokrát tolik plytké mystiky. S Pentagramem se nám do ruky opět dostává výborně napsaný moderní krimi román, který má velkou šanci oslovit čtenáře, kteří tento žánr nevyhledávají - autor téhle recenze budiž důkazem.

Nesbø nám tentokrát předkládá svého hrdinu na úplném dně. Pohlcen svojí nevyřešenou noční můrou pomalu přichází o vše, proč se dá žít. A zbývá jen ta lahev...

Jistě, nic nového pod sluncem, ale jak říká můj oblíbený český spisovatel Miloš Urban: "vše již bylo napsáno, všechna témata jsou vyčerpána a na autorovi je, s tím nějak bojovat". A to pan Nesbø rozhodně umí.

To, jak si autor pohrává s již zmiňovanou magií čísla pět a v co tento motiv nakonec vyústí, je jedním slovem kouzelné. Stejně tak hrátky s nejzákladnější propietou krimi příběhu, tedy s překvapivým zvratem. I tohle kliše je využito a zakombinováno s naprostým přehledem a uvěřitelností.

Další věcí, která je prostě neodolatelná, je autorova láska k muzice a její geniální zakombinování do děje. Úvahy o tom, zda Jagger s Richardsem ukradli Wild Horses, výslech kombinovaný se slovním fotbalem typu "Kolik znáš písní Iggy Popa na C...", tomu se říká čistá krása, přátelé.

No, a pro české čtenáře nejde jako pomyslnou třešničku na podařeném dortu nezmínit, že část příběhu se odehrává v Praze. A nutno říct, že až na malou chybičku (nemyslím, že jsou vlaky brzdící před Hlavním nádražím slyšet v Holešovicích) si Jo Nesbø Prahu a význam Perlovky těsně po revoluci nastudoval velmi zodpovědně.

Milovníky detailu zase jistě potěší, že pokud si žena v baru zapálí cigaretu, tak cigareta bude bez filtru... a tak to má být.

Na závěr by se asi slušelo srovnat předchozí román s novinkou, ale nechtějte po mně, abych se tu rozhodoval, který z románů je lepší. Po dlouhém přemýšlení bych asi ucedil, že první (tedy čtvrtý) se mi líbil více, ovšem mám ten pocit, že z jednoho prostého důvodu - a to z toho, že byl prostě můj první.

Co obě knihy spojuje je neskutečně vizuální styl psaní, přímo ideální k filmové adaptaci. To, jak jsou řazeny kapitoly, samotný úvod knihy a různé odbočky od děje naznačují, že by autor mohl být i velmi kvalitním režisérem - možná lepším, než hudebníkem.

Takže, pokud si chcete poslechnout dobrou norskou hudbu, na Jo Nesbøa raději zapoměňte a sežeňte si kupříkladu tohle:

My se zde ovšem bavíme o knize a tam je Jo Nesbø bezkonkurenční. Román Pentagram vychází právě dnes díky nakladatelství Kniha Zlín v opět velmi dobrém a čtivém překladu Kateřiny Kryštůfkové a vy si ji můžete koupit kupříkladu zde: http://www.knihazlin.cz/

(Mimochodem, Kniha Zlín ve svém e-shopu nabízí Pentagram se slevou 10 % a tematickou záložkou k prvním objednávkám zdarma)

P.S. Věřím Mickovi a Keithovi, že Wild Horses je jejich píseň.

Užitečné odkazy:

http://www.facebook.com/jonesbo.cz
http://www.jonesbo.cz

P.P.S. ad ten Iggy na cé...:

"Cock in My Pocket"
"Consolation Prizes"
"China Girl"
"Curiosity"
"Cold Metal"
"Candy"
"Character"
"Caesar"
"Credit Card"
"Come Back Tomorrow"
"Corruption"

Jo Nesbø – Pentatgram

Palačinky.net, 13. října 2011, autor: Martin Bětík

Noční můra musí přeci skončit… probudí se z ní, zalitý potem, a probudí se. Ale ona se stále vrací. Čtenář, který přirozeně sympatizuje s hlavním hrdinou románu „Pentatgram“ Harry Holem stále čeká nějaký zásadní obrat k lepšímu. Místo toho se spolu s Harrym noří stále hlouběji do otupělosti z alkoholu, neschopnosti udržovat normální lidské kontakty a nejen to. Harry je popsán tak odpudivě, že čtenář může k němu cítit až odpor, navzdory tomu, že v předchozím díle Harry sice byl téměř na okraji společnosti, ale nakonec si vždycky věděl rady, a hlavně byl čestný (i když drsným chandlerovskýcm způsobem). Najednou si hlavní hrdina neví rady a zdá se, že ani s jeho ušlechtilostí to nebude tak jisté.

Nová kniha švédského autora Jo Nesbø Pentagram, v níž stejně jako v předchozí knize vystupuje vrchní komisař Harry Hole, obsahuje napínavých příběhů hned několik. Ten, jehož hlavní aktér vraždí zanechávaje za sebou podivné magické stopy, a i ten, jehož hrdina se zaplétá do vnitřních nejistot a rozehrává vnitřní boj, který musí skončit zásadním rozhodnutím.

Pentagram vychází na Velký knižní čtvrtek ve společné kolekci 10ti nejlepších knih od devíti českých knižních nakladatelství. Více informací na webu: www.velkyctvrtek.cz

Psychologický rozměr dává Pentagramu punc věrohodnosti a současně umožní tzv. náročnějšímu čtenáři, aby se nad knihou neošklíbl. Právě naopak chytře napsaná detektivka, v níž hrají roli detaily v duchu Čechovova: „umístíte-li na jeviště pušku, musí se z ní během představení vystřelit“, je určena široké obci čtenářů. Je možné jí číst pouze v prvním plánu, bez hlubší úvahy nad korumpovaností lidské bytosti, jíž se příběh bezesporu dotýká. Plytkosti se autor vyhýbá i aluzemi na světovou literaturu i řeckou mytologii – příběhem se prolíná postava Pygmaliona a jeho zživotnělé soch ,dále reáliemi týkajícími se celé řady oborů i míst. Slabou stránkou autora je popis okrajových postav, jimž autor nemůže věnovat větší prostor. Autorova snaha o originalitu působí schematicky a někdy i naivně zjednodušuje. To je ale v kontextu celé knihy pouze drobnost. Pentagram nabízí zajímavé čtení plné napětí a nečekaných zvratů až do poslední stránky.

Kniha Zlín nabízí pro první nakupující magnetickou záložku ke knize: Jo Nesbø – Pentatgram

Pentagram - aj v Osle mávajú horúce letá

The Zeitung, 12. října 2010, autor: Juraj Hladký

Jo Nesbø je popri Stiegovi Larssonovi najvýraznejším predstaviteľom škandinávskej vlny drsných detektívnych thrillerov. Vyčnieva z počtu vyše 122 českých alebo slovenských prekladov titulov tohto žánru. K tomuto číslu sa dopočítala na svojom blogu Barbora Miklášová (@Orvokit).

Progresívne nakladateľstvo Kniha Zlín po Nemesis prináša v edícií Fleet ďalší preklad od Nesbøa, s českým názvom Pentagram.

Na Oslo padlo horúce, dusné a ospalé leto. Kto mohol, zobral si dovolenku a utiekol z mesta. No Harry Hole, skúsený detektív, sa utápa v sebaľútosti a alkohole. Trápi ho tragická vražda kolegyňe Ellen. Je presvedčený, že v tom má prsty ambiciózny vyšetrovateľ Waaler. Ten by mal byť tajomným Princom, pašerákom českých zbraní pre podsvetie. V až maniakálnej snahe dokázať mu to Harry nehľadel na svojich blízkych, priateľku Rachel či svoju kariéru. Vykoledoval si za to suspendáciu a plynúcu výpovednú lehotu.

Kniha začína v priam trikovom filmovom zábere, sledujeme cestu vody skrz strop až do hrnca o byt nižšie. Vibeke Knutsenová s hrôzou zisťuje, že kvapky sa v horúcej vode zrážajú, je v nich totiž krv. Voda tečie zo sprchy, v ktorej niekto zastrelil Camillu Loenovú. Na pamiatku si zobral jej prst.

A tak Harry Hole dostáva svoj posledný prípad. Šéf oddelenia vrážd kvôli dovolenkám môže prideliť k prípadu už len Waalera. Na mieste činu nájdu diamant v tvare hviezdy. Pentagram je motív, ktorý sa vinie celým dejom.

No toto nebude jediná vražda. Na ulici je unesená muzikálová herečka a jej prst je zaslaný poštou na oddelenie vrážd. Recepčná v právnickej firme je zastrelená na toalete, telo je bez prstu a miesto náušnice je v uchu diamantový pentagram. Je nad slnko jasné, že v Osle vyčíňa sériový vrah.

Harry začne skladať stopy, hľadá motívy, bojuje s nočnými morami. Waaler ho láka na svoju stranu, sľubuje mu peniaze a uznanie. Dej po rozhodení kariet naberá rýchlosť, graduje a ku koncu je problém sa od knihy odtrhnúť.

Jo Nesbø má zaujímavý štýl písania, priam filmový. Dej je plný efektných záberov, osviežujúcich detailov a akcie. Zvraty sú vhodne zakomponované, nepôsobia prekombinovane. Vedľajšie postavy nie sú len nejaké papundeklové kulisy, autor sa venuje ich vykresleniu, osudy sú farbisto objasnené, stručne na niekoľkých stránkach. Vyvrcholenie deja je vskutku nečakané, i keď trochu naťahované. Zaujímavé je zapojenie českých reálií, hoci nie sú veľmi lichotivé. Praha je spojená so zbraňami a prostitútkami. Spomenie sa aj Slovensko.

Ak ste pred Pentagramom nečítali Nemesis, nemusí to byť problém. Dej na seba priamo nenadväzuje. No ťažšie si vytvoríte vzťah k Harrymu, alkoholikovi v depresií. No časom ukáže svoju vnútornú silu a detektívnu genialitu.

Pentagram je výborné, napínavé čítanie na nadchádzajúce dlhé večery. Vychádza 13. 10. spolu s titulmi ďalších nakladateľstiev v rámci akcie "Velký knižní čtvrtek".

Originál: Marekors (2003)
Preklad: Kateřina Křištůfková
Kniha Zlín, Zlín 2011
Edícia Fleet
456 stran

Nesbø, Jo: Pentagram

iLiteratura.cz, 10. října 2001, autorka: Karolína Stehlíková

Pátá detektivka Joa Nesbøho ze série s Harrym Holem začíná spíš jako román některého ze současných skandinávských epiků. Příběh jedné osloské zednické rodiny, o němž patřičně dlouho není jasné, jak vlastně souvisí s ryze současnou detektivní zápletkou, připomíná snad nejvíc rozmáchlost raného Petera Høega. Rozdíl tkví v tom, že Nesbø tento motiv a vyprávěcí techniku podobnou jízdě kamery používá pouze pro dodání širší perspektivy. Zednické „vsuvky“ se v knize objevují několikrát a čtenář záhy pochopí, že s hlavní dějovou linií je spojuje nejen speciální malta s přídavkem prasečí krve, jíž jsou slepeny cihly několika domů, v nichž se děj odehrává. Kromě těchto odboček zůstáváme nicméně věrni Oslu na počátku 21. století, respektive díky několika zmínkám o plánované výstavbě státní opery je zřejmé, že se nacházíme konkrétně v roce 2002.

Ať už šlo o náhodu, nebo o záměr, je dobře, že Kniha Zlín vypustila na český trh jako první román Nemesis. Pentagram je totiž celkově lépe napsaný, sevřenější, ne tak překombinovaný a hlavní postava Harryho Holea zde získává další dimenze. Jestliže v Nemesis Harry až téměř do konce příběhu abstinoval, na začátku Pentagramu se setkáváme s alkoholikem, který prochází fází blížící se deliriu, což ústí nejen v krach jeho milostného vztahu, ale i ve výpověď od policie. Vyšetřování nejnovější vraždy se Harry ze začátku může účastnit jen proto, že v době dovolených chybí policii potřebné personální obsazení.

Hrdina svůj vztah k alkoholu naprosto přesně chápe a analyzuje ho s ironií, z níž by měl radost docent Skála. V souvislosti s řáděním sériového vraha se Harry alespoň pokouší svou spotřebu redukovat, byť to znamená bojovat s řadou abstinenčních příznaků, které mu téměř znemožňují jasně myslet. Hrdinovi bývá opravdu velmi zle. Například po nálezu jedné z mrtvol se tento jindy tvrďák raději stáhne na chodbu, protože správně tuší, že jeho kolegyně, policejní technička Beáta, „by mu určitě neodpustila, kdyby jí pozvracel místo činu“.

I přes vtipné glosy je ovšem Harry portrétován syrově realisticky ve stylu americké školy. Jinými slovy, na alkoholismu Harryho Holea není nic sexy a všichni zúčastnění vědí, že se své závislosti nikdy nezbaví. Dobře to tuší i sup a hlavní záporná postava Tom Waaler, který se rozhodne utáhnout svému kolegovi smyčku kolem krku. Kniha je tak vedena ve dvou plánech – v prvním se pátrá po atypickém sériovém vrahovi, který pracuje se systémem šifer, ve druhém sledujeme vyrovnaný souboj dvou inteligentních vyšetřovatelů, jenž spěje k nevyhnutelnému brutálnímu finále. Oba plány jsou samozřejmě provázané, a připočteme-li k nim Harryho peripetie s Ráchel, hon na vraha kolegyně Ellen, těžké noční můry a několik slepých uliček, které mají čtenáře svést na špatnou stopu, je toho na jednu knihu víc než dost.

Jo Nesbø je hudebník, léta koncertoval s vlastní kapelou, a není proto divu, že se v jeho knihách často vyskytují hudební motivy. Je tomu tak i v Pentagramu. Jeden by s Harrym nerad čekal na smrt, to totiž mimo jiné předpokládá, že umíte hrát slovní kopanou se skladbami Iggyho Poppa začínajícími na „C“. V tomto díle má svou roli také divadlo, respektive muzikál My Fair Lady, který se zkouší v norském Národním divadle. Kdo děj hry zná, bude s autorem lépe držet krok. Ne všechny chudé květinářky mají to štěstí jako Líza Doolittleová.

I v tomto románu se vyskytuje Nesbøho specialita, a to zatajení určité informace, která je klíčová pro pochopení časové posloupnosti. Autorovi se opět podaří čtenáře podvést, když konkrétní scénu (neprozrazujme kterou) zasadí na místo, kam chronologicky nepatří.

Nesbø je suverénní vypravěč, který nás tentokrát vodí za nos méně než posledně, a přestože se série vražd vyznačuje až přehnanou rafinovaností a některé Harryho kousky vzbuzují podezření, že se autor příliš často dívá na akční filmy (po střeše za bouřky vstupuje do cizích bytů snad jen James Bond), ve výsledku je Pentagram detektivka jako lusk.

Pod vlivem Pentagramu

eXil pana Kaplana, 7. října 2011, autor: Tomáš Fojtík

Povím vám příběh. Před pár lety v Česku začala nová vlna fascinace severskou krimi. Zásluhou trilogie Milénium Stiega Larssona – ta se pro mnohé stala fenoménem. Na tento úspěch se od té doby snaží navázat kde kdo – vychází další a další knížky ze Skandidávie a málokterá z nich zapadne v zapomění. Málokterá ale dokáže předčít Larssonovu trilogii. Když mi před rokem a půl kamarádka řekla jméno Jo Nesbo, nic mi to neříkalo. Knížka Netopýří můž (MOBA), kterou jsem si sehnal se mi docela líbila, ale v transu jsem z ní rozhodně nebyl. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že ve vydávání Nesboho díla bude pokračovat jiný nakladatel - Kniha Zlín – a zpozorněl jsem. O Knize Zlín je známo, že do svého nakladatelského portfolia vybírají to lepší ze současných trendů – vzpomeňme třeba Simona Mawera nebo Alaina de Bottona. Jak řekli, tak udělali a na jaře vyšla Nemesis, ze které jsem byl nadšen. Viděl jsem obrovskou autorovou schopnost poskládat příběh a vykreslit postavy podobným způsobem, jako dokázal Stieg Larsson – přestože se nejedná o stejný žánr a srovnání těchto dvou není férové.

Nemesis pro mě byla velkým zážitkem a vlastně i překvapením. Po několika celkem slušných severských knížkách (Asa Larssonová, Lars Kepler, Mika Niemi) jsem držel v ruce něco, o čem bych mohl psát z tábora domů rodičům. Jako malé dítě jsem se těšil, až český nakladatel vydá další díl série – Pentagram. Pár dní dozadu jsem Pentagram dočetl. Pravda – bál jsem se. Bál jsem se, nakolik budou má očekávání ukojena, nakolik bude uspokojen můj chtíč, má touha. Překoná Pentagram Nemesis? Bude příběh stejně napínavý – i bez jedné z nejvíc sexy postav: Raskola?

Dost bylo úvodu, dost bylo otázek. Několik dní jsem vstřebával dojmy z Pentagramu a přemýšlel nad tím, co všechno chci do recenze napsat. Jak na prostoru běžného článku shrnout mé pocity a dojmy, jak uzavřít celý ten příběh a mou zkušenost z něj. Chtěl jsem psát o tom, jak mnohovrstevnatá knížka to je. Jak to není jen obyčejný krimi román, který nám je poslední dobou servírován v množství rozhodně větším, než malém. Chtěl jsem psát o tom, jak je příběh zajímavý důležitou českou linkou – která může být pro našince atraktivní (byť ne tak docela příjemná). Chtěl jsem psát o tom, jak jsem se bál číst knížku v prostředcích hromadné dopravy, protože mi bylo jasné, že skončím zase někde na konečné – jako v předchozím případě. Chtěl jsem v recenzi popsat netrpělivost okamžiku, kdy jsem nemohl číst a věděl jsem, že na následující stránce budu zase ohromen. Chtěl jsem prostě psát o tom všem, co tuhle knížku v mých očích dělá tak geniální. Jenže dochází mi, že nic z toho není pro čtenáře téhle recenze podstatné. Četli-li jste Nemesis, je pro vás Pentagram takřka povinností. Naznačený příběh mezi Harry Holem a Tomy Waalerem je zde rozvinut v plné kráse a tvoří podstastnou část děje. V horkém Oslu, kde teplota stoupá do nesnesitelných dimenzí se odehraje série vražd, které zpočátku nedávají tušit, že mezi nimi existuje spojitost. Harry Hole – který je v Pentagramu na dně společenského žebříčku, případ vlastně ani vyšetřovat nemá. Jeho nadřízení nad ním zlomili hůl a dny v policejní službě se nachýlily svému závěru. Stejně tristně dopadl jeho osobní život – Harry je prostě na dně, v bahně a zmaru svého života. Jenže, to byste museli Harryho dobře znát. Nenechá se odradit a objeví důvod, aby mohl ještě dokončit svou práci. A ta se zdaleka netýká jen rozlousknutí případu sériového vraha. Harry se v tomto případu musí potýkat s mnohem větším protivníkem – a to je, dle mého skromného názoru, nejpřitažlivější část Pentagramu. Ocitá se vlastně proti všem – je sám, poslední voják v boji. Riskuje všechno, svou pověst, kariéru, osobní život a možná že i život jako takový. Navíc je vlákán do osidel temnosti, aby přešel na druhou stranu. Lákadlo je veliké… Možná až příliš veliké.Pokud jste od Jo Nesboho nic nečetli, vřele doporučuju přečíst si nejdříve Nemesis – protože teprve potom lépe porozumíte Harryho dilematu, jeho úvahám a pohnutkám. Byť ty dvě knížky na sebe vlastně nenavazují, osobnost Harry Holea by pro vás byla méně pochopitelná, možná i méně stravitelná. Pentagram je totiž v mnoha aspektech lepší knížkou: příběh je přímější a je v něm méně nejasností. Postavy – díky tomu, že je znáte z Nemesis, se chovají logičtějí. Okolnosti celé story budou pro vás více sexy – a věře mi, že nebudete do poslední stránky tušit, jestli chcete Harryho zatratit, a nebo mu fandit. Jestliže se knížkou Nemesis v mých očích Jo Nesbo etabloval coby autor, kterého je dobré mít na paměti, po Pentagramu vím, že je to autor, kterého musím milovat. Jak to ten chlápek dělá, nevím. Čekal jsem na slečnu v příjemné kavárně, a když došla – a já musel dle zásad slušnosti knížku pár stránek před vyvrcholením finále odložit, začal jsem toho lehce litovat. (Ale jen lehce…) U žádné jiné knížky se mi asi nestalo nic podobného. Pentagram totiž není přitažlivý jen svým dějem – detektivním příběhem, který na první pohled není kdovíjak originální. Přitažlivost té knížky je v prolínání osudů, dějových liní. Důležitá je zde otázka dobra a zla, ceny za dobro a ceny za zlo. Harry Hole stojí před nejednou křižovatkou, a kterými cestami se vydá prostě čtenáře musí – zákonitě musí - zajímat.Vím, že po Pentagramu to bude mít Jo Nesbo sakra těžké. Obávám se, že vystřílel své nejsilnější patrony – ale těším se na to, čím své čtenáře překvapí příště. Vím zcela jistě, že na jeho další česky vydanou knížku budu čekat jako na příchod Mesiáše.

O knize a autorovi více na oficiálních stránkách http://www.jonesbo.cz/ nebo v profilu na Facebooku https://www.facebook.com/jonesbo.cz

Recenze: Pentagram / Jo Nesbo

Hamrik.blog.idnes.cz, 3. října 2011, autor: Miloslav Hamřík

Recenzí na novou knihu Jo Nesbo – Pentagram jsem si na sebe upletl pěkný bič. Člověk míní, že bude mít spoustu času a nakonec je zavalen pracovními povinnostmi i nabitým osobním životem (Kristova léta plus dva vyžadují jisté nasazení) a dočítá tak knihu v poklusu, kde se jen dá, každých pět minut volného času je plusem. Už dlouho jsem nečetl knížku takhle v běhu a na poslední chvíli.

Po přečtení Nemesis jsem pořád nevěděl, jestli se mi styl Jo Nesbo líbí nebo ne. Velký hype okolo možná nadsadil má očekávání. Po přečtení Pentagramu přiznávám, že se už teď se těším na další román. Lehká móda severských autorů, které začaly vydavatelství tlačit do povědomí čtenářů s fenomenálním úspěchem Stiega Larssona, mi přinesla pár nových jmen do mého už jinak v podstatě uzavřeného rejstříku oblíbených autorů, kteří buď už nežijí nebo píší hlemýždím tempem a já pak stojím bezradný mezi regály v knihkupectví a říkám si – sakra, jak si mám vybrat něco nového?! K Larssonovi mě doslova „ukecal“ prodavač nejmenovaného knižního obchodu a dobře udělal. Ten mě také nakopl k výborné dvojici Roslund & Hellstrom, s jejichž cenami ověšenou detektivkou Three Seconds jsem se musel vypořádat v angličtině. K Jo Nesbo mě přivedl kamarád Adam zapůjčením knihy Nemesis – a vlastně jen díky němu jsem se dostal i k reading copy Pentagramu a napsání této krátké recenze:

V Oslu panuje lenivé léto, snad i zločinci si vybírají dovolenou, když tu se objeví vražda. Nádherná scéna krve kapající ze stropu do vařících se brambor je báječným započetím temného příběhu. A náš starý známý detektiv Harry Hole se probírá ze svých brutálních kocovin, jeho sebedestruktivní povaha, chřadnoucí vztah s Rachel a láska k chlastu, to je jeho způsob prožívání léta (nepřipomíná vám náhodou jiného Harryho – Bosche – z knih Michaela Connelyho?). Harry vždy ví, který bar v jeho blízkosti má otevřeno a matně vzpomíná, kam má zákaz vstoupit.

Vypadá to, že Harryho dny u policie jsou sečteny, ale díky dovoleným svých kolegů se mu na stole objeví něco, co může být jeho poslední případ a co mu tuhle „příjemnou“ seanci naruší – vražda mladé dívky s uřezaným prstem a diamantem ve tvaru pentagramu. Během pár dní ale tato vražda nezůstane osamocena a na sériové vrahy je Harry přeci považován za experta. Jak se na něj sluší a patří, začne rozplétat hustou síť motivů, symbolů, bojů se svými alkoholovými nočními můrami, aby ho v jasných chvilkách osvítila pamět a jeho neomylný detektivní čich. Střípky skládačky začnou do sebe pomalu zapadat, aby ve chvíli, kdy už si myslíte, že víte, přišel další zlom. Jo Nesbo umí příběh krásně stavět a gradovat, jeho styl psaní je plný drobných detailů, které se vám v pravou chvíli vynoří v paměti. Možná víc než o tom, kdo vlastně vraždy páchá, nás Nesbo nutí víc přemýšlet nad celým pozadím, vnímat jednotlivé díly skládačky, včas nám hlavu zamotat, a přiznejme si, to dělá dobrou detektivku detektivkou.

Harry se zároveň musí srovnat s nucenou spoluprací s Tomem Waalerem, o kterém je přesvědčen, že stojí za zbraňovými komploty stejně jako za vraždou své bývalé kolegyně Ellen, a svou posedlostí vše dokázat. Podaří se mu Toma konečně usvědčit? Nebo ho snad Tom přesvědčí ke spolupráci a lepším penězům, které by Harrymu pomohly leccos vyřešit? Neprozradím, ať se máte na co těšit.

V příběhu se objevují postavy známé již z Nemesisu, ať jde již o bystrou kolegyni Beatu či psychologa Staleho, kteří nás vlastně učí o sériových vrazích. A také Praha, ano, naše matka měst, plná prostituce a pašování zbraní, nelichotivý to obrázek.

Bál jsem se trochu, že symboly povedou k příliš podrobnému vysvětlování jejich významu, které mě vždy nudí u příběhů Dana Browna, nicméně Nesbo naštěstí samotné objasňování používá pouze pro rychlé zorientování se v Harryho myšlenkách.

Pentagram je nesmírně čtivě napsaná detektivka, příběh si neustále udržuje napětí, udělejte si určitě víc klidu než já na její přečtení. Za mě 80%.

Pentagram

Česká bibliografická databáze, 20. září 2011, autor: Jiří Lojín

"Tvrdil, že aby člověk mohl rozluštit nějakou šifru, musí nejdřív vědět, v jaký dimenzi jeho protivník operuje."

Jo Nesbø: Pentagram
Detektivka, ve které ani šifry nejsou tím, čím se zdají.

Pentagram je klasický detektivní román se složitější, ale nikoliv překomplikovanou zápletkou. Určitě potěší čtenáře, kteří již Nesbøho dílo důvěrně znají, stejně jako ty, kteří se s ním setkávají poprvé. Odehrává se v jednoznačně určeném prostředí současného Osla, které autor dokonale zná. Je reálný, vyprávěný srozumitelným jazykem, bez snahy o poetické nebo obrazné líčení děje nebo prostředí. Jedinou výjimkou je zachycení představ, snů a nočních můr hlavního hrdiny, inspirovaných alkoholem, únavou a nespavostí. Autor se vyhýbá zabřednutí do pseudomystiky, konspiračních teorií i jiných oblastí, kterými někteří současní spisovatelé s oblibou zpestřují svá díla. Nesnaží se o experimenty, používá klasické rekvizity a zavedené postupy. Málokdy se pustí složité problematiky, ale pokud se to už stane, dokáže ji vysvětlit pomocí dialogů. Ty tvoří věrohodně a nestává se mu, že by vložil stupidní otázku do úst postavy, která by měla být dostatečně vzdělaná na to, aby se například naivně zeptala kolegy lékaře, k čemu vlastně to slepé střevo je. Román je obsazen velkým počtem postav – na ději se jich více či méně podílí přes třicet. Přesto působí komorním a sevřeným dojmem. Vyvolává to způsob práce Harryho Holea, který, i když je obklopen řadou spolupracovníků, při řešení případu zůstává převážně sám se svými myšlenkami. I když lze Pentagram číst jako samostatný detektivní román, vazba na děj předchozích knih je velmi volná, užije si ho více čtenář, který se již seznámil se staršími díly. Ostatní se vše potřebné dovědí v průběhu četby. Jo Nesbø ale připomíná jen to, co je nezbytně nutné, nemá sklon k zbytečnému opakování, nenafukuje knihu nepodstatnými informacemi.

Předpokládejme, že jsme Harryho Holea sledovali už nějakou dobu. V duchu už mu říkáme jen Harry, zvykli si na jeho poněkud neobvyklý způsob řešení problémů, vytvořili jsme si k němu specifický vztah, a i když ho nemáme bezvýhradně rádi, svým způsobem ho respektujeme. Cítíme jakýsi ambivalentní vztah, jako k velkému broukovi, který nás fascinuje a odpuzuje zároveň.

Nesbø vytvořil nehrdinského hrdinu, detektiva bojujícího se zločinem, ale především sám se sebou. Hrdinu, jakého mají čtenáři rádi a často se s ním v detektivní literatuře setkávají. V Pentagramu autor uzavírá zápletky rozehrané v předchozích dílech – vztah k Ráchel, snahu o usvědčení Toma Waalera, boj s alkoholem. To však neznamená, že by byla cesta Harryho Holea u konce, stačí se podívat na autorovu bibliografii třeba na stránkách www.jonesbo.cz. A Harry to určitě v dalších knihách nebude mít lehké… V Pentagramu nabývá konkrétnějších rysů postava Toma Waalera. Nesbø ji postupně vykresluje řadou náznaků na začátku a na konci knihy. Hodně napoví i rozhovory, které s Harrym vedou.

Název knihy i některých kapitol (například Stavitelé katedrály, Pygmalion, Zjevení, Bafometova pečeť) evokují představu románu typu Dana Browna nebo nepodařené kopie románu Umberta Eca, románu, který se bude točit okolo magie, tajných společností, náboženských sekt nebo mystiky. Naštěstí jde jen o klamný dojem. Autor, jak předpokládám, jej vyvolává záměrně, aby čtenáře mystifikoval, aby si s ním hrál. Není to totiž jediná vějička, na kterou čtenáře láká. Šifry nejsou šiframi, vrahové vrahy, mystika mystikou. Lineární plynutí času, zdůrazněné časovými údaji u jednotlivých kapitol nebo větami typu: „V tom okamžiku kdy“, najednou poruší a bez varování vloží úsek z minulosti, napsaný v přítomném čase. Čtenář musí být ve střehu, a to je další velké plus Nesbøho knihy. Zhruba v polovině knihy nás Nesbø přesvědčí, že je již vše jasné, že známe vraha i jeho pohnutky. Ale tak jednoduché to nakonec není, autor pro nás má ještě nějaká překvapení. Děj knihy neprobíhá vždy jen před očima detektiva. Občas se promítá z pohledu oběti nebo vraha. Někdy si detektiv uvědomí něco, co čtenáři dočasně zamlčí. Ale Nesbø je poctivý a nepřivádí vraha do děje na poslední chvíli jako neznámou osobu.

Nesbø se ve svých románech dotýká vážného a nepříjemného tématu – pravicového extremismu, neonacismu a norského národního traumatu - účasti vojáků v bojích na straně fašistického Německa za 2. světové války. Taková témata jsou většinou vyhrazena pro serióznější literaturu, ale právě to zvyšuje úroveň Nesbøho knih. V Pentagramu se sice neonacismus objevuje pouze v dozvucích, podrobněji je popsán v knize Červenka nese smrt, ale znalci Nesbøho díla takový odkaz pochopí. Otevřenost, se kterou je Nesbø o neonacismu píše, je ještě aktuálnější v souvislosti s událostmi, jež se v nedávné době v Norsku odehrály.

Jako vedlejší nosné témata Pentagramu zvolil autor sériové vraždy a kódování. Nejde o kódy a šifry na matematické bázi jako v dílech Dana Browna, jedná se o kódy mezilidské komunikace, o kterých Harryho přítel Øystein, hacker a odborník na matematické šifry, říká: „Já třeba dodneška nedokážu rozluštit, co vlastně říkaj ženský“. Nesbø se snaží, aby románem prostupovala myšlenka, že je důležité vědět nejen JAK, ale hlavně PROČ. Není tak velký problém zjistit, jak vrah postupuje, ale proč to dělá, na to si bude muset policie i čtenář počkat téměř až do samotného konce.

Pro českého čtenáře je zajímavá výrazná, i když ne příliš lichotivá, česká linka příběhu. Norskému čtenáři představuje Václavské náměstí a Perlovku, Praha je popisována jako centrum pašování a prostituce. Bohužel, autor asi Česko vnímá jako postkomunistickou zemi a vděčné místo pro takové aktivity.

Nesbø je někdy srovnáván se Stiegem Larssonem a Nesbøho knihy s Miléniem. Při bližším pohledu takové srovnání pokulhává. Oba autoři se sice řadí do žánru skandinávské krimi, který se vyznačuje podobným způsobem vyprávění, ale literární postupy obou autorů jsou zcela odlišné. Larsson si plně uvědomuje, že píše i pro neskandinávské čtenáře, a snaží se podrobně vysvětlit reálie své země. Stejně tak podrobně, někdy až únavně, vysvětluje čtenáři všechna fakta, která hodlá v textu použít. Nesbø popisuje prostředí tak, jako kdyby pokládal za samozřejmé, že je čtenář zná, a fakta předkládá velmi promyšleným způsobem, většinou v dialozích. Jazyk postav je živý a rozmanitý, Nesbø jím dokáže jednotlivé postavy charakterizovat. Vyjadřování postav je přiměřené jejich postavení, vzdělání a prostředí, ve kterém žijí.

Mimo dějovou linii si v Pentagramu můžeme všimnout několika typických motivů. Zajímavý je odkaz na Coppolův film Rozhovor. Pokud by byl spojený pouze s jednou osobou, nestál by za povšimnutí, ale Nesbø jej používá u více osob v naprosto nezávislých situacích bez zjevné spojitosti.

Hudba prostupuje knihami Jo Nesbøho jako další časté téma. Spisovatelovo muzikantské já se snaží scény, pokud to má nějaký smysl, podbarvit hudbou různých žánrů. Nepůsobí to vtíravé a čtenář se může této hry účastnit anebo ji ignorovat. Nesbø rád používá odborné latinské termíny z oblasti medicíny. Jsou situace, kdy do příběhu organicky zapadají (popis Beátina postižení), ale jindy působí křečovitě, spíše jako nějaká exhibice. Nepochopitelné je vložení několika scén, které mají působit nechutně a zřejmě čtenáře šokovat. Například hned úvodní obraz v kapitole Vejce. Tyto scény ale nepůsobí příliš přesvědčivě a nejsou pro příběh nezbytné.

Pentagram je klasická, poctivá a poutavá detektivka, která čtenáře rozhodně nezklame. Je dostatečně nezávislá na předchozích knihách s Harry Hollem, ale pro znalce dosud vydaných Nesbøvých děl je téměř nezbytná. Fanoušci skandinávské krimi ji ocení jako další z dobrých knih tohoto žánru, ostatní mají velmi dobrou příležitost se s ní seznámit.

Hodnocení autora recenze: 80%

Nový Jo Nesbø: potížista Harry Hole pije a luští Pentagram...

Kultura21.cz, 20. září 2011, autorka: Veronika Jurčová

V jednom bytě v Oslu nedaleko hřbitova je ve sprše nalezena hezká mladá žena s prostřelenou hlavou. Zabiják jí uřízl prst a na oplátku jí věnoval rudý diamant. Po první mrtvole se brzy objeví druhá a pak další a tamní policie začíná malovat na zeď velkého ošklivého čerta: v Oslu řádí sériový vrah. Za sebou nechává kromě zmrzačených obětí a diamantů i symboly pěticípé hvězdy – pentagramu. A nikdo nechápe, proč…

Nová detektivka z pera norského spisovatele a muzikanta Jo Nesbøa Pentagram má všechny předpoklady pro to, aby se stala knižním hitem a následovala tak svou „předchůdkyni“ Nemesis. Titul uvede na takzvaný knižní čtvrtek 13. října 2011 na pulty českých knihkupců nakladatelství KNIHA ZLÍN.

Existuje odůvodněná myšlenka, že sérioví vrazi jsou na světě stejně dlouho, co je na zemi více než jeden člověk na zabití.“

Norská policie je bezradná, mrtvých rychle přibývá a vyšetřovatelé se nemají čeho chytit. Vraždy jsou provedeny příliš dokonale, jako podle příručky. „Jako když hrajete šachy s počítačem, ne s uštvanou nebo chorobnou myslí.“

Na případ je nasazen asociál Harry Hole, „vlčí“ člověk proslulý svým odporem k autoritám a s vlastním názorem na to, jak má vypadat spravedlnost. Policie po ruce nikoho jiného nemá – je parné léto a všichni kriminalisté se někde rekreují. A Hole je stejně nejlepší, má „čuch“ na lidi a jednoho sériového zabijáka už v minulosti dostal. Jenže…

Harry je zrovna mírně řečeno na dně, zlomený. Nemá chuť do ničeho a na nic. Kromě chlastu. Opustila ho přítelkyně a v práci se nad ním houpe jako Damoklův meč výpověď - čtyři týdny se tam neukázal, aniž by to vysvětlil. I tak se ale šéf Bjarne Møller rozhodne dát mu ještě jednu příležitost.

Začal mu zvonit mobil. Harry se podíval na číslo a konstatoval, že ani tentokrát to není Ráchel. „Zdravíčko, šéfe.“
„Harry, kde jste?“ Hlas Bjarneho Møllera zněl ustaraně.
„Pod vodou. Co se děje?“
„Pod vodou?“
„Voda. Brakická voda. Bublinková voda. Zdáte se mi – jak se to říká – rozrušený.“
„Jste opilý?“
„Ne dost opilý.“
„Cože?“
„Nic. Dochází mi baterie, šéfe.“

S kolegou na štíru

Případ má Hole vyřešit spolu se svým kolegou Tomem Waalerem, který má na rozdíl od Harryho v práci našlápnuto na povýšení. Situace je o to pikantnější, že ti dva se od začátku nemůžou vystát. A aby toho nebylo málo, Harry Toma už dlouho podezírá ze zabití své někdejší kolegyně Ellen a z toho, že je zapletený do nelegálních obchodů se vším možným. Stále se mu to však nedaří dokázat.

„Den sotva začal a Harry už se cítil vyždímaný. Jako starý umírající lev táhnoucí se za smečkou, v níž kdysi dokázal vyzvat na souboj toho, co je nyní jejím vedoucím. Ne že by někdy měl ambice stát se vedoucím smečky, ale jeho pád byl přesto hluboký. Jediné, co mu zbývalo, bylo tiše ležet a doufat, že mu někdo hodí kost. A někdo mu tu kost hodil. Velkou.“

Opilejší, zpustlejší - uvěřitelnější, lidštější

Jestliže už v předchozí krimi Nemesis byl Hole atypickým hrdinou, v Pentagramu se stereotypu úspěšného (nejúspěšnějšího) policisty vzdaluje snad ještě víc. Čtenáře i své okolí šokuje nejen svým svérázným vystupováním, ale i pomuchlanou vizáží bezdomovce.

První polovinou knihy se tento chlapík, umanutý jako děcko, provrávorá, proválí po zemi a promumlá. V opileckém rauši mu na paty šlapou přízraky mrtvé kolegyně Ellen, ex-přítelkyně Ráchel a nemocné mladší sestřičky. Kope kolem sebe a jízlivostmi nešetří ani na těch málo lidech, co zůstali při něm a snaží se mu pomoci. Když mu alkohol zatemní mozek, dělá hlouposti, nad kterými budete nechápavě kroutit hlavou. A když zrovna není opilý, tak bojuje s úmornou kocovinou.

Vsadila bych se, že na Harryho budete spolu s jeho nadřízeným Møllerem mnohokrát řvát (i kdyby jen v duchu), že je ten nejarogantnější, nejsobečtější, nejnesnesitelnější… zkrátka největší (s prominutím) hajzl na světě. A co Hole udělá? Podívá se na vás zarudlýma očima, lhostejně pokrčí rameny a dá si panáka. Odložíte dotčeně knihu? Kdepak… Odpustíte mu a budete mu fandit o to víc, protože si uvědomíte, že ho máte rádi (obzvlášť pokud jste žena se slabostí pro chytré, přidrzlé, rozčepýřené a tak trochu macho desperáty s charakterem pevným jako helvétská víra).

Ve druhé polovině knihy se Harry snaží abstinovat a trochu uklidit svinčík, který mu alkohol v životě nadělal. A hledá nejen vraha, ale i novou práci.

Hezká česká šlapka, zbraň a diamant

Pentagram je (podobně jako Nemesis) napínavým a chytlavým románem o zradě, pomstě a lásce. Příběh má spád a je plný rafinovaných zvratů. Jestliže knihu jednou otevřete, počítejte s tím, že nebudete mít čas (ani pomyšlení) na nic kromě čtení.
Hlavní kulisou příběhu zůstává Oslo, ale povaha současného zločinu nutí tamní policii v průběhu pátrání (opět) zabrousit až za hranice státu. A tak se stane, že se v Pentagramu objeví například i české zbraně a broušené diamanty, zvědavá pražská prostitutka a Václavské náměstí.

Malá osobní poznámka na závěr: Až budu mít příště cestu do Prahy, musím si vyfotit sochu sv. Václava. (Proč jsem to ještě nikdy neudělala?!) A příští léto se na plovárně rozhodně naučím skákat do vody „na krevetu“…

Chystají se další dva díly

Literární kariéru Jo Nesbøa odstartovala v roce 1997 detektivka Netopýří muž – první ze série krimi, v níž se představil nekonvenční policista Harry Hole, který se rázem stal kultovní literární postavou. Nesbø za knihu získal i několik cen. Od té doby napsal dalších sedm dílů, všechny se krátce po vydání zařadily mezi celosvětové bestsellery.

Pentagram Nesbø napsal v roce 2003 a je pátým dílem série o Harry Holeovi. Letos na jaře vydalo nakladatelství KNIHA ZLÍN čtvrtý díl pod názvem Nemesis. A v přístím roce se čtenáři mohou těšit na další dva – na Spasitele a Sněhuláka. Do budoucna plánuje KNIHA ZLÍN vydat kompletní řadu.

Pokud s vámi k nevydržení cloumá zvědavost, můžete si druhou kapitolu Pentagramu přečíst tady:http://www.knihazlin.cz/novinky/ukazka-z-knihy-pentagram Spoustu zajímavých informací a aktualit o autorovi i Harry Holeovi najdete také na oficiálním českém webu http://jonesbo.cz

Knihu vydá 13. října 2011 nakladatelství KNIHA ZLÍN v edici FLEET, překlad Kateřina Krištůfková, 450 stran.

Jo Nesbø: Pentragram – Román, za který by se nestyděla ani Agatha Christie

Novinářské štěně, 18. září 2011, autorka: Marie Grafová

Lehce depresivní, přiměřeně zamotaná, výborně napsaná detektivka s rozluzlením, které mi připomnělo Agathu Christie v nejlepší formě. Pokud se vám líbila Nemesis, Pentagram budete zbožňovat.

Hlavní „hrdina“ detektiv Harry Hole chlastá, ignoruje nadřízené a snaží se utéct před nočními můrami. Možná ho za to budete půl knihy nesnášet. Já ho zbožňuju; nesnesitelnému alkoholikovi věřím víc než stoprvní kopii Dušína. Když se pak konečně trochu vzpamatuje a nadchne pro případ, nezbyde vám než ho začít obdivovat.

Pentagram se točí kolem vyšetřování sériových vražd: Každé z obětí schází jeden prst a každá z nich je ozdobena červeným diamantem ve tvaru pentagramu. Stejný motiv se opakuje i v dalších souvislostech s vraždami. Stejně jako v Nemesis, i teď je případ až příliš dokonalý na to, aby fungovalo jednoduché vysvětlení, se kterým se spokojí policie. A tak přichází grandiózní finále, ve kterém Harry exceluje jako trochu zarostlý a uválený Hercule Poirot.

Napínavou detektivku jsem zhltla za tři dny. Naprosto zažraná do knihy jsem několikrát přejela stanici, na které jsem chtěla vystupovat, a jednou skončila v depu metra, ehm. (Čtete ten nejnapínavější úsek /mmch to byla kapitola 36/ a najednou sedíte sami v prázdném vagonu, za okny jen betonové zdi, nikde žádná úniková cesta a blíží se k vám očividně naštvaný cizí chlap… Málem jsem dostala srdeční zástavu.)

[spoiler alert] Když Harry Hole odhalil vraha, nemohla jsem si nevzpomenout na brilantní christieovskou detektivku Deset malých černoušků. [/spoiler alert]

Chcete se dozvědět více?

  • Kniha vyjde 13. října 2011 (a určitě ji budou mít v Neoluxoru :-)).
  • Už teď si můžete přečíst úryvek.
  • Kniha Zlín sbírá odkazy na ostatní recenze.
  • Sledujte českou FB stránku Joa Nesbøho.

Děkuji Knize Zlín za poskytnutou reading copy.

Jo Nesbø - Pentagram

Lisarahk.blogspot.com, 17. září 2011, autorka: Kateřina Samková

Uběhl půlrok, co jsme s Harry Holem pátrali po tajemné Nemesis, a tak je nejvyšší čas vydat se po stopách nového zločinu. Tentokráte spojeného s pěticípou hvězdou - pentagramem. Čeká nás pátrání po sériovém vrahovi, který oběti usekne vždy jeden prst a vynahradí jí to darováním diamantu.

Několik vražd, pár indicií a jedinečný Harry Hole. Alkoholu propadl ještě více, nespí, bojí se nočních můr. Do toho z minulé knihy se dále přenáší urputná snaha Holeho usvědčit svého kolegu, který je nebezpečný zločinec, a kromě Harryho to nikdo nevidí, a proto stále uniká spravedlnosti.

Displej mobilu ukazuje 23:05, klid a ticho, připravuji se na spánek. Přesto mi to nedá a otevírám Pentagram, jen prohlédnout obálku, prolistovat, uvést se do děje, přečíst jednu dvě tři kapitoly.

Ano, takový byl plán, jenže to bych nesměla zapomenout jak čtivě, poutavě a neodtržitelně píše Jo Nesbø. Ukázal mi to v Nemesis, a v Pentagramu to jen a jen potvrdil. Pro mne ještě lepší, zajímavější, spletenější, vrstevnatější než předchozí kniha. Občas sice se dá děj lehce odhadnout, ale pak se to zase stočilo směrem, který jsem nevytušila. A závěrečné scény absolutně nečekané, kniha má úžasnou gradaci.

Displej mobilu ukazuje 23:55, další den, a já dočítám závěrečné tři dvě a poslední kapitolu a je konec. Dostávám se ze zajetí vražd, motivů, postav. Nezbývá než se těšit na příští rok, kdy vyjdou další dva díly. A taky si v hlavě znovu projít celý příběh.

Ten se odehrává během letních dnů, které opanují vedra. Harry Hole u policie končí, zbývá mu jen několik týdnů ve službě. Jenže jsou právě dovolené, je proto přinucen ještě spolupracovat na posledním případu. Z nutnosti dostavit se na jedno místo činu se ukáže složitější problém - vražd přibývá, ale důkazů k dopadení pachatele taky. Vyšetřování se rozjíždí, jednotlivé dílky skládačky začínají pomalu zapadat do sebe. Ale...opravdu? Věci nebývají tak jednoduché.

Pro nás jako českého čtenáře je určitě zajímavé, že se část knihy odehrává i kolem České republiky. Praha, Václavské náměstí, Perlovka. Ano, i do těchto míst nás vypravování zavede. Rozhodně je to zajímavé.

Harrymu opět velmi pomáhá jeho kolegyně a sympatická policistka Beáta Lønnová. Ale pro Harryho je důležitější whisky, snaha konečně dopadnout Waalera, moci se vídat s Ráchel a jejím synem. Naštěstí je Harry Hole silná osobnost a se vším si nakonec brilantně dokáže poradit. A pročítat se jednotlivými kapitolami, jakým způsobem to dělá, je napínavý čtenářský zážitek.

V knize jsem našla to, co mne zaujalo už na Nemesis - poutavě napsaný příběh plný životu uvěřitelných postav, plno akce, plno děje, zajímavé myšlenky - jen Pentagram je prostě ještě o level lepší. Také musím vyzvednout, jak se Nesbø věnuje vykreslení vedlejších postav, osudů obětí, jen načrtnutých na dvou třech stranách, a přesto máte pocit, že o nich víte vše.

Pentagram je druh knihy, od které očekávám absolutní pohlcení, překvapivé leč nepřekombinované zvraty - a to se autorovi tentokrát povedlo stoprocentně. Kdybych měla známkovat, kniha by ode mne dostala jedničku. Uvažovala jsem i o přidání hvězdičky, ale tu si nechám raději napříště, protože věřím, že autor opět příjemně překvapí.

Verdikt: Doporučuji. Úžasný Harry Hole vás nezklame.

Kniha: Jo Nesbø - PentagramRok vydání: 2003, česky: 2011. Originální název: Marekors

Pentagram (Jo Nesbø)

Centrum detektivky, 14. září 2011, autor: Juan Zamora

Po úspěšné prodejnosti čtvrté holeovské knihyNemesis, která vyšla česky na jaře letošního roku, zůstává otázkou, jestli stejně úspěšná bude i pátá kniha z knižní série. Nejeden čtenář je myslím na Pentagram pořádně natěšený, což může být samozřejmě spojeno s jistým rizikem. Nezklame totiž nová kniha čtenářská očekávání a radost z předchozího kousku?

Stopa vede do Prahy

Osloská policie řeší případ ženy, která byla nalezena ve svém bytě zavražděná, s useknutým prstem a také byl u těla objeven diamant ve tvaru pentagramu. O několik dní později zmizí manželka producenta, která měla hrát v muzikálu My Fair Lady, jehož premiéru manžel připravoval. V obálce policie obdrží odříznutý prst patřící právě zmizelé ženě. Jak spolu případy souvisejí? Řadí v Oslu sériový vrah? Dojde k dalším vraždám? Odpověď se poměrně nabízí, stejně jako to, že i pentagram hraje v příběhu důležitou roli.

Harry a jeho oblíbenkyně Beáta z technického oddělení, která má tendenci pochytávat od svého „učitele“ různé fráze, jsou nuceni pátrat s Tomem Waalerem. Pro Beátu bývalý milenec, na kterého by asi nejraději zapomenula, pro Harryho velký nepřítel.

Nějaký čas se totiž v soukromí věnuje slídění právě kolem Waalera, podezírá ho totiž, že je zapojený do případu pašování zbraní, a že kvůli tomu zavraždil kolegyni. Kolegyni, která byla pro Harryho také parťačkou, nejbližší spolupracovnicí. Tato událost vychází z předchozích knih série, alePentagram lze číst i samostatně bez znalosti bližších podrobností. Pátráním je Harry přímo posedlý, právě to způsobuje jeho nikoliv malé potíže s alkoholem, problematický vztah s přítelkyní Ráchel a v neposlední řadě také vyhazov z policejních řad, třebaže se šéf s Harrym snažil vždy mít velkou trpělivost.

České čtenáře jistě potěší, že v ději knihy figuruje i Praha a některé pasáže se v ní i odehrávají. Zmiňováno je Václavské náměstí, Perlová ulice, Troja, Strašnice, padne však i zmínka o Brnu a Slovensku.

Chandlerovský detektiv, christieovská zápletka

Pentagram je ryze městská detektivka, zasazená navíc do horkých letních dnů v době dovolených, takže mluvit o mrazivém skandinávském počtení by bylo vskutku nemístné. Jo Nesbø navíc, aniž bych tušil, jestli to dělá vědomě, vychází z tradic klasické angloamerické detektivky a s klidem, jsa si vědom, že se mnou někdo nebude souhlasit, bych si ho dovolil přirovnat k Agathě Christie. Maso, to hlavní, zkrátka vychází z jejích příběhů a tvorby jí podobné. Zápletka, kde nás autor vodí za nos a všechno není takové, jak se zdá z počátku, kde jsou nám předkládány stopy, abychom sami mohli přijít s řešením. Konkrétně v případě Pentagramu je ostatně i jistá specifická stopa jako trám (a já hlupák si jí nevšiml!) souvisící právě s různými způsoby matení čtenářů.

Ano, není tu kníratý detektiv se svou květomluvou, Nesbø servíruje k masu modernější druhy přílohy a zeleniny než první dáma zločinu — obohacuje knihu o popisování Harryho osobního života, vztahů na pracovišti a především honbě za Tomem Waalerem, který navíc Harrymu učiní dosti nezvyklou nabídku, z hlavního hrdiny-detektiva se stane dokonce štvanec před policií, používány jsou různé vypravěčské finesy, třeba při střizích z pohledů různých postav (prolínají se například dvě scény, o kterých až posléze vyjde najevo, že se odehrály v různém čase), opět tu najdeme i některé pasáže kurzivou, jež jsou zřejmě psány s pohledu vraha, zmiňována je řada hudebních interpretů a singlů.

Nesbø to všechno zvládá dobře, umí napínat a vodit za nos, i když samozřejmě odbočky od hlavního děje může někdo považovat za zbytečné zpomalování a Harryho v této knize považovat za nesnesitelného alkoholika, pokračovatele chandlerovských tradic.

Dobře udělané je ovšem i to hlavní, maso, třebaže právě tady je vidět použití starého, osvědčeného receptu. Ne, nechci obviňovat Nesbøho z plagiátorství, to v žádném případě! Určitý významný motiv sériových vražd vPentagramu najdeme i v seriálu Komisař Rex, jiný zase v zmiňované Agathě Christie, způsob maskování sériového vraha také není v detektivce nic nového. Jenže všechny ty části — kriminální linie a vedlejší — se dobře čtou a mají to kouzlo oddechové literatury nutící obracet stránku za stránkou pořád dál.

Nesbø zkrátka dokáže psát s lehkostí pasáže přímo souvisící s kriminální zápletkou, i ty mimo téma, přestože třeba povídání policejního psychologa o sériových vrazích, podobně jako některé další scény, by ku prospěchu knihy o nějakých 450 stranách mohlo být klidně o něco kratší, stejně též zbytečně natahovaný závěr.

Velký knižní čtvrtek

Pentagram vychází v Česku společně s tituly dalších nakladatelství 13. října v rámci Velkého knižního čtvrtku, inspirovaného podobnou akcí ve Velké Británii. Je to jistě ideální způsob, jak na knihu ještě více upozornit a udělat z ní zajímavý tip na předvánoční knižní trh. Tituly severských autorů detektivek mají ve svých edičních plánech na podzim mimo jiné dvě brněnská nakladatelství — Host a Moba. Dojde k souboji „severských hvězd“? Určitě by to byla pozoruhodná „literární bitva“. Pro potenciální souboj má Pentagram jedno výrazné eso v rukávu — zapojení Prahy do děje.

Musím proto naprosto souhlasit s recenzní Olgy Biernatové. Chce-li si čtenář knihu opravdu vychutnat a má-li tu možnost, doporučuju na nějakých posledních padesát stránek vyrazit na Václavské náměstí, sednout si pod sochu svatého Václava, číst a do toho pozorovat turisty a říkat si, že tu zřejmě takhle před lety pobíhal i Jo Nesbø a v hlavě se mu pomalu rodila zápletka ke knize: přes všechny připomínky (nebo spíše konstatování) má příběh, který ukazuje, že Nesbø umí velmi poutavě, čtivě a napínavě vyprávět. Abych tedy odpověděl na úvodní otázku, Pentagram by čtenáře zklamat neměl a snad by mohl přispět k postupně se rozšiřujícím názorům, že severská detektivka není jen Larsson…

Originál: Marekors (2003)
Překlad: Kateřina Křištůfková
Kniha Zlín, Zlín 2011
Edice Fleet, svazek 23
456 stran
www.knihazlin.cz

Pentagram

Inflow.cz, 13. září 2011, autorka: Kateřina Hošková

Dostala se mi do rukou Reading Copy knihy Pentagram od norského autora Jo Nesbø. Je to již pátá kniha ze série detektivek odehrávajících se v Oslu, jejichž ústřední postavou je vyšetřovatel osloské policie Harry Hole. Pro mě je to třetí Nesbøovka, kterou jsem četla. Nedokážu se rozhodnout, která z nich byla lepší, takže řekněme, že všechny byly výborné.

V předchozím díle Nemesis jsme Harryho Holea opustili ve chvíli, kdy se neúspěšně snaží obvinit svého kolegu Toma Waalera z vraždy Harryho partnerky vyšetřovatelky Ellen. Na začátku Pentagramu ho nacházíme opilého, pozvraceného a zlomeného na zemi v jeho bytě, kde se každý den sebelítostně zpíjí do němoty. Pronásledován nočními můrami a neutuchající touhou usvědčit kolegu z korupce, pašování a vraždy je najednou vtažen do nového případu vraždy mladé ženy s uříznutým prstem a diamantem ve tvaru Pentagramu pod očním víčkem. Vzhledem k nedostatku personálu je nucen Harry případ převzít a spolupracovat s tím, o němž ví, že je sám zločincem. Rozjíždí se honička za vrahem, z nějž se brzy vyklube vrah sériový, vraždící podle určitého kódu, který se Harry Hole snaží rozluštit. Zběsilá jízda plná kliček a zvratů přibije čtenáře ke knížce, dokud se mu nedostane nečekaného rozuzlení a závěrečného grand finále.

Harry Hole ja zvláštní hrdina. Je vyzáblý, zarostlý, alkoholik, bručoun a samorost. Čtenáři ho ale musí milovat, přitom ho však nenávidět a říkat si: „Harry, přestaň s tou otravnou sebelítostí! Seber se a udělej něco!" Jenže Harry si nenechá do ničeho mluvit, proto opět sáhne po lahvi, vyšetřování vede v podroušeném stavu a nedělá si nic z toho, že za něj jeho šéf musí žehlit všechny jeho průšvihy. Šéfovi nakonec dojde, že takto už to dál nejde a dává Harrymu výpověď. Případ Pentagramu má být jeho poslední. A není to případ ledajaký. Jo Nesbø nám jej servíruje kousek po kousku tak, že občas máte pocit, že se ztrácíte. Přeskakuje v ději z místa na místo, představuje postavy, o nichž nevíte, jakou hrají v příběhu roli, občas se neorientujete v čase. Autor čtenáři nedá nic zadarmo. Musíte si pěkně zapřemýšlet, aby Vám kousky skládačky postupně zapadly do sebe a v podstatě nemáte šanci uhádnout rozuzlení předem. Nic z toho však není příběhu na škodu. Naopak, děj graduje tak, že poslední třetinu knihy ani nedýcháte, aby Vám neuniklo ani slovíčko.

Pentagram není jen příběhem o vyšetřování zvláštní série vražd, jejímž hlavním spojovacím motivem je pěticípá hvězda, objevující se nejen na tělech obětí, ale i v dalších aspektech případu. V knize najdete i příběh Harryho a jeho milenky Ráchel, která tápe mezi rozhodnutím odpustit Harrymu ještě jednou nebo ho nadobro pustit k vodě, a příběh Harryho a Toma Whaalera, kolegy, o němž je Harry přesvědčen, že je mimo jiné zodpovědný za vraždu kolegyně Ellen. Konec knihy přinese odpovědi všude tam, kde budete netrpělivě klást otázky.

Za zmínku stojí i umístění děje nejen do Norska, ale tentokrát i do Prahy a pro mě, jako pro rodačku z Brna, byly příjemné i dvě zmínky o tomto městě, i když jen okrajově:-).

Čtení Pentagramu byl pro mě zážitek a doufám, že se u něj pobaví i ostatní.

Knihu vydává začátkem října nakladatelství Kniha Zlín.

Pentagram Joa Nesbøho – brilantní detektivka, ze které kape krev smíchaná s whisky a děj ubíhá rychlostí letící kulky

Nofreeusernames.posterous.com, 1. září 2011, autorka: Olga Biernátová

Nakladatelství Kniha Zlín nám po půl roce přináší 5. díl ze série o detektivu Harrym Holeovi s názvem Pentagram. Skvělou detektivku plnou krve, špíny, alkoholu, pašovaných zbraní a červených diamantů. Tentokrát se v knize neobjevuje žádná výjimečná postava, jako byl rom Raskol v Nemesis. Tentokrát je to čistá "one man show", kde v záři refrektorů stojí sám Harry Hole, který se konečně stává obyčejným a uvěřitelným prevítem s geniální myslí a boří mýtus tak trochu nadlidského superhrdiny, který přinesla Nemesis. Stále stojí na svém hvězdném piedestalu, jen je trochu ošoupaný, kolem se válí prázdné flašky od piva a z jedné strany je pozvracený.

Leží na podlaze vlastního obýváku. Oblečený, ne-li dokonce slušně oblečený. Ne-li živý, pak naživu.

Garantuji vám, že budete první třetinu knihy Harryho opravdu nenávidět. Opilý, opuštěný, bez práce. Zlomený neúspěchem z dopadení vraha Ellen. Rachel už mu nevolá, vrací se zlé sny, jde z průseru do průseru. Jen se držíte za hlavu a křičíte do stránek: "Ty idiote, co to zase provádíš!" Kdyby nebyla doba dovolených, byl by to definitivní konec. Ale Bjarne Møller nemá koho nasadit na případ mrtvé ženy s useknutým prstem. Harry se tak dostává do týmu Toma Waalera, kterého nebyl schopen usvědčit z vraždy Ellen a pašeráctví – parťáci k pohledání (umíte si to představit).

"Jste opilý?"
"Ne dost opilý."
"Cože?"
"Nic. Dochází mi baterie, šéfe."
"Jeden z policistů, kteří byli na místě činu, vyhrožoval tím, že na vás napíše hlášení. Tvrdí, že když jste tam přišel, byl jste očividně opilý."
"Proč 'vyhrožoval', a ne 'vyhrožuje'?"
"Vymluvil jsem mu to. Byl jste opilý, Harry?"
"Samozřejmě že ne, šéfe."
"Jste si úplně jistý, že teď mluvíte pravdu, Harry?"
"Jste si úplně jistý, že to chcete vědět?"

Jo Nesbø opět přináší zápletku, kterou nemáte šanci dopředu uhádnout. A co víc, nechá vás jednotlivé střípky skládat samotné. Vidíte to, co vidí Harry, všímáte si detailů, kterých si všímá on, ale málo toho vysvětlí. Sami si dáte pět a pět dohromady. Drobných záhad i řešení je plná kniha, takže tak každých 10 až 20 stran zajásáte, že jste na něco kápli.

Celou knihou se táhne motiv Pentagramu, ďáblovy hvězdy. Je na místech činu, u obětí, je všude. Tajemné znamení, které přidává příběhu na zajímavosti. Šifra, kterou Harry rozluští díky drogovému rauši a Duku Ellingtonovi. Tentokrát máme co do činění se sériovým vrahem. A jak říká Aune: "Nemůžeme vyvozovat žádné závěry. Maximálně můžeme předpokládat, že to je dobře adaptovaný sociopat. A že nevíme, jestli už mu ruplo v bedně nebo jestli se ještě stále ovládá. V prvním případě nás čeká masakr..." Harry hodně předpokládá, hodně sází na statistiky, do hry vstupují tzv. "Holeovy zákony". Vyplatí se předpokladům důvěřovat? Nevymyká se vrah i figurky kolem běžným normám? Nechte se překvapit.

Harrymu bylo jsné, že pokud je člověk dospělá žena, má na stěnách fotografie Kylie Minogue a bydlí se stejně starou přítelkyní, která má vlasy na ježka a tričko s logem ženského fotbalového týmu Trondheimská letka, nemusí to nutně znamenat, že je lesba. Ale prozatím to Harry předpokládal.

Těšit se můžete na rychlý filmový děj plný zvratů, střihů, změn scény, rychlých dialogů. Žádná zbytečná omáčka. Příběh se vám bude celou dobu promítat v hlavě a díky tomu bude krev červenější a občas i ucítíte, jak Harry páchne. Poslední třetinu knihy jsem už četla jedním dechem, hladová, ani na záchod jsem se nemohla zvednout. A když jsem hluboko po půlnoci knihu odložila, jen jsem mrkla na hodinky a pomyslela si: "WOW, zítra definitivně nevstanu do práce, ale stálo to za to!"

Nás Čechy jistě potěší, že se v knize často objevuje Praha. Je to jedniné místo mimo Oslo, které v příběhu figuruje. Tentokrát nás tedy Nesbø sice nevezme na projížďku po exotických krajích, ale vůbec to není na škodu. Můj tajný tip zní: V závěru čtení si sedněte na Václavské náměstí, abyste se po dočtení mohli podívat na sochu svatého Václava a potutelně se usmát.

A na závěr moje oblíbená část (oficiální ukázku z knihy najdete zde):

Øystein seděl v taxíku na stanovišti v Theresině ulici a poslouchal Rolling Stones, když mu zazvonil telefon.
„Osloská ta…“
„Ahoj, Øysteine. Tady Harry. Máš v autě někoho?“
„Jenom Micka a Keithe.“
„Cože?“
„Nejlepší kapelu na světě.“
„Øysteine…“
„No?“

„Stouni nejsou nejlepší kapela na světě. Ani druhá nejlepší. Naopak jsou nejvíc přeceňovaná kapela na světě. A Wild Horses nenapsal ani Keith, ani Mick, ale Gram Parsons.“
„Tohleto jsou kecy a ty to víš! Já to típnu…“
„Haló? Øysteine?“
„Řekni mi něco hezkýho. Honem.“
„Under My Thumb je docela hezká písnička. A Exile On Main Street má taky něco do sebe.“
„Fajn. Tak co chceš?“
„Potřebuju pomoct.“
„Jsou tři ráno. Neměl bys teďka spát?“
„Nemůžu,“ vysvětlil Harry. „Jen zavřu oči, umírám hrůzou.“
„Stejná noční můra jako dřív?“
„Repríza na přání z pekla.“
„To s tim výtahem?“
„Vím přesně, co se stane, a pokaždé se stejně bojím. Jak rychle sem můžeš přijet?“
„Todle se mi nelíbí, Harry.“
„Jak rychle?“
Øystein vzdychl.
„Dej mi šest minut.“
Když Øystein vyšel po schodech, stál Harry ve dveřích, na sobě džíny.
Usadili se v obýváku, aniž rozsvítili.
„Máš pivo?“ Øystein si sundal černou čepici s nápisem Playstation a odhrnul si z čela řídkou zpocenou ofinu.
Harry zavrtěl hlavou.
„Tady to máš,“ prohlásil Øystein a položil na stůl černou oválnou krabičku od kinofilmu.
„To máš vode mě. Flunipam. Zaručená ztráta vědomí. Jedna tableta je až dost."
Harry se dlouze díval na krabičku.
„Kvůli tomu jsem tě sem nezavolal, Øysteine.“
„Ne?“
„Ne. Potřebuju vědět něco o luštění šifer. Jak se to dělá.“
„Máš na mysli hackování?“ Øystein se s údivem podíval na Harryho. „Potřebuješ se dostat přes ňáký heslo?“
„Tak nějak... (pár vynechaných řádků – nemůžu vám to přece prozradit)
"Hvězda?"
„A ty si myslíš, že bysem ti moh říct, co to má znamenat?“
„Ne.“ Harry si podepřel hlavu rukama. „Ale doufal jsem, že mi dokážeš říct, jak se takové šifry luští.“
„Ty šifry, co sem luštil já, byly matematický kódy, Harry. Mezilidský šifry maj jiný zákonitosti. Já třeba dodneška nedokážu rozluštit, co vlastně říkaj ženský.“
„Představ si, že tady může jít o obojí. Jak o jednoduchou logiku, tak o podtext.“
„O. K., pak ale mluvíme vo kryptografii. Skrytý písmo. A na to, aby ho člověk uviděl, je potřeba logika a takzvaný analogický myšlení. To poslední znamená, že člověk využívá podvědomí a intuici, takže to, vo čem neví, že to vlastně ví. A pak se musí kombinovat lineární myšlení a rozpoznávání obrazců. Slyšels někdy vo Alanovi Turingovi?“
„Ne.“
„Angličan. Za války rozluštil německý šifry. V podstatě von vyhrál druhou světovou válku. Tvrdil, že aby člověk moh rozluštit nějakou šifru, musí nejdřív vědět, v jaký dimenzi jeho protivník operuje.“
„A to znamená co?“
„Řeknu to tak, že to je úroveň, co leží nad písmenama a číslama. Nad jazykem. Odpovědi, který nevodpovídají na to jak, ale proč. Chápeš?“
„Ne, ale pověz mi, jak se to dělá.“
„To nikdo neví. Je to podobný jako náboženský vize a považuje se to spíš za dar.“
„Řekněme, že vím proč. Co se stane potom?“
„Můžeš to vzít voklikou. Kombinovat jednotlivý možnosti, dokud neumřeš.“
„Jenže smrt nečeká na mě. Já mám čas jít jenom zkratkou.“
„Tak to znám akorát jednu metodu.“
„Vážně?“
„Trans.“
„Jasně. Trans.“
„Nedělám si srandu. Zíráš na informace tak dlouho, dokud se nezbavíš určitejch myšlenek. Je to, jako když přetěžuješ svaly, aby dostaly křeč a začaly si dělat, co chtějí. Viděls někdy horolezce, jak dostal mravenčení do nohy, když uvíznul na skále? Ne? Ale takový to je. V osmdesátým osmým jsem se naboural do systému bankovních účtů Dánský banky za čtyři noci a s pomocí trochy LSD. Jestli tvoje podvědomí dokáže tu šifru rozluštit, naskočí ti to. Jestli ne…“
„Ano?“
Øystein se zasmál. „Převálcuje tě to. Psychiatrický oddělení jsou plný lidí jako já.“
„Hm. Trans?“
„Trans. Intuice. A možná trochu farmaceutický pomoci…“
Harry popadl černou krabičku a přidržel ji před sebou.
„Víš co, Øysteine?“
„Co?“
Mrskl krabičkou přes stůl a Øystein ji zachytil.
„S tím Under My Thumb jsem kecal.“

Pentagram autora Joa Nesbøho vydá začátkem října KNIHA ZLIN, oficiální webové stránky autora: http://www.jonesbo.cz

TIP: na oficiální české FB stránce autora se soutěží o dárkový set s knihou Pentagram

Dotaz k produktu Pentagram

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Dále doporučujeme

Netopýr (paperback)

Netopýr (paperback) (Harry Hole #1)

1. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Vše poukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního…

Sněhulák (paperback)

Sněhulák (paperback) (Harry Hole #7)

7. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě…

Pentagram (paperback)

Pentagram (paperback) (Harry Hole #5)

5. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Oslu začíná období prázdnin a dovolených a město zasáhla vlna letních veder. V jednom bytě nedaleko hřbitova Našeho Spasitele začíná…

Švábi

Švábi (Harry Hole #2)

2. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen norský velvyslanec v Thajsku. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní pornosnímky. V Oslu vypuká na…