Nechtění | Kniha Zlín

Menu
nakladatelství světových autorů
aktuální literární trendy
  • Letní slevy
  • Pouze pro VIP soutěž
  • Faktor Churchill
  • Touhy Džendeho Džongy

Nechtění (Fredrika Bergmanová a Alex Recht #1)

Cena:
359 Kč  233 Kč
Dostupnost:
skladem
ISBN:
978-80-87497-21-0
Překlad:
Luisa Robovská
Datum vydání:
29. 03. 2013
Počet stran / vazba:
419/vázaná
ks

Koupit e-knihu(Doporučená cena: 239 Kč)Přehled všech prodejců a našich e-knih

Palmknihy Kosmas eReading Martinus.cz RájKnih.cz iBookstore 

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Nechtění

Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholmské hlavní nádraží, zmizela malá holčička. Policie začne brzy podezřívat jejího otce, na jehož dopadení vynaloží veškeré síly. Na jiném místě ve Švédsku se zatím před mužem, kterého zpočátku považovala za svého vysněného prince a osvoboditele, skrývá mladá žena. Dobře ví, proč holčička zmizela, a chystá se k dalšímu útěku. Policejní vyšetřování vede legendární komisař Alex Recht, kterému pomáhá horlivý kriminalista Peder Rydh a v neposlední řadě Fredrika Bergmanová, jejímž původním záměrem byla kariéra houslistky. Místo toho však skončila na policii a teď musí ze všech sil bojovat proti větru, aby zavedla vyšetřování jiným směrem, než tím, který se v první chvíli zdál nejpravděpodobnější. Případ plný rafinovaného zla zatím narůstá do stále větších rozměrů. Vyšetřovací tým nemá času nazbyt, pokud nemá dojít k dalším ztrátám na životech. Kolik mají času, než pachatel udělá další tah? A kdo je záhadná žena jako stín? Je třeba ji najít, aby na své místo zapadl i poslední kousek skládanky?

Book trailer:

Úryvek: Nechtění

Recenze: Nechtění

„Máš tušení, co všechno jsou lidé schopni zapomenout ve vlaku, Panenko?“

Vaše literatura, 27. května 2013, autorka: Vendula Dvořáčková

Kristin Ohlssonová se narodila ve švédském Kristianstadu a žije ve Stockholmu. Vystudovala politologii, pracovala jako analytička v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě na švédském ministerstvu zahraničních věcí a na švédském Policejním prezidiu. Publikovala spoustu odborných textů. Svou literární kariéru zahájila v roce 2009 románemAskungar (Nechtění), pokračování Tusenskönor (Sedmikrásky) získalo v roce 2010 cenu Stabilopriset, kniha byla zároveň nominována na nejlepší švédskou detektivku roku. Sedmikrásky se chystají již na podzim roku 2013.

Na začátku je Muž. Měl těžké dětství, byl psychicky i fyzicky týrán a nenáviděn. Jeho kruté dětství na něm nechalo spoustu šrámů jak na těle, tak na duši. A pokud ženy nemilují všechny děti stejně, neměly by mít prostě žádné. Z rychlíku X2000, který zastavil na zastávce ve Stockholmu, se ztratila malá holčička. Zůstala po ní pouze vystrašená matka a pod jejím vlakovým sedadlem malé botky. Případ dostane na starost speciální tým pod vedením legendárního komisaře Alexe Rechta, který má na pomoc houževnatého kriminalistu Pedera Rydha a nadějnou Fredriku Bergmanovou. Kriminalisté začnou téměř okamžitě podezřívat dívčina otce a ihned jsou mu na stopě.

Jak to tak bývá, v kriminálních příbězích se objevuje spousta stop. Ať už vedou k odhalení zločince, nebo ne. V Nechtěných tomu je jinak. Celý případ se tak stává komplikovanějším a zamotanějším. Nutno podotknout, že autorka se do svého vlastního příběhu nezamotala a měla všechno dobře promyšlené. Avšak pro příště by se možná vyplatilo některé věci více zaonačit, protože chytrý čtenář na spoustu věcí přijde ještě před velkým odhalením.

„Vyhledal nemocnici, ve které se léčila, a nahlédl do kartotéky. Hlavně proto, aby si uvědomil rozsah svého zločinu. V té době už byl plnoletý. Plnoletý a navěky odsouzený k vině. To, co si přečetl v její kartě, ho však viny zcela nečekaně zprostilo. A s vysvobozením se dostavila i síla a energie. Náhle měl před sebou nový život a s ním také nové zásadní otázky, k nimž musel zaujmout stanovisko. Otázka už nezněla, jak odčinit vlastní vinu, nýbrž jak odčinit bezpráví, které na něj bylo spácháno.“
(Ohlsson, Kristina. Nechtění. Překl. Luisa Robovská. Zlín: Kniha Zlín, 2013, str. 14)

Jednoznačně jde poznat, že jde o autorčin debut. Psát umí, vyprávět taktéž, to se jí nesmí upřít, ale to, že příběh má hluchá místa, je holý fakt. Když se chvíli neděje téměř nic závratného a v další chvíli autorka na čtenáře vysype přehršel informací, také to není příznivé.

Když čtete fantasy knihu, myslím, že se nemusíte příliš bát, že by vás něco podobného v běžném životě potkalo. Na krimi příbězích je tohle snad to nejhorší, že se to kdykoli může stát. Vykreslení těch nejhorších zločinců, s naprosto dokonale promyšlenými plány na to, jak někomu ublížit, to prostě nemůže nikoho nechat chladným. O to hůř, když je zlo pácháno na dětech. Při čtení prostě běhal mráz po zádech, ba po celém těle!

„Jasný. Udělá všechno, co bude v jejich silách. V žaludku ji nervózně šimralo. Modlila se, aby všechno vyšlo podle plánu. Kdyby se Muži nepodařilo to dítě unést, byl by vzteky bez sebe.
Nenápadně pohlédla na hodinky. Uběhla více než hodina. Nejdřív měl autobus zpoždění a pak ještě musela čekat na metro. Už brzy bude doma a dozví se, jak to dopadlo. Zpocené dlaně si utírala o džíny. Nikdy si nemohla být zcela jistá, co dělá správně a co špatně.
Zjistila to teprve, jestliže ji Muž buď pochválil, nebo potrestal.“
(Ohlsson, Kristina. Nechtění. Překl. Luisa Robovská. Zlín: Kniha Zlín, 2013, str. 38)

Vyprávění a psaní jsme autorce již pochválili, ráda bych ještě vyzdvihla její postavy. Ačkoli se na začátku zdálo, že to budou naprosto ploché, bezcharakterní postavy, opak se stal pravdou. Autorka každé postavě vytvořila i osobní život mimo práci, do kterého nás u každé nechala nahlédnout. Tím se postavy staly ještě realističtější.

Pokud byste rádi mrazivé čtení, které vám nedá spát, troufám si říct, že Nechtění jsou správnou volbou. Napětí vás nenechá knihu odložit, dokud si nepřečtete poslední stranu. Mezi detektivkami, se kterými jako by se roztrhl pytel, lze už asi jen těžko vymyslet originální případ, ale Kristině Ohlssonové se podařilo napsat velmi slušný krimi thriller, se kterým si našlápla na slušnou kariéru.

Recenzia: Nechtění

The Zeitung, 28. března 2013, autor: Juraj Hladký

Kniha Zlín rozširuje svoju ponuku autorov krimi a thrillerov o novú autorku, Kristinu Ohlssonovú (1979). Ako meno napovedá, ide o ďalšiu spisovateľku severskej školy. Kateřina Krištůfková, ktorá prekladá detektívky Joa Nesboho, tvrdí, že je jediná, ktorá sa mu môže vyrovnať. Na Veľký piatok vychádza jej prvotina „Nechtění“.

Z rýchlika zmizne dievčatko Lilian. Polícií je čoskoro jasné, že tu ide o únos. Skúsený komisár Alex Recht sa drží osvedčených postupov a svojho inštinktu. Jeho tím tvorí ešte horlivý mladý vyšetrovateľ Peder a k polícií pridelená civilistka, odtažitá Fredrika. Všetky stopy a indície, ktoré zhromaždia, vedú k podozreniu, že Lilian uniesol jej rozvedený otec.

No my vieme, že je za tým niekto iný, tajomný Muž a ním ovládaná a týraná mladá žena Panenka. Všetko to bol starostlivo vypracovaný, dokonalý plán. Od Muža sa nedá čakať nič iné, než dokonalosť. Krutá, bezcitná dokonalosť.

Prvá tretina knihy je pomerne pomalá. Dostávajú tu až priveľký priestor popisy súkromného života trojice vyšetrovateľov, hlavne jej dvoch mladších členov. Peder má manželstvo v troskách a Fredrika podstatne staršieho milenca. Dej neskôr naberie tempo. No na motív konania Muža prídeme priskoro a divíme sa, ako je možné, že si polícia nevie dať všetky jasné indície dohromady.

Ako typická detektívka severskej školy, aj „Nechtění“ obsahujú prvky sociálnej kritiky. Čelia jej predovšetkým švédsky pestúnsky systém a sociálna starostlivosť o problematické deti. No je to hlavne v podobe vykreslenia faktov, než agitácie.

Niet pochýb, že kniha je debut. Má nevyrovnané tempo, vadí tu istá prekombinovanosť, kŕčovitá snaha o akčnú efektnosť vyvrcholenia. Osobnému životu vyšetrovateľov je daný priveľký priestor bez toho, aby to napomáhalo dejovej línií. Prezradí motív skôr, než by mala.

Ale je to debut talentovanej spisovateľky, ktorá výborne vykreslila pochmúrnosť a psychickú náročnosť práce vyšetrovateľov. Každý tu má tajomstvá, ktoré si stráži pred ostatnými. Kristina Ohlssonová je vyštudovaná politologička, s pracovnými skúsenosťami na ministerstve zahraničných vecí a policajnom prezídiu. Takže vie, ako to v takýchto situáciach chodí. Mimochodom, myslím si, že postava Fredriky je jej alter ego.

Nový Nesbø sa nekoná, no „Nechtění“ budú vítaným rozšírením vašej knižnice detektívok.
Nechtění

Recenze - Nechtění

Jahodajinak.blogspot.cz, 28. března 2013, autorka: Tereza Zdvihalová

Pokud bylo hlavním plánem Kristiny Ohlssonové napsat knihu, která nadchla čtenáře do poslední stránky, určitě se jí to u Nechtěných povedlo. Napětí v časovém presu, kterému jsou vystaveni detektivové, vás vtáhne do děje natolik, že nebudete chtít knihu či čtečku odložit. A o čem, že tato detektivka vůbec je?

Otázkou spíše zůstává, kdo sakra mohl unést malou holčičku z vlaku tak, aby si ho nikdo nevšiml a proč vůbec? Jaký je jeho motiv a unese další děti? Přežije holčička a co její rodiče? Jsou do případu zapleteni?

Na tyto otázky se snaží odpovědět kriminalisté, kteří mají tak málo času, jako máte, když jíte zmrzlinu v parném slunečném dni. V týmu je legendární vyšetřovatel Alex Recht, skvělý kriminalista a obdivovatel Alexe Peder a Fredrika, která si v týmu zatím hledá místo.

Zatímco vyšetřovatelé podezírají holčičky otce, dostávají anonymní telefonát, kterému nevěnují pozornost, ale brzy zjistí, že se zaplétají do případu obrovských rozměrů, který odkrývá věci, které měly zůstat pohřbeny pod nánosem prachu a času.

"Kniha se mi moc líbila. Chytla mě hned v prvních stránkách a nepustila od přemýšlení, kdo je pachatelem a jak se bude příběh rozvíjet dál. Četla jsem už některé recenze na tuto knihu a všimla jsem si, že je porovnávána s nesbovým Netopýrem. Já osobně si myslím, že porovnávat všechny nesbovy knihy s touto by bylo jako srovnávat dvacku s padesátkou (peníze), ale pokud jde o tyto knihy, něco na tom bude. Obě jsou to prvotiny norských autorů, takže jsou pro porovnání naprosto dokonalé. Začala bych asi tím, že autorka Nechtěných tolik nepopisuje zemi, kde se případ odehrává. Rozjíždí se to od prvních stránek, což mě vtáhlo hned do děje, než Netopýr, u kterého jsem se na začátku trochu více nudila. Dále mi byli přátelštější i detektivové a v neposlední chvíli asi i životní příběh pachatele.Závěrem bych chtěla knihu moc doporučit. Věřím, že se bude líbit i lidem, kterým detektivky moc neříkají, stejně jako mě, a hlavně těch, kteří zbožňují chladné Norsko a jeho tajuplné případy."

#101: NECHTĚNÍ (KRISTINA OHLSSONOVÁ)

Mmargareta.blogspot.cz, 28. března 2013, autorka: Jana Benešová

Podle překladatelky Jo Nesba Kateřiny Krištůfkové je Kristina Ohlssonová jediná, která se může svým literárním umem vyrovnat momentálnímu králi severských detektivek. Netuším, protože jsem od něj zatím nic nečetla. Ne že bych nesledovala aktuální bestsellery, jen jsem prostě neměla chuť. Ale možná si od něj právě díky Ohlssonové přece jen něco přečtu.

Právě díky výroku překladatelky bude tedy kniha ve většině recenzí srovnávána právě s Nesbem, což já nemám v úmyslu. Možná bych se tomu taky neubránila, kdybych od něj něco přečetla, ale takhle přede mnou leží jen příběh tří detektivů, kteří pátrají po únosci jedné malé holčičky. Nejprve začnou podezřívat jejího otce s velmi pochybnou minulostí, ale nakonec se (samozřejmě) ukáže, že je všechno úplně jinak, než se na první pohled zdálo. Celkem klasický detektivkový scénář, řekla bych, který nenadchne ani neurazí.

Když ovšem příběhu nakouknete pod povrch, zjistíte, že se v něm skrývá mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Autorka povyšuje "obyčejnou" detektivku na neobyčejnou zejména velkou čtivostí, propracovanými charaktery postav a v neposlední řadě i dramatickou zápletkou. Kniha se navíc může pochlubit tím, že na rozdíl od většiny detektivek, které jsem zatím přečetla, je opravdu hlubokou sondou do lidských duší. Napětí, které čtenáře nutí otáčet stránku za stránkou, dokud není zlosyn dopaden, je jen jakýmsi vedlejším bonusem Nechtěných. Nesmírně jsem si užívala, jak autorka dokázala nádherně psychologicky prokreslit každičkou postavu, jak jí do detailu dokázala vymyslet vlastní příběh, jak nutila čtenáře, aby v těchto střípcích hledal sebemenší nuance a záblesky do výsledné skládačky.

Místo hlavních hrdinů zaujímají tři detektivové - Alex, Peder a Fredrika. Upřímně řečeno, ti dva jsou spíš jen takovými doplňky Fredriky, která podle mého názoru bude čtenáře zajímat nejvíc, a to i přestože se ji Ohlssonová snaží svým divákům ze začátku tak trochu znechutit. Samozřejmě si spisovatelka neušetřila pár drobných klišé - Fredrika jakožto jediná žena v týmu a navíc kancelářská krysa je přímo předurčena k tomu, aby její nápady a teorie byly podhodnocovány, načež se pochopitelně ukáží jako pravdivé. Ale to se dá celkem v pohodě zkousnout. Jinak je Fredrika nesmírně poutavou ústřední hrdinkou. Trochu mě mrzí, že se jí autorka knihy nevěnovala víc - ale faktem je, že pak by zase mohla zanedbat příběh, takže je možná dobře, že to neudělala.

Přímí aktéři detektivní záhady jsou vesměs očekávaně hodní a dobráčtí, zlí a podlí nebo případně psychicky narušení jedinci. Zmínila bych z nich snad jen jistou Ellen, sekretářku v detektivní kanceláři, jejíž osoba byla podle mého názoru nejen úplně zbytečná, ale rozepisování jejího života už snad nemohlo bavit ani Ohlssonovou - až do konce jsem doufala, že odstavce věnované přímo Ellen mají něco společného s případem, ale jak se ukázalo, byly úplně a naprosto zbytečné.

Dalším mínusem knihy je fakt, že od její poloviny tak nějak tušíte, kdo je vrahem. Nebylo by to špatné kdyby se pak ukázalo, že jste celou dobu byli taháni za nos a je to úplně někdo jiný, případně je to někdo z podezřelých, jež jste v průběhu už vyloučili a najednou se ukáže, že s tím přece jen mají co do činění víc, než jste předpokládali. Jestliže se ovšem vaše domněnky v závěru potvrdí, dá se říct, že to velké finále tak trochu vyšumělo do prázdna.

Proti stylu, jakým je kniha Nechtění napsána, nemám sebemenší výhrady. Možná to někomu přijde jako poměrně strohé vyprávění, ale já tvrdím, že v každé správné detektivce to má pořádně odsýpat. Ohlssonová výjimečně dobře pracuje s dialogy a i za jejich pomoci dokáže působivě vytvořit charakteristiku jednotlivých postav. Až na dva výše zmíněné škraloupy tedy ke knize nemám dalších výtek a pokud máte náladu na něco čtivého, napínavého a zároveň zajímavě psychologicky prokresleného, s Nechtěnými nemůžete sáhnout vedle.

Nechtění – Kristina Ohlssonová [RECENZE]

Wolfdraven.eu, 28. března 2013, autorka: Wolf Draven

Se severskými detektivkami jako by se poslední dobou roztrhnul pytel. Měla jsem strach, že kvantita předčí kvalitu, ale opak je pravdou. I tahle prvotina švédské spisovatelky Kristiny Ohlssonové patří mezi velmi kvalitní dílka. Navíc se tématem přesně trefila do mého vkusu. Pokud jsou oběťmi trestných činů děti, přijde mi to zajímavější a přitom děsivější, až si někdy musím opakovat, že je to jenom vymyšlený příběh. Bohužel některé takové příběhy se dějí i v reálném světě a o to větší a drtivější dopad na mě tyto vyprávění mají.

Tato kniha začíná nejdříve pohledem do mysli únosce, který si jako dítě prošel svým vlastním peklem. Nikdy nepoznal lásku či laskavé slovo, jen nenávist, obviňování, velmi kruté tresty a bolest. Jako malý chtěl odčinit své hříchy a dělat jen to, co je správné, ale když dospěl, zjistil, že vina není na jeho straně. A s tímto vysvobozením se dostavila i síla a energie. Náhle měl před sebou nový život a s ním také nové zásadní otázky. Už nešlo o to, jak odčinit vlastní vinu, nýbrž jak odčinit bezpráví, které na něm bylo spácháno. A tím několika lidem obrátí život úplně naruby.

První dítě zmizí uprostřed léta za neustávajících dešťů. Z rychlíku X2000 jedoucího z Göteborgu do Stockholmu se záhadně ztratí šestiletá Lilian Sebastianssonová. Jelikož vlak chvíli stojí ve Flemingsbergu kvůli zpoždění, její matka si na chvilku odskočí ven zatelefonovat, aby spící Lilian nevzbudila. Souhrou nešťastných náhod (ale jsou to opravdu náhody?) jí vlak ujede před nosem a když dorazí taxíkem do Stockholmu, ve vagóně po Lilian zůstanou jen sandálky.

K případu je povolán policejní tým proslulého vyšetřovatele Alexe Rechta, do kterého patří i otec dvojčátek Peder Rydh a Fredrika Bergmanová, kdysi nadějná violoncellistka.
Na první pohled je jasné, že Sara Sebastianssonová, maminka malé Lilian, je obětí domácího násilí a proto se hlavním podezřelým stává její agresivní manžel, kterého najednou nemůže nikdo nikde najít.
A v momentě, kdy je Saře doručen balíček s šokujícím obsahem související s Lilian, je všem jasné, že opravdu mají co do činění s únosem. Nikdo ovšem nemá dobrý pocit z toho, že únosce nevznesl žádné požadavky.

Do příběhu vstupují další postavy – například Jelena neboli Panenka, která pomáhá Muži unést dítě či Nora, která zavolá policii s domněnkou, že únos provedl její bývalý přítel, ale není jim schopná říct jeho jméno.

Policie z počátku celkem dost tápe a nepřikládá únosu velkou pozornost, protože si myslí, že je to klasický boj o dítě mezi rozvádějícími se manžely. Taky si každý tak trošku „hraje na svém písečku“ a vede svá vlastní vyšetřování a některé spojitosti jim unikají. Bohužel nezůstane jen u jednoho únosu, takže nakonec policie musí spojit své síly, aby všemu přišli na kloub.

Líbilo se mi, jak autorka čtenářům umožnila náhled do myšlenek, soukromí a minulosti svých postav. Stávají se tak realističtějšími i lidštějšími. Navíc také nenápadně naznačuje, že není vše jen černé a bílé a občas musíte politovat i padoucha.

Napětí zde opravdu nechybí, hned zkraje vám kniha nedá spát a nutí otáčet stránku za stránkou, abyste se dozvěděli, jak to s malou Lilian, a nejen s ní, dopadne.

Nevím, zda je to díky velkému množství načtených a shlédnutých detektivek, ale jistá záležitost, která policii unikala až téměř do konce, mě napadla hned po některých krocích únosce. Měla jsem neustále pocit, že bych jim měla nějak poradit, zavolat na stanici a sdělit jim svá podezření. Pak jsem si uvědomila, že je to vlastně jen příběh. Až tak velmi mě někdy děj pohltil.

Když nakladatelství Kniha Zlín vypsalo konkurz na „reading copy“ této knihy, tak po přečtení anotace jsem neváhala a okamžitě se přihlásila. Hned po Sněhulákovi od Jo Nesba jsem o tento výtisk opravdu hodně stála, takže moje radost neznala mezí, když jsem objevila odkaz na knihu ve své emailové schránce. Mockrát tímto děkuji nakladatelství Kniha Zlín, že mi umožnili přečíst si Nechtěné v předstihu před vydáním. A dokonce už i vím, komu knihu hned po vydání (29.3.2013) pořídím jako dárek. Musím pochválit i velmi povedený obal knihy.

Těším se na další romány této nadějné autorky a doufám, že Kniha Zlínněkterý (ne-li všechny) opět vydá.

KRISTINA OHLSSONOVÁ: NECHTĚNÍ

Střípky z kultury i nekultury, 27. března 2013, autorka: Jindřiška Mendozová

Když se v roce 1958 objevil film podle scénáře Friedricha Dürrenmatta „Stalo se za bílého dne“ (a o něco později román „Slib“ napsaný na základě zmiňovaného scénáře), byl příběh vraždy malé holčičky hodně ojedinělý, vybočoval z řady, otevíral témata, o kterých se raději mlčelo… Přesto i v dalších letech téma mrtvých dětí, úchylných vrahů a jejich zvrácených motivů bylo v oblasti detektivních románů i thrillerů spíš menšinovým.

Časy se ovšem mění, každý den vycházejí nové a nové romány a základním heslem, pokud o sobě chce spisovatel dát slyšet, je heslo „ŠOKOVAT“. Vraždy dětí šokovaly a šokují, přidá-li se dostatečně kuriózní motiv pachatelova jednání je slušná šance, že kniha zaujme. Děti jako oběti už dávno nejsou v detektivních románech výjimkou. Naopak, staly se do jisté míry sázkou na jistotu. Na jistotu, že čtenář bude bezvýhradně soucítit s obětí, protože není nevinnější oběť než malé dítě. Na jistotu, že se ve spravedlivém rozhořčení bude chtít dozvědět, která zrůda mohla podobný čin spáchat a proč. Na jistotu, že snad každý kriminalista bude v rámci podobného případu mít čtenáře jednoznačně na své straně.

Ovšem i takzvaná sázka na jistotu může vyjít jenom tehdy, je-li román skutečně dobře napsaný. Když ona „sázka“ nevystrkuje růžky z každé věty a z každé nové události. Když není od první stránky jasné, že „mrtvé dítě“ se stalo kalkulem autora, nechtěně přiznanou touhou šokovat za každou cenu. Čtenáři jsou od dob „Stalo se za bílého dne“ přivyklí na ledasco, ale na podobné podfuky a tendence mají možná o to vyvinutější nos.

Přestože román „Nechtění“ je prvotinou Kristiny Ohlssonové a téma, které zvolila, by snadno mohlo do kolonky laciného šokování sklouznout, daří se jí vypořádat se s ním se ctí. Příběh, který začíná únosem šestileté Lilian z vlaku, který míří z Göteborgu do Stockholmu, je logický, důkazy se neobjevují jako králíci z kouzelníkova klobouku, ale vyšetřovatelé se k nim skutečně postupně dopracovávají. Motiv jako takový by možná mohl být „k uhodnutí“ ještě o pár stránek později a osobně bych se přimlouvala za prokrácení některých příběhů vedlejších postav, ale v podstatě jde o drobnosti v rámci fungujícího celku odpustitelné. Jestli je něco skutečně velkým plus příběhu pak to, že autorka nezabíhá do zbytečně drastických popisů vražd a obětí, což je další prvoplánový pokus o šokování čtenáře, kterému se mnozí autoři nevyhnou.

Příběh unášených dětí funguje i proto, že poměrně bezchybně fungují i hlavní postavy. Každá z nich má svůj jedinečný osud, který ji odlišuje od ostatních nejen v knize „Nechtění“, ale i od ostatních kriminalistů v záplavě severských krimirománů. Alespoň já osobně neznám druhou vyšetřovatelku, která by v mládí toužila stát se virtuoskou na violoncello a k policii se dala teprve poté, co jí osud vysněné plány zhatil.

Mužští kolegové Fredriky Bergmanové by možná mohli dávat svá machistická ega na odiv trošku méně ostentativně, protože čtenář pak od první stránky automaticky očekává, že na konci přijde změna… Upřímně – nebude se mýlit. Sám konec příběhu je možná bombastičtější, než by bylo nutné, ale čtenář se dočká kýženého… pachatel je po zásluze potrestán, neuniká spravedlnosti, konec nezůstává otevřený, aby si mohl lámat hlavu, jestli se noční můra znovu vynoří v některém z dalších románů.

„Nechtění“ je detektivka, která se dobře čte, na rozuzlení je čtenář určitě zvědavý. Pravděpodobně to není kniha, ke které by se vracel, když už vraha jednou zná, protože natolik neotřelý pohled ať už na psychologii zvráceného pachatele nebo na naši současnost, nenabízí. Kristina Ohlssonová se ale určitě může zařadit mezi autorky, od kterých si čtenáři s chutí přečtou i další romány, které se dostanou na český trh.

Nechtění: Kristina Ohlssonová ako potenciálny vyrovnaný súper pre kult menom Jo Nesbø

Bookloverneversleepsalone.blogspot.sk, 25. března 2013, autorka: Eva Güttlerová

Kristina Ohlssonová je podľa prekladateľky detektívok Joa Nesboho Kateřiny Krištůfkovej jediná, ktorá sa mu môže vyrovnať. Jo Nesbø je moja srdcovka, prečítala som všetko, čo u nás od neho vyšlo v slovenskom či českom preklade a na každú ďalšiu knihu sa teším viac a viac. To by mohlo naznačovať, že nikto nemá šancu obsadiť jeho miesto, tým menej, ak to bude žena. Ale nádej tu je.

Anotácia knihy stručne opisuje príbeh: z rýchlika medzi Göteborgom a Stockholmom zmizne malé dievčatko. Vyšetrovací tím tvorí legendárny komisár Alex Recht, kriminalista Peder Rydh a Fredrika Bergmanová, ktorá sa nestala huslistkou, ako pôvodne snívala, ale skončila na polícii a táto zásadná životná zmena poznamenala nielen jej osobnosť, ale aj vyšetrovacie postupy. Ďalej prezrádzať nebudem, aby ste si príbeh mohli vychutnať.

Prečo teda dávam Kristine Ohlssonovej nádej, že sa u mňa dostane medzi megaobľúbencov ako je Jo Nesbø? Po prvé, Nechtění sú jej prvotina a keď mám dnes za sebou pod značkou Nesbø všetko, čo sa dalo po česky/slovensky zohnať, som si istá, že aj Kristina sa bude ďalej len zlepšovať. Dobrým dôvodom je rozmanito vyskladaný vyšetrovací tím i meniaca sa cesta vyriešenia prípadu. Po druhé, vyšetrovatelia prípadu s vlastným životným príbehom ma mimoriadne bavili. Jasné, Harry Hole je láska na celý život, ale aj postavy s problémami, do ktorých sa viem vžiť a nad ktorými ešte dlho rozmýšľam, majú pre mňa príťažlivosť. Už sa teším, čo s nimi bude ďalej. Po tretie, verím Knihe Zlín. Z ich „stajne“ mám toho v knižnici strašne veľa a až na štatistickú odchýlku sú to všetko autori (Jo Nesbø , Claire Keeganová, Catherine O'Flynnová, Mari Jungstedtová, Michel Faber, Simon Mawer, Antti Tuomainen, Joseph O'Neill, Mari Jungstedtová...), ktorých čítam rada a čítam od nich všetko, čo nakladateľstvo vydá. Robia to dobre a aj oni môžu za to, že mi knihy berú dych.

Aby som nezabudla, na YouTube kanáli Knihy Zlín sa objavilo videobehind the scenes k book traileru knihy – netrpezlivo čakám na deň vydania, kedy si ho budem môcť pozrieť vo finálnej podobe.

Za poskytnutie reading copy ďakujem nakladateľstvu Kniha Zlín, kde titul v preklade Luisy Robovskej vychádza 29. marca 2013.

Určitě chcete Nechtěné

Bloxxter.info, 23. března 2013, autor: Pavel Ungr

Na konci března Kniha Zlín vydává další severskou spisovatelskou bombu. Po strhujících detektivkách-thillerech Joa Nesbøho přichází s prvotinou Kristiny Ohlssonové Nechtění. Kateřina Krištůfková, která překládá detektivky Joa Nesbøho, tvrdí, že je Kristina Ohlssonová jediná, která se mu může vyrovnat. Nevím, Nesbøho jsem zatím nečetl, ale pokud je Kristina Ohlsonová srovnatelná, tak je třebaJoa Nesbøho číst.

Dostal jsem k dispozici “reading-copy”, takže jsem si mohl na svém tabletu v aplikaci Kindle přečíst tuto detektivku v předstihu. Kniha Zlín je známá s tím, že aktivně spolupracuje s blogery a jednou za čas uvolňuje několik elektronických knih “reading-copy” pro blogery. Vlastně jen díky tomu jsem se dostal k žánru detektivky, který jsem nikdy předtím nečetl. Což je možná škoda.

Kniha vás strhne hned za začátku. Sáře Sebastianssonové ujede vlak v zastávce, kde pomáhá ženě s nemocným psem, ve vlaku zůstane její jediné dítě, malá holčička. Když taxíkem dojede sama do Stockholmu její dítě není k nalezení. Do podivného zmizení se okamžitě zapojuje policejní tým Alexe Rechta, vysloužilého policisty, který viděl a zažil už hodně. Sledujeme krok za krokem Fredriku, zdánlivě chladnou kancelářskou krysu jako civilní konzultantku, která je nezatížená typickým policejním přemyšlením, stejně jako Pedera, hyperaktivního policistu milujícího svou práci. Krok za krokem odhalujeme pohnutky zvrácené mysli pachatele a strhující děj vás zhruba třetiny knihy nenechá usnout. Ano, i já jsem se totálně odpoutal od internetu a místo počítače seděl u knihy u tabletu a četl třeba do 2 v noci.

Všechny hlavní postavy jsou velmi dobře vykreslené a dozvídáme se hodně o historii, životě i problémech i radostech hlavních postav. Po chvíli zjistíte, že Fredrika je vlastně docela fajn a po další chvíli poznáte, že ani Peder není takový šovinistický blbec, jak se mohlo zdát. Pokud vám to pálí stejně jako Fredrice, možná ke konci knížky už budete dávno vědět, co tým Alexe Rechta zatím jen tuší.

Po dlouhé době jsem velice rychle dočetl knížku od, pro mne, úplně neznámého autora a nebyla to literatura faktu. Moc se mi líbila a doporučil bych ji každému. Velice děkuji Knize Zlín, že mi umožnila tuhle úžasnou věc přečíst. Pokud vás moje recenze zaujala, tak za pár dnů nakupujte Nechtěné u Knihy Zlín za 323 korun.

Kristina Ohlssonová má ve své prvotině „Nechtění“ i přes drobná škobrtnutí dobře našlápnuto

Databázeknih.cz, 23. března 2013, autor: Petr Čmerda

Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholmské hlavní nádraží, zmizela malá holčička. Policie začne brzy podezřívat jejího otce, na jehož dopadení vynaloží veškeré síly. Na jiném místě ve Švédsku se zatím před mužem, kterého zpočátku považovala za svého vysněného prince a osvoboditele, skrývá mladá žena. Dobře ví, proč holčička zmizela, a chystá se k dalšímu útěku… (oficiální anotace)

Ukázka z knihy: http://issuu.com/knihazlin/docs/nechteni

Kateřina Krištůfková, která překládá detektivky Joa Nesboho, tvrdí, že je Kristina Ohlssonová jediná, která se mu může vyrovnat… tato věta mě zaujala natolik, abych se u nakladatele Kniha Zlín pokusil získat reading copy knihy k recenzování. To, že prvotina Jo Nesboa Netopýr vyšla před necelým měsícem a to, že jsem ji měl taktéž možnost recenzovat, tomuto srovnání dodala „nechtěně“ jakési naléhavosti. Ale protože recenze vychází před oficiálním vydáním, budu se věnovat především formě a osobním pocitům.

Vzhledem k tomu, že je na trhu poměrně velký přetlak detektivek, nutí to autory hledat stále spektakulóznější motivy stále brutálnějších trestných činů. Zatímco před deseti, dvaceti lety bylo dítě, coby oběť zločinu poměrně vzácný úkaz, dnes jsou děti oběťmi docela často, protože to samozřejmě vzbuzuje daleko silnější emoce. V anotaci na knihu Nechtění tomu říkají „rafinované zlo“, ovšem kniha přes svůj značně neobvyklý a spíše zbytečně překombinovaný způsob zločinu příliš rafinovaná není.

Dalším zajímavým fenoménem současné světové detektivky je silné zastoupení ženských autorek, což z mého hlediska (dámy prominou) u některých z nich přináší jeden zásadní neduh – tendenci se pitvat ve vztazích, tendenci řešit partnerské a rodinné a příbuzenské a já nevím jaké další problémy, které nemají zásadní vztah k příběhu. Občas mívám pocit, jako by autorka vlastně nevěděla, co chce psát, zda kriminálku, nebo „červenou knihovnu“. Kristina Ohlssonová se ve své prvotině zatím také ještě rozhoduje a budu věřit, že nakonec zvítězí dobrý a svižný příběh, protože přes všechny mé připomínky nutno uznat, že k tomu má dobře našlápnuto.

Kniha se čte skutečně velmi lehce. Příběh nedrhne a má vcelku tendenci vás vtáhnout hluboko do děje. Zatímco Nesbo staví příběhy na skvěle vykresleném exotickém prostředí, na neočekávaných souvislostech a expresivních postavičkách, tak Ohlssonová zaujme právě civilností a reálností svých postav ve stejně každodenně reálných kulisách. Umí pěkně vykreslit charaktery jak policistů, tak svědků. Hlavní hrdince Fredrice, které na začátku knihy malinko škodí klišé „té nepochopené a odstrkované“ budete nakonec fandit a přát jí úspěch. Ovšem do tohoto světa najednou vtrhne jako mimozemšťan krutý mstitel beze jména a bez jakýchkoliv skrupulí. Jeho činy jako by přišly z úplně jiné knihy a také proto si s ním možná hlavní postavy ze stockholmského detektivního týmu neví rady.

Bývám docela roztrpčen, když už v první půlce knihy zhruba odhadnu její konec. A bývám velmi zklamán, když tomu tak na konci skutečně je. A přesně tohle se mi stalo u knihy Nechtění. V druhé půlce máte tendenci zařvat – teď jsem chtěl napsat mezi stránky, ale vzhledem k tomu, že knihu mám pouze v elektronické podobě, tak zařvat do monitoru čtečky „lidi – proberte se konečně“. Zřejmě kvůli dodržení modelu, že hlavní hrdinka musí nakonec vyniknout, jsou její kolegové tak trochu „machovsky“ troubovití, aby na závěr přeci jen (zaplaťpánbůh) prozřeli. Jenomže samotný závěr knihy je zcela zkomolený, značně vykalkulovaný na efekt a v některých aspektech povážlivě nelogický. Některé zásadní věci zůstanou nevysvětleny a tak ve mně přetrvává trpký pocit, že jsem byl ochuzen o část příběhu.

Takže pojďme si shrnout ono srovnání s prvotinou Jo Nesboa. Motivy zločinů jsou v obou knihách stejně složitě vykonstruované, ovšem zatímco v Netopýrovi vás to až tak do očí nebije a jste ochotni to autorovi uvěřit, v Nechtěných máte pocit samoúčelnosti. Zatímco ženská hrdinka Fredrika se prodírá maskulinním prostředím policejní stanice nípajíc se ve svém nitru i v nitru kolegů a rozhodně mezi nimi zůstat nechce, byť nakonec přes všechna příkoří zůstane, Harry Hole je tvrďák, který na nikoho a nic kolem sebe nebere ohled a i přes svou vnitřní něhu se mezi ženami pohybuje jako slon v porcelánu, aniž by to nějak složitě řešil. A takto bychom mohli pokračovat – tedy učiňme raději resumé: nemá asi cenu srovnávat nesrovnatelné :-)

Myslím, že další knihu Kristiny Ohlssonové si rád přečtu, a doufám, že se potvrdí mé tušení, že bude daleko lepší než Nechtění a to právě proto, že bude naprosto jiná, než knihy Jo Nesboa... :-)

KRISTINA OHLSSONOVÁ - NECHTĚNÍ

Miklasova.eu, 20. března 2013, autorka: Orvokki

Pre Saru Sebastianssonovú to nebol moc dobrý deň. Vlak mal v Flemingsbergu krátke meškanie, počas ktorého na chvíľku vystúpila von, aby si zatelefonovala. Kým pomáhala jednej slečne s chorým psom, rýchlik X-2000 odišiel a jej malá dcérka Lilian v ňom ostala sama. Keď dorazil do Stockholmu, už v ňom nebola. Ani nikde inde.

Frederike Bergmanovej, ktorá Saru vypočúvala ako prvá, neunikli stopy po domácom násilí, ktoré sa Sara snažila ukryť. Preto prvá stopa viedla k manželovi, bohatom a násilníckom Gabrielovi. Jeho matka ho kryje za každých okolností, no skutočná pravda o jej synáčikovi, ktorá počas vyšetrovania vyjde najavo, šokuje i skúsených vyšetrovateľov. Lenže je to aj za týchto okolností ten správny podozrivý? Je na intuícií nie veľmi obľúbenej Frederiky kúsok pravdy? Alebo len zbytočne strácajú čas a idú úplne zlým smerom?

. . .

„A co tá ženská se psem?“ opáčila Frederika stejně trpělivě.
„Co je s ní?“
Frederika se zhluboka nadechla.
„Pokud vycházíme z toho, že tu holku unesl její otec, jak do toho pak zapadá ta ženská se psem?“
Alex se poněkud stroze usmál.
„Pokud to dítě unesl její otec, nemůže být ta ženská z Flemingsbergu jen náhoda?“
Alex ji věnoval zkoumavý pohled a rezolutně prohlásil: „Na tu ženskou z Flemingsbergu nezapomeneme, Frederiko, ale naší prioritou teď budou jiné informace. Ověřené.“

Vyšetrovanie vedie vo svojom obore zbehlý Alex Recht. Nadšene mu pomáha Peder Rydh, pre mňa osobne veľmi nesympatická postava za názory aké sa mu v hlave občas premietali. Naopak, Frederika si ma svojou osobnosťou získala od začiatku a držala som jej palce aby sa v kolektíve uchytila a začali ju rešpektovať ako rovnocennú kolegyňu.

V prvej polovici sa autorka venuje osobnému životu a minulosti hlavných vyšetrovateľov viac, ako od napínavej detektívky očakávam. Beriem to ako úvod do série a predpokladám, že s trojicou Alex Recht - Frederika Bergmanová - Peder Rydh sa stretneme v pokračovaniach. V prvej knihe sa rozohrala hra o čas na záchranu malého dievčatka. Na akciu netreba dlho čakať, tá príde už od prvých stránok.

Ohlssonová nepoužíva žiadne zložité slovné obraty, román sa mi čítal veľmi dobre. Hlavný dej sa odohráva v priebehu týždňa a je rozdelený do troch častí – Falešné stopy, Stopy hněvu a Stopy zotavení. Okrem priebehu vyšetrovania spoznávame aj Muža a jeho Panenku. Ich pravú totožnosť nepoznáme, iba postupne odhaľujeme ich činy a minulosť. Autorka občas navádza na nesprávnu stopu aj samotného čitateľa, iba hlavný motív i menej pozorný čitateľ odhalí veľmi skoro. Preto mi nejde do hlavy, prečo tak skúseným vyšetrovateľom, podľa toho ako sa prezentovali, trvalo odhalenie motívu tak dlho. Všetky indície, ktoré mali sú pomerne do očí bijúce. So samotným páchateľom je to už záhadnejšie.

Ak ste prečítali viac severských krimi určite ste našli podobnosť s inými. Pri takom množstve v akom ich už vyšlo obdivujem každého kto dokáže prísť s originálnejším nápadom. Pri zápletke ma hneď napadla Letní smrt od Monsa Kallentofta a pri čítaní názorov a niektorých činov Pedera Rydha som si okamžite spomenula na Ernsta Lundrena z kníh, ktoré napísala Camilla Läckberg. Čo sú mimochodom tiež dobré detektívky, tiež zo Švédska, takže čakanie na pokračovanie, ktoré vyjde na jeseň si môžete skrátiť aj nimi.

Nechcem aby to vyznelo negatívne, mne sa celkovo detektívka Nechtění páčila i keď nejde o to najlepšie čo k nám zo severu prišlo. Na prvotinu ide o vydarené dielo a naviac od polovice začal byť smer akým sa uberala veľmi zaujímavý. Len dúfam, že autorka v pokračovaní vynechá tie zdĺhavé opisy rodinného života každého vyšetrovateľa, ktoré napínavý dej celkom rozsekali do úsekov, a viac sa upriami na samotný priebeh. A motív schová aj pred čitateľom. Každopádne potenciál na to má.

Kristina Ohlsson (1979) je politologička, pracovala v Organizácii pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe i švédskom Ministerstve zahraničných vecí. Nechtění je jej prvý prvý detektívny román, vyšiel v roku 2009. O rok neskôr vydala Sedmikrásky (Tusenskönor) za čo získala cenu Stabilo - Best Crime Writer of Southern Sweden. V rokoch 2011 a 2012 následoval tretí a štvrtý román - Andělé strážní (Änglavakter) a Oběti ráje (Paradisof er).

Nechtění alebo o ženách, ktoré stratili deti

Sietovka.sk, 20. března 2013, autor: Jozef kuric

Za 10 minút sa v živote človeka môže toho veľa udiať, a to od skutočných banalít, až po osobné tragédie. Sú situácie, keď sa banalita stretne s tragédiou, a tak za 10 minút môže človek zmeškať vlak a zároveň prísť o vlastné dieťa. To sa stalo aj Sare Sebastianssonovej, postave z knihy Nechtění od švédskej autorky Kristiny Ohlssonovej, ktorá si počas neplánovanej 10 minútovej prestávky vlaku X-2000 rozhodla trocha vyvetrať hlavu a vybaviť si jeden súkromný telefonát. Do rýchlika však už nestihla nastúpiť, a tak stratila kontrolu nad vo vlaku spiacou maloletou dcérkou.

Čitateľovi detektívky je okamžite jasné, že sa schyľuje k zločinu a skutočne sa na ďalších stranách dozvedá, že dieťa bolo unesené. Stratilo sa bez stopy, hoci vo vlaku sedeli aj ďalší cestujúci. Prax je však taká, že ak má desať svedkov popísať nejaký skutok, vyšetrovatelia sa dozvedia iba 10 odlišných verzií a 10 rôznych opisov podozrivých osôb. Aspoň také sú skúsenosti knižného vyšetrovacieho tímu pod vedením Alexa Rechta. Jeho členovia a aj čitateľ dúfa, že zostane len pri únose, ale to by nebola severská detektívka, keby autori neprekračovali hranice vlastného žánru. Únosov tak bude viac a neskončia sa práve šťastne.

Podľa vyšetrovateľa Alexa Rechta sa vraj deti nestrácajú samé od seba, strácajú ich rodičia, aj keď v prípade kriminálky Nechtění rodičia až tak nezlyhali, teda aspoň nie v čase únosov. Vina je skôr skrytá v minulosti a nebola by vlastne ani vinou, keby nebolo samozvaného sudcu. Viac by som však už naozaj prezrádzať nechcel, lebo predsa len ide o detektívku a vytárať zápletku dobrej detektívky by si buď zaslúžilo minimálne podmienečné tresty s povinným ročným čítaním iba kníh z červenej knižnice alebo zablokovaním konta v knižnom eshope.

Nechtění je skutočne napínavá jazda a precízna sonda do psychológie zločinu. Pri čítaní som miestami hrýzol do vankúša (polštáře), pretože nič neznášam viac ako násilie páchané na deťoch. Napriek tomu, že autorka nenechala svojich hrdinov ani raz použiť strelnú zbraň, fyzického a psychologického násilia vo svojom debute naservírovala aj na dva romány. Hoci prirovnanie Kristiny Ohlssonovej ku kráľovi nórskej detektívky už vyznieva ako klišé, napriek tomu si neodpustím na Škandináviu trochu sexistickú poznámku, že Kristina Ohlssonová je Jo Nesbø v sukni.

Kniha Nechtění vychádza 29. marca 2013, vydáva ju Kniha Zlín a jej už teraz udeľujem 9 mäsových guličiek Kötbullar z 10-tich.

Recenze: Kristina Ohlssonová – Nechtění

Severskedetektivky.cz, 19. března 2013, autorka: Hanulla

Kristina se narodila v lednu 1979 ve Švédsku. Vystudovala politologii a pracovala jako analytička v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a na švédském Policejním prezidiu. Svou literární kariéru zahájila v roce 2009 detektivním románem Nechtění. Její druhý román Sedmikrásky byl v roce 2010 nominován na nejlepší švédský detektivní román roku. V letech 2011 a 2012 vyšly autorce další dvě díla: Andělé strážní a Oběti ráje.

Podle Kateřiny Krištůfkové, která překládá detektivky Joa Nesbøho, je Kristina Ohlssonová jediná, která se mu může vyrovnat. Já se k téhle knížce dostala díky RC od Knihy Zlín, za což jim mockrát děkuji, protože jinak bych si tuto skvělou knížku asi nepřečetla.

Když z vlaku zmizí kvůli nepozornosti matky malá holčička, jsou přivoláni vyšetřovatelé Švédské policie. Tým v čele s Alexem Rechtem má za úkol dítě najít. Jenže nic není takové, jak se na první pohled zdá. Policisté zjistí, že jsou po špatné stopě a mezitím dostane matka uneseného dítěte balíček, který jim potvrdí, že tu jde o únos. Snaží se urychlit vyšetřování, ale tápou, protože záhadný pachatel je vždy o krok před nimi.

Velkým kladem knihy jsou velmi vydařené charakteristiky všech postav. Hlavní vyšetřovatel Alex Recht je policista, který za sebou má odslouženo už víc jak čtvrt století. S únosy dětí se setkal už několikrát a proto zavádí klasický postup vyšetřování, který se ale ukáže jako úplně mylný. Jeho spolupracovníkem je mladý kriminalista Peder Rydh, který srší nadšením a elánem pro práci u policie a horlivě se snaží případ vyřešit. Bohužel, o co to má lepší v práci, má to horší v soukromém životě a s tímhle případem to bude mít těžké obojí...

Frederika Bergmanová vlastně vůbec nechtěla být policistkou. Osud ji ale zavál jiným směrem a jako civilistka mezi policisty to taky nemá jednoduché. Podle ostatních jí chybí instinkt, jedna z nejdůležitějších schopností vyšetřovatele. Ovšem není to nikdo jiný než Frederika, kdo přinese nový pohled na případ a všechny tak zavede správným směrem. Dokonalé popisy a zkroucené představy spravedlnosti se nám dostává i na straně "zla", kde autorka skvěle vystihuje myšlení hlavního záporáka.

Z celé knížky na vás dýchá depresivita tohoto případu a já soucítila s policisty, na které toho bylo prostě hodně. Knížka potřebovala pár stránek na rozjezd a pak už to byla jízda z kopce s větrem v zádech. Kromě hlavní dějové linky, tedy vyšetřování, tu jsou nastíněny osobní životy vyšetřovatelů a ostatních. Jeden příběh mi přišel v podstatě zbytečný a nechápu, jakou funkci v celé té knize měl, pokud s ním tedy autorka nepočítá do pokračování (které by mělo vyjít v říjnu 2013 pod názvem Sedmikrásky).

Malý problém u mě bohužel nastal u názvů měst. Protože krkolomné názvy těch švědských jsem si nemohla zapamatovat, místy tápala, kde to vlastně jsem. Odhalit pachatele v téhle knížce se mi povedlo dříve než vyšetřovatelům a se zvědavostí jsem četla dál, jestli jsou moje domněnky správné.

Celkově se mi kniha líbila, byla velmi čtivá, skoro jsem se od ní nemohla odtrhnout, bohužel ale kvůli otravné instituci jménem škola to bylo nutné. Knížka si ode mě vysloužila krásných 9/10, i když jsem uvažovala nad plným počtem. Ale musím si něco nechat na příště.

Kristina Ohlssonová - Nechtění

Žrádlo do koníka, 14. března 2013

Kristina Ohlssonová (1979) je čerstvým přírůstkem k autorům severské detektivky, tedy alespoň pro české čtenáře. Ačkoliv už vydala čtyři detektivní romány, u nás se poprvé objeví na knižních pultech a čtečkách 29. března 2013 se svou prvotinou Nechtění (Askungar) z roku 2009. Autorka vystudovala politologii, pracovala mimo jiné na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a Policejním prezidiu, odkud zřejmě pramení její smysl pro detektivní zápletky.

Ke knize jsem se dostala díky konkurzu na reading copies Knihy Zlín. Nevěděla jsem, co od románu můžu čekat, protože jsem o autorce do té doby nikdy neslyšela. Přesvědčily mě kladné recenze ze zahraničních webů. Podle názoru překladatelky Kateřiny Krištůfkové, která překládá také detektivky Joa Nesbøho, je Kristina Ohlssonová jediná, která se mu může vyrovnat. V mém případě jej však hravě předčila.

Ihned po prvních stránkách mě román vtáhl do děje a jen nerada jsem knihu odkládala, abych šla konečně spát. Na rozdíl od Joa Nesbøho není potřeba čekat sto stránek, až se děj rozjede na plné otáčky. V případě Nechtěných Vás napětí pohltí téměr ihned. Dýchne na Vás ale také depresivní nálada, která je z nedostatku slunečních paprsků tak typická pro severské země. V tomto románu Vás čeká deštivé léto, které připomíná spíše podzim, a tak není divu, že se spouští série zločinů, při kterých tuhne krev v žilách a při kterých si přejete, aby to byla jen fikce. Popisy hlavních postav a jejich pohnutých osudů jsou v knize skvěle vylíčeny. Všichni mají svá tajemství a něco před okolím skrývají, ať už to je milenka, problémy v rodině, vztah s ženatým mužem, nebo plánovaná adopce dítěte.

Celý děj se odehrává v horizontu pouhého jednoho týdne. Nepozorností mladé Sary Sebastianssonové jí z vlakového kupé zmizí dcera Lilian. Když Saře o den později doručí pošta balíček s jejími vlasy, nikdo nepochybuje, že se jedná o únos. Když je pak dívenka nalezena mrtvá zcela nahá před nemocnicí, zastaví se i otrlejšímu čtenáři dech. Za hlavního podezřelého je dlouho považován bývalý manžel a otec malé holčičky, u kterého je ne zcela legálně zajištěno dětské porno. Této nejjednodušší variantě věří celý policejní sbor s výjimkou Fredriky, která je v kolektivu neoblíbená a na práci u policie se podle kolegů nehodí. Nebude překvapením, když je to právě ona, která oddělení dovede na novou stopu, pryč od manžela Sary. Kniha je směsí dramatických situací, které jdou ruku v ruce s pochopením i pro negativní postavy. Největší soucit patří zřejmě té, která je přítelkyní, pomocnicí a loutkou, až panenkou, únosce.

Prakticky mě při čtení rozptylovaly pouze dvě věci. První je neustálé cestování detektivů po Švédsku. Názvy měst nejsou z důvodu různých znaků snadno zapamatovalné, a tak jsem si stěží vybavovala, v jaké souvislosti jsem se s daným městem už setkala. Od poloviny knihy jsem měla chuť detektivy něčím praštit, aby se probudili a chvíli přemýšleli. Ve srovnání s nimi jsem brzy přišla na kloub tomu, podle jakého klíče si únosce a vrah v jedné osobě vybírá oběti. Příběhu to však nijak nevadí. Je napínavé sledovat, po jakých stopách se vyšetřovatelé vydávají a jaký běh událostí tím spouští. Když odhalili onu souvislost, neudržela jsem se a zakřičela si nahlas: "Hurá!"

Podtrženo, sečteno. Román je napínavý od začátku až do poslední stránky. Jednoduše mě chytil a už nepustil. Své čtenáře si najde mezi vyznavači severské detektivky. Pkud máte rádi knihy např. od Stiega Larssona nebo Joa Nesbøho, určitě Vás osloví i Kristina Ohlssonová. Já jsem si skoro jistá tím, že Nechtění nebude první a zároveň poslední kniha, kterou jsem od autorky četla. Kniha Zlín plánuje na říjen 2013 vydání díla Sedmikrásky, které bylo v roce 2010 nominované na nejlepší švédský román roku.

O lanských snehoch aj sviežich vetroch, o zle aj dobre a o deťoch a bábikách

Evicavnorsku.blogspot.no, 4. března 2013, autorka: Eva Lavríková

Že v Škandinávii je krimi jeden z najobľúbenejších žánrov vôbec je asi taká novinka ako lanský sneh za severným polárnym kruhom. Že krimi píšu stále častejšie aj ženy – obzvlášť tu hore, kde vám, milé dámy, pokojne môžu rozbiť nos zatvárajúce sa dvere, pretože mladý muž idúci pred vami pojem gentleman už vďaka zrovnoprávňovaniu pohlaví na všetkých mysliteľných poliach pôsobnosti nepozná – je samozrejmé ako termohrnček s kávou pri ceste do práce v ruke priemerného Nóra. Že ale žena, hoc aj zo Škandinávie, napíše krimiromán, ktorý má nápad aj gule a teda naozaj stojí za to, to už také automatické nie je.

A potom sa zjaví vraj nový, ženský Nesbø zo Švédska. Tak Kristinu Ohlsson označujú všade, kde na jej meno natrafíte. Keď pominieme fakt, že vyššie uvedený slogan je v prvom rade marketingový ťah a zmierime sa s myšlienkou, že tentokrát nás teda odsúdeniahodnými zločinmi zlotrilých zlosynov nebude sprevádzať večný skrachovanec Harry Hole ani jeho podobne charizmatický švédsky usíme uznať, že príbehy týchto dvoch autorov predsa len majú niečo spoločné.

Mám na mysli v prvom rade precíznosť, s akou je príbeh vystavaný. A ľudský rozmer postáv – či už tých na strane dobra alebo zla. Kristina Ohlssonnám vo svojom prvom románe Nechtěnípredstavuje celú novú partičku vyšetrovateľov. Nechýba skúsený, ale trochu konzervatívny starý pardál Alex, trochu šovinistický mladší nadšenec Peder s rozvráteným súkromným životom, ani bystrá, príťažlivá, ale trochu príliš rezervovaná začiatočníčka Fredrika, ktorá – ako inak – napriek pochybnostiam okolia zohrá vo vyšetrovaní dôležitú úlohu.

Samotný príbeh jednoducho funguje. Motív, aj keď samozrejme chvíľu trvá, kým jeho presnú podobu odhalí ako čitateľ, tak vyšetrovatelia, je zrozumiteľný a do diania svojim zvláštnym, temným spôsobom zapadá. A hoci čitateľ pozná rozuzlenie celého príbehu rozhodne skôr ako vyšetrovatelia, ich dlhé vedenie prekvapujúco pri čítaní irituje len mierne – človek je príliš sústredený na samotný príbeh a jednoduchú potrebu vedieť "čo bude ďalej".

A samozrejme, nechýba sociálny rozmer. Síce nie v takej rozpracovanej podobe ako v Larssonových thrilleroch, ale je tu, ako inak. Násilie na ženách, bezbranných deťoch, nie úplne fungujúci systém osvojovania detí a riešenia situácie s deťmi problémovými, všetko tu nájdete. Zároveň však človek nemá pocit, že sa mu autorka snaží podsúvať čierno-biele videnie okolností, jednoducho len vykreslí kulisy a nechá na čitateľovi, nech ich posúdi. A tak čitateľ paradoxne tak trochu rozumie takmer všetkým zúčastneným – ale len takmer, niektoré z mnohých neprávostí v príbehu sú predsa len prisilným sústom aj pre tých najchápavejších.

Čo ešte oceňujem, sú drobné, takmer nebadané odkazy a intertextualita. Rozhodne nie je náhoda, že sa žena, ktorá sa krutému páchateľovi dokáže vzoprieť a opustí ho, volá Nora, rovnako ako hrdinka prelomovej Ibsenovej hry Domeček pro panenky (prelomového práve kvôli faktu, že Nora opúšťa svojho muža a vyberie si cestu samostatnosti, čo bolo v tých dobách nevídané). Obzvlášť nie, ak On svoje submisívne partnerky oslovuje práve Panenka.

Čo viac dodať. Príbeh má inú atmosféru, iný tón ako tie Nesbøho, je to ale príbeh, ktorý funguje a číta sa sám. A na rovinu priznávam, že sa teším na ďalšie Ohlssonovej romány – napísala zatiaľ štyri, Kniha Zlín má odkúpené práva na prvé tri. Ten prvý, román Nechtění, vychádza 29. marca v a viac si o ňom, vrátane anotácie, môžete prečítať napríklad tu: http://www.knihazlin.cz/fleet/nechteni.

Dotaz k produktu Nechtění

Pole označená * jsou povinná.

Jméno:
Telefon:
E-mail:povinné *
Číslo "10" slovy:povinné *
Váš dotaz:povinné *
 
 

Odkaz na články Nechtění

Dále doporučujeme

Nechtění (paperback)

Nechtění (paperback) (Fredrika Bergmanová a Alex Recht #1)

Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholmské hlavní nádraží, zmizela malá holčička. Policie začne brzy podezřívat jejího otce, na jehož dopadení vynaloží veškeré síly. Na…

Sedmikrásky (paperback)

Sedmikrásky (paperback) (Fredrika Bergmanová a Alex Recht #2)

V bytě na stockholmském náměstí Odenplan je nalezen zastřelený kněz s manželkou. Zdá se, že oba spáchali sebevraždu, nejprve muž a po něm i jeho žena. V dopise na rozloučenou kněz…

Lotosové blues (paperback)

Lotosové blues (paperback) (Martin Benner #1)

Venku lije jako z konve a do advokátní kanceláře Martina Bennera přijde zoufalý muž, který tvrdí, že jeho sestra potřebuje pomoc. Má to ale jeden háček. Jeho sestra je totiž…

Oběti ráje

Oběti ráje (Fredrika Bergmanová a Alex Recht #4)

Na palubě plně obsazeného Boeingu 747 letícího ze Stockholmu do New Yorku je krátce po startu nalezen výhružný dopis adresovaný švédské i americké vládě. Pokud v něm nadiktované…